#1
alto_textblock
#1
Románová příloha „Národních Listü“ k číslu 290 ze dne 20. října 1904.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
#3
alto_textblock
#3
— Výbuch stoletého střelného prachu udál se
v místnostech Irské banky v Dublínu, při čemž4
osoby těžce zraněny. Jeden z vrátných banky pro-
váděl několikznámých zbrojnicí bankovní budovy,
kdež sc nalezá několik starých pušek s křesadly,
několik starých děl a zásoba střelného prachu. Zbraně
a prach nalezají se v této místnosti již na stc. let
a měly sloužiti k hájení banky proti přepadením.
dokud ještě nebyla chráněna vojskem. Jednoho z ná-
vštěvníků zajímaly velmi staré pušky a počalje
důkladně prohlížeti. Přesvědčiv se, že puška není
nabita, stiskl spoušť pušky s křesadlem. Ačkoliv
zbraň byla již stará, účinkovalo přece ještě péro a
kohoutek s křesadlem narazil na pánvičku a vydal
jiskry. Jiskra na neštěstí padla do dřevěné truhly
v níž se nalezalo osm patron, každá po libře prachu
Jedna z patron zasažena byla jiskrou a nastal výbuch.
Čtyři osoby, přítomné ve zbrojnici byly vrženy prudc
na podlahu a utrpěly těžká zranění ve tvářích. Míst-
nost sama byla těžce poškozena.
= Neohrožený policista. Během požáru v domě
na vých. 87 ul. v New-Yorku policista Alfréd Smith
zachránil jakous paní, která byla nemocí upoutána na
lůžko a navzdor tomu, že byl celý dům přeplněn
dusivým kouřem, šťastně ji vynesl na ulici. Požár
vypukl nezjištěným způsobem v I. poschodí a způ-
sobil škody za 2500 doll. V I. poschodí bydlí pí. Barb
Ludwigová, která jest již několik týdnů nemocná a
v pátek odpoledne navštívila ji sousedka pí. Campbel-
levá; později dostavil se též lékař dr. Kessler. Po od-
chodu lékaře odebrala se Campbellová do svého bytu,
sotva však dvéře otevřela, vyrazily proti ní plameny,
které jí spálily vlasy a popálily ruce. Paní Campbel-
lová dala se do křiku, že hoří, čímž upozornila na
hrozící nebezpečí ostatní lidi v domě, kteří se rychle
spasili útěkem. Křikem byl na místo přilákán policista
Smith, který se na blízku nalezal, načež spěchal do
bytu nemocné paní, kterou bez dlouhých okolk
uchopil do náručí a odnesl na ulici, kde se jí ujali
sousedé a odnesli ji do sousedního domu, načež se
jí dostalo náležitého ošetření.
= Vyhrožují smrtí. Z White Plains, N. Y. se
oznamuje: T. Holden, stavitel a kontraktor z Brook-
řield streetu, požádal policii za ochranu proti tajem-
nému nepříteli nebo nepřátelům, kteří vyhrožují mu
smrtí a zničením jeho majetku, neodevzdá-li 2000 doll.
na určené nísto. Holden z počátku považoval pisatele
výhrůžného dopisu za šprýmaře, avšak druhý dopis
poučil jej o jiném a nemálo ho postrašil. První dopis
tištěn byl velikými písmenami, patrně, aby zakryt
zůstal rukopis; zněl: „Mr. Holden. Uložte 2000 dol-
tarů na nároží Post road a Lexington ave, v pátek
noci v 11 hodin, sice jinak vzat vám bude majetek
i život. Smrt.“ — Druhý dopis zněl: „Oklamal jste
nás policií. Nyní však se s vámi jistě vypořádáme. Bud
ve dne nebo v noci. Smrt.“ Ke konci stálo: „Jste po-
znamenán S.“. — Na druhé straně papíru, na němž
výhrůžný dopis byl psán, napsáno bylo příčně: „Pa-
matujte na smrt.“ — Před časem měl Holden jakés
potíže s Italy, kteří přecházeli přes jeho zahradu a tu
se domnívá, že snad od těchto pochází ona výhrůžka.
= Jak se švec zalichotil turecké censuře. Přítel
našeho listu píše nám z Cařihradu: Když turecký
Pánbůh stvořil censory padišahovy, musil býti ve
velmi dobrém rozmaru, neboť kousky, jaké ti prová-
#4
alto_textblock
#4
dějí při vyplňování svých služebných povinností, ne-
svedl by ani nejčistokrevnější byrokrat. Jsouť postra.
chem každému, kdo umí psáti a proto snad jest v tu-
recké říši tolik negramotných lidí. Starému Mohame-
dovi, ačkoli byl chytrý lišák, opravili tak důkladně
jeho koran, že by ho, kdyby se vrátil z Edenu, ani
nepoznal. Při tom musejí jim dáti bakšiš i ti spiso-
vatelé, jejichž díla nemilosrdně zohavili a to proto,
poněvadž je dle panujících názorů pokročilých hod-
nostu v Yildizu upravili pro poučení a vzdělání obv
vatelstva. Žádný spisovatel neujde jejich pečlivosti.
Ale co se nepodařilo dosud spisovatelům, provedl Řek
Diemonti, věrný poddaný nejmilostivějšího a nejspra-
vedlivějšího sultána. — Mnohému nebude pochopi-
telno, jak obuvnický mistr přijde ve spojení s cen-
surou! Než to jest velmi prostá věc. V turecké
říši totiž jest vše, co jest psáno neb tisknuto, též na-
malováno, namazáno nebo naškrabáno, jakož
vše, co si bujná nebo zmatená fantasie z toho
může odvoditi nebo domysliti, podrobeno censuře.
Censor dovede z jedné kaňky na papíře nebo na
stěně odvoditi i velezrádu. Státní řecký erb jest
zvláště zapovězen i pro dvorní dodavatele řeckého
krále. Náš mistr jest však čestným dodavatelema
jeho vlastenecké srdce krvácelo, že nesměl na svých
výrobcích použiti toho erbu, na němž na jedné straně
štítu s křížem stojí Herkules, na druhé pak Theseus.
Třeba ten erb přizpůsobiti, by lichotil Türkům,
myslil si pan mistr a dal si zhotoviti razítko se
štítem, na němž oba tito hrdinové mají na hlavě
turecký fez a tak z nich udělal turecké poddané.
Proti tomu nemohl ani nejpřísnější censor ničeho
namítati, ale zdejší Řekové to považují za zradu a ne-
chtějí od něho ničeho kupovati. Nestní jim to nikdo
zazlívat, neboť jejich vlastenectví jest tak velké, že
vyobrazují v některých kostelích i svého Pánaboha
v řeckém kroji, tak že ubožák někdy vypadá jako
tanečnice v divadle. Ale on jim to nezazlivá a nechá
si vše líbiti, jen když ho neobelžou a neošidí, což
mu provedou pravidelně, když něco od něho potře-
bují. Často si s nimi neví ani rady a již několikráte
chtěl utéci do Turecka.
= Nový šejdířský kousek. Pařížští šejdíři mají
skutečně neobmezenou vynalezavost. Onebdy přišli
do jednoho velkého hotelu nedaleko Place de la Re-
publique dva páni. Za nimi stoupal posluha s ob-
jemnými zavazadly. Vykázán jim pokoj a posluha
vešel za nimi, aby odevzdal zavazadla. Jedva však
se za nimi zavřely dvéře, ozval se již hněvivý hlas
obou pasažerů: »Vy nemehlo, to jste posluha, vždyt
jste přinesl falešná zavazadla, dělejte, ať se dosta-
nete na nádraží a přineste nám naše věci.« — Hádka
se protáhla dosti dlouho a asi po půl hodině plížil
se posluha po schodech dolů, obložen zavazadly a
mimochodem pravil ke vrátnému: »To se mi stal
pěkný malér, přinesl jsem falešná zavazadla.« Brzy
potom odešli z hotelu také pasažeři, udavše, že se
asi za čtvrt hodiny vrátí a udělili vrátněmu pokyn
pro případ, že by se posluha s pravými zavazadly
vrátil dříve. Teprve když míjela hodina po hodině,
aniž se cestující nebo posluha ukázali, pojal hotelier
podezření a dal pokoj cizinců odemknout. Byl úplně
vyloupen. Co se dalo odnést, zmizelo ve vaku po-
sluhově a ani povlaků nábytku darebové neušetřili.
Zemřelí v Praze
Dne 15. října 1904: Ullmann Simon, damský
krejčí, 76 roků, 475—I. Prückner (Brůckner) Frant,
#5
alto_textblock
#5
soukromník, 75 roků, 636—I. Merhautova Marie, dcera
truhláře, 4 měs., 1162—II. Kovandová Josefa, vdova
po koláři, 68 roků, 515—III. — U Milosrdných
bratří: Harocha Kašpar, děiník, 33 roky. Kočí Ant.,
obuvník, 40 roků. — U Milosrdných sester:
Zakostelna Matěj, krejčí, 59 roků. — U Alžběti-
nek: Horká Anna, manželka strážníka, 20 roků. —
V židovské nemocnici: Lašťovka Václav, ná-
denník, 52 roky. — Ve všeobecné nemoc-
nici: Reichl Jan, obuvník, 53 roky.
#6
alto_textblock
#6
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
#7
alto_textblock
#7
hra v předpl.
(3. čtvrtka.)
#8
alto_textblock
#8
Ve čivrtek 20. října.
#9
alto_textblock
#9
Cyrano de Bergerac.
Bohatýrská komedie o 5 dějstvích. Napsal Edmond
Rostand, přeložil rozměry originálu Jarosl. Vrchlický.
Režisér Josef Šmaha.
Po druhém dějství přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec po 10. hod.
#10
alto_textblock
#10
8. hra v předpl.
(4. čtvrtka.)
Pohostinsku vystoupí Eugenij Dolinin.
#11
alto_textblock
#11
V pátek 21. října
#12
alto_textblock
#12
Carmen.
#13
alto_textblock
#13
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy,
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru
Začátek o 7. hod.
Ve čtvrtek 20. října.
Ve prospěch Ústřední Matice školské. Pořádá místní
odbor v Praze VII.
Jako host vystoupí Jakub Seifert, ředitel lidového
divadla »Uranie«.
S laskavým svolením pana překladatele a správy
Národního divadla v Praze. — Po prvé
Zkrocení zlé ženy.
Veselohra o 5 jedn. (11. odděl.) od W. Shakespeara.
Přel. J. V. Sládek. Režisér B. Kovář
#14
alto_textblock
#14
Švandovo divadlo na Smíchově.
Ve čtvrtek 20. října.
Začátek o 7. hod
II. hra v předplacení (čtvrteční).
Novinka
Madame X. (L'Incounne).
Fraška o 3 jedn. Napsali Pavel Gavault a Jiří Berr.
Přeložila Olga Nápravníková. Režisér Jan Kubík.
#15
alto_textblock
#15
na Král
Pištěkovo lidové divadlo vaetradech.
Ve čtvrtek 20. října.
Začátek o 7. hod.
Ve prospěch p. G Pracnýho.
Po prvé:
22531
Královna cirku a její dcera.
Sensační hra o 7 odděleních od Leona Gonzana
Přeložil A. P.
#16
alto_textblock
#16
28
#18
alto_textblock
#18
25
#19
alto_textblock
#19
Veliká čest, již mu prokážeš tím, že si jej vezmeš,
odstraní všechen pocit závaznosti za to, že přijímáš bo-
hatství, jehož ti poskytne — an sama jsi bez věna.
Dítě — proč neodpovídáš?«
Vstala jsem a kráčela k oknu. Řekla, že jsem
pravou dcerou svého rodu, myslila tím toho druhu, že
bych se sama zavraždila. Ne — není nic tak nízkého,
jako býti dramatickou! Babička se nikdy nemýlí. Ona
by toho ode mne nežádala, kdyby bylo jiné východiště.
Vrátila jsem se a usedla jsem.
»Je dobře, babičko,« odvětila jsem.
Jakoby jí modré skvrny kolem úst pobledly,
usmála se.
Markýz přistoupil a políbil mi ruku.
»Pamatujte, chěre enfant«,*) pravil, »že manželství
jest stav, vyžadovaný společností, není to zábava, ale
může se státi snesitelným komfortem, jejž člověku po-
skytuje a otevírá dvéře svobodě et de tous les au-
tres agréments de la vie pour une
femme.s)
Znova mně poceloval a pohladil ruku.
»Započnete-li nenávistí, vášnivou láskou, lhostejností,
odporem, či nechutí — čím chcete — všichni manželé
do konce prvého roku vnucují týž pocit, pocit vlídné
monotonnosti — totiž, nejsou-li nadobro hrubci a dle po-
pisu madame, »ce jeune Gurrage« jest alespoň »un brave
garcon.« **)
#20
alto_textblock
#20
hodin. Slyšela jsem jejich hlasy ze svého pokojíku a mlu-
vili nějak velmi vážně a ne tak vesele, jako jindy
Při obědě markýz poprvé započal přímo se mnou
rozhovor; mluví raději anglicky — nejspíše, aby ukázal,
jaký jest znalec řečí. Činil mi různé poklony a tvrdil, že
začínám býti velice podobna své prabábě Ambrosině
Eustasii de Calincourt a vyprávěl mi opět onu starou
historii o guillotině. Babíčka mne patrně pozorovala.
»Ambrosina jest pravou dcerou svého rodu,« pravila.
»Mohla bych se vám, tuším, zaručiti, že za podobných
okolností by právě tak jednala.«
Jak jsem byla hrdá
#21
alto_textblock
#21
*) Drahé dítě.
**) A všem ostatním příjemnostem života pro ženu.
***) Ten mladý Gurrage jest alespoň hodný hoch.
#22
alto_textblock
#22
„Ledová kra“.