#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 284. ze dne 14. října 1904.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
#3
alto_textblock
#3
= Pan dr. Bachrach přece se dal napálit. »Každý
den mne navštěvují žurnalisté, ale vám, jenž jste
těchto kruhů tak vzdálen, mohu se svěřit: vodím
všechny za nos. Všechny bez výjimky.« — Tak pra-
vil dr. Adolf Bachrach, dvorní a soudní advokát ve
Vídni, zástupce prince Filipa Koburského, jakémus
pánu z Paříže, jenž vystupoval velmi vznešeně
dal se k němu uvést jako klient. A onen pán byl —
známý žurnalista Jean de Bonnefon, jenž pro »Jour-
nal« vydal se na cestu do Německa a do Rakouska,
aby záležitost princezny Louisy Koburské, které se
tento pařížský časopis zvlášť horlivě zastával, stu-
doval u samého pramene. Kousek se mu podařil.
Dr. Adolf Bachrach, jenž vodí žurnalisty za nos.
uvázl v tenatách žurnalisty a poněvadž nevěděl.
koho má před sebou, dal ze sebe vylákat vše zají-
mavé o celé záležitosti zvolna sic, ale jistě. Tak
může být i nejistivější advokát ještě přelstén. Obraz
který Jean de Bonnefon podává o dru. Bachrachovi
není právě lichotivý. Dr. Adolf Bachrach jest polovicí
bratrské advokátské firmy, jejíž druhou polovicí jest
bratr jeho Daniel. Kdežto Adolf jest skvělý muž
vznešené společnosti, jehož klienti rekrutují se z dvor-
ního kalendáře, jest bratr jeho Daniel zástupcem
drobných lid a jako takový domnívá se, že může
svůj zevnějšek poněkud zanedbávat. Dr. Adolf jest
as padesátiletý, ale vypadá jako 35letý. Jeho ele-
gance je krejčovská práce. Kabát vždy nový, ná-
krčník anglický, střevíce skvělé. Tlusté ruce s prsty,
podobnými drobným vídeňským uzenkám vězív
bezvadně bílých manžetách. Pan advokát, jak se
zda, považuje se za velmi elegantního. Tvář jeho je
bezvýznamná, beze zvláštních pozoruhodných rysů.
Hlas jeho je něžný a sladký, jako medový. Pan
dvorní a soudní advokát mluví velmi tiše — bezpo-
chyby je to zvyk od policie, neboť dr. Bachrach jest
advokátem ministeria policie. Aby se stal advokátem
princovým, přinesl dr. Bachrach značné oběti. Když
se počalo mluvit o »afféře«, doporučil dr. Bachrach
svému »novému klientu« serii článků, vyšlou ne-
dávno v »Münchener Neueste Nachrichten«, o prin-
cezně Louise Koburské. Bonnefon tvrdí, že tyto
články psal buď dr. Bachrach sám, anebo alespoň je
redigoval. »Nemůžeme přijmouti návrhy princezniny
tak hladce,« pravil pan dvorní a soudní advokát.
»ale musíme učinit věci konec. Císař nám oznámil.
že si přeje konec za každou cenu. Ale nemůžeme
přece koupit zajíce v pytli. Až budeme znáti jména
lékařů, jež si pacientka zvolila, budeme je snad
moci přijmout, ale nemůžeme přece jednat o léka-
řích, dosud neznámých. Slyšel jste kdy, že osoba,
jež má být ohledávána, sama si volí lékaře?« —
»Četl jsem kdesi,« prohodil Bonnefon, že princezna
Stefanie dala své sestře k disposici značné svoje
jmění . . .« — »Četl jsem to také, ale hraběnka Lo-
nyayová není bohatá. Slova »značné jmění« jsou
směšna. Má od císaře appanáži 10.000 franků mě-
síčně. Princezny jsou tak marnotratny, že to je velmi
málo — ovšem že dosti, aby nám uškodila, chce-li
hraběnka svoji sestru podporovat. Ale císař dal své
bývalé snaše lekci, nenavštíviv ji jako jindy v ho-
telu. Dal jí dokonce vzkázat, aby se nepletla do zá-
ležitostí jiných lidí. Avšak ona odpověděla, že bisto-
rie s paděláním směnek je také její záležitost a že
považuje za svou povinnost napraviti bezpráví jehož
#4
alto_textblock
#4
se stala bezděčnou spoluvinnicí. Pravím vám, ženské
jsou ještě nebezpečnější než noviny . . .« Toto
ještě jiné méně důležité podrobnosti vypravoval dr.
Adolf Bachrach Francouzovi, o němž se domníval,
že nemá s novinami co činit. Žurnalisté jsou pom-
stěni .
= Nepříjemné uvítání. Z Paříže se oznamuje
Je to starý francouzský kasární šprým, umístiti nad
polootevřenými dveřmi džber vody tak, že se vyklopí
na toho, kdo první vejde. Této vzpomínky ze svých
vojenských let použil onehdy oklamaný manžel pan
Louis Gerfaut ke zvláštní pomstě. Měl dlouholetého
přítele Maurice Lavaura, jenž byl poněkud mladší
než on. Přátelství jejich bylo tak důvěrné, že Lavaur
přede dvěma lety byl svědkem při svatbě Gerfautově
a i po svatbě byl každodenním hostem mladé do-
mácnosti. Avšak zneužil tohoto pohostinství a pod-
váděl svého přítele s jeho mladou manželkou. Ger-
faut se o tom dověděl a umínil si, že se pomstí.
Připevnil nade dveřmi jídelny nádobu plnou kyseliny
sírové a pozval pak svého přítele, jak bylo v obyčeji,
k obědu. U osudných dveří odehrály se obvyklé
zdvořilé formality a konečně »jako host« vešel La-
vaur první do jídelny. V tom okamžiku vychrstla na
něj kyselina sírová, ale zranila jej jen lehce. Toliko
jeho cylindr a jeho šaty byly zničeny. Ačkoliv ne-
věrný domácí přítel nepodal trestní udání na mstitele
své cti, očekává se přece, že v té věci zakročí soud.
= Falešný pop. Přítel našeho listu píše nám z
Athén: V kralovství řeckém stávají se někdy věci,
jež jsou k víře nepodobné, jelikož jsou v jiných, i v
afrických královstvích nemožné. Vzorné státní správě
nezadá ničeho církevní správa, v níž panují pra-
zvláštní poměry, jež se podobají poměrům, panovav-
ším před sto lety u amerických Indianů. Chytrý
kousek, který provedl jakýs prohnaný šibal a který
právě přišel na jevo, podává o tom nejlepší svědectví.
Tento přestrojiv se za popa, vydal se na cesty po
venkově a putuje od vesnice k vesnici — vyhýbaje
se větším městům — představoval se tamějším po-
pům jako inspektor, vyslaný od zdejšího archiman-
drity. Rozumí se samo sebou, že byl všude s úctou
přijat a častován. S odchodem neměl nikde na spěch
a vesničané použili té příležitosti, by se dali od tak
velkého pána oddati nebo by pokřtil jejich děti atd.
a zaplatili mu za to bohatě. Vesničtí popové nena-
mítali nic proti jeho činnosti, neboť jako chytrý ši-
bal odškodnil je štědře, dav jim značnou část svého
výdělku. Mimo to přiživili se i při hostinách, jež ven-
kované při takých příležitostech uspořádali. Takým
způsobem šlo řemeslo našeho roztomilého popa vý-
borně. Křtil, zažehnával zlé duchy, oddával šmahem
zamilované párky, nedbaje, mají-li k tomu právo nebo
ne a vůbec vykonával vše svědomitě a důkladně, čeho
popské řemeslo vyžaduje. Konečně však zachtělo se
mu oblažiti svou činností též Athény a byl tak drzým,
že se odebral ke katolickému biskupovi, žádaje od něho
ve jménu archimandrity, by byli dva hoši přijati do
italské školy. Byl by za to dostal od jejich rodičů značnou
odměnu, ale to ho vyzradilo. Biskup totiž vyhověl
jeho přání, ale oznámil to archimandritovi, který pře-
kvapen obrátil se na policii. Druhý den potom seděl
rozmilý náš pop v policejním vězení a státní zastupce
zavedl s ním přísné vyšetřování. Tím by byla pro-
zatím skončena jeho slavná karriéra, ale následky
jeho blahodárné činnosti jsou tragicko-komické. Na
křtech mnoho nesejde, neboť pro případ potřeby
#5
alto_textblock
#5
může křtíti každý, ale přece způsobují zemřelé dítky
rodičům starosti a zármutek, neboť se bojí, že se
děti proto dostanou do očistce. Než i to dá se spra-
viti, jelikož archimandrita je za malé zpropitné
z očistce vysvobodí. Ale ten si nyní neví rady, co
má počíti s patnácti párky, které pop oddal a které
žijí v nemanželském stavu. K tomu tři muži z nich
nasytili se manželských slastí a nechtějí se dát zá-
konně oddati, by se zbavili svých drahých polovic.
#6
alto_textblock
#6
Zemřelí v Praze.
Dne 9. října 1904: Holínkova Julie, dcera řez-
níka, 14 dní, 1047—II. Krysová Petronila, 41 rok,
1749—II. Herzog Štěpán, holič, 21 rok, 304—III. Ma-
řánková Marie, vdova po učiteli, 80 roků, 432—III.
Mikoláš Karel, syn zedníka, 3 měs., 416—VIII. —
U Milosrdných sester: Kratochvílová Frant.,
vdova po krejčím, 68 roků. Ulverová Antonie, služka,
71 rok. Žlůvová Terezie, žebračka, 75 roků. — U Mi-
losrdných bratří: Kliment František, dělník, 32
roky. — V městském chudobinci: Fialová
Anna, vdova, 78 roků. — V židovské nemoc-
nici: Havel Antonín, nádenník, 44 roky. — Ve vše-
obecné nemocnici: Černický Adolf, sluha, 28r.
Hemrle Josef, hospodářský správce, 56 roků. Křemen
Josef, posunovač vozů, 41 rok. Prokopová Kateřina,
manželka topiče, 44 roky. Weselý Ferdinand, uzenář-
#7
alto_textblock
#7
ský pomocník, 18 roků
#8
alto_textblock
#8
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
#9
alto_textblock
#9
V pátek 14. října.
#10
alto_textblock
#10
2. hra v předpl.
(2. čtvrtka.)
#11
alto_textblock
#11
ŠÁRK A.
Zpěvohra o třech dějstvích. Složil Zdeněk Fibich.
Text napsala Anežka Schulzová. Dirigent Karel
Kovařovic. Režisér Adolf Krössing.
Konec po /410. hod.
Začátek o 7. hod.
#12
alto_textblock
#12
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Praby.
V zahradě 1. pražského měší. pivovaru
#13
alto_textblock
#13
V pátek 14. října.
#14
alto_textblock
#14
Začátek o 7. hod.
#15
alto_textblock
#15
I. hra v předplacení.
#16
alto_textblock
#16
Původní novinka
#17
alto_textblock
#17
Po prvé
#18
alto_textblock
#18
Silou lásky.
Pokus o třídílnou
povídku ze svatých opěvů mlha
snů (4 jedn.) Napsal Jar. Pohan. Režisér V. Spurný.
#19
alto_textblock
#19
(bliže Palackého
mostu).
Začátek o 7. hod.
Cirkusačka.
Velká americká výpravná operetta o 3 jedn. Napsali
John Tauner a William Pallings. Přel. Josef Kubík.
Hudbu složil Ivan Caryll a Leopold Menckton.
Režisér Josef Kubík.
#20
alto_textblock
#20
Aréna na Smíchově
V pátek 14. října.
#21
alto_textblock
#21
na Král.
Pištěkovo lidové divadlo vnohradech
Začátek o 7. hod
Lidové představení při malých cenách.
Po sedmnácté:
Pražské švadlenky.
22121
Fraška se zpěvy a tanci o pěti jednáních. Hudbu
i šlova napsal O. Fáster.
#22
alto_textblock
#22
V pátek 14. října.
#23
alto_textblock
#23
12
#24
alto_textblock
#24
šuji náš parádní sévresský porculán a miniatury. Babička
by to nesvéřila nikomu jinému, jen mně; avšak k desáté
mohu jíti na procházku.
Bývalo to hrozně trapné, než jsme se sem dostaly;
nesměla jsem si nikdy vyjíti bez Hepziby, a ona mívala
vždy tolik práce, že jsme nikdy neměly času dopoledne,
ale co jsme přišly sem, měla jsem velikou radost. Dostala
jsem přítele, milého, čiperného, švédského ovčáckého psa
— obdržely jsme ho z »Útulny pro ztracené psy« a žádný
si nemůže pomysliti, jaké potěšení mi působí. Babička ho
považuje jaksi za ochránce a teď s ním smím choditi
sama na dosti dlouhé procházky, a když jsme již s do-
hledu a žádný nás nevidí, utíkáme a to je švanda. Včer
jsme měli podívanou, přejel kolem nás hon! Bylo to po-
prvé, co jsem viděla hon z blízka.
Musí to býti rozkošné, ujížděti na koni! Cítila jsem,
jak mi tluče srdce, jen jak jsem se na ně dívala, a můj
zlatý Roy štěkal bez ustání a kdybych ho nebyla držela
za obojek, jistě by se byl připojil k ostatním a pustil se
za liškou.
Někteři z pánů vypadali tak hezky ve svých červe-
ných kabátech, a jeden byl všecek zamázán blátem: nej-
spíše spadl. Právě když byl pod kopcem, na němž jsme
my; Roy a já stáli, povolil mu řemen u třmenu a on
musil sestoupiť s koně a upraviti si řemen. Myslím, dle
toho, jak se tvářil, že asi v duchu proklínal, že se takto
zdržel. Při pádu si patrně přetrhl nějaký řemen a ted
hledal po kapsách nůž, aby to spravil.
Nosívám vždy krátký zlatý řetízek u hodinek, který
patříval Ambrosině Eustasii de Calincourt a jest označen
její korunkou—a začátečními písmenami; mezi jinými pří-
věsky jest na něm také maličký nožíček. Zablácený jezdec
#25
alto_textblock
#25
rytinách od Moreaua a Freudenberga, jež máme. Jsou oba
takoví veselí a vtipní, jakoby byli mladí, a jakoby on ne-
měl nohy strhané pakostnicí a babička ruce zehromené
rheumatismem.
#26
alto_textblock
#26
Rokují o morálce a náboženství a hlavně o filosofi
a já jsem se naučila mnohému, naslouchajíc jim. Co se
týče morálky, tak se zdá, že člověk může dělati, co chce,
jen když se chová jako dáma. A co se týče náboženství,
tu jest hlavní, přizpůsobiti se zemi, v níž se žije a cho-
vati se slušně. A Filosofie (píši velké F, protože to se mi
zdá býti hlavním), Filosofie patrně urovnává vše v životě
a umožňuje, aby člověk přijímal všechny změny osudu,
dobré i špatné s usměvavou tváří. Chci vždy studovati
Filosofii, ale myslím, že to bude snažší, až budu starší.
V ony dny, když přijde Monsieur de Rochermont,
nosívá babička k obědu hedvábné šaty barvy levandulové
a svůj nejlepší alenconský čepeček a Hepzibu vždycky
tak dlouho zdrží, než se oblékne, že často musím služce
pomáhati prostříti na stůl. Markýz nikdy nepřijede dříve
až odpoledne a odjede za několik dní. Přiváží si s sebou
starého komorníka jménem Theodor, a mívají vždy plno
krabic na stuhy a tlumoků, a já myslím, jenže nahlas to
nesmím říci, že v těch krabicích na stuhy jsou jeho vlá-
senky. Ta, co mívá k obědu, je nakadeřena a navoněna
a ta cestovní jest mnohem jednodušší. Zatakových večerů
mne pošlou brzy spátř.
Markýz pokaždé přiveze babičce nějaký žertovný dá-
rek neb jemné ovoce, a mně krabici bonbonů. Nejim příliš
ráda cukroví, ale ty bonboniérky bývají roztomilé.
Návštěvy tyto bývají dvakráte v roce, v červnu a
prosinci, nechť jsme kdekoliv.
Ladová kra-.