8. číslo.

ŽENSKY LIST

Strana 3.

Z poměrů dělnic.

Propuštěna k vůli krabičce na cigarety.

Firma Panský a spol., továrna na výrobu pouzder na cigarety z Mikulandské ulice v Praze, propustila okamžitě dělnici Antonii H., poněvadž této dal dělník M. pouzdro na cigarety, jež mělo ceny nejvýše 6 kr.! Dělnice zažalovala následkem toho firmu u živnostenského soudu na zaplacení 18 K za čtrnáctidenní lhůtu výpovědní, uvádějíc, že pouzdro neodcizila, nýbrž že bylo jí darováno děl- níkem M. Při prohlidce pak přihlásila se sama, že má také pouzdro a že si je nechá na památku, k čemuž prohledavačka Marie Novotná přisvědčila, prohlásivši, že si je může ponechati. Firmou vedená svědkyně Marie Novotná prohlásila však pod pří- sahou, že žalobkyně měla u sebe pouzdro, že se sice sama k tomu doznala, že však ona ji nevy- bídla, aby si pouzdro nechala. Soud, jemuž před- sedal rada Hofbauer, zamitl žalobu z těchto důvodů: Z přísežné výpovědi svědkyně seznal soud, že u žalobkyně nalezeno bylo odcizené pouzdro na ci- garety, následkem čehož mohla ji firma ve smyslu § 82 lit. c) ž. ř. okamžitě z práce propustiti. Vý- mluva žalobkyně, že obdržela pouzdro od dělníka M., jest bezpodstatna, poněvadž prý tím, že odci- zenou věc přijala, stala se spoluvinou na trestném skutku, takže okamžité propuštění bylo odůvodněno. Žalobkyně nabízela sice důkaz svědkem B. o tom, že pouzdro neodcizila, nýbrž že je obdržela. Než soud nepřipustil tohoto svědka, nepřesvědčiv se tak ani, zda pouzdro bylo majetkem dělníkovým či ni- koliv! Také ukázka zběžného rozsuzování při pražském soudu živnostenském!

rozumi, a plavá čtyřletá dívka Riccarda, nebof to jméno tak divukrásně zní — kdybychom tedy měli děti, sedával bych asi za soumraku s nimi v dětském pokoji — chlapec ho jme- nuje maštalí, poněvadž má své koně nastaveny v koutě — a nebyly by to moje děti, kdyby tu nechtěly poslouchat ode mne pohádky, ajá jejich otcem, kdybych jim je odepřel. A vím určitě, že by potom najednou kluk pozvedl své veliké lesklé oči a tázal se mne: „Tatínku, řekni mi, odkud vlastně přichá- zejí děti?“ Na takovou otázku má vlastně každý otec býti připraven, když jeho klukovi je šest let; neboť tenkrát je přec jistě nejvyšší čas, by se takový malý člověk počal těmi důležitými věcmi obírati a lámal si tím hlavu! A nebyl bych to já, kdybych nezačal v takovém rozhodném oka- mžiku svoji povídku asi takto:

Propuštění deputace dělnic.

Továrna na uzení ryb a konservy fy L. Plesch- ner ve Vysočanech propustila z práce okamžitě dělnice Josefu V, a Annu T., poněvadž odebraly se z továrny k zaměstnavateli jako deputace stran vy- jednávání o úpravě mzdy. Dělnice zažalovaly proto u živnostenského soudu továrnu na zaplacení ná- hrady za lhůtu výpovědní a sice každá obnosem 14 K 40 h. Zástupce továrny namítal, že dělnice nedovoleným způsobem opustily práci, následkem čehož mohl prý je okamžitě propustiti. Soud, jemuž sekretář zemského soudu Janeček předsedal, vyhověl žalobám z těchto důvodů: Na základě souhlasného přednesu stran seznal soud, že žalob- kyně šly jako deputace k majiteli továrny, aby děl- nicim mzdy upravil. V okolnosti této neshledal soud opuštění práce ve smyslu 8 82. lit. f) ž. ř. ani trvalé zanedbání povinnosti. Následkem toho nebyla firma oprávněna okamžitě propustiti dělnice, které mají následkem toho nárok z §S 77. a 84. ž. ř.

FEUILLETON

Odkud přicházejí děti? Pohádka od Hugo Salus e.9) Kdybychom měli děti — šestiletý hnědý kluk by se jmenoval Wolfgang, to se samo sebou

*) „Pražské i jiné novelly“ od Hugo Saluse ve Světové Knihovně, z němčiny přeložil Zd. Broman.

„Ano, odkud tedy přicházeji děti? Neviděli jste v parku velké, vážné, dlouhonohé čápy? A venku před městem, tak daleko, že elektrická dráha nemůže vůbec až tam dojeti, tak daleko je to, tam je malý rybník, a v tom rybníku leží malé děti, a ti čápové . .. Ale myslím, že by můj kluk byl chytřejší a ptal by se mne: „Ano, ale kdo pak položí ty děti do rybníka?“ A vím, že v tom okamžiku by se tiše, do- cela tiše otevřely dvéře dětského pokojea matka by vkročila, aby jako každý večer po- slouchala pohádky. A nebyl bych to já, kdybych se pak nezačervenal pro tu lež, kterou jsem chtěl svým malým přírodovědcům vyprávěti, a vyprávěti, a vypravoval bych potom svoji po- hádku asi docela jinak, a to by už nebyla po- hádka, nýbrž bylo by to překrásné, mnohem, mnohem krásnější, než to zde mohu napsati, a byla by v tom celá moje láska, můj dík a niterná soustrast, a moje děti — kdybychom měli děti — poslouchaly by s velkýma, mou- drýma nebo vzpomínajícíma očima a vzhlížely by k matce, jakoby ji ještě neviděly, a měly by ji ještě jednou tak rády jako dosud. A moje pohádka, jež pohádkou vůbec není, zněla by asi tak: Ano, odkud tedy přicházejí děti na svět? Odkud vy jste přišly? Tedy, tam nahoře v nebi, tam nahoře, kde vídáváte záclonami míhati se krásnou večernici, tam si hrávají za takových večerů andělíčci, a je-li obzvláště krásné po- časí, dívají se také dolů na zem a do oken lidí, kteří se mají spolu rádi. A tu před sedmi lety podívali se také do našich oken a viděl maminku a mne seděti u sebe a hned zpozo-