Ročník XVI.

V Praze, dne 20. února 1908.

Číslo 8.

ŽENSK

LIS

Cena 6 h.

Vychází každou středu s datem následujícího dne.

Cena 6h.

Milifarism.

Za nedlouho oživnou ulice mladými muži, již houfně ubírati se budou k odvodu vojen- skému. To hulákání, zpěv, křik a opilost čím dále mizi z řad vědomých, mladých mužů; hospody a muziky nejsou navštěvovány, poznaliť mladí muži, že odvedenu být znamená pro ně dlouhou dobu odloučenosti od rodiny, ba celého veřej- ného života. Odvedený vi, že zapadne do zcela jiného ovzduší životního. Mnoho jich jde s těžkým srdcem od souro- zenců, rodičů do života cizího, kde nepodmí- nečně podvoliti se musí vojenské kázni ne- zvyklé. Jak nerad mnohý opouští domov a zaměst- náni svě, je vidět z toho, že mnohý raději se zrani, ba žití svému učiní konec. Proto v mnohých odvodních 'okresích jde mládež k odvodu ne jásající, ale truchlíci. Tam, kde mládež seznamena s myšlenkou sociálně demokratickou, ví, že militarism je k ochraně bohatého. Ze zkušenosti životní po- znává, že armády jsou proto, aby potlačily vo- lání chudého po větším kusu chleba a že proto kapitalism je přítelem militarismu. Militarism po celém světě stojí ve službách kapitalismu. Vlády povolují všude na militarism a mari- nism ohromné miliony ročně, kteréžto náklady stoupaji do závratné výše. Náklad a ohromné sumy peněz jdou z kapes poplatnictva a ochotně jsou parlamenty schvalovány. Vše je ve službách militarismu. Jsouť tudíž kongresy míru zcela illusorní, bezúčelně, neboť co jednou rukou členové mí- rových kongresů podpisují mírumilovná usnesení, druhou podpisují schválení vydajů na mili- tarism. Jaké ohromné sumy stojí armády v míru, ukazují čislice. Tak v Rakousku vy dá se ročně na armádu 353 milionů korun, v celé Evropě 6762 miliony, to znamená, že

přes 20 procent z veškerých příjmů jde na mili- tarism, nehledě k vydajům v době války. Závratná tato čísla ukazují ztrátu peněz, jež kdyby byly na užitečné kulturní, hospo- dářské potřeby v té které zemi užity, bylo by tak mnohé napraveno, po čem marně vo- láme. Zjevy hladu, bídy strádání duševní i tělesné by byly řídkým zjevem společenským. Kultura vyšinula by se nad nebývalý stupeň a zjevy analfabetismu (aby lidé neuměli psáti a čísti) by byly řídkým úkazem. Stát věnuje na vypěstění jednoho koně ve státních hřeb- čincích více než na člověka, toho důkazem jest statistika. V Rakousku připadá na 100 lidi, již ne- umějí číst a psát: V Čechách . . . 3.83 mužů, 4.85 proc. žen Na Moravě i..Y. 4.81 „ 5.35 „„ Ve Slezsku ... 7.28 „ 7.30 „ „ V Dol. Rakousích 4.40 „ 5.76 „„ „ Hor. Rakousích 4.48 „ 4.58 „„ „ Solnohradech . 6.18 „ 6.92 „„ Ve Štyrském Hradci 13.15 „ 22.18 „„ V Korutanech . . 18.23 „ 22.24 „„ „ Krajině . . . . 22.12 „ 21.26 „„ „ Terstu .. . . 10.78 „ 17.56 „ „ Gorici ... . 23.13 „ 27.70 „„ „ Přímoří .Y... 32.13 „ 38.75 „ „ IStrii . . .. 48.84 „ 58.61 „ „ „ Tyrolsku .. 4.38 „ 5.05 „„ „ Haliči . ... 52.27 „ 60.20 „„ „ Bukovině ... 59.— „ 69.— „„ „ Dalmacii ... 64.80 „ 80.15 Cifry ty jsou výmluvným dokladem jak da- leko v kulturní otázce za zeměmi cizími po- kulháváme. Stát nemá peněz na školy a reformy soci- ální proto, že militarism pohltí je pro sebe. Darmo se dovolává dělnictvo starobního, in- validního, vdovského, sirotčího pojištění, jež vládou slíbeno, není prý peněz. Militarism kulturní práci nijak nepomáhá, naopak. Mladí lidé ztrácejí ještě v mnohéma zejména po stránce mravní.

Odebírejte „ženský LIsr, který je u nás prvým u ledlným týdně vycházejicím listem žen u divek.