Číslo 281.

V Praze, dne 13. října 1900.

Ročník IV.

Rsdakce, admninistraceu oxpedice Praha, Pštrossova ulice, číslo 200—II Mefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy s nevracej exapečetěné reklamace jsou porta prosty. innerty účtujeme levně a pří častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní V pondělí a po svátku vřdy o dvanácté ho- dině polední. Jednotlívé číslo xa 8 h. Felefon rodakce č. 1128.

KAl

DLICKt

Ll

Předplatné pro Prahu s donáškou do domu: másíčně . . . .. 2.80 čtvrtletně . .. K 8.40 celoročně . . . . K 83.60 Pro tuzemsko poštou: 8.— měsíčně . . . .. čtvrtletně . .. K 9.— celoročně.... K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Némecka s Srbska: čtyrtletně .. . K 12.— 9eloročně. . . . K 48.— Předplatné do Amertky. Francie, Švýcarska, Ita- jie, Belgie a Anglie: štvrtletně . .. K 13.20 celoročně . .. K 52.80 Telef, administrace 1126.

Slunce vychází v 6 hodin 20 minut ráno. Slunce zapadá v 5 hodin 13 minut večer.

Sobota: S v. Koloman a.

Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv Františka u Křížovníků od 9.—13. t. m.

Nevděk Říma.

0 -

V Praze, 12. října. Z Vatikánu — tak psala včerejší »Nene Fr Presse« vane opět ostrý vítr na naši říši. Ví se sice dávno, že římská kurie Rakousku nemůže od- pustiti spojenství se svatokrádežným italským krá- lovstvím, ale to se týkalo hlavně mezinárodních poměrů říše, leč nýní v Římě pozornost svou obracejí již i ku vnitřním poměrům Rakousko- Uherska. Arcibiskupu sarajevskému Stadlerovi a biskupu Strossmayerovi dostalo se v Římě skvělého uví- tání a dále: Lev XIII pronesl trpká slova při audienci minulé středy k velkovévodkyni Alici Toskánské a její dcerám Anně, Marketě a Ger- máně. »Neue Fr. Presse« tvrdí, že slova, kterých papež při této audienci užil »o bázni a zba- bělosti jistých vysoce postavený ch a vlivuplných osobností v naší říši« nedržela se již ani hranice mezinárodní zdvořilosti. Na to orgán německých liberálů v Rakousku, jenž stále s nezměněnou vřelostí podporuje hnutí »Pryč od Říma!« osočuje papeže, že skytá přízeň se zvláštní zálibou biskupům, kteří se věnuji české(h a jihoslovanské agitaci, a vyzývá vládu, aby netr- pěla, aby meze výtčené mezi politikou a ducho- venským povoláním byly déle v Rakousku vydá- vány v posměch. Tak nějaké nové vydání »kul- turního boje« proti katolické církvi a ve prospěch pruského protestantismu bylo by dnes politikům, stojícím za »Neue Fr. Presse« velice vítáno; jen že Rakousko není Pruskem! Ostatně jest dobře známo, že sám Bismark posléze po vyčerpání všech bojovných prostředků byl přinucen doznati, že z války své s Římem nepřinesl si žádné kořisti, žádné cti a žádných vavřínů. V tato slová zahrnuje »N. P.« úsudek svůj o nové štvanici židovského listu. Věru, že těžko je nepsati satyru na naše po- měry v době, kdy vlastizrádné řeči Wolfa nejen v Čechách, ale i v Rakousích, Tyrolsku a dále ještě za hranicemi říše nalézají volného průchodu v denních listech a kdy propadá konfiskaci pro- jev katolického biskupa. Co orgán židovské in- ternacionály tentokráte v perfidii a v překruco- vání vykonal, předstihuje všecky jeho dosavadní výkony druhu tohoto a směle se může říci, že tentokráte překonal sebe sama. Vatikán prý podal monumentální příklad politického nevděku, a toho prý si Rakousko od Vatikánu nezasloužilo. Tentýž židovský orgán snaží se dokázati, jak prý vlivem Vatikánu z našich školských zákonů zbyl již jen stín, a jak rakouské úřady u provádění in- terkonfessionelních zákonů stále na ústupu před Vatikánem se nalézají. Papežská nunciatura ve Vídni udílí nejmocnější straně v Rakousku (které?) své rozkazy. Ona vládne feudální šlechtě, ona je kůlem v mase německého lidu, ona stvořila 20letou reakci v Rakousku, ona rozsévá své símě bez pře- kážky v Rakousko-Uhersku. Může-li prý nejvyšším osobnostem býti vytýkána bázeň před lidmi, pak je to před těmi, kteří papeže staví před císaře. Zdaž prý strana, kterouž Lev XIII. povzbuzoval pozdravy: Buďte zmužilí!, netěší se v ka- binetech vídeňských ministrů stejné protekci jako ve Vatikáně? Čokoliv se v Rakousku děje, děje se vždy s nevysloveným dotazem: »Co tomu řeknou ve Vatikánu?« Z jemné šetrnosti k papeži nedošlo k odplacení návštěvy krále Humberta. A jak odměňuje Řím všecky tyto ohledy? Kabinetní list, v němž suverenní práva císaře naproti arcibiskupu Stadlerovi byla uplatněna, došel v ultramontanních listech odpovědí, jež rovnají se zjevné vzpouře a lze tu těžko říci, čemu je se di- viti více, zdaž té jejich drzosti, nebo trpělivosti úřadu. Kdyby kterákoliv jiná strana jen stý díl naproti prejevu z nejvyšších kruhů byla si dovo- lila, státní zástupcové celé říše byli by se mobili- sovali k ochraně autority. Tatáž strana může do- voliti si všecko, čeho jiné nesmějí se ani dotýkati, ona prstem drzým zasahuje i do armády, čehož

dokladem jsou její projevy proti soubojům dů-

stojníků. Bezpráví těžšího Rakousku se nedostalo jako tentokráte od papeže, jenž vládnoucím kruhům předhazuje bázeň před lidmi a zbabělost (Feigheit) a jenž arcivévodkýni svěřuje, aby poselství takové vyřídila. To však není ještě všecko. Rakousko způso- buje si křivdu ještě větší tím, že křesťanštěji nežli hlava církve a apoštolštěji nežli nástupce Petra podává levou tvář, když bylo udeřeno v pravou. Rakousko dalo Rímu tisíckráte více, nežli od něho obdrželo, čemuž učí průběh protireformace od po- čátku až do dnešního dne. Kdo by chtěl pravé příčiny poměrů od papeže želaných poznati, necht jen čte dějiny. Bez oddání se Římu, při němž Ra- kousko se zakrvácelo, byl by vývoj věcí v Evropě a zvláště v Německu vzal jiný směr a byly by i vnitřní poměry říše jinak se utvářily. A nelze-li na událostech již nic více změniti, co by přece (pozor!) změniti se mělo, aby hranice mezi politi- kou a duchovním povoláním v kabinetním listu vytknuté, nebyly dále opovrhovány (verhöhut). Pak by zajisté v Římě naučili se o Řakousku mluviti jinak.« Potud »Neue Fr. Presse«. K tomu není za- potřebí výkladu. Něčeho takového je schopen pouze list židovský. Jak pak ale, kdybychom list obrátili a tázali se: která nace v naší říši a vůbec v celém světě je nejnevděčnější? Kde který národ stal se účast- ným v té míře křesťanské kultury a který se z to odměnil a stále odměňuje zdroji té kultury, Římu tolik nevděčně? Který to je národ, který — vedle slov zjevení — jako had stále úklady činí patě ženy, v níž předpodobněna byla církev? Který to národ požíval ochrany téže církve v do- bách starších, když ostatní národové proti němu se stavěli? Co se konečně tkne výtky nestatečnostia bázně před lidmi, jíž se z Říma dostalo vládnou- cím kruhům u nás, tu s Římem souhlasí celý ne- stranný svět, který svrchovaně se diví, kterak v Rakousku je možná před terrorem německých irredentistů stále jen ustupovati? Každý soudný člověk vidí v tom známky svrchovaně povážlivé. Kde která státní autorita snesla by beztrestně terror nejposlednější německé Šildy, jež zdráhá se přijati učitele proto, že jeho jméno má českou koncovku? Kde která státní autorita by si nechala zakazovati označování úředních budov v obou zem- ských jazycích a kde která autorita dovolila by beztrestně kácení pomníků na hřbitovech od na- dutých šildovských tyranů pouze proto, že na nich jsou nápisy též v druhé zemské řeči? Kde která autorita ztrpěla by veřejné opovrhování říšských barev? A vůbec je těch věcí tolik, že již nad nimi zůstává zdravý lidský rozum státi. A vytkl-li sv. Otec takovéto autoritě bojácnost, pak výtka s místa tolik vznešeného má svou oprávněnost, a má též svůj dějepisný význam, zrovna jako před sto lety ve Francii! Kdyby se bylo tehdy varovných hlasů z Říma uposlechlo, nemusily věci tam dospěti, kam do- spěly. I tentokráte má otcovsky varovný hlas z úst Otce křesťanstva a učitele národů, svůj dějepisný význam. Kéž by se ho alespoň v jedenácté hodině uposlechlo! Právě v této chvíli ozývá se z Ně- mecka hlas o světovládě!

Volební ruch. Volby do říšské rady započínají fakticky již dnes a sice volbou volitelů v Innském kraji (Inn- viertel) v Horních Rakousích. Příštím týdnem za- počnou tytéž volby na Moravě a koncem měsíce v Čechách. Čechy. V poradě důvěrníků v úterý v Kar- líně konané byl jednomyslně ustanoven dr. Josef Kaizl za kandidáta do říšské rady. Městská rada v Příbrami vyslovila posl. Hořicovi uznání za jeho činnost a vyzvala jej, aby znovu kandidoval. Na schůzi hospodářsko-politického spolku ve Strážově 7.t. m. byl přijat za kandidáta dr. Dy k.

Schůze důvěrníků městského okreau krumlovsko- kaplického prohlásila za kandidáta dosavadního zá- stupce dra. Nietsche. Za venkov tohoto okresu bude postaven německý pokrokář, bezpochyby rolník Sou- kup z Chudoby proti křesťansko-sociálnímu poslanci Kletzenbauerovi. Vyhlídky prý jsou příznivější, nežli před třemi roky. Ze Šumavy. Píše se nám: Čas spěchá, a brzy budeme míti volby v plném proudu a veselou vojnu. Máme smutnou zkušenost z posledních voleb. Boje, nepřátelství, zuřivost až k bestiálnosti, házení blátem pomluvy, až hnus z toho pojímá. Toho všeho se za- žije při volbách. A jak nekalé jsou tyto prostředky, takový také z toho volebního boje vyjde poslanec. — Vždycky mně to vrtalo hlavou, že ten náš lid, který přece, jak jej znám, je nábožný a své sv. víry si váží, že si volí takové neznabohy za poslance. I zdálo se mně, že je tím vina naše slabá agitace. A skutečně. Kdyby s naší strany více horlivosti agitační bylo, lid by se podle toho také řídil. Proto nenaříkejme na nikoho jiného, než na sebe, když si lid volí neznabohy. — Na Šumavě si udělali Němci okres dlouhý od Nýřska u Klatov až na Krumlov; k tomu přibrali několik obcí českých aby mezi Němci nic nepořídily. Myslili si, že ten okres bude jejich na věky. My jsme jim ten okres přece čtyřikrát vyrvali. Že jsme před třemi roky na Šumavě Němcům pod- lehli, na tom měl tenkrát velikou vinu náš p. kandi- dát, který neměl tolik vlastností, aby získal všecky české hlasy pro sebe. Jeho opětná kandidatura ve IV. kurii volební by mu přinesla nejen jistou po- rážku, ale také osobní nepříjemnosti. Když zde J. J. kníže Schwarzenberg kandidoval, prorazil vždycky jen pomocí duchovenstva. On se nás také vždycky dovo- lával. Svým vlivem zajisté by nyní přispěl k vítěz- ství českého kandidáta. Bez něho nesvede tu žádný nic. Každý, kdo má nějaký vliv při určování kandi- dátů ve IV. a V. kurii na Sumavě, měl by se jistě do- volávati jeho blahovolné rady a pomoci. Morava. Na Tišňovsku konají se volby vo- litelů 13., na Boskovicku 15. října. — Pokroková strana (dr. Derka, Choc, Janča a dr. Koželuha) svo- lává druhou schůzi důvěrníků všech nespokojených stran na 14. říjen do Přerova za příčinou voleb. — V 5. kurii znojemsko-hodonínské uchází se o mandát Němec Ferdinand Pempel, statkář. Dolní Rakousy. Vídeňští Čechové postaví ve Vídni ve všech okresích sčítací kandidáty a nebudou podporovati nikterak žádného kandidáta německého. Němci. Dnes v sobotu koná se schůze klubu německé strany pokrokové ve Vídni za příčinou vo- lebního provolání. — Parlamentní svaz něm. strany lidové koná se 7. listopadu ve Vídni. — Richard Herzmanský kandiduje pro venkovské obce na Opavsku, Türk pak v V. kurii západního Slezska.

Zprávy politické.

V Praze, 12. října. K situaci. Jak se oznamuje z Vídně, povolal si J. V. císař k sobě dra. Körbra a hr. Goluchow- ského, aby vyslechl jejich zprávy z příslušných mini- sterstev. Císař přijal včera v audienci rumunského ministra zahraničního Marghilomana a udělil mu řád železné koruny I. tř. Návštěva J. J. knížete. Jiřího Lobko- wicze. Včera dopoledne konal J. J. nejvyšší zem. maršálek kníže Jiří Lobkowicz delší návštěvu u J. Excell. p. místodržitele hrab. Coudenhove, který byl v těchto dnech ve Vídni. Jak se tvrdí, není po- chybnosti, že tato návštěva byla ve spojení se svo- láním českého sněmu. Stav nemocí J. Exc. ministra dr. Rezka. Jak se oznamuje z Vídně, stav nemoci J. Exc. dr. Rezka značně se zlepšil, dosud však mu není možno vyřizovati ministerské záležitosti. Záležitost barona Dípauliho. Útoky, které činila křesťansko - sociální strana s Luegrem a P. Opitzem v čele, byly všude s největší ošklivostí při- jaty. »Linzer Volksblatt« je podle práva a spravedl- nosti odsoudil. Tomuto rozhořčení dlužno připisovati, že dr. Lueger svoji agitační cestu odložil až po vol- bách v okrese bar. Dipauliho, který by byl jistě zvolen