#1
alto_textblock
#1
Ročník I.
#2
alto_textblock
#2
Č. Budějovice, dne 3. října 1902.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 15
#4
alto_textblock
#4
NOVÝ
#5
alto_textblock
#5
pracujících vrstev.
#6
alto_textblock
#6
- GABST
agemm
#7
alto_textblock
#7
Vychází každý týden v pátek. 0A Redakce, administrace a expedice M Předplácí se: pro Rakousko: ročné K 480. půlročne
Za inseráty nebéře redakce zodpovědnosti a platí se hned & Rudolfovská třída číslo 14. v Českých Budějovicích, c. K 2’40, čtvrtletně K120. Pro Německo na rok K 548.
při objednáni. T.Jednotlivá čísla za 8 haléřů.•Pro ostatní země na rok ^ 0’88.
#8
alto_textblock
#8
Stížnosti listu se týkající zasílány buďtež na Adolfa Hejska v Č. Budějovicích, Česká ulice číslo 18.
n mansnr.==svaen================== ========================================================================================================= sou
#9
alto_textblock
#9
v rakouské říšské radě zastoupeným uhodilo se
zase na buben »patriotismu«. A tak se stalo,
že z patriotických ohledů na »nucené postavení«
Rakouska ujednána smlouva, dle níž Uhry 30
a Rakousko 70 procent na společné výdaje
platit měli, ve skutečnosti však Uhry jen 25 a
Rakousko 75 proč, platily. — A to takto: Uhři
žádali tehdy, by bylo definitivně ustaveno 25 a
75, ale rakouská vláda bála se parlamentu klíč
tento předložit; sprostredkovala však věc tak,
že výnos daní za léta 1860—1864, dále zisk
z tabáků, lesů atd. byl falšován, čímž poměr
Uherskem dožadovaný byl dosažen a Rakousko
o miliony zkráceno.
Než Uhři získali i na jiné straně. Vyrovnávací
smlouva ustanovuje, že i výnos cel je
společný. R. 1868 obnášel tento 171/2 milionů
zlatých. Platí-li Uhři 30 proč, proti 70, měli
by i na clech v Uhrách 30 proc. získati. Ve
skutečnosti však vykazuje celní klíč příjmu:
v Rakousku 82 a v Uhrách jen 18 proc. Tak
získali Uhři různými cly za jediný rok 1868
2,160.000 zl., a peníze ty museli zapla-
titi rakouští konsumenti tím, že zdražilo
se jim zboží o clo, které na přání
Uher muselo býti na zahraničné
zboží uvaleno, hlavně na dobytek a
obilí. A na přání Uher se cla zvýšují stále.
Od r. 1867 do r. 1897 stouply ze 171/2
na 56 milionů.
Na výhodě Uher nezměněno nic ani pre-
cipem z r. 1871, který stanovil kvotu na
314:68:6. Uhři těžili zase ze státního dluhu.
Státní dluh obnášel r. 1867 3046 milionů zlatých.
Z těchto placeno ročně 127 mil. zlatých
úroků a 24 mil. zlatých na umořování. Tři-
cetiprocentový díl Uher na úrocích činí 38T
mil. zl. oni ale platí jen 29,188.000, čímž získávají
9 mil. zlatých ročně. Podobně stojí
si v umořování státního dluhu, čímž získali za
30 let dualismu (1868—1898) při nejmenším
420,000.000 zlatých.
Sečteme-li výhody ty se společným výnosem
cel, na jejichž stoupání mají Uhři živý
zájem, neb zisk jen jim a škody Rakousku
vzejdou, shledáme, že dosáhli mnohem více než
si přáli již vyrovnáním prvním.
Ale oni nebyli dost spokojeni a při druhém
vyrovnání r. 1877 žádali ještě více. Na straně
rakouské družila se k patriotismu zase »státní
věrnost« a Uhři docílili, že kvóta zůstala zdánlivě
nezměněnou, tím však, že ustanovení daně
z piva, kořalky a cukru povoleno dle klíče výroby,
utrpělo Rakousko již r. 1879 21/2 milionů
zlatých škody a r. 1880 4 miliony. Počítejme
okrouhle, že dle této restituce ročně o 3 mil. a
cly o 5 milionů Rakousko více platí, obnáší
zhoršení pro Rakousko každý rok 8 milionů
zlatých, vedle nespravedlivého kvotového klíče.
Rakousko odneslo však ještě další škody
vyrovnáním třetím r. 1887. Nenasytnost Uher
je stále větší, v Rakousku pak »velmocenské
postavení« považuje se za nejpřednější nezbytnost
a tak jedno vyrovnání za druhým zasazuje
nám větší a citelnější ránu.
Nuže, vyváží škody tyto druhá česká universita,
vyváží je vnitřní úřední řeč česká?
Jednají mladočeši spravedlivě, když za nějaký
present chtí povolit vládě Koerbrově vyrovnání
horší všech předešlých? Nezískali by mnohem
více, kdyby se vší energií postavili se proti
škodlivému nám dvojspolku s Uhry, jehož roz¬
#10
alto_textblock
#10
Mladočeši a rakousko-uherské
vyrovnání.
V uplynulých dnech byl pohromadě ve
Vídni výkonný výbor mladočeský a rokoval
mezi jinám o rakousko-uherském vyrovnání.
Mladočeši tvoří nejpočetnější klub na říšské
- radě a mají proto možnost znemožniti
každé špatné vyrovnání cestou parlamen-
tární. Vážná a věcná oposice v nutném
případě i obstrukce se strany mladočeské, proti
vyrovnání, jež Cislajtanii hospodářsky poškozuje,
neminula by se se zdarem a nenasytnost uherské
vlády i parlamentu byla by jednou vyléčena.
Opakujeme: Musela by to býti oposice, anebo
obstrukce věcná, jedině proti škodlivým podmínkám
vyrovnávacím namířená.
Jednal o takovéto obstrukci mladočeský
výkonný výbor? Ne! On schválil obštrukční
hrozby, které slyšeli jsme v poslední době od
několika mladočeských poslanců, uznal za vhodnou
obštrukční taktiku v parlamentě, ne však
proto, že vyrovnání bude špatným, nevýhodnějším
pro Rakousko než všechna dřívější, ale
proto jen, že neuspokojil dosud Koerber český
národ.
A čím že by byl český národ uspokojen
dle Mladočechů? V prvé řadě, prý vnitřní
úřední řečí českou a dále stavbou druhé české
university na Moravě.
V politických kruzích hovoří se, že Mladočeši
vnutí národu uspokojení za mnohem menší
nadělení a spřátelí se se špatným vyrovnáním,
aniž by jen jedinou ze dvou kladených podmínek
obdrželi. Vmysleme se však do situace,
že dosáhli by Mladočeši upravení úřední řeči a
také universitu. Vyplatilo by se toto za obětě,
jež vyžaduje na nás uherská vláda? Nedá se
docílit oboje bez hospodářského poškozování
nás vyskými cly na potraviny, bez poškozování
našeho průmyslu, financí atd.? Soudíme, že
byli bychom oboje již měli, a ještě více, kdyby
byli Mladočeši neskompromitovali se s Badenim
a kdyby byli zůstali těmi zásadními oposičníky
ve vídeňském parlamentu, jakými ještě r. 1893.
byli a mezi sebou kdyby nebyli se dopustili
zrádcování nej demokratičtějších požadavků.
Z mladočechů stali se však kramáři, od
r. 1897 nejde u nich o to, jaké jsou vyrovnávací
podmínky, ale co jim vláda za hlasování
pro špatné vyrovnání dá. Ani letos, ač lid je
roztrpčen jednáním uherské vlády, nejednal
mladočeský výkonný výbor o stanovisku k vyrovnávacím
podmínkám, je prý na to dosti času,
až jak zachová se k mladočechům vláda: Na-
krmí-li je, potáhnou jí káru i kdyby jejími koly
vlastní národ byl k zemi stržen.
Pohleďme jaké nám vzcházejí z tak ne-
vážného jednání škody.
Dualismus (to jest dvojitá státní správa
v jednom státním celku) ujednán mezi Rakousko-
Uherskem smlouvou, jíž zveme rakousko-uherské
vyrovnání, r. 1867.
Rakousku vybledla do jisté míry reputace
rok před tím ve válce s Pruskem a nalezalo se
v »nuceném postavení«; to jest: chtělo
znamenati velmoc, podepřenou silnou soldateskou,
s hrůzostrašným množstvím bodáků, pušek a
kanonů.
Aby Uhři na dvojspolek přistoupili, museli
se jim učiniti veliké výhody, zástupcům zemí
#11
alto_textblock
#11
luka jest neodvratnou, a jež se strany Uhrů 1
samých za krátko bude provedena? . . Neměla
by důvěra voličstva, nadšeného, že poslanci čeští
statečně zájmy českého národa hájí, mnoho-
násobnější význam než postátnění některé dráhy?
Nedocílili by se pak mnohem snadněji všechny
spravedlivé požadavky?
Uvažujme a nabydeme přesvědčení, že jen
vinou mladočeské politky je situace dnes tak
neblahou.
#12
alto_textblock
#12
Do památníku klerikálům.
Ba známe Vás, známe stranu klerikální. Stará to
strana s rozsáhlým vojem služebnictva. Ona vynalezla
obě ty zázračné pověry: nevědomost a blud. Ona
zapovídá vědě a důvtipu, aby překročily obsah misálu.
Ona chce myšlénku v dogma zabedniti. Proti její vůli
staly se všecky pokroky evropské inteligence. Její dějiny
jsou psány v dějinach lidského pokroku, ale jsou
psány na rubu. Ona protivila se všemu. Prinellia dala
metlami mrskati, poněvadž řekl, že hvězdy nebudou
s nebe padati. Campanellu mučila sedmkrát na skřipci,
protože tvrdil, že počet světů je nekonečný. Harvey dokázal
oběh krve, a ona ho pronásledovala. Galilea
uvrhla do žaláře k vůli Josuovi, Krištofa Kolumba
k vůli Pavlovi. — Ba zajisté, buďtež si kdokolivěk Vy
kdož stranou katolickou se zovete a stranou klerikální
jste, my Vás známe. Již .dávno snažíte se, abyste ducha
lidského spoutali. Kdyby mozek lidstva jako rozevřená
kniha před Vámi ležel, a kdyby to ve Vaší moci bylo,
Vy byste v něm škrtali.(Viktor Hugo.)
Náboženství Kristovo získalo po velikých pronásledováních
a navzdor všem útiskům konečně důvěru a
lásku u lidu. Co učinili? Pod jménem tohoto svobodného
nikoho nenutícího, každého milujícího náboženství
zavedli největší tyranství, pálení a mučení všech
mužů, kteří se o lid zastávali a proti zlým obyčejům
mocných pánů vystupovali, učinili sobě z náboženství
tohoto jen výnosné výdělky a příjmy, které pachtovali,
zaslepivše nevzdělanému lidu titěrkami oči, vybírajíce
již zde na zemi clo do nebe a výplaty z očistce, vedouce
kupecký obchod v milosti boží, kterou za peníze prodávali.
A pokaždé, kdykoli se konečně po velikých
bojích poštěstilo nějakou reformu provésti a nešváry
tyto vymýtiti, zavedli je zase za krátký čas již opět do
nového učení. (Viz ultramontání klerus v socialismu,
prý »křesťanském«. Pozn. red.) (Karel Havlíček.)
Lístek druhům spolurekrutům.
Napsal Vláďa.
Bratři milí! Brzo již zapadnou za námi
černožlutá vrata kasáren.
Nejdou mi dodnes z mysli jarní dny odvodní,
kdy tak trpko bylo dívat se orgiím, re-
krutýrku provázejícím, důstojným leda temných
dob středověkých, dob žoldáckého verbířství.
Kolik vás nepodlehlo, kolik dovedlo jasnou
myslí vážnost chvíle proniknouti? Žel, že tak
málo. Je bolno toho vzpomínat. Než, vzchopme
se, a pronikni nás už vědomí, že dítky doby
nové jsme, kdy duch lidský vysoko nad podobné
barbarství se vznesl.
Aspoň nyní, kdy loučíme se na dlouhý čas
s občanským životem, snažme se pochopiti tuto
chvíli svého života, jež tak mnohými podněty
nabáda k rozjímání.
Celá tříletí ztráviti v železném objetí hydry
militarismu není věru losem utěšeným. Juž
starosti, jimiž druhdy odvod rušivě vpadá v záměry
existenční, tísnivě na mladou duši doléhají.
A to není ještě vše.
Nitrem hýbe i silná antipathie vůči militarismu
a pomyšlení na to, jak uboze smutné
místo zabírá on v komplexu zřízení společenských.
To vše nemůže mladou duši myslící nikterak
nadchnouti pro stav vojenský. Jen