ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 16dc82d0-71e2-11dc-a97a-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
ALTO TextBloky — 20
#1 alto_textblock #1
18. září 1904.
#2 alto_textblock #2
Číslo 259.
#3 alto_textblock #3
NARODNÍ LISTY-
#4 alto_textblock #4
Strana 5.
#5 alto_textblock #5
ostrohy svahů a narážejíce na útesy, rozrá- žely se na kousky. V tomto pekle celý den kilně probyl s jakousi přezírající mužností Štakelberg, jenž byl sice brzy poraněn, což však nevyhnalo jej odtud. Mnozí byli raněni Markov zabit, podplukovník Karcdv raněn, generál Mrozovský také. Štakelberg shora sledoval boj a večer dal vzkázati veliteli (Kuropatkinovi), že nejen může udržeti se na posicích, nýbrž, nutno-li. ihned přejíti v útok s plnou věrou na ví- tězství. Dva prapory japonské zastihli jsme v Sajtadze uprostřed celého moře gaoljanu. Nežli se protivník vzpamatoval, ze všad jsme jej obklopili. Začal prudký boj. Nepřítel nežádal milosti a umíral, nevzdávaje se. Byli bychom jim chtěli darovati život, avšak mu- sili jsme je zničiti docela. Událo se něco neobyčejného: Na posicích třetího sboru našeho Japonci vlezli do našeho starého okopu. Jejich je měli za Rusy a stří- leli po nich soustředěným dělovým ohněm. potom vzali je útokem a teprve pak uviděli že to nejsou naši. Praví se, že útočníci pla- kali nad trupy svých soubojovníků. Pomezní hlídky, zůstávající daleko od našich posic na přední redutě, skvěle umí- raly, nevzdávajíce se. Tento den byl dnen jejich záhuby a slávy. Vrátilo se málo z těch. které ještě nedávno viděli na mostu přes Šahe bodré, zdravé a veselé. Tehdy slavili si svá- tek a celou noc zpívali smělé písně „pogra- ničnikov“, kteří před naším příchodem dlouho již nevycházeli tu z neustálého válečného roz- čilení. Mnoko jejich důstojníků zabito v tento smutný a nezapomenutelný den. Na ostatních posicích docházel boj až do toho, že se protivníci bili kameny. Japonci pravé naše křídlo hromili 15 děly, avšak střelba jejich byla nepravidelná Vůbec za posledních dnů naše baterie, při- učivše se využívati výhod místa, skrývatia měniti se, vynikaly značně nad japonské, po- kud se týče docilnosti a soustředěnosti ohně. Jestli stará naše děla jsou horší jejich, tedy naše nové kulomety stojí vlastnostmi svými nad jejich. Vojíni si jich váží a slova velitele armády „pro děla umírá se jako pro prapory“ jsou jim už vlastní. Japonci vyzráli dopraviti sem přes Inkou a Dašično dvacet šest obléhacích děl, uživše k tomu naší železnice. Dnes se rozneslo, že je už staví za posicemi námi zaujatými. Odevšad oznamují pohyb Kurokiho, tá- hnoucího od východu na Tajčihe. Rozechvěná nálada roste: Útok tam je velice důležitým avšak odvážiti se k němu, vyžaduje zoužiti zdejší posice, jejichž rozpjetí je nebezpečné Za tím účelem chtějí obětovati celé pásmo hor Když jsem se vracel, osada Jundzandža- anezy byla ještě v rukou Japonců a boj pla- nul za její ovládnutí. Pohled na bojiště mezi námi protivníky byl úžasný: Pouze gaoljan je trochu zakrýval. V jeho žloutnoucím rákos válely se massy neodvezených mrtvol. Příkopy náspy, vlčí jámy byly jimi přímo zavaleny Cesty, po nichž pohybovala se japonská ataka. vyznačeny jsou dlouhými řadami padlých. v horách doliny jsou jimi posety. Japonci vztyčovali bílé praporce. žádajíce dovolení, by mohli odstraniti mrtvoly, avšak toho nebylo lze učiniti, protože dopesavad tímto způsobem zdánlivého odstraňování mrtvých převáděli své vojsko na dříve již určenáa pro nás zhoubná místa. Proto také vztyčování bílého praporce nedálo se jimi stanovenou ce- remonií, aby na konec mohli se vymknout vzatým tím na sebe povinnostem Dnes zvláště vyznamenal se 4. a 3. stře- lecký pluk. Zdržely pět útoků přeznačn nepřátelské přesily a pokaždé odrážely Ja- ponce se značnými ztrátami, vrbaly se v bo muže na muže, jehož se protivník chrání, jah jen může. Celou noc, na den prvého září, kdy ne- přecházeli jsme s horních stanovišť na hlavní Japonci, unaveni hromadným a dlouhým bo- jem, mlčeli! Poprvé v těchto dnech a nocích Ljaojan mohl si oddechnouti. Tišina v mračnu byla neobyčejně tajemnou po všem tom, co jsme přežili. Mohli jsme vykonati bez překážky strategické tahy. Mezi přední linií obrany a Ljaojanem roz- pínal se celý front bran a redut, spojených průchody, krytými náspy. To byla práce ge- nerála Velička. Klidně, ani dosti málo ne- rušeni nepřitelem, táhli jsme a zaujímali tyto okopy svými garnisonami. Pouze ráno, udi- vení našim mičením poslali ve směru sem Japonci své výzvědy. Rozvídky sdělily, že přední po- sice jsou prázdné. Okamžitě zaujal je nepří- tel, ale teprve v 11 hodin jeho únava přešla na tolik, by mohl začíti nový boj z našeho dřívějšího obranného stanoviska. Z těch chvil boj tuto nepřestá v a ani za dne ani za noci. Z počátku šlo t líně. Japouci stříleli na Ljaojan a začali bo- řiti stanici a ruské předměstí. Liditovými granáty jejich „šimoze“ rozbíjely rayon želez- nice, ohradu staré věže z časů vlády Korejců — Baj tasy, kterou si vzali především n mušku. Klidné obyvatelstvo bylo překvapeno touto neočekávaností. A již tu byli noví ra- nění. Začalo se to milosrdnou sestrou, které granát rozbil bedro. Potom padl lékař. Cel stanice byla plna vlaků, které ihned ale klidně rozjely se k severu. Granáty bořily domy. zalétaly do čínského předměstí, padaly mezi koleje. Bylo třeba především převézti raněné. Alexandrovský vydal všechny rozkazy, až byl uštván. Lékaři vlastníma rukama z počátku vynesli od ran zhynulé důstojníky a pohřbili je a potom zorganisovali převezení ostalých na živu. Granáty bořily rychle všechen zjevný prostor obydleného města. Pod deštěm šrapnelů odtáhli jsme na sedm verst, kde Alexandrovský a Kononovíč rozbili stany hospitálů „Červeného kříže“ Celou noc vířil pod Ljaojanem čilý boj který již nepřestal. Japonci opakovali útok za útokem na naše brány, které za dne ukázaly se býti obvedeny druhými — z mrtvol japonských. Obrana dála se s nepopsatelným heroismem enthusiasmem. Popsati tyto noci, kdy v poloměru 15 verst nikdo nemohl spáti pro rachot bitevní bouře, je nemožné. Šalvy se slívaly v něco celkového, neustávajícího. Výpady boje muže na muže provázeny takovým voláním „urá“
#6 alto_textblock #6
že jsme neslyšeli, my na posicích, nového zase již boje — s Kurokiem. Druhého (září) ráno odjel jsem tudy Podrobnosti zítra. Zrovna jsem se vrátil, unaven, do Jantaje Co bylo zatím s Ljaojanem, neviděl jsem Vypravovali pouze o útocích na brány, nichž Japonci ztráceli po osmi stechza jednu ránu. Byvší v popředí vypravují, že ne- bylo možno dýchati pro zápach neodstraněnýcl japonských mrtvol. Ostatní podrobnosti o opuštění Ljaojanu sděluji ze slov plukovníka Ladyženského, po máhajícího generálu Maslovu. To je stary Turkestinec, který byl kdysi ve vojně 1877— 1878 velitelem Gabrova. Druhého zááří, v šest hodin večer, ohlá- šeno vítězství nové na východním stanovišti a v jednu dvacet ráno, neočekávaně, veleno odtáhnouti z Ljaojanu. Pracováno bez hluku a šumu. Transporty, povozy, zbyteční lidé — vše za věas už odpraveno. Ruské předměst pustlo, Japonci je obstřelují. V Ljaojanu byly ohromné sklady intendantstva. Po všechen čas pětidenního boje vydávalo se z nich voj skům. K polednímu strašně zesílila se palba Japonců. Sklady chytly a posléze rozkázáno spáliti je. Provedše to, komanda i stráže se vzdálily. Večer v půl osmé začal pohyb vojsk. Z bran a redut ustoupeno s takovým zda- rem, že nebylo ztrát. Vojska šla v šesti směrech přes tři lo- ďové mosty, dva pontonové a jeden železničný bez nebezpečí a v plném pořádku. Obrovský plamen pořárů zacláněl všez sebou. V temně nočním dlouho plála záře vzdouval se dým nad Ljaojanem. Ba i z Jan- taje postřehli jsme na jižním nebesklonu rud zásvity. Okoli zaujato utíkajícími odtamtud Číňany. Když vítr rozehnal dým, možno bylo roz- lišiti věž Bajtasy, kolem které tak dlouho bil puls našeho válečného života. Tady pra- covala nervová soustava armády, a s Ljaoja- nem svázáno tak mnoho, že i nyní nové po- hledy obracejí se k němu, jako k rodnému. drahému, blízkému . . .
#7 alto_textblock #7
V Mukdenu, 6. dne září 1904.
#8 alto_textblock #8
Ozbrojené sily Japonska. Otázce této věnuje v »Ruském Invalidue důkladný článek P. Zaustinský. Vzniká otázka, odkud Japonci berou massy vojáků, jichž posilají na bojiště přímo bez počtu.« Musíme se přiznati, že všechny zprávy o vojenské organisaci Japonců ukázaly se ne úplnými. Většina našich diplomatů a vojenských agentů, slouživších v Japonsku, docela neznala japonského jazyka, a výsledkem toho bylo, že jsme pokládali japonskou armádu za nečetnou a nevěděli jsme, že Japonsko zbrojí proli nám. Měli jsme stále před očima číslice: 13 polníel divisí po 12 praporech a 26 reservních brigad po 4 praporech, 10.000 důstojníků v míru 350.000 mužů. Začala vojna. Japonci šest mě síců převážejí svoje vojska (13 polních divisíl) nejprve na Koreu, potom do jižní Mandžurie Začínají bitvy, bitvy krvavé a tuhé. V nich ob- jevuje se nová vlastnost japonských vojevůdeů nelitovati lídí ani za maličkosti, a nová vlast nost japonské pěchoty: jíti v útok hustými ko- lonami za nejvražednějšího ohně. Při síle sou- časného ohně takové pohyby musejí býti pro- vázeny báječnými ztrátami. A skutečně ztrály Japonců v bitvě ťurenčenské-kinčouské páčí se na desítky tisic mužů. U Port Arturu složilo kosti už nejméně 50.000 Japonců. Celá řada bitev s naším zadovým vojem od Hajčou do Hajčenu stála je také přes 10.000 mužů. Z takových okolností japonská armáda musila ztratiti dobrou čtvrtinu svého počtu. Dále při poměrné slabosti Japonců a při nedostatku spíže, jenž vyplývá z přebývání ve zpustošené zemi. Japonci nevyhnutelně musejí churavěti a mříti Shr eme-li vše to, můžeme dospěti k usouzení. že koncem července byli zbaveni cele třetiny své armády. Co však vidíme prostřed srpna? Od ob- ležení Port Arturu neupustili. Zakusivše na sobě v plné míře zdatnost portarturské posádky, Ja- ponci nezůstali by pod hradbami pevnosti, kdyby neměli aspoň trojnásobnou přesilu. A současně jsou s to soustředili u Ljaojanu takovou armádu. která dokázala vytlačiti odtud, třeba obcháze eím manevrem armádu naši, která již práhla boje a dobře byla naň připravena. Jaké massy asi musily sebrati, aby v tom boji obstáli? Patrno, že zde máme činiti ne s armádou 350.000 m. v době války, nýbrž s čímsi ne známým, neočekávaným a nesrovnatelně váž nějším.« Dále p. Zaustinský vysvětluje, že Japonsko připravujíc se k válce s Ruskem, od r. 189 značně změnilo doplňovací soustavu své ar mády. Za 7 let utvořil se kontingent 300.000 mužů vycvičené domobrany a neméně než 500.000 reservy I. třídy. Za těch okolností je vysvětlitelno, odku Japonci berou lidi k formování svých bezpočet ných reserv. Koncentrační plán Kuropatkinův a japonská taktika. (Původní dopis.)
#9 alto_textblock #9
Těžký boj a ještě těžší ústup ruských vojsk od Ljaojanu vzbuzují všude pozornost a po- sudky o válečném plánu ruském. Všeobecný je souhlas o tom, že neúspěch ruského vojskav zásadě zaviněn jeho nedostatečným počtem v Rusku se někdy hněvivě tážem, kterak to, že nemáme dosud dostatek vojska, aby mohla být zahájena ofensiva na krajním Východě Úplná odpověď na tuto otázku není snadná, ale jest možna částečně, uvážíme-li, že nestačilo, poslati bojovníky do Mandžurska, ale že bylo také třeba, nashromážditi tam vše ostatní, čeho je k válce zapotřebí. Proto koncentrační plán Kuropatkinův, vypracovaný před jeho odjezdem, měl především na zřeteli tuto nutnost a stanovil pořad transportů následujícím způsobem. Přede- vším si pospíšil, dáti dopravit určitý počet vojska — 60.000 mužů dle udání důstojníků, kteří byli transportům přítomni — aby posílil skrovný počet posádek na počátku války pro případ bezprostředního nájezdů Japonců. Když takto sjednotil prvky první záštity, za níž se mohla soustředit velká armáda, použil skorem všech transportů na dopravu různých potřeh.
#10 alto_textblock #10
jež tvoří velký oboz armádní. Po dobu dosti dlouhou bylo použito všech vlaků k tomuto účelu a žádné vojsko nebylo dopravováno do Mandžurska. Teprve když vojenská skladiště depoty byly v Mandžursku zařízeny, pokračo- váno v transportech vojska. Poněvadž násled- kem bouří na jezeře Bajkalském komunikace na dráze byla přerušena déle než měsíc a tím zdrženy transporty válečných potřeb, počal trans- port vojska teprve v květnu. Příčiny, proč se Kuropatkin odhodlal k podobnému systému koncentrace, jsou, jak mi bylo praveno, dosti důležité. Kdyby se bylo po- stupovalo jinak, mohla být obava, že vojsko dojde v úplném neladu, jenž by byl býval tím citelnější, že se nalezalo daleko od Evropya následkem toho nebylo možno, napraviti nedo- statky. Roku 1870 generální štáb francouzský aby urychlil koncentraci, rozhodl se, že přede vším pošle vojsko na hranice a pak za nim střelivo a zásoby. Následek toho byl ohromný nepořádek. Vojsko sice došlo, ale mělo nedo- statek všeho, čeho třeba pro počátek války, tak ofensivu mohli zahájit Němci, poněvadž osamot- nělé dobytí Saarbrücku nemůže býti považováno za pohyb ku předu, poněvadž nemělo úspěchu. Čteme li telegramy, vyměněné v [tu chvll mezi veliteli armádních sborů francouzskýcha úřadem velkého generálního štábu a ministeriem války, jež byly později uveřejněny vládou ná- rodní obrany, poznáme hrozný nelad, v němž se nalezala francouzská armáda, kdy měla vy držet náraz nepřitele. Jeden z generálů se plá, kde jsou jeho náboje, jiný, kde jest válečná výstroj, třetí se shání po svém dělostřelectvu. Naopak zase náčelníci intendatury a zásobování hledali svoje armádní velitele. Telegrafováno do Met generálnímu štábn císařskému, odkud odpo věděno, že dlužno se obrátiti do Paříže k mi nisteriu války a naopak. A to ještě bylo v E ropě, na území francouzském, tedy doma. Co by se dálo za podobných okolnosti v Mandžur sku, daleko od Evropy a Ruska, v končinách kde je nedostatek všeho, s jedinou komunikační čarou, jež následkem nepohody mohla být ještě přerušena na delší neb kratší dobu. Ti, kdož želí nezdarů ruského vojska následkem jeho či selné slabosti, želeli by ještě víc nezdarů mno- hem hroznějších, jež byly by bývaly následkem nedostatečného zásobování válečným materiálem. Dlužno-li vést válku za podobných podmínek, tře- ba především všecko dopodrobna připraviti a první rok musil sloužit k tomu. Představte si evrop- ský stát, jako republiku San Marino, s územím rozsáhlejším, jenž nemá nic připraveno k válce a i v Evropě bylo by třeba celého roku, aby mohl bojovat za moderních podmínek. Zajisté v době míru byly v Mandžursku depoty, ale tyto depoty byly málo četně a — dlužno to do- znat — špatně opatřené. Zásoby na papíře měly tak malou cenu, že od počátku války vlakyo vracející se z Mandžurska, přivážejí dosud do Ruska věci nepotřebné, aby je nahradily záso- bami, přivezenými z Ruska. Jak důležité bylo toto zásobování pro polní armádu ruskou, uká zaly zkušenosti. Diky proziravosti generála ztráty na dělech. koních a jiném materiálu mohly býti rychle na hraženy hned na místě ze zásob v Charbinu vojsko, jež tyto ztráty utrpělo, mohlo pokračo vat skorem bez přestávky v boji. Neméně vý hodná byla služba depotů, zařízená vrchním ge- nerálem ruským, následkem čehož ruská armáda přese všecky značné ztráty mohla stále svůj po čet doplňovat. Japonci zajisté měli stejnou výhodu, ale jim to bylo snadnější, poněvadž ovládal Avšak ačkoli neznáme podrobností váleč ného plánu generála Kuropatkina, víme, že ve doucí myšlenkou jeho jest postupný ústup, do kud všechny předběžné práce na výhodné veden války nebudou dokonány. Až dosud generál Ku ropatkin operoval racionálně na bojišti, aby usna dnil tento obrat. Toliko pro bitvu u Ljaojanu možno učinit výjimku, poněvadž nebyla šťastně zosnována, ale Kuropatkin obratností, kterou osvědčil při ústupu, napravil chyby, jež mu možno vytýkal, pokud se týče odhadu možných manévrů protivníka. Jako ve všech předešlých bojích bylo pronásledování Japonců slabě a umož- nilo Rusům uskutečniti jeden z nejobtižnějšíeh pohybů nynější války. Celkem se pozoruje, že Japonci, tak energičtí a houževnatí při útoku na ruské posice, stávají se chabými při pronásledo- vání, jež jest přece doplněním, takřka cílem vítězství. Jakkoli ve vzdálenosti od bojiště jest nám nesnadno zjistiti přesně příčinu tohoto úkazu, jest přece pravděpodobno, že zakládá se v cel kové povaze vojska a velení japonského. Již na počátku války slyšel jsem od několika ruských důstojníků, kteří pobyli dlouho na dalekém Vý chodě, že Japonec je přesvědčen, že mus všude a vždy zvítězit. Proto také odhodlaně po- stupuje ku předu, ale první nezdar značně pod lamuje jeho odvahu. — Pozbývaje svého pře svědčení o nepřemožitelnosti, zdemoralisuje se Podplukovník generálního štábu Afanasjev, jenž konal se svolením velkoknižete Alexandra Niko lajeviče přednášky ve venkovských městech. jichž výtěžek určen byl pokladně na rozmnožení vojska, pravil mi: »Všimněte si, kterak počátek války nynější a války činsko-japonské jsousi podobny. Jako u Čemulpa uprostřed míru, pře prohlášením války vrhli se na některé válečné lodi čínské a zničili je. Ne bez vážných důvodů se Japonci odhodlali porušiti takto mezinárodn právo, vydávajíce se v šane, že budou považo- váni za piráty vzdělaným světem, jehož mínění má pro ně velkou důležitost. V předvečer války. jež je stavěla před velké neznámo, měli zapo- třebí dokázat svým vojákům, že možno snadno zvítězit, jen jeli k tomu pevná vůle, nad no- vým nepřítelem. Velitelé dodali takto svým vo- jákům neobmezenou odvahu a důvěru, vědouce dobře, jakou cenu tyto vlastnosti mají ve válce.- Ani při útocích před Port Arturem nikdy ne- přestali bojovat, dokud nedobyli aspoň jednu tvrz nebo pahorek, třeba že nazejtří musili opě ponechat Rusům dobyté posice. Proto než po- čnou útočit na protivníka, činí dlouhé přípravy a postupují odhodlaně ku předu, když předem uvážili všechny okolnosti a dobře prozkoumal nepřátelská postavení. Ale to není možno při slíhání, kde nepřítel stále mění posici a kde je třeba dokázat smělost a vydat se risiku. Toto vysvětlení zdá se mi nejsprávnější, pokud se týče poměrné nečinnosti Japonců po každém vítězstvl Vanička.
#11 alto_textblock #11
moře.
#12 alto_textblock #12
Lelegran Boje o Port Artur. Z Čifu, 16. září. (Reuter.) Číňan, který přibyl se zprávou o dobytí jedné z tvrzí u Pore Arturu v době od 8. do 10. t. m., sděluje, že ruský torpédoborec v pevnostný loděnici potopil se, byv zasažen japonským granátem a že při tom zahynulo sedm námořníků. Japonské loďstvo blíží se nyní mnohem více k Port Arturu a vrhá co den do města a přístavu granáty. z nichž jeden prý porouchal stroje v loděnici usmrtil důstojníka a 2 muže. Tvrz, jíž dobyl Japonci, nepokládá se důležitou pro obranu pev- nosti, poněvadž však pro Japonce docházej napořád těžká děla, mohla by se ztráta tvrze státi Port Arturu nemálo škodlivou, nebudou- moci s úspěchem odpovídati na japonskou dělo- střelbu. Číňan nebyl s to, aby přesněji naznači polohu tvrze. Kromě toho vyprávěl, že v šecka děl z ruských lodi byla dopravena na pevninu a na pevnůstky, vyjímaje pouze děla deseti- a dvanáctipalcová. Ze všech lodí v pří- stavě zakotvených je prý nyní pouze šest plně schopno, účastniti se bojů dalších. Z Čifu, 17. záři. (Reuter.) Přibyvší sem dnes Japonec oznamuje, že obyvatelstvo Dál- ného očekávalo 15. t. m. druhý obecný útok na Port Artur příští den (16. t. m.). Dle věro- hodných zpráv byly japonské přípravy pro Erlunšanu a Kikvanšanu 15. září hotovy. Číňané a Japonci oznamují souhlasně, že bombardování pevnosti 15. t. m. bylo strašné a pokračováno v něm 16. září se stejuou prudkostí. Japonci stříleli ze Šušjenu, Poličvanu a Holubinného zálivu z hru- bých děl, jež nedávno přivezeny z Japonska a postaveny do batterií. Granáty dopadaly části do nového města a čínské čtvrti. Rusov opustili vesnici Fenkjašun neda leko Holubinné zátoky, avšak Ja ponci ji neobsadili. 500 mužů jízdy, jež snažila se vypu diti Japonce z Paličvanu, nevrátili se do Por Arturu. Myslí se, že byli zajati. Z Londýna, 17. září. (C.-B.) »Daily Te legraphu« sdělují z Tjencina 15. t. m. Japonci vypravili po Louisině zátoce z n a č ne posily pro oblehací armádu. Generál Kuro- patkin vzkázal prý posádce port- arturské, že je nezbytno, b v obraně vytrvala ještě měsíc. Ze Šanchaje, 16. září. (C.-B.) »North- china Daily News« uveřejňují písemné sdělení jistého čínského tlumočníka, jenž o r. 1897 do konce srpna t. r. zaměstnán byl u portarturské intendantury. Dle něho prý je teď v Port Arturu neméně než 24.000 raněnýc a nemocných a zásob střeliva již jen pomalu Už prý jen na pět neděl je mužstvo zásobeno Posádka — až na důstojníky — prý si přeje (l). aby pevnost se vzdala. Po ústupu Rusů z Ljaojanu. Z Petrohradu, 17. září. (C.-B.) »Ruská telegrafní kancelář« sděluje ze včerejšího dne z Charbina: Obecně známé revolverové kulky bez hrotu, jež Rusové zanechali v oko pech, mylně jenom pokládají se z střely »dum dum«. Japonský vrchní velite patrně přehání, aby seslabil mezi J- ponci trapný dojem, vyvolaný pravdivým vylí- čením posledního boje, zvláště když Japone nikoho nezajali ani nedobyli pozoruhodnějšího počtu děl a přece utrpěli nesmírné ztráty. Po- slední dny nebylo dle došlých zpráv nijakýeh bojů. Jak se oznamuje, bylo pozorováno sesilen japonského předního voje na čáře z Jantaje do Vaňujpuczy. Jest důvodnou domněnka, že japonské vojsko připravuje s k ofensivě. Z Petrohradu, 17. září. (C.-B.) »Novoje Vremja« oznamuje z Mukdenu ze včerejška- Večer přibylo sem drahou 26 raněných oddílu Miščenkova, jenž dal se na ústup. Nent ještě jasno, dlužno-li pokládati svedený boj za počátek japonského postupu na Mukden neb jen na nahodilou šarvátku hlídek. Z Londýna, 17. září. (C. B.) »Times sdělují z Tokia z 15. t. m. Zásoby píce ukořistěné v Ljaojanu, slačí, aby živily koně 4 divisí po tři měsíce. Zbořený železniční most přes řeku Ljao dá se ještě opraviti. V Ljaojanu zahynulo 400 nebojovníků. Z Mukdenu, 17. září. (Reuter.) Oznamuje se, že Japonci postupují na obo křídlech od východu, jihovýchodu a jiho západu. Přední stráže ruské jsou v úzkém styku s Japonci, již stojí 20 mil ji h - východně od Mukdenu. Šarvátky svádějí se ustavičně. Mnoho příznaků nasvědčuje, že strhne se veliká bitva nedalek Mukdenu. Ruské vojsko obsadilo všecky okolní vesnice. Tisíce uprchliků hrne se do města. Čiňané stýskají si na přísnost Japonců. Z Paříže, 17. září. Zdejším listům sděluje se z Mukdenu, že generálové Mayendorf Černajev a Sobolev ve válečné poradě, konané za předsednictví Kuropatkinova, při mlouvali se za nejvydatnější há- jení ruských posic podél řek Hunu, u níž — asi 20 kilometrů na východ od Mukdenu — dojde patrně k nové m výpadu Japonců. Zároveň konečně praeuje se horečně na moderním opevnění Telinu. Gene- rál Veličkov, jenž veškeru píli věnoval opevňo- vacím pracem v Ljaojanu — práce ty vyžadovaly nákladu 60 mill. rublů — slibuje sobě mnoho od účinku toho, co uchystal u Telinu na pře- kvapenou Japoncům. Kuropatkin, jejž byl do tajných plánů svých zasvětil, byl prý velice spo- kojen. Mezery ve sboru důstojnickém, způsobené při ústupu z Ljaojanu, vyplňují se prozatím po- vyšováním zdatných poddůstojníků. Doufá se ostatně, že co nevidět přibudou z Petrohradu. Moskvy a jiných míst železniční úřadníci, vy cvičení již pro válku a těm vyhražena jsou rov něž místa důstojnická. Ruský parník „Lena“. Ze San Franciska, 17. září. (»Reuter«. Parník »Lena« přistál u ostrova Mare a bude tam odzbrojen. Hroby činských císařů v Mukdenu. Z Londýna, 17. září. Dle »Daily Mailue dala vláda činská velitelům i ruské i japonské armády tlumočiti žádost, aby ze šetrnosti k hro- bům čínských císařů v Mukdenu nebylo v okol tamějším bojováno. Odpovědi neobdržela odni ku
#13 alto_textblock #13
Ruští námořníci z odzbrojenýcl lodí. Z Londýna, 16. září. (C.-B.) »Times« ozna- mují ze Šanchaje ze včerejška: S čínskou vládou vyjednává se ještě o ruských námořnících, kteří nalezají se v Šanchaji. Japanský vyslanec žádá, aby Čína splnila přijatý závazek a z adr žela mužstvo, kdežto ruský vyslane opírá se o slib čínské vlády, že propustí mužstvo domů. Nové jmenování v ruské generalitě. Z Petrohradu, 17. září. (C.-B.) Velitel jízdní brigády usurské, generál Samsonov, jmeno- ván byl velitelem sibiřské kozácké divise a ve- litel 27. pěší divise, generál-poručík Skugu- revský, velitelem VI. armádního sboru. Poslední výzvy japonské na bojiště. Z Londýna, 17. září. (C.-B.) »Daily Mail« oznamuje ze Šanchaje ze včerejška.: Dle spolehlivých zpráv z Tokia Japonsko hodlá organisovati národní ar- mádu první výzvy. Všem mužům od 32. do 40. Poku nastává tak povin- nost branecká. Většina jich již sloužila. Z výzvy této utvořeno býti má 8 divisí se 120.000 muži. Ruské pomocné lodi. Ze Zanzibaru, 16. září. (Reuter.) Ruské křižáky »Smolensk« a »Petrohra d« opustily ráno Dar es Salam. Anglický křižák »Forte« neviděl lodi proplouti průplavem mezi Zanzibarem a pevninou.
#14 alto_textblock #14
Japonci na Koreji- Z Londýna, 17. září. (C.B.) »Daily To- legraphu« sdělují ze Seulu ze 14. t. m. Z rozsáhlých opatření, vykonaných v Seulu, lze souditi, že Japonci hodlají v Seulu trvale u sídliti jednu divisi. Kasárna zbudují se za jižní branou u dráhy.
#15 alto_textblock #15
Z japonského tábora. Z Londýna, 17. září. (C.-B.) »Reuterově kanceláři« sdělují tento telegram z hlav ního tábora Kurokiova 14. t. m. odeslanýa došlý dnes do Fuzanu: Fronta japonského vojska nalezá se teď několik mil na sever od Ljaojanu, skoro v půli cesty do Mukdenu a to přímo proti předvojové čáře Kuropatkinově. Má se za to, že Kuropatkin přeloží svůj hlavní stan do Char- bina. Obě armády patrně popřejí znaveným vo- jínům klidu a na nějaký čas zastaví válečné operace. Japonci objednávají »dobrozdání« Z Kolina n. R., 17. září. (C.-B.) Dl »Köln. Zigu.« japonská vláda vybídla professora mezinárodního práva na brusselské université Arnošta Nye, aby vypracoval dobrozdání různých olázkách mezinárodního práva, jež pod- nítila nynější vojna. Výnos sbírek na ruské loďstvo. Z Petrohradu, 16. září. Dle úřadního vý kazu, který byl právě uveřejněn, došlo n dobrovolných darech na doplnění ru- ského válečného loďstva doposud 9,176 445 rublů hotově a 1,912.814 rublů v cenných papírech. Ve sbírkách se ještě pokračuje.
#16 alto_textblock #16
Ruský křižák »Terek«. Z Madridu, 17. září. (C.-B.) Vláda poplrí důrazně, že ve vodách u Viega jsou cizinecké lodi. Ruský křižák »Terek« zdrží se tam pouze předepsaný čas, aby nabral vody Z Viga, 17. záři. (C.-B.) Zdejší ruský konsul na rozkaz ministra zahraničných věe hr. Lamzdorfa odevzdal řízení úřadních záleži- tostí konsulovi francouzskému. Velitel ruského křižáku »Tereka« přibyí sem z Lissabonu a navštívil francouzského kon-
#17 alto_textblock #17
sula.
#18 alto_textblock #18
Hajaši opravuje. Z Londýna, 17. září. (C.-B.) Zdejší japon- ský vyslanec Hajaši požádal »Reuterovu kance- lář« za opravu včerejší zprávy pařížské h »Matinu« o jeho rozmluvě s dopisovatelem těchto novin v ten rozum, že mu řekl, že ne- může vyslovit se nijak o otázce míru neb vojny. Pravil pouze, dokud bude Rusk bojovati, že také Japonsko mus tak činiti. Vyslanec odmítá zodpovědnost za prohlášení, jež se mu připisuje mimo tuto poznámku. Co ztratili Rusové u Ljaojanu. Z Petrohradu, 17. záři. (C.-B.) Úřadně. »Ná- městník Alexějev zaslal hlavnímu štábu tuto zprávu: Úřadní zpráva maršála Ojamy o obsa- zení Ljaojanu po rozhořčeném boji je velice n újmu pravdě. Pokud týká se ukořistění střeliva a vozů, zůstavili jsme jen dva nepotřebné va- gony, jež sloužily za byty a několik rozbitých muničních voziků, dále zapomenutý menší počet beden s náboji, totiž naše známé revolverové kule se sploštěným hrotem, jež prohlašují se ve zprávě za třaskavý náboj »dum-dum«.
#19 alto_textblock #19
Balkán.
#20 alto_textblock #20
Z Cařihradu, 16. září. (C. B.) Řecká četa o 35 mužích, ozbrojená ručnicemi soustavy Grasovy, vyskytla se v okolí Selfidze (v krají bitolském). Dle údajů turecké strany jest to první řecká četa, jež má účel politický a nikoliv lupičský. Z Cařihradu, 16. září. (C. B.) Jak sdělují z Bitolje, byl tam Bulhary zavražděn na ve- řejné ulici jistý řecký hodnosta, jenž byl Bul- hary nenáviděn. Myslí se, že vražda byla spá- chána na podnět komitů. Akce turecké komise v Dolní Dibře na potírání albanského lupičství naráží u některých bejů na odpor, i bylo za- hájeno proti nim proto trestní řízení. Z Cařihradu, 16. září. (C.-B.) Ty dni pro- puštěno bude 40 záložnických praporů malo- asijských III. armádního sboru (solunského), již jsou mobilisováni od loňska. V okruhu jmeno- vaném zbude pouze 16 záložnických praporů II. tř., jak stanoveno v organisaci pro stav míru. Po demobilisaci budou teda kraje, v nichž se provádějí reformy, prosty velkých vojenskýeh výdajů, jež udávají se s turecké strany na roč- ních 600.000 tur. lib. Civilní agenti začali proto v poslední době nalehati u hlavního inspektora na úpravu rozpočtů oněch tří krajů ve smyslu finanění reformy můrzstegského pro-