#1
alto_textblock
#1
18. září 1904.
#2
alto_textblock
#2
Číslo 259.
#3
alto_textblock
#3
NARODNÍ LISTY-
#4
alto_textblock
#4
Strana 5.
#5
alto_textblock
#5
ostrohy svahů a narážejíce na útesy, rozrá-
žely se na kousky. V tomto pekle celý den
kilně probyl s jakousi přezírající mužností
Štakelberg, jenž byl sice brzy poraněn, což
však nevyhnalo jej odtud. Mnozí byli raněni
Markov zabit, podplukovník Karcdv raněn,
generál Mrozovský také.
Štakelberg shora sledoval boj a večer dal
vzkázati veliteli (Kuropatkinovi), že nejen
může udržeti se na posicích, nýbrž, nutno-li.
ihned přejíti v útok s plnou věrou na ví-
tězství.
Dva prapory japonské zastihli jsme v
Sajtadze uprostřed celého moře gaoljanu.
Nežli se protivník vzpamatoval, ze všad jsme
jej obklopili. Začal prudký boj. Nepřítel
nežádal milosti a umíral, nevzdávaje se. Byli
bychom jim chtěli darovati život, avšak mu-
sili jsme je zničiti docela.
Událo se něco neobyčejného: Na posicích
třetího sboru našeho Japonci vlezli do našeho
starého okopu. Jejich je měli za Rusy a stří-
leli po nich soustředěným dělovým ohněm.
potom vzali je útokem a teprve pak uviděli
že to nejsou naši. Praví se, že útočníci pla-
kali nad trupy svých soubojovníků.
Pomezní hlídky, zůstávající daleko od
našich posic na přední redutě, skvěle umí-
raly, nevzdávajíce se. Tento den byl dnen
jejich záhuby a slávy. Vrátilo se málo z těch.
které ještě nedávno viděli na mostu přes Šahe
bodré, zdravé a veselé. Tehdy slavili si svá-
tek a celou noc zpívali smělé písně „pogra-
ničnikov“, kteří před naším příchodem dlouho
již nevycházeli tu z neustálého válečného roz-
čilení. Mnoko jejich důstojníků zabito v tento
smutný a nezapomenutelný den.
Na ostatních posicích docházel boj až do
toho, že se protivníci bili kameny.
Japonci pravé naše křídlo hromili 15
děly, avšak střelba jejich byla nepravidelná
Vůbec za posledních dnů naše baterie, při-
učivše se využívati výhod místa, skrývatia
měniti se, vynikaly značně nad japonské, po-
kud se týče docilnosti a soustředěnosti ohně.
Jestli stará naše děla jsou horší jejich, tedy
naše nové kulomety stojí vlastnostmi svými
nad jejich. Vojíni si jich váží a slova velitele
armády „pro děla umírá se jako pro prapory“
jsou jim už vlastní.
Japonci vyzráli dopraviti sem přes Inkou
a Dašično dvacet šest obléhacích děl, uživše
k tomu naší železnice. Dnes se rozneslo, že
je už staví za posicemi námi zaujatými.
Odevšad oznamují pohyb Kurokiho, tá-
hnoucího od východu na Tajčihe. Rozechvěná
nálada roste: Útok tam je velice důležitým
avšak odvážiti se k němu, vyžaduje zoužiti
zdejší posice, jejichž rozpjetí je nebezpečné
Za tím účelem chtějí obětovati celé pásmo hor
Když jsem se vracel, osada Jundzandža-
anezy byla ještě v rukou Japonců a boj pla-
nul za její ovládnutí. Pohled na bojiště mezi
námi protivníky byl úžasný: Pouze gaoljan je
trochu zakrýval. V jeho žloutnoucím rákos
válely se massy neodvezených mrtvol. Příkopy
náspy, vlčí jámy byly jimi přímo zavaleny
Cesty, po nichž pohybovala se japonská ataka.
vyznačeny jsou dlouhými řadami padlých. v
horách doliny jsou jimi posety.
Japonci vztyčovali bílé praporce. žádajíce
dovolení, by mohli odstraniti mrtvoly, avšak
toho nebylo lze učiniti, protože dopesavad
tímto způsobem zdánlivého odstraňování mrtvých
převáděli své vojsko na dříve již určenáa
pro nás zhoubná místa. Proto také vztyčování
bílého praporce nedálo se jimi stanovenou ce-
remonií, aby na konec mohli se vymknout
vzatým tím na sebe povinnostem
Dnes zvláště vyznamenal se 4. a 3. stře-
lecký pluk. Zdržely pět útoků přeznačn
nepřátelské přesily a pokaždé odrážely Ja-
ponce se značnými ztrátami, vrbaly se v bo
muže na muže, jehož se protivník chrání, jah
jen může.
Celou noc, na den prvého září, kdy ne-
přecházeli jsme s horních stanovišť na hlavní
Japonci, unaveni hromadným a dlouhým bo-
jem, mlčeli!
Poprvé v těchto dnech a nocích Ljaojan
mohl si oddechnouti. Tišina v mračnu byla
neobyčejně tajemnou po všem tom, co jsme
přežili. Mohli jsme vykonati bez překážky
strategické tahy.
Mezi přední linií obrany a Ljaojanem roz-
pínal se celý front bran a redut, spojených
průchody, krytými náspy. To byla práce ge-
nerála Velička. Klidně, ani dosti málo ne-
rušeni nepřitelem, táhli jsme a zaujímali tyto
okopy svými garnisonami. Pouze ráno, udi-
vení našim mičením poslali ve směru sem Japonci
své výzvědy. Rozvídky sdělily, že přední po-
sice jsou prázdné. Okamžitě zaujal je nepří-
tel, ale teprve v 11 hodin jeho únava přešla
na tolik, by mohl začíti nový boj z našeho
dřívějšího obranného stanoviska.
Z těch chvil boj tuto nepřestá v a
ani za dne ani za noci. Z počátku šlo t
líně. Japouci stříleli na Ljaojan a začali bo-
řiti stanici a ruské předměstí. Liditovými
granáty jejich „šimoze“ rozbíjely rayon želez-
nice, ohradu staré věže z časů vlády Korejců
— Baj tasy, kterou si vzali především n
mušku. Klidné obyvatelstvo bylo překvapeno
touto neočekávaností. A již tu byli noví ra-
nění. Začalo se to milosrdnou sestrou, které
granát rozbil bedro. Potom padl lékař. Cel
stanice byla plna vlaků, které ihned ale klidně
rozjely se k severu. Granáty bořily domy.
zalétaly do čínského předměstí, padaly mezi
koleje.
Bylo třeba především převézti raněné.
Alexandrovský vydal všechny rozkazy, až byl
uštván. Lékaři vlastníma rukama z počátku
vynesli od ran zhynulé důstojníky a pohřbili
je a potom zorganisovali převezení ostalých
na živu. Granáty bořily rychle všechen zjevný
prostor obydleného města.
Pod deštěm šrapnelů odtáhli jsme na sedm
verst, kde Alexandrovský a Kononovíč rozbili
stany hospitálů „Červeného kříže“
Celou noc vířil pod Ljaojanem čilý boj
který již nepřestal.
Japonci opakovali útok za útokem na
naše brány, které za dne ukázaly se býti
obvedeny druhými — z mrtvol japonských.
Obrana dála se s nepopsatelným heroismem
enthusiasmem.
Popsati tyto noci, kdy v poloměru 15
verst nikdo nemohl spáti pro rachot bitevní
bouře, je nemožné. Šalvy se slívaly v něco
celkového, neustávajícího. Výpady boje muže
na muže provázeny takovým voláním „urá“
#6
alto_textblock
#6
že jsme neslyšeli, my na posicích, nového zase
již boje — s Kurokiem.
Druhého (září) ráno odjel jsem tudy
Podrobnosti zítra.
Zrovna jsem se vrátil, unaven, do Jantaje
Co bylo zatím s Ljaojanem, neviděl jsem
Vypravovali pouze o útocích na brány,
nichž Japonci ztráceli po osmi stechza
jednu ránu. Byvší v popředí vypravují, že ne-
bylo možno dýchati pro zápach neodstraněnýcl
japonských mrtvol.
Ostatní podrobnosti o opuštění Ljaojanu
sděluji ze slov plukovníka Ladyženského, po
máhajícího generálu Maslovu. To je stary
Turkestinec, který byl kdysi ve vojně 1877—
1878 velitelem Gabrova.
Druhého zááří, v šest hodin večer, ohlá-
šeno vítězství nové na východním stanovišti
a v jednu dvacet ráno, neočekávaně, veleno
odtáhnouti z Ljaojanu.
Pracováno bez hluku a šumu.
Transporty, povozy, zbyteční lidé — vše
za věas už odpraveno. Ruské předměst
pustlo, Japonci je obstřelují. V Ljaojanu byly
ohromné sklady intendantstva. Po všechen
čas pětidenního boje vydávalo se z nich voj
skům. K polednímu strašně zesílila se palba
Japonců. Sklady chytly a posléze rozkázáno
spáliti je. Provedše to, komanda i stráže se
vzdálily.
Večer v půl osmé začal pohyb vojsk.
Z bran a redut ustoupeno s takovým zda-
rem, že nebylo ztrát.
Vojska šla v šesti směrech přes tři lo-
ďové mosty, dva pontonové a jeden železničný
bez nebezpečí a v plném pořádku.
Obrovský plamen pořárů zacláněl všez
sebou. V temně nočním dlouho plála záře
vzdouval se dým nad Ljaojanem. Ba i z Jan-
taje postřehli jsme na jižním nebesklonu rud
zásvity. Okoli zaujato utíkajícími odtamtud
Číňany.
Když vítr rozehnal dým, možno bylo roz-
lišiti věž Bajtasy, kolem které tak dlouho
bil puls našeho válečného života. Tady pra-
covala nervová soustava armády, a s Ljaoja-
nem svázáno tak mnoho, že i nyní nové po-
hledy obracejí se k němu, jako k rodnému.
drahému, blízkému . . .
#7
alto_textblock
#7
V Mukdenu, 6. dne září 1904.
#8
alto_textblock
#8
Ozbrojené sily Japonska.
Otázce této věnuje v »Ruském Invalidue
důkladný článek P. Zaustinský.
Vzniká otázka, odkud Japonci berou massy
vojáků, jichž posilají na bojiště přímo bez
počtu.« Musíme se přiznati, že všechny zprávy
o vojenské organisaci Japonců ukázaly se ne
úplnými. Většina našich diplomatů a vojenských
agentů, slouživších v Japonsku, docela neznala
japonského jazyka, a výsledkem toho bylo, že
jsme pokládali japonskou armádu za nečetnou
a nevěděli jsme, že Japonsko zbrojí proli nám.
Měli jsme stále před očima číslice: 13 polníel
divisí po 12 praporech a 26 reservních brigad
po 4 praporech, 10.000 důstojníků v míru
350.000 mužů. Začala vojna. Japonci šest mě
síců převážejí svoje vojska (13 polních divisíl)
nejprve na Koreu, potom do jižní Mandžurie
Začínají bitvy, bitvy krvavé a tuhé. V nich ob-
jevuje se nová vlastnost japonských vojevůdeů
nelitovati lídí ani za maličkosti, a nová vlast
nost japonské pěchoty: jíti v útok hustými ko-
lonami za nejvražednějšího ohně. Při síle sou-
časného ohně takové pohyby musejí býti pro-
vázeny báječnými ztrátami. A skutečně ztrály
Japonců v bitvě ťurenčenské-kinčouské páčí se
na desítky tisic mužů. U Port Arturu složilo
kosti už nejméně 50.000 Japonců. Celá řada
bitev s naším zadovým vojem od Hajčou do
Hajčenu stála je také přes 10.000 mužů. Z
takových okolností japonská armáda musila
ztratiti dobrou čtvrtinu svého počtu. Dále při
poměrné slabosti Japonců a při nedostatku spíže,
jenž vyplývá z přebývání ve zpustošené zemi.
Japonci nevyhnutelně musejí churavěti a mříti
Shr eme-li vše to, můžeme dospěti k usouzení.
že koncem července byli zbaveni cele
třetiny své armády.
Co však vidíme prostřed srpna? Od ob-
ležení Port Arturu neupustili. Zakusivše na sobě
v plné míře zdatnost portarturské posádky, Ja-
ponci nezůstali by pod hradbami pevnosti, kdyby
neměli aspoň trojnásobnou přesilu. A současně
jsou s to soustředili u Ljaojanu takovou armádu.
která dokázala vytlačiti odtud, třeba obcháze
eím manevrem armádu naši, která již práhla
boje a dobře byla naň připravena. Jaké massy
asi musily sebrati, aby v tom boji obstáli?
Patrno, že zde máme činiti ne s armádou
350.000 m. v době války, nýbrž s čímsi ne
známým, neočekávaným a nesrovnatelně váž
nějším.«
Dále p. Zaustinský vysvětluje, že Japonsko
připravujíc se k válce s Ruskem, od r. 189
značně změnilo doplňovací soustavu své ar
mády. Za 7 let utvořil se kontingent 300.000
mužů vycvičené domobrany a neméně než
500.000 reservy I. třídy.
Za těch okolností je vysvětlitelno, odku
Japonci berou lidi k formování svých bezpočet
ných reserv.
Koncentrační plán Kuropatkinův
a japonská taktika.
(Původní dopis.)
#9
alto_textblock
#9
Těžký boj a ještě těžší ústup ruských vojsk
od Ljaojanu vzbuzují všude pozornost a po-
sudky o válečném plánu ruském. Všeobecný je
souhlas o tom, že neúspěch ruského vojskav
zásadě zaviněn jeho nedostatečným počtem
v Rusku se někdy hněvivě tážem, kterak to,
že nemáme dosud dostatek vojska, aby mohla
být zahájena ofensiva na krajním Východě
Úplná odpověď na tuto otázku není snadná, ale
jest možna částečně, uvážíme-li, že nestačilo,
poslati bojovníky do Mandžurska, ale že bylo
také třeba, nashromážditi tam vše ostatní, čeho
je k válce zapotřebí. Proto koncentrační plán
Kuropatkinův, vypracovaný před jeho odjezdem,
měl především na zřeteli tuto nutnost a stanovil
pořad transportů následujícím způsobem. Přede-
vším si pospíšil, dáti dopravit určitý počet
vojska — 60.000 mužů dle udání důstojníků,
kteří byli transportům přítomni — aby posílil
skrovný počet posádek na počátku války pro
případ bezprostředního nájezdů Japonců. Když
takto sjednotil prvky první záštity, za níž se
mohla soustředit velká armáda, použil skorem
všech transportů na dopravu různých potřeh.
#10
alto_textblock
#10
jež tvoří velký oboz armádní. Po dobu dosti
dlouhou bylo použito všech vlaků k tomuto
účelu a žádné vojsko nebylo dopravováno do
Mandžurska. Teprve když vojenská skladiště
depoty byly v Mandžursku zařízeny, pokračo-
váno v transportech vojska. Poněvadž násled-
kem bouří na jezeře Bajkalském komunikace
na dráze byla přerušena déle než měsíc a tím
zdrženy transporty válečných potřeb, počal trans-
port vojska teprve v květnu.
Příčiny, proč se Kuropatkin odhodlal k
podobnému systému koncentrace, jsou, jak mi
bylo praveno, dosti důležité. Kdyby se bylo po-
stupovalo jinak, mohla být obava, že vojsko
dojde v úplném neladu, jenž by byl býval tím
citelnější, že se nalezalo daleko od Evropya
následkem toho nebylo možno, napraviti nedo-
statky. Roku 1870 generální štáb francouzský
aby urychlil koncentraci, rozhodl se, že přede
vším pošle vojsko na hranice a pak za nim
střelivo a zásoby. Následek toho byl ohromný
nepořádek. Vojsko sice došlo, ale mělo nedo-
statek všeho, čeho třeba pro počátek války, tak
ofensivu mohli zahájit Němci, poněvadž osamot-
nělé dobytí Saarbrücku nemůže býti považováno
za pohyb ku předu, poněvadž nemělo úspěchu.
Čteme li telegramy, vyměněné v [tu chvll
mezi veliteli armádních sborů francouzskýcha
úřadem velkého generálního štábu a ministeriem
války, jež byly později uveřejněny vládou ná-
rodní obrany, poznáme hrozný nelad, v němž
se nalezala francouzská armáda, kdy měla vy
držet náraz nepřitele. Jeden z generálů se plá,
kde jsou jeho náboje, jiný, kde jest válečná
výstroj, třetí se shání po svém dělostřelectvu.
Naopak zase náčelníci intendatury a zásobování
hledali svoje armádní velitele. Telegrafováno do
Met generálnímu štábn císařskému, odkud odpo
věděno, že dlužno se obrátiti do Paříže k mi
nisteriu války a naopak. A to ještě bylo v E
ropě, na území francouzském, tedy doma. Co
by se dálo za podobných okolnosti v Mandžur
sku, daleko od Evropy a Ruska, v končinách
kde je nedostatek všeho, s jedinou komunikační
čarou, jež následkem nepohody mohla být ještě
přerušena na delší neb kratší dobu. Ti, kdož
želí nezdarů ruského vojska následkem jeho či
selné slabosti, želeli by ještě víc nezdarů mno-
hem hroznějších, jež byly by bývaly následkem
nedostatečného zásobování válečným materiálem.
Dlužno-li vést válku za podobných podmínek, tře-
ba především všecko dopodrobna připraviti a první
rok musil sloužit k tomu. Představte si evrop-
ský stát, jako republiku San Marino, s územím
rozsáhlejším, jenž nemá nic připraveno k válce
a i v Evropě bylo by třeba celého roku, aby
mohl bojovat za moderních podmínek. Zajisté
v době míru byly v Mandžursku depoty, ale
tyto depoty byly málo četně a — dlužno to do-
znat — špatně opatřené. Zásoby na papíře měly
tak malou cenu, že od počátku války vlakyo
vracející se z Mandžurska, přivážejí dosud do
Ruska věci nepotřebné, aby je nahradily záso-
bami, přivezenými z Ruska. Jak důležité bylo
toto zásobování pro polní armádu ruskou, uká
zaly zkušenosti.
Diky proziravosti generála ztráty na dělech.
koních a jiném materiálu mohly býti rychle na
hraženy hned na místě ze zásob v Charbinu
vojsko, jež tyto ztráty utrpělo, mohlo pokračo
vat skorem bez přestávky v boji. Neméně vý
hodná byla služba depotů, zařízená vrchním ge-
nerálem ruským, následkem čehož ruská armáda
přese všecky značné ztráty mohla stále svůj po
čet doplňovat. Japonci zajisté měli stejnou výhodu,
ale jim to bylo snadnější, poněvadž ovládal
Avšak ačkoli neznáme podrobností váleč
ného plánu generála Kuropatkina, víme, že ve
doucí myšlenkou jeho jest postupný ústup, do
kud všechny předběžné práce na výhodné veden
války nebudou dokonány. Až dosud generál Ku
ropatkin operoval racionálně na bojišti, aby usna
dnil tento obrat. Toliko pro bitvu u Ljaojanu
možno učinit výjimku, poněvadž nebyla šťastně
zosnována, ale Kuropatkin obratností, kterou
osvědčil při ústupu, napravil chyby, jež mu
možno vytýkal, pokud se týče odhadu možných
manévrů protivníka. Jako ve všech předešlých
bojích bylo pronásledování Japonců slabě a umož-
nilo Rusům uskutečniti jeden z nejobtižnějšíeh
pohybů nynější války. Celkem se pozoruje, že
Japonci, tak energičtí a houževnatí při útoku na
ruské posice, stávají se chabými při pronásledo-
vání, jež jest přece doplněním, takřka cílem
vítězství.
Jakkoli ve vzdálenosti od bojiště jest nám
nesnadno zjistiti přesně příčinu tohoto úkazu,
jest přece pravděpodobno, že zakládá se v cel
kové povaze vojska a velení japonského. Již na
počátku války slyšel jsem od několika ruských
důstojníků, kteří pobyli dlouho na dalekém Vý
chodě, že Japonec je přesvědčen, že mus
všude a vždy zvítězit. Proto také odhodlaně po-
stupuje ku předu, ale první nezdar značně pod
lamuje jeho odvahu. — Pozbývaje svého pře
svědčení o nepřemožitelnosti, zdemoralisuje se
Podplukovník generálního štábu Afanasjev, jenž
konal se svolením velkoknižete Alexandra Niko
lajeviče přednášky ve venkovských městech.
jichž výtěžek určen byl pokladně na rozmnožení
vojska, pravil mi: »Všimněte si, kterak počátek
války nynější a války činsko-japonské jsousi
podobny. Jako u Čemulpa uprostřed míru, pře
prohlášením války vrhli se na některé válečné
lodi čínské a zničili je. Ne bez vážných důvodů
se Japonci odhodlali porušiti takto mezinárodn
právo, vydávajíce se v šane, že budou považo-
váni za piráty vzdělaným světem, jehož mínění
má pro ně velkou důležitost. V předvečer války.
jež je stavěla před velké neznámo, měli zapo-
třebí dokázat svým vojákům, že možno snadno
zvítězit, jen jeli k tomu pevná vůle, nad no-
vým nepřítelem. Velitelé dodali takto svým vo-
jákům neobmezenou odvahu a důvěru, vědouce
dobře, jakou cenu tyto vlastnosti mají ve válce.-
Ani při útocích před Port Arturem nikdy ne-
přestali bojovat, dokud nedobyli aspoň jednu
tvrz nebo pahorek, třeba že nazejtří musili opě
ponechat Rusům dobyté posice. Proto než po-
čnou útočit na protivníka, činí dlouhé přípravy
a postupují odhodlaně ku předu, když předem
uvážili všechny okolnosti a dobře prozkoumal
nepřátelská postavení. Ale to není možno při
slíhání, kde nepřítel stále mění posici a kde je
třeba dokázat smělost a vydat se risiku.
Toto vysvětlení zdá se mi nejsprávnější,
pokud se týče poměrné nečinnosti Japonců po
každém vítězstvl
Vanička.
#11
alto_textblock
#11
moře.
#12
alto_textblock
#12
Lelegran
Boje o Port Artur.
Z Čifu, 16. září. (Reuter.) Číňan, který
přibyl se zprávou o dobytí jedné z tvrzí u Pore
Arturu v době od 8. do 10. t. m., sděluje, že
ruský torpédoborec v pevnostný
loděnici potopil se, byv zasažen
japonským granátem a že při tom
zahynulo sedm námořníků. Japonské
loďstvo blíží se nyní mnohem více k Port Arturu
a vrhá co den do města a přístavu granáty.
z nichž jeden prý porouchal stroje v loděnici
usmrtil důstojníka a 2 muže. Tvrz, jíž dobyl
Japonci, nepokládá se důležitou pro obranu pev-
nosti, poněvadž však pro Japonce docházej
napořád těžká děla, mohla by se ztráta tvrze
státi Port Arturu nemálo škodlivou, nebudou-
moci s úspěchem odpovídati na japonskou dělo-
střelbu. Číňan nebyl s to, aby přesněji naznači
polohu tvrze.
Kromě toho vyprávěl, že v šecka děl
z ruských lodi byla dopravena na pevninu
a na pevnůstky, vyjímaje pouze děla deseti-
a dvanáctipalcová. Ze všech lodí v pří-
stavě zakotvených je prý nyní pouze šest plně
schopno, účastniti se bojů dalších.
Z Čifu, 17. záři. (Reuter.) Přibyvší sem
dnes Japonec oznamuje, že obyvatelstvo Dál-
ného očekávalo 15. t. m. druhý obecný útok
na Port Artur příští den (16. t. m.). Dle věro-
hodných zpráv byly japonské přípravy pro
Erlunšanu a Kikvanšanu 15. září hotovy.
Číňané a Japonci oznamují souhlasně, že
bombardování pevnosti 15. t. m. bylo
strašné a pokračováno v něm 16. září
se stejuou prudkostí. Japonci stříleli ze
Šušjenu, Poličvanu a Holubinného zálivu z hru-
bých děl, jež nedávno přivezeny z Japonska
a postaveny do batterií. Granáty dopadaly části
do nového města a čínské čtvrti. Rusov
opustili vesnici Fenkjašun neda
leko Holubinné zátoky, avšak Ja
ponci ji neobsadili.
500 mužů jízdy, jež snažila se vypu
diti Japonce z Paličvanu, nevrátili se do Por
Arturu. Myslí se, že byli zajati.
Z Londýna, 17. září. (C.-B.) »Daily Te
legraphu« sdělují z Tjencina 15. t. m.
Japonci vypravili po Louisině zátoce z n a č ne
posily pro oblehací armádu. Generál Kuro-
patkin vzkázal prý posádce port-
arturské, že je nezbytno, b
v obraně vytrvala ještě měsíc.
Ze Šanchaje, 16. září. (C.-B.) »North-
china Daily News« uveřejňují písemné
sdělení jistého čínského tlumočníka, jenž o
r. 1897 do konce srpna t. r. zaměstnán byl
u portarturské intendantury. Dle něho prý je
teď v Port Arturu neméně než 24.000 raněnýc
a nemocných a zásob střeliva již jen pomalu
Už prý jen na pět neděl je mužstvo zásobeno
Posádka — až na důstojníky — prý si přeje (l).
aby pevnost se vzdala.
Po ústupu Rusů z Ljaojanu.
Z Petrohradu, 17. září. (C.-B.) »Ruská
telegrafní kancelář« sděluje ze včerejšího dne
z Charbina: Obecně známé revolverové
kulky bez hrotu, jež Rusové zanechali v oko
pech, mylně jenom pokládají se z
střely »dum dum«. Japonský vrchní velite
patrně přehání, aby seslabil mezi J-
ponci trapný dojem, vyvolaný pravdivým vylí-
čením posledního boje, zvláště když Japone
nikoho nezajali ani nedobyli pozoruhodnějšího
počtu děl a přece utrpěli nesmírné ztráty. Po-
slední dny nebylo dle došlých zpráv nijakýeh
bojů. Jak se oznamuje, bylo pozorováno sesilen
japonského předního voje na čáře z Jantaje
do Vaňujpuczy. Jest důvodnou domněnka,
že japonské vojsko připravuje s
k ofensivě.
Z Petrohradu, 17. září. (C.-B.) »Novoje
Vremja« oznamuje z Mukdenu ze včerejška-
Večer přibylo sem drahou 26 raněných oddílu
Miščenkova, jenž dal se na ústup. Nent
ještě jasno, dlužno-li pokládati svedený boj za
počátek japonského postupu na Mukden neb
jen na nahodilou šarvátku hlídek.
Z Londýna, 17. září. (C. B.) »Times
sdělují z Tokia z 15. t. m. Zásoby píce
ukořistěné v Ljaojanu, slačí, aby živily koně
4 divisí po tři měsíce. Zbořený železniční most
přes řeku Ljao dá se ještě opraviti. V Ljaojanu
zahynulo 400 nebojovníků.
Z Mukdenu, 17. září. (Reuter.) Oznamuje
se, že Japonci postupují na obo
křídlech od východu, jihovýchodu a jiho
západu. Přední stráže ruské jsou v úzkém
styku s Japonci, již stojí 20 mil ji h -
východně od Mukdenu. Šarvátky
svádějí se ustavičně. Mnoho příznaků nasvědčuje,
že strhne se veliká bitva nedalek
Mukdenu. Ruské vojsko obsadilo všecky
okolní vesnice. Tisíce uprchliků hrne se do
města. Čiňané stýskají si na přísnost Japonců.
Z Paříže, 17. září. Zdejším listům sděluje
se z Mukdenu, že generálové Mayendorf
Černajev a Sobolev ve válečné poradě,
konané za předsednictví Kuropatkinova, při
mlouvali se za nejvydatnější há-
jení ruských posic podél řek
Hunu, u níž — asi 20 kilometrů na východ
od Mukdenu — dojde patrně k nové m
výpadu Japonců. Zároveň konečně praeuje
se horečně na moderním opevnění Telinu. Gene-
rál Veličkov, jenž veškeru píli věnoval opevňo-
vacím pracem v Ljaojanu — práce ty vyžadovaly
nákladu 60 mill. rublů — slibuje sobě mnoho
od účinku toho, co uchystal u Telinu na pře-
kvapenou Japoncům. Kuropatkin, jejž byl do
tajných plánů svých zasvětil, byl prý velice spo-
kojen. Mezery ve sboru důstojnickém, způsobené
při ústupu z Ljaojanu, vyplňují se prozatím po-
vyšováním zdatných poddůstojníků. Doufá se
ostatně, že co nevidět přibudou z Petrohradu.
Moskvy a jiných míst železniční úřadníci, vy
cvičení již pro válku a těm vyhražena jsou rov
něž místa důstojnická.
Ruský parník „Lena“.
Ze San Franciska, 17. září. (»Reuter«.
Parník »Lena« přistál u ostrova Mare a bude
tam odzbrojen.
Hroby činských císařů v Mukdenu.
Z Londýna, 17. září. Dle »Daily Mailue
dala vláda činská velitelům i ruské i japonské
armády tlumočiti žádost, aby ze šetrnosti k hro-
bům čínských císařů v Mukdenu nebylo v okol
tamějším bojováno. Odpovědi neobdržela odni ku
#13
alto_textblock
#13
Ruští námořníci z odzbrojenýcl
lodí.
Z Londýna, 16. září. (C.-B.) »Times« ozna-
mují ze Šanchaje ze včerejška: S čínskou vládou
vyjednává se ještě o ruských námořnících, kteří
nalezají se v Šanchaji. Japanský vyslanec žádá,
aby Čína splnila přijatý závazek a z adr žela
mužstvo, kdežto ruský vyslane
opírá se o slib čínské vlády, že
propustí mužstvo domů.
Nové jmenování v ruské generalitě.
Z Petrohradu, 17. září. (C.-B.) Velitel jízdní
brigády usurské, generál Samsonov, jmeno-
ván byl velitelem sibiřské kozácké divise a ve-
litel 27. pěší divise, generál-poručík Skugu-
revský, velitelem VI. armádního sboru.
Poslední výzvy japonské na bojiště.
Z Londýna, 17. září. (C.-B.) »Daily Mail«
oznamuje ze Šanchaje ze včerejška.: Dle
spolehlivých zpráv z Tokia Japonsko
hodlá organisovati národní ar-
mádu první výzvy. Všem mužům od
32. do 40. Poku nastává tak povin-
nost branecká. Většina jich již
sloužila. Z výzvy této utvořeno
býti má 8 divisí se 120.000 muži.
Ruské pomocné lodi.
Ze Zanzibaru, 16. září. (Reuter.) Ruské
křižáky »Smolensk« a »Petrohra d«
opustily ráno Dar es Salam. Anglický křižák
»Forte« neviděl lodi proplouti průplavem mezi
Zanzibarem a pevninou.
#14
alto_textblock
#14
Japonci na Koreji-
Z Londýna, 17. září. (C.B.) »Daily To-
legraphu« sdělují ze Seulu ze 14. t. m.
Z rozsáhlých opatření, vykonaných v Seulu, lze
souditi, že Japonci hodlají v Seulu trvale
u sídliti jednu divisi. Kasárna zbudují
se za jižní branou u dráhy.
#15
alto_textblock
#15
Z japonského tábora.
Z Londýna, 17. září. (C.-B.) »Reuterově
kanceláři« sdělují tento telegram z hlav ního
tábora Kurokiova 14. t. m. odeslanýa
došlý dnes do Fuzanu: Fronta japonského
vojska nalezá se teď několik mil na
sever od Ljaojanu, skoro v půli cesty
do Mukdenu a to přímo proti předvojové čáře
Kuropatkinově. Má se za to, že Kuropatkin
přeloží svůj hlavní stan do Char-
bina.
Obě armády patrně popřejí znaveným vo-
jínům klidu a na nějaký čas zastaví válečné
operace.
Japonci objednávají »dobrozdání«
Z Kolina n. R., 17. září. (C.-B.) Dl
»Köln. Zigu.« japonská vláda vybídla professora
mezinárodního práva na brusselské université
Arnošta Nye, aby vypracoval dobrozdání
různých olázkách mezinárodního práva, jež pod-
nítila nynější vojna.
Výnos sbírek na ruské loďstvo.
Z Petrohradu, 16. září. Dle úřadního vý
kazu, který byl právě uveřejněn, došlo n
dobrovolných darech na doplnění ru-
ského válečného loďstva doposud
9,176 445 rublů hotově a 1,912.814
rublů v cenných papírech. Ve sbírkách
se ještě pokračuje.
#16
alto_textblock
#16
Ruský křižák »Terek«.
Z Madridu, 17. září. (C.-B.) Vláda poplrí
důrazně, že ve vodách u Viega jsou cizinecké
lodi. Ruský křižák »Terek« zdrží se tam pouze
předepsaný čas, aby nabral vody
Z Viga, 17. záři. (C.-B.) Zdejší ruský
konsul na rozkaz ministra zahraničných věe
hr. Lamzdorfa odevzdal řízení úřadních záleži-
tostí konsulovi francouzskému.
Velitel ruského křižáku »Tereka« přibyí
sem z Lissabonu a navštívil francouzského kon-
#17
alto_textblock
#17
sula.
#18
alto_textblock
#18
Hajaši opravuje.
Z Londýna, 17. září. (C.-B.) Zdejší japon-
ský vyslanec Hajaši požádal »Reuterovu kance-
lář« za opravu včerejší zprávy pařížské h
»Matinu« o jeho rozmluvě s dopisovatelem
těchto novin v ten rozum, že mu řekl, že ne-
může vyslovit se nijak o otázce míru neb
vojny. Pravil pouze, dokud bude Rusk
bojovati, že také Japonsko mus
tak činiti. Vyslanec odmítá zodpovědnost
za prohlášení, jež se mu připisuje mimo tuto
poznámku.
Co ztratili Rusové u Ljaojanu.
Z Petrohradu, 17. záři. (C.-B.) Úřadně. »Ná-
městník Alexějev zaslal hlavnímu štábu tuto
zprávu: Úřadní zpráva maršála Ojamy o obsa-
zení Ljaojanu po rozhořčeném boji je velice n
újmu pravdě. Pokud týká se ukořistění střeliva
a vozů, zůstavili jsme jen dva nepotřebné va-
gony, jež sloužily za byty a několik rozbitých
muničních voziků, dále zapomenutý menší počet
beden s náboji, totiž naše známé revolverové
kule se sploštěným hrotem, jež prohlašují se ve
zprávě za třaskavý náboj »dum-dum«.
#19
alto_textblock
#19
Balkán.
#20
alto_textblock
#20
Z Cařihradu, 16. září. (C. B.) Řecká četa
o 35 mužích, ozbrojená ručnicemi soustavy
Grasovy, vyskytla se v okolí Selfidze (v krají
bitolském). Dle údajů turecké strany jest to
první řecká četa, jež má účel politický a nikoliv
lupičský.
Z Cařihradu, 16. září. (C. B.) Jak sdělují
z Bitolje, byl tam Bulhary zavražděn na ve-
řejné ulici jistý řecký hodnosta, jenž byl Bul-
hary nenáviděn. Myslí se, že vražda byla spá-
chána na podnět komitů. Akce turecké komise
v Dolní Dibře na potírání albanského lupičství
naráží u některých bejů na odpor, i bylo za-
hájeno proti nim proto trestní řízení.
Z Cařihradu, 16. září. (C.-B.) Ty dni pro-
puštěno bude 40 záložnických praporů malo-
asijských III. armádního sboru (solunského), již
jsou mobilisováni od loňska. V okruhu jmeno-
vaném zbude pouze 16 záložnických praporů
II. tř., jak stanoveno v organisaci pro stav míru.
Po demobilisaci budou teda kraje, v nichž
se provádějí reformy, prosty velkých vojenskýeh
výdajů, jež udávají se s turecké strany na roč-
ních 600.000 tur. lib. Civilní agenti začali proto
v poslední době nalehati u hlavního inspektora
na úpravu rozpočtů oněch tří krajů ve smyslu
finanění reformy můrzstegského pro-