#1
alto_textblock
#1
17 září 1904
#2
alto_textblock
#2
Příloha „Národních Listu
#3
alto_textblock
#3
k čislu 258.
#4
alto_textblock
#4
Strana9.
#5
alto_textblock
#5
Česká kulturní slavnost v Příboře.
Jako před několika dny z Litovle, tak do-
cházi nas dnes z Přibora potěšitelná zprávao
národní práci. Dne 18. t. m. shromáždi se bodrý
lid moravský z celého okolí příborského i dál-
ných krajů k otevření nové budovy české zem-
ské reálky v Přiboře. Již v předvečer bude město
osvětleno a zvláště okolí nové reálky, skvostn
to budovy, vkusně vyzdobeno v barvách zem-
ských a národních, aby jednotnost samostatné
koruny svato-václavské dokumenfována byla.
Pan poslanec dr. Ed. Parma z Frenštátu pro-
mluví slavnostní řeč.
Příbor čítá dnes 6000 obyvatelů, soudní
okres pak 21.000 duší, jest střediskem východ-
ního území Moravy, jež, od soudních okresů
Bystřice pod Hostýnem a Hranic počínaje, čítá
219.000 českých a 66.000 německých a židov-
ských obyvatelů. O těchto 66.000 Němců po-
staráno jest několika německými reálkami,
pro 219.000 Čechů nebylo dosud žádné če-
ské reálky, aby „država“ německá nebyla zten-
čena — a přece jest v rozkošné krajině polo-
žený Příbor ze všech ve východní části Mo-
ravy se nacházejících měst pro učiliště reálné
nejpříhodnější, jsa takřka ve středu tohoto
území a maje výhodné spojení železniční se
všemi městy okolními. Avšak Příbor jest če-
ský — a tu ovšem věc byla těžkou! Tu ne-
pomohl zdravý vzduch a příznivé podnebi.
krásný kraj, blizkost hor a lesů, ba ani výtečný
vodovod. Nárok musil se teprve prokázati
pracně. A přece byl jasným pro každého, kdo
viděti ehtěl.
Již r. 1694 založil olomoucký biskup Karei
Hrabě Liechtenstein v Příboře šestitřídní piarist-
ské gymnasium, kteréž trvalo do r. 1829, kdy
pro nedostatek prostředků dolačních bylo zru-
šeno. Již r. 1858 bylo však znovu zřízeno a
r. 1870 v nižší reálné gymnasium změněno.
Když r. 1871 řád piaristský ústav ten pre ne-
dostatek sil učebných zrušil, převzalo město Při.
bor ústav obětavě do správy obecní i bylo pak
zemským sněmem moravským dne 10. října
1871 usneseno, že se má ústav proměnitiv
zemské vyšší reálné gymnasium s vyučovací řečí
českou. Nutnost ústavu tohoto českého byla
tedy již tenkráte uznávána, usnesení sněmovnt
ale zůstalo pouze na papíře a ústav starý ve
správě obecní. V r. 1874 převzat byl na základě
cís. rozhodnuti ze dne 8. září 1874 do státní
správy, ale přeměněn v německý, čímž
ovšem i pochován předem, neboť pro nedosta-
tečnou návštěvu byl německý ústav ten mini-
sterstvem kultu a vyučování dne 30. dubna
1886 uzavřen. Dnes není již pochyby o tom,
že by ke zrušení tomu nebylo došlo, kdyby byl
ministerstvo ustoupilo od svého justamentu:
německé vyučovací řeči pro českě stu-
denty. Příbor má od té doby svůj školní fond
o 128.000 K a neustal o zřízení české reálky
usilovati. Jak houževnatě se to dálo, patrno
z následujícího přehledu: Po zrušení právě uve-
deného německého ústavu usneslo se
městské zastupitelstvo, že otevře komunálnt
symnasium, ovšem české. Oznámilo úmysl
ten v čas všem kompetentním instancím záko-
sitou formou, poskytlo všemožnou garancii,
ustanovilo na základě řádně vypsaných kon-
Fursů ředitele a professory, provedlo zápis
žactva, v hojném počtu se přihlásivšího a hned
po „Veni Sanete“ dostalo se mu telegrafického
rozkazu ministerského autokrata Gautsche,
aby české gymnasium, zákonitě zřízeně, ihned
bylo zavřeno, ředitel, professoři a žáci ihned
propuštěni, event, že stane se tak za assistence
četnické státem! Takových nezákonitostí a bez-
ohledností dopouštěla se rakouská vláda Gaut-
sehova, jen proto, aby „Besitzstand“ Němcův
Příboře neutrpěl.
Tím rádostněji může národ náš dnes pohlí-
žeti na novou českou zemskou reálku příbor-
skou, která, honosíc se zdatným sborem pro-
fessorským, pod osvědčeným vedením s ostat-
ními školami, zejmena pak s českým ústavem
učitelským, odchová vlasti naší zajisté zdárn
syny a neohrožené bojovníky za nezadatelná
práva samostatné koruny svato-václavské.
Městu Příboru a jeho městské radě, která
vědoma jsouc si svých národních povinností, se
zadostučiněním pohližeti může dnes na zdar
svorné činnosti, přejeme z té duše, aby naděje
chované plnou měrou se uplatnily ke cti města,
jeho obyvatelstva i jeho representace.
Národ český zúčastní se zajisté hojně kul
turní slavnosti příborské.
#6
alto_textblock
#6
Z literatury.
#7
alto_textblock
#7
Literární svazečky.
2 — Stoupající tendence popularisační ve
vědě i v umění, znatelná v cizině právě tak a
snad i silněji a úspěšněji než u nás, je pří-
znakem doby, která chce těžiti ze zásob ducha,
a která pravidelně se vraeí po dobách velkého
a těžkého tvoření. Tentokráte zjevila se snad
předčasně trochu, jistě rychlejším tempem, než
jakým se střídaly minulé periody lidského ducha
— a také horečněji a úsilněji zpracovává, upra-
vuje vše, co jen trochu snese tu obecně při-
stupnou, všeobecnou a tím hrubší formu, jež
je nutna, aby popularisovaný poznatek, uměle-
cký produkt se uchytil a našel porozumění v ši-
rokých vrstvách.
Ale popularisace nejde jen tímto sestupným
směrem, jenž z uměleckých a vědeckých děl
robí umělecké a vědecké výrobky a ještě niž.
příručky, otisky, a ještě níž — brak pseudo-
umělecký a pseudovědecký, kořisť překupníků
a padělaný surrogát pro publikum. Popularisace
vzbuzuje naopak značné pokusy, užít té příle-
žitosti, že v širších vrstvách probouzí se smysl
pro vědu a umění a tím i vskutku uměleckéa
vědecké dílo nabývá naděje na rychlý odbyt ve
velkých massách, k odvážným, ale slibným pu-
blikacím laciným, ale nákladným, jež jen se
zřetelem na velký odbyt riskují uměleckou
úpravu, spolupracovnictví vybraných sil. Jimi
má informace o otázkách umění a vědy
vnikati do širších vrstev v dokonalé formě.
Nutné podmínky existenční takových publi-
kací, láce, vlibná úprava, časová zajímavá the-
mata, diktují dosti přísně i výběr i směr i styl
těchto knížek, a úkol redaktorů věru nen
snadný. Německým literátům náleží zásluha,
že vzbudili — se systematičnosti a důkladnost
právě německou— řady takových uměleckých,
praktických svazečků, jimiž intelligent, dnes již
tak často jednostranně vychovávaný, nabývá la-
cino a snadno dobré informace a správný pojem
o velkých dílech a celých uměleckých periodáel
#8
alto_textblock
#8
literatury, výtvarnictví, hudby, divadla, básni-
ctví. Všech těch pět serií, ať je vydavatelem
Muther, Brandes, neb jiné známé literární
jméno, přinášejí životopisy slavných umělců.
studie o význačných útvarech neb periodáeh
uměleckých a to vše v úpravě, která sama sebou
budí zálibu v umělecké úpravě, s illustracemi
kresbami, které lépe než všechny výtky pouč
čtenáře, jaký brak reprodukční často mu bývá
vnucován.
Literární sbírka, pod prostým titulem „Li
teratura“ je, tuším, nejmladší z těchto serií.
majíc předchůdkyni, věnovanou jen básnictvi.
Těch několik svazečků, jež dosud vyšly, uka-
zují k velké pestrosti obsahu Monografie e Gor-
kém, obsahující množství vskutku interessant-
ních fotografických reprodukcí básníkovýeh
podobizen, jeho skutečných modelů, scénick
úpravy jeho dramat. Mauthnerova studie o Ari-
stotelovi „nehistorický essay“, umělecký i lite-
rární a zas serie Hofmannsthalových „hovorů o
literárních předmětech“, po ní biografie Novali-
sova, časová v době nového romantismu, studie
o literatuře „galantní periody“, rozbíhá se hodně
celý ten program, ale najde asi tím spíš hojně
čtenářů v nejrůznějších vrstvách.
Nejde mi tak o to, upozorňovati naše čte-
náře na tyto svazečky, jež konají pro umění
literaturu dobré služby, jako spíš naše nakla-
datele na vděčné pole působnosti, jež je u nás
dosud ladem. Dojde jistě časem k imitaci, ale
bývá škoda, že taková imitace přichází pozdě.
je vskutku jen pouhou kopií a ocitá se z pra-
vidla v rukou nejnepovolanějších. A právě tu
nemá dojíti ku pouhému imitování, kdřistění
z cizí myšlenky. Není nesprávno, užíti nové
knižné formy, nové zevní úpravy, nového druhu
literárního essaye, zvlášť když je ho i doma po-
třebí, ale třeba tu sám tvořiti dle domácích po-
třeb a v dané formě vytvořiti nové dílo. Měli
bychom vskutku potřebí svazečků takových, vy-
plněných naši, slovanskou literaturou a řadou
dobrých monografii z literatury svělové —
není pochyby, že by i finančně publikace taková
našim nakladatelům svědčila, jako tak mnohé
nynější podniky, při nichž hmotný úspěch je
získáván za cenu uměleckého i jiného úpadku
#9
alto_textblock
#9
firmy.
#10
alto_textblock
#10
České spisy-
#11
alto_textblock
#11
* Přehled dějin literatury české s důležitými
ukázkami. Pro obchodní akademie a ústavy příbuzně
upravil Fr. Mejsnar, professor obchodní akademi
v Hradci Králové. V Hradci Králové, 1904. (Doba
stará.) Stran 55, 8.
* Stručné dějiny literatury české. Jako pomocnou
knihu školám středním a ústavům učitelským sepsali
dr. Jaroslav Vlček a dr. Emil Smetánka
Díl první: Doba stará. (Schválená ministerstvem vy-
učování, vydaná školním knihoskladem.) V Praze
1905 (!). Str. 56 (z nich 1—4 titulní, 55—56 obsah
za 40 hal.
Knížka Mejsnarova je vedle přehledu zá-
roveň staročeskou čitánkou; chce býti pouze zatímní
příručkou a s toho stanoviska jí celkem podstatného
nic vytýkati nelze. Účelu, jaký si obrala, vyhovuje
úplně; autor píše bez pretensí a kniha jeho jest kus
dobré práce.
Docela jinak musíme ovšem hleděti na knihu
školního knihoskladu, již patrně ministerstve
vyučování určuje všem českým školám středním. Vy-
braní dva universitní učitelé českého jazyka i litera-
tury, oba ze školy Gebauerovy, autority ve svén
oboru, vybraná látka i určená forma — a ve Hřech
patrně svazcích dostaneme úřadně upravené poučení
o české literatuře. Jest to patrně další krok na dráze
nastoupené vydáním úřadních pravidel českého pravo-
pisu a tvarosloví, v knížce té bude uloženo minimálné
kvantum znalostí literárních v předepsané formě
kniha bude míti dalekosáhlý vliv na celé generace.
jež na našich středních školách budou vyrůstati. Bude
poučovati o všem a vázati i učitele — nejenom auto-
ritou úřadní, nýbrž i váhou jmen svých autorů. Ne-
bude tedy od místa podrobnější o ni úvaha.
Nesmíme tu ovšem hleděti k určitým věcem.
o nichž bychom jindy pomlčeti nemohli — a o nichž
úvaha náleži jinam. O duchu knihy, výběru památek.
uspořádám látky, úpravě slohové atd. nemůžeme tu
souditi proto, poněvadž to všechno neurčovali autoři
nýbrž „potřeby a požadavky školní““. Můžeme při-
hlížeti prostě k jedné věci: zdali to, co kniha po-
dává, je vskutku správné, vyjadřuje-li opravdu
stručně a přesně dnešní stav našich znalostí o staré
české literatuře. Vlastně toto měřítko je při našich
autorech již příliš mírně: učitelé universitní zajistě
mají nejenom znáti, co jiní vyzkoumali, nýbrž vlast-
ním zkoumáním obor vědy šířiti dále. Spokojme se
však zatím málem
V poslední době dvojí bádání podstatně změnilo
starší názory o určitých památkách. Jsou to důležité
vývody Pekařovy o nejstarších našich legendácha
výborná studie Nejedlého o písni staročeské. Naše
kniha by zajisté aspoň podstatné výsledky obojích
těchto prací měla uvésti. Zalím však z práce Pekařovy
nezná nic více, nežli že „Strachkvas (— jméno, které
Pekař právě prohlásil za výmysl Kosmův —), klášter-
ním jménem Kristian“ sepsal „na sklonku X. stol.“
„Pašiji sv. Ludmily a sv. Václava“ — a ostatn
všechny legendy — od Václavské až do Prokopské —
probírá tak, jako by vůbec knihy Pekařovy nebylo.
Z prace Nejedlého nezná načisto nic. Je žalostné
podívání, možno-li dnes ještě jaksi vědecky autori-
tativně předkládati bájku o rorátních pobožnostech
za Arnošta (str. 36) nebo vykládati, že „Záviše“ byl
„student jinak neznámý“ (str. 37) atd. Napsali o prv-
ním českém hudebníku, professoru universitním, skla-
dateli cirkevním, jenž měl podstatný vliv na zpěv
husitský!
Nezná-li kniha prací nových, o nichž se dnes
všude slyší a čte, není arci s podívením už, že ne-
zná ani starších. Základní nálezy Havlíkovy o Legen-
dách, Alexandreidě, rukopise Hradeckém... jsou na-
prosto ignorovány. Není možno zde všechno vytýkati
leč na př. dle obsahu Legendy Apoštolské (str. 15 až
16): jeden zlomek vypravuje „podivínské nápady Ne
ronovy a končí se začátkem legendy o sv. Jakubu“
druhý pak prý se končí legendou o svatém Petru.
Zatím však první zlomek neobsahuje „podivin
ských nápadů Neronových“, nýbrž obsahuje dokončení
legendy o sv. Petru ve zlomku druhém — patří tedy
až za něj. Obsah tu podán tak docela spleten a
nesprávně. Totéž platí o středověké latinské literatuře
domácí i naší. Vysvítá tu neznalost jak prací samých
tak i prací o nich. Totéž o literatuře církevně-
slovanské.
Postačí snad upozorniti jen na některé omyly
ukázkou. Není správné (str. 10) říci o Alexandreidě,
že se v dochovaných částech drží věrně Gualthera,
když hned následující úvod je čerpán z — Brůna
ze Schönbecku; že by se Asie honosila nejslavnější
řekou, zakládá se na známém omylu opisovačském:
nesprávně píší autoři Lybie (str. 11) m. Libye, Ma-
cedoňané (str. 12—13) m. Macedonové (tvar je tak
pěkné jako Češané nebo Uhřané). Že „legenda o P.
Marii není „legenda, ale „život (str. 16) je dnes
známo již obecně; taktéž obecně je již známo, ž
žádná z legend Kateřinských (str. 17) nebyla složena
před pol. XIV. stol. — a rovněž jinam třeba za
řaditi legendu o rytířích (str. 18). Při Dalimilovi
(str. 24) zapomenuto na úvod. Že by český překla
žaltáře sahal do doby před stoletím XIII. (str. 25).
jest bajka; že by Maxencius byl vládl v Řecku (str.
32), zakládá se na chybném čtení; psáti, že píseř
o Štemberkovi pochází z konce XIV. stol., jest ar-
chaismus (36): že pan Smil nepadl r. 1403, nýbrž
1402, je také již obecně známo (str. 37); také dávno
již se ví, že se Milíč nejmenoval Jan (str. 51); vý-
klad o Stítném a jeho spisích (51—53) jest docela
pechyben: pravdu mají autoři, že do r. 1390 je če-
ských listin soukromých přes dvacet (54), je jieh
toliž málem třicel: ale nesprávně končí svou knihu,
že by nejstarší listina královská byla z r. 1995, ježto
pochází ze dne 25. srpna 1394 (tak jako chybně knihu
začali: že by se bylo „v dochovaném podání lidloven
#12
alto_textblock
#12
udrželo jen nepatrně málo“ z doby předkřesťanské
neudrželo se totiž nic)
Pokud se týče formy jazykové, nesprávná jsou
slova „součástka (str. 5), „čaroděj“ (21), „odstraniti“
(39), „tvořiti“ (42), „velký (51) atd.; germanismen
zapáchají vazby „odsoudil k smrti“ (str. 14), „bráni
pokoj“ (38) atd.; staročeskému pravopisu nerozuměl
autoři píšíce „Mohuc“ „Cíha“ (str. 14) m. Mohuč
Číha atd. Bezbarvosti ovšem vytýkati nesmíme.
Správné jsou v knize dvě věci: podání obsahu
starších památek a upozornění na cenu kulturně-
historickou. Ale tu se mi zdá, že jest dobrého příliš
Jest věc chvalitebná, že obšírné památky (Alexandreis.
Kateřina atd.) zastoupeny obsahem (ač i ten bývá
mnohdy zbytečně z míry obšírný; ale nelze takového
uvádění obsahu chváliti u památek, jež každý žák
čísti musí, kde tedy kniha žáku práci nesprávně uleh-
čuje: mnohý na př. nyní spokojí se obsahem Pod-
koního a sám ho čísti nebude; lépe by bylo, kdyby
Podkoního četl a obsah si kniha nechala. Taktéž upo
zorňovati na cenu kulturně-historickou působí naivně
Pravda je, že Štílný zmiňuje se také o změnách v hod-
notě peněz atd. (str. 53), že Alan mluví o andělich
a dáblech (str. 40) atd.: ale půjde nějaký numismatik
učiti se ke Štítnému, když máme zachovány mince
samy a nesčetné listiny k tomu? — půjde nějaký fi-
losof k Alanu, když máme obšírné latinské kosmologie
zachovány?... Vytýkati za zvláštní cenu kulturně-
historickou drobné a nejasné narážky literární má
smysl jen tam, kde nemáme památek jiných: správně
tak se vytýká tato cena u básní Homerových, správně
tak učinil Pekař při vydání Kristianovy legendy atd.
Ale žáku ve škole, tuším, po materiálu kulturně-
historickém je tuze málo; a mohl by býti dokonce
v omyl uveden, že o středověkém názoru kosmologi-
ckém hledáme poučení u Alana nebo že studujeme
české mincovnictví ze Štítného. Dobrý učitel — a
dobrá kniha — má zajisté žáka hlavně upozorňovali
na to, o čem Goethe pověděl „mir gab ein Gott, zu
sagen was ich leide“ — a všecko ostatní, poku
nepřispívá k poznání osobnosti autorovy, je zbytečný
ballast.
Uvážíme-li v celku, co kniha podává a co o
ní čekáme, nemůžeme než říci, že je dnes docela
zastaralA. Stojí na stanovisku let devadesátých, pokud
se jednotlivých výtěžků týče. Co do názoru celkového,
je ještě z doby předbřeznové. Že byl v Čechách
v době X.—XV. věku národ český v neustálém
bojí se sousedním německým a že na oba
mocným dojmem působila latina středověká,
toho se žák z knihy nedoví. Nedoví se také, že Če-
chové nepsali jen to, co kniha podává, a že ne-
psali jen česky; co chtěli, čemu se bránili, z čeho
se veselili, nad čím nařikali, čemu se učili, čím po-
hrdali... to všechno by sice v knížce mělo býti.
ale není. Je toho jen htovati. Jaké budou as dily
V. Flajšhans.
#13
alto_textblock
#13
ostatní?
#14
alto_textblock
#14
* Božena Němcová, Národní báchorky
pověeti oliskl V. Tille, sv. II.—IV. Naše klenoty.
význačná díla českého písemnictví, sv. 4.—6. Nakl.
Máj. Velmi pěkně upravené kritické vydání, pořízené
bedlivým zkoumáním původního vydání po opravě
tiskových chyb, velmi četných. K dílu přídány jako
„Paběrky“ báchorky roztroušené v jiných dílech autor-
činých, dále „Varianty“, Referáty o prvých vydáních
báchorek a pověstí a „Božena Němcová o svých po-
hádkách“. Na konec podán pečlivě seštavený přehled
jednotlivých vydání od r. 18.45 až do r. 1869.
* A. P. Čechov, Košťánka. — Událost. Dvě po-
vídky. Přeložila Žofie Pohorecká -Šebestova.
Dětské besedy „Máje“. Pořádá Ant. Klášterský.
Nakl. „Máj“. Slavný autor „Strýčka Váně“ osvědčuje
se jako znamenitý vypravovatel pro děti. Ví, kterak
na dětskou mysl působit a dovede v tom směru docí-
liti plného účinku. První povídka jest historie psa.
kus zvířecí psychologie, kterak pes, vychovaný v nou-
zi, soudí a uvažuje, dostav se k truhláři opilci, jenž
cvičí zvířata pro cirkus. Ale na konec přece, „vystu-
dovav“ uteče a vrátí se do bývalé bídy. Druhá povídk
jest ještě prostší: pes sežrál kofata a „autor“ ličí.
kterak se tato „událost“ obráží v dělských myslích.
* Jiří Meredith, Zkouška Richazda Fovezela.
Historie otce a syna. Přeložil dr. Bořivoj Pruslk.
Autorisované výdání. Anglická knihovna, sv. IX. Po-
řádá Jos. Bartoš. Nakl. J. Otto. Román autora.
jehož díla — podivno dost u spisovatele takového vý-
znamu — dosud nebyla přeložena do žádné evropské
řečí. Ovšem jest to autör aristokrat, nepachtící se po
popularitě, ale filosofická hloubká jeho řadí jej mezi
nejpřednější romanopisce britské. Přílomný jeho ro-
mán zabývá se všemi olázkami mravního vychování.
Svrchovaně poetická milostná idylka hrdinova s Lucy
zakončena tragedií hrdiny, jenž uveden v záhubu vy-
chovávacím systemem svého něžného olce. Je to nej-
dokonalejší dílo tohoto autora naprosto svérázného.
* Victor Cherbuliez, Hrabě Kosťa. Přeložil
Eliška Řehákova. Knihovna „Zlaté Prahy“, red.
Jar. Kvapil. Ročník XII. Nakl. J. Otto. Román
starého slohu, polopsychologický, poloromanícký, Hi-
storie poevropštělého ruského aristokrata, žijícího
v cizině, kolem něhož se kupí další, pěkně líčené
figurky a osnuje se pásmo děje, jež dovede čtenáře
upoutat; vše protkáno tu a tam dosti zábavnými filo-
sofickými úvahami. Zajímavá jest episodka seznámení
se mladého, chorobně dráždivého Štěpána s tajemní-
kem hraběte, Gilbertem; podivná postava otce Alexia
a milostný románek, zakončující celou historii, jsou
vypravovány pěkně a jak náleží napínavě.
* J. J. Stankovský, Vlastencové z Boudy.
Historický obraz. Druhé vydání „Libuše“, roč. XXXIV.
Nakl. F. Šimáček. Autor studoval dosti důkladně
dobu našeho probuzení na základě pramenů a sám
ještě pamatoval poměry, jaké u nás panovaly v létech
padesátých, jichž skličující ovzduší dosti živě připo-
mínalo poměry v době probuzení. Vypravuje živě.
s náležitou dávkou romantiky, líčení doby jest poutavé
a názorně, děj napinavý, protkaný zajímavými epi-
sodkami ze života prvních buditelů a z doby vlády
Josefa II., jež autor čerpal ze svých pramenů.
* Helena Kellerova, Povídka mého živola
Autorisovaný překlad Jos. Humpal-Zemanově
Se 4 vyobrazeními a 2 ukázkami písma. „Malice Lidu“
ročník XXXVIII., sv. 4. Nakl. F. Šimáček. Tklivá
historie dívky slepé a hluchoněmé, jež železnou pit
dovedla se sama vzdělávati, takže mohla vstoupiti
na nejslavnější universitu americkou, Harwardovu, a
nejen ji absolvovat, ale získat i vyznamenání v klas-
sických studiích. Naučila se nejen řečtině, latině, ale
i frančině a němčině. Vypravování její, v němž líčí
svůj duševní vývoj a pokroky, jichž dosáhla, jest
svrchovaně napínavé a zajímavé po stránce psycho-
logické.
#15
alto_textblock
#15
Z českých listů.
#16
alto_textblock
#16
* V Osvětě čteníhodná, časová stať „Z výlelu
na Rus“ O. F. Renatusa, plná bystrého pozorovánía
význačných pozorování zvláště ze života vojenského.
Proč Rusko tak úzkostlivě střeží svoji hranici? Má
své životní důvody. I národně-hospodářské jsou dů-
ležily:
— Obyvatelstvo Rusi skýtalo by dosti dělných
sil.... Kdyby Rus proudu přistěhovaleckému
(k zalidnění naprosto ne třeba) otevřela dokořán hra-
nice, přestala by za krátko býti ruskou. V několika
pokoleních stala by se svým způsobem přeměna oby-
vatelstva aspoň v některých krajinách, tak jako se
slala v severní Americe, jenom s tím rozdílem, že pro
souvislost zeměpisnou a pokrok... neporuštili by se
přistěhovalci, nýbrž vtiskli by zabraným krajinám
svůj ráz a podmanili by sobě hospodářsky i kulturně
slabší plémě slovanské. A co hlavního, mocný živel
židovský rozlil by se rychle po celé širé prostoře
ruské.. Soutěž širokých vrstev lidu s tím živlemje
nemožná. Tím lze vysvětliti mnohé opatření i zvlášt-
nosti ruské a lze i vyvoditi, že ovládati tak ohrom-
nou oblast lze jen způsobem samovládným... Opa-
tření ta jsou arci trnem v oku těm, pro něž jsou
zatím ještě hrozny kyselé. Proto vlastně „evropský
západ“ chová k Rusům tak přátelské smýšlení
Veřejně působí toto Rusům nepříznivé hnutí hlavně
mimoruské časopisectvo. V čí rukou jest, dobře víme.
Ostatně s ruským despolismem není to z daleka tak
hrozné, jak se rozkřikuje. V mnohém směru má jed-
notlivec na Rusi více svobody, než na západě.
* V »Přehledu« je olištěna tabulka znázorňující po-
měr professorů na české a německé fakultě filosofické
v Praze od rozdělení pražské university. Vyplývá
z ní, že po celých dvaadvacet let česká fakulta měla
průměrně o pět řádných professorských sil méně, než
fakulta německá, ač má mnohem více než dvakrát
tolik posluchačů — a je jediná.
* »Rozhledy« revidují spor o společný spisovný
jazyk česko slovenský referátem o úvaze Meakulpin-
zkého, která je polemikou proti Školtétvho článku
#17
alto_textblock
#17
o slovenčině. Totéž číslo podává čásť Mauthnerových
»Příspěvků ke kritice řeči«.
* »Osvěta« má článek P. Sazimy »Pro české
menšiny« věnovaný »bedlivé pozornosti všech našicl
kruhů«, v němž referuje o knize Hubkově, českým
menšinám věnované a podává data o postavení na
ších menšin.
* »Květy« přinášejí aktovku Boženy Vikové- Kuně
lické »Holčička«, která bude hrána na Národním
divadle, velmi zajímavou studii dívčí duše.
* V »Ženském Obzoru« K. Nevšímalová dokončila
článek »Výdělková práce žen v ohledě hoszodářském
a mravním,« velmi zajímavý výroky velkých učeneo
o právu ženy na vědění a vzdělání.
* Časopis »Českých lékařů« dokončuje studiiv
Návrala »O samovraždě,« označenou sice jako práce
sociálně lěkařská, ale v mnohém ohledu zajímavou
i pro psychologa a literáta. Zvláště cenná je bojnost
přesných případů a pak pokyny, jak lze nepřímo sebe
vraždě čeliti.
* V »Slovanském přehledu« referuje S. Niederle
o »Uherských Rus'nech ve světle maďarské statistiky«
Uvádí poslední literaturu věnovanou důležité otázce
o hranici mezi Rusíny a Slováky v Ubrách a o tom,
zda-li a jak Ruslnů přibývá neb ubývá. Konstatuje
řadu odporů v statistikách úřadních a dochází k vý-
sledku, že nutno studovati poměr obou národnost
napřed na místě samém, než o jich poměru a životě
možno říci určitý soud.
Čtenář.
#18
alto_textblock
#18
Ze slovanských listů.
* Biesiada literacka brojí proti zvyku
jezditi do cizích krajů jen proto, že to mědou a po-
ukazuje k letním pobytům polským. Z nejkrásnějších
je Ojców (gub. Kielecká. 21/4 míle od Krakova)
zvaný polským Švýcarskem. Pro české obecenstvo
vzlahují se slova: „Cudze chwalicie, swego nie znacie
sami nie wiecie, co posiadzacie“ .
* Biesiada literacka píše o divadelní cen-
suře v různých státech. V Belgii není dhivadelní cen
sury. Kusy v Paříži zakázané bývají hrány v Brusselu
V Anglii je trest za hru sehranou bez svolení censury
asi 1000 kor. V Dánsku původní hry podléhají mini-
sterstvu spravedlnosti, cizí ministerstvu vyučování
V Italii censorem je prefekt města. V Americe nen
censury, ale každý občan má právo žádati, aby bylo
zakázáno představení hry, která uráží mravnost a ná-
boženství.
Slowjanin.
#19
alto_textblock
#19
Z oizich revul.
#20
alto_textblock
#20
* Německý tisk oslavuje stoletou památku
narozenín tří spisovatelů německých: Mörika, Jul
Otta a Herlossohna. Möricke, cleversulzbašský farář
prožívající klidně svou idyllu venkovského života
plného jasu a radosti, vylákán na několik let do ruchu
městského (povolán za professora v Štuttgartě) vrae
se s rozkoší zpět na Neckar do Nürtingen, aby v zá-
koutí prožil zbytek živola. Člen „švábské školy“ bás-
nické, romantik, zachycující ráz národní písně, auton
populárního románu „Malíř Nolte“. — Jul. Otto, spi-
sovatel hudební a skladatel. Sas rodem, ředitel hudby
chrámové v Drážďanech. — Herloš později Herlossehn,
z české rodiny, poněmčilý autor romantických novel
a rytířských románů, k nimž česká historie skýtala
mu bohaté prameny. Prožil tvrdý život literáta, plný
strádání, zemřel v bídě v nemocnici lipské, opuštěn
přáteli a rozerván duševně.
„Garnisonní literatura“ v poslední době tak hoj
ná, rozmnožena znovu knihou poručíka Hemman
„Cárries Briefe an ihren Freund“. Poručík -spisovate
je ženat s bohatou Američankou. Připadl na myšlenku.
vydati listy mladě Američanky, choli pruského dů-
stojníka, o malé garnisoně. O reklamu knihy o zlo
řádech v pruské armádě postaraly se samy vojenské
úřady, zatkly autora.
*V Cassel s Magazine článek o domácím
životě ruského cara. Jeho civilní taxa obnáší ročně
přes 12 millionů zlatýcn, soukromé přijmy skor
čtyřikráte tolik. Car má přes sto paláců a zámků, přes
30.000 sluhů a přes 5000 koní. Vstává o 6. hod., snída
po anglicku: ham and egzs, chléb s máslem a čaj
Ined po snídani kouří těžká havana, kouří celý den
někdy i v lůžku. V 7 hod. oddává se pracem státním.
přes 500 nejdůležitějších listin projde týdně jeho ru-
kama. Ke dvanácté je v rodině lunch, opět angiicky
upravený, po něm věnuje car několik hodin sobě
své rodině, až do oběda, jenž sestává ze šesti jídel
Po obědě hraje cur vint“. občas hraje s carevnou kla-
vír na čtyři ruce. O deváté večer — není-li co v di-
vadle, nebo jiná slavnost — jde car spat.
* V Pal! Mall popis návštěvy u Julesa Vernea
v Amiensu. Populárni autor je bělovlasý 80letý sta-
řeček. Nemluví než svou mateřštinou; má písařskou
křeč a stále slábnoucí zrak. Z jiných spisovatelů ob-
divoval se Verne vždy nejvíce Sternovi a Dickensovi
ti zůstali až podnes jeho miláčky
*Pierre Giffard ve článku „La fin d'un genre
otištěném v La Revue, stěžuje si, že vůlčíci moci
v poslední době nepřejí si válečné dopisovatele na
bojšti. Počátek konce válečných reporterů učiněn v
válce burské, ve válce rusko-japonské budle prý váleč
nému zpravodajství odzvoněno.
* Japonská revue Itsuguyo no Nihon r
feruje o japonisaci Koreje. Dosud je v Koreji usedlých
Japonců přes padesát tisíc! Střeďiskem agitace japoni
sační učiněno město Fusan, kde agitaci v čele stoj
millionář Hasama Fusa taro.
* Pěknou soubornou studii « Ahasveru v litera-
tuře německé uveřejnil R. Fůrst v „Das litten
Echo“. Jsou tu v úvahu vzaty Hamerlingův „Ahas-
ver in Rom“, Carmen Sylvy, A. Wildbrandta, W. Ma-
děry, Brachvogla a m. j
Švédská literární veřejnost je velice mile do-
tčena zprávou, že pe dlouhé pause opět zvolen básník
do středu švédských Akademiků osobou lyrického bás-
níka Karlfelda
* Globus upozorňuje na smutný zjev: vymí-
rání Laponců. Dle úřadních zpráv o stavu obyvatel-
stva v laponských krajích mezi r. 1864—1895 počel
úmrtí každým rokem přerůstá počet narození. Za ně-
kolik desetiletí Laponci úplně vymizí.
* Studii o úmrtnosti tuberkulosou v zemích ev-
ropských podává F. Prinzing v „Zeitschrií
für Hygiene“. Nízká je tuberkulosa v sev. Ně-
mecku. Anglii, Hollandsku, Dánsku a v Itatii. Nej-
silnější v Hesensku, Bavorsku, Rakousích, Čechách,
na Moravě a ve Slezsku.
Mr. Penn.
#21
alto_textblock
#21
Biblioprafie.
#22
alto_textblock
#22
* Pálý ročník Zvonu, týdenníku belletristického
a literárního, orgánu samostatné družiny spisovatel-
ské, representované redakční radou: Al. Jirát sek.
K. V. Rais, M. A. Šimáček, Jos. Tho-
maver, Jar. Vrchlický, nastupuje svoji pou
po české obci členářské. Z bohatého obsahuje
zjevno, že »Zvon« má zajištěny nejlepší naše síly
spisovatelské a že o vniterním zdokonalení svém
stále pracuje. První číslo zahájeno básněmi Ja ro-
slava Vrehlického, načež následuje poutavá
Hevdukova vzpomínka na Jana Nerudu
»Skočme hochu!« Skvostnou je báseň »Je
jeden květ«, z péra J. V. Sládka. Z prosy
přináší čislo začátky lří zvlášť zajímavých prací a
lo: Růž. Jesenské: Legenda ze smulne
země«, jejíž hrdinkou je Zdeňka Havlíčkova.
Pod pseudonymy skryta je tu řada postav pamětní-
kům let šedesátých dobře známých. Pěvec rozmar-
ných balad K. Leger překvapil počátkem větší
románové práce: Nevěsta, jejíž ovzduší je ve
středočeské vsi polabské a M. A. Šimáček románovou
skladbou »Chci žít« (Přihody, vzpomínky a zá
pisky Berty Julišové); rubriky literární, divadelní a
týdenní ve »Zvonu« požívají nejlepší pověsti a po-
dávají v 1. čísle hojnost zajímavých referátů a zpráv
»Zvon« těše se rostouci přízní obecenstva, zvětší
letošním ročníkem objem svůj o 21 tiskových archů
bez zvýšení předplatného a sazbu rubrik týdenních
upravil tak, že je oku příjemnější a snazší ke čtení.
Z příspěvků chystaných pro čísla příští signalisuje
»Zvon« práce Aloise Jiráska K. V. Raise,
J. Thomayera, Z. Wintera, L. Quise, dra.
Jar. Vlčka, K. Červinky, K. M. Čapka,
Jos. Merhauta, E. Trévala a j. (Předplatne
je pouze 2 K 50 hal. čtvrtletně, poštou 2 K 90 bal.
1. ukázkové číslo dodá ochotně každé knihkupeclví.)
* Belletristický týdenník »Máj« zahájil třetí svů
ročník. Obsah prvního čísla obrátí jistě k sobě
všechnu pozornost čtenářstva českého. Na prvním
místě přináší román Rudolfa Jar. Kronbauera
»Snoubenci Umělecké lóže«, v němž způsobem pou-
tavým ličen jest rušný živet v odlehlém zákout
malostranském, které v dějinách našich literárních
má význam svými pravidelnými návštěvníky, mez
něž náležela přední dnes jména našeho uměleckého
#23
alto_textblock
#23
světa. »Mahabharalta« u sv. Tomáše, vyzdobená
štělcem Marolda, Olivy. Kaminského, Jansy, Štapfera,
Maška, Raška a jiných vábila k sobě vždy i hosty
stojící mimo svět literární a umělecký. Kronbauen
napsal nejen románově, ale i umělecko kulturně
cennou její kroniku. V další próse vykazuje
první číslo »Máje« Felixe Tevera novellu » Mezi
břehy«. Rozmarnou humoreskou »Kupte si dům«
břítkým pérem Václav Štech doplňuje sloupce
belletrie, kterými první číslo »Máje« šťastně se uvádí.
Část básnická zastoupena jest básní velmistra české
poesie, Jaroslava Vrchlického. Číslo vyka-
zuje ještě článek »Královské město Plzeň« od K.
Jonáše a ve fenilletonu první stať mnohoslibného
cyklu »Z literárního zákulisí«, který provází portrély
Svatopluka Čecha, Jaroslava Vrchlického, dra. Josefa
Štelby a dra Karla Pippicha, pak vyobrazení skupiny
z návštěvy spolku »Máje« ve Slaném. V číslech dal-
ších bude vintimních portrétech těchto pokračováno.
Vedle několika pěkných obrázků k článku o Plzni
přináší první číslo »Máje« dále vyobrazení čítárny
u Náprstků; text ukončuje četně zajímavých drob-
nosti a aktualit. Z uspořádání prvého čísla je patrn
snaha, udrželi »Máji« zaslouženou oblibu, které s
doposud ve vrstvách nejširších těšil. Předplalné
(K 2.90 čtvrtlelně i s pošťovným) umožňuje »Maji«
přistup i do kruhů měně zámožných.
* A Pravoslav Veselý: Hovory na vsi. Nákladem
drožstva »Zář« V Praze 1904. Řada obrázků ze ži-
vota pracovníků země, vyznívající v tón ag tační
brožurky, za účslem vznícení proletářského vědomí
mezi massami zemědělského lidu.
* Oblíže ruské výslovnosti pro Čechy. Se-
stavil J. Izvěkov. V Praze 1904. Nák ladem
vlastním.
* Samé tihó. Hanácké črty a obrázky. Provedl
Jan Spáčil (Žeranovský). (164 str.) Nákladem .
Prombergra, knihkupce v Olomouci
* IIzenu. Sebrané novely, povídky a obrázky
srbského belelristy Vladoje S. Jugoviče. Vydáni
sešitové v Novém Sade 1901.
* Divadelní knihovna „Máje“. Pořádá JUDr. Jos.
Štolba, sv. 9.—13. Robert Saudek, „Drama
dětské duše“: 1. Dětské svědomí. 2. Židovští kluci. 3
Jeník, aktovky. Frant. Ad. Šubert, „Zně“. drama
o 3 dějstvích. Jaroslav Maria, „Johanna Ra-
dimská“, drama o 4 dějstvích. Fr. Ad. Subert
„Jan Výrava“, drama o 5 dějstvích, třetí vydání. A nt.
Schulz, „Federfechtýř“, hra o 3 dějstvích. Nakl
„M áj
* Karel Mašek, Dceruška Eostinského. Hírad-
čanská povídka o jednom dějství. Nakl. „Máj
* Zeměvisný stlas. Pomocí rady odborníků vy-
dává Česká společnost zeměvědná, red. prof. dr. Jindř.
Metelka. Seš.5. Hvězdné nebe severní. — Soustava
sluneční. Zpracoval prof. Adolf Mach. — Rakousko-
Uhersko. Mapa gcologická. Nakreslil a zpracoval Vl.
J. Procházka.
#24
alto_textblock
#24
Národní hospodář.
Železářské Iuse. V klidný vývoj peněžního trhu
této poloviny řšské vnesla oznámená fuse Pražské
želozář. společnosti a České báňské společnosti značné
oživení. Nelze popříti, že chvíle oznámení byla dost
vhodně volena. Z Berlína přeneslo se k nám výhled-
nější posuzování stavu průmyslu železářského, jak
již udává Berlín směr Vídni. Domácí trh podnětů k žee-
lezářské hausse valně neměl, pouze zprávy o zvýše-
ném odbytu kartelovaných železáren a o zvýšení cen
nosičů, působily vzestupně. Nálada ale k hausse byla
a jí právě dala oznámená fuse teprve plného rez-
machu. Železářský kartel —, a zvláště jeho vůdčí sku-
pina česká, která mu dává směr — jest svou po-
vahou formací čistě spekulační. Jeho tmelem byla
právě dohoda České báňské s Pražskou železářskou
a cenová úmluva obou s Vítkovickými železárnami.
Tehdy, r. 1886 a 1887, nabyly v českém průmyslu
železářském vrchu ony proudy, které mu diktují do
dnes, proudy, které v uměle způsobených náladách
(známé „topení se v penězích“ z r. 1899 není ještě
zapomenuto, ani pozadí jeho!) dovedly především za-
ložiti své pevné postavení, aby připravovaly půdu
soustřeďování, jehož podaly Severo americké spojené
státy tak úspěšné příklady. Ovšem: rakouský průmysl
želozářský za cíly americkými jíti nemohl, protože
podstoupení vývozních zápasů soutěžních bylo by
valně oslabilo ziskové výpočly skupiny. Proto také
soustředila se politika skupiny české na trh domácí,
a když dosaženo vydatně ochrany celní, došlo k orga-
nisacím, které tak bezohledně dovedly využíti svého
monopolu. V rámci této politiky dochází nyní
soustřeďování, k velikým zlepšováním technickým.
která mají trvale založiti převahu tak zv. české sku-
piny v rakouském průmyslu železářském, jež dána
teprve nejnovějším vývojem průmyslu tohoto. Ale
tato politika určité, obmezené skupiny má svou sla-
binu. Když šlo o obsazení místa ředitele Škodových
závodů, které se smrtí svého zakladatele ztratily své
úspěchy, byla hodně jasna. Ve Škodových závodech
je tak zv. česká skupina železářská silně angažována
a jen vhodně volená osoba mohla raziti dráhu obratu.
Po dlouhych úvahách byla skupina nucena záhnouti
do vlastních řad, aby za nového ředitele Škodových
závodů neměla náhrady jině než — fusi, aby dva
různé podniky neměly ředitele jednoho, jak bylo z
provisoria. Tak vůbec se zdá, že osobní momenty
hrají ve fusi velikou roli a právě osobní momenty
mohou i vésti k neúspěchům. Dnes zalím česká sku-
pina zasahuje silně i do alpské společnosti a bursovní
vzestupy papírů její jsou zevnějším výra zem toho-
Bezprostředně pe ohlášení fuse českých společnost
uveřejněn i výkaz odbytu kartelu železářského. Přináší
jisté zlepšení. I hrubé plechy vykazují odbytový vze-
stup v minulém měsíci. Za te odbyt kolejnic citelně
klesl, jak patrno z následujícího sestavení. Prodáno
bylo () v měsíci srpnu
#25
alto_textblock
#25
1904
1903
+ 51.241
prut. železa . . 237.193 185.959
. . 100 380 89 118 + 11.262
hrubých plechů . 25.580 22.466 + 3.114
32.931 46.474 — 13 543
kolejnic . ..
Celkový odbyt od 1 ledna činí co oo tyčovéboa
fagonového železa 1,64b.786 (+- 175.141), co do no-
sičů 790.512 (. 81 118), co do hrubých plechů
175 292 (— 28 813) a co do kolejnic 424. 996
(— 71.019) -
#26
alto_textblock
#26
nosičů
#27
alto_textblock
#27
Z pražského trhu obilního. Následkem letošních
zcela abnormálních poměrů se stav burs obilních
změnil nikoliv nepodstatně. Po vzestupu cen na
burse novoyorské následovalo z pravidla zvýšení
kursů termínových na bursách kontinentálních.v
posledních dnech doznaly kursy s merické neobyčejně
vysokého stoupnutí o 10 ci, ale stoupnutí to zůstalo
na bursách evropských úplně nepovšimnuto a smý-
šlení na nich bylo většinou klidné. Od středy klesají
též v Americe kursy, poměry povětrnostní jsou u nás
podstatně příznivější, v Pešti nemohly kursy pšeničné
dodržeti, ale veškeré tyto okolnosii nezdola y pevné
smýšlení bursy naší. Pšenice šla hladce na odbyt,
zvláště je hledána pšenice žlutá. Úřadní záznam
vykazuje stoupnutí o 10—15 haléřů a znamenala
z Prahy K 10.90—11.40. Nabídka žita není dosla-
tečná. Poptávka po něm stoupá a není nesnadno
docíliti ceny o 10 h vyšší. Z Prahy platí se K 7.75
až 7.95. Příznivé odbytové poměry ječmene zůstaly
nezměněny. Záznam K 8.30—9.60 z Prahy je ne-
změněn. Po levnějších druzích je čilá poptávka
V obchodě s ovsem nezměnilo se nic, také ceny
zůstaly nezměněny z Prahy K 7.05—7.25. Řepka
byla jen slabě nabízena. Z Čes. Brodu byla prodána
za K 13.—, z Prahy znamená K 12.70—12..90. Ná-
sledkem naléhavé nabídky ruského máku klesly ceny