#1
alto_textblock
#1
Strana2.
#2
alto_textblock
#2
NÁHODNÍ LISTY.
#3
alto_textblock
#3
17. zář
#4
alto_textblock
#4
1904.
#5
alto_textblock
#5
Číslo 257
#6
alto_textblock
#6
tudíž vyloučení češtiny z velké části královstvi
českého. Na druhé straně však žádá se, aby
v českých krajích zachována byla v úřadování
privilegovanost němčiny, výhradnost její v úřa-
dování vnitřním a tím také znalost němčiny na
straně českého úřadnictva, kterážťo znalost skýtá
možnost, že i v českých krajinách může se
stranami německými úřadováno býti po německu
i má zabezpečiti trvale stav, že každému Němei
je možno v celé říši u všech úřadů dojii
slyšení a že s ním v tomto jazyku má být
jednáno.
Má-li tento stav náležeti k národní držbě,
kteréž vláda poskytuje ochranu, jest příliš pa-
trno, že ochrana národní državy německé ne
znamená nic jiného, než ochranu podřízenosti
a nerovnosti národů slovanských a zejmena
národa českého a jeho jazyka před státní
správou. Dle této theorie tuďíž každé provedení
platných zákonů, které by na nynějším stavu
nerovnosti něčeho měnilo, každé provádění stát-
ních základních zákonů proti stavu, který před
platností těchto zákonů byl, musílo by býti po-
kládáno za porušení národní državy německé
jakmile by nastala taková změna, z níž by
proti nynějšímu stavu národové slovanští měli
prospěch.
Ochranou národní državy nemá tudiž nie
jiného býti docileno, než aby nespravedlivé vo-
lební řády na úkor Slovanů, zejmena Čechů
sdělané zůstaly věčně platnými. aby nadvláda
němčiny v úřadech a soudech a zejmena jej
výhradnost ve vnitřním úřadování v zemich
českých byla garantována, aby zřizování če-
ských škol a kulturních institucí učiněno bylo
jedině a pouze závislým na svolení Němců, aby
obsazování úřadnictva dělo se ve smyslu pouze
německo nacionálním, aby politická a národní
práva Čechů nebyla provedena dotud, dokud
k nim svolení nedají Němci, aby krátce zasta-
ven byl celý rozvoj národa českého. Okol-
nost pak, že vláda državě české neposkytuje
žádné ochrany, a také že vyhovování požadav
kům německým nepokládá za jednostranně dané
koncese (viz kompromis ve velkostatku českém.
obsazování míst úřadnických v krajinách větši-
nou německých, faktické rozdělování statutu
úřadnického, dvojí jazykové právo v Čechácha
na Moravě atd.), že ve všech těchto směrech
nechrání tak zvanou faktickou državu českou,
nýbrž ji na prospěch Němeů pohoršuje, doka-
zuje, že o ochranu národní državy české vláda
se nestará a starati nehodlá. Ostatně mluví-li
ministerský předseda Körber jako ministr spra-
vedlnosti o ochraně državy, nesmí zapomenouti,
že i civilní právo zná též držbu práva.
Národové slovanšti a zejmena národ český
nalezá se v držení nepopíratelných jazykových
práv podle platných zákonů a náleží na přikla
k nepopíratelnému právu, v jehož držení národ
český jest, právo, aby s ním v zemích koruny
české jednáno a úřadováno bylo všude česky
aby národním menšinám českým dostalo se ve-
škeré národní ochrany, aby úřadníkům českým
zaručen byl zákonný postup, aby české úřad-
nietvo nebylo vylučováno z celé řady krajů
království českého a přece veškeru tuto državu
práva českého ministerský předseda nerespekto-
val. Domnívá-li se tudíž ministerský předseda,
že svojí řečí dokázal nestrannost a objektivnos
svou v daných otázkách, myslím, že právě pro
klamováním ochrany výlučně německé državy
přihlásil se v řady největších odpůrců a n
přátel každého rozvoje národa českého a k nej
větším poškozovatelům národních našich práv
Tím ale jasně naznačil směr, v jakém politik
česká vůči tomuto programu ministerského před
sedy se má pohybovati.
#7
alto_textblock
#7
Politické zprávy domácí.
V Praze, 16. září. (Vláda a živel n
pohroma.) Výbor Haličského hospodářského
spolku uložil svému předsednictvu, aby osobně
ve Vídni zakročilo ve prospěch hospodářů, kteří
trpí letošním suchem. Ale přes to, že dr. Körben
za své nedávné návštěvy v Haliči sliboval hory
doly, předsednictvo Haličského hospodářského
#8
alto_textblock
#8
velmi elegantní a velmi dobrý houslista — mí-
val svoje pěkné housle vždy v hebce vyloženém
pouzdře uloženy, hedvábným šátkem pečlivě
přikryty a vedle jemného smyčce a vonné ka-
lafuny uzamčeny; ještě zručnějším houslistou
byl hodinář Vojtěch Kulíček, vyučenec měho
otce, mužík drobné postavy, ale velmi bystrého
rozumu, který později kdesi v Americe zemřel.
dále zeměpanský komisař Souček, znamenitý
cellista, otec dřívějšího a děd nynějšího lékár-
níka v Holešovicích p. Karla Součka, potom
kancelista Novák, také cellista, Jan Pláteník,
obuvník, jeden ze zakladatelů první české zá-
ložny ve Vlašimi a později její tajemník, muž
velmi sečtělý, bystrého rozumu a širokého roz-
hledu, dopisovatel do časopisů českých a jako
hudebník klarinetista, flautista a (second) housli-
sta, také žák měho otce; pak kontrabasista
Frant. Mareš, sluha okresního soudu, velmi za-
jímavý typ starého bodrého vojína, potom sta-
vitelové Franfišek a Antonín Neubauerové, bratří,
kteří s velkou chutí na lesní rohy troubívali
v kostele (na kůru) se svými nástroji na vyvý-
šeném místě vedle sebe sedávali, i když Fran
tišek Neubauer už purkmistrem, okresním sta-
rostou a zemským i říšským poslancem byl —
však vedlo by mne přiliš daleko, kdybyeh
všechny ty ctihodné a zajímavé muže jmenovat
a charakterisovati chtěl, kteří tehda v hudební
obci naší vynikali a mně v milé paměti utkvěli.
Čtenáře by to snad nudilo.
*
#10
alto_textblock
#10
V těchto svých upomínkách zmínil jsem se
již opětně o vlašimském parku. Tento park za-
sluhuje, aby mu věnováno bylo několik řádků.
Jest to jeden z nejkrásnějších parků, jež znám.
Má rozlohu 105 čtverečních jiter a býval kdysi
ohrazen příkopy, náspy, baštami a věžmi. Když
jsem já věci kolem sehe rozeznávati a v pamět
si vštěpovati začal, byí park tento obehnán již
toliko prostou, zubatou zdí a měl při hořejšl
části města (dosud stojící) úhlednou bránu se
čtyřmi kulatými věžmi; již za mě paměti vysta-
věny další dvě brány: na severozápadním konci
parku, u městyse Domašína brána s kopulí
na jižní straně parku, u někdejší vesnice Valchy
(kterou v letech šedesátých kníže Karel Auer-
sperg skoupil a sbořit dal) brána se čtyřmi
věžni hranolovými. Na kraji parku (při hořejší
části města) stojí zámek knížat z Auerspergů
#11
alto_textblock
#11
spolku odešlo od předsedy ministerstva s prázdnou.
Nevyhověno zejmena žádosti, aby vláda poskytla
rychle pomoc na opatření píce prodobylek. Jak
dr. Körber, tak i ministr krajan dr. Pietak od-
pověděli deputaci, že státní pomoc bude
možna teprve po svolání parla-
mentu v listopadu nebo v pro-
s inei.
Orgán polské šlechty »Gaz. Narod.« zabývá
se na předním místě tímto smutným výsledkem
haličské deputace a praví mimo jiné: »Nad
stanoviskem vlády v této otázce nutno vysloviti
politování. Musí učiniti podivný dojem, že vláda
užívá § 14. ke všemu, jen ne k tomu, nač byl
vlastně určen. Paragraf 14. schválen za tím
účelem, aby vláda mohla přijíti obyvatelstvu na
pomoc v případě náhlé živelní pohromy. Dne
však, kdy vláda na základě § 14. odvolává zá-
kony, schválené parlamentem a sofistickým vý-
kladem ústavy přisuzuje témuž parsgrafu právo
k uzavírání půjček, zůstává nevykonáno právě
to, co by vláda měla právo konati, totiž po-
skytnouti z pokladničních přebytků výpomo
lidem, stiženým hroznou živelní pohromou.
Vláda uživá truchlivého stav
obyvatelstva za prostředek k poli-
tickému nátlaku na Čechy. Jest to
prostředek v nejvyšší míře neoprávněný. Což
jsou češti voličové vinni, že poslanci provádějí
obstrukci a jsou němečtí voličové vinni, že
jejich poslanci odmítají smír s Čechy? Vláda,
aby vyhladověla Čechy, upírá podporu i Haliči,
jejiž poslanci nejen nejsou vinni neplodnosti
parlamentu, nýbrž naopak nabízeli prostředky
k obnovení dělnosti říšské rady, ale nedošli při
svém návrhu na změnu jednacího řádu podpory
u vlády.« I v Haliči tedy nadšení, vzbuzené
návštěvou Körbrovou, rychle vyprchalo a po
kratičkém opojení nastává nemilé vystřízlivění.
Zatím aspoň ve vých. Haliči. Ale vystřízliví za
jisté i Krakov.
V Praze, 16. září. (Odstoupení mi-
nistra Giovanella ?) Jeden z vídeňskýeh
listů zaznamenává pověsť, kolující prý ve Vídni
v kruzích poslaneckých, jež se zúčnstnily tyto
dni slavností na počest cizích novinářů. Dr
Körber pomýšlí prý opět na přeměnu svého
kabinetu ve smyslu parlamentním. Byli prý
jmenováni již také poslanci, kteří mají býti po-
voláni do změněného kabinetu. Zejmena mluví
se prý určitě, že odstoupí ministr orby baron
Giovanelli a jeho místo zaujme bratr ministra
vnějších věci, hr. Adam Goluchow s ki.
Tímto povoláním polského magnáta dr. Körber
chce prý zabiti dvě mouchy jednou ranou.
Jednak chce si nakloniti podolskou šlechtu ha-
ličskou, jejiž členem je hr. Goluchowski a která
činila dru. Körbrovi stále různé překážky
jednak chce se prostřednictvím hr. Adama sblí-
žiti s ministrem hr. Agenorem Goluchowským
jehož poměr k rakouskému ministerskému před
sedovi nebyl vždy nejlepší.
Přeměnou kabinetu ve smyslu parlament-
ním dr. Körber chce prý upraviti dráhu příšti
parlamentní vládní většině, v níž by se
ovšem nacházeli i Poláci. Že by nová vládní
většina mohla také pracovati, toho ani dr.
Körber se na ten čas nenaděje; ale potřebuje
takové většiny jako ochranné stěny pro případ.
kdyby opposice zmařila parlamentní projednán
ohromných vojenských úvěrů a vládě by ne
zbylo, leč uzákoniti je známými §§ 14. a 10
Neboť dr. Körber prý dobře ví, že nepodaří-li
se mu ony úvěry uskutečniti, musí jíli.
Z Krakova, 15. záři. (Německý kou
v Haliči) Tyto dni byl jmenován pro Bělou
okr. hejtmanem p. Biesiadecki na místo Kury-
kowského, jenž byl už loni odvolán z jediného
hejtmanství, v němž Němei i v Haliči směle
vystrkují růžky. »Nov. Ref.« skládá v nového
hejtmana naději, že rychle odstraní vše, čím
bělstí Němci snaži se dodati německého rázu
nejzápadnějšímu koutu Haliče. V obcích Hale-
nově a Lipniku tabulky obeení jsou jen ně-
mecké, kdežto v sousedních obeích ve Slezsku
jsou německo-polské. Obce ty mají pečeti
nově smyšlenými německými názvy; tak Lipnik
překřtěn v Kunzendorf, jiná ves v Oberdorf atd.
#12
alto_textblock
#12
na prvním místě uvedená brána jest parádním
vjezdem k němu.
Hlavní předností vlašimského parku a také
jeho vlastním kouzlem jest jeho vskutku romun-
tická rozmanitost, již vytvořila příroda ve spolku
s parkovou architekturou minulých století. Na-
leznete tam roviny, pozvolné i příkré svahy, ostre
strže a rokle, mezi stráněmi pak, výšínami a témět
kolmými jako horskými stěnami klikatě se vi-
noucí údoli, jimž řeka Blanice hadovitou
čarou s velkými i malými oblouky bystře pro-
téká, místa vzdušná s pěknými rozhledy i dusné
téměř soutěsky . . . velké trávníky s květinovými
záhony i prosté lučiny, skupiny starých stromů
obrovských kaštanů, mladých dubů, olší a to
polů, cesty vroubené osykami, buky, habrya
jedlemi, ořešinami a smrky, všeho druhu listnaté
houštiny, dále velkou partii jehličnatého tichého
lesa s divokou partií horskou, veselá výsluní.
idyllicky smavá zákoutí a melancholicky šerá zá-
tiší, široké vozové cesty a skryté stezky pro osa-
mělé chodce, ostrůvky, mosty a lávky, hladké.
pohodlné promenády a drsně vábné záseky pro na-
stávající horolezce, tu a tam zbytky někdejšíeh
parkových budov okrasných: oranžerii, starý zá-
mek, činský pavillon, lovecký dům z dubovýeh
štěpin čili tak zvaný dřevěný stoh atd.
Avšak nynější park není už tím, čím bý-
val, dokud knížata vlašimští na jeho udržování,
kulturu a výzdobu vydávali velké sumy peněz.
Nynější panstvo spoří a park stále chudne. Co
příroda nezdolného v něm vytvořila a co z
staré kultury zbylo nebo ušetřeno bylo, trvá do-
sud a stači na obdiv každého, kdo vlašimského
parku neseznal v době, kdy ještě v zlatohlavu
se skvěl. Ano, tehda byla v něm nádherná
pastva očím a všemu smyslu, a nyní . . . Žmi-
zel čínský hrad a zbyl z něho jenom věžový
pavillon, zkažený zděným, sehody obsahujícím
sloupem, jenž uprostřed rotundy ke stropu vy-
stavěn byl; s ním zmizela libá harmonie ně
kolika oktáv skleněných, větrem houpaných zvonů,
jimiž střechy a stříšky hradu byly ověšeny, zmi
zely japonské drátěné domky s cizokrajným (ži
vým) ptactvem, zmizela s návrší na severním kraj
parku turecká mešita s úplným zařízením, jež veli
kými okny bylo lze viděti; zmizela se zeleného
svahu, jenž od průčelí mešity dolů k údoli Blanice
se skláněl, obrovská pestrá hvězda s půlměsícem.
sestavená malebně z kvetoucích rostlin; zmizel
#13
alto_textblock
#13
V Bělé při každé přiležilosti zpívají se prušácké
písně, vyvěšují se velkoněmecké prapory a
soukromých německých školách užívá se učebnie.
přivezených z Pruska (l) s tendencí rozhodně
protirakonskou. Krakovský list doufá, že nový
hejtman bude prušáctví, šířenému německým
školami, čeliti podporováním škol polských, jichž
je v okresu bělském nedostatek.
Ze Zadru, 15. září. (K alféře bar
Handla.) Rozhořčení proti místodržiteli dal-
matskému bar. Handlovi pro urážku, učiněnou
všem Dalmatincům tím, že jim upřel právo, dá-
vati čestné slovo, vzrůstá a šíři se po celé
zemi, ale úřadní orgán místodržitelův neuznal
až do Handlova návratu z Vídně za dobré,
zmíniti se o afféře ani jediným slovem.
Teprve nyní, když si baron Handel ve Vídn
omyl patrně ruce a vrátil se zase do Zadru, při-
náší jeho orgán následující zprávu: „V posled-
ních dnech zavdaly některé novinářské zprávy
veřejnosti podnět, aby se zabývala domnělou (?)
manifestací pana místodržitele; zprávy ty šířily
se tak nápadně, že jejich úplná bezpodstatnost
byla ihned patrna a byla tedy oprávněna (9)
domněnka, že někteří úřadníci se dopustili ne-
korrektního jednání. Jak se dovídáme, minister-
ský předseda dr. Körber rozkázal nyní na návrh
místodržitele bar. Handla, aby se v této věci
zavedlo ihned úřadní vyšetřování. Vý-
sledek vyšetřování bude svým časem uveřej-
něn.“ Oni úřadníci, kteří se dopustili „nekor-
rektního jednání“, budou ovšem nalezení a pro-
puštěni ze služby a na jich místo přijdou Němci
jichž „čestné slovo“ musí i Handlovi být
#14
alto_textblock
#14
svato.
#15
alto_textblock
#15
Politické zprávy zahraničně
V Praze, 16. září.
#16
alto_textblock
#16
Židovské nepokoje ve Smělé.
Zvláštní je, že hned po uvolnění Židů
v Rusku začaly se tam opakovati židovské ne-
pokoje. Židovské nepokoje objevily se nejprve
v městečku Smělé kyjevské gubernie. Na to při-
šla zpráva o zbiti Židů v Kovně, jež ale vy-
světlilo se jako obyčejná hospodská rvačka, při
níž jakéhosi Žida vyhodili. Výtržnosti ve Směle
líčí „Kijevljanin“:
Městečko Smělá má 25.000 obyv., mez
nimi 10.000 Židů. Ve středu jest umístěn bazar
v němž v neděli a ve svátek bývá velmi živo.
Na bazaru často vznikají drobné spory a rvačky.
z nichž ale obyčejně nevychází nic. Dne 4. zář
bazar byl naplněn lidem a nikdo se nenadál ne-
pořádků. Do krámu Feigy a Davida Kovalského
přišla selka Pustovojtova. Vybírala si látku.
když najednou majitel krámu na ni se osopil
že ukradla šátek a udeřil ji. Feodora Pustovoj
teva, zámožná selka, ujišťuje, že šátku ne-
ukradla, že byla křivě obviněna a když ji Žid
udeřil, že vyšla z krámu a plakala. Obklopilij
dělníci a dotazovali se, co se jí stalo, a když
pověděla, dav se obořil na okolní krámy a za-
čal je lámati. Tou dobou jel městečkem kyjev-
ský mitropolit Flavian a policie byla zaměstnána
udržováním pořádku na nádraží. Rozhněvaný
dav, nepotkávaje se s překážkami, rostl a roz-
btjel židovské krámy, a druhý dav se vrhl na
židovské domy.
Dav naprosto se nedotýkal osob Židů, vy-
hýbal se rvačkám s nimi a pouze ničil jejich
majetek, zejmena nábyťok a zboží. Tak to trvalo
do večera. Večer sebralo se asi 60 mladých.
ozbrojených Židů, a začali do davu stříleti.
Z Čerkas přibyl oddíl polieistů a byl přinucen
dáti salvu z revolverů, načež také z davu ozvalo
se několik výstřelů do policistů. Strhla se vše-
obecná rvačka, v níž jeden sedlák byl smrtelně
raněn, několik osob s obou stran povážlivě a
několik desítek lehce.
V pondělí o 11. hod. dopol. přišlo vojsko-
zavolané z Čerkas. Do toho času několik set
dělníků z okolí přijelo po dráze do Smělé, kde
pokračovali ve výtržnostech. V pondělí městečko
navštívil kyjevský gubernátor, gen.-m. P. S.
Savvič a soudní vyšetřovatel od kyjevského
okružného soudu, státní prokurátor a posila poli-
cejní. Ukázalo se, že je rozbito 100 židovských
domů a okolo 150 židovských obchodů. Kromě
toho úplně rozbity dvě synagogy a dvě židovské
#17
alto_textblock
#17
pestrý, krytý, turecký most přes řeku pod přikrým
vrchem, na němž shora dotčený »dřevěný stoh«
se nalezá; zmizela s boku tohoto vrchu skupina
bílých soch, jež zobrazovaly jakýsi výjev ze
Samsonova života, pročež také jenom »Sam-
sonem« zvána byla; zmizel růžový háj s glo-
rietem na malebném poloostrově, šikmo na jih
pod Samsonovou skalou; zmizel starý zámek
s »čarovným nábytkem«, jenž při jistém doteku
pod zem se ztrácel (na místě tohoto zámku
postaven ve zmenšeném rozměru nynější tak
zvaný starý zámek); zmízela jeskyně se »slo-
novými«, t. j. mamutovými kostmi; zmizely
bronzové sochy, zmizely stalelé obrovské duby
zmizelo stromořadí kolossálních jedli na cestě
k domašínské bráně, zmizeli z rybníčků zlat
kapříci a co všechno ještě zmizelo . . . A přece
je vlašimský park dosud ještě znamenitostí, jež
cizinci stojí za podívanou. Kdo cesty dobře zná,
za půl druhé hodiny jej (uvnitř) obejde; kdo
ponejprv v něm chodí, snadno zbloudí a vyjde
jinou branou, než kterou vešel nebo vyjíi
V největším lesku byl park tento v době,
kdy vlašimské panstvo se zálibou v jeho (no-
vém) zámku sídlilo a letní dobou hojně hostů
mívalo. To byla doba nádhery a okázalého pře-
pychu; to byla doba, kdy vlašimský kníže, aby
hostům cosi vzácného ukázal, ze zámku si vyjel
a hořejší částí města k »oboře« uháněl v leh-
kém kočáře, jejž táhli čtyři — ochočení jeleni ;
to byla doba, kdy vlašimské panstvo »podlože-
nými koni« odpoledne do Prahy do divadlaa
potom zase nazpět k pozdní večeři jezdilo; to byl
doba, kdy v masopustě, za dobré povětrnosti,
kníže se svými hosty do loveckého zámečku
v oboře noční výlet konal za svitu plápolajícíeh
pochodní na saních, jež ostrým poklusem tá-
hly — houfce selského, nebo za sedláky pře-
strojeného lidul
Ano: fueramus Pergama! Na vlašimském
panství, jehož dějiny jsou neobyčejně bohaté
pestré, mívala sídlo tichá i šumná romantika, ro-
mantika v přírodě, romantika v osobách, romantika
v životě. Výběžek této romantické doby zřel jsem
ještě vlastníma očima a proto snad načichl jsem
celý romantismem a proto snad mívají i my-
šlenky moje, když uzdu jim popouštím, vždy
také spád romantický.
#18
alto_textblock
#18
chtěl.
#19
alto_textblock
#19
školy. Z velké bibliotéky, zřízené paní Sterno-
vou, v níž bylo několik tisíc knih, zůstala pouze
hromada roztrhaného papíru. Mnohé židovské
rodiny byly zbaveny majetku. Ve Smělé ihned
utvořil se pomocný výbor, jenž sbírá příspěvky
ve prospěch poškozených. Lazar Brodský za-
slal 3000 rublů. Několik desítek dělníků jest již
ve vyšetřování.
#20
alto_textblock
#20
Zrození italského následníka.
Monarchisté italští čítati budou dnešek mez
dny radostné. Po mnohaletých obavách, že man
želství nynějšího krále nebude požehnáno synem.
královna Helena, dcera černohorského knížete.
povila manželi svému syna. Jako před několik
týdny na Rusi, tak i nyní po celé Italii ozývá
se v monarchistických kruzích jásot. Synek právě
zrozený jest již třetím dítětem osmiletého man-
želství. Předeházely jej dvě dcerušky: Jolanda
Markétka a Mafolda. V nově zrozeného násled
níka vtělují se z pravidla mnohé naděje obe-
censtva, třeba že nebývaly vždy splněny —
odtud také projevy radostné, jež se dnes hro-
madně ohlašují z měst italských, pokud nepro-
nikla v nich již strana republikánská, jež v Itali
domohla se poměrnou silou svou již toho, že
jest státem uznávána za vážného činitele politi-
ckého, kterýž nedusí se persekucemi a žaláři
Budeli vychován nový následník v duchu lido
vém, bude jedině výchova taková hradbou prot
vlnám republikánského příboje, kterýž vedle so-
ciálního hnutí trůnu italskému hrozí ještě mno
hými dny bouřlivými. Náhodou právě dnes pro
klamovaná všeobecná stávka v Italii.
třeba nevycházela z podnětů politických, ukazuje
rovněž, s jak prudkou krisí musí nynější vládní
systém v Italii zápasiti. Sympatická dcera hor
černohorských způsobila však již v nejednom
směru sblížení mezi trůnem a lidem italským
v ní především viděti bude národ Vlachů i zá-
ruku, že dědic trůnu vychován bude tak, aby
jako representant státu, jenž vznikl z vůle lidu.
byl s lidem tím za jedno i v jeho bolestech
i v jeho úspěších a především v jeho snahách
po vnitřním obrození. Jen za těchto podmínek
by sjednocená Italie, v níž jest tolik kvasua
ohně ztlumeného, vyvarovala se převratům bouř-
livým a mohla by klidným vývojem i za mlče-
livého souhlasu krajních opposičních stran svých
přejíti ve stát Anglii podobný, kterýž tolikrá
byl přezván již »republikou s panovníkem
v čele«.
Nově zrozený princ italský přezván byl
jak jsme již sdělili, »princem z Piemontu« a
nikoli, jak od radikální strany italské bylo žá-
dáno, »princem Římským«. Upuštění od tohot
titulu znamená očividně akt šetrnosti k Vati-
kánu, kterýž pro případ onen hrozil, žese
kněžstvo italské nebude smět zúčastniti slav-
nostních ceremonii. Za ústupek onen Pius X
projevil též hned v zápětí pozornost ke dvoru
královskému. Vyzval arcibiskupa turinského, aby
zajel sám na letní sídlo královského prinee
pokřliti. Známky to dost pozoruhodné, aby
mohlo se souditi z nich na možnost nového
kursu na obou stranách. Bylo by to ovšem
zvláštní ironií osudu, kdyby právě Rakou-
sko svým vetem proti zvolení Rampollovu
umožněním volby Plovy bylo tak prorazilo prvn
cestu k — smíru mezi papežskou stolicí a sa-
vojskou dynastil ... Kdyby zrození následníka
a okolností je provázející zavdaly i formáln
popud k takým smičovačkám s Vatikánem, ro-
dinná událost v Raccenigi nabyla by ovšem
značného významu politického a to nejenom
pro Italii samotnu.
#21
alto_textblock
#21
Rakousko-ilalské konflikty.
Z Říma píše se pařížské »Patrii« : »Od t
doby, kdy vyhlášen jest mezi obyvatelstvem
rakouským a vlašským přes přátelské přísahy
obou vlád boj aspoň stálého bodání jehlou,
pochopilo se v Římě, ve Vídni a v Pešti, že
dojde nezvratně i na válku děly
když zkusily se již revolvery v Inšpruku, hole
a nože v Zadru, ve Splitu a j. Všichno úsile
ministrův Tittona a Goluchowského směřuje jen
k tomu, aby byla pokud možno oddálena stra-
šlivá eventualita roztržky a obě strany také
doznávají svými autoritami vojenskými i příčinu
toho: obě země jsou dosud nepřipraveny. Běží
tedy jen o to, získati času.
Mezitím generál de Giorgis jest viněn,že
maří rakouské dílo reformní v Makedonii tím.
že nechce nechat rozmnožiti nyní počet důstoj-
níkův cizích v četnietvu. De Giorgis není
diplomat, nýbrž voják. Vidí jen úkol, jenž mu
byl svěřen. Ale kol něho jiní důstojníci po-
chopují, že nelze dovoliti Rakousku, abyse
usídlilo v Solunu, aniž by něco dostala také
Italie. Mluvilo se o tom, aby ponechány byly
aspiracím italským Albanie i Epit. Albanie ale
jest kůstka tak tvrdá, že jedině markýz Rudini,
bývalý předseda ministerstva, chtěl by jiti tam
si vylámati zuby. Co se Epiru týče, Řecko h
dobře střeží. Tyto koncesse tedy nejsou možny.
Tu ale listy vídeňské (? ?) a uherské (?) pronesly
myšlenku, aby se Italii nabídl Trident s pod-
mínkou, že by za to nechala Rakousku volnou
ruku na jihu.
Tato nabídka, jež učiněna byla jen zkusmo
jevila se Římu ale býti příliš krásnou, než aby
byla upřímnou, ale mnoho irredentistů pojímalo ji
vážně a nezřeknou se již této poloviční reali-
sace svých nadějí. Chce li Rakousko Solun,
bude musit dátí Trident Ilalii a jelikož Rakousko
nemohlo by proti odporu Italie jíti do Soluně,
protože Italie má oporu v Černé Hoře a v Srb-
sku, díky příbuzenstvu králově, a po připadě
i oporu v Košutově straně v Uhrách a v Ma-
ďarech, pochod Rakouska do Makedonie závisí
dnes jen od »krásného gesta« vlády rakousko-
uherské, která zříkajíc se Tridentu, zamezila by
pro dnešek boj bodáním jehlou a velice by
oddálila i eventualitu války i dělostřelbou mezi
oběma státy spřátelenými a spolčenými. Bylo
mi dnes ujišťováno, že tento týden
vyměněny ve věci té názory mez
Tittonem a Goluchowským. (?) Tri-
dent za Soluň — obchod byl by dobrý pro
Rakousko i pro Italii. Francie — tvrdí se —
připustila by kombinaci tu, Rusko by ji strpělo,
jedině Anglie by láteřila. Ale nelze uspokojiti
všechen svět i Anglii zároveň.« K těmto řád
kám dopisovatele římského, jenž nepochybně
zná dobře smýšlení vládních kruhův italských
netřeba věru dalších gloss.
#22
alto_textblock
#22
Denní zprávy.
#23
alto_textblock
#23
— Páně Körbrovy plány. Znenáhla
rozestupuje mlha, kterou zakryto bylo tajemslr
proč vlastně dr. Körber podnikl cestu do H -
liče. Výkladů je již několik, třeba ale rozcházeln
se ve vlastním jádře, v tom shodují se všechny
že účelem výletu toho bylo, získati Poláky. Je-
ovšem otázka k jakému plánu? Pátrejme p
tom, čemu Poláci nejvíce se vzpírali a co jin
bylo nejvíce proti srsti. Co jiného, než rozpe
štění poslanecké sněmovny. A to z důvode
velmi závažných. Především stojí v Haliči volb,
nejen mnoho peněz, ale také mnoho prácei
namahání. Jednak jsou to Rusové, již ve věli
části země nynějším representantům Haliče p
volbách nepříjemnosti působí a potom odboj
vrstev demokratických, jež ve společnosti polske
v Haliči znenáhla nabývaji významu a jež vládnou
strany nejrozhodnější jsou odpůrci. Jest pravda,
že na konec vítězství vždy zůstane pánům dos-
vadním, však odboj roste každou volební periodou
a možná, že blízká je doba, kdy hrubé nezáko
nitosti a zneužívání moci úřadní se strany orgánů
vládních nebude již působiti s efektem tako
vým, aby vítězství zjednalo společnosti pánů
stanezykův a stranám jim příbuzných. Proto nen
nie tak nepopulární v kruzích, jež dosud stojí
v čele politického života haličského, jako volby
a následkem toho také nic tak nerozruší tyto
kruhy jako hrozba s rozpuštěním sněmovny.
Z příčiny té má se za to, že dr. Körber prol
vyjel si do Haliče, aby Poláky pro tuto even-
tualitu získal. A to prý se mu podařilo ! Dl
zpráv z pramene dobrého bude prý sice pod-
niknut ještě jegen pokus učiniti vídeňský par-
lament dělným, kdyby se ale tentokráte to ne-
podařilo — a to pevně doufáme — pak bez
milosti slítne prý guillotina a učiní konec této
korporaci. Z nových voleb vyjdou — tak aspaí
dr. Körber pevně doufá — lidé noví a s nimi
proniknou na povrch též nové směry. A ž
v programu těchto nových a pro nynějšího ve-
doucího ministra spásných směrů nebude ob-
strukce, o tom je přesvědčen. Tolik prý je jisto,
že strana, která v obstrukci již není, k téte
zbrani, více než dvojsečné, dojista již nesáhn.
Tak na zažehnání obstrukce nebude již ani
třeba nějakých změn v nyní platných zákonech
a řádech. Však nemá zůstati snad při pouhém
rozpuštění vídeňského parlamentu. Vášně prostá
vytrvalost páně Körbrova zabývá se ještě jinými
záměry. Má prý zálusk též na český
sněm a chce opakovati, co provedli před
ním nejednou již patroni Němců v Čechách
v těch dobách, kdy ve Vídni rozhodovali.
Chce prý rozpustiti též český sněm a provést
volby tak, že by v kurii statků nesvěřenských
zvítězili Němci. Sněm český by pak opšt mě
německou majoritu a obstrukce páně Glöekne-
rova stala by se pak bezpředmětnou. Zasedalo
by potom bez virilistů na sněmu pražském 125
Némců a pouze 112 Čechů a velkostatkářských
konservativců. V zemském výboru byla by
v nejhorším případě parita. Němci by měli
z velikých statků a z plena 4 zástupce, Čechové
z měst a z obcí venkovských rovněž 4. Něm-
cům by tím byla v roce 1879 »uzmutá jim
država« na pražském Sněmovním náměstí opěl
vrácena. — Znamenitá myšlenka, jenom že ni-
koli nová. A zdali pak uvažoval dr. Körber
tom, jak jeho předchůdci s tímto svým násil-
nietvím a švindlem pochodili? Pan dr. Körben
může býti ujištěn, že ani toho bychom se ne-
lekli, kdo by konečně mohl překážeti nám, aby
chom nejednali také na sněmu dle vzoru něme
ckého. Ostatně byl by to skutečně körbrovský
vděk, kdyby za všechnu ochotu konservativních
velkostatkářů, již s Němci se rozdělili bez jaké-
hokoli ústupku na sněmu českém o mandátya
již v těžkém boji, který svádí čeští poslanci ve
Vídni, staví se po bok našich odpůreův, o
měnil se jim tím, že by je z domácího našeho
parlamentu vytlačil. — Možno je v Rakousku
všechno, i to, že se dr. Körber o provedení
toho plánu skutečně pokusí, však effekt bude
týž, jaký byl při všech dosavadních pokusech,
zlomiti právo brutální mocí a volebním pod
vodem.
— Teplická bestie. »Deutscher Vollzugs-
ausschuss« v Teplicích rozesílá následující stro-
jem psaný oběžník:
»Vaše blahorodí! Jak známo, byla městu Tepl-
cím r. 1897 přes všechny protesty městského z-
stupitelstva vnucena česká škola, jejíž náklady
podle pověstného jednostranného a libovo ného
výkladu zákona o školách obecních musí být
uhražovány městskou obcí. Díky pokračující pod-
kopnické práci českých fanatiků a agitátorů, v jich
čele stojí četní, do Teplic importovaní státní úřad-
níci čeští, těší se škola tato návštěvě stále
vzrůstající, k čemuž přispívá zvláště ta okolnost
že návštěva školní se strany české správy školnl
a českého školního inspektora naprosto kontrol
vána není a rodičům, kteří dítky své potřebuj
k dozoru anebo pod., vychází se s největší ochotou
vstříc. Hlavním kontingentem k návštěvě této školy
přispívá sousední obec Řetenice, kteráž do česk
školy v Teplicích vysílá 65 školních dětí. Namá-
hání městské obce Teplice Šenava, vyškolením této
osady stlačiti počet návštěvy české
veřejné školy, zmařeno bylo poslední dobou
odporem česky smýšlející zemské školní rady
Zdejší česká škola trvá posud jakožto jednotřídu
veřejná škola obecná. Dues navštůvována jest 37
dětmi. Ježto pak podle zákona nesm
býti více než 80 dětí v jedné třídě po
hromadě, musila by škola býti přemš-
něna v pětitřídní, k čemuž se již se stran
okresní školní rady přípravy ději
Pro tuto pětitřídní školu musila by městská obee
kteráž podle zákona jest povinnována k umístění
veřejných škol obecných, vlastní budovu buď z
diti, anebo najmouti. Značné náklady z toho vzni
kající musily by uhraženy býti od poplatníse
obecními přirážkami. Pomoci lze tu jedině tím, kdy
čeští dělníci a pomocníci nahražen
budou německými. Vyzýváme tudíž vaš
blahorodí, abyste své české zřízeuce, zvláště pal
takové, kteréž své dítky do české školy posíl ji
ihned vypověděl a německými nahradil a práre
tak ihned vypověděl i české nájemce u vás by
dlicí, pakliže děti do české školy posílají. Připo-
mínáme k tomu, že máme v rukou ze-
vrubný seznam oněch rodičů, jichž děti českeu
školu navštěvují a že bychom v případě bezvýslei-
nosti našeho vyzvání nuceni byli uveřejniti jmen
dělníků a zaměstnavatelů i přechovavačů (»Unte
standsgeber«) těchto osob a k tomu poukázati
komu naši spoluobčané v případě nutnosti rozší-
ření zdejší české školy výdaje s tím spojené a po-
češtění Teplic děkovati mají. Německý výkonný
výbor.«
Paličský list »výkonného výboru« teplických
Němců uveřejňujeme doslova i s klepem o ne-
dostatečném dozoru nad návštěvou teplické
jednotřidky české, na doklad sprostého cynismu,
s jakým tepličtí násilníci jimi samými vý-
slovně doznané české právo šlapou