Ročník XXXVIl.

V Chrudimi, dne 24. února 1912

Číslo 22.

(

la

ll

Týdenník věnovaný rolnictví, hospodářskému průmyslu, národnímu hospodářství S přílohou „Česká hospoduně a samosprávě.

S přílohou „Česká hospoduně“

Vychází každý pátek večer (v případě svátku v den následující) nejméně o 1 archu. — Předplatné obnáší celoročně 10 K, půlletně 5 K a jest splatno a vymahatelno v Chrudimi. — Na přílohu „Česká hospodyně“ předpláci se celoročně 6 K. — Předplatné do cizozemska K 12.50, s přílohou K 17.50. — Účet poštovní spořit. číslo 50.036. — Telefon na redakci i administraci „Hospodářského listu“ Chrudim čís. 13. řím. VI. — Rukopisy se nevraceji. — Správa insertní části „Hosp. Listů“ při redakci v Chrudimi

Majitel a zodpovědný redaktor Adolf Eckert, nakladatel hospodářské literatury v Chrudimi. Výkonný redaktor Antonín Čekal, odborný zemědělský učitel, em. hosp. správce. Hlavní spolupracovníci: K. Adámek, přísedící zemského výboru v Hlinsku. — V. Teklý, ředitel střední hospodář. školy v. v. na Král. Vinohradech. V. Bílý, zahradník střed. hosp. školy v Chrudimi. — Fr. Borovec, přednosta dráhy v Chrudimi. — Inž. L. Černovický, civ. geometr ve Vys. Mýtě. — E. Černý, hosp. správce v Pašince u Kolína.. V. Cerný, tech. úředník fy. J. Pracner v Roudnici. — Jan Červinka, tov. hosp. strojů v Praze. — F. Dvořáček. zvěrolékař města Prahy. — M. Florián, učitel kubánské, vojen. školy hosp. v Jekatěrinodaru, Rusko. — F. Halla, odborný učitel zim. hosp. školy v Čes. Brodě. — V. Ježek, řed. úřadu okr. zastup. v Chrudimi. — F. Jirsík, statkář v Červené Rečici. — L. Jozek, řid. z. hosp. školy v Čes. Brodě. — JUDr. J. Kožaný, prof. hosp. akademie v. v. v Táboře. — Inž. Jindřich Křivánek, řed. lukařské a rol. školy ve Vys. Mýtě. — F. Lukáš, učitel z. hosp. školy v Nov. Bydžově. — F. Milner, náj. dvora v Dobropůli u Černého Kostelce. — Dr. J. Munzar, profesor král. české hosp. akademie v Táboře. — B.Procházka, prof. střed. hosp. školy v Chrudimi. — J. A. Prokůpek, statkář na Král. Vinohradech. — B. Ruml, inženýr v Plátěr.cích. — J. Staroštik, předseda Selské jednoty, statkář v Hunčovicích na Moravě. — J. Stříteský, profesor střed. hosp. školy v Chrudimi. — Josef Svozil, redaktor v Litovli. — Inž. chem. Zd. Šíma, ve Vys. Mýtě. — F. Udržal, říšský poslanec a statkář v Dolní Rovni. — Fr. Uher, statkář v Chotuticích u Peček. F. Vysloužil, řiditel hosp. školy v Prostějově. — J. Vincent, řiditel v Kopřivnici. —

Obsah: Prostřední ceny obilní (August Surka). — Hodnota škrobová. — Kontinuirní kamna. — Regulace řek. — Dolichos či kravský hrách.- Kulhavka a slintavka. — O nakažlivém zánětu pochvy u krav (Koch, Mänder). — Zvědya odpovědi. — Drobnosti hospodář. — Uprázd. hosp. místa. — Koupě, prodej, pronájem statků. Inserty.

rostřední ceny obilní.

Píše JUDr. Aúgust Surka. školách i knihách se učí, že cena zboží určuje se nabídkoua poptávkou. Bývala kdysi správnou tato poučka. V době starého ho- spodářství městského. Vozy, na nichž rol- níci dopravovali obilí do krajského města, snadno mohly se spočítati, tamnější spo- třeba obilí byla pak též dobře známá. Poměry tyto přetvořily se ze základů s netušeným rozvojem spojovacích pro- středků, které učinily obmezené okruhy městské ústrojnými součástkami světové- ho trhu, zvláště však s účastí spekulač- ního kapitálu na tvorbě cen. Dnes nemůže žádný člověk přehlédnouti, jaká množství zboží se současně nabízejí a požadují. Kte- rak mají se potom dle těchto podmínek určovati ceny? S ostrou protivou mezi někdejším místním a moderním světovým trhem souvisí, že v přítomném čase vstou- pila na místo osobní informace u samého zboží, pouhá zpráva o zboží. Úhrn tako- vých zpráv konstruuje na trhu mínění. A toto mínění spolu s akcemi spekulač- ního kapitálu určuje tržní ceny. Tomuto směrodatnému postavení zpráv na trzích odpovídá výstavba zpravodaj- ské organisace ve hlavních centrech. Na obilní terminové burse v Chicagu vypra- vuje se denně 250 telegrafickými přístroji asi 15.000 bursovních telegramů. V ne- celých šesti minutách lze podati dotaz z Chicaga do Liverpolu a přijati na něj odtud odpověď. Vůdčí firma Armour Grain Comp. v Chicagu je vlastnicí samostatné telegrafní sítě, o jejíž rozsáhlosti nabýváme

jen mlhavého pojmu, čteme-li, že přemě- nou v bezdrátovou soustavu Marconiho ušetří na ročních nákladech asi 950.000 korun. Takové investice mohou si dovo- liti arci jen ojedinělé firmy. Ale vnášejíce pomocí nich do tržních zpráv rozhodný tón stávají se právě pány trhu. Jejich o- perace úzkostlivě stopují a napodobují drobní spekulanti. Je tedy samozřejmou věcí, že se jich hledí vůdcové zbýti. I pře- cházejí za tím účelem několikráte po sobě z hausse do baisse a krmí ty, kdo „běží spolu“, přiměřenými zprávami. Za Leite- terova corneru pšeničného — v květnu 1848 — byla jak professor Ruhland do- kázal, statistika patrných zásob pšenice v Severní Americe asi o 10 mil. bushlů (b. = 36.35 1) padělána. O toto množství udávala více! V letech 1893, 1894 a 1895 šly světem zprávy o nesmírných sklízních obilních. Ve vlivu mínění, jež povstala na tomto základě, klesaly ceny pšenice. Ovšem byly vylhanými zprávy ty, ale v době, kdy místo zboží samého zaujímá zpráva o zboží, vykonaly svůj úkol. Je jen přirozeno, že při takových ma- nipulacích spekulačního kapitálu pojmy „zásoba“ a „spotřeba“ pozbývají významu. Čistě spekulační obraty dosahují, jak svědčí výkasy z burs, při jednotlivých druzích zboží až 96 procent. O staré povinnosti, jíž měla hověti tržba, aby byla sprostřed- kovatelkou mezi výrobcem a sprostředko- vatelem, není tu řeči. Že tento právní stav nepodporuje spokojenost lidu, ne- bude se zajisté nikdo diviti. Hned naříká spotřebovatel na nouzi o chléb a maso, hned zase výrobce na obecnou tíseň. Ve druhém případu říká se zemědělcům, že nadbytečná výroba nese vinu. Jedinou cestou k nápravě je prý, aby byla výroba obmezena, A sprostředkovatelům dí se za několik let potom, že vysoké ceny, které požadují cly chránění agrárníci, jsou ko- řenem zla. Ozývají se hlasy, aby hranice byly otevřeny, a třídní boj nemá pak konce. Je teď otázka, jak odstraniti silné zá- chvěvy obilních cen? Už Plato a Aristo-

teles byli proti svobodné tržbě a poklá- dali za mylnou nauku, jež slibuje státům blahobyt, ponechají-li jednotlivým svým poddaným úplnou svobodu v hospodářském jejich pohybu. Odtud udržela se během času věta: Jeden člověk — žádný člověk. Byl uči- něn pokus s obilními cly, která měla v nedostatku jiných vhodných prostředků realisovati zmíněný právě princip. Ale zku- šenost učí, že cla nejsou oním lékem hle- daným, jenž by zde mohl odpomoci. Cla, jak se dnes obecně ve vědeckých kru- zích uznává, netvoří vůbec zásadní pro- tivu ke svobodné tržbě. Bývají často i dle nahodilých okolností zaváděna, zvyšována, snižována. Nutno tedy voliti jiný směr. Mezi národními hospodáři v poslední době Schäffle a nyní zvláště Ruhland zastupuje tak zvané „organické pojetí člověka“. Jak si je představuje? Žemědělci jako výrobci obilí utvoří mezi sebou prodejní svaz pro celou říši. Svaz tento spojí se s podobnými svazy mly- nářů a pekařů, jakož i s obchodníky, kteří skutečně kupují a prodávají obilí a mouku. Všichni tito činitelé by měli právo, ale i povinnost, zaopatřovati veškerou oblast říšskou trvale chlebem za takové ceny, které odpovídají výrobě. V cenách těch byly by obsaženy výrobní náklady a přiměřený zisk, který by rolníkovi umožňoval, aby se mohl slušně držeti na svém statku. Čeny by se směly zvýšiti toliko tenkráte, když by odpovídaly opráv- něným nákladům výrobním. Aby byla jistota, že syndikáty shora jmenované dostojí úloze na ně vložené, utvořily by se přiměřené reservy obilí a peněz. Tímto způsobem bylo by zabezpečeno také zásobování ar- mády v případu války. Dovoz z ciziny byl by povolen jenom prodejnímu svazu. Pak by ovšem byla pohraniční cla zbytečná. Kdyby se však říšské finance nemohly obějíti bez tohoto zdroje příjmů, tož by svaz zaplatil ty obnosy říšské pokladnici a započítal by je zase do cen obilních. Vý- robci obilí mohli by počítati s pevnými cenami za své zboží a mohlo by se tedy