#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXVII.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v neděli 30. června 1907.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 178.
#4
alto_textblock
#4
Ha ranní a odpol. llsty
vřdadlání vor
v Prnze v ašminislrni
voěsi
natvrt lt. . . . S K —
s drojí čonáškeu
nt Ls . . . . 7 K 60
ve niae. 2 K 30 n
na ně ste .
Peštest
nn : : : . k o
s drojí zisilioe
naní . . : nK a
#7
alto_textblock
#7
v robnón rodeji:
ranní číslo o seeě . .
odpoleční . . . . . . . za 2b
fe flialkách na venkově
ranní čísla. . . . .
. . 10
odpolední . . . . . . . . 4h
Inserátv
plati se hotově ninpřei
Předplacení a lnsorty pšljint á odmnnii
strace v Marlanské ulici č,3
Tam nacháeejí se těl rrdlslae
tskárna s ezpediee „Národnich Listá“
Rukoplsy se nsvraeejí
#8
alto_textblock
#8
Dnašní číslo pro Prahu la o 18 stranách
#9
alto_textblock
#9
Radostné naše svátky národn
a jich význam.
#10
alto_textblock
#10
Pravá povznešená sváteční nálada, velká
ryzí a srdečná radost naplňuje celou naš
Prahu a šíří se od radostné Prahy dal
dál do širých krajův, osídlených národem
českým, ba do všech snad krajův a dílů
světa slovanského. —
Není to žádná z těch historických slav-
ností triumfálných, jakými v dějinách náro-
dové bojovní vílávají vracející se vítězná
vojska svá ze šťastných válečných výprav
je to ryze občanská slavnost rázu kultur
niho, a přece jest v ní cos vítězoslav-
ného; přece je v tom nevídaném, radost
ném ruchu, v té manifestaci lásky a bratr
ství, jaké osvědčuje Sokolstvo Praze a Praho
Sokolstvu, v tom přehojném, vřelém účn-
stenství přátel slovanských a jinonárodních
jakož pak v tom velkolepém veřejném cvi
čení bezmála 10.000 Sokolův a 3000 Soko
lek na pláni letenské, nad jehož ladnosti.
čackou svěžestí a dokonalou vyspělostí
nadšení nevýslovném užasalo na 100 000
blaze vzrušeného lidu, českěho, pravíme
v tom všem jest věru takový bistoricky
významný moment v životě národa na
šeho a pro budoucnost naši, že převyšuje
v pravdě i nejslavnější a nejnádhernější ví
tězné vjezdy triumfatorů válečných.
Staletl v dějinách národův rovnají se
téměř letům v životě rodin a tak zaleťme
v tento dnešní krásný svátek naší české ro
diny národní v mysli zpět.
Dnes tomu právě 487 let, co německý
císař Sigmund, tento odrodilý syn našeho
Karla IV., vydav našeho Husa a Jeronyme
věrolomně na hroznou smrt upálením, při
trhl se 100 000 křižákův před Prahu a utá-
bořil tuto na tehdejší časy nevídanou sílu
vojska zrovna na těže pláni letenské.
kde dnes je velkolepý tábor — českéh
Sokolstval
bi os
»V neděli 30 června 1420« — vypra-
vuje náš Palacký — »stal se počátek oble-
žení Prahy. Král Sigmund přijev toho dne
s královnami a čelnými půny na hrad praž
ský, přijat jest tam od kněžstva s procesím
onéním a zpíxáním velmi slavně. Vojsk
ho pokrylo stany svými všecko prostran
ství na Dětné mezi Bruskou, Bubny, Oven-
cem a Oborou.« Počet křižáckého vojska
toho, sebraného ze všech téměř národů
evropských, nejvíce ovšem z Němcův, páčil
se na 100.000, v jichž čele stálo na 43
knížat německých a nesčetný počet hrabat,
rytířů, biskupův a prelátů cizokrajných.A
co chtěl Sigmund s tímto ohromným vojskem
proti nám podniknout?
»Svaté se zapřísáhl zkrotit a ztrestat
vzpouru Čechů, byť proto i celé krá-
lovství české zhubiti a v pope
obratiti, krajiny české jiným
národem znova zalidniti a nejen
všecky koruny své, ale i tělo vlastní a duši
nasaditi měl... A když od českých pánů
k němu držicích snažně a pokorně žadán.
aby nezapominal se nad zemí,
kteráž ho zrodila, ani nad národem, z něhož
sám vyrostl, tu počal na způsob šílence tím
vztekleji se sápati ... Nyní pomocí pape-
žovou svolal ze všech krajin vojsko a ob-
kllčil Prahu, aby provedl svůj úmysla
#11
alto_textblock
#11
povraždil nás věrně křesťany české všecky
až do těch nemluvňátek.« —
Tak vypravují a svědčí tehdejší Pražané
Husitě ve svých manifestech obranných ke
všem spravedlivým křesťanským narodům
světa. Avšak neklesají proto nikterak na
duchu. »Nebojíme se ani nejkrutější moci
jeho, kteréž pod štítem lásky a k zákonu
božímu odolati dovedeme!« »Od jakživa lidé
mysli šlechetné milovali vlasť svoji a v čest-
ném boji krev i život svůj za vlasť jako nej-
dražší klenot svůj obětovali, začež jim po
smrti slavná jejich jména památka u po
tomků se zachovává « »A tak i vy bratří !e
volají k rodákům svým vůkol, »postavte se
zmužile hrozící zhoubě, pamětlivi našich
udatných otců, kteří byli tak horlivými milov-
níky vlasti svél-
A že slova ta nebyla na lieho mluvena
dokázali Pražané, jímž byl náš Žižka při
vedl v čas 9000 svého chrabrého lidu ku
pomoci: věkopamátnou bitvou vítkovskou
dne 14. července 1420, v níž porazili pře-
mocné vojsko křižácké na hlavu ! — Tímto
zázračným přímo vítězstvím vysvobozen
tehda národ český z největšího nebezpeč
života, tímto velečinem Žizkovým zachráněn
s Prahou od děsné záhuby. —
Německý dějepravec Bedřich Bezold ve
svých »dějinách Husitství« nemůže odepříti
telidejším Pražanům svého obdivu: »Slova
jejich nebyla planou frází«, píše, nýbrž byl
zpečetěna činy nejslavnějšími a obětmi nej-
většími. Hrdost národní, zárliva
péče o čest národa, a radostna
obětovnost pro věc národní jsou
zjevy hnutí husitského, které u každěho ne-
předpojatého radostný a velkolepý dojem
I později, když vášnivé boje stran zemi
rozrývaly, spojili se vždy, kdykoliv blížil se
cizí nepříte! Pražané i Táboři, páni
i sedláci a veškeré zbraně obracely se proti
zhoubci jazyka českého. Český Husita
mělť právě vlast, na kterou byl
hrdý! Jak hluboko pod ním shle
dáváme soudobě velikou masu jeho ně-
meckých odpůrců. Revolucí husitskou
nepopíratelně započala doba zevnější slávy
české, ale bezprostřední následky její byly
pro zemi českou nanejvýš smutné. Bývá t
již tragickým osudem některých
národů, že vedou s obětováním nejlepšího
květu i sil svých těžké boje pro dobre
celého člověčenstva. Tak bojoval
též husitský lid český a vítězství za vítěz-
stvím dobýval, avšak nikoliv pro konečné
osvobození a štěstí svého národa, nýbrž aby
následky svých vítězných bojů osvobodi
a probudil své — odpůrce,
Němce! —
Tyto myšlenky německého učence, který
ze svých krajanů nejhloub pronikl podstatu
hnutí husitského, doloženy jsouce hrozným
pobělohorským utrpením našeho národa, nic-
méně ničcho neujímají na slávě a kulturní
zásluze našeho národa, naopak, tragika ne-
štěstí toliko zvyšuje na soudě dějin cenu
oběti. Zakrváceli jsme se sice pro blaho člo-
věčenstva, pro myšlenku světlou a pravou.
ale proto jsme přece nevykrvá
celi do běla. Nýbrž slunce těch že
idejí vzrušených: národnost
a svobody lidské, vyzářivší jitrem
veíké revoluce francouzské, svými paprsky
probudilo v nás nový život, nové vědomí.
novou sílu a křepkost českou a hle: po půl
stoleti poctivé a klopotné práce na všeel
#12
alto_textblock
#12
budí.
#13
alto_textblock
#13
polích, otuženi novými zápasy, stojíme zde
zachráněni, jsouce opět národem, plným jaré
životní sily, národem, který vlastním přiči-
něním, navzdor všem překážkám vyšinul se
na takový stupeň vzdělanosti, že nám ne
přátelé naši závidí.
Téch 100.000 lidu českého, který včer
jásal na Letné nad nádherným cvičením
se svých 10.000 Sokolův a Sokolek — kde
ráz bohatýrských cviků tak ladně pojil se
jemným vkusem — tento obraz plný na-
dšení, mravné síly, mohutné vůle, zkázněne
práce, statečnosti a čacké síly — tento
skvělý obraz nezdolného českéh
ducha a neúmorně tuhosti i zachovalosti
národa českého! choval v sobě zajisté cosi
vítězného, nezapomenutelně dojemného
slavnéhol
#14
alto_textblock
#14
První slavný den Sokolstva.
#15
alto_textblock
#15
Praha po rozruchu nesmírných uvílacíel
slavností čtvrtečních a pátečních, přichystala se
k prvnímu dni Sokolského cletu c veškerou
možnou okázalesti, jaká jo přiměřenou slavno
stem rázu tak demokratického a srdečného. Domy
které do té doby nebyly v slavnoslní háv zaha
leny, zjevily se orášleny jásavými barvami ná
rodními a slovanskými. Dlužno zvláště zminit
se v tom směru o bohaté výzdobě ulic, které
sionží dnešního dne za sbromaždiště k velkole
pému průvodu a pak oněch, jež směřují ke cvi
čišti lelenskému.
Až tklivou je výzdoba Beleradiovy třidy
kde není okna, aby nebylo v něm praporečku
transparentu a jiných okras, jakými obyvatelstv
této čtvrti na jevo dává své sympatie družino
sokolské.
Vzáční hostě naši netajili se nikterak hlu
bokým dojmem, který v nich zanechalo uvítán
a pak ostatní ty projevy sdružení a sbratření
jimiž na všech místech svého pobytu jsou pro
vázeni. Stači, aby hlouček Jihoslovanů, gymna-
stů francouzských nebo belgických objevil se n
ulici a již se všech stran hřímá jim vě ú strely
jásavý pozdlrav.
Praha je nadšena, prožívá očislné chvíle
národnostního osvěžení a utužení slovanske
vzšjemnosti.
Přípravám, stráveným v horečně činnosti
překotné píli sokolských jednot pražských, jimž
na bedra připadi nesnadný úkol, úvésti pod po-
hostinnou střechu deselilisíce příchozích bralř
a sester, následogal slvně vývřehotesr? prvm
slotový den, první etapa této slovanské
olympiady.
Jakou událostí byl včerejšek, toho nezapo-
menutelným obrazem bylo nesmírné proudění
lidstva od časných hodin ranních a život, jak
jen za výstav jubilejní a národopisné, při
zvláště vynikajicích dnech se byl zračil. Nebyly
to už jen hloučky, Prabou se procházejíeích
byly to celě proudy a řeky hlučně ulicemi se
ubírajicích, buď za určitým posláním, jež od-
nášelo se k odpolednímu veřejnému cvičení,
nebo zs účelem nových a nových projevů k
přítomným zahraničním účastníkům slelu.
Vynikající pozornost provázelo zvláště vý
pravu bulharských junáků, kteří maleb-
nými svými kroji spestřili půvabně vlny chodeů
Statné postavy Černohorců, ve světle-
modrých a bohatě zlatem vyšívaných kabáteích.
o celou hlavu převyšovali oslalní; fran
couzšti gymnasté pak svojí elegancí bu-
dili všsobecný obdiv. Početnost výpravy zá-
hřebské, Srbů a Chorvatů byla rovněž
velmi patrnou a kroj jejich, jen do malé miry
#16
alto_textblock
#16
odlišný od kroje Sokolů našich, přece prozra-
zoval, v jaké síle imposantní k našemu sletuse
dostavili.
Do včerejšího dne měli jsme příležitos
uvítati zástupeo a delegáty těchto zemi a národ-
ností: Anglie, Belgie, Francie, Lnicemburku, ze
Slovanů: Bulhary, Černohorce, Chorvaty, Poláky
z Poznaně, Rusiny, Rusy, Slovince, Srby
americké Čechy
Cvičiště letenské od časných hodin ranních
skýtalo obraz rušné práce sokolské. Již o 6 hod
ranní byly zahájeny závody družstev i jedno-
tlivců, po nich pak za drobného dešlě zkoušky
na cvičení s kůžely (ženské odbory) a zkouška
členstva na cvičení prostná. Evoluce tyto při-
lákaly nesmírné zástupy díváctva, které provázelo
všechny výkony bouři potlesku. Delegáti sokol-
ských svazů cizích s obdivem a překrapením
vyslovovali se o neobyčejném počtu cvičících
žen (2500) a přímo u vylržení se ocitli, když
přes 8000 mužů vyšlo na evičiště a provádělo
své kombinované eviky prostné. Byly to arei
jen zkoušky, ale přesnosli svou odpovidaly cvi-
čení odpolednímu, jež bohužel v druhé část
své přerušeno bylo bouři a lijavcem. Jako zá-
zrakem nestala se však nižádná nehoda a lze
jen disciplině našeho obecenstva, které shro-
máždéno bylo v počtu takřka stotisicovém, při-
čítati, že evičiště opouštěno bylo bez paniky.
Slavnostní dojem však tím niktersk ne
utrpěl a odcbázející naopak se těšili, že dnešního
dne jim bude dopřáno shlédnouti výkonnost na
šeho Sokolstva bez překážky.
Tklivým bodem včerejšího dne byla poct
velikánům Sokolstva Tyršovi a Füg ne
rovi, která shromáždila zástupce celé slovan
ské rodiny k jejích pomníku na hřbitovech olšan
Vracíme se v podrobných referálech k jedno
tlivostem výzoamného včerejšiho dne, klerý ze
jména v myslích návštěvníků ze vzdálenýeh
krajů utkví na celé období do nejbližší olym
plady sokolské, bohda ještě slavnější přitomné
#17
alto_textblock
#17
ských.
#18
alto_textblock
#18
Závody družslev a jedno-
tlivců v družstvech.
Ranní pláče, dál doskáče. Přebohatý pro
gram včerejšiho dne vyžadoval ranuího zahá
jení a sokolská přesnost a dochvilnost poža-
davek splnila. Brzo po 5. hodině byl již
ohromný soudcovský aparát na mlstě a s nim
ovšem i evičenci. Přes ohromné rozměry zá-
vodů, jejich velkou rozěleněnost a složitost.
stupňovanou obrovským množstvím závodniko,
všechno děje se bez chvatu, s rozvážným kli-
dem, ve vzorném pořádku, jaký může zroditia
vypěstovati toliko ovzduší železné kázně O 6. hod
nastupují závodní družstva statným počlem 150.
ač-li soukromé naše počitání jest správně,
okamžitě se rozdělují v skupiny. Za chvíli jes
evičení na všech nářadích v plném proudu.
Vržou bradla, skřípají hrazdy, kmitají se kruhy
Skáče se, pracuje na koni a provádějí cvičen
prostná. Ruch jako v úle, nikde zastavení, ni
kde chvilky klidu. Výjevy se seskupují, rozpa
dají a přetvořují s rychlustí, že sítnice sotva
stačí je zachytit v obraz. Až lítost člověka po-
jímá, že v tomlo hýření znamenitými výkony
tělocvičnými, nemůže klidně věnovati pozornost
každému z nich zvláště a pokochati se každým
prvkem těžkých těch sestav, které uloženy v tétc
soutěží závodníkům. Škoda, přeškoda ! Ale nen
pomoci tam, kde v rámci velikolepého pořadu
sletového mají býti provedeny závody jako tento
jehož se zúčastní bezmnála 1000 borci.
#19
alto_textblock
#19
Každý z nich má provésti cvičení n
hrazdě (pro vyšší oddělení vylosována sestava
4, pro nižší sestava 3), na bradlech pro vyšší
oddělení sestava 4, pro nižší sestava 5), na
koni na šlř bez madel (pro vyšší 3, pro
niž6í 3), jedno volné cvičení na kruzich, skok
do dálky, běh na 91 metrů 45 om. a dvě se-
stavy cvičení prostných (pro vyšší vylosováno
šestero cvičení prostných 1. a 5., pro nižší 3.
a 2.) Při 1000 borcích na 8000 cvičení. Ze
150 družstev se zúčastní v oddělení vyššího od-
dilu 18 družstev. Přes svižné tempo nebylo Ize
závody dokončiti, tak že bude nutno v nich po-
kračovati dnes odpoledne od 2 hodin. Za těchto
okolností nelze také ani odhadovati chance druž-
stev pro umísténí. Zvláštní pozornosti se těšila
u obecenstva, které jsouc přilákáno zkouškou n
cvičení prostná a na evičení s kuželi, se sešlo
v počtu převyšujícím návštěvy obou neděl před-
sletových, volná cvičení Franeouzů, kleří soutěží
v oddělení vyšším i nižším, na kruzích, v nichž
raflnovaně seskupeny cviky zvláštní nesnadnosti.
Živým zájmem byli ve všech ukázkách svého
umění provázeni v obou oddilech cvičíc! Ameri-
čaně, Chorvati a Slovinci. To, co ukázali češt
borci, upevňuje naši naději, že uhájí svou vy-
nikající posici, kteréž Sokolstvo dobylo a s takým
úspěchem hájí mezi jinými národy. Nechť ten
nebo onen národ oslňuje v některém cvičení vše-
stranné zdatnosti sokolských borců nedostihuje
žádný. Očekáváme klidně, bez obav výrok zoudců
přes-ědčeni, že den soudu bude pro Sokoly české
dnem radosti.
Zkouška na evičení s knželi žen-
ských odborů a taneční reje na
národní motivy.
Na pokyn se evičišíě vyprázdnilo. Závod-
níci učinili míslo Sokolkám, kleré provedly
zkoušku na svá stejně obližná jako krásná cvi-
čení s kuželi. »Zavist bohů« zvolila ženy z
svou první oběť, při nástupu jejich začalo pr
šeti a neustalo ani na okamžik jejich přítom-
nosti na evičišti. Ladné cvičení, jehož pěl sesta
pěknnou gradací ukazuje skvělou invenci, však
nikterak neutrpělo na mohutnosti dojmu a byle
po zásluze odměněno burácející pochivalou.
#20
alto_textblock
#20
Zkonška na evičení prostná.
Kdo by pomyslel, že muži mají u IIelia
větší štěstí? A přece tomu tak. Jen se zabělaly
trikoty na evičišti, již se počalo jasniti, až dást
ustal. Nesluší se vyzrazovati lajnosti zkoušek
— ostatně jest zbytečno hřašiti indiskrelnosti
tam, kde za několik hodin budeme směti psát
o premiéře samé — pravíme prostě: letošní
prostná evičení překonávají nejen vžechna minulá,
nýbrž ona předstihují daleko i všechna očeká-
vání. Slyšeli jsme úsudky předních odborníků
sokolských, kteří to přiznávali v radostném
nadšení
#21
alto_textblock
#21
Pocta Sokolslva památce
Tyršově a Fügnerově.
Jako před šesti lety a vždy před tím pova-
žovalo Sokolstvo za svoji čestnou povinnost, ve
slavných svých dnech vzpomenouti koryfel idey
sokolské Jindřicha Fügnera a dra. M. Tyrše,
jichž společný obelisk, označený reliefem jejich
a rozpjatým sokolem v koruně pomníku, kryje
polečný hrob na hřbitovech olšanských.
Stalo se tak hluboce tklivou poctou, klerá
shromáždila v hodinách dopoledních šechny
rěrné syny slovanských národů i delegáty národ-
nesti jiných, k nimž pronikle jasné jméno 3kop-
níku nyšlenky sokolské.
Kolem pomníku shromáždily se po 10 hod.
dopolední nepřehledné zástupy českého lidu,
—
#22
alto_textblock
#22
FEUILLETON.
#23
alto_textblock
#23
V Praze, 28. června.
6— (Kronika.) Divné věci dějí se po
sluncem! Děly se vždy a budou se dít. Padn
vám onehdy do rukou známý, vypravuje a po-
slpucháte vyjeveni. Vracl se z výletu. Má svůj
oblibený letní koutek na Jilovišti. Co neděle
svátek, je-li hezky, neopomene se vydat parní
kom na Zbraslav a odtud přes Baně a dále
lesem.
— Považte, co se mi nepřihodilo! povídá.
Brouzdám péšinou siráněmi nad údolim vltav-
ským, kochám se rozhledem po dálném obzoru,
jak se tu prostírá nad obéma břehy, objímá
modré Posázaví až ke hřebenům brdským.
Znáte pohled! Bylo tak divně v leje, tak
ticho a zase šumno! Vzduch se tetelí parnem
slunného dne, les voní a v lesní trávě mihá se
brouků a motýlů! Najednou zaduní země,
praskot a rupot v houšti, jako když se něco
blíži, něco ohromného, co s téží si klestí ceslu
lezem, vrcholky jedlí se kloni, prohýbají se
břízy a rozestupují se, jako když se otvíná
země, také už eitit kouř a vidět kotoně páry
a slyšet hukot a nežli se dobře vzpamatuju, co
se vlastně děje, kdo se tu proti mně nevall po
lesnaté stráni jako — plzeňský rychlik! . . .
A muž vypravuje s nervósním chvatem.
jako někdo, jenž se chce řečí zbavit nemilého
dojmu, klerý zažil.
Mále nějaký pocit, že jste nerozuměli
dobře.
— Co povidáte ? vzkročili jste do prou-
du slor.
— Povídám, rychlik č. 31 Ten, co vyjížd
ze smíchovského nádraží po jedné s poledne
Mohlo být právě něco kolem drubé.
— Rychlík . . . v lese u Jiloviště ? . .
opakujete známým tónem, člověka, jemuž se
někdo právě chystá pověsit velikánského bulika
na nros.
Muž se nedává nijak vyrušiti.
p
— Pékný kus cesty přes hory doly brd-
#24
alto_textblock
#24
ských výběžků! povídá. Jako výkon turistický ne
sice prvního řádu, ale na lokomotivu, která za
sebou vleče několik vagonů s pasažéry, pře
docela slušné! Ne-li ? . .
A zadival se vám snivě do očí, jakoby
čekal, že potvrdlle výrok,
Nemohli jste odporovat. Mimoděk však
citili jste jistou nevolnost. Bylo to všecko tak
podivné.
— Víte co, kamaráde ! prohodili jste hla
sem co možná všedním. Zde na ulici se špatně
mluví a poslouchá — bylo na nároží Perštýn
a Ferdinandské — víte co? pojďme se po-
sadit do kavárny! Tuhle v »Louvru« mají pěk-
nou torasu! Pod velikým žaponským sluneč
nlkem bude se pěkně sedět a dáme si něco
na ochlazenou!
V duchu jste měli hotový plán. Ukáže-l
se, že se váš milý známý opravdu minul roz
umem, jak se podobalo, bude v kavárně splšo
možno, učinít vhodná opatření.
Přijal bez okolků návrh.
#25
alto_textblock
#25
Sedli jste si do koutku na terasu, poručil
každý něco chladivého a milý známý, zapálivs
papirosku, pokračuje.
— Vlastně, žádná událost ! praví. Nies
dále nepřihodilo, krom té nezvyklosti na po
tkanou . ..
— Jak se co vezme! pomysleli jste, ale
spolkli poznámku. Zdála se vám trochu nemístnon
v daněm připadě. Vypravovatel patrně se chystal
ponořiti se do delailů.
— Víte, běží tam pěšina mezi mlázím
řekl odfukuje z hluboka kotouč. Znám to mí
stečko! Sto kroků odtud vybočuje pěšina n
silnici. Slunce praží. Zelenou spletí prokmitáví
bllý pás silnice. Co chvilku slyšet odtamtud frkot
Tu motocykl nebo trojkolka nebo celý auto let
kolem, buď směrem k Jilovišti nebo ke Zbra
slavi. Mezi stromy to mihne tu bíle, lu zeleně
tu červeně, podle barvy stroje. V neděli a ve
svátek hemži se dobřišská silnice tim himyzem
až se práší . .
#26
alto_textblock
#26
To zní všecko zeela střízlivě, shoduje s
úplně s denní pravdou. Kýváte přesvědčivě.
— A uprostřed té moderní idylky v lese
představte si, najednou takové potkání! P
chopíte, byl jsem v první chvíli poněkud vzrušen.
Jak by ne! Plzeňský rychlík a na pěšině z Vra-
ného do Jiloviště! A rovnou proti mně ! . .
A vypravovatel přejíždí si šátkem čelo
patrně horké vzpomínkou.
— Nezdálo se ostatně, že má lokomotiv
nějak tuze na spěch! Naopak bere se ku předu
dosti rozvážně, skoro byste řekli unaveně. By
jsem neočekávaným zjevem všecek ustrout. An
jsem se nemohl už znovu podiviti, uslyšev se
náhle oslovena.
— Nerostou tu, prosím, pomněnky, pane
praví lokomotiva.
— Spousta pomněnek, milostivá l vykládám
horlivě. Tamhle v ouvale vine se pramínek mez
dvěma sklony strání. Tam se jich modrá ! O jé
Dovolile-li, doprovodím vás!
— Jste tuze laskav!
— Prosím, prosím! . . . A jdeme tal
chvili lesem vedle sebe. Drobátko jsem se za-
potil cestou. Stráň je v těch místech hezky přikré
a lokomotiva, i když se vleče, je konečně přeee
jen lokomotiva! Zvykla jinému kroku. Po ně
jaké chvilce přirozených rozpaků, dovolují
nesměle otázku.
— Račte odpustit! Jak se vlastně přiho
dilo, že neráčite být — na svých kolejích ? ..
Vysunula jste se snad?
Pohodí komínem a povzdyehne, až to za
syčelo. Polekán uskočím na několik kroků.
— Mám toho už dost! řekla a máchnula
železným ramenem. Už mám pár hezkých křižků
na zádech a co jsem na světě, vždy jsem ko
nala svoji povinnost. Den co den kloužu p
svých dvou železných prulech, uzavřena mezi
dva ploty a přikopy, netrovfám si ani se
ohlédnout v levo či v pravo. Tak je člověk
otrokem zákona a všemu zvykne. Dá si na
konec namluvit, že to tak všecko musí být ! Až
jednoho dne se mu konečně olevrou oči ! ..
Tamhle ti — a vypravovatelka zelezným rame-
#27
alto_textblock
#27
nem ukazujíe směrem k silnici, právě tam zase
něco zatůtalo a frči vzduchem — ti se mohou
projiždět po světě zcela svobodně! A našinec
má věčně zůstat připoután ke svým dvěma ko
lejím? Je to nějaká rovnost? Zatracené třídn
rozdíly! řekla jsem si. Mohou-li si oni dopřá
svobody, proč bych já měla pořád jen olročit ! ..
Nemyslite?
— Zajisté, milostivál Máte docela pravdu !..
já na to.
A mluvčí otřepal oharek pap' rosky v po
pelníku. Měřite ho po očku. Vypadá teď zeela
klidný. Jestli mu snad přece kolečko přeskočilo
snad nebude připad aspoň tuze nebezpečný
Nabýváte znanáhla mysli
#28
alto_textblock
#28
Chtěli jste pro forma něco namítnouti
Však nebylo ani potřebl. Přitel, natáhnuv se po
hodlně v rákosovém křesle a mžouraje očimu
jakoby líčenou scénu viděl zcela živě pře
sebou, pronáší jaksi důvěrnějším tónem:
— Jsem tak trochu odborník v železnictví
Měl jsem strýce tratmistrem u buštěhradské.
často jsem se svezl na volný listek. Měrim
si po straně svou novou známost. Stroj nen
právě nejnovějšího složení. Ale všecko je ted
zachváceno moderními hesly! Také starých
strojů se to chytá, jak vidět. Lokomotiva chvlli
lamentovala, jaká prý je nespravedlivost ve světě.
jak je všecko špatně zařízeno a že se to musí
změnit. Jaká sekatura s jízdními řády
předpisy a kdo nezkusil, že neuvěři! Služb
samý paragraf a telegraf, samý signál a samý
strážník, všecko na minulu a vteřinu vypočteno
a jen k tomu určeno, aby člověku ve službě
strpčilo život! A proč to všecko? Nu proto, že
jsi stroj staré soustavy, klerý příšel na svět
před padesáti roky1 A tuhle ti zrozenci nových
lepších časů, ti sobě žijí zcela po své chuti, vy
jedou si jak se jim zlibí, kudy a kam jim na
padne, urazí si svých osmdesát a sto kilo po
kterékoli cestě, kude o. jím zachce, nikdo jim
nebrání a sami čorta so slarají o ko eje
signály, o výhyb kva senafóry! Je to nějak
#29
alto_textblock
#29
spravedlnost ? horlí břichatá panička a hlas seji
lehce chvěje. Řekla jsem si, že jsou všecky ma-
šiny stvořeny podle jednoho zákona tihy a
převodu sil a všecky že máme stejné právo na
život a jeho požitky ! Dostala jsem chuť také se
jednou podivat od všedních kolejí ven do volné
přirody a nalokat se zdravého z uchu !. ..
— Libl se vám tu? optal jsem se sou-
— Nesmírně! odpověděla s nadšením.A
povzdyehla, až se vůkol prohýbaly mladé smřčky
a dřínky. Jenom unavena jsem trochu ! Nejsem
zvyklá tak nerovnému terénu! A potom — do-
kládala stiineným poněkud hlasem — také ne-
znám dobře cestu... Pozoroval jsem už chvlli
starostlivě, kterak nejistým krokam kodrcá se
ku předu. Vagony v zadu připojené k jejimu
mocnému tělu, tloukl jeden hrubě o druhýl
Ubohým prsažěrům uvnitř, nevím, jak se asi
vedlo! Padí na mne strach. Staré dámě může
se nezvyklou cestou něco přihodit. Čtvrt hodiny
odtud jde to srázem dolů, tři sta metrů k Vliavě!
Safraporte! Jaká zodpovědnost! Nechtěl jsem
ani domyslit! Jediný skok a — zmizel jsem
stranou v houšti. Nevím, jak to dále dopadlo ! . ..
A známý zvedal se ze svého křesla.
Pane vrchní, zaplatím ! zvolal. Tak co
tomu říkáte? Pěkné dobrodružství, co?
— Sensační, věru! potvrdili jste. Sami
jaksi spokojeni, že se muž chystá zcela způ-
sobně se vám poroučeli.
Snad to s ním přece jen není případ tuze
nebezpečný! Bývají takové živé sny, trvá časlo
několik dní, nežli se vybavíš z jejich suggesce
Anebo snad čell váš známý nějakou moderní
pohádku — píšou se feď tak zbrklé věci ! —
a ta mu třeba vsloupla do hlavy?
A vzpomněli jste, co praví starý Polonius
o Hamlelových řečech:
— Ačkoli je to bláznovství, je v tom přece
jakási souvislost ! ...
#30
alto_textblock
#30
citně.
#31
alto_textblock
#31
oe
te an
o e
#32
alto_textblock
#32
vur