#1
alto_textblock
#1
6. září.
#2
alto_textblock
#2
1903
#3
alto_textblock
#3
I. Příloha „Národních Listů
#4
alto_textblock
#4
k číslu 243.
#5
alto_textblock
#5
Strana 13.
#6
alto_textblock
#6
Výtvarné umění.
#7
alto_textblock
#7
Worpswedští.
#8
alto_textblock
#8
= V pavillonu »Manesa« pod Petřínem
pracují neohrožení a odvážliví lidé. Nezastrašení
a nezmalomyslnělí žaluplným hmotným neúspě-
chem posledních výstav, otevírají přece a zase
novou. Novou v každé příčině. Jsou v ní nová
jména, nové umění, nové úspěchy; aspoň pro
Prahu. Nic nevadí, že teprve nyní se sem do-
stávají, že teprve teď je Praze možno učiniti
náležitou známost s těmi čtyřmi jmény, jež se
ve výstavě stále u maleb, leptů i plastik opa-
kují. Známost s celým mužem vždycky přijde
vhod a v čas, jenom při opozděném setkání se
s ženou milováníhodnou možno litovati, že se
cesty naše nesešly dřiv. A o muže a mužné
umění zde jde, o umění silné a jadrné, citem
bohaté a pevné založené, které v jednotlivých
kusech přináší vám krásný požitek a v celku
svém vážné poučení. Výstava je homogenní tak,
že se jednotlivé individuality málem v ní ztrá-
cejí; všechno v ní nese se jskoby jedním de-
chem, vidíte v ní stále týž kraj a tytěž lidi,
skoro také tytéž bervy a táž světla. Talo spo-
lečná základní nota, přibuzenská krev, skupinová
zvláštnost a držnost těto umělecké produkce a
sbírky dá se vyjádřiti jediným slovem: Worps-
wede! Od osmi let už toto slovo, které je jmé-
nem v pobřežním rašeliništi zapadlé vsi olden-
burské, nedaleko Brém sic, ale od světa odlou-
čené, obývané toliko několika sty slatinářů a
sedláků, toto slovo Worpswede vypovídá na ráz
všecko, co činí obsah, tvarový i duševní, co
tvoří kresebnou i barevnou formu všeho, co oni
čtyři malíři tvořl. Pod touto vlajkou vyšli do
světa, když jim bylo tak asi třicet let a sotva
že se jim v Brémách vysmáli, dobyli v Mnichově
bned na to vítězství od let neslýchaného. Nezá-
leželo v pouhém přikvačení, v nečekané apart-
nosti, jež rychle míjejí a vyprchávají. Kořeny
tkvěly hluboko a solidně v zemi, pně byly
pevné a dobře urostlé. Teď jenom worpswedské
stromy sili a košatí. Abych všechno pověděl,
čeho třeba k úvodu, poznamenávám, že oni
umělci netvoří žádný spolek, že se nesešli za
žádného společně z předu formulovaného progra-
mu, není-li arci programem to, co u ni h pod-
miňuje všechnu práci a všechno konání: umě-
lecky mocně vyjádřiti vždy svůj osobní poměr
k přírodě a skutečnosti, ukázati pomocí štětcea
barev, pomocí rycí jehly a černí, čím bohatáa
vnímává duše hárá, když před okem se rozvíjejí
pohledy do kraje určitého karakteru a otevírá
život lidí prostých, vážných, cele svými dary za-
ujatých. Ale to je konečně program všeho no-
vého umění. Toto subjektivhí chápání a posti-
hování realné objektivnosti, toto stálé pronikání
a proplétání se rázovité individuality s nesmír
ným objektem světa a života kolem ní. A to je
konečně program všeho umění od jeho počát ků
až po dnes a všechny věky.
Worpswedští jako jednotlivci a jako lokální
sdružení dobyli prvních vítězství a udržují se na
zabraných místech právě a jedině tím, že tento
odvěký program umělecký mocí osobitých svých
individuslit vtělili v silná a dojímavá dila. Ta-
jemství tu není žádného: vše je jasné, neza
balené a pochopitelné.
První a nejsilnější dojem je, že stojíme před
uměním takořka srostlým s půdou, na níž tvoří.
Instinktivně cítíme, že tato galerie, její silná
souměrnost a úměrnost, v této formě i podobé
nemohla se jinde objeviti. Jinde by totiž byla
jistě jiná. Stromy rostou skoro všady, ale všude
jiné druhy. Jiný kaj a jiný lid vyvolal v očích
a duších oněch čtyř malířů jiné dojmy a jiné
vzrušení a jejich výtvory by nabyly jiné tvářnosti.
Změnou objektu přešinula by se i sensace z něho
vycházející a v uměleckém díle shrnutá a vtě
lená na jiné pole nuancí. Onu náležitost umění
k půdě, k určité dlani země vytušíte, i kdyby
vám byl worpswedský kraj báječným územím
a i když jste nečtli všechna ta pojednání,
jež vedou o této spojitosti důkaz. Na místo vě-
dění máte víru a není vyšší moci v umění,
nežli učiniti vás věřícími v to, co podává.
Avšak my známe worpswedský kraj, jeho
pláně, jeho stromy, vody, rákosí, jeho nebe,
oblaka, noci a dny, rybáře a sedláky, jeho barvy
a světla, jeho život i jeho báchorkové ovzduši.
Frilz Mackensen, Otto Modersohn, Frilz Over-
beck a Heinr. Vogeler, tito worpswedští hostě
Praze, přinesli sem o něm zvěsti a zprávy, ja-
kých nepodá žádná kniha popisná a možná dost.
že byste sami mohli projeli krajem při Wospě,
Hammě a Wůmě, aniž byste si uvědomili, že tato
temná lada, tyto prázdné plochy, tyto příkopové
rovné kanály, nízké prázdné horizonty, toto za-
smušené přímořské nebe tolik appartních půvabů
v sobě chová, leda byste byli zrovna tak vi-
doucími poety, jako jsou worpswedští maliři sami.
Co podávají, nebo lépe, co přinášejí a vnášeji
do svých maleb a leptů, jsou asi sotva portrěly
krajových výstřižků z Worpswede a jeho okoli,
aspoň ne vždy. Z jejich však prvků, složek,
barevných zjevů, atmosférických nálad, z jejich
typů jsou složeny. Ne, to není pravé slovo. O
skládání nemůže být řeči. Vyrůstají z nich,
rostou, vznikají z nich jak organické při-
rodní bytosti, s touže samozřejmostí a vnitřní
zákonilosti, s jakou se vlna půdy z plochy
zvedá a strom nebo květina ze země k nebi se
vzpíná. Staré barbizonské přirovnání přichází
na mysl o malíři, který se vjemy a dojmy jako
houba napájí a potom v obrazy vymačkává.
Worpswedštl dojista nejsou maliři piteresknich
kurlosit, kteří by jen zajímavé prospekty lovili
a po appartních a řídkých koloristických zjevech
pásli. Homo additus naturae, tato Baconova de-
finice umění platí o worpswedských plnou svojí
měrou. Žijí ve svém kraji a žijí s ním. Cokoli
mají kolem sebe, znají s povrchu i po vnitřní
podstatě: oblé stvoly bříz i nizké doškové cha-
lupy, ruděhnědé slatiny i bledě zelené louky.
košaté borovice i kosmaté duby, lenivé kanály
i oblakové hrady na nebi; proživají první zá-
břesky dne i háravé jeho odumirání a tiché,
posvátné, lunné noci s sebou. To jsou pak složky
jejich řečí, v níž vyličují svoji zaujalost o živol
přírody tak hluboký a tajemný, že žádné ba-
nální slovo jej postihnouti nedovede a že je
třeba malujícího poety, aby nám jeho záhadya
krásy cestou smyslných představ a citových
vibrací sdělil. U nás snil A. Chittussi o takovém
životě a umění a byl obojímu velmi blízek.
Avšak jeho dílo má mnohem více obdivu
#9
alto_textblock
#9
vášnivé lásky ke kraji. Chittussi maloval vždy
v nadšení: worpswedští žijí se svým krajema
malují jej v oddané zaujatosti. Odtud, myslím,
pochodí všechna organičnost ve spjetí smyslných
prvků jejich obrazů. Ať lidé Mackensenovi, at
lada a stromy Overbeckovy, ať jara, šera a zá-
pady Modersohnovy, ať rytíři a princezny Voge-
lerovy, dálavy i šířky, všechno se řadí k sobě
jakoby jen po absolutním zákonu tajné příčin-
nosti přírodní. Jednotnost, jednolitost, neroztří
štěnost dojmu a účinku uměleckého leží v těchto
momentech.
Druhě, co se ve výstavě Worps wedských
staví do popředí, je vážná jednoduchost, roz-
myslná šířka a zároveň rovnoměrnost jejich
výtvorů. Jsou tu Mackensovi rybáři a rolníci,
kleří stojí a pohybují se takořka v statuarním
klidu, je-li toto paradoxon dovoleno. Vogelerovy
pohádkové bytosti udržují tiché posy jako za-
tajujeme dech. Modersohn rýsuje silhuety
Overbeck rozkládá horizonty bez prudkostí
a přenáhlenosti v liniích a plochách, které
širokém svém proudu a rozložení syntetisují
mnohost zjevů v silném sevření. A tato jedno-
duchost, toto zjednodušování, tato redukce
přírodní multiplicity na zhutněnou simplicitu
útočí pak na naše vnímající mysly jako sražená
falanx. Umělecké tvoření a dílo, umělecká práce
je v podstatě vykonaný výběr, výběr provedený
a v jedno těleso sloučený se stanoviska svéráz
ného ducha, zvláštního rozvíření citu a hnuti
myšlenkového. Umělecký výtvor je konečným
sostředěným útokem pečlivě vybraných a stra-
tegicky ovládaných sil, který vede k rozhod-
nému vítězství. Instinkt silných talentů, roz-
vaha solidně vypracovaných vloh, jež jsou všem
Worpswedským osadníkům vlastni, vykonávají
při každém díle tuto selekci motivů, forem
barev, aby mocným tlakem prostoupily naši
duši a usadily v ní tytéž dojmy, v frvalé po-
době vtělené, jež umělci sami prožívali.
Třetí moment zvláštní působivosti worps-
wedského umění leží v jeho koloristické stránce.
Ocitáme se ve světě hlubokých, sytých, mnohdy
těžkých barev. Bílé tělo břízy svítí jako pa-
prslek, nebe je těžkým blankytem nasycené,
oblaka se barví do fialových balvanů, červené
chalupy září jako rozžhavené, půda rašeliništ
je rudohnědá, podzimní listí blyskotá svojí rzi-
vostí, zeleň je sytá. Chudost forem kraje, chu-
doba a skromnost jeho plastiky, klidná vážnost
jeho zjevu sesiluje bezděky jeho barevné prvky
a koloristický celek. Bledá uniformnost šeda-
vých, žárem slunce proniknutých a vše srovná-
vajících tonů zde v tomto vlhkém, parami blíz-
kého moře a vodním výdechem slatin nasyceném
vzduchu nemá místa. Worpswedšti mají odvahu
barvy; po době barevné askese hlásají zase
krásu intensity a výmluvnosti syté, plné, šťav-
naté barvy v měkkých, sametových tonecha
jadrných harmonických akordech. Boeklin se
vznáší nad nimi.
Všichni jsou vážní; jejich krev neklokotá
a nepění se. Spíše je hustá a těžká jako barvy
jejich štětců. Celé jejich umění, při vší impul-
sivnosti a pohnuté zaujatosti, má cosi v sobě,
co z mnohého přemitáni, z trvalé rozvahy, z dis
cipliny ducha a rozumovéhio vytčení a sledování
eílů lze vysvětliti. V každém pravém Němci je
aspoň kousek Fausta.
#10
alto_textblock
#10
Karel B Mádl.
#11
alto_textblock
#11
= „Dílo“. Bez hluku řinčivé reklamy, ale pilně
pracuje nový umělecký měsíčník „Dilo“
jejž vydává Jednota výtvarných umělců v Praze, a věru
lze říci, že list tento každým krokem dobývá si větší
pozornosti a vážnosti. Právě vydaný trojsešit, obsahu-
jící v sobě měsíce květen, červen, červenec, má čtyři
zvláštní přílohy, z nichž každá je zajímava. Tu je nej-
prve skvostná barevná reprodukce roztomilé ženské
hlavičky od Doubka, pak mocně komponovaný, dra-
matickým duchem prosycený a bedlivým studiem
doby vyzbrojený obraz Klusáčkův „Bouře po stěti J
Želivského v Praze r. 1422“; starý mistr Javůrek po-
dává tu z mladších prací svých výborný Ženský akt.
Aleš pak rázovitou figuru hejtmana. V textu shledá-
váme se s milými jmény výtvarníků jako Trska, Sla-
bého, Wurzela a j, kteří podali tu z bohaté tvorby své
poutavé ukázky. Hlavní váhu klade však „Dílo“ na
lvorbu dekorativní a ta zastoupena je v přítomném
sešitě spoustou výtečných myšlenek a návrhů. Vskutku
zdá se čtenáři, jako by se náhle bylo proti němu vy-
rojilo plno mladých slibných talentů, kteří, vychá-
zejíce z pečlivého vedení professorů uměl. průmyslové
školy v Praze (prol. Maška, Beneše, Ambrusa), bud
v nás naději neobyčejně krásného rozkvětu domá-
cího uměleckého průmyslu. Jsme jisti, že z těchto
mladých jmen mnohé za krátko domůže se velice zvuč-
ného jména. Z ostatního obsahu „Díla“ uvádíme jen,
že zajímavé články tentokráte napsali dva výtvarníci,
K Mašek O studiu ornamentiky a J. Mauder článek
Kamenná pohádka o sochách v lese kukuském, jež
pěknými fotografickými snímky provází inženýr Kruis.
Na „Dílo“ předplácí se ročně K 12.—; expedici obsta-
rává uměl, nakladatelství B. Kočího v Praze-
= „Ohrazy z Alp“. Mimořádný zájem ve světě
turistů budí soubor čtyřiceti nádherných barevných
litografií, jimiž umělecké nakladatelství B. Kočího
v Praze uvádí na veřejnost výtečné krajinomalby Jana
Novopackého „Obrazy z Alp“. Každým sešitem roste
zájem pro teto mistrné dílo — právě vydaný sešii
šestý však předčí všecko naše očekávání. Každý ze
čtyř listů tohoto sešilu — nalézáme tu „Zell nad Zil-
lerou“, Milíř u Scewiesenu ve Štyrsku, Flachhorn
u Lofru v Solnohradsku a vodopády krimmlské —
je skvělým potvrzením velikého krajinářského umění
mistrova, jehož díla podivným řízením osudu po ta-
kovou řadu let zůstávala skryta veřejnosti a teprv
nyní, k závěrku života umělcova objevují se žasnoucím
zrakům našim. V těch listech, provanutých horským.
zdravým vzduchem, je tolik lásky k přírodě, tolik prav-
divosti, samostatného cítění a nazírání, při tom pak
tolik síly v ovládání barev, perspektivy, v traktování
vzduchu, oblak, v zachycování nálady, že směle mů-
žeme říci, že v „Obrazech z Alp“ vyrůstá nám publi-
kace prvního řádu, vzbuzující stejně uctivý obdiv
přítele umění jako milovníka horských obrů ve svět
alpském. Reprodukce stojí na výši doby — je to
umělecké mnohobarevné litografii domácí vskutku
vrchol snah! Přizpůsobujíc se v každém detailu a od-
stínu originálu, podává tato umělecká reprodukce
úplný dojem původního díla. Úprava souboru alpských
scenerií Nowopackého je velmi elegantní; nakladatel-
ství dalo pro celé dílo také opatřiti vkusné desky
které pěkným provedením i lácí (stojí pouze 4 K 80h
přijdou jistě vhod každému odběrateli nádherné téte
publikace.
#12
alto_textblock
#12
Školská hlídka.
#13
alto_textblock
#13
Ministr vyučování pro měšťanské
školy.
#14
alto_textblock
#14
Historická methoda u posuzování udá
lostí školských není oblíbena, paedagogické mo-
derně jeví se zdlouhavou, zastaralou, více temno-
vidnou než jasnovidem. Shledáváť tato methoda
obdobné události minulé, aby z jejich vývoje
věrojatně posuzovala události přítomné; je jí -
jako methodě deduktivní — potřebí celé fady
#15
alto_textblock
#15
případů, podobných případu současnému, by po
souditi mohla jeho hodnotu a konce. Jest opatrna,
nedává se tak snadno uchvátiti náladou oka-
mžiku, je méně důvěřiva, nedá i na nejhezčí
slova, vyčkává skutku.
S tohoto stanoviska jsme posuzovali letošn
ministerskou anketu vídeňskou,
svolanou pro opravu školy měšťanské, která ne
mohla nás rozehřáti, jak stalo se účastníkům
kteří z ní se rozcházeli plni nadšení s naděje
v budouenost.
Čtyři vynesení ministerská, z 12
a 26. června, která jsou ovocem oné ankety, dá-
vají za pravdu nám, kteří od ankety jsme s
mnoho neslibovali. Jejich jádrem jest: stížen
přístupu do škol měšťanských, obmezen
úkolů pokračovacích kursů při nich, odkl a
u vyřízení výhod absolventům
téchto kursů.
Tato vyneseni mají všechny příznaky škol-
ské politiky vídeňské: jsou naprosto v mez ích
starých ustanovení školních, odkazují v še-
chen náklad na nové potřeby školní ze-
mím a obsahují sliby pro budoucnost. Jen
jednu vlastnost vykládáme jim k dobrému
dostavila se záhy po anketě a vyvedla naše
jasnovidce školské z domnění, že za pokroko-
vými hlasy přijdou pokrokové s kutky: zů-
stáváť i po ministerských vyneseních škola mě-
šťanská v týchž poměrech jako před nimia
musí se ohlížeti, jak by k vyšším cilům, bez
„pomoci“ vídeňské spěla v lastní silo u. —
Přijímání žáků do škol měšťanskýchv
celku zůstává nezměněno, až na zkušební
taxy 12 K pro žáky z nižších než 5. ročníků škol
obecných, kteří dosud bývali bez taxy přezku-
šováni a přijímáni. Nová a dobrá jsou ustano-
vení, že neschopným dětem 13letým může býti
odepřeno přijetí do školy měšťanské, která
druhdy takovými přestaralými, neschopnými i ne
dbalými žáky bývala nemálo obtěžována i pře-
těžována, a že dostatečná známka z náboženství
jazyka vyučovacího a počtů na vysvědčení z pá-
tých tříd obecných musí vzejíti průměrem
ze čtyř známek čtvrtletních, aby příslušným žá
kům nebylo třeba přijímacích zkoušek u pře-
stoupení do škol měšťanských; stávaloť se, že
někteří učitelé ze škol obecných chtěli své žáky
zkoušky přijímací na škole měšťanské sprostiti
tím, že jim za poslední čtvrtletí dávali známku3
(dostatečně), misto zasloužené 4 nebo 5, z čehož
povstávaly neshody i nesváry mezi oběma ško-
lami.
Jest nepopíratelnou výhodou pro školy mě
šťanské, že přístup do nich obmezen na žáky
kteří se zmocnili učiva 5. ročníku školy obecné
menší počet lepšího žactva bude moci lépe vy-
hověti učebnému úkolu škol měšťanských a vý-
znam jich vzroste. Ovšem pro žactvo, ze škol
měšťanských odmitnuté, bude musiti zvláštní,
nová starost se věsti školami obecnými.
Vynesení ministerské ze dne 12. června
nahražuje dvě zprávy čtvrtletní (2. a 4.) vy-
svědčeními poloročním a celoroč-
ním a zavádí na ně známky tytéž, jako jsou
na vysvědčeních škol středních. Podstatnější
věcí, než toto nepatrné přiblížení škol měšťan-
ských stupni škol středních, jest nové ustano-
vení, dle něhož žáci, kteří nevyhovují z nábo-
ženství, jazyka vyučovacího nebo ve více než
dvou jiných povinných předmětech učebných,
nedostanou vysvědčení propouště-
cího. Toť ovšem velmi důtklivý prostředek pro
povzbuzení dospívajících žáků škol měťanských
ovšem — v duchu rakouské politiky školské —
prostředek záporný, výhodu odpírající, nikoli pro-
středek kladný, výhodu dávající. —
Nejméně uspokojuje ministerské vynesení
z 26. června, které úkol učebných kursů
ke školám měšťanským připojených, velice
zůžuje, totiž obmezuje na řeči vyučovací a cizí.
algebru a tésnopis, pro dívky mimo to připouště-
jíc jenom navedení k hospodářství domácímu
ženským pracím ručním. V tomto neslýchaném
obmezení v pokračujícím vyučování škol měšťan-
ských, v tomto vyloučení nauk techni-
ckých, přírodních, hospodářských
občanských jest Achillova pata celé opravy.
poněvadž odtud může všecka oprava býti v nie
uvedena.
Z tohoto usnesení patrno, že přece jenom
oprava byla způsobena kruhy vojenský mi,
kterým v kadetkách nedostává se žákův a jimž
novyhovovali absolventi třetích tříd měšťanských
proto, že neznali tolik z algebry a jazyků, jako
žáci nižších škol středních — těmto potřebám
kadetek může býti nadále vyho-
věno! Avšak co má co činiti obyčejný živnost-
ník s větší obratností žáků v počítání čísly „obec-
nými“, s větší pohotovostí v němčině a fran-
čině a s těsnopisem? Jazyk vyučovací sám již
nyní stávající tři ročníky školy měšťanské tolik
vyčerpává, že na př. pro volný sloh nezbývá jim
druhdy již žádného úkolu jiného, než — skládání
„veršů“l
V tom ohledě se prozrazuje starorakou-
ská oprava „reformy“, totiž položení důrazu na
učivo formální a opuštění učiva reálního
Škola měšťanská i po této stránce sblížena se ško-
lou střední, avšak — co s tím má co činiti živo
praktický, jenž přece nutně žádá, by každý
kdo do něho vstupuje, rozuměl základním, ob-
čanským (právním) a národohospodář-
ským poměrům společenským, chápal mecha-
nické a chemické základy nynější výroby a sou-
časného obchodu a bez nesnází zápolil tužkou
při provádění náčrtův a průmětův před-
mětův i viděných i myšlených?! Rozmnožiti pro-
středky rozumu a ruky, toť by bylo slušelo
dospívající mládeži škol měšťanských — vždyt
forem mluvení a psaní je v našem životě
olčanském zajisté dosti, ne-li přebytek. U nás
zajisté více se mluví a píše než přem ý šl
a pracuje.
Ruční práce chlapecké i technické i ře-
meslné při „reformě“ vůbec vyšly s prázdnem
Tato po našem soudě základní pochybení
cílem se minutí celé reformy mohou se pro ni stát
osudem a zhoubou.
Zajisté odkazuje ministr všechen náklad na
pokračovací kursy zákonodárství zemskému
které v ně může uvázati obceaokresy škol-
ní. Avšak tyto budou se rozpakovati, hraditi ná-
klady na pokračovací kursy jen ve formách
žáky zdokonalující, když vidí kolkolem potřebu,
by mládež pro život obecný ve věcech byla
lépe připravována.
S tohoto stanoviska nemůžeme ministerskou
opravu nazvati šťastnou, tím méně mnohoslibnou
#16
alto_textblock
#16
Učebnice našich škol a české uči-
telstvo.
#17
alto_textblock
#17
Za nedlouho otevrou se opět školy naše
jejich, nyní tiché okolí, naplní se ruchem. Ote-
vření škol uvede v rozruch i život rodinný, kde
ocitne se v hospodářství měsíce září nová rubrika:
školní knihy.
Tyto jsou přiznakem nově školy, jejíž učive
tak všestranné se rozšířilo a namnoze i prohlou-
bilo, že k jeho obsáhnuti žákům již nedostačuje,
dávati pozor ve škole a činiti si „poznámky?
o tom, čemu se učí, nýbrž že potřebí opíratije
i o zvláštní knihy pomocné pro ruce žákův,o
učebnice.
Již Komenský, rozšiřuje nesmírně desku
učebnou pro školy všech stupňů, jimž náleželo
učiti všemu, co třeba znáti o sobě a okolí,a
nová doba jenom rozmnožila učivo o přírodě a
společnosti, které sluší již žákům škol obecných;
již Komenský kladl také zvláštní důraz na učeb-
nice a sám velikou čásť života věnoval pokroko-
vým učebnicím pro školy latinské; jest vůbec
známo, že z nich Brána jazyků jeho jméno po
celém světě roznesla a Svět v obrazích dosud
v různých obměnách — na př. v meziřádkových
překladech — trvá za učebnici jakykům živým.
Při obnovování školství obecného v Rakou-
sku Marií Teresií byla také o dobré učebnice péče
nemalá — vždyť ony musily namnoze nahraditi
nedostatky učitelského vzdělání, tou dobou velmi
pěkleslého.
Tenkráte nikoli pro zisk, ale jako nezbytná
pedminka opravy školské zřízen r. 1775 cís ař-
ský královský sklad školních knih
v Praze, který až do let sedmdesátých zásoboval
školy české všemi potřebnými učebnicemi,
mezi nimiž vynikly a dosud se uznávají čítanky
Vinařického.
V letech sedmdesátých minulého století na-
stal však v obecném školství obrat; požadavky
na školy obecné a jejich učebnice zvýšily se tou
mérou, že knihosklad vyhověti jim nestačil, a bylo
si slibováno od nakladatelů soukromých, že
lépe opatří potřebné učebnice pokrokové. Ovšem
tito nakladatelé poukazovali ke škodám v případě,
že kdyby jejich učebnicím bylo odepřeno mini-
sterského schválení, nemohlo by se jich ve ško-
lách užívati, jako učebnic knihoskladních, čímž
by uvedeni byli do značných ztrát peněžitých.
Z těchto důvodů sjezd učitelský v Přerově r. 1871
nutným prohlásil, aby vládní tržba knih
zrušena byla“; uznalť, že „školní knihy
vydávané vládou, nevyhovují požadavkům škoh
obecných; samotržbou školních knih dusí a za-
držuje se žádoucí vývoj literatury naší školské
jen volným závoděním spisovatelů dodělati se lze
spisů důkladných, vyhovujících všem potřebám
škol obecných.“
Tento názor převládl v učitelstvě i v letecl
osmdesátých, poněvadž mu nevyhovovaly učeb-
nice základní, Čítanky, tehdáž nově vydávané.
Bylyť sice rozhodně lepší, než čítanky staré, avšak
ani nebyly ve všem obrazem a snimkem, velice
již pokročilé literatury české, ani dosti všestranné
a obsažné. Zajisté byli jejich skladatelé pražští
všelijak obmezováni rozhodující reakcí vídeň
skou, která původně měla za to, že českým ško-
lám úplně stačí překlad čítanek pro školy ně-
mečké.
Nedostatky čítanek nových byly tedy přede-
vším pohnutkou, že mezi požadavky českého uči
telstva o opravě učebnic v letech osmdesátých
byl i ten, aby výsady c. k. školního knihoskladu
byly zrušeny, aby tento vládní monopo
přestal.
Ovšem v těch dobách nebylo již důvodno
mluviti o nějakých výhradách c. k. knihoskladu
a jeho „samotržbě“. Podařilot se nakladateli
pražskému F. Tempskému, by dosáhl mini
sterského schválení pro Heinrichovy a j. čítanky
německé, které v některých okresích statečně zá
vodily s čitankami knihoskladními, a učebnic pre
školy měšťanské knihosklad sám nedbal, ne-
chávaje úplně tento obor nakladatelům soukro-
mým.
V Ietech devadesátých přestalo učitelstv
škol obecných otázky učebnie vůbec si všímati
jsouc patrně plně zaměslnáno svými daleko
sáhlými programy kulturními, organisačními, škol-
skými a tuhou prací po nejnutnějším polepšen
svých poměrů právních; jeho nakladatelské druž-
stvo Dědietví Komenského dalo se z pole zištné
literatury školní vylákati na nebezpečné pole
literatury umělecké; učitelstvo škol měšťan-
ských teprve v nejnovější době vykonalo prve
přípravy k zasáhnutí v tento obor školské praxe
ovládaný dosud jenom spekulaci soukro
mo u.
Krátce chceme poukázati, jak v posledn
době poměry se utvářily a vzbuditi zájem k vy-
dávání učebnic, i pro pokrok u vyučo-
vání i pro nejužší zájmy učitelské
svrchovaně důležitému.
Vizme výsledky spekulace soukromé!
Chopila se závodění s knihoskladem v učeb-
nicích pro obecné a měšťanské školy nejrozšíře-
nějších a nejvýnosnějších: v čítánkách a mluv
nicích českých. V těchto čítankách hyperloyal-
nost má nahraditi nedostatek vkusu literárního
a rozhledu věcného či vědeckého; v těchto mluv-
nicích v obor jazyka českého přenáší se
šablona, osvědčená v oboru jazyka něme-
ckého, aniž by se při tom řešily důtklivé a již
neodkladné záhady v učbě jazykové, jaké nová
doba přinesla. V tom oboru nemohou dotčené
učebnice obstáti vedle týchž, nově vydaných
učebnic knihoskladních, které získaly lepší od-
borníky a své úkoly rozluštily šťastněji.
Větší hodnotu mají početnice, od soukro-
mého nakladatele vydané, které proto mohou vý-
datněji závoditi s knihoskladními početnicem
Močnikovými, pokud tyto nebudou v nových vy
dáních pokrokům methodiky přizpůsobeny.
Uvážíme-li, že soukromé mluvnice a čí-
tanky ani cenou krámskou, ani vnější výpravou
nepředčí učebnice knihoskladní, vysvětlím
si, proč k těmto podnikům nakladatelů če-
ských, jinak do škol úsilně se tlačících a se
vnucujících, chová se učitelstvo české s men-
ším zájmem, než jaký oni nakladatelé oče-
kávali ..
Však i v tom případě, že by učebnice na-
kladatelů soukromých vnitřní hodnotou,
mírnou cenou a vnější výpravou úplně vyrov-
návaly se učebnicím knihoskladním, musilo
by učitelstvo se rozmýšleti, zaměňovati učebni-
cemi soukromými učebnice knihoskladní. Nelze
podceňovati, že pro chudé žactvo po uplynulém
roce školním dostává se od nakladatelů soukro-
mých jen 1 učebnice zdarma na 10 učebnic pro-
#18
alto_textblock
#18
daných; učebnice knihoskladní dostávají se žá-
kům do rukou před rokem školním a to val-
nější měrou; dle původního ustanovení 25%,
dle určitých dat, na př. z r. 1900 v Čechéh
rozdáno výtiskův 364 učebnic knihoskladních
95.677 v ceně 25.851 zl. Do pensijního fondu
učitelského plyne všechen čistý výtěžek
knihoskladní, a to neskrovný; dosahovalť roční
výše často i přes 50.000 zlatých (r. 1819 na př.
56.000) a nikdy neklesl pod 2000 zlatých; po-
slední, z r. 1900 zaznamenaný, obnáší přes
7000 zl. O tom však, že by čím podstatnýma
pravidelně nakladatelé čeští přispívali sirotčin-
cům učitelským a podpůrným spolkům učitelstva
pražského, není ani slechu! Sirotčinci „samo-
statnému“ přispěli v posledních letech jen pp.
K. Janský v Táboře a J. Votoček v Praze, po
100 K (viz všechna příslušná data ve čl. Sirot-
čince učitelské a Sklad školních knih na
str. 1646—1654, dilu VI., Stručného slovníku
paedagogického); avšak tito pánové nejsou na-
kladateli učebnic školních, také příspěvky
nakladatelství Vilímkova některým podnikům
učitelským neplynou z výtěžku učebnic, nýbrž
z časopisu pro mládež.
Veškeré příspěvky nakladatelů soukro-
mých nevyrovnávají se příspěvku jediného kního-
skladu k účelům školním — což nemá a ne-
může zůstati učitelstvu nadále lhostejno.
Ovšem mohou čeští nakladatelé právem na-
mítnouti, že jejich vydání na učebnice jest
mnohem větší a odbyt těchto mnohem menší než
učebnic knihoskladních. Avšak toť vlastní jejich
vinou. Proč na př. ne jeden, ale dva, tři, čtyři
vydávají tutéž učebnici pro školy měšťanské;
kdyby se smluvili a každý z nich vydával jen
učebnici jednu, byl by jich výtěžek dvojnásobný
až čtyřnásobný.
Z trvajícího závodění jich pak ne-
má škola žádného zisku: jejich přírodopisy, pří-
rodozpyty, zeměpisy a dějepisy jsou téměř to-
tožné; žádná z těchto učebnic nepřekračuje sta-
rých šablon, nevyhovuje novým požadavkům,
jedna téměř ve všem jako druhá. Jsme přesvěd-
čení, že kdyby Jednota učitelstva českých škol
měšťanských nebo Dědictví Komenského této
slabé stránky českých konkurentů vykořistilaa
vydala učebnice, které by aspoň v hlavních ry-
sech hověly novodobým požadavkům, na př.
osnovám učebným, na loňské zemské konferenci
předloženým, udolala by svými učebnicemí
všechny učebnice soukromě a jich čistým vý-
těžkem mohla podstatně přispívati i svým potře-
bám vlastním i podníkům všeučitelským.
Litujeme pak jen, že nemůžeme podobným
upozorněním obraceti se i k Dědictví Komen-
ského, jež své neveliké prostředky chce úplně
obětovati jen zájmům „umělecké výchovy“.
Vždyť jenom novými, pokrokovými učebni-
cemi dá se prováděti nový program pro vý-
chovu a učbu našich škol, jak toho nově vydá-
vané knihoskladní čítanky jsou dokladem.
Přáli bychom jim statečných konkurentu
nikoli v podnikatelích soukromých, kteří v zá-
vodění ukázali se slabými, ale v podnikatelich
z učitelských sdružení, kteři by nejen
mohli, ale i měli v nových učebnicích uskuteč-
ňovati nové programy a přibližovati školám če-
ským čás lepší budoucnosti, znamenitějšího vy-
učování v duchu pokroku novodobého!
Naše učitelstvo od let vytýká sobě a svým
školám napořád vyšší a výšší úkoly: v deset-
tisícových výtěžeích z nových učebnic pro české
školy našlo by k dosahování těchto úkolův jisté
a výdatné prostřed ky
#19
alto_textblock
#19
Sportovní věstník.
Z oyklistského ruchu
** Při příležitosti sjezdu cyklistů v Hořicích po-
řádán též dislaněnízávod z Prahy — do Hořic. Úča-
stenství jevdců proti loňskému závodu Praha - Tábor
bylo velmi chabé, neb pouze šest závodníků nastou-
pilo ke startu, Loni bylo 22 jezdců u startu. Vítězem
zůstal Jahoda (Č. S. K. »Karlín« 1883), který vzdále-
nost 100 kilometrů projel v pěkném čase 3 hodin
26 minut. Druhým Hůla (Č. K. V. na Smíchově),
třetím Čížek (Č. S. K. »Karlín« 1885) a čtvrtým Kno-
bloch (Č. K. V. Král. Vinohrady)
** Ředitelství závodiště »Buffalo« v Paříži při-
pravuje osmidenní závody pro cyklisty. Každý den
pojedou závodníci ale pouze 8 hodin a sice od 3 ho-
din odpol. do 11 hod. v noci. Na rozdíl od ameri-
ckých (obyčejně šestidenních) závodů pojede ale
každý závodník samostatně a ne ve dvojici, která by
se v jízdě vystřídati mohla. Závody konány budou
od 20. t. m. počínaje.
Athletika a sportovní hry.
** A. C. »Sparta« vyšle k závodům do Brna v
dnech 6. a 8. září t. r. své členy Gustava Voudřicha
a Béno Herzoga k závodům cyklistickým, Frant ška
Součka na vrhání koule a disku, Fr. Radima na
chůzi.
** A. C. »Sparta«: Program XIV. mezinárodních
závodů athletických a cyklistických a motocycletů
ve dnech 27. a 28. září t. r. obsahuje prvý den8
athletických a 3 cyklistická, druhý den 6 athietických
čísel a 4 cyklistická.
** S. K. »Slavia« zabájí podzimní období dnes
a 8. září athletickým a footballovým meetingem.
Dnes o 4. hod. odp.: 1. Handicap na 120 y s přek.
2. Handicap na 2 angl. míle. 3. Běh 100 y. 4. »Sla-
via« — »Slavia« Res. footballový zápas.
V úterý 8. září o 4. hod. odpol.: 1. Běh 5 y.
2. Handieap na 4 míle. 3. Běh 50 y s překážkami
4. »Slavia« — S. K. »Smichov I.
** K. A. »Meteor« pořádá dnes klubové závody
v místnostech »Pardubické restauraci« v Poštovské
ulici. Po závodech rozdílení cen a přátelská zábava.
Hosté vílání.
** Období hry kopané počalo v Anglii 1. t. m.
Výsledky větších matchů: Sunderland- Notty County
4:1; Everton-Blackburn Rovers 3: 1; Derby County-
Smali Healh 4:1: Stoke-Bury 4:1; Civil Service-
Walford 2 : 2.
** V Pešti pořádá »Magyar Testgyakorlók köre
dne 13. t. m. athleticko-cyklistické závody. Poprvé
vypsáno jest mistrovství Uher ve vzpírání, a sice ve
zdvihání těžké váhy (obouruč a jednotlivě).
** Mistrovství Berlína v běhu na 100 m. vyhrál
Herting (Prusko) v čase 12 vteřin před Dörryma
Werkmüllerem. Špatný čas omlouvá silný protivitr.
V běhu na 1500 m. zvítězil pak Friedrich (Lipsko)
před Jungrenem (Magdeburk) v čase 4 m. 33 1/4 vt.
Mistrovství Německa na 100 m. vybojováno v Han-
noveru a zvítězil Ludvig před Meyerem v čase 117/4
vt. V mistrovství ve skoku pak zvítězil Weinstein
(Halle) skokem 1.65 m. vysokým.
Vodní sporty.
** Závody plachetních lodí skončily vítězstvím
Ameriky, pro kterou loď »Realiance« vyhrála tři zá-
vody a tím opětně získala »Americký pokál«. Pře-
depsáno je sice pět závodů, ale jelikož k vítězství
stačí tři výhry, jsou další utkání již zbytečná. Ma-
jitel lodi »Shamrock III«, Sir Thomas Lipton, který
po třikráte a vždy s novou lodí pokoušel se pokál
pro Anglii získati, nehodlá více Američany vyzvatia
tvrdí, že američtí stavitelé jachet jsou o 30 let na-
před před staviteli anglickými,
** V závodě motorových lodí z Paříže do
Deauville zvítězila loď »Mercedes« dosud ve všech
pěti etapách, tak že vítězství její je již skoro jisté.
#20
alto_textblock
#20
Hlasy z obecenstva.
LIOUEUR VĚGÉTAL, Ed. Ad. Malburu
a syn, Smířice.
15178