#1
alto_textblock
#1
— 9402 jsnu 9uouoy V vynn mju pozd oz oqypzou
os áqu njemod 1eg ej 899ou tonn vu geu 1jed
1eg9po
ejoa os auood u uvf snpo »ou 9ymy vr-
»e9a09 tl5/z qm
juou pzA 9Ásou sa oz s mes yujfop sva pnso
oq ezn 9u nsouod A 9ou puuS juuju vz
esodsog qou ues oo uan tesí ez ejsí JPpIA«
NÁAz UAOÍÁA AOE nos[ I moje
ou Jáq — ee ſop 1U0eA eosÁq 10jass1ogq uvd
»ZunIz V joued jup so9u uz-
19poaodpo osni zápy
AOuno2 q81 u IAVIqod agmsy KuAIpod
» Jup o9u uz 9do euu eAnSAVN dsoad nyjoon
oqo z as ze 1013 vp 1s oz eprA uofodo oujyd urj
tanopop zsef 99y jueu uju s souq egnp op 9ase[ nu
tujánmozd« ojizoapz zou fof s2) »'es efoqoN“
»1 5Iuynoz 190ogA
zI tosf 1áq spsou ooo zaq I Azod ues outu ejsí
2ozd« uu eoopzAod s JIApad »'uyou ouud O«
nouzysjd jegox
o9Ap JeAo znod ejuÁ ned oqo nIZBNO
nuB vu uednAvezd pnyguod es JAjpod J9jON
»esud esí zeu o 1m 9«nd J92naquz
»nyuezy iue jup i q Jágou pp JÁq uo Kqápy«
» oAOs 9upIa 9upo vodsu eneď ouud eznN«
: 2seuojod JlAvad u ouemea eu nu jedejyod
Ao AIdnosď poAodop eAp ey yuvay ojsu
180EApE2d IInOp PAVId láq znmo[ 'eznu 9113 J9IOp
»qzu 9se[ sou gJ«
:JnIquz JAOUos I Kpyz uz pouqI ue oz gugguusn
nAooueaq, nyna nouozuyzA uu os Teajpod ajea
1
#3
alto_textblock
#3
»gnpjf oogu nejsop ny ez nN«
9zqozd is 9usouusn IsyuÍ ouIzou-
-ld zuef yudeps as juzyy »g ouud evjgnozod op«
epAlp A nnpzA ntugusn
nmoy pÁan oeí ouÁAn nuror uo usa z0o
ejizenez fef izeyo uu p1oqpyu zilel
uepjť op jesud ze uu uz qoáod 1929qo qo9pouos
od ápoj JaS ud ou oJzUA tj 9AVaa
oBmnjsor 9ueAso eAs 9A jesuyd zu ejyp gue
-oyods os jeg9joy ndna ntupas nujujsejA as ofgwng
yPsII Kuguou zn jáq uo jogou ipouuzd ezpueu nu
6s oJ Tu9sqo 9As Jugu[ o ueqosydz tul! qouu juep
Io IÁq 1zlud A Hop qopoydnju o jeqo5js u niep
Jejs5muz nid 90jA 91sef
Id nsop zI! 9u 5náqo 9 1áq oju tpau Jág
oou nugu urejpny
tupyz es Kq ez 5pau jáq o vu u osduy Jusadyu
9A A 9qos yd e[ uay ojsn j9ouApBad ezpu
-od soup v uo V ezjued jut zápy eu eje foue pufen
-ÁqO [EAJSÁA 9ufepáqo tovysouu jslopz n os zunil puva
OUA UD9gA moutu es juotuZ jnmef eznod v19p9
oqusoup uzeu zlď Vuzoupyu y9Ays ey ouv
AIAso zuď A zsoutu
Jzd ovo áqu AAOJBzÁA u9As o, ojozd mousf oouanuj
e1 u ÁuryAvy uAs 9AOuÁd á oz nu os ojvpz
AHso
nuonpza ujupou 94s19p u e jezyuozd es nyju
povo od jsoyzox noanad s uoseun jsye esí ujuozes uuije
-nojp poj ezym efidod pujejs mejnq n 9i nyuizeunr a
9e9Au os nou A oqop pBAlp op j9s zoN
9qnomus is JlAerd
»1 yoq 9y po mesí vÍ V« 7qII o os uopn tiuvo
#4
alto_textblock
#4
upÁA OupooďpoGeT VISI ou Avqz oz KuyAodo nosf vE- IZ Kxuyas
#6
alto_textblock
#6
— 27
#7
alto_textblock
#7
Spokojen sám sebou posadil se venkovan na
pohovku.
Sklepník rychle žádané přinesl.
Petr jedl mnoho a rychle; měl sice vždy výbornou
chuť k jídlu, ale dnes překonával sama sebe. Chtěl se
pochlubiti, že sní sám, co oni jedli dohromady. A jak
statně jedl, tak statně popíjel, aniž se však opil.
Ti páni u druhého stolu o něm mluvili.
»Ten sedlák není břichu svému otčimem!«
»Hltá, až mu oči nabihají !«
»A pije, jako duha vodu !«
»Hm, má asi peněz jako želez !« dodal čtvrtý s po-
vzdechem. »Já to o sobě říci nemohu. Vedlo se mi dnes
tak špatně, že jsem holý jako bič !«
Petr poslední slova zaslechl a hlasitě se zasmál.
»Hm, hm, holý jako bič,« opakoval po něm, kývl
hlavou a pokrčil rameny.
První z těch hostů obrátil se teď k Petrovi a pravil
posměšně:
»Vy jste opilý, můj milý !«
»To není pravda ! Vím dobře, co dělám!«
»Až přijdete domů, bude vás musiti žena vaše
odnésti do postele.«
»Mne nikdonemusí do postele odnésti, ulehnu si
sám. A ostatně, co jest vám do toho!«
»Kde pak jste dnes své voly prodal, že jste tak
spokojen ?«
»Mýlíte se, já jsem dnes nic neprodal !«
»Tak jste tedy dědil ?«
»Uhodl jste.«
»Mnoho?«
»Nu, já jsem spokojen.«
#9
alto_textblock
#9
o
g
e
#10
alto_textblock
#10
»Kolik asi ?«
»Do toho vám nic není!«
»Nu, budete-li každý den takhle hodovati, nebudete
brzo nic míti, jako tenhle pán.«
»Jakže?« zvolal Petr s úžasem. »Tenhle pán nemá
ničeho ?«
A při tom ukázal na onoho hosta, jenž před chvílí
o sobě tvrdil, že jest holý jako bič.
Ten svraštil obočí a zabručel se špatně tajenou
nevolí:
»Pane, co je vám do mých záležitostí?«
»Nu, nezlobte se! Chtěl, jsem za vás zaplatit —«
»Co prohrál?« tázal se jeden z hostů a natáhnu
obě ruce, pravil: »Tak sem s tím!«
» ne, pouze jeho útratu.«
»Ah tak, to by bylo ovšem mnohem lacinější! To
by nestálo patnáct tisíc franků !«
»Patnáct tisíc franků!« zvolal Petr s úžasema
sáhl si rukou na prsa, kde měl tobolku. »Opravdu jste
tolik prohrál ?«
Host, jenž takto proti vůli své stal se předmětem
zábavy, čítal asi třicet let. Elegantní oblek a nenucené
chování svědčily, že náleží k vznešené společnosti. Byl
na smrt bledý a ve mdlých očích jeho zračil se veliký
nepokoj.
Obrátiv se ku příteli svému, jenž rozmluvu tu byl
započal, pravil mrzutě:
»Prosím tě, Alfrede, nemluv na tomto místě o mých
záležitostech !«
Oslovený pohladil si kníry a odpověděl poněkud
jízlivě: