#1
alto_textblock
#1
ol olevo
#2
alto_textblock
#2
8001 ponovne
#3
alto_textblock
#3
TK OA
#4
alto_textblock
#4
Ročník XXXXVIII.
#5
alto_textblock
#5
loq oznle tmre
#6
alto_textblock
#6
ěvonnnla
#7
alto_textblock
#7
V Praze, v neděli 26. července 1908.
vmib nak dos sologa lobolieů aa ound lnslsno0 sb aellenanole
vH a onyhnuq
#9
alto_textblock
#9
zlasbinnn
#10
alto_textblock
#10
lse
#11
alto_textblock
#11
šla n
#12
alto_textblock
#12
lsáa
#13
alto_textblock
#13
ond
#14
alto_textblock
#14
olmě
#15
alto_textblock
#15
onliaez Bmslnogao tiánovatízu V mto
#16
alto_textblock
#16
nndleb
#17
alto_textblock
#17
nd
#18
alto_textblock
#18
10 1 tironl
vi vántan
#19
alto_textblock
#19
Číslo 204.
#20
alto_textblock
#20
Na ranní a odpol. lIst,
předplácí se
v Prazé v admlniotrael
na mtale . . . . . . 2. K
na čivrt leta . . . . 6 K —k
s dveji donšškou
1. . . . . 7 K 50 h
ve slislkick
na měsíe . . . . . . 2 K 30h
P'oštout
a přoi
.
čtvrt lsia. . . . 9 K eo
s dvojí zásilkou
na palal
t. l K ei
#21
alto_textblock
#21
V drobném predejti
raaní číslo o zobě. . . . za 9
oddpeledni
. . . . . zs 2h
Ve šlialkich na veskově
ranní číslo. . . . . . . . 10
odpolední . . . . . . . . 4k
Inserát
plati se hotevě napře.
Fřečplaesní a inserty přijíná »ěnlnl-
steace v Marianské ulici č. a
Tam nacbázejí se ték ražakce
vskirna a szpadice „Národnich Listá“
Rukopisy se nevracsji
#22
alto_textblock
#22
Onešní čísle pro Prahu Je o 18 stranách.
#23
alto_textblock
#23
Sensační obrat v Turecku.
#24
alto_textblock
#24
Východ připravil Evropě netušené pře
kvapení. Turecko stalo se státem ústavním
Nově jmenovaný veliký vezír Said, pro svou
malou postavu Küčskük zvaný, ujal se tento
kráte těžkého úřadu kormidelníka spuchřele
státní lodi turecké, s podmínkou, že obnovena
bude ústava, v roce 1876 Mithadem pašou dle
vzoru západoevropského vypracovaná, ale
v samých svých počátcích sultánem opět
opuštěná. Veliký vezír Said náleží k nej
proslulejším státníkům tureckým, nynější svou
hodnost zastává již po šesté Jest to muž
povahy velmi sebevědomé, podnikavé, samo-
statné, jemuž na mysli tanou velicí vezírové
z dob zašlé slávy turecké. Právě pro tyto
své osobní vlastnosti jest při dvoře sultán-
ském mužem málo oblíbeným, a bývá volán
na pomoc ve chvílích, kdy ostatní rádčí sul
tánovi nevědí, kudy kam. Sotva že se mu
podaří jakž takž vyvésti Turecko z množícíeh
se nesnází, bývá opěl propuštěn. Nesnáze
Turecka nabyly nyní opět hrozivé podoby
a sestárlý již valně Said má opětně zkusiti.
zdali zachoval ještě dosti sil, aby i tento-
kráte vytrhl sultána a říši jeho.
Do posavadních zmatků, trvajících zvlášté
v evropské části Turecka, na Balkáně, za
sáhlo i tak zvané hnutí mladoturecké; stou
penci jeho rozmnožili se v posledních letec
zvláště v kruzích mladších tureckých důstoj
níků, a dovedli v nedávných dnech zorgani
sovati četné vzpoury vojenské. Hnutí to o
hranic albánských rychle uchvacuje turecké
posádky, po dobrém neb po zlém odstraňuje
velitele, pokud se mu vzpírají, zmocnilo se
i osoby slavného tureckého maršála Osmana
paši, a rozšířilo se dle nejnovějších zprá
na všecko území až téměř po samy brány
Cařihradu. Zvláště pozoruhodno jest, že i část
mohamedánského duchovenstva podporuje toto
hnutí; jsou to většinou chovanci slavné
v mohamedánském světě vysoké skoly př
mešitě el Azhar v hlavním městě egy ptském
Kahýře, kdež za vrchní vlády auglické za-
vládí svěžejší duch. Tato okolnost, jakož dále
i to, že hlavní stan ruchu mladotureckého
nalezal se v Londýně, kdež trvá též zrláštn
anglická společnost pro záležitosti balkánské
vzbuzuje v jedné části veřejného míněn
dojem, že i za výbuchem mladolurecké
vzpoury vojenské stojí vlivy anglické.
Avšak podobné mladoturecké organisae
jako z Londýna působily i z jiných západo-
evropských středisk, zvláště z Paříže a Švý
carska, takže domněnka vyslovená není pro
zatím náležitě zdůvodněna, a opírá se zvlášt
o ostřejší stanovisko Angličanů ve věcech tak
zvaných oprav v Makedonii.
Oproti tomu se dá především uvésti, že
mladoturecké hnutí doposud ničím nedalo na
jevo, že by chtělo napomáhati rozkladu Tu-
recka, naopak v provolání prozatímníh
vůdce vzpoury vojenské majora Naza vý
slovně se prohlašuje: Makedonie patří Tur
kům, a dokud bude živ jediný Turek, ne
dopustí, aby tu někdo jiný než Turci dá-
vali zákony; a zároveň hrozí záhubou
všem, kdož by s Turky nešli.
Slovy »dávati zákony« míří se patrně
na návrhy oprav pro Makedonii evropským
mocnostmi činěných a žádaných, a k močho-
stem těmto náleží především Anglie sama
Pravdě nejpodobnější se zda býti, ze
mladoturecké hnutí, nevyjímaje ani poměrně
nekrvavé vzpoury vojenské, má posloužit
vládě turecké za prostředek, pomocí jeho
by se mohla i tentokráte vymknouti opravdo
vému provedení oprav na prospěch křesťan-
ského obyvatelstva. Obnovení ústavy Mithada
paši, jež si vyžádal nový veliký vezír Said
uznáno patrně za krok, jenž k cili tomu
nejjistěji povede, protože »zavedená konsti
tuce« bude lesklým štítem proti požadavku
#25
alto_textblock
#25
oprav, kteréž dle všech zpráv, jak dosud o
výsledcích schůze revelské a návrzích Anglií
a Ruskem sdělených došly, jsou povahy
velmi mírné a zdrželivé a tudiž zdají se
býti přetrumínuty nynějším odhodláním sul
tána dáti konstituci.
Jak se ústava osvědčí v praksi a osvěd-
čí-li se vůbec, tím dle všeho Turci nebudou
se valně trápiti; majíť v tom ohledu již své
zkušenosti, že všecky okamžitými nesnázemi
na nich vynucené reformy, všecky hatišeriíy
a hatihumajuny, počínaje od let 1839, 185
a 1878 zůstaly celkem pouze na papíře, tak
jako ústava z r. 1876 nyní obnovená.
Z tohoto hlediska spíše by se mohlo vy-
voditi, že Turecko, pokud se týče opětný
jeho veliký vezír Said, nemá obnovením
ústavy na mysli nic, mimo zmaření úmluv
revelských a mürzstégských.
To plyne i z výkladu jednoho z vůdeů
mladotureckého hnutí Achmed Rizy, jenž žije
ve vybnanství v Paříži. Týž se prozatím spo
kojuje s danou ústavou a hlásá, že Mlado
turci žádají opravy pro celou říši a ne pouze
pro tu neb onu provincii, trvající na jednote
a celistvosti Turecka Odmitají cizí zasahování
do vnitřních poměrů tureckých, zvláště ná-
vrhy anglo ruské a složí prý ihned zbraně.
jakmile se ustaví parlament
O vojenské vzpouře samé praví, že již
po dlouhou dobu se připravovala, protože n
sedm tisíc pokročilých Turků úpí ve vězeních
aneb žijí ve vyhnanství a tu chtějí zjednati
nápravu.
Záviseti bude tedy vše na tom, dove-
dou-li strůjcové vojenskou vzpouru v čas za
držeti a podaří-li se nověmu velikému vezíru
danou ústavou získati všecky mohamedány.
t. j. jestli lavina jednou v pohyb uvedená se
dá také skutečně zastaviti. Ne li, pak by ny
nější obrat v Turecku stejně sklamal jak
Mladoturky, tak mocnosti reformní, ale i moc
nosti trojspolkové, pokud dle zpráv stále pro-
skakujících uzavřely s vládou fureckou za
předehůdce Saidova zvláštní vojenskou kon
venci; neníť vyloučeno, že vzpoura vojenská
se vyšine z kolejí a — vojsko turecké pře
stane býti vážným činitelem pro politiku troj
spolkovou.
Proto nelze dosud mluviti o tom, které
vlivy při nynějším obratu zúčastněné dosá-
hnou konečného vítězství a které utrpěly po
rážku. Jak jsme ukázali, jest tato věc proza
tím naprosto pochybna, čímž se i vysvětlui-
povšechná zdrželivost kruhů diplomatíck ýci
vobu velikých skupenstvích evropských vel
mocí To doznávají i v Berlíně, kdež se kon
statuje, že evropské kabinety bohužel přiliš
dlouho se ociťovaly v nevědomost
a neznalosti pravé povahy a dosahu
vojenského hnutí, jež považováno za obvyklé
v tureckých posádkách výbuchy nespokoje-
nosti pro špatné zásobování a neplacení gází
důstojníkům, což prý ovšem vrhá podivné
světlo na diplomatické zpravodajství z oněch
končin, jež přece již po několik měsíců na
se soustřeďují pozornost politiky evropské.
Ba vyskytují se i názory, že za vzpourou
stojí mocnosti, kteréž si připravuji vhiodnou
záminku — ke brannému zakročení na Bal
káně, a jež jsou přesvědčeny, že široke
vrstvy mohamedánů vzeprou se proti nyněj
šímu ústavnímu obratu.
Vídeňské časopisy vítají tureckou ústavu
jakožto bernou minci a jsou u vytržení nad
»mladou svobodou, jíž se staré Turecko
těší«, a jsou přesvědčeny, že v říší sultá
nově nastanou pravidelné pořádky. Meziná
rodní politika zaznamenává prý v Turecku
historickou událost, jež se asi stane pa
mětnou pro další klidný vývoj na Balkáně
— Věří tomu, co píšou?
da
Na konec připojujeme hlavní rysy ústavy
Mitbada paše. Prohlašuje nedílnost říše z
nezodpovědnosti a nedotknutelnosti sultánovy
jemuž náležejí práva panovníků evropských
Islam je náboženstvím státním, ale poskytuje
#26
alto_textblock
#26
se volné vykonávání všech uznaných vy
znání. Rovnost všech obyvatelů před zákony
přístup ke všem úřadům, rovnoměrné zda
nění, svoboda tisku, spolčovací a petiční
Ministerské radě předsedá veliký vezír. Zři-
zují se dvě sněmovny; do prvé se členové
povolávají, do druhé se volí; zasedají ročné
po čtyry měsíce počínaje 1. lislopadem. Na
100 000 obyvatelů připadá jeden volený po
slanec; volí se na čtyry roky. Sněmovna
volená má právo povolovati rozpočet, jinak
má hlas poradní. Dále slibuje úslava aulo-
nomii provincií, okresů a obcí. Na veřejných
školách se vytčuje tureckým jazykem.
Ústava Mithada paši byla oznámen
Anglii dne 25. listopadu r. 1876, aby učinila
opravy mocnostmi tehdy žádané bezpředmět
nými. Slavnostně vyhlášena byla 23. pro
since, dne 5. února 1877 byl tvůrce její po-
slán do vybnanství a v dubnu vypukla rusko
turecká válka
#27
alto_textblock
#27
Spiknuti proti knižeti černohor-
skému a „Cas“.
ni
log sž (Páv donia „Nár Listů.O ed
vbz n
Jako ostatní české listy, prohlásil se také
„Čas“ pro slovanskou solidaritu u přiležitost
slovanského sjezdu, ale provádí ji velmi špatně
poněvadž jí rozuní po svém způsobu a podně
cuje nenávist proti slovanským zemím, které
se mu nelibi, poněvadž nechápou „svobodu“
tak, jako „Čas“. Tak jest naplněn záští proti
Černé Hoře a jejímu knížeti, snad prolo, že se
mu zdají příliš, mitilsristickými. Nikdo zajisté
nebude popírati význam pokojné civilisace, ale
touto eivilisací nelze se brániti proti válečným
útokům. Sami staří Římané, jejichž civilisnee
nám zbyla jako drahocenný stafek, říkali: „Inten
arma silent nrusne“ a Černá Hora nalézá se po-
sad v situnci, kdy nutno býti ozbrojen na stráži
Ale přes veškerou zášť k někomu nutno
býti spražodlivým. Na posledním slovanském
sjezdu se stále tvrdilo, že Slované jsou sprave-
dlivi i vůči svým nopřátelům a že nikdo, kdo za-
chovává spravedlnost, nemusí se báti jejiel
sjednocení. „Čas“ praktikuje již ode dávna tentc
smysl pro spravodlnost vňči Němcům, někdý do
konce i na úkor Čechů, proč tedy nechce za
chovati aspoň stejnou spravedlnost vůči někte
rým Slovanům? Ujímá se horlivě Poláků v Ru-
sku, kteří si stěžují na útisk politický, ale nechce
připustiti, že Černá Hora si může stěžovali,, že na
ní chtěli způsobití krveprolití a pumové ale
láty. Tak rozumí „ěns spravedinosti. Nikd
nemá práva, choe-li býti spravedliv, vytýkat
Černé Iloře stížnosti na to, co bylo proti nt pod
niknuto, povinností Slovanů jest sdíleti její roz
hořčení, mírniti je a působením na Bělehra
přispívati k zapomenut minulých chyb a upřím
nému smíru, jak jsme uvedli v poslednín
článku.
Co se týče pomluvy, že pumy byly zhoto-
veny na účet cetyňské vlády a přineseny jejím
zřízenci, není pouze směšná, nýbrž po cetyn
ském procesu také zlomyslná. Nechme stranou
výpovědi Rajkovičovy, o němž nepřátelé kní
žete a Černé Ilory tvrdí, že byl podplacen vlá
dou, přihlédněme pouze k výpovědem lidí noto
rieky nepřátelských knížeti a jeho režimu, stu
dujících, rodičů obžalovaných a spikleneů běle
hradských a nikdo nebude moci pochybovati
že pumy přišly z Bělehradu a že tem byly roz
děleny studujícími spiklenci z Černé Hory. D
kazují to také listy Dakoviče a Bojovíče i jinýel
spiklenců bělelradských, přinesené soeialisti
ckými studujícími a u nichzabavené. Abyse
mohlo řici, že vše to bylo nastrojeno vládou
musilo by se připustiti, že vláda a spiklenci s
dobodli, že hrají pouze komedii, vystupujíeo
proti soběla že jejich účelem jest kompromito
vati některé osobnosti v Bělehradě, jež se po
stavily proti vydání studujících, za něž žádala
cetyňská vláda a ktoří dostávají podporu o
jistých kruhů bělehradských. Musilo by se sou-
diti, že lidě, kteří se podnes veřejně stýkají
s majorem Jašou Nenadovičem, jsou ngenty ce
fyňské vlády.
#28
alto_textblock
#28
a ejn
#30
alto_textblock
#30
Tak studující Djonovič, rovolucionář
vlastní bratr Jovana Djonoviče, hlavního spiklen
ce s Dakovičem a Bojovičem v Bělehradě, do-
znal, že Dakovič mu v Kotoru řekl, aby zpravi
vůdee oposice o příchodu pum a hrozil, že sám
způsobí výbuch na Černé Hoře, nebudou-li chti
dále mu pomáhati. Odvolal to pak, ale když by
zachycen jeho list, psaný ve vězení, jak sám
doznal, v němž slibuje, že všechno odvolá, při-
znal se znova, že byl pověřen tímto posláním
od Dakoviče k vůdcům oposice. Studující Da
mian Damianovič, rovněž revolucionář, jenž stu-
duje v Bělehradě, byl zatčen na Černé Hoře
když nesl lisly od Bojoviče a jiných, kde byl
plán atentátu částočně naznačen. Doznal sám,
že tylo listy obdržel od Bojoviče a tvrdi, že ne-
znal jejieh obsahu. Jiný nladík, rovněž silno
revolněního smýšlení, celní úřadník v Bělehradě,
byl zalčen na Černé Hloře s pumami v zava
zadlech. Hájil se jen tím, že pumy ty nonáložej
jemu, že jeho přítel je uschoval v Indií v Chor
vatsku nedaleko Zemuna a že major Jaša Nena-
dovič s nini jel až do tohoto města, takže se zdá
že je sám donesl až do Indic, aby oklaneal ra
kouské celníky a odevzdal je studujíeím. By
také zabaven list srbského důstojníka Vukotiče
zaslaný jeho beatru do Cotyně, v němž mluv
o nstnosti, odstraniti knížete a tento důstojník
byl přijat králem Petrem a dostail od něho 1000
franků se slibem dalších darů. Nechceme všal
pokračovati v tomto smutném seznamu, jejž
otevříti nás donutila polemika „Času!, nechn
raději zahojiti rány, jež tato aféra zasadila Jiho
slovanům.
e
„Čas“ hledí proti cetyňskému dvoru vy-
užiti aféry Nastičovy a mluví o jistých schůz
kách v Sarajovu mezi ním a lidmi z Cotyn
v srpnu minulého roku, aby dokázal, že kow plo
byl se strany oficiální Čorné Hory zosnován
v této době. Nastič, jak prohlásil ve své výpo
vědi, nepotřeboval se v té době umlouvati s Čer
nou Horou o důvodech obžaloby, poněvadž sdě
lil vše, co udal před soudem, již z jara, bezpre-
středně po svém odjezdu z Bělehradu, kdyžse
byl rozešel se svými někdejšími přáteli, kteř
mluvili o nutnosti zavražditi knížete černobor
ského. Vyprávěl tehdy vše, co věděl, černohor-
skému důstojníku Jovičevičovi, jenž dlel v Ze
muni, aby střežil emigranty revolucionáře v Be
lehradě, jak bylo jeho vlasteneckou povinností
Důkaz, že Nastič mluvil již tohdy a ne teprve
potom, podávají telegramy, zaslané hned Joviče-
vičem do Cetyně, jak možno se přesvědčiti na
lelegrafním úřadě v Zemuni i v Cetyní. Obdržel-!
Nastič od Černé Hory nějaké peníze, je to při
rozeno, kdyžtě odhalil spiknutí a na základě jeho
údajů se podařilo zatknouti některé vinníky. Ob-
držel ponize také v Bělebradě jako všude, ka
konal podobné služby. Ostatně proces nezaklá-
dal se pouze na výpovědech Nastičových, nýbrž
i na doznání obviněných samých, jež v mno-
hém měnilo povalu spiknutí, ježto obvinění do-
kazovali, že spiknutí mělo původ v Cetyni a do-
znání odhalovalo jen účastenství jistých osek
Bělehradě a právě ta část udání Nastičova.
jež směřovala proti bělebradskému dvoru, ne
byla v žalobním spise dolčena. Nastič byl tedy
zaplacen ne že mluvil proti bělehradskému dvo
ru, nýbrž poněvadž pomohl odhaliti vinníky
v procesu obžalované.
Mnoho se mluvilo o Nastičovi jako vyzvě
dači sarajevské vlády. Nechceme se dnes do-
týkati télo otázky, poněvadž jest poněkud složit-
a bylo by nutno zmíniti se o věcech, o nichž
diskrelnost přikazuje zachovati mlčení. Ale
i kdyby se Nastič byl stal rakouským vyzvědr
čen, nemohlo se to sláti leč po jeho odchodu
z Bělehradu do Sarajeva, tedy potom, když byl
v Zemuni již vše sdělil černohorské vládě. Joh
vyzvědäčstvi v Sarajevě, k němuž mohla zavdat
pednět touba po pomstě vůči Srbsku, neměl
přece nic společného s jeho úlohou na Černé
Hoře. Že Nastič nebyl vyzvědačem dříve, doka
zuje již jeho nedostatek prostředků v Běle
hradě. Rakousko by nevyslalo někoho do Běle-
hradu, aby mu nedalo ani na živobylí, třeb
skrovné. Opakuji však, že záležitost Nastičova
není posud vyjasněna a že se o ní dá ještě
#31
alto_textblock
#31
mnoho říci. List setníka Fornera dokazuje pou-
ze, že Rakousko mu učinilo nabídku, aby zradil
své někdejší soudruhy, ale není důkazu, že je
skutečně zradil, neboť soudím, kdyby Nastič
řekl to nejmenší proti lidem z redakce „Na-
roda! a „Musavatu“, že by byli dávno ve vě-
zení.
Dosti o tom a doufejme, že tato nemilá
aféra nebude ještě více rozněcována slovanský-
mi listy.
#32
alto_textblock
#32
V . .
#33
alto_textblock
#33
Politické zprávy domáci.
#34
alto_textblock
#34
V Praze, 25. července. (Politiko ve
o slovanské k onferenci.) Dnes je tomu
týden, co byla uzavřena pražská slovanská kon-
ference, ale zprávy a úvahy o ní ve slovanském
tísku nejen neustávají, nýbrž s každým dnem
se množí. A právě v těchto úvahách, psaných
v klidné chvíli po sjezdovém ruchu, jest tak
mnoho zajímavého, že jich nelze pominout
mlčením. Nelze otisknouti všechno, co se nyní
píšc o slovanské konferenei a slovanském ruchu,
ale aspoň stručné výňatky nutno zaznamená-
Krakovský „Czas“ otiskuje rozmluvu s drem.
Kramářem. Předseda konference přiznává
se tu opětně, že zahájiv porady, měl obavu, ne-
bude-li to vše opět marně. Překážek rázu osob-
ního se nebál, ale chápal, že nesblížíme-li se
my Slovaně v nynější situaci a rozejdeme
se opět s ničím, jako už mnohokrát, anebo de-
kones ještě s vělším roztrpčením v duši, pak
bude těžko pomysliti, dojde-li kdy ještě na po-
dobnou smiřovací poradu. Nyní po uzavření kon-
ference je tím více rád, že se jeho obavy ne-
splnily. Zůstali jsme pohromadě všichni až do
kance a rozcházíme se v lepší náladě, než
jsme se sešli. Schválení programu a vše to, co
se dálo kolem něho, jsou věcí významné, jichž
cenu ukáže budoucnost. Nejvýznamnějším zdá
se mu to, že o všech Slovanech jednáno stejně,
jak o těch, kteří byli přítomni, tak o těch, kteři
přijeti nemohli nebo i nechtěli. Očekávám
s určitostí — pravil dále dr. Kramář — že po
této konferenci musí nastati změna poměru pol-
ske-ruského. Hesla v Praze vyhlášená naleznou
široký ohlas v obou národech, polském i ruském
a připojíli se k oněm heslům práce lidí, kteři
byli v Praze, musí věe slovanská vstoupíti na
zdravou, normální dráhu. Rozumí se, že iden
slovanská musí býti vybudována na podkladě
rovnosti, volnosti a bratrstva všech slovanskýeh
národů. Jedině na takovém základě může na-
stati dorozumění mezi Poláky a Rusy a mezi
návody, navzájem se potirajícími v Ialiči. Usne-
sení pražského sjezdu mohou se státí skulkem
za poněrů, které nyní nastanou. Budeme praco-
vati ze všoch sil a o své práci budeme zpravo-
vatí veřejnost. Jostliže nám někdo tuto práei
nebude mařiti, jsen jist, že příštím rokem před-
stoupíme před konferenci s hotovými výsledky.
Ruský delogát Vasil Alexějevič Makla-
kov v rozmluvě s rodnktorem téhož listu praví:
Jel jsem na poradu pln pessimismu a boz víry
v jakýkoli úspěch. Myslil jsem, že konference
bude buď bezobsažná a skonči mnohokrát už
opakovanými frázemi, aneb pokusí-li se někdo
vložiti do ní obsnh, ruzbije se jako pokus, jenž
nedozrál ku projednávání. Dnes radostně po
tvrzuji, že mě obavy se nesplnily. Průběh po-
rad předěil nad mé očekávání. To, čeho jsmo
se my, lovice ruské delegace, nejvíce báli, pro-
razilo si mocí faktů cestu na jednací pořeaid a
bylo vyřízeno, jak se mi zdá, na obapolné uspo-
kojení. „Mimoprogramová“ část sjezdu byln
vlustním a nejvážnějším jádrom porad a může-l
býti už dnes řeč o výsledcích, dosaženo největ-
šího výsledku aspoň z části právě v této věci.
Osvědčení, jež v Praze prohlášeno, hesla vol-
nosti a rovnosti, na něž položen důraz v čet-
ných řečech, jsou věci, které nás mravně zá-
vazují před naším obecenstvem i před eelým
světem, stejně jako je pro Poláky závazno to,
co prohlásili oni. V těchto mravných závazeích
vidím největší úspěch pražského sjezdu.
Polský delegát Ioman Dmowski v roz-
mluvě s rodaktorem „Rěči: Poláky přiměly
#35
alto_textblock
#35
vati.
#36
alto_textblock
#36
FEUILLETON
#38
alto_textblock
#38
V Praze, 25. července.
6— (Kronika.) Je li národ — organism
či není? Neposmívejte se otázce. Je-li vzduch
hmola anebo pouhé nic? Stojí-li země aneb
se točí? Zcela prosté pravdy třeba někdy tepre
nákladně dokazovat.
Národ, živý organism
Mnohým se zdá, že není. Milují národ, ale
slovo se jim nelibí. Organism! Protivné slovol
Páchne pojmem zákona, pravidla, řádu. Nelá-
kavé pojmy, starosvětské, nemoderní! Národ,
osobnost, individualism? To by už znělo lépe.
moderněji! Individuálnost je moderní hesl
Především vzbuzuje představu svobody. Ach.
svoboda! Jen svobodu chceme! A organism je
zakuklená — podřízenost ! Mor na ni ! . ..
A přece je třeba zjistit — pravdu
Národ, živý organism! Je li či není?
#39
alto_textblock
#39
Je známo, kterak Kolumbus ve sboru kar
dinálů hájil svoji ideu. Byla tak nová a zněle
tak proti všem názorům běžné zkušenosti!
— Jsem přesvědčen, země je koule! Vy
jedu-li do moře jedním směrem, doufám jistě
druhým směrem se vrátím ! ..
Kardinálové se usmivali naivnému názoru.
— Kdyby země opravdu byla koule a plaveo
s lodí by jednou zmizel za obzorem, jakživ by
se nevrátil! To je zřejmé! Nemožno přece
plovat — do vrchu ! . ..
Tak nová pravda sprvu vždy odporuje
obecnému — zdání
#40
alto_textblock
#40
Rozhlédněte se kolem sebe! Vidětli v ná-
rodě nějaký — organism? Ani řeč! Leda
žství osob různého stavu, stáří, pohlaví.
Co je český národ? Šest milionů osob, ktere
mluví českým jazykem! Jiní národové mluv
0 -
jinými jazyky, to je vše! ..
Takhle ještě stát, kdyby se řeklo! Stáe
je obecně uznáván organismem. Tu je vše
zřejmo, viditelno! Vidět hlavu, tělo i podřizeno
orgány. Každý zná úkoly státu, zákony, ústavu
a p. Což stát! O tom není sporu! Ale —
národ?
O sletu sokolském, jak táhly řady od
musea dolů po Václavském nám. a po Přikopech,
četa za četou, prapor za praporem, župa z
župou a nebylo konce, měli v diváctvu mnoz
své myšlenky.
— Tak se podivejte! Co dělá organisace
ulevil soused k sousedu svému podivně.
Ale soused byl skarohlid.
— Jaká pak organisace? namíll. Proste
množství lidiček stejně oblečeno a postaveno do
řady! Kolik? Pét, deset, dvacet tisíc ? . ..
A dále ? . ..
— Ale, kterak je dostat do řady
Dvacet tisle! Klerak? O to běží ! . ..
— Nu, nejmenší starost! Heslo se vydá,
rozletí se, rozhodí do všech končin a lidé se
sjedou ! To je vše ! . ..
— A proč se jich tedy před desiti lely
sjelo jen polovic? A před. dvaceti sotva čtv
tina? A proč před třiceti nebo čtyřiceti lety
sjezd vůbec nebyl ani — mežný ? . .
Proč? Chcete vědět proč? Prolože jde tu
o těleso vskutku organické. A organism je by-
lins. má svůi zárodek. roste. mohutnl. arinss
#41
alto_textblock
#41
květy a ovoce nebo zakrsává a hyné. Jaké jsou
právě okolnosli! Dnes je organisace Sokolstv
hotový stroj. Má sroje péra a kolečka. Stál
třicet let práce a připrav než byl stroj doveden
k dnešní své výkonnosti. Ale z venku na pohle
nic není vidět, ani pěra ani kolečka, ani tři-
cetiletou práci, ani ducha, který vše pronikl a
oživil. Jen řady mužstva, jak za sebou táhnou
A stejnokroje a standartyl
V organickém životě je vám věc zcel
jasna. Cávami probihá živná šťáva a rodí živou
sílu organismu!
Jaká síla, jaká šťáva proudí žilami a co
vami společenského tělesa? Jakou moe
tajemnou množství lidí stává se zvláštním —
organismem
— Moci — idey 1 . ..
Řadami Sokolsiva proudí, těleso oživuje
idea sokolská! Téleso národa proniká org-
nicky — idea národ al
#43
alto_textblock
#43
Národ, bylina z věku do věku žije. Lid
se rodi, umírají, národ zůstává, Má svoji půdu
svůj ráz, svého ducha, svůj úkol dějinný ! Sán
ze sebe, z vlastních sil stále se obnovuje, sku-
tečná bytost ústrojná! Jenže staletá a tisíciletá
— A vědomí národa? Jeho idea ! Kde je
Kdo má vědomí národního úkolu? Celek snad
Nikdy! Leda některý — jedinec! Uvědomělee
jak řikáme. Kde zůstal pojem — erganic
nosti? . .
A tu právě vězí!l elb z
Organičnost! Ústrojenství ! Dělba úkolů
funkei! Nemohou a nesmějí všichni orat, všichni
filosofovat. všichni pracovat v dílnách a dolech.
#44
alto_textblock
#44
všiehni přemítat a sedět s pérem a kružitkem
nad bilou blánkou! Máli úkol národa, kultur
národa spěli k vreholu, má li bylina uzráti do
svého květu a plodu, třeba každé částici při
dělit polřebný úkol — v celku
Obdoba ústrojnosti dokonalá.
A vědomí národa
vsk jediný pocit jediná myšlenka za-
chváli všecky mysli. Jako elektřina projede
organismem. Všichni jsou dolknuti, rozechvěni
kdo palří k celku. Nejsou všichni stejného smý
šlení, stejných sehopností a vědomosti, stejnýeh
potřeb a názorů života, ale v určité věci všichn
stejně cíií, mysli jedno, chtějí jedno
Národní divadlo shořelol
— Třeba poslavit nové ! Třeba sebra
síly, třeba přispět! A rychle! ..
Nebylo různosti názorů v té věci! Milio
hlav a srdei! A všecka cítila jedno, chtěla
jedno
Skulečný celek
A celek, ústrojná bytost, živý organism
má svoji potřebu projevu, svoji potřebu s
uplatnil, projevit svoji vůli
Klerak organísm národa projeví svoj
v ůli?
Nemůže přec milion úst zároveň se ujat
slova! Ani milion hlav zároveň připadnout na
stejnou myšlenku. Jsou idey prosté, velké, spo-
lečné všem, ale vyjádřit je, není každému
A zase! Dělba schopností a úkolů
Jsou osobnosti silného cítění a výrazu.
Idea u nich rychle vtěluje ve šťastné slovo, u
vhodný čin-
#45
alto_textblock
#45
dánol
#46
alto_textblock
#46
A alovo vyřknuto, ryehlostí mluna stává
se majelkem všech. Už je zachváceno všecko
těleso a šťastný přiklad, který se zrodil
v duchu idey orgenismu, strhne všechen
Experimentálný důkaz nade vši pochybu po-
vznešen: národ přirozený organický celek
#47
alto_textblock
#47
národ.
#49
alto_textblock
#49
o
— Je-li všecko tak jasno a národ vskulku
organickým tělesem, proč volat ještě po nějaké
národní — organisaci? . . .
Prostá odpověď: potřeba — kulturyl
Kde je přirozená schopnost, síla, smě
sklonu a pohybu, třeba stav věci přirodních
kulturně — upravit. Kde řeka se žene kra-
jinou, třeba upravit břehy a hráze, kde větry
mocně vanou, třeba nastavit lopatky a lapadla,
připojít kola a přistroje, třeba účelně zasahovat
v ústrojí živlů, shrnovat jejich sily, upra-
vovat jejich hru ve prospěch kultury.
Národ má přirozené sehopnosti a upravit
je účelně, přirozenému organismu opatřit vhod-
nou — organisaci, je národní ůkol kul-
turný. Čím vyšší je kultura, čím složitější
úkoly, tím dokonslejšího ústroje třeba.
Národ, který síly a schopnosti svého přiroze-
ného organismu nedovedl účelně ustroji,
snad pílí a prací svých lidí pomáhá někde
účinně tlačit na cizém stroji, ale na sv
vlastní kulturný úkol — nedo zrál.