#1
alto_textblock
#1
1907
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#3
alto_textblock
#3
NARUDNÍ
#4
alto_textblock
#4
V Praze, v úterý dne 13. srpna.
#5
alto_textblock
#5
RSTY
#6
alto_textblock
#6
K číslu 222.
čislo v Praze za 2h
a na venkově za 4h
#7
alto_textblock
#7
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
#8
alto_textblock
#8
Telefonické zprávy „Nár. Listů.“
»N. Fr. Presse« o sněmu král. Českého a jeho
volební reformě.
Z Vídně, 13. srpna. »N. F. P.« uveřejňuje
dnes jeden ze svých stálých úvodníků, ve kterém
zabývá se českým požadavkem po svolání sněmu,
naznačuje, že sněm svolán nebude a že také
naděje české, ohledně reformy volebního řádu
budou sklamány.
Píše: Na českém sněmu jest otázka volební
reformy v nerozlučném svazku s otázkou národ-
nostní a s důkladným vyrovnáním obou národů.
Bez takového vyrovnání není žádné volební re-
formy. Od Němců nelze žádati, aby dobrovolně
se uchýlili na věčné časy do minority, aniž
by se jim dostalo ústavní ochrany, na kterou
mají jako minorita právo.
Němci maji nejen právo, nýbrž také mo
dožadovati se smírného vyrovnání s Čechy, prve
nežli připustí reformu zemského volebního řádu,
neboť k takovému usnesení jest třeba dvoutřeti-
nové většiny a přítomnosti tři čtvrtiny poslanců.
Ačkoli tedy mají veslo v ruce, omezujíse
Němci na minimum toho, co k svému vývoji
jakožto minorita potřebují. Kdyby z české po-
litiky nevymizela veškerá stopa velkomyslnosti,
Čechové by Němcům žádanou garancii dobro-
volně dali.
Jak jest tomu dávno, co Čechové byli
nebezpečenství ztratiti většinu na základě ny-
nějšího zemského řádu? Jestliže nyní Něme
tak daleko dospěli, že nežádají nic jiného, než
to, co s životním pudem menšiny žadati musí
pak by bylo ušlechtilé a rytiřské nesmlouvati
a neobchodovati již.
Co chtějí Němci? Chtějí, aby ve svém úze-
mí nebyli souzeni a spravováni českými úřad-
níky, nýbrž úřadníky německými. To jest nej-
jednodušší formule pro pojem národnostního
#9
alto_textblock
#9
ohraničení, a provedení tohoto požadavku bylo
by tím snazší, že statistika v Čechách ukazuje.
na jak malé území omezují se smíšené okresy.
Němci žádají dále, aby bylo vyvarováno po-
dobných událostí, jaké se odehrávají u českých
sirotčích pokladen. Chtějí, aby v zemi, které po-
skytují tak velkou část — skoro polovinu — jeji
prostředků, mohli spolupůsobiti v na požíván
těchto prostředků a nebyli při tom odkázáni na
milost Čechů. Proto v zemském výboru, komi-
sích a zemských ústavech má jim býti přiznáno
právo na přiměřené zastoupení. Nechtějí býti na
příště v národnostních otázkách na sněmu ohro-
ženi českými útoky. To jest tím správnější a dů-
ležitější z té příčiny, že sněm v jedné věci se
podstatně liší od říšské rady. Říšská rada m
systém dvou komor, zemský sněm systém jedno-
komorový. Proč by neměla býti ve sněmu možna
podobná instituce, ovšem na poli nikoli politi-
ckém, nýbrž národnostním. Jestliže sněm roz-
dělí se na dvě kurie, a nebude-li o národnost-
ních předlohách rozhodovati pouze česká větši-
na, nýbrž také německá menšina, pak systém
komor bude v jistém smyslu přenešen na sněm
a němectví bude uchráněno před znásilněním.
Češi stojí dnes před skutečností dvou ná-
rodnostních nesnášelivostí. Jest znemožněna ne-
jen volební reforma zemská, nýbrž zemský sněm
sám. Nenastane-li v poslední hodině obrat, pak
nebude sněm svolán, volby se budou, konati na
základě starého řádu a Čechům bude odňata
možnost, provozovat na Pětikostelním náměstí
volební agitaci. Jenom trochu ochoty a Čechové
mohli míti všechno: sněm, volební reformu, ja-
kož i platformu pro nové volby. Nechtěli tomu
a ponesou důsledky.
aval e
Konečný termin porad vyrovnacích.
Z Vídně, 13. srpna. Proslýchá se, že roz-
hodné vyrovnací porady připadnou na dobu od
20. do 25. září.
#10
alto_textblock
#10
Křesťanští zociálové na Slovensku.
Z Pešti, 13. srpna. V Trenčíně konala
se včera ustavující schůze křesťansko sociální
organisace. Nejhorlivějším agitátorem strany, která
se rekrutuje většinou z příslušníků dosavadní
strany katolicko-lidové, jest poslanec kanovník
Dr. Gisweil n.
#11
alto_textblock
#11
Italské školství z pod jařma klerikálního.
Z Terstu, 13. srpna. Asi před měsícem
nařídily následkem agitace chorvatských klerikálů
školní úřady v diecési Veglia, aby vyučování
náboženství bylo duchovním odňato a svěřeno
kvalifikovaným učitelům světským.
Chorvatské duchovenstvo chtělo totiž vyučo-
vati náboženství také v italských školách někte-
rých měst a vesnic v Chorvatsku. Biskup tehdáž
vyslovil v pastýřském listě exkomunikaci oněch
učitelů a ostře útočil proti tomuto rozhodnute
na vládu. Nyní nařídil všem farářům a duchov-
ním ve své diecési, aby školním úřadům ode-
přeli jakoukoli součinnost při školních matrikách.
#12
alto_textblock
#12
Telegrafické zprávy.
#13
alto_textblock
#13
Z úřadního věstníku.
Z Vídně, 13. srpna. (K. k.) »Wiener Zei-
tung« sděluje: Jeho Veličenstvo císař dovolil,
aby dvornímu radovy a řediteli tereziánské aka-
demie dru. Michalu svob. pánu Pidollov
z Quintenbachu, který má titul a cha-
rakter odborového přednosty, bylo u příležitosti
vyžádaného jím odchodu na trvalý odpočinek
vysloveno zvláštní Nejvyšší uznání.
Jeho Velíčenstvo císař svolil, aby ředitel.
gymnasia tereziánské akademie vládní rada
Karel Živsa až na další byl pověřen správou
tereziánské akademie a udělil mu bez poplatků
titul a charakter dvorního rady.
Jeho Velíčenstvo císař udělil Karlu Šli mo-
novi, adjunktu řiditelstva pomocných úřadůu
#14
alto_textblock
#14
FEUILLETON.
#15
alto_textblock
#15
Slzavý pozdrav Indiánů.
#16
alto_textblock
#16
Zvláštní mrav Indiánů, jehož smysl mnozí cesto-
vatelé si nedovedli vysvětliti, poněvadž se naprosto
příčí zvykům civilisovaných národů, líčí ve své bro-
žuře dr. Friederici. Vypravuje, že mnohé indiánské
kmeny vítají milé hosty nikoli radostným zvoláním
nýbrž vypuknou v hrozný pláč. jakmile je spatří.
Vkročí-li host do některé chatrče kmene Tupi
vzdávají mu poctu tím, že jej oplakávají. Uvedou
hosta dovnitř, posadí jej na visutou síť nepromluvivše
k němu slova a když usedl, přijde domácí paní, dcer
a přítelkyně a sednou kolem něho s rozpuštěnými
vlasy. Dotýkají se ho rukama a počnou všechny hla-
sitě plakati, prolévajíce hojné slzy. Vypravují jakousi
vázanou řečí, co vše se u nich přihodilo od té doby,
co se neviděli a mluví o mnohých jiných věcech, jež
jim právě přijdou na mysl, o námahách cesty, jež
host musil překonati a o všem, co může vzbuditi sou-
strast a pláč. Host zatím nepromluví ani slova, ale
když hodnou chvíli plakaly, setrou si slzy a jsou
náhle klidny, veselé a čilé, jako by byly nikdy ne-
plakaly. Pozdraví se nyní, předloží hostu jídlo a baví
se přirozeným a nenuceným způsobem. Poznamenati
sluší, že tón tohoto slzavého pozdravu jest jiný než
při pohřebním oplakávání mrtvých.
Průběhem doby, následkem styků s Evropany
pronikáním křesťanství a vymíráním přírodních
kmenů tento mrav, jenž dříve byl rozšířen po celé
Americe, namnoze vymizel. Že je c něm tak málo
zpráv, vysvětluje se tím, že Evropané, kteří se prvně
s takovým slzavým pozdravem setkali, vůbec ne-
chápali jeho smyslu. Pokládali tyto plačtivé výjevy za
uznání viny se strany Indiánů, za následek bázně
před bělochy nebo také za projev soustrasti, nalé-
zali-li se tito Evropané v krušném postavení jako
trosečníci nebo zbloudilí a vysílení cestovatelé. Pravý
smysl tohoto mravu, jenž odporuje všem našim po-
citům a názorům, lze poznati teprve při delšía
bližší známosti s dětmi pralesa.
Podobný zvyk pozoroval Hernando de Solo
v dnešním státě Arkansasu. „Jednoho dne,“ tak vy-
pravuje, „přišel ke mně Indián se svazkem bůvolích
koží, jakožto darem náčelníka; plakal hořce a vrhl
se mi k nohám, sotva ke mně došel. Zvedl jsem
jej a muž pronesl řeč, které však nikdo nerozuměl.
Po třech dnech přišel náčelník sám v průvodu osmde-
sáti Indiánů. Když vkročili do našeho tábora, pla-
#17
alto_textblock
#17
kali —
#18
alto_textblock
#18
na znamení poslušnosti dle obyčeje oné
#19
alto_textblock
#19
země.
#20
alto_textblock
#20
U Natchezů žádal mrav, aby každý, kdo navštíví
vrchního náčelníka „Velké Slunce“ nebo jého choť,
vkročil do chatrče se „vzdechem vyjícíh. vlka“ a toto
vytí za návštěvy při předepsaných příležitostech
obřadně opakoval. Byl-li návštěvník váženým mu-
žem, poděkovalo mu „Velké Slunce“ lehkým vzde-
chem. U kmene Taensa panoval patrně týž anebo
velmi podobný mrav. Když Francis Drake přistál
v Kalifornii, dle všeho severně od nynějšího San
Franciska, byl pozdraven ženami a starci obřadem
pláče a vytí, při čemž plačicí hrozně zohavovali svoje
tělo. Později, při pozdravech a sblížení opakovaly
ženy pláč a zraňování vlastního těla, když se se-
znamovaly s některým námořníkem. Že při všech
těchto plačtivých výjevech nemohlo býti řečí. o
skutečném smutku, viděti nejlépe z toho, že si ženy,
jak Fletcher pozoroval, obyčejně k těmto projevům
vybíraly nejmladší členy výpravy.
#23
alto_textblock
#23
= Sluha Páně, Republikánský poslanec a so-
ciolog Napoleone Colajanis ze Sicilie líčí často jme-
novaného kněze Cira Vittozzia, jenž jest zapleten
do procesu proti camorře, následovně: „Don Ciro
jest dítětem z neapolského lidu, synem pronajímatele
slaměných židlí v kostele. Má bratra, který provozuje
stejnou živnost a několik sester, které jsou hostin-
skými. Jednu z nich, vdovu po drožkářském kočím,
vzal k sobě do domu, kdež musí konati nejnižší služ-
by pro ženštinu, která s ním žije. Vlastnosti sluhy
božího don Ciro naprosto nemá, za to však má různé
vlastnosti, které sluší dokonalému níčemovi a pod-
vodníku. Silný a plnokrevný neobrací se zálibou
oči k nebi v mystickém zanícení, nýbiz pohlíží ra-
ději na mladé dívky, které místo katechismu učí ne-
mravnosti. Sotva oblékl talár, musil se zodpovídati
před arcibiskupskou kurií, poněvadž měl souložnici,
jež byla od něho svedena. Hájil se tím, že prý by
ona ženština bez něho byla úplně propadla teřesti,
pokládá tudí. za křesťanskou povinnost, aby ji u sebe
podržel, načež ho kurie nechala na pokoji. K tomu
dlužno poznamenati, že don Ciro, když přišel před
církevní představené, pečoval o to, aby se pod suta-
nou zřetelně rýsoval revolver, který stále nosil u sebe
místo brevíře. Nebyl mužem, který by se dal klid.ě
připraviti o chléb. Mnohem raději než s chudými ob-
coval s násilníky a lupiči, a před odříkáním a kajíc-
nosti dával rozhodně přednost pitkám a orgiím. V je-
ho domě scházeli se camorristé, přechovávači, nevěst-
ky a volební kandidáti. Jeho nápadný zjev bylo vi-
děti všude; v kostelích, na lidových schůzích, v ho-
spodách, v soudní síni, na policii a ve vykřičených
#24
alto_textblock
#24
široká.
#25
alto_textblock
#25
domech. Prohnaný, obratný, zkušený pletichár a žva-
nil zabýval se všemi a vším, odtud jeho popularita
v onom bahnitém moři neapolské bídy, jež vyvrhuje
své trosečníky u zdí castelu Capuana (velké věznice).
Tak připojili se k němu všichni bojovníci zločinné
armády a bylo nutno obraceti se na něj, měly-li býti
uzavřeny voiební kompromisy, nebo bylo-li třeba
zmobilisovati neapolskou luzu, aby se ukojila špi-
navá ješitnost neapolského maloměšťáka. Don Ciro
dovedl této ješitnosti využiti a magistrát musil je
r. 1889, kdy byl starostou Nicola Amore, jmenovati
kaplanem na cholerovém hřbitově. Povinnosti, slou-
žiti denně smuteční mši, brzy se zbavil a magistrát
přimhouřil obě oči. Teprve r. 1896 trval ředitel hřbi-
tova na konání oné povinnosti, ale marně. Magistrát
nemohl učiniti nic jiného, než zrušiti místo kaplana
a zastaviti mu plat. Don Ciro nedal se však zastra-
šiti. Pomstil se tím, že se při následujících obecních
volbách vší mocí zasadil o vítězství strany Casale-
Summonta která později v korupčním procesu pod
lehla). Nová obecní rada anulovala hned zrušení ka-
planského místa, dala nu vyplatiti celý zadržený
plat a jmenovala jej r. 1899 kaplanem hřbitovů v Pog-
gioreale a Piet. Zde byl zlosyn absolutním pánem,
dal si od věřících platiti za mše a ošetřování hrobů,
kradl ze soukromých kaplí kalichy, ciboria a kříže.
Poskytoval útulku darebům a měl schůzky s prodej-
nými ženštinami. Zkrátka, hfbitov se stal jevištěm
hanebností a špíny. Ale nikdo se neodvážil odporo-
vati, ani arcibiskupská kurie. Také u tohoto džbánu,
s nímž se tak dlouho chodilo pro vodu, se však ucho
utrhlo. Don Ciro, jehož popularita nikterak nezmi-
zela, sedí v castelu Capuano, obžalován, že v zále-
žitosti vraždy Guacola oklamal spravedlnost a jest
podezřelý, že má účast nebo spoluvinu na zločinu.
= Řeka odplavila města. Řeka Missouri zvítě-
zila v třicetiletém boji proti městu Barney v Nebrasce,
když pozřela poslední dům kvetoucího dříve města.
Dům ten byl už před nějakým časem opuštěn, o-
něvadž řeka drala se blíže a blíže k jeho základům.
Před třiceti roky Barney bylo uznaným obchodním
střediskem. Ležele na dráze burlingtonské a vyhlídky
jeho byly dobré; tehdy bylo právě tak veliké, jako
Nebraska City. Pak ale počala se řeka Missouri
k němu dráti. Domy byly stěhovány zpět k vrchům,
dokud bylo místo ke stěhováni. Později však jeden
po druhém odplaven dolů po proudu. Dráha činila
vše možné, aby zabránila proudu cestu, než nic ne-
mohle řeku Missouri zastaviti, když jednou dala se
na pochod. Tam, kde město Barney kdysi stálo, jest
nyní řečiště Missouri, která jest v místech těch míli