Číslo 275.

V Praze, dne 7. října 1900.

Ročník IV.

Redakce, administrace a expodice: Praha, Pětrossova ulice, číslo 200—I Hefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí. Hexapečetěnéreklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní pondělí a po svátku vidy o dvanácté ho- dině polední. Jednotlivé číslo va Telefen rodakce č. 1í26.

8 h.

KATULILKt

Ll

Předplatné pro Prahu s donáškou do domu: 2.80 měsíčně .. čtvrtletně ... K 8.40 celoročně. . . . K 83.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně..... K 8.— čtvrtletně ... K 9.— celoročně.... K 36.— Předplatné do cizozem- aka: Hěmecka a Srbska: čtvrtletně . .. K 12.— celoročně. . . . K 48.— Předplstné do šmeriky, Francie, Svýcarska. Ita- e, Belgie s Anglie: čtvrtletně ... K 13.20 eloročně K. 52.80 Telef, administrace 1126.

Slunce vychází v 6 hodin 10 minut ráno. Slunce zapadá v 5 hodin 25 minut večer.

Neděle: Slavi ost růžencová.

Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu P'áně u Všech Svatých na hradě od 4.—8. t. m.

Dnešní číslo jest se zábavnou přílohou »Nedělí« o 12 stranách. Příští číslo vyjde zítra v pondělí v poledne.

Ani německé stromy nerostou do nebe. V Praz e, 6. října. Pravdu těchto slov poznává a i doznává právě Německo. Chvástavá politika pomsty a ně- mecké pěsti, jež měla před sebou všecko v Číně bez pardonu rozbíti, doznává fiaska. Krev a že- lezo proměňuje se poznenáhla v mléko a máslo. Co sršelo z úst německého císaře, to zmírňuje ně- mecká diplomacie stálým ústupem O vydání hla- vních původců reži na křesťanech spáchané, ani řeči — protože by byla musila první býti vydána ta stará jedibaba, čínská císařovna, která to všecko způsobila. Vyznívá to jako pošklebek starého lišáka I Hung Canga, jenž do listu čínského císaře diktoval prosbu k německému císaři, aby místo čínské krve vzal za vděk obětní vodou k usmíření duše za- vražděného německého velevyslance se slibem, že mu nyní ex post bude vystrojen pohřeb co nej- nádhernější. Čínská diplomacie slaví triumfy. Věru krásně se to — jak se slibovalo — ve- likolepé drama vyvinuje. Celý ten bombast ně- mecké politiky béře na sebe tvářnost frašky, jež pohříchu vyžadovala mnoho tisíc křesťanských životů. Spravedlnost vyžaduje, aby Čína za svůj hrozný pych byla náležitě potrestána, avšak jako obyčejně — péra diplomatů kazí, co meče vydo- by y, v případě tomto vydobýti teprve měly. Péra diplomatů zkazila, co na Balkáně ruské meče vy- dobyly. Statisíce ruských vojínů obětovalo svou krev k osvobození křesťanů Perfidní Anglie, jež skoro po celé 19. století v Evropě, hlavně v Italii. osnovala revoluce, vynalezla theorii o šetření ne- mocného muže a sotva že berlínský mír byl pode- psán, osvědčil Turek svou mírumilovnost vraždě- ním křesťanů. Rusko tehdy volky nevolky upustilo od vydo- bytí Cařihradu a vydalo se na cestu — do Asie. Začalo stavěti sibiřskou dráhu a sotva že napolo s ní bylo hotovo, stavělo »odbočku« několik set mil dlouhou přes Mandžursko do Pekingu. Zde měla býti odveta Anglii. Zde leží vysvětlení akce ruské, proč odvolává své voje z Pekingu a soustřeďuje je v Mandžursku. Rusko žádnou mérou nechce vy- tahovati kaštany z ohně za Anglii, kteráž v této chvíli jest bezmocná. Vojenská sláva Anglie jest

pohřbena v Transvaalu, kde hrstka sedláků upou- tává celou branou moc Anglie. Francie má naproti Anglii na vroubku ještě Fašodu, a Francie vůbec má skoro jako Rusko všecky své zájmy na pokoření zpupné Anglie, a Německo jak by smet. Německo domáhá se pře- bornictví ve světovém obchodě naproti Anglii, a proto horečně se pachtí po veliké armádě lo- dové, Německo by si vůbec nerado rozkmotřilo svého velikého souseda Rusa. A Amerika konečně potřebuje svého vojska nutně k udržení Manilly. Životní zájmy zde jmenovaných velmocí vyžadují aby pro tentokráte ještě Číně byl dán generální pardon. Diplomacie ruská slaví tu vítězství úplného nad Anglií. Rusko velmi chytře převádí boj na místo, na něž Anglie ze svých lodí nedostřelí — do střední Asie. Dnes vědí všickni národové světa, že Anglicko v Transvaalu i při svém vítězství utrpělo nesmírnou porážku, což zajisté nezůstane bez vlivu na Indy a na všecky národy pod jař- mem Anglie, kteráž s ustrnutím dovídá se, že ruská diplomacie slaví nového vítězství v Ti- betu, odkud právě poselství s dary vyšlo na cestu k ruskému caru. Jako ohromný krtek ryje ruská diplomacie ve střední Asii a podrývá ohromné horstvo himalajské až k samé Indii. Ta- ková je pomsta Ruska za vyrvaný mu Cařihrad. Rusko soustřeďuje své síly na severu Číny. Ono ukázalo dobrou vůli tím, že pomohlo vydobýti Pe- king, ale dále své síly rozdrobovati nemíní. Jemu běží hlavně o to, aby své ohromné přístavní zbroj- nice na asijském východě udrželo v dobrém stavu, jež i proto železnými drahami spojuje a zároveň zabezpečuje. O nějakém navrácení Mandžurska Číně nemůže býti ani řeči, stejně asi jako o na- vrácení Bosny Turecku.A mluví-li o tom diplo- macie přece, ví každý, k čemu Pán Bůh dal řeč diplomatům. Že však chvástavost pruská při tomto tahu moderních Argonautů utrpěla mrzutou porážku, je pravda. Rusko je trochu kleplo přes prsty, jako by ji řeklo: »Měj jen strpení, kaštany ještě nejsou do- pečené. I jiná ještě okolnost přispěla k tomu, že Ně- mecko místo krve Číňanů vzalo za vděk obětní vodou. Německo nemá peněz. Všecky ka- pitály má investovány v kolosálních podnicích, které sice mohou vynésti mnoho, ale až po letech. Na berlínské burse v této chvíli panuje ohromná deruta. Praví se, že majitelé nejrůznějších průmy- slových papírů ztratili již miliardy náhlým klesá- ním. Německo nemělo peněz k vedení války, ono

netroufalo si mizerných 80 milionů sehnati domaa proto vzalo si útočiště do Ameriky. Amerika je teď zemí zlata, tam se již chodí dlužit bohatá Anglie, což je velmi symptomatické. Jiná ještě je příčina, proč Německo své požadavky zmírnilo. Co nevidět sejde se v Berlíně říšský sněm, v němž bude ozývati se ostrá kritika nad dobrodružným pochodem do Číny, jímž německý císař jaksi inau- guroval epochu světovlády Německa. V Evropě v této chvíli nelze nic loviti. V jižní Africe pone- chalo Anglii volnou ruku, a proto chápalo se ochotně příležitosti, již mu poskytlo zavraždění německého velevyslance, k rozšíření své moci v Číně. Možná, že mu veliké sebezapření, jaké mu uložilo Rusko, vynese rozmnožení území Kiao- Čauského. Nějakým úspěchem se přece před říš- ským sněmem vykázati musí. A konečně generální polní maršálek hr. Waldersee nyní na půdě čín- ské nahledne sám dobrodiní, jaké Německu pro- kázalo Rusko, odchodem jeho vojska z Pekingu. Čína by se stala Německu osudným labyrintem. Co by Německo samotné se 20.000 muži v Číně pořídilo? Čína má ohromný materiál lidský. Cojí záleží na několika stech tisících boxerů. Ona by Němce pouštěla vždy hloub do země a zavírala by za nimi cesty, a Anglie by si škodolibě při tom mnula ruce, protože se tu jedná o soupeřnictví mezi Anglií a Ruskem. Boj o světovládu těchto obou říší vede se nyní na půdě čínské. Rusko bo- jiště z Balkánu přeneslo do Číny a tu Německo dobře ví, že po boku Ruska mnohem více vy- získá, nežli po boku Anglie. Obchodnická značka: »Made in Ger- many«, jak jsme svým časem uvedli, rozčiluje Anglii velice a proto praobyčejná opatrnost velela Německu prozatím uskrovniti se, ovšem těžká to oběť pro lačný žaludek pruský.

Volební ruch.

Čechy. Výkonný výbor národní strany svo- bodomyslné dohodl se, jak píší dnešní »N. L.«, ve dvou v těchto dnech konaných poradách s výkon- ným výborem české strany agrární o přípravách k vol- bám do rady říšské v kurii venkovských obcí. Vši- chni poslanci, již budou zvoleni na základě společné kandidátní listiny, vstoupí do klubu svobodomyslných lidových poslanců českých a zařídí v něm agrární odbor k soustavnému a vydatnému hájení zájmů rol- nictva. Důvodem k dohodě té byla vážná politická situace národa českého, kteráž vyžaduje, aby nastá- vající volby byly mohutnou, mocnou manifestací všech

Kulturní Listy-

V Praze, dne 6. října. K. — V krátké době urvala nám smrt dva muže, jejichž jména rozezvučela se daleko za hranice naší malé vlasti; oba byli profesory vědy a úmění lékařského: Michl a Albert. Jméno posledněj- šího s výšin rakouské metropole proniklo ještě dále do světa. Oba byli velikány nejen vědou, ale i srd- cem, a oba vyšli z našeho venkova, z těch prostých matek, jejichž upracované ruce zdobí náramky ne ze zlata, nýbrž z růžence. Matky tyto posílají své syny do světa s výbavou na pohled skrovnou, nepatrnou, skoro tak malinkou, jakým je hořčičné semínko, z něhož ale vyrůstá mohutný strom se sladkým ovo- cem. Výbava ta pozůstává ve zdravém, bystrém roz- umu a v pevné, nezlomné vůli. Albert jako malý školáčsk pásával krávy na návrší. Možná, že sníval o krásných zámcích, o nichž v lidových pohádkách slýchal, ale ani ve snu mu nenapadlo, že si jednou sám postaví takový zámek na místě, na němž krávy pásal. A to měl co děko- vati té výbavě z domu otcovského, v němž všecken život pozůstával v práci a v modlitbě. Stejné asi počátky měl profesor Michl. Oba vy- soko cenili víru svého lidu. Albert sám vystavěl na otcovské půdě kapli, již zasvětil sv. Vojtěchu. Michl odkázal značný obnos kostelíku svého rodiště. Pružinou ducha jest vůle. Co přijde do Prahy mladých, nadějných mladíků, kteříž v ní zanikají,

utopí se v chaosu velikého města a ztrácejí se beze stopy. Jejich hlavy bývají plné ideálů, vysokých, světotvorných a též světoborných myšlének, mnohý z nich nechal se nadchnouti velik ášstvím Nietzscheova nadčlověka, avšak vůle jejich byla kulhavou nohou, hráli si na titany a skončili jako rozšlápnutí červí- kové. V čem pozůstává tajemství velikosti? Nejsou to zázraky, nepozůstává tak v obrovské síle, jako spíše ve stálé pozvolné práci. Cihla za cihlou a kámen ke kaménku, tak vyrůstají ze země paláce a věže. Tak se tomu Albert učil doma od svých rodičů, tak to viděl na všech svých krajanech! Mnohým mla- díkům schází vytrvalost. Najednou ryc a po druhé nic. Mnohý člověk utrhne kus práce, utrhne celý balvan, ale pak si vedle něho lehne. Bylo by věru záhodno, aby byly vydávány po- drobnější životopisy našich velikých mužů a zejména prof. Alberta, o němž je známo, že se zabýval též poesií. Bylo by záhodno i záslužno věděti, čeho se na universitě dříve chápal, zdaž chlebového studia, nebo poesie, zdaž se na vysokých školách dříve trudil u pluhu každodenní práce, nebo raději sedával na vzdušného Pegasa? V Praze je mnoho studujících vy- sokých škol, kteří zabývají se spisovatelstvím. Čísti svou prácičku, několik klopotně vypocených rýmů v »Humorech«, anebo některém belletristickém listě, naplňuje je velikým sebevědomím. Pohříchu zapomí- nají, že takové literární hříčky jejich tatíci musejí platit svými krvavýmí mozoly, a oni sami ztrátou ne- nahraditelnou času.

Jak jsem již řekl, prospělo by velice, ze života prof. Alberta zjistiti, čeho se na universitě dříve chápal, zdaž spisovateslkého péra, anebo pitevního nožíku. Mnohý skoro horečně baží po slávě spisovatelské a málo kdo uváží, kterak lichá, klamná a při tom kterak těžce vydobytelná ta sláva je. Práce a píle jí věnovaná daleko nestojí za ten ždibec vavřínu, kdežto kdyby mladík tutéž píli věnoval své chlebové védě, byl by spíše stal se slavným a pak i zámož- ným. Postup tento byl bezpochyby u Alberta. Málo kdo má tušení, co je spisovatelské bídy v Praze. Údělem stárnoucích a nadaných spisovatelů je namnoze bída. A bude to čím dál hůře. Knihti- skařských závodů stále přibývá, pro něž pracuje spi- sovatelský proletář. Těch spisovatelů, kteří si pouze pérem vydobyli slušnou existenci, je prožlukle málo. Mnohý dnes z toho spisovatelského proletářstva hořce toho lituje, že z chlebového studia sběhl. Dostanou-li se někomu dospělejšímu spisovatelské plody studujících v jejich časopisech do ruky, podiví se, jakým nesmyslem hlavy jejich se zabývají. Skoro při všech lze shledati se se střeštěnými výroky Nietz- scheovými. Nietzsche nazývá Max Nordau největším frázistou nového věku. Nietzsche uměl největší nesmysl ozna- čiti lesklou frází. Nesouvislé myšlenky, vulgo ž vast, nazval lyrikou myšlenek — Gedankenlyrik. Respekt setkati se boháče se žebrákem, o němž onen říká, že se mu vyhne na sto kroků, Niet zsche nazval: