#1
alto_textblock
#1
Dne 19. dubna 1900.
#2
alto_textblock
#2
KATOLICKÉ LKBTY.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 106. Strana 3.
#4
alto_textblock
#4
byla podrobena náležitému šetření vzhledem k malému
příjmu z předplatného a poměrně velikému nákladu
vydávání. Posl. dr. Schücker navrhuje resoluci,
aby bylo jednáno s vládou, zdali by nemohl ekviva-
lent za adminikulární důchodky býti vykoupen za
fixní obno; státem zemi vyplacený. Resoluce ta se
přijímá. Posl. dr. Schücker navrhuje při tit. 6.
(Hudebné), aby přihlíženo bylo k návrhu se strany
německé již dříve na sněmě podanému, by byla za-
vedena progresse o předpisu hudebného a by bylo
připuštěno splácení jeho ve lhůtách. K návrhu posl. dra.
Pippicha odložena tato věc k projednání special-
nímu o návrhu německými poslanci podanému. Po té
schůze skončena.
#5
alto_textblock
#5
Zprávy denní.
#6
alto_textblock
#6
Ceská pouť do Říma. Včera ráno o 8. hod.
odnášel vlak ze severozápadního nádraží z Prahy
poutníky římské. Poutníků z království českého jede
260; z Prahy vyjely dvě pětiny, ostatní přisednou
cestou. Na nádraží bylo velmi živo, neboť s poutníky
přišli také velmi četní jich přátelé a známí, aby jim
stiskli upřímně ruku před odjezdem do věčného města
a ozdobili je čerstvými kyticemi. Loučení bylo srdečné.
Mezi poutníky pražskými byli četní duchovní, mimo
jiné vsdp. kanovník dr. Burian, vdp. prof. Drozd a
chéfredaktor našeho listu. Hojně zastoupeny jsou též
dámy. K hromadné výpravě naší přidruží sa v Římě
ještě mnoho Čechů, kteří již předem do Italie se vy-
dali. Pohoda byla přízniva. Když se vlak hnul, má-
vali odjíždějící ještě dlouho klobouky a šátky »na
shledanou«, až zmizeli zrakům přátel, již pomalu pak
opouštěli nádraží, přejíce poutníkům šťastné a pří-
jemné cesty.
— Z Vídně, 18. dubna. (Telef. zpráva »K.
Listů«.) Poutní vlak z Prahy přijel šťastně po 6.
hodině večer za velmi příznivého počasí do Vídně.
Cestou přistupovali ještě četní jiní účastníci pouti.
Na nádraží ve Vídni uvítáni byli poutníci svými
známými a četným obecenstvem. Také dostavila se
tam deputace školních dítek českých, dále katol.-po-
litické jednoty a jednoty sv. Methoděje. Za uvítání
to poděkovali kanovník vsdp. dr. Burian a vdp. prof.
Drozd. Poutníci odebrali se pak do ustanovených
* Odjezd J. Exc. p. ministra Rezka.
Včera v 1 hod. 35 min. odpol. odjel p. ministr dr.
Rezek z Prahy drahou cís. Františka Josefa do Vídně.
Na nádraží nebylo nijakého oficiálního rozloučení.
* Doplňovací volby. Ze Semil. 18. du-
bna. (T. k.) Při dnešní doplňovací volbě za venkov-
ské obce semilsko-železnobrodské zvolen byl oficielně
nekandidovaný Mladočech Josef Janoušek, říd. učitel
v Roztokách, 52 hlasy z 98 odevzdaných.
Z Trutnova, 16. dubna. (T. k.) Při dnešní
doplňovací volbě do zemského sněmu za venkovské
obce trutnovské zvolen byl německo-lidový kandidát
učitel Josef Jungbuch 116 hlasy proti německo-
pokrokovému kandidátu Emilu Fiedlerovi, jenž obdr-
žel 55 hlasů.
* Installace. Na 2. neděli po Velikonocích,
dne 29. dubna 1900 o 10. hod. dop. bude vdp. Fer-
dinand Sudek jako nově dosazený správce duchovní
v Arnoštovicích řádem církevním istallován.
* Vyznamenaná řeholnice. Školská sestra
z kláštera de Notre Dame v Novém Bydžově, Eleo-
nora Štěpána Jedličkova z Prahy, byla vyznamenána
zlatým záslužným křížem. Ctih. sestra Štěpána pů-
sobí na školách novobydžovských asi 30 let, požívá
v městě i okolí všeobecné úcty a vážnosti pro svou
laskavost a dobrotu srdce.
* Osobní. Císař nařídil, aby nadporučíkovi
Ed. Weitenweberovi, veliteli zemského četni-
ckého velitelství č. 2 v Praze byla vyslovena nejvyšší
spokojenost.
* Vyznamenání. Císař rozhodnutím ze dne 3.
t. m. udělil cvičné učitelce na německém ústavu ku
vzdělání učitelek v Praze, Bedřišce Herman-
nové, zlatý záslužný kříž.
* Ke slastem a blahobytu venkovského
duchovenstva se nám píše: R. 1898 v září roz-
létla se smutná zvěst o hrozné vraždě, spáchané
v Ženevě. Když také mně dotekla se ruka Páně —
přemáhal — přemáhal jsem se — bojoval jsem proti
chorobě celou silou své vůle — domníval jsem se,
že ji přechodím, že nebudu musit ulehnouti — leč
marně. Den 10. měsíce září r. 1898 nevymizí z pa-
měti mé. Sotva že jsem s velikým přemáháním do-
končil drahou oběť mše sv. a dobelhal se do své
světničky, musil jsem ulehnouti a na lůžku utrpení
ležel více jak 12 neděl — až do svátků vánočních.
Lékař z dosti vzdáleného okresního města, kterého
jsem musil povolati, dojíždíval dvakráte i vícekráte
v téhodnu ke mně — a každá návštěva stála 7 zl.
r. č. a co léky v lékárně! Jak jsem Pána Boha ve-
lebil, když jsem mohl zase po dlouhém čase dobel-
hati se do toho útulného kostelíka a obětovati mši
svatou! Choroba vlekla se však dále téměř po celý
#7
alto_textblock
#7
bytů.
#8
alto_textblock
#8
rok. Ač jsem nemusil již volati lékaře, přece z lé-
kárny jsem se nemohl vymaniti ani vyplatiti. Nad to
lékař mi radil, abych dojel si ku poradě k profeso-
rovi N. N. do Prahy. Můj ty Bože! Já venkovský
farář, jenž béře doplněk kongruy z c. k. berního
úřadu v obnosu 30 zl. a nějaký krejcar, ktorý jsem
si během nemoci nasekal na všech místech: u do-
ktora, u pekaře, u řezníka, kupce atd. dluhů na 200
zlatých, mám vydati se do Prahy! Ale nouze láme
železo! Poslal jsem žádost k c. k. místodržitelství,
aby mi byla milostivě povolena či dána z náboženské
matice podpora, leč dosud, ač to více jak rok, není
o vyřízení mé žádosti ani slechu — ani vidu! Inu,
co pak záleží na jednom takovém venkovském knězi
— a tak když bylo marné čekání a marné dosud
volání a choroba zahnati se nedala, odvážil jsem se
s prosbou na svého známého majstnějšího souseda,
aby mi vypomohl asi 30 zl., že bych tento totiž rád
do Prahy k panu profesorovi na konsultaci, čehož mi
on dobrák — spoléhaje na můj upřímný obličej —
neodepřel. A tak třímaje v tobolce těch lehce naby-
tých, či vypůjčených 60 K, vypravil jsem se na cestu
k té naší matičce Praze, které jsem již od národo-
pisné výstavy neviděl. Zima a blátivá plýskanice mně
donutila, že jsem si musil zjednati na nádraží asi
2 hodiny vzdálené povoz — výloha 4 K a 60 h.
čeledínovi diškrece. Lístek do Prahy 6 K 18 h. Byl
jsem nucen zdržeti se v Praze po dva dny — peníze
jako plevy lítaly, takže, když jsem chvátal k nádraží,
abych dostal se zase na svou vesničku, zbývalo mi
všeho všudy něco málo přes 10 K — zpáteční lístek
zase 6 K 18 h. a tak jsem byl rád, že jsem na dva
dny se 60 K. při největší skromnosti vystačil. Kon-
gruy dosud vyřízené nemám a tak doufám, že se mi
o nějaký groš za loňský rok najednou více dostane
— a tím že zaplatím! Jen Pán Bůh dej, abych již
nestonal — a vůbec žádný chudý venkovský kněz
aby nestonal — neboť pro ty dělníky nejsou žádné
nemocenské a úrazové pokladny — ani lékařové.
Uhlí drahé, dříví drahé, živobytí drahé, lid venkov-
ský ožebračen — novinami znemravňován — krásné
to vyhlídky pro venkovského duchovního.
K docházce na služby Boží. Panu
předsedovi místní školní rady v N. — Někteří ro-
dičové školní obce N. žádali zde, aby jejich školní
dítky v době zimní od návštěvy služeb Božích byly
osvobozeny. Žádost svou odůvodňují tím, že dítky
nejsou opatřeny dostatečnou obuví, že v kostele na
kamenných dlažbách jest zima a zdraví dítek ohro-
ženo. K tomu přidala místní školní rada ve svém
podání, téže věci se týkajícím, i ten důvod, že u ně-
kterých dítek vyskytla se epidemická nemoc spalničky.
Místní školní rada žádá, aby na krátký čas od na-
řízené návštěvy kostela bylo upuštěno, v žádosti pak
rodičů uvádí se dobré zdání obvodního lékaře, aby
po čas nebezpečenství spalniček prozatím dítky do
kostela voděny nebyly. Vyžádavše si ve příčině tá
dobrého zdání veledůst. kn. arcib. vikar. úřadu, jenž
konstatuje, že v kníž. arcib. konsistorním ustanovení
ze dne 5. května 1893 č. 3263 vyhlášeném námi
v úředním listu okresním z r. 1893 č. 10. se vý-
slovně připomíná, že v jednotlivých odůvodněných
případech může býti ve srozumění s duchovním
správcem uděleno osvobození od návštěvy služeb
Božích i pro jednotlivé i pro všechny žáky, dáváme
věděti, že po dobu skutečné potřeby z příčin zdra-
votních upustiti jest od společné návštěvy chrámu
Páně. Žáci větší, zdraví a náležitě ošacení buďtež
napomínáni, aby se služeb Božích (nedělních) co nej-
hojněji súčastňovaíi, byť by k nim na čas vedeni ne-
byli společně. Až tyto mimořádné zdravotní důvody
přestanou, což konstatovati jest v zasedání místní
školní rady, kde má hlas dp. farář a p. řídící učitel,
pak nechť školní mládež opět zachovává obecná pra-
vidla a předpisy v příčině návštěvy služeb Božích.
Rozumí se samo sebou, že i v době, kdy mládež ne-
bude voděna společně k službám Božím, jest povin-
ností učitelů, aby k těm žákům, kteří do kostel
přišli, dohlíželi. Toho vědomost činíce, ukládáme panu
předsedovi místní školní rady, aby o věci místní
školní radu i stěžovavší si rodiče náležitě zpravil.
C. k. okresní školní rada v Karlíně, 20. března 1900.
* Jak chce profesor Masařík učitele
přitáhnouti na vyšší studia ? píše v »Času«
v č. 6. Při fakultě filosofické nechť konají se sou-
stavně výklady a praktická cvičení o jednotlivých
vědách, v rozsahu, v jakém se jim vyučuje na
jednotlivých školách, pro kanddáty učitel-
ství. Výklady a cvičení tato mohou se po případě
osamotniti jako zvláštní oddělení praktické nebo
školské na filosofické fakultě. Oddělení to by bylo
ústavem, na němž by průpravy a praktického vý-
cviku docházeli učitelé všech oborů a stupňů,
tedy i učitelé škol obecných a mě-
šťanských. Tedy po 4 třídách nižšího oddělení
střední školy následovalo by potom 3 leta vzdělání
theoretického na paedagogiích v rozsahu jako na
vyšších školách středních (s povinnou němčinou!).
Na to následovalo by na filosofické fakultě studium
#9
alto_textblock
#9
dvouleté. A tím by kandidát učitelství dosáhl vzdě-
lání vyššího a potřebného vyškolení praktického.
K tomu plánu pana profesora Masaříka dodáváme:
Netoliko to, ale dosáhl by i titul profesora 8. hodn.
třídy, šavli, zlatý límec a sedm hodin týdenního vy-
učování či přednášení na vesnických fakultách.
* Politický klub křesťansko-sociální
pro politické okresy jičínský, jílemnický a
semilský pořádal v pondělí velikonoční, dne 16.
dubna t. r. v sále p. Sedláčka v Kundraticích ve-
řejnou schůzi klubu, do které přes nepříznivé počasí
dostavilo se na tři sta členů a hostů z Kundratic,
z Kruhu, Roztok, Jilemnice, St. Paky, Nové Paky,
Studence, Libštátu, Mříčné, Semil, Peřimova a j. —
Také se dali zastoupiti svými důvěrníky protestanté,
radikálové, pokrokáři, národní dělníci, čeští bratří, so-
kolové a herrenhuťáci. Po přednášce p. redaktora V.
Myslivce: »O úkolu politických klubů křesťansko-
sociálních«, přihlásil se ke slovu pan Huňka, expe-
dient z Paky, jenž býval kdysi katolíkem, pak delší
dobu nic, pak počuchal trochu k panu dru. Iškovi a
k p. dru. Matysovi a nyní někteří říkají, že je če-
ským bratrem, a jiní, že je herrenhuťákem. Z jeho
řeči nebylo lze ten rozdíl také vypozorovati, poně-
vadž hned na počátku jeho (doma nejspíše již připra-
vené) řeči přivedla jej z konceptu uvědomělá kato-
lička paní Tůmová z Líbštátu, která veřejně mu na
to poukázala, kdo ji při výplatě v továrně okradl.
Na otázky jeho o Třebízkém, Havlíčkovi, Palackém
a Komenském odpověděl pan redaktor V. Myslivec
svým známým zdroujícím způsobem, le nejen pan
Huněk, ale i protestant masarykovec pan MUDr.
Opočenský a celá jejich radikálně-pokroková kumpa-
nye uznala za dobré — — vytratiti se. — Pak roz-
vinul dp. farář J. Kousal z Mříčné program našeho
politického klubu křesťansko-sociálního, a poukázal
na to, že klub náš jest křesťanský, vla-
stenecký, lidový a antisemitskýa
tudíž v nynější rozhárané situaci politické pro lid náš
nejvhodnější a nejbezpečnější. — Pak hovořil vp. J.
Filler, kaplan v Šemilech o poměru dělníka, řemesl-
níka, rolníka, učitele a kněze k lidem bez nábožen-
ství a bez národnosti ať patřejí k politické straně ja-
kékoliv. Opětně přihlásilo se mnoho nových členů;
všech členů jest již přes dvě stě. — I z této schůze
bylo patrno, co pravých drahokamů českých, katoli-
ckých srdcí v lidu našem jest skryto a dosud nepo-
znáno. Na konec byla ode všech přítomných přijata
jednohlasně tato resoluce: »Jsouce přesvědčeni, že
bez zavedení úřední řeči české je všechno smiřování
obou kmenů v Čechách marným, žádáme za vyplnění
tohoto našeho požadavku, od něhož nikdy neustou-
píme a ustoupiti nemůžeme. 2. Majíce na zřeteli zbě-
dovaný stav zemských financí žádáme, aby vláda vrá-
tila zemím to, co zemím náleží. 3. Přihlížejíce k smut-
ným důsledkům stávky uhlokopů, žádáme vládu, aby
vývoz uhlí do ciziny, dokud domácí potřeby nebudou
kryty, zakázala a vůči samovolnému a libovolnému
zdražování uhlí obyvatelstvo vzala v ochranu.
* Z pražské radnice. Nedělní svou statí
rozvlnili jsmo trochu tichou hladinu radniční. Co se
dotýče dislokace mag. radů, sdělení naše, spočívající
na úplné pravdě, nezůstalo bez účinku. V úterý byl
povolán ku starostovi p. mag. rada Jíra, dosud ještě
v zádušním referátě, který má býti spojen s úřadem
zádušním, což by vlastně bylo jen s výhodou pro
samo úřadování; včera pak dlel tam zase p. mag.
rada dr. Reichert, a budou prý též ostatní radové
o věci slyšeni. Ve vojenském referátě, jak jsme sdě-
lili, jsou nyní dva mag. radové; dr. Reichert má se
odtud nyní vrátiti do živnostenského referátu (II. A.),
odkud p. drem Podlipným najednou proti své vůli,
ač je to nejstarší rada, přeložen byl do vojenského
referátu a nic mu neprospěla v tom směru před ča-
sem ani zvláštní žádost, podaná městské radě, aby
směl zaujati dřívější své místo. Změní-li městská rada
dnes své stanovisko, nevíme, ale rozhodně jisto jest,
že p. dr. Reichert (Mladočech a bývalý zemský posla-
nec) velice se přepočítal v p. dru. Podlipném, na
jehož starostenství svého času tolik se byl těšil ! —
Vytknuli jsme také, že osobní záležitosti neměly by
dále zůstati v rukách p. mag. rady Schwaba. Dnes
jeden doklad. Při posledním jmenování stal se sekre-
tářem jeden z komisařů — proti vůli a přes návrh
osobního referenta, k vůli němuž byl již neprávem
praeterován, takže může se právem cítiti hmotně po-
škozeným. A oč opíral se p. osobní zpravodaj? O je-
diný výrok, učiněný před několika lety zesnu-
lým () p. mag. radou G., mužem skrz naskrz šle-
chetným, jenž by se byl nyní dozajista co nejrozhod-
něji opřel referentovi, kdyby byl na živě! Výkladu
tu není potřebí. Pane rado Schwabe, nezapomínejte,
že jste byl jednou také jen písařem u obce, a jak by
vám bylo, kdyby někdo bránil vám navždy v po-
stupu, odvolávaje se na stará nepříznivá vám slova
kteréhosi nebožtíka !
Pět mladočeských poslanců zemských
súčastnilo se pondělního večírku u J. E. pana místo-
držitele, mezi nimi prof. dr. J. Čela kov a ký. Ti,