Číslo 70.

V Praze, dne 13. března 1900.

Ročník IV.

Redakce, administrace a expedice: Praha, Pštrossova úlice, číslo 200—II. Nefrankované dopisy se nepřijímejí, rukopisy se nevracejí Nezapečetěné reklamace jsou porta prosty Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vždy po dvanácté ho- dině polední. Jednotlivé číslo za 8 h Telefon redakce č. 1126.

KAl

JLICKt

Llo

Předplatné pro Prahu s donáškou do domn 2.80 měsíčně . . . .. 8.40 38.60 celoročně . . .. Pro tuzemsko poštou: měsíčně. . .. g. — čtvrtletně . . celoročně... . K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . .. K 12.— celoročně.... K 48.— Do Ameriky, Francie, Švýcarska, Italie, Bel- gie, Anglie a Ruska: čtvrtletně ... K 13.20 K 52.80 celoročně Telefon redakce č. 1126.

čtvrtletně . ..

Slunce vychází v 6 hodin 21 minutu ráno. v 5 hodin 59 minut odpol Slunce zapadá

Úterý:

Sv. Rozina. — Sv. Niceforus.

v chrámu Páně Čtyřicetihodinná pobožnost V c. k. dv. kapli na hradě Praž. od 12.—16. t. m.

jo

České státní právo.

Program naší strany jest mezi jiným znovu- zřízení státního práva českého, které jest pro ná- rod náš životní otázkou. Pojmy o právu tomto nejsou všude dosti prohloubeny a jasný, proto jsme s tím větším povděkem přijali zprávu o předná- škách, jež jednati mají o tomto tak důležitém před- mětu v »Pražském klubu«. Prof. dr. Kalousek v té věci učinil slibný počátek. Z přednášky této vyjímáme hlavní myšlénky, abychom takto svým čtenářům vysvětlili české státní právo se stano- viska dějepišného. Možno tvrditi, že mezi panovníkem a náro- dem jest učiněna smlouva, kterou obě strany jsou povinny zachovávati. Porušením jejím se otřásá nemálo vědomí právní. K tomuto otřesení přispěly nemálo školy filosofické od 200 let, které dovozují, že všeliký řád ve státě pochází ze smlouvy spole- čenské, jak se poprvé vyslovil Rousseau. Spole- čenskou smlouvou rozumí se úmluva, kterou prý lidé mezi sebou učinili, když přirozený stav se stával nesnesitelným, když nastala válka všech proti všem. Tak byl zařízen stát, a upravena jsou práva i povinnosti jednotlivců. Této smlouvy však nikdo nedokázal, proto tato zásada jest nesprávna. Mnoho nejdůležitějších zákonův a řádů státních může se považovati za smlouvu, třeba se tak ne- jmenovala; to jsou zákony upravující poměry mezi rozdílnými stavy společnosti státní, mezi rozdíl- nými vyznáními, mezi národem a králem- Rušení smluv ve státě jest podobné jakou soukromníků. Rušiteli se pak nevěří, i kdyby za- mýšlel něco dobrého. Rušitelé práv českého krá- lovství se tím ještě vychloubají, jakoby to bylo něco krásného. To jest, jako kdyby se někdo vy- chloubal, že provedl bankrot; není-li možno dodr- žeti závazky, je třeba učiniti vyrovnání. Vývoj státního práva českého byl nešťastný. Okolo r. 1500 a 1600 se aepochybovalo o tom že český stát je samostatným a svrchovaným. Dě- lilť se král o zákonodárnou moc se stavy. Jest jisto, že stavové čeští svobodnou volbou arciknížete Ferdinanda za krále českého vznesli naň moc krá- lovskou, což uznával ještě r. 1547, avšak chtěl se vymknouti důsledkům. Poněvadž stavové vší moci

králi neudělili, a ježto nebyly meze vytčeny, na- staly z toho spory. To bylo zvláště ve státě če- ském za války husitské a za slabé vlády panov- níků z rodu jagellonského, kdy stavové rozšířili znamenitě svojí moc na úkor krále. Král Ferdi- nand však chtěl již od r. 1527 moc svojí opět zvýšiti na ono stanovisko, jako bylo před válkou husitskou. Jeho vláda má tedy ráz absolutistický. Částečně to mělo svoji dobrou stránku, poněvadž přílišná moc stavů byla často zemi české na škodu. Jest dobře, když jest rovnováha mezi oběma a také kontrola, aby práva navzájem nebyla rušena Svrchovanost státu českého neutrpěla mnoho ani bitvou bělohorskou, neboť král i potom se tá- zal sněmu o svolení, má-li býti přivtělená země od království českého oddělena, zastavena nebo v léno dána, jak se stalo ve válce 30leté, kdy král Fer- dinand zastavil kurfirstovi saskému Lužici Dolníi Horní a r. 1635 dokonce kdy ji odstoupil mírem pražským takřka navždy. K tomu dal sněm český r. 1636 své svolení a spolupůsobil tak v působ- nosti práva svrchovanosti zemské. To se opakovalo i ve století osmnáctém, když musilo býti postoupeno Slezsko a Kladsko mírem berlínským r. 1742, k čemuž opět stavové svolili. Jiným znakem svrchovanosti jest povyšování do stavu šlechtického. V Čechách a na Moravě byly až do bitvy bělohorské dva stavy, totiž pan- ský a rytířský; stavové čeští se tohoto práva účastnili. Bitvou bělohorskou však tento pomě byl valně ztenčen. Tehdy císař německý povyšoval některé pány české za hrabata neb knížata říše římské, avšak tento titul byl též potvrzen dvor- skou kanceláří královskou, poněvadž jinak v Če- chách neměl platnosti. Čeští králové há- jili své vlastní svrchovanosti proti svrchovanosti německé. Změnu v tom učinila Marie Terezie, která udělovala titul šlechtický pro všecky země, avšak při tom též dávala titul pouze pro království če- ské, jako pánům Chorinským r. 1761, pánům z Radče 1764, Mitrovským z Nemyšle 1769. Ale také na knížata pouze ze své moci královské po- vyšovala, kdežto dříve se tak dělo z moci císař- ské; ona se sice psala císařovnou, ale práv císař- ských neprovozovala, neboť císařem byl její muž

František a později syn její Josef II. Za knížata země české povýšila r. 1746 Švarcenberky, kteří byli již 100 let knížaty říše římské, r. 1748 po- výšila hraběte Kinského na knížete, r. 1766 Collo- reda a Claryho r. 1767; císař Josef II. povýšil r. 1773 pak k téže hodnosti hraběte Palma, roku 1786 knížete roudnického Lobkovice na vévodu, r. 1808 císař rakouský František I. starofrancouz- ského knížete Rohana na knížete království če- ského.laou e9su Králové čeští hájili také samostatnosti zem- ské vůči říši německé, že není k ní v žádném svazku poplatnosti. Císař Josef II. to výslovně sám uznal, neboť v dekretech dvorských se vý- slovně odvolával na zásadu, že království české. jest říší samostatnou, ve které zákony říše ně- mecké nemají platnosti. Tvrdil také, že království české nepotřebuje výsady císařské, že žádný český poddaný nemá býti povoláván k soudům cizím, poněvadž by to znamenalo poddanství království českého k říši německé; neboť království české není poddáno nikomu, proto bez jeho svolení nemá býti nikdo volán k soudům cizím. Vzhledem k důležitosti tohoto předmětu po- jednáme šíře dle těsnopisných zápisků této před- nášky o zmatcích a nedůslednostech v této věci, o nedílnosti země české a vysvětlíme pojem stát- ního práva v nynější době a jakým způsobem by bylo lze je uskutečniti.

Zprávy politické.

V Praze, 12. března.

K situaci. Ujišťuje se, že vyrovnávací kon- ference přes všecky překážky sejdou se opět, aby pokračovaly ve své práci. Budou svolány prý na šest dní; těch totiž, kteréž padly na den mezi od- ročením říšské rady, jež stane se prý dne 20. března a mezi dnem 26. března, kdy prý sejdou se sněmy. Aby vyhověno bylo Němcům, bude prý pokračo- váno v těchto dnech v konferencích ve Vídni. Slyšení předsednictva poslanecké sně- movny u císaře. O dnešním slyšení předsed- nietva poslanecké sněmovny u císaře bylo vydáno následující komuniqué: Po blahosklonném přijetí a představení obou místopředsedů poslanecké sně-

FEUILLETON.

j

Premiera na vsi. Žert o třech jednáních. Napsal a vystavil p. J. Š maha. Poprvé v neděli, dne 11. t. m. Až jednou dojde na sepsání dějin stávek, myslím, že bude jíti pro jich počátek — do divadla. Tam začaly as nejdřív. A není snad ochotnické jednoty, která by ve svých annálech na ně nežalovala. Ostatně i naše Národní divadlo mohlo by leckterou ukázkou toho druhu ze zákulisí posloužiti. Pan Šmaha, zasloužilý herec a regisseur, sáhl sáhl v toto ovzduší, plné výbušných látek, sobě tak blízké, a sestrojil dramatickou práci, již nazval skromně: Žertem. Tedy dítko pouhé nálady. Bez vážných aspirací a nároků na nějakou cenu od poroty literár- ních soudců. Neberte ani skel ani nože na křeho- tinku! Vezměte tak, jak podáváno a reaguje li vaše bránice na samorostlý, zdravý vtip, ten či onen za- jisté chytne. Někde v Chroustovicích usadil se čilý reformator venkova, p. Velišský, ředitel první hospodářské zkušební stanice a ochotník každým coulem. Získati furiantské polaře pro rozumné opravy hospodářské, to nelze. Pšenky špatné, ječmeny stuchlé. Ale na dobrý chmelový mok, jsou jako nedodaní. Proto Velišský chce jim hlavy napravovat jinou cestou. Založí ochot- nickou jednotu. On, jeho žena, dcerka, služka i po- honč — všechno na prkna Thaliina. Pan učitel Vratislav je nadšený regisseur. Pí. Horáková, choť stavitele z Prahy, a její dcerka Půťa doplní enseble ve Z víkovském rarášku. Den premiery se přiblížil. Ale s ním i stávka je na obzoru. Nejdřív Slávinka, dcera pana ředitele Velišského, ze žárlivosti na svého budoucího snoubence, učitele regisseura — hází úlohou. Potom Kohoutek

první radní počestné obce, vzbouří všechny sousedy proti řiditeli a divadlu. Budou míti dole v ho- spodě koncert, aby zmařili premieru. A tak, jedva domácí stávka zažehnána, hrozí obstrukce, hlučná obstrukce z venku. Ale domácí studenti, kteří na premieru z Prahy do své rodné vesničky zavítají, i tu konečně zmaří. Zabaví krátce domorodým muzikantům jich nástroje. A p. stavitel Horák lepší pomazánkou hrdla hudeb- níků umlčí. Za kulisami divadélka odehrávají se po- hnutlivé scény. Kohoutková jde pro syna svého, aby divadla nechal. Ale synek ji nejprv odzbrojí, odejme obstrukční zbraně — puklice, a i přemluví že do divadla přijde. Na otce Kohoutka, důkladně již schmeleného, ovšem nelze tak působiti. Kohoutek. když se marně namáhal, aby vymohl vrácení nástrojů, odchází ze zákulisí se zařikáním, že nikdy na prkna divadla ni na krok nevstoupí. Premiera šťastně odbyta. Společnost ochotníkůa přátel jich se v sále baví. Oslavují své vítězství. Jen dole utápí svůj hněv poražení vesničané. Pí. Kohoutková zas je tu pro syna. Ale i zde syn ji uchlácholí, ona usedá mezi honoraci a je získána. A její dcera — jejíž jméno nedopatřením na divadelním programu vynecháno — bude třeba také hrát. Přichází i Kohoutek, důkladně již mokem sžehnutý, aby svoji lepší polovici odvedl. Marny všechny příkazy a domlouvání. Ale p. Horák, zámožný stavitel, i dolejší obstrukci brzo zlomí. Za- koupí od rolníků pole, vystaví dům, pořídí novou ho- spodu. Obstrukční voje Kohoutka opouštějí. I tvrdý Kohoutek se láme, smiřuje se s ředitelem Velišským a s prken divadla, na něž zařekl se, co živ bude vstoupiti, ohlašuje smíření. Odpor zmařen, myšlénka ochotnické jednoty slavnostně vjíždí do kulturně za- padlé obce. V sujetu práce p. Šmahovy jest zajisté zcel

způsobilý materiál pro veselohru neb frašku. Množství situací, z nichž zdravý humor dýše. Abychom však svůj soud upřímně pronesli, prvé jednání se nám nej- méně zamlouvalo. Stupňování opposice proti premieře není tu účinně provedeno. Vše se rozplývá v detailech a nesune se ku předu tak, jak zákony dramatiky nutně toho žádají. Za to lépe chytne jednání druhé a třetí. Scházíť ovšem i zde ono dramatické zhuštění a přistřižení výjevů. Ale jest tu taková hojnost drobností a episod, že interes posluchačů dovedou cele upoutat. A nedělní posluchačstvo přijalo práci velice vděčně. I souhra za režie p. autorovy byla příkladně čilá. Pan Sedláček jako ředitel Velišský dodával svojí hrou scéně náležité živosti. V každém ohledu znamenitý výkon podal pan Mošna jako potrefný radní Kohoutek. Výborné scény jeho v 2. a 3. jednání zasluhují všeho uznání. Jemu po bok svým uměním se řadila jako silnější polovice pí. Pštrossová. Rá- zovité figurky vytvořili též: pí. Hübnerová jako Anča — ochotnice, p. Pštross jako poštovní poslí- ček a pozounista a p. Kafka jako pohunek Vašek. I menší úlohy s pečlivostí nastudovali: paní K va pi- lová, sl. Grégrova, pí. Danzerová, pí. Ma- tějovská a pp. Želenský, Vojan, Matějov- ský, Vávra, Řada a jiní. K žertu p. Šmahově složil pan kapelník Če- lanský zvláštní předehru pro velký orchestr. Na několika prostonárodních motivech divokého tempa chce, tuším, pan skladatel uvésti nás v bujný ruch a veselí příprav k premiéře na vsi. Ale instrumentace předehry v houslích příliš ostře vyznívající, s po- divnými melodickými ozdobami ve flétách a kla- rinetech, nikterak se nám nezamlouvala. A neúplný závěr její, spoléhající na rychlé zdvižení opony k po- slednímu tónu, mine se též cele účinkem, jejž pan skladatel zamýšlel.