Ročník XXXVIi.

V Chrudimi, dne 3. února 1912

Číslo 19.

lan

II

.

S přílohou „Česká hospoduně

Týdenník věnovaný rolnictví, hospodářskému průmyslu, národnímu hospodářství a samosprávě.

S přílohou „Česká hospoduně

Vychází každý pátek večer (v případě svátku v den následující) nejméně o 1 archu. — Předplatné obnáší celoročně 10 K, půlletně 5 K a jest splatno a vymahatelno v Chrudimi. — Na přílohu „Česká hospodyně“ předplácí se celoročně 6 K. — Předplatné do cizozemska K 12.50, s přilohou K 17.50. — Účet poštovní spořit. číslo 850.036. — Telefon na redakci i administraci „Hospodářského listu“ Chrudim čís. 13. řím. VI. — Rukopisy se nevracejí. — Správa insertní části „Hosp. Listů“ při redakci v Chrudinii.

Majitel a zodpovědný redaktor Adolf Eckert, nakladatel hospodářské literatury v Chrudimi. Výkonný redaktor Antonín Čekal, odborný zemědělský učitel, em. hosp. správce. Hlavní spolupracovníci: K. Adámek, přísedící zemského výboru v Hlinsku. — V. Teklý, ředitel střední hospodář. školy v. v. na Král. Vinohradech. V. Bílý, zahradník střed. hospodářské školy v Chrudimi. — E. Černý, hosp. správce v Pašince u Kolína. — V. Černý, tech. úředník fy. J. Pracner v Roudnici. — Jan Červinka, továrník hosp. strojů v Praze. — F. Dvořáček, zvěrolékař města Prahy. — M. Florián, učitel kubánské, vojenské školy hospodářské v Jekatěrinodaru, Rusko. — F. Halla, odborný učitel zimní hospod. školy v Čes. Brodě. — V. Ježek, ředitel úřadu okr. zastup. v Chrudimi. — F. Jirsík, statkář v Červené Rečici. — L, Jozek, řiditel z. hospodář. školy v Čes. Brodě. — UDr. J. Kožaný, prof. hospod. akademie v. v. v Táboře. — Inž. Jindřich Křivánek, ředitel lukařské a rol. školy ve Vys. Mýtě. — F. Lukáš, učitel z. hospod. školy v Nov. Bydžově. — F. Milner, náj. dvora v Dobropůli u Černého Kostelce. — Dr. J. Munzar, profesor král. české hospodářské akademie v Táboře. — B. Procházka, prof. střed. hospodář. školy v Chrudimi. — J. A. Prokůpek, statkář na Král. Vinohradech. — B. Ruml, inženýr v Plátěr.cích. - Staroštík, předseda Selské jednoty, statkář v Hunčovicích na Moravě. — J. Stříteský, profesor střední hospodářské školy v Chrudimi. — Jose Svozil, redaktor v Litovli. — Inž. chem. Zd. Šíma, ve Vys. Mýtě. — F. Udržal, řišský poslanec a statkář v Dolní Rovni. — Fr. Uher, statkář v Chotuticích u Peček. — J. Vincent, řiditel v Kopřivnici. — F. Vysloužil, řiditel hosp. školy v Prostějově.

Obsah: Hospodářství svobodné. Luštěniny, jich výživnost a upotřebení (Fr. Uher). — Ne- dostatek masa a nynější produkce píce (dle J F. Wagnera, podává J. V. Ždánský). — O oce- lovém oři. — Slup (V. J. Š. v „Rybáři Česko- Moravském“). — Záležitosti spolkové — Zvědy a odpovědi. — Drobné zprávy. — Drobnosti hospodářské. — Drobnosti národohospodářské Rozmanitosti. — Reklama. — Tržní zprávy. Uprázdněná hospodářská místa. — Inserty

Kospodářštví svobodné

je dítkem moderní doby; ono neváže se na žádný předem ustanovený, šablonovitý systém, nýbrž každým rokem dle vyskyt- nuvších se poměrů co nejrychleji trhu a tím i výnosnosti se přizpůsobiti snaží a tak ze sezony tržní co nejvíce vytěžiti, co největší výnosy poskytnouti. Hospodářství svobodné neváže se tedy na žádný ustálený postup rostlin, nýbrž hospodář svobodné hospodářství provozu- jící každým rokem té neb oné plodině podle trhu přednost dávaje ve větších roz- měrech ji než jindy pěstuje a jinak po sobě řadí. Hospodářství toto vyžaduje ducha rozumného, obchodně prozíravého, čilého, zkušeného, počítajícího, vzdělaného, který jak půdě, tak i rostlinám rozumí a vý- pomocnými hnojivy řádně hnojiti umí. Svo- bodné hospodářství bývá intensivní, dělá tedy po stránce finanční značné nároky na kapitálovou sílu hospodáře. Místo pra- videlného střídání rostlin nastupuje zde na místo střídavé hnojení. Přes to ale i svobodné hospodářství vy- žaduje jako každý jiný systém hospoda- ření jistého plánu, bez něhož stalo by se hospodařením nahodilým a divokým. Svo- bodou touto nesmí se mysliti libovůle, bezplánovitost. Svobodné hospodářství nedá se mysliti v krajinách chudých, neúrodných, nýbrž jenom v krajinách nejúrodnějších, kde trh, klima, krajina i půda rostlinám obchodním a průmyslovým svědčí.

Kde hospodář ale nemá dosti vzdělání dosti zralé, klidné úvahy rozpočítavosti, kde naopak hospodář podal by se naho- dilému rozmaru, k chybným uzávěrům se odhodlal vlivem citové, pomíjející nálady, kde by hospodář neměl ani dostatek kapitálu, tam pak hospodářství svobodné jest tím největším neštěstím pro celou živnost. Tu pak toto hospodaření se může státi velice snadno břitkým nožem na obě strany brou- šeným, kterým snadno nerozvážný, ukva- pený, nerozumný hospodář se pořeže. Než se k svobodnému hospodářství odho- dláme, musíme míti: 1. zabezpečený rychlý odbyt (poměry dopravní a tarifové) pě- stovaných plodin i produktů, 2. nutno mít zabezpečenu sílu dělnou, pro nový způ- sob hospodaření potřebnou, 3. musíme mí hojnost kapitálu tažebného (na hnojiva, pro lid, atd.), 4. nesmíme volit plodin pod- nebí a půdě nepřiměřených. Tak jako po- čátkem minulého století střídavé hospo- dářství bylo ideálem hospodaření a vý- razem výnosné intensity oné doby, tak dnes svobodné hospodářství stalo se tímto ideálem. Střídavé hospodářství založeno jest na na různé povaze chemické a fysikální rost- lin i půdy. Svobodné hospodářství jes ještě intensivnější: odpovídáť budoucí si- tuaci tržní a půl roku i více ku předu kalkulující a zdar jeho spočívá v nále- žité výpomoci rationelním hnojením hno- jivy koncentrovanými, kterýmž zde připadá vážná úloha odčiniti chyby svémocného postupu, často i přemoci postupem nepři- měřeným přivoděné ve velké síle v půdě nahromaděné otravné toxiny rostlin, svo- bodě postupu bránící. Belgie byla kolébkou střídavého hospo- daření ve století XVI. Dnes však jest táž Belgie ideální zemí hospodářství svobod- ného. Volné hospodářství hodí se pro krajiny, jichž národohospodářské poměry jsou velmi vyvinuté. Hospodář, který chce prováděti volné hospodářství se zdarem, musí zároveň býti i dobrým obchodníkem,

aby dovedl to, co vypěstuje, také se zda- rem prodati. Volné hospodářství jest ty- pem intensivního hospodaření. Roční ná- klad na 1 ha orné půdy vystupuje až na 500, ba až na 900 i více korun. Zisk ale bývá nejvyšší. Chmelaření u Žatce, pěsto- vání chřestu u Ivančic, okurek u Znojma, zelinaření ve velkém, pěstování cibule ve velkém, pěstování řepného semene, se- menaření ve velkém, intensivné řepaření, čekankaření ve velkém: jak se říká na jednu, nejvýnosnější ale kartu, může býti též takovým typem hospodářství svobod- ného u nás.

rod

Tuštěniny, jich výživnost a upotřebení. Fr. Uher, Chotutice.

uštěniny možno vším právem nazvati mlékem rostlinstva, neboť chovají látku sýrovině podobnou, jako mléko zvířat. Mouka z luštěnin je s to ú- plně nahraditi mléko, i patří luštěniny k nej- lepším potravinám, jež tvoří krev a slouží k výrobě tepla. Luštěniny doposud u nás nepěstují se v té míře, jak by toho zasluhovaly pro svou velikou cenu výživnou. A jak dobrou pící jest mnohá luštěnina pro dobytek, ví dobře každý hospodář. Všechny luštěniny chovají vedle legumínu, škrobu a tuku fosforečnan vápenatý, tedy nejdůležitější látky ku tvorbě kostí. Za příčinou důležitosti živin, uvedu rozbor nejdůležitějších luštěnin a sice hrachu, čočky a fazolí v Koseinu a bílkovin Škrobu Tuku Soli Vody Hrách 35.5 — 25.0 58 2 2 — 2.5 9 — 9.75 Čočka 25.0 — 26.5 56 2.25 11.5 3.0 12.0 Fazole 24.5 —30.0 48 Luštěniny shodují se dosti ve svých sou- částkách a živností vyrovnají se téměř masu, ač jsou mnohem lacinější. Mouka bobová obsahuje nejméně 23% bílkoviny, hovězí maso pouze 17—20. Tuku jest obyčejně v mase 4%, v bobové mouce 3%. Boby chovají 57% škrobu, který se v mase té- měř ani nevyskytuje. Aby bylo lze připra- viti z luštěniny dobrý a živný pokrm, nutno znáti vzhled dobrého zboží. Hrách musí býti

o