Číslo 37.

ŽENSKÝ LIST

Strana 3

zabředlou do kalu neřestí a dočká se mnohdy i toho žalu, že musí patřiti, jak muže i syna rameno spravedl- nosti odvádí a zavíráni jsou ti, kteří pitím otravného jedu plnili bezedné pokladny státní, aby tak trestáni byli za přečiny, vykonané v abnormálním stavu požitím líhovin. A co žena nyní s dětmi ostatními? Obyčejně si od- dechne, nejsouc denně mužem týrána, dá se s chutí do práce, aby mohla nahraditi dětem to, oč je otec svou náruživostí připravil. Však sotva dítky trochu se zotavují, ukončen mužův nucený pobyt ve věznici za čin v nepříčetnosti spá- chaný, stará tragedie opět počíná a strastiplný život ženin jde poznovu. Smutek vnáší muž do domácnosti, nižádná veselá, příjemná, radostná událost neoživí do- máchost, jíž by se žena povzbudila, jež by jí dodala síly v utrpení, a proto nedivme se, že i její povaha zvolna se mění, osvojujíc si mnohé nepěkné vlastnosti. Její ponurý, zachmuřený obličej nevzbuzuje důvěru vlastních dětí a neláká je k matce, a před jejími hně- vivými a zlostnými slovy třesou se jako před surovost otcovou. A když politováníhodná žena pozoruje šťastný život své sousedky dělnice, která se svým vzdělaným. mírným, šetrným mužem žije se svými dětmi oprotiní skvěle, jaký div, že ještě více cítí tíhu svého života. Aby nitru svému ulevila, neuvažuje, zda slovo její jest ve vhodnou dobu na vhodném místě, ke vhodné osobě a vhodným způsobem proneseno. A tak ke všem trpko- stem životním mísí se klepy, hádky, pomluvy, vyvolá- vající pravé války mezi sousedkami. Všechny těžkosti prožité otupují konečně mysl že- ninu, že ona dříve vzorná, čistotná, pracovitá, hospo- dárná stává se v době, kdy by měla býti zvláště dětem vzorem, pravým opakem čistoty, pracovitosti a šetrno- sti. Nedovede ani s penězi, ani se šaty a potravinami zacházeti, ale žije tak, jakoby zítřka nebylo. Uvážíme-li život ženy s mužem opilcem, zdaž mů- žeme odsouditi ženu, která uvržena byla do svého ne- utěšeného postavení jen slabostí mužovou o povolností státu, který nechá lid líhovinami ve veřejných míst- nostech bez trestu otravovati, o rozum, zdraví a mzdu připravovati, jen aby tím miliony získal, mohl je obě- tovati nenasytnému molochu militarismu. A proto po- vinností každé ženy sociálně demokratické jest, aby všemi svými silami se přičinila o omezování zla, alko- holem způsobeného. Volati nutno na každé schůzi proti alkoholu, pouka- zovati na ohromné miliony, jež výroba líhovin státu přináší z kapes chudiny. Volejme proti stálému povo- lování nových hostinců a kořalen, volejme po zmenšení jejich počtu. Žádejme, aby nedělní klid vztahoval se nejen na obchody s potravinami, nýbrž na nálev líhovin aby se směly jen líhuprosté nápoje dne nedělního pro- dávati. Žádejme o upravení zákona na omezení opilství a také o skutečné jeho provádění, byť se to dotýkalo kapes kohokoliv. Naše nešťastné rodiny, naše trpící družky musí nám více ležeti na srdci než měšec státní i těch posvěcených a neposvěcených kapitalistů, kteří, když nemohou hnusnou robotou ujařmovati lid, činí to svými pivovary, lihovary a vinopalnami!

cené, jak ony spěchají do práce i z práce. Jsou to ženy a dívky z obchodů, kancelářů, telefonistky, telegrafistky písařky na stroji, ženy tak zvaných lepších povolání, ale proto přece slečny-proletářky. Dle jejich zevnějšku dalo by souditi, že zápas jejich o denní kus chleba jest snažší, lehčí než dělnice tovární Ale mýlil by se, kdo by se dal vésti touto domněn- kou. Tyto proletářské ženy musí snášeti ještě mnohem více strádání než ženy dělnice, neboť ve svém před- sudku považují se za něco povýšeného, za něco lepšího, zatím co pod pláštíkem zevního lesku strádají a hla- doví jako dělnice tovární. Tyto slečny-proletářky smut- ně živoří a pod denní unavující prací klesají; ne-li více, tedy stejně jako dělnice tovární. Povýšenost brání těmto ženám, aby solidárně stály v organisaci obchodních zřízenců; ani toho tyto slečny- proletářky nepotřebují a za dělnice se nepovažují, my- slíce, že jsou povýšenější. Tovární dělnice nejde do své roboty v klobouku a lepším šatě jako slečny-proletářky a tím již jest jakási přehrada mezi nimi a dělnicemi. Slečna-proletářka, třeba že svůj chléb smáčí slzami strádání stejně jako tovární dělnice, jest přece něco jiného, povýšenějšího. Namá- havá jest její práce ve všech těch vyjmenovaných po- voláních, té lepší práci, ale jak bídně placena! Zaměst- nána jest žena i tu proto, že jest lacinější silou pracovní, že je povolnou, že není organi- sovanou. Smutné postavení slečen-proletářek bývá často za- chmuřeno i jiným, neboť mnohý zaměstnavatel, hlavně je-li slečna hezká, dovolí si sáhnouti na její čest. Existenční boj slečen-proletářek přiostřuje se den ku dni, takže poznávají, třeba pozvolna, že jsou i ony součástí velké proletářské armády a že jedině společ- ným bojem budou moci si své existenční podmínky zlepšiti. Dnešní těžký životní boj jest nejlepším učitelem so- cialismu, a tu poznávají i slečny-proletářky, ku kter straně se mají přikloniti. Jaká budoucnost čeká sestárlou prodavačku, se- stárlou komptoiristku? Když se zaměstnavateli nehodí. ven s ní bez ohledu, jak bude živa a co se z ní stanel Třídní rozpory mezi zaměstnavatelem a zaměstnanou stávají se co den větší. Za jednu starou, sebe věrnější, oddanější pracovnici deset mladých, levnějších sil, on potřebuje samé usměvavé tváře, slečny, dívky, jež nedovedou uvažovati, my sliti. Může proletářka v obchodě, v kanceláři své posta- vení si zlepšiti? Odpovídáme, že ano, a to svým členstvím v odbo- rové organisaci. Jest až bědno, že dosud tak málo pochopení maj u nás tyto ženy pro organisaci. Jak jinak jest v Ně- mecku, kde 70 procent obchodních a kancelářských pří- ručí ženských jest v organisaci. Bylo by záhodno, aby i u nás ženy chápaly význam a moc organisace, jak mnoho by se postavení jejich změnilo k lepšímu! Zda to pochopí?

BESÍDKA.

Slečny proletářky. Snad se čtenář zeptá, kdože jsou ony slečny-prole- tářky, o kterých tu psáno? Denně a zejména v hlavním městě můžete v hodi- nách ranních a večerních viděti ženy o něco lépe oša-

Vzdala se. V rohu výletní zahrady se tančilo. Primitivně upra- vená tančírna obléhána byla hustou směsicí mladých těl dívčích i mužských, kteráž jako jeden vír točila se po chatrných prknech. Děvčata — vlasy vysoko na- česané, prostovlasá, bujně se smějící, v divokém reji a