ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 887e71b5-dbab-48d8-ba56-100493e16d5e
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 11
#1 alto_textblock #1
Ročník I. Č. Budějovice, dne 22. prosince 1902. Číslo 27
#2 alto_textblock #2
NOVÝ Jihočeský Dělník. Vychází každý týden v pátek M Redakce, administrace a expedice 0A Předplácí se: pro Rakousko: ročně K 4-80, půlročně Za inseráty nebéře redakce zodpovědnosti a platí se hned & Rudolfovská třída číslo 14. v Českých Budějovicích. & K 2:40, čtvrtletně K 1’20. Pro Německo na rok K 5*48. při objednání. • Jednotlivá čísla za 8 haléřů. • Pro ostatní země na rok K 6’88.
#3 alto_textblock #3
Stížnosti listu se týkající zasílány buďtež na Adolfa Hejska v Č. Budějovicích, Rudo Ifovská třída číslo 24.
#4 alto_textblock #4
Na konci roku! Dnešním číslem zakončujeme letošní ročník­ a žádáme ct. odběratele, jimž předplatné končí, by toto laskavě obnovili. Spoléháme, že jako roku letošního, tak i rok příští ct. odběratelé listu našeho povinnost svou vůči nám plniti budou, jakož i my vždy se vší vervou budeme hájiti zájmy dělnictva a uti- skovaných pracujících vrstev vůbec a šířiti neohroženě myšlénku sociálně-demokratickou. Těm pak, kdož o zdar časopisu našeho jakýmkoliv­ způsobem se přičinili, děkujeme a spoléháme,­ že i budoucně nedají si ujít ni jediné příležitosti, aby nové odběratele získali a o rozšíření listu do všech končin svého okolí se přičinili. Se sociálně-demokratickým pozdravem Redakce. Dr. A. DODEL: Bludy a pověra u porovnáni s vědou. (Výňatky z knihy: Mojžíš či Darwin?) Není zde na místě, bych ukázal, jak všechna řecká a římská nádhera, jak ty krásné počátky přírodo-věde- •ckého poznání, jak umělecká a básnická díla byla k zemi sešlapána a jak s římskou světovou říší zapadla v trosky. Římská říše byla by se i bez křesťanství rozpadla z týchž důvodů, jež podnes ještě zaviňují pád velkých říší a národův. Avšak musím říci, po dlouhá, dlouhá staletí ve zví- tězivší církvi křesťanské konsekventně panoval fanatismus­ neučenosti a že nevědomost, již lze přece tak lehko podržeti, patřila k ideálům církevních učitelův a biskupův a že vysoko byla vynášena. Psalť i církevní učitel Euse- bius (ve 4. století po Kr.) docela bez obalu: »Nepodceňujeme vědomostí z nevědomosti, nýbrž protože opovrhujeme jejich úplně bezcennou prací, obracejíce­ svoji duši k lepším věcem.« Roku 391 po Kr. byla nejslavnější ze všech tehdejších­ knihoven, 700.000 svazků a pergamentových svitků
#5 alto_textblock #5
BESÍDKA.
#6 alto_textblock #6
Pokoj lidem dobré vůle! Jak šťastným jest ten, kdo může s pořekadlem­ tímto v nastávající době Vánoční se spřáteliti! A přece nesčetné legiony jsou těch, kteří, ačkoliv by si uskutečnění téhož přáli, nuceni jsou pořekadlo toto proklínati, poněvadž všední události z jich vlastního života přesvědčují je ■o něčem jiném. * * »Zemský ráj to na pohled!« končí známá nám všem a tak často různými lidmi zneužívaná­ píseň. Nuž, poohlédněme se poněkud šířeji po tomto našem »ráji« a porovnejme, jak ve velkém množství jest dovoleno nám dělníkům slastí jeho užívati. Nezahýbejme daleko a zůstaňme jen při nastávajících dnech Vánočních a dojdeme ku trpkému zklamání. Co tisíců mozolných rukou pracovalo v potu tváři po celý rok a podívejme­ se nyní na ovoce jejich práce v jich domácnostech. Měl příležitost jsem pozorovati a nahléd- nouti v život našeho zemědělského dělníka, zaměstnaného na panství bohatého řádu kněž- ského, a tu naskytl se mi mnohdy a mnohdy hrozný obrázek, který zjevuje se v našich domácnostech,­ když nastává nedostatek a často
#7 alto_textblock #7
obsahující bibliotéka Alexandriánská (v Egyptě) spálena zfanatisovanými křesťany za vedení arcibiskupa Theofila. Tehdy žila Hypatia, Řekyně proslavená krásou, cudností a učeností, jež šla do Athén, aby tam studovala filosofii. Vrátivši se do Alexandrie, vyučovala aristotelské a novo- platenské filosofii. Za povstání křesťanů, pobouřených patriarchou Cyrillem, byla tato učená dáma nejukrutnějším­ způsobem zavražděna Tak usazovaly se nad světem silněji a silněji temné mraky duševní temnoty. R. 1317 zakázal papež Jan XXII. zvláštní bullou studium­ chemie. Kdo však přes toto zbraňování oddal se pozorování přirozených věcí a myšlénkám o viditelném světě, byl obžalován buď z kacířství nebo jako čarodějník­ nebo čarodějnice ze spojení s čertem, načež bylo mu tak neb onak pomoženo z tohoto světa na onen. V Lucernu­ byla r. 1652 85letá žena, z níž na skřipci vymohli přiznání, nejrafinovanějším způsobem ztýrána a pak za živa upálena. Téhož roku byla jakási Kateřina Schmied- lova, »malé děvčátko j edenácti 1 eté pro čáry, ježto nebylo naděje na polepšení, bez rozsudku ve vězení oběšeno a potom do pytle­ strčeno a upáleno« — tak oznamuje radní protokol. (Kap. I., odst.: Mojžíš a jeho učení, str. 32—35.) Ano, opovrhování přírodou a světem šlo tak daleko,­ že i manželství bylo prohlašováno za nutné zlo, za jakési opovržení hodné zařízení, jež má za základ zvíře- cky ohavné instikty. Tohoto pojetí manželství přidržely se některé křesťanské sekty (na př. bohmisté); jemu odpovídá­ také bezženství římsko-katolického duchovenstva. Žena tím na vážnosti ovšem získala málo. Rozumné nynější nazírání na svět pokládá ženu za rovnoprávnou s mužem; neboť žena jest podmínkou bytí a zdaru našeho pokolení lidského. Právem upozorňuje prof. Dr. K. Furrer, že Ježíš se světu nevyhýbal. Nadšeným přívržencům coe- libátu připomíná: »Co bůh spojil, člověk neodděluj.« — Dovolím si připojiti, že Ježíš súčastnil se veselé svatby v Caně, a že dokonce udělal velmi dobré víno, když hosté neměli již žízeň. — Také pravil svým učeníkům: »Nebudete-li jak děti atd.« To jest nepopiratelný znak veselé radosti ze života. »Tiché hodiny trávil poď šírým nebem.« — Co všechno však udělala theologie z tohoto idealisty! To, co Kristus byl, nezdržovalo vývoj a nevyhýbalo­ se světu, nýbrž tak činí to, co z Krista církev udělala. (Tamtéž, str 30—31 )
#8 alto_textblock #8
býval jsem svědkem výbuchů jeho nevole a nespokojenosti. Po celé léto dřel se v potu tváři s manželkou­ svou i dětmi na velkostatku tohoto řádu v městě S. Když vídával jsem pokrm jejich, tu často mihla se myslí mou otázka, jak mohou při této bídné stravě tak namahavou práci konati, mezitím, co chlebodárci jejich, žijící z tučných prebend, hověli sobě v radovánkách a rozkoši Ze mzdy své a své rodiny nemohl kolikráte ani celý týden vystačiti, což teprve ušetřiti něco na dobu zimní, která neúprosně zanechávala­ nyní stopy své v jeho domácnosti: hlad, nouzi a bídu . . . Nalézal se již delší dobu bez práce a jsa na pokraji zoufalství, s tupou resignací hleděl vstříc do budoucnosti. Však nebylo mu souzeno, by zahynul docela­ ... . Jednoho dne oznamoval pomocí bubnu obecní strážník, že ve vesnici K. bude se loviti rybník, patřící témuž řádu, a kdo si chce pár krejcarů vydělati a býti nápomocen, že bude přijat. Tu on, puzen takřka hladem, přihlásil se též o práci tuto a byl milostivě přijat. Vyzval mne tudíž, poněvadž věděl, že jsem celý svůj život ztrávil ve velkém továrním městě, bych se na lov tento šel podívat, čemuž jsem vyhověl.­ Těšil jsem se v duchu, až uvidím ten veselý život, který panuje při lovení rybníků, a o kterém jsem v mládí svém slýchával.
#9 alto_textblock #9
Lidstvo nemůže trvale vzdorovati moci pravdy' Toť útěchou — velkou útěchou! Důvěrou — radostnou předzvěstí! Zatím vyskytli se i v Americe a potom opět v Německu­ stateční duchovní, již nelitujíce námahy, studovali učení rodojevné a hledali nějaký východ, kudy by vyvedli­ věrné přátele náboženského- smýšlení a žití z theologického­ labyrintu prostého popírání na výšiny vědecké­ záře. Suvage (americký kazatel) praví (mezi jiným): »Tato víra vědy (přírodní a rodojevné) jest veliko- lepější, než kterákoliv jiná, již učilo náboženství.« Ovšem se slovem »náboženství« provozovali generální­ nájemci pravé víry značné šmejdy. Ve své dětské omezenosti tvrdili a tvrdí až dosud, že jedině oni mají náboženství. Se slovem náboženství provozují právě takové­ podvody jako s pojmem svobody. »Míti náboženství«­ značí u nich: býti omezeným a domýšlivým zároveň,­ býti hloupým a zároveň ctižádostivým, míti na jazyku­ mír a zároveň bojovně oháněti se nožem, kázati lásku a zároveň učiti nenávisti, vyžadovati snášenlivosti a zároveň býti nesnášenlivými, vydávati se za děti boží a používati všech praktik ďábelských. Říkají o sobě, že jedině oni znají vůli boží, a míní tím povznesení svého vlastního — ach, tak, tak omezeného — já. Právě tak činí se »svobodou«. Býti svobodným, značí těm svatým: míti právo jiné pronásledovati, trápiti a mučiti, jiné — své lidské bratry a sestry — potlačovati a vymačkávati. Ano, ano, to je »náboženství« a »svoboda« dle srdce — sobců. Nazýváme náboženství pohanské hrubým, protože zbožňuje dřevěné pařezy, stvůry a zvířata. Křesťané nazývají­ Mohamedovo náboženství smyslným, protože přislíbil­ svým věřícím, že se jim dostane na onom světě haremu nádherně vypraveného; Mohamed nazval křesťanské­ náboženství nesmyslným, protože má místo jednoho­ boha tři božské osoby; židé nazývají křesťanské náboženství bludným, protože Ježíš Nazaretský nebyl nikterak­ pravým Messiášem a naopak nazývají křesťané opět židovské náboženství nepravým, protože židé přibili na kříž svého vlastního Messiáše. Každá křesťanská kon- fesse nebo sekta tvrdí, že ona jediná má pravé náboženství­ a žádná jiná. Katolíci nazývají svou církevjak známo samospasitelnou. A jaké proudy krve byly již prolity pro toto náboženství! Nejděsnější ohavnosti byly spáchány ve jménu náboženství A přece: všichni ti, již takto mluvili a jednali, všichni­ ti, již posud tak mluví a rádi by zase tak jednali, Avšak radost má byla předčasná, neb dojmy, které jsem tam zažil, nevymizí nikdy z mé paměti. Lovci, chatrně oblečení, stáli až po prsa ve studené vodě a pracně drali se ku předu. Každé chvíle bylo slyšeti nadávky panských popoháněčů, o které tam nebyla zrovna nouze a nepřeháním: napočítal jsem jich více než lovců. Byly tam zastoupeny všechny jejich kategorie, a právě ti nejnižší počínali si nejhůře.­ Ba došlo to tak daleko, že jeden z po- poháněčů (jestli se nemýlím, byl v klerice), dokonce navrhl, patrně z lakoty, by ani ta nejmenší rybička se neztratila, by lovcům byly prohlíženy i kapsy když vylezou zvody, což bylo od ostatních se smíchem přijato. Jelikož byla velká zima, tu bylo po každém­ zalovení lovcům »rozdáváno« též malé občerstvení. — Šafář nechal postaviti všecky lovce do řady a každému z nich hodil po kusu chleba a vuřta a nalil též po »čtvrťáku« kořalky,­ patrně taktéž z kněžskéno lihovaru. Toť byla odměna těch, kteří nasadili pro pár krejcarů, by rodinám svým aspoň to nejnutnější­ zaopatřiti mohli, své zdraví i život. Páni zatím však v rybářově chatrči nerušeně pili víno, jedli šunku a spokojeně bavili se v teple .. . Tu ozvala se v nitru mém otázka, kterou nedovedl jsem si nikterak zodpovědít: »Jak jest toto vše jen možné?« Ale přísný pohled všade »nezbytně« přítomného ochránce našeho
#10 alto_textblock #10
dětem i dospělým hodí se nejlépe vybrané druhy
#11 alto_textblock #11
Pražská siln. proti hostinci „U Kočvarů“.