#1
alto_textblock
#1
Strana 4.
#2
alto_textblock
#2
„Nový Jihočeský Dělník".
#3
alto_textblock
#3
Číslo 18.
#4
alto_textblock
#4
dobu, kdy dar ducha svatého vstoupí k našim
otcům na radnici. My ovšem se budeme pečlivě
starati, aby páni při uvažování docela neusnuli.
X Divadelní představeni dělnického spolku
v Táboře, které mělo se konati jak v tomto listě
oznámeno 26. t. m., odkládá se na den 9. listopadu.
X Městská rada v Týně n. Vit. usnesla se
na prohlášení, v němž vyslovuje rozhořčení nad
předlohou vládní o jazykové otázce, že nadržuje
Němcům a zatlačuje řeč českou v úřadě do
pozadí.
X Aféra v Třeboni. Z Třeboně se nám sděluje:
V poslední době dostala se zde na veřej-
nost aféra, vrhající temný stín na smetánku mě-
šťácké společnosti v našem městě. Dějištěm jest
hotel »U zlatého hroznu«. Tamže zaměstnáno
bylo co číšnice děvče-sirotek. A osudu takovýchto
číšnic ani tato dívka, ačkoliv teprve nedávno
škole odrostla, neušla. Bylať »magnetem« pro
lásky lačné hosty a chtěla-li u hostinského, jenž
byl zároveň jejím pěstounem (!!) obstáti, musela
lásku hostů přijímati. Věc přišla na jevo, když
nalezeno u ní větší množství peněz a ona obviněna
následkem toho z krádeže. Při vyšetřování
s pláčem doznala, že peníze ty dostala od —
pánů.... Zapleteny jsou v tuto aféru i čelné
osoby z třeboňské honorace a proto mimo „Bu-
divoje" nikde ani hlasu o tom. Věc patrně se
zatušuje, neboť jest jí ohrozen i mír některých
spořádaných domácností.
X Klerikální necitelnost prozrazuje valně
na sobě pater Jan Raška, profesor bohosloví.
Píše se nám o něm: Synu vlastní jeho sestry
zemřela minulý týden manželka po šestiměsíční
nemoci. Dotyčný je chudým obuvnickým dělníkem
a vedle své poctivosti a zachovalosti
nemá praničeho. Sklíčen dlouhou nemocí a
úmrtím své ženy, šel prosit strýčka svého, profesora
bohosloví Raška, aby přispěl mu něčím
na pohřeb. Raška jest majitelem domu v Nepomuku
a má i peníze uloženy. Leč dokázal
vůči svému synovci, že mezi bohosloveckým
jeho učením a skutky jest rozdíl veliký. Nedal
mu ani haléře, ač ubožáku tomu zemřelo po
smrti ženy i dítě a on musel během týdne vypravovat
dva pohřby. Lidé cizí mu pomohli.
Obuvník pan František Procházka, u nějž dotyčný
dělník již několik roků pracuje, dobrovolně,
aniž by byl o něco žádán, daroval mu
8 zl., jen vlastní strýček, bohatý kněz a profesor
bohosloví, nedal mu ani 8 haléřů. On je vůbec
tak necitelný, že již před šesti lety, když prosil
jej tentýž o malou podporu, aby si mohl zařídit
domácnost a padl před něj nakolena se sepjatýma
rukama, nebyl k odměkčení a vyhodil jej
ze dvéří. Jindy zas zapřel se před ním, kdy
nic na něm nežádal, ač věděl, že dobře ví, že
doma je, poněvadž ze světnice jeho vyklouzla
mladší dáma právě hdyž chtěl dělník otevírati.
Bohoslovec za ní zamknul a neotvřel vzdor
několikerému klepání. A takovými jsou ti kleri-
kálové všichni. Slova mají jako med, ale na
mozku led a v srdci jed.
X Ze St. Tábora. (Původní dopis.) Dne 5.
října sešel se jeden náš soudruh s náměstkem
p. starosty J. Lengrem, jak se on sám tituluje.
Jsa ještě rozčilen pro kopanec o obecních vol-
bách, přivedl to až k fackové aféře. Naši páni
výboři nevyčistili si doposud žaludek a proto
nejraději by zavedli pěstní právo. Z ničeho nic
tázaLse Josef Lengr našeho soudruha, mnoho-li
za to dostal, že volil se stranou oposiční, když
prý v celém St. Táboře nemůže být nikdo jiný
starostou mimo něj a p. Cíchy. Snad proto, že
se neumí nikdo tak rváti jako on. Známe vás
p. Lengře hned od té doby, jak jste k nám přišel.
Nosíval jste dosti chatrné dřeváky a dnes, když
jste již zbohatl, chcete vládnouti celou obcí. Přesvědčil
jste se sám o své kvalifikaci dne 5. října
u okresního soudu v Táboře a ted snad víte již,
jak se máte chovat. Ta pochvala, kterou jste si
tam odtud přinesl, hezky vám sluší a my vám
k ní přejeme mnoho zdaru.
#5
alto_textblock
#5
Různé zprávy.
* V ženském klášteře „Sacre coeur" na
Smíchově propustila představená dělnici, která
Čistila každodenně školu a zjednala k práci této
3 školačky, jež vykonávají práci tu za oběd a
svačinu, zatím co dělnice rozmnožuje řady neza-
městnahých a panující bídu. Také „křesťanské“
„klášterní dobrodiní“.
#6
alto_textblock
#6
* V ústech státoprávní fráse, v kapse —
zpropitné — to je nynější nemužná politika česká,
řekl na klubovní schůzi strany realistické
dne 18. října t. r. prof. Masaryk a řekl pravdu.
* Nevděčníci. Čas píše: Tiskárna národních
dělníkův oznamuje také plakáty na rozích, že
vydává podobizny monsignora Drozda a jeho
společníků. To je hanebný nevděk, neboť monsignore
Drozd pomáhal národní dělnictvo vydu-
pávat a sotva se mýlíme, že byl jmenován mezi
těmi, kdož se četli mezi dárci v pověstných červených
knížkách, do nichž se zapisovaly milodary
na stranu Klofáčovu.
* Plzeňský starosta dr. Peták stál obec
plzeňskou, zadluženou jak italský stát, vr. 1901
jen maličkost — .26.302 koruny 23 haléřů.
Stojí-li i páni radní a ostatní městští úředníci
tak veliké nehospodářské sumy peněz, pak jest
plzeňské obyvatelstvo věru k politování. Pan dr.
Peták dělá špatnou reklamu státoprávním požadavkům
českým.
* Antiklerikálni epištoly. V Brně, v Koffil-
lerově ulici čís. 12, ustavil se kroužek svobodomyslných
lidí, kteří budou vydávati antiklerikální
Epištoly, k šíření poznání o rozdílu mezi náboženstvím
a klerikalismem a zásady Havlíčkovy:
Nic jim nedávat a nic jim věřit.
* Nová defraudace ve Vídni. V klubu bankovních
úředníků sebral pokladník R. Wilhelm
4000 korun. Učinil prý to s nejlepším úmyslem,
že je vrátí. Přišli však na něj záhy a dali jej
zatknouti.
* A zase defraudace. Také ve Vítkovicích
v slévárnách objeveny byly velké defraudace,
páchané delší čas jedním úředníkem. Z Uher též
docházejí zprávy o více defraudacích. Defrau-
dační horečka panuje v celém světě.
* Svatováclavská záložna okradena z vůle
boží. „Právo Lidu“ dopalovalo již několikráte
pány klerikály, nekradl-li Drozd miliony z vůle
boží, neboť bez té ani vlas člověku s hlavy nesejde.
A skutečně prý celý ten skandál spískal
klerikálům Drozd z vůle boží. Kázal to, prosím,
dne 19. října profesor bohosloví v budějovickém
semináři. Drozd prý sloužíval špatně mše svaté,
bohu se proto nelíbil a potrestal jej. Učinil z něj
raději darebu a zloděje, než by jej nechal nehodným
knězem. Nuže, mlčte všichni, kdož budete
okradeni a zvláště dejte pokoj černým pánům.
Co so stalo, byla vůle boží.
* Klerikální panama ve Svatováclavské záložně
čeří hrozně klidný život nižšího kleru.
Kaplanové a faráři na venkově rádi by pomohli
záložně aby nevešla do konkursu a upisují za
tím účelem menší i větší korunové obnosy, někteří
snad s úmysly poctivými, jiní aby šálili
křesťanský svět, poněvadž vědí, že záložně tím
pomoženo nebude. Vyšší klerus, který vlastní
obrovské miliony, ten jedině by mohl pomoci,
ale nechce. A tak budou tisíce lidí, kteří si vypůjčili
ze záložny Svatováclavské peníze a museli
se stát následkem toho podílníky, ožebračeni
a zničeni. Klerikálové za tím účelem zříkají se
monsignora Drozda, aby se vše na ně nevrhlo.
Drozd prý byl knězem nehodným a nemají prý
s ním i oni býti stotožňováni. Kdyby však
trestní soud jej propustil a netrestal, přijmou jej
s otevřenou náručí mezi sebe. Což nekonali
mnozí papežové i hieriarchové podobná darebáctví,
ano ještě větší jako Drozd? A klerus jen
je chválí a zapírá špatné jich skutky kde jak
může. Nebýt dnes tisku a lid tak vyspělý, nebyl
Drozd za mřížemi, ale mohl by-dále krásti
a ještě by našel nesčetných kumpánů s páter-
skými límečky.
* Atentát na lidský rozum. V tiskárně sokola
Porta v Plzni tisknut byl, jak sděluje
»Nová Doba«, nový klerikální šmejd na olupo-
vání klerikály dávno již obloupeného lidu, s tímto
obsahem:
Duchovní přístav,
v němž duše z očistce se vysvobozují.
Blah. Jan z Alvernu uctívaje přesvaté rány Pána Našeho
Ježíše Krista za duše v očistci viděl, že tímto prostředkem
tak veliký počet duší vysvobodil, že se jako
jiskry z planoucí výhně do nebes vznášely. Modlíme se
obyčejně 5krát »Otče náš« a »Zdráva’s«, nebo vykonáme
po své pobožnosti některé dobré stutky. Jsou někteří,
kteří nenechají svých přátel z příbytku odejíti, aniž by
si los vytáhli a Requienscat in pace, čili »odpočinutí
věčné dejž jim, Pane« za tu duši se pomodlili, na kterou
číslo vytaženého losu poukazuje. Za touto předmluvou
následuje ve třech sloupcích 61 čísel »losů«, jež mají
býti taženy a za to, co za vytaženým číslem stojí, má
se modliti jak v úvodu naznačeno. Uvádíme následující
čísla: Číslo 5.: Za duše duchovních osob a duchovních
správců (i těch zlodějských ve Svatováclavské záložně?)
— Čís. 7.: Za duše těch, kteří času dobře neužívali.
(Jako »poctivec« Drozd?) — Číslo 16.: Za duše těch,
#7
alto_textblock
#7
kteří očima hřešili. Číslo 20.: Za duše těch, kteří jazykem
liřešili. Číslo 59.: Za duši toho, který toto tiskl atd. Jest
ten p. Port chytrák co! Nechal si jistě tento klerikální
šmejd dobře zaplatit, a k tomu nádavkem dostal »los«,
aby se zaň zbožné duše modlily. Inu, kdo jest si vědom
hříchů, rád by se jich zbavil.
* Na ostrově Martinique udály se opětně
dne 19. října nové sopečné výbuchy. Zahynulo
při nich 1300 osob.
* Do obecní rady hlavního města finského
Helsingforsu zvolen byl sociální demokrat soudr.
Reino Drakil, redaktor »Arbeterans«. Volbu
jeho podporovala se všemi svými hlasy i bur-
žoasie, demonstrujíc tak proti násilí carskému,
jež hrozně zakouší finský lid pod vládou
ruskou.
* Zhatili svatému otci plán. V tajné tiskárně
vatikánské tištěn byl tajný spisek z vlastního
rukopisu papežova, zvěstující, že vzdává se
Lev XIII. papežství ve prospěch svého sekretáře
kardinála Rampolly. V tajné vatikánské
knihtiskárně pracující dělníci museli složiti dříve
všichni přísahu, že nikomu nikdy nevyzradí co
v knihtiskárně se tiskne. Tajných prací je však
nyní ve vatikánu tolik, že museli býti přibráni
dva výpomocní dělníci a ti čerta dbali na
přísahu, ale vyzradili celý papežův a Rampollův
plán než mohl byti proveden a vše tím zhatili.
Jak jim kardinál Rampolla za to žehná, možno
se domyslit. Jejich štěstí, že papež má sice
právo doporučiti člověka dáblům, ale nemůže
prosadit, aby se tak stalo ve skutečnosti.
* Že erárni kůň stojí státu více peněz ročně
než diurnista je známou věcí a též víme, že
Rakousko věnuje i na školství až to, co neztráví
položky ministra vojenství. V státním rozpočtu
na r. 1902 shledáváme však zvlášt zajímavé
porovnání. Vyhražuje se v něm obecnému školství
v Rakousku zvýšení o 82.000 korun oproti
předešlému, za to ale na chov státních koní
zvýšilo položku ministerstvo orby o 282.000 K.
Jinak pečuje tedy naše ministerstvo koně a
jinak o občanstvo.
* Slyšel jednou mluvit bez obalu. »Duch
Času« oznamuje: »30. září navštívil olomoucký
arcipastýř Kopřivnici. Přišel si prohlédnout
rozsáhlé lesy, které chce zpeněžit
dle vzoru Poppra na Valašsku; jsou beztoho
z jednoho plemene. Cestou k lesu zaměřil
přes selské pole. Neohlížel se, že šlape cizí
majetek, což děje-li se na arcibiskupském poli,
nechává přísně trestat. V tom jej ale stihla
krůta Nemesis. Pacholek sedláka, je .ož pole
dr. Kohn šlapal, nevěda pro vzdálenost, koho
má před sebou, křičel z plna hrdla: »Sakramentská
duše, co tam chodíš? Ať tě hrom
zabije, nevíš, kde je cesta, já ti ji ukážu,
jestli chceš!« Dr. Kohn zhrozil se takového
upozornění, přestal šlapat cizí pole svou posvěcenou
nohou a přešel na cestu. Jestli sobě
při tom vzpoměl, že jeho lesní drábové také
podobně pokřikují, šlape-li někdo arcibiskupský
les, nevíme.
Veřejnou žalobu pro lenivost a nelidovost
učinil vídeňský dopisovatel »Nové Doby« na
českou inteligenci ve Vídni. Praví: »Nebylo
by nic snadnějšího, nežli zavedení řádného
lidového vzdělání pro české obyvatelstvo ve
Vídni, kdyby inteligence česká nebyla tak
líná a nelidová. Německý profesor, a učenec,
právník i lékař, student i úředník, jde mezi
dělný lid, vyučuje jej; český inteligent stydí
se zde za své chudé krajany, zapře raději
svou národnost, jen aby nebyl počítán k
„české luze“, jak nám zde nadávají. Ubíjí
svůj prázdný čas v kavárnách a hospodách
a necítí žádné povinnosti národní a sociální.
A přec by v každém okrese vídeňském bylo
dosti těch, kteří by mohli pracovati, kdyby
chtěli. Žaluji veřejně tuto inteligenci z lenivosti
a nelidovosti.« Chápeme oprávněné rozčílení
vídeňského pozorovatele, přáli bychom
mu však viděti inteligenci budějovickou. —
Máme zde vyšší české gymnasium, realku a
jiné četné školství, umí-li však některý z
pánů profesorů o něčem lidu přednášet, nemohli
jsme zjistit za celá dvě leta. Totéž je
s advokáty a lékaři. Spolků také je zde
spousta, v každé krčmě takřka je nějaká obec
baráčnická, ale lidový spolek přednáškový,
bez tendence politické, není naprosto žádný.
A ze spolků mimo baráčnických konají se
přednášky toliko ve spolcích dělnických a
jedině pílí přednášitelů dělníků. Inteligence
aby nežila nadarmo — jí a pije . . .