#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha „Národnich Listů“ k číslu 335. ze dne 5. prosince 190
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
#3
alto_textblock
#3
= Statečný Angličan. »Varšavskij Dnevníke
přináší následující historku: Anglický příslušník A. S.
žijící ve Varšavě, dopřál si těchto dnů zábavy a jeda
ulicemi střilel z revolveru. Policie, jež ovšem ne-
mohla tento nešvar trpět, přinutila pana S., aby se
odebral na nejbližší policejní stanici a vysvětlil zde
příčiny svého podivného jednání. Tu shledáno, že
milý Angličan jest jak náleží zpit, a tímto jeho sta-
vem vysvětlovalo se také jeho jednání. Prohlásilt.
že se mu v polospánku zdálo, že se nalézá v Trans-
vaalu, obkopen nepřátelskými Bury a že se jim brá-
nil stříleje z revolveru. Ponechali jej na policejní
strážnici, aby se ze své bojovné opičky vyspal.
= Po pěti letech dostal zpět svoje peníze.
Z Petrohradu se oznamuje: Roku 1897 ztratil pan
N. A. J. peněženku, v níž měl 273 ruble, zlatý skři-
pec a navštivenky. Těchto dní, tedy po pěti letech,
dostal pan J. rekomandovaný dopis, na jehož obálce
místo adresy přilepena byla jeho navštívenka. Pan
J., otevřev obálku, nalezl v ní svoji peněženku, kte-
rou byl před pěti léty ztratil, svůj skřipec a 148
rublů v týchž bankovkách starého vzoru, jaké tehdáž
měl. V peněžence vložen byl lístek následujícího ob
sahu: »Vybráno 125 rublů. Jakmile zbohatnu, pošlu
tyto peníze. Oznamte to panu Pleščejevu, on to uve-
řejní v »Novém Vremeni«, že jste penize dostal.
Jinak bych se nedověděl, zdali vás moje zásílka
došla. Vše ostatní jest nedotknuto, jak to bylo u vás.e
— Pan Pleščejev skutečně v »Novém Vremeni« pří-
pad ten oznámil a doložil, že pan J byl upřímně
dojat, když lístek dostal. Spatřuje v tomto případě
skryté drama. Po pět let neznámý pisatel chovalu
sebe peněženku se 148 rubly a ostatním obsahem,
čekal na šťastnou chvíli, kde by mohl připojiti i pe
níze, jež si přisvojil a vrátit vše panu J, Čhvíle ta
nepřišla. A v duši neznámého odehrálo se drama —
zápas. — Není ovšem známo, k čemu oněch 125
rublů potřeboval, ale zajisté byl dohnán nalehavou
nutností. Zajisté, že tu máme před sebou případ
zcela neobyčejný.
= Podivný případ odehrál se v hotelu, ná
ležejícím k nádraží St. En ch v Glasgowě. Na polou
kruhovitou skleněnou střechu, jež pokrývá vchod
k hotelu vedoucí z nádraží, spadl jakýs muž, svalil
se se skleněné střechy a zůstal ležeti dosti těžee
raněn. Při dalším pátrání nalezen nahoře v hotelu
muž, raněný na čele, jenž vypravoval, že odpovědě)
na insert, jimž vypsáno bylo místo v jakés londýn
ské bance. Potom se setkal v Glasgowě s jakýms
pánem, jenž udal, že jest H. F. Smith, spolumajitel
banky téhož jmena. Oznámil uchazeči, že musí slo
žit kauci 235 l. st. a když si vyšli na procházku,
pravil uchazeč, že má žádanou sumu při sobě. Na
to odebrali se oba nazpět do hotelu, šli do ložnice
domnělého Smitha, jenž dal uchazeči inkoust, péro
a papír a diktoval mu prohlášení, že místo přijímá.
Zatím co uchazeč psal, udeřil jej domnělý bankéř
železnou tyčí, již měl skrytou pod svrcbníkem, do
čela. Uchazeč vytáhl nenabitý revolver a namířil jej
na útočníka, což poplašilo domnělého bankéře tou
měrou, že odskočil a vrhl se z okna. Domnělý ban
kéř leží nyní v nemocnici pod dozorem policie. Obět
jeho mohla se samotna odebrat domů. Dvě hodiny
po tomto výstupu přišel do botelu ještě jeden pán.
jemuž domnělý bankéř rovněž byl nabídl místo, žá
daje, aby mu kauci 250 1. st. přinesl do hotelu. Mě
#4
alto_textblock
#4
peníze při sobě a dověděl se k nemalemu svému
úžasu, jakému nebezpečí unikl jeho spoluuchazeč a
co hrozilo jemu samému.
= Kočka přerušila elektrický proud na
dvě hodiny. Z Lockportu. N. Y., se oznamuje
V Hoffmanu vylezla kočka na elektrické vedení dráhy
Buffalo Lockport a lezla po laně. Ohonem svým
dotkla se drátu, jímž se proud svádí zpět do Niagara
Falls. Když 24.000 voltů proběhlo jejím tělem, za-
blesklo se, že to bylo na míle daleko vidět. Kočka
shořela na škvarek. Spálená její kostra nespadla a
zůstala na obou drátech viseti, čímž celý proud byl
přerušen. Trvalo to dvě hodiny, nežli se našla pří
čina přerušení a nežli zbytky kočky s drátů byly od
straněny, po kteroužto dobu veškeré elektrické dráhy
a všechna světla v západním Novém Yorku byla bez
elektrické síly.
= Bronzový pokoj. V Neapoli jeví se po-
divný výstřelek moderního kusu. Baron Francesco
de Luca daroval oddělení pro umělecký průmysl
musea San Marzio pokoj, jenž úplně, i s podlahou
i veškerým nábytkem, zhotoven jest z bronzu, alu
minia a niklu. Pokoj zdobí 200 reliefů, soch atd.
z bronzu. Podlaha jest dekorována na způsob ko-
berce a má dvoubarevný okraj. Pokoj tento má cenu
více než 200.000 lir. Jakožto místnost k obývání
jest tento pokoj naprosto bezcenný a jest vlastně
kardinálním hříchem proti základnímu zákonu umě-
leckého průmyslu. V pokoji, byť byl sebe umělečtěji
vyzdoben, jest všechno to umění marné, neslouží li
přednímu účelu obytné místnosti — pohodlí.
= Dřevěný tovární komín. V jednom me-
xickém báňském závodě, v končině, kde jest na-
prostý nedostatek vhodného stavebního kamene aneb
hlíny, způsobilé k výrobě cihel, kde však za to jest
hojnost vhodného dříví, postaven komín šedesát
metrů vysoký úplně ze dřeva. Vnitřek ve výměře tří
čtverečních metrů jest na ochranu proti vzejmutí
vyložen pláštěm ze silného železného plechu. Tento
komin, jenž slouží nyní již tři leta, stál 10.500 dol-
larů, kdažto zděný komín téže velikosti by stál čtyři
kráte tolik. Komín slouží k odvádění arsenovodíku
ze čtyř až šesti pražících pecí, jež pojmou šedesát
tun rudy.
= Zastřelila otce. Z Creede, Col., se ozna-
muje: Poněvadž se domýšlela, že jest její život v ne
bezpečí, zastřelila 15letá Gertruda Simpsonova svého
otce, známého lékaře a koronera v Mineral county
dra. A. M. Simpsona. Před časem se Simpson od
loučil od své manželky a od té doby Gertrudě neu-
stále vyhrožoval smrtí. Když pak otec přišel opil
domů a usnul, tu dívka uchopiia ručnici a zastřelila
jej. Na to dala se do křiku, že jest otec zastřelen
Koronerova porota rozhodla, že dívka jednala v »sebe-
obraně«.
#5
alto_textblock
#5
Zemřelí v Praze.
#6
alto_textblock
#6
Dne 29. listopadu 1901. Mayová Kateřina.
vdova, 73 roky, 299—1. Křepelková Klementina, vdova
po revírníku, 56 roků, 66—III. Šmatla Josef, obuv-
ník, 34 roky, 246—II. Klimentova Klára, 4 měsíce,
67—IV. Motyčkova Marie, 8 roků, 199—IV. Srbová
Marie, manželka barvíře koží, 32 roky, 195—VIII.
Rohlík Jan, dělník, 64 roky, 71—VIII. — U mi
losrdných bratří: Bukovský Gottbard, zedník.
70 roků. Pfoff Václav, 7 roků. — U milosrdných
sester: Kratechvil František, jirchář, 65 roků
Ludvíková Anna, vdova po dělníku, 71 rok. — U Al-
#7
alto_textblock
#7
žbětinek: Krakešová Františka, manželka řez
níka, 73 roky. — V chudobinci: Kaisbergrová
Barbora, vdova po zlatníku, 81 rok
Dne 30. listopadu 1901: Šťastná Petronila
manželka kovářského pomocníka. 41 rok, 719—I
Borovičkova Barbora, půl hodiny, 334.—II. Stichova
Marie, dcera vdovy, 6 měsíců, 32—III. Stussák
Bedřich, bývalý fotograf, 71 rok, 547—III. Guth
Hynek, bývalý obchodník, 84 roky, 53—V. Hüttich
Jan, syn nádenníka, 3 roky, 757—VII. Kutschera
Jindřich, c. k. předseda soudu, 73 roky, 1808—II. —
Ve všeobecné nemocnici: Hübner Josef,
mlynářský pomocník, 82 roky. Seifertová Barbora,
vdova, 53 roky. Zima Josef, zámečník, 13 roků.
#8
alto_textblock
#8
Král.české zem. divadlo v Praze.
#9
alto_textblock
#9
Národní divadlo
#10
alto_textblock
#10
Ve čtvrtek 5. prosince.
#11
alto_textblock
#11
68. hra v předplacení.
4. čtvrtka.
Na starém bělidle.
Zpěvohra o čtyřech obrazech, Složil Karel Kovařovic.
S textem Karla Šípka dle »Babičky« od Boženy
Němcové. Dirigent Karel Kovařovic. Režisér Robert
Polák.
#12
alto_textblock
#12
Po druhém obraze přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec před 10. hod.
#13
alto_textblock
#13
Švandovo divadlo na Smichově.
Ve čtvrtek 5. prosince.
Začátek o 7. hod.
9. hra v předplacení, čtvrteční.
Kramářůvnástupc e.
Zert o 3 jednáních od B. Buchbindera. Přeložila
scenoval K. Lier.
Denní prodej lístků u knibkupce p. Urbánka a v kan-
celáři v domě divadla, I. posch.
28840
#14
alto_textblock
#14
Pištěkovo divadlo na Kral. Vinohradech.
#15
alto_textblock
#15
Ve čtvrtek 5. prosince.
#16
alto_textblock
#16
Začátek o 3/47. hod.
Ve prospěch paní Marie Šandové:
Poprvé: Sklenice vody. 28210
Veselohra o pěti jednáních. Napsal E. Skribe.
Divadlo jest parním otopem náležitě vyhřáto.
#17
alto_textblock
#17
Silony a šrtnky,
#18
alto_textblock
#18
grádle a damašky,
domáci plátnaa
jemné veby. Sou-
pravy stolní a ká-
vové, ručníky a
kapesníky a ve-
škeré zboži bilé
a rukodilné, jen
dobré, vyzkouše-
né jakosti obdr-
žite v největším
4434
výběru a nejlevněji u firmy
J. NOVÁK V PRAZE
#19
alto_textblock
#19
Vodlčkova ul., „U Štajorů“. — Cenníky franko.
#20
alto_textblock
#20
532
#22
alto_textblock
#22
529
#23
alto_textblock
#23
každým okamžikem svého postavení, jakmile by se syn
vrátil. Ona i bratr její žili úplně v ústraní a spotřebovali
skutky dobročinnosti čtvrtinu úhrnných příjmův svých.
Oba pozdravili návrat potulného syna s radostí velikou.
Pro lady Ellinoru bylo to splnění dávné její naděje, jež
byla se stala podstatou života jejího. Pro Wada zname-
nalo to sproštění nepříjemné zodpovědnosti, starati seo
jmění jiných.
»Nehodlám, strýče milý, mísiti se do opatření, jež
jste učmnil,« děl Rex večer po svém návratu. »Bylo by to
velmi nevděčné. Potřeby mé jsou velmi nepatrné a mohou
býti lehce ukojeny. Dost času, bych se s úřady vy-
pořádal.«
»Jdi raději ihned, Richarde. Nejsem valně znalý
práv a obchodů, ale doufám, že shledáš vše v pořádku!«
Richard ale odkládal den ode dne. Přál si co nej-
méně činiti s muži žákona. Už si byl rozmyslil celé své
jednání příští. Chtěl od matky své bráti peníze pro bez-
prostřední potřeby svoje a kdyby zemřela, teprve zabez-
pečiti nároky svoje v plném jejich rozsahu.
»Krutý život můj,« říkal, »udělal ze mne člověka
velmi plachého. Nemiluji společnost. Netrop proto mnoho
hluku návratem mým. Poskytni mi koutek, kde bych si
mohl dýmku svou vykouřiti, budu šťasten.«
Pět neb šest měsíců žil Rex jako v ráji. Potom
ale život ten počal se mu jeviti nesnesitelným. Břímě pře-
tvářky jest nesnadno něsti a Rex nemohl si od něho ule-
viti ani na okamžik. Matka jeho vyžadovala skorem všeho
jeho času pro sebe. Neustávala jej líbati, plakati nad ním
a děkovati mu za oběť, kterou pro ni přinesl.
»Slíbili jsme si, Richarde, že nebudeme nikdy již
mluviti o tom,« děla nebohá žena jednou, »může-liž ale
#24
alto_textblock
#24
z její sluhů poskytla Purfovově příležitost, aby ubytovala
uprchlíka v pokojiku zesnulého. V pestré tehdejší společ-
nosti novo-jiho-walesské nebývalo tehdy vzácností, že tre-
stanečtí sluhové oženili se s někým ze svobodných osad-
níkův a protož když zvědělo se, že Mr. Purfoyova, vdova
po kapitánu lodi velrybolovcův, provdala se za jistého Carra,
jenž byl deportován pro padělání peněz a jenž měl již
jen dvě léta trestu před sebou, nikdo se tomu nedivil.
John Rex nechtěl ale zůstati déle, nežli nutno bylo,
hledal neustále prostředkův, aby unikl druhému tomuto
vězení. Dlouho hledal nadarmo. Ač milovala vášnivě ni-
čemu toho, Sara děla mu přece bez ostychu, že si
jej koupila a že jej pokládá za majetek svůj.
Věděl, že kdyby učinil pokus, zbavíti se pout man-
želských, žena, kteráž odvážila se tolik, by ho zachránila,
neváhala by jej udati úřadům, a objasniti jim, jak včasná
smrt Johna Carra umožnila jí, přenésti jmeno i povolání
jeho na uprchlého Johna Rexa.
»Vím, že již na mne nedbáš,« děla mu, »ale tvůj
život jest v rukou mých, a opustíš-li mne, přivedu tě na
šíbenici.«
Musil tedy čekati, až by smrt neb šťastná nějaká
náhoda zbavila ho jí, aby plán svůj provedl. »Jakmile jen
jí se zbavím, ostatní bude snadné. Vrátím se do Anglie
s dobře promyšlenou historkou o tom, jak unikl jsem
zkáze lodi a budu přijat matkou Devinovou s otevřenou
náručí. Richard Devine vrátí se opět ke svým.«
Jednoho dne příležitost se konečně naskytla. Žena
Rexova byla nemocna; nevděčný ničema odcizil jí pět
set liber sterlingů a dva koně, dojel do Sydneye a odplul
na lodi, plující do Ria. Jakmile zbaven byl svých pout,
hrál Rex velmi obezřele o velikou sázku, e niž běželo.
Ztracen pro život.
133