ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 6038c858-529f-4d7f-8b8d-45423bcd0856
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
ALTO TextBloky — 70
#1 alto_textblock #1
Strana 2.
#2 alto_textblock #2
„Nový Jihočeský Dělník."
#3 alto_textblock #3
Číslo 27
#4 alto_textblock #4
ti mají náboženství! - Nám tak často vyčítají nevědomí protivníci přírodovědeckého objasnění, že nemáme náboženství­ a že chceme náboženství odstianiti. — Nic není neodůvodnějšího než tato výtka. Protože jsem byl vždycky přítelem upřímnosti a důsledným nepřítelem všeho pokrytectví, nerozpakuji se ani v nejmenším podati zde vyznání člověka svobodného, jenž postavil své ideály jedině na základě nynějších věd přírodních a přizpůsobil se vnějšímu světu, aby v míru, avšak svobodně, se svými bližními (zasluhují-li jména »lidí«) a v harmonii s celou bytostí svého vlastního malého­ já použil dny jemu vyměřené. Zde první: Nejvyšší, co ctíme, jest pravda, jak se jeví v životě přírody a světa. Každý, kdo hledí ji poznati, kráčí na téže cestě a budiž nám bratrem neb sestrou, bez ohledu na rod, »náboženství« nebo světový názor, bez ohledu na národnost nebo na plemeno, bez ohledu na politické mínění, bez ohledu na stupeň tak zvaného vzdělání! Neboť kdo hledá pravdu, hledá nejvyšší a v této touze po poznání jsme si my všichni hledající rovnorodí. (Tatáž kap , odst.: Darwin a jeho doba, str. 49., 51-54.)
#5 alto_textblock #5
Předvánoční rozjímání. I.
#6 alto_textblock #6
Všechno se těší na štědrý večer. Přijde k nám zase Bůh. Narodí se v noci ze dne 24. na 25. prosince. Těší se všichni. Je to doba darů a proto se každý těší, snad také něco dostane. Nejvíce těší se svatý otec v Římě. Ten přece dostane více nežli obyčejný člověk. A chudák papež toho také potřebuje. Potřebuje­ právě novou tiaru, má býti celá ze zlata; potom potřebuje novou stolici, na které bývá nošen při náboženských obřadech. Ta stará, kterou má, ze slonové kosti, zlatem bohatě vykládaná,­ je už málo moderní; bude třeba pořídit­ novou, celou ze zlata. Pak bude třeba postavit si veliký pomník než umře, a ten stojí taky hodně peněz. A to je nejnutnější vydání; a což ta druhá vydání! Katolická beseda v Chomoutově 100K, Bratrstvo sv. Isidora 50 K, třetí řád panen ve Farářovicích 200 K a tak to jde pořád a pořád. A peníze nejsou a nejsou. Celé jmění papeže je jen něco málo přes 2.120,000.000 lir, což se čte: dva tisíce, jedno sto dvacet milionů lir, z něhož plyne mu za každou hodinu nepatrný úrok 17.000 lir, to je asi 16.400 K v naší měně. Skoro 17.000 K za hodinu příjmů! Co pak z toho obnosu může pořídit? To je asi denní příjem z úroků 393.600 K, což dělá roční příjem­ 143,664.000 K, čili ve zlatých sedmdesát jeden milion, osm set osmdesát sedm tisíc zlatých;­ to znamená, že každou minutu vydělá papež bez hnutí ruky jenom na úrocích z uloženého­ kapitálu 273 K 33 h. Kolik milionů dostává papež každý rok z tak zv. »Petrova halíře«, nedá se ani do po- drobna určiti. K tomu nutno ještě do příjmů papežových započísti slušnou částků osobních darů poutníků a různých potentátů. »svatého« pořádku vyrušil mne z mého rozjímání.­ — A lidé ti byli rádi, jen když takovou­ práci nalezli. Jestli pak si vzpomene mnohý o Štědrém večeru, co zkusili tito lidé a jak se pro něj, by měl »postní« jídlo — rybu — obětovali? Mnohý a mnohý boháč bude si dobře pochut- návati, a ten, jenž pro něj své zdraví i život obětoval, bude nucen spokojiti se i s rodinou svou na Štědrý den k večeři - s pouhými brambory . . . A s takovými obrázky setkáváme se v tento den v tisíci a tisíci domácnostech těchto v pravdě ubohých zemědělských dělníků. Jest to jedna z nesčetných, bohužel však pravdivých­ illustrací ku sloce: „Zemský ráj to na pohled!" * * * A přece máme všichni stejné právo na život! Při vzpomínkách těch musíme se s odporem­ odvrátiti k těm, již budou nám v nej- bližších dnech s tím nejlepším úmyslem hlá- sati: „Pokoj lidem dobré vůle!“, ačkoliv o provedení­ téhož se ani v nejmenším nezasadí, a budou míti pro nás i na dále jen trpký úsměch a opovržení. Za těchto okolností ve stávajícím „svatém" pořádku přejeme si zajisté všichni, by se uskutečnila­ slova známého nám polského básníka: „Však přijde jednou den odplaty, a potom budem soudit my!“ F. J. Hodek.
#7 alto_textblock #7
»Kristus neměl, kam by hlavu položil« — Chudák papež taky nemá, kam by hlavu položil­ — aby si ji od těch prokletých zlaťáků neotlačil. Savonarola kdysi řekl v jednom ze svých kázání: »Prvotní církev naše měla dřevěné kalichy­ a zlaté preláty; ta nynější má zlaté kalichy­ a dřevěné preláty.« Ovšem že papež poslal­ mu krk klatbu a dal rozkaz k jeho upálení. Ale tak je: kde nejsou peníze, těžko dělat nápravu. A papež by rád dělal nápravu, jen kdyby peníze měl. Bude třeba najít nějaký nový zdroj příjmů. Ale to nepůjde dříve, pokud nebude míti papež znovu světskou moc nad celou Italií a válkami i nad jinými ještě státy nabytou. A proto o to pečujte, křesťánkové, v Evropě bude pak veselo, hudba děl a repetýrek bude vás blažit. II. „Sláva na výsostech bohu a na zemi pokoj lidem . . .!" Na svět přišel Mesiáš, kterého po staletí starozákonníci prorokovali a národ isra- elský jej nejnadějněji očekával . . . Radostně vše jásalo — vypravují legendy — když narodil se syn boha živého před devatenácti­ sty léty . . .! „Veliký zázrak se stal, konec bude špatnostem­ a ukrutnostem mezi lidmi, mezi zvířaty i v přírodě. Vlci a jehňátka společně pásti se budou,­ boží mír zavládne všude, radujme se, veselme­ se . . .! Bohatí i chudí budou si rovni před tváří jeho, všechny přišel spasit, všem po- žehná...!“ Pěkné je to povídání a radostně se o něm zpívá. Ale běda, počne-li Člověk myslet. Vlci dáví dnes jako před narozením Krista nejen jehňátka, ale vše, co zmohou, a ve skupinách přepadají i ojedinělá obydlí lidská. Ba, rozmnožili se do té míry, že nejen v lesích, ale i mezi lidmi jsou nebezpečnými, vzali na se i podobu lidskou a v rouše třeba nejbělostnějším anebo zlatem a drahokamy vykládaném, rdousí lid, loupí vezdejší statky a mrzačí lidského ducha. Bohatí požívají tutéž přednost a všude, jak v době starého věku, kdežto chuďas je plebejem, pro nějž není nic jiného než ta nikým zaručená naděje — »až po smrti . . . !« Avšak i tento slib hrál mnohokrát v dějinách­ římské církve tu úlohu, že chuďasové marnou­ dělali si náději — »království boží« bylo dosažitelným jen za peníze — jež chudý lid neměl! ... (Viz dobu papeže Jana XXIII., mnohé jiné papeže a jesuity.) A ten mír!
#8 alto_textblock #8
V jediném jen století XIX. ztrávila Evropa 67 let v stálých válkách.
#9 alto_textblock #9
Číslice válečných let
#10 alto_textblock #10
a míru jednotlivých
#11 alto_textblock #11
států Evropy od r. 1800,
#12 alto_textblock #12
potažmo
#13 alto_textblock #13
od dosažení
#14 alto_textblock #14
jejich samostatnosti ukazuje následující obraz:
#15 alto_textblock #15
Let války
#16 alto_textblock #16
Let míra
#17 alto_textblock #17
Francie
#18 alto_textblock #18
21
#19 alto_textblock #19
75
#20 alto_textblock #20
Rusko
#21 alto_textblock #21
20
#22 alto_textblock #22
76
#23 alto_textblock #23
Anglie
#24 alto_textblock #24
19
#25 alto_textblock #25
77
#26 alto_textblock #26
Turecko
#27 alto_textblock #27
16
#28 alto_textblock #28
80
#29 alto_textblock #29
Italie
#30 alto_textblock #30
16
#31 alto_textblock #31
80
#32 alto_textblock #32
Rakousko-Uhersko . . .
#33 alto_textblock #33
14
#34 alto_textblock #34
82
#35 alto_textblock #35
Španělsko ......
#36 alto_textblock #36
13
#37 alto_textblock #37
83
#38 alto_textblock #38
Nizozemsko
#39 alto_textblock #39
11
#40 alto_textblock #40
85
#41 alto_textblock #41
Prusko
#42 alto_textblock #42
11
#43 alto_textblock #43
85
#44 alto_textblock #44
Německo potažmo Prusko
#45 alto_textblock #45
11
#46 alto_textblock #46
85
#47 alto_textblock #47
Švédsko
#48 alto_textblock #48
9
#49 alto_textblock #49
87
#50 alto_textblock #50
Dánsko
#51 alto_textblock #51
9
#52 alto_textblock #52
87
#53 alto_textblock #53
Portugálsko
#54 alto_textblock #54
8
#55 alto_textblock #55
88
#56 alto_textblock #56
Srbsko
#57 alto_textblock #57
5
#58 alto_textblock #58
75
#59 alto_textblock #59
Řecko
#60 alto_textblock #60
1
#61 alto_textblock #61
67
#62 alto_textblock #62
Rumunsko
#63 alto_textblock #63
2
#64 alto_textblock #64
39
#65 alto_textblock #65
Belgie
#66 alto_textblock #66
1
#67 alto_textblock #67
16
#68 alto_textblock #68
V těchto číslicích jsou pouze válečná tažení proti zevnějšímu nepříteli zaznamenána. Počí- táme-li k válečným letům potlačování vnitřních nepokojů a povstání, objeví se nám zcela jiný obraz. Turecko přichází v tomto ohledu s 37 lety válek na první místo. Pak přijde Španělsko­ s 31, Francie s 27, Rusko s 24, Italie s 23, Rakousko s 17 lety války. A tak zbývá málo radosti ze všeho co slíbila legenda od Kristova narození, jehož vlastní zásady­ před světem neobstály a neobstály ani u vlastních jeho následníků .. . Malou radost by měl, kdyby se na svět vrátil a viděl je . . . Ovšem, pak-li by jej vůbec do svých domácností­ pustili a nehleděli se jej rychle, zrovna jako' židovská hierarchie před 1900 léty, zbaviti!
#69 alto_textblock #69
Adveniat regnum tuum. Jak‘s před tisíci dvěma lety, Kriste, se učil modlit smutné lidstva plémě: »Přijď království Tvé vznešené a čisté, ať spasena jim, blahá jest ta země,« Lid dva tisíce let se modlí tak . . . kde království Tvé, aspoň jeho tucha? Lid marně zvedá k nebesům svůj zrak, co pouta rvou mu tělo, vůli, ducha. A boháči — ti Mamonu se klaní a chytří svému rozumu se koří, jich říše trvá světa do skonání, a s posledním až člověkem se zboří. Však říše boží! . . . prostí pro ni planou a žebráci a trpící ji tuší, však šíré davy lidstva stojí stranou a dosud marnou nadějí se kruší. Tak dva tisíce marných prošlo let, Lid unaven je, jeho hruď tak bolna, čím dál tím méně naděje má svět, a víra v říš tvou, Kriste, mizí zvolna. (Aug. Eug. Mužík. Vyňato z »Poesie Sociální«) Z českého jihu. X Bohoslovec Raška opravuje. Trvalo to ovšem dlouho, celých osm týdnu se rozmýšlel, než poslal nám svou opravu, v níž ale vše co o něm jsme uvedli, sám takřka potvrzuje. Píše.. Nečítám časopis »Nový Jihočeský Dělník« (Jé, to je neštěstí! Pozn. red.) a proto jen náhodou (Podivné, že náhodou!) a to až právě minulý čtvrtek, 11. prosince, dověděl jsem se, že tam v čísle 18. ze dne 24. října t. r. na str. 4. viněn jsem z »klerikální necitelnosti«. Hledě tedy k onomu článku žádám v základě § 19. tiskového­ zákona ze dne 17. prosince 1862, ř. z. č.6. z roku 1863 vedle čl. JI. zák. ze dne 15. října 1868, ř. z. č. 142, o opravu v ten rozum: Není pravda, že jsem majitelem domu v Nepomuku; už před půl třetím rokem prodal jsem ho svým neteřím (? ?), aby také jiní dva moji bratři aspoň něco (tedy po »křesťansku« ?!, z něho dostali. — Nesrovnává se s pravdou, že mám i peníze uloženy; poněvadž co jsem měl, dílem dostaly děti mé sestry provdané Motejzíkové v Kotouni, dílem pohltil to zmíněný dům v Nepomuku. Co mně zbylo, sotva dostačí na útraty (!!) jen zcela jednoduchého pohřbu, až zemru. Není tedy pravda, že jsem bohatý kněz. (Chudák.) Není dále pravda, že klerikální necitelnost prozrazuje valně na sobě páter Jan Raška, profesor bohosloví­ (nyní už ve výslužbě) tím, že synu své vlastní sestry Václavu Štípkovi nedal (!! my jsme napsali »nepřispěl«, poněvadž nešťastný jej o nic jiného nežádal než o příspěvek, ale P. Raška — opakujeme — nedal mu ani haléře! K čemu tedy takové vykrucování, pane bohoslovče, když povinnost svou ne zrovna k synovci, ale k bližnímu­ jste nevykonal a mstil se ještě na zemřelé?­ . . .) na pohřeb jeho ženy a že již před šesti lety, když týž Václav Štípek o malou podporu­ jej prosil, aby si mohl zaříditi domácnost a padl před něj na kolena se sepjatýma rukama, nebyl k obměkčení a vyhodil jej ze dvéří. Pravda však jest, že profesor Jan Raška připlácel­ na Václava Štípka, dokud tento ještě ševcovským učeníkem byl, měsíčně pěti zlatými, že mu potom, když do Budějovic jako dělník přišel, nejnutnější (!!) ševcovské nádobí pořídil, (hú) na oblek mu přispěl, ano i pěkné stříbrné hodinky mu koupil, pak ale postupem času na něm žádal (aby se stal klerikálem a členem jednoty­ katolických tovaryšů; a že to neučinil, do- hněval se strýček . . .), aby se učil hospodařiti a ze svého výdělku aspoň desetníček za týden si uhospodařil a ukládal, aby jednou mohl si zaříditi nějakou obstojnou domácnost, pak že mu také sám dle možnosti k tomu přispěju. Ale Václav Štípek, místo aby uposlechl dobré rady svého strýce, neuspořil si ani na nový oblek a přišel si na strýce, aby mu naň přidal deset zlatých. (Informoval-li se pak také pan strýček, mnoho li si obuvnický pomocník v C. Budějovicích­ vydělá a může-li se za výdělek ten alespoň­ dvakrát denně nasytit?!) Dostal, co chtěl — ale jen jako půjčku. Vzal, odešel a přes rok potom a strýce se neukázal. Až měl navázáno,, že se ožení a potřeboval peníze, přišel opět. Napřed přinesl desítku, že splácí dluh; ale nepochodil.­ Strýc už dobře věděl, co v Štípkovi vězí a vyhnal ho (! — Kristus pán se nám však předvádí s jednou ovečkou v náručí, již, aby uchránil, šel hledat a opustil raději celé stádo — tedy nikoho nevyháněl . . .) i s jeho desítkou, nepotřebuje-li ji sám, aby ji poslal své
#70 alto_textblock #70
velmi pečlivě vypravené whi připravují se