#1
alto_textblock
#1
Strana 2.
#2
alto_textblock
#2
„Nový Jihočeský Dělník."
#3
alto_textblock
#3
Číslo 27
#4
alto_textblock
#4
ti mají náboženství! - Nám tak často vyčítají nevědomí
protivníci přírodovědeckého objasnění, že nemáme náboženství
a že chceme náboženství odstianiti. — Nic není
neodůvodnějšího než tato výtka.
Protože jsem byl vždycky přítelem upřímnosti a
důsledným nepřítelem všeho pokrytectví, nerozpakuji se
ani v nejmenším podati zde vyznání člověka svobodného,
jenž postavil své ideály jedině na základě nynějších věd
přírodních a přizpůsobil se vnějšímu světu, aby v míru,
avšak svobodně, se svými bližními (zasluhují-li jména
»lidí«) a v harmonii s celou bytostí svého vlastního malého
já použil dny jemu vyměřené.
Zde první:
Nejvyšší, co ctíme, jest pravda, jak se jeví v životě
přírody a světa. Každý, kdo hledí ji poznati, kráčí na
téže cestě a budiž nám bratrem neb sestrou, bez ohledu
na rod, »náboženství« nebo světový názor, bez ohledu
na národnost nebo na plemeno, bez ohledu na politické
mínění, bez ohledu na stupeň tak zvaného vzdělání!
Neboť kdo hledá pravdu, hledá nejvyšší a v této touze
po poznání jsme si my všichni hledající rovnorodí.
(Tatáž kap , odst.: Darwin a jeho doba, str. 49.,
51-54.)
#5
alto_textblock
#5
Předvánoční rozjímání.
I.
#6
alto_textblock
#6
Všechno se těší na štědrý večer. Přijde
k nám zase Bůh. Narodí se v noci ze dne
24. na 25. prosince. Těší se všichni. Je to
doba darů a proto se každý těší, snad také
něco dostane.
Nejvíce těší se svatý otec v Římě. Ten
přece dostane více nežli obyčejný člověk.
A chudák papež toho také potřebuje. Potřebuje
právě novou tiaru, má býti celá ze zlata;
potom potřebuje novou stolici, na které bývá
nošen při náboženských obřadech. Ta stará,
kterou má, ze slonové kosti, zlatem bohatě vykládaná,
je už málo moderní; bude třeba pořídit
novou, celou ze zlata. Pak bude třeba
postavit si veliký pomník než umře, a ten stojí
taky hodně peněz.
A to je nejnutnější vydání; a což ta druhá
vydání! Katolická beseda v Chomoutově 100K,
Bratrstvo sv. Isidora 50 K, třetí řád panen ve
Farářovicích 200 K a tak to jde pořád a pořád.
A peníze nejsou a nejsou. Celé jmění papeže
je jen něco málo přes 2.120,000.000 lir, což se
čte: dva tisíce, jedno sto dvacet milionů lir,
z něhož plyne mu za každou hodinu nepatrný
úrok 17.000 lir, to je asi 16.400 K v naší měně.
Skoro 17.000 K za hodinu příjmů! Co pak
z toho obnosu může pořídit? To je asi denní
příjem z úroků 393.600 K, což dělá roční příjem
143,664.000 K, čili ve zlatých sedmdesát
jeden milion, osm set osmdesát sedm tisíc zlatých;
to znamená, že každou minutu vydělá
papež bez hnutí ruky jenom na úrocích z uloženého
kapitálu 273 K 33 h.
Kolik milionů dostává papež každý rok
z tak zv. »Petrova halíře«, nedá se ani do po-
drobna určiti. K tomu nutno ještě do příjmů
papežových započísti slušnou částků osobních
darů poutníků a různých potentátů.
»svatého« pořádku vyrušil mne z mého rozjímání.
— A lidé ti byli rádi, jen když takovou
práci nalezli.
Jestli pak si vzpomene mnohý o Štědrém
večeru, co zkusili tito lidé a jak se pro něj,
by měl »postní« jídlo — rybu — obětovali?
Mnohý a mnohý boháč bude si dobře pochut-
návati, a ten, jenž pro něj své zdraví i život
obětoval, bude nucen spokojiti se i s rodinou
svou na Štědrý den k večeři - s pouhými
brambory . . .
A s takovými obrázky setkáváme se v tento
den v tisíci a tisíci domácnostech těchto v
pravdě ubohých zemědělských dělníků. Jest
to jedna z nesčetných, bohužel však pravdivých
illustrací ku sloce: „Zemský ráj to na
pohled!"
* *
*
A přece máme všichni stejné právo na
život! Při vzpomínkách těch musíme se s odporem
odvrátiti k těm, již budou nám v nej-
bližších dnech s tím nejlepším úmyslem hlá-
sati: „Pokoj lidem dobré vůle!“, ačkoliv o provedení
téhož se ani v nejmenším nezasadí, a
budou míti pro nás i na dále jen trpký úsměch
a opovržení.
Za těchto okolností ve stávajícím „svatém"
pořádku přejeme si zajisté všichni, by se uskutečnila
slova známého nám polského básníka:
„Však přijde jednou den odplaty,
a potom budem soudit my!“
F. J. Hodek.
#7
alto_textblock
#7
»Kristus neměl, kam by hlavu položil« —
Chudák papež taky nemá, kam by hlavu položil
— aby si ji od těch prokletých zlaťáků
neotlačil.
Savonarola kdysi řekl v jednom ze svých
kázání: »Prvotní církev naše měla dřevěné kalichy
a zlaté preláty; ta nynější má zlaté kalichy
a dřevěné preláty.« Ovšem že papež poslal
mu krk klatbu a dal rozkaz k jeho upálení.
Ale tak je: kde nejsou peníze, těžko dělat
nápravu. A papež by rád dělal nápravu, jen
kdyby peníze měl. Bude třeba najít nějaký
nový zdroj příjmů.
Ale to nepůjde dříve, pokud nebude míti
papež znovu světskou moc nad celou Italií a
válkami i nad jinými ještě státy nabytou. A
proto o to pečujte, křesťánkové, v Evropě bude
pak veselo, hudba děl a repetýrek bude vás
blažit.
II.
„Sláva na výsostech bohu a na zemi pokoj
lidem . . .!" Na svět přišel Mesiáš, kterého po
staletí starozákonníci prorokovali a národ isra-
elský jej nejnadějněji očekával . . .
Radostně vše jásalo — vypravují legendy —
když narodil se syn boha živého před devatenácti
sty léty . . .!
„Veliký zázrak se stal, konec bude špatnostem
a ukrutnostem mezi lidmi, mezi zvířaty i
v přírodě. Vlci a jehňátka společně pásti se budou,
boží mír zavládne všude, radujme se, veselme
se . . .! Bohatí i chudí budou si rovni
před tváří jeho, všechny přišel spasit, všem po-
žehná...!“
Pěkné je to povídání a radostně se o něm
zpívá. Ale běda, počne-li Člověk myslet. Vlci dáví
dnes jako před narozením Krista nejen jehňátka,
ale vše, co zmohou, a ve skupinách přepadají i
ojedinělá obydlí lidská. Ba, rozmnožili se do té
míry, že nejen v lesích, ale i mezi lidmi jsou
nebezpečnými, vzali na se i podobu lidskou a
v rouše třeba nejbělostnějším anebo zlatem a
drahokamy vykládaném, rdousí lid, loupí vezdejší
statky a mrzačí lidského ducha.
Bohatí požívají tutéž přednost a všude, jak
v době starého věku, kdežto chuďas je plebejem,
pro nějž není nic jiného než ta nikým zaručená
naděje — »až po smrti . . . !«
Avšak i tento slib hrál mnohokrát v dějinách
římské církve tu úlohu, že chuďasové marnou
dělali si náději — »království boží« bylo
dosažitelným jen za peníze — jež chudý lid
neměl! ... (Viz dobu papeže Jana XXIII.,
mnohé jiné papeže a jesuity.)
A ten mír!
#8
alto_textblock
#8
V jediném jen století XIX. ztrávila Evropa
67 let v stálých válkách.
#9
alto_textblock
#9
Číslice válečných let
#10
alto_textblock
#10
a míru jednotlivých
#11
alto_textblock
#11
států Evropy od r. 1800,
#12
alto_textblock
#12
potažmo
#13
alto_textblock
#13
od dosažení
#14
alto_textblock
#14
jejich samostatnosti ukazuje následující obraz:
#15
alto_textblock
#15
Let války
#16
alto_textblock
#16
Let míra
#17
alto_textblock
#17
Francie
#18
alto_textblock
#18
21
#19
alto_textblock
#19
75
#20
alto_textblock
#20
Rusko
#21
alto_textblock
#21
20
#22
alto_textblock
#22
76
#23
alto_textblock
#23
Anglie
#24
alto_textblock
#24
19
#25
alto_textblock
#25
77
#26
alto_textblock
#26
Turecko
#27
alto_textblock
#27
16
#28
alto_textblock
#28
80
#29
alto_textblock
#29
Italie
#30
alto_textblock
#30
16
#31
alto_textblock
#31
80
#32
alto_textblock
#32
Rakousko-Uhersko . . .
#33
alto_textblock
#33
14
#34
alto_textblock
#34
82
#35
alto_textblock
#35
Španělsko ......
#36
alto_textblock
#36
13
#37
alto_textblock
#37
83
#38
alto_textblock
#38
Nizozemsko
#39
alto_textblock
#39
11
#40
alto_textblock
#40
85
#41
alto_textblock
#41
Prusko
#42
alto_textblock
#42
11
#43
alto_textblock
#43
85
#44
alto_textblock
#44
Německo potažmo Prusko
#45
alto_textblock
#45
11
#46
alto_textblock
#46
85
#47
alto_textblock
#47
Švédsko
#49
alto_textblock
#49
87
#50
alto_textblock
#50
Dánsko
#52
alto_textblock
#52
87
#53
alto_textblock
#53
Portugálsko
#55
alto_textblock
#55
88
#56
alto_textblock
#56
Srbsko
#58
alto_textblock
#58
75
#59
alto_textblock
#59
Řecko
#61
alto_textblock
#61
67
#62
alto_textblock
#62
Rumunsko
#64
alto_textblock
#64
39
#65
alto_textblock
#65
Belgie
#67
alto_textblock
#67
16
#68
alto_textblock
#68
V těchto číslicích jsou pouze válečná tažení
proti zevnějšímu nepříteli zaznamenána. Počí-
táme-li k válečným letům potlačování vnitřních
nepokojů a povstání, objeví se nám zcela jiný
obraz. Turecko přichází v tomto ohledu s 37
lety válek na první místo. Pak přijde Španělsko
s 31, Francie s 27, Rusko s 24, Italie s 23,
Rakousko s 17 lety války.
A tak zbývá málo radosti ze všeho co slíbila
legenda od Kristova narození, jehož vlastní zásady
před světem neobstály a neobstály ani
u vlastních jeho následníků .. .
Malou radost by měl, kdyby se na svět
vrátil a viděl je . . .
Ovšem, pak-li by jej vůbec do svých domácností
pustili a nehleděli se jej rychle, zrovna
jako' židovská hierarchie před 1900 léty, zbaviti!
#69
alto_textblock
#69
Adveniat regnum tuum.
Jak‘s před tisíci dvěma lety, Kriste,
se učil modlit smutné lidstva plémě:
»Přijď království Tvé vznešené a čisté,
ať spasena jim, blahá jest ta země,«
Lid dva tisíce let se modlí tak . . .
kde království Tvé, aspoň jeho tucha?
Lid marně zvedá k nebesům svůj zrak,
co pouta rvou mu tělo, vůli, ducha.
A boháči — ti Mamonu se klaní
a chytří svému rozumu se koří,
jich říše trvá světa do skonání,
a s posledním až člověkem se zboří.
Však říše boží! . . . prostí pro ni planou
a žebráci a trpící ji tuší,
však šíré davy lidstva stojí stranou
a dosud marnou nadějí se kruší.
Tak dva tisíce marných prošlo let,
Lid unaven je, jeho hruď tak bolna,
čím dál tím méně naděje má svět,
a víra v říš tvou, Kriste, mizí zvolna.
(Aug. Eug. Mužík. Vyňato z »Poesie Sociální«)
Z českého jihu.
X Bohoslovec Raška opravuje. Trvalo to
ovšem dlouho, celých osm týdnu se rozmýšlel,
než poslal nám svou opravu, v níž ale vše co
o něm jsme uvedli, sám takřka potvrzuje. Píše..
Nečítám časopis »Nový Jihočeský Dělník« (Jé,
to je neštěstí! Pozn. red.) a proto jen náhodou
(Podivné, že náhodou!) a to až právě minulý
čtvrtek, 11. prosince, dověděl jsem se, že tam
v čísle 18. ze dne 24. října t. r. na str. 4. viněn
jsem z »klerikální necitelnosti«. Hledě tedy
k onomu článku žádám v základě § 19. tiskového
zákona ze dne 17. prosince 1862, ř. z. č.6.
z roku 1863 vedle čl. JI. zák. ze dne 15. října
1868, ř. z. č. 142, o opravu v ten rozum: Není
pravda, že jsem majitelem domu v Nepomuku;
už před půl třetím rokem prodal jsem ho svým
neteřím (? ?), aby také jiní dva moji bratři aspoň
něco (tedy po »křesťansku« ?!, z něho dostali.
— Nesrovnává se s pravdou, že mám i peníze
uloženy; poněvadž co jsem měl, dílem dostaly
děti mé sestry provdané Motejzíkové v Kotouni,
dílem pohltil to zmíněný dům v Nepomuku. Co
mně zbylo, sotva dostačí na útraty (!!) jen zcela
jednoduchého pohřbu, až zemru. Není tedy
pravda, že jsem bohatý kněz. (Chudák.) Není
dále pravda, že klerikální necitelnost prozrazuje
valně na sobě páter Jan Raška, profesor bohosloví
(nyní už ve výslužbě) tím, že synu své
vlastní sestry Václavu Štípkovi nedal (!! my jsme
napsali »nepřispěl«, poněvadž nešťastný jej o nic
jiného nežádal než o příspěvek, ale P. Raška —
opakujeme — nedal mu ani haléře! K čemu
tedy takové vykrucování, pane bohoslovče, když
povinnost svou ne zrovna k synovci, ale k bližnímu
jste nevykonal a mstil se ještě na zemřelé?
. . .) na pohřeb jeho ženy a že již před
šesti lety, když týž Václav Štípek o malou podporu
jej prosil, aby si mohl zaříditi domácnost
a padl před něj na kolena se sepjatýma rukama,
nebyl k obměkčení a vyhodil jej ze dvéří.
Pravda však jest, že profesor Jan Raška připlácel
na Václava Štípka, dokud tento ještě
ševcovským učeníkem byl, měsíčně pěti zlatými,
že mu potom, když do Budějovic jako dělník
přišel, nejnutnější (!!) ševcovské nádobí pořídil,
(hú) na oblek mu přispěl, ano i pěkné stříbrné
hodinky mu koupil, pak ale postupem času na
něm žádal (aby se stal klerikálem a členem jednoty
katolických tovaryšů; a že to neučinil, do-
hněval se strýček . . .), aby se učil hospodařiti
a ze svého výdělku aspoň desetníček za týden
si uhospodařil a ukládal, aby jednou mohl si
zaříditi nějakou obstojnou domácnost, pak že mu
také sám dle možnosti k tomu přispěju. Ale
Václav Štípek, místo aby uposlechl dobré rady
svého strýce, neuspořil si ani na nový oblek a
přišel si na strýce, aby mu naň přidal deset
zlatých. (Informoval-li se pak také pan strýček,
mnoho li si obuvnický pomocník v C. Budějovicích
vydělá a může-li se za výdělek ten alespoň
dvakrát denně nasytit?!) Dostal, co chtěl
— ale jen jako půjčku. Vzal, odešel a přes rok
potom a strýce se neukázal. Až měl navázáno,,
že se ožení a potřeboval peníze, přišel opět.
Napřed přinesl desítku, že splácí dluh; ale nepochodil.
Strýc už dobře věděl, co v Štípkovi
vězí a vyhnal ho (! — Kristus pán se nám
však předvádí s jednou ovečkou v náručí, již,
aby uchránil, šel hledat a opustil raději celé
stádo — tedy nikoho nevyháněl . . .) i s jeho
desítkou, nepotřebuje-li ji sám, aby ji poslal své
#70
alto_textblock
#70
velmi pečlivě vypravené whi připravují se