Strana 4.

ŽENSKÝ LIST.

52. číslo.

vědomy, že je to jen nepatrný díl povinností, jež společnost má vůči chudině plniti. Každý hladový má právo na chléb. Jakým právem může se společnost chlubiti činem, jímž je po- vinována svému bližnímu? Není místné vychva- lovati ji za čin dobročinnosti. Pohnutí chudých dětí při podělování ozna- čeno za kdoví jakou vděčnost, a v časopisech měšťáckých líčeno bývá, jak dětem při tom zá- řila očka. Takové divadlo se líbí urozeným di- vákům, oni zapomínají, že toto divadlo a ta podívaná na chudinu horší jest býčích zápasů. Co hrubosti v tom spočívá, je-li v dobro- činnost dávána na odiv! V měšťáckých časo- pisech můžeme se dočísti, že není nic tak pří- jemného jako konání dobročinnosti, v klerikál- ních listech pak vychvaluje se dobročinnost jako skutek zvláště křesťanský. Oč těžší jest býti spravedlivým než dobro- činným! Tam, kde jest mnoho dobročinnosti, bývá málo spravedlnosti — to měli by si mě- šťáci uvědomiti! Kdo dává oběť na oltář milosrdenství, uspává své svědomí, aby nemusel konati spravedlnost. Jak mnoho milosrdných zůstává v pravém ustrnutí, že ta chudina jest vůči jejich dobro- činnosti nevděčna! Pryč se vší pokryteckou dobročinností, nebot za ni skrývá se klerikalism, jenž ukazuje, čeho jest schopen v zájmu chudých z lásky kře- sťanské. Vědomý proletariát opovrhuje žebráckou, pokryteckou dobročinností, jež každého člověka ponižuje. O, vy dobrodinci klerikální a měšťáčtí, jen si ponechte své dary a buďte raději spravedli- vými, pak nebude třeba almužny vaší, kde je právo na život. Ano, vy místo svobody poutáte chudinu pouty vděčnosti, a proto pryč s nimi! Vy necíte pohanu a výsměch chudině, jež svou dobročinností zaviňujete. Dnes i dítě proletáře vyciťuje ponižení dobro- činnosti a táže se po spravedlnosti. Lidstvo spěje ve svém vývoji a proto žádá místo milosrdenství a dobročinnosti — spra- vedinost.

Okrockví ženu.

Obchod s otroky je sice zakázán, ale dle dnešního společenského a hospodářského sy- stému bují otroctví více než kdy jindy. „Každý má svobodnou vůli v mezích platných zákonů jednati tak, jak sám chce.“ Přihlížíme-li však blíže k vlastní podstatě těchto slov, shledáme, že jsou jen pláštíkem k zakrytí skutečnosti, a že tak dlouho, pokud dnešní hospodářská

nerovnost a nadvláda jednoho člověka nad dru- hým a falešná morálka společnosti nevymizí, bude panovati stálé otroctví. Ze všech, kdož v nedůstojném rabství nej- více trpí a jeho tíži pocifují, je žena. Kdežto muž kdekoliv zaměstnaný jest na svém zaměst- navateli závislým pouze hmotně — neboť jeho jednání a smýšlení mimo okruh vlastní dílny jest ponechána z většího dílu volnost — není žena ani v tomto ohledu volnou. Následkem dnešních společenských zařízení jest závislou na muži v mnohém ohledu. Největší vliv vy- konává tu na odvislost ženinu to, že mnohá povolání jsou jí nepřístupna. Na zaměstnavateli, případně i jeho libovůli jest závislou proto, že jest dnes nadbytek pracovních sil mužských, a tu nerad vidí, objeví-li se v jeho odboru žena dělnice, již z toho důvodu, že žena za tutéž práci dostává namnoze mzdu nižší, ná- sledkem čehož zaměstnavatel pokouší se sní- žiti mzdu dělniku; záleží tudíž mnoho na vůli zaměstnavatele, který nemůže se bez pracovní síly ženské obejíti. Přijme-li žena práci, tu jest nucena přijmouti podmínky jí kladené bez výhrady, a jaké tyto podmínky bývají, vědí ženy nejlépe. Nemožnost nalézti zaměstnání, které by jí dalo svobodu, neodvislost a zajištění existence, nutí ji k tomu, aby pohlížela k muži — aspoň v určitém vztahu — jako k vysvoboditeli z onoho postavení, nutká ji, aby se hleděla provdati a pomocí sňatku dosáhla aspoň ča- stečného zajištění existence. Ale dosáhnejí vždy? Nikoliv. Mzda může ve velmi řídkých případech odpovídá ceně jeho práce a mož- nosti rodinu zaopatřiti. Co pak? Žena jest rovněž nucena pracovati, aby uhájila bytí své a případně i dětí zároveň s mužem. K uspo- řádání domácnosti jest namnoze nucena nasta- viti noci a jest proto v mnohých případech na tom hůře, než za svobodna: k závislosti na zaměstnavateli druží se i závislost na muži, která jest mnohdy ještě trpčí. Žena, aby muži neodporovala — ovšem ne- týče se to všech — nemůže mnohdy pronésti své mínění přímo; musí hleděti, aby se muži přizpůsobila, byť činilo jí to sebe větší obtíže. A což když muž je alkoholikem! Tu mohla by žena vypravovati celé epopeje o „ráji“ man- želském. To vše je daleko nedostačitelno k celko- vému vylíčení otroctví ženy. Budiž jim to po- bídkou, aby seč jejich síly stačí pracovaly k svému všestrannému osvobození, k znovu- zrození ženské důstojnosti. A jako matka ro- diny vychovává své dítky, tak i žena, matka