Str. 622.

HOSPODÁŘSKÝ LIST.

Ročník XXVI.

znáti vhodné přístroje, kterými se selátka rozředěným mlékem kravským bez matky řádně vyživovati mohou. A na takovéto zcela jednoduché napájedlo upozorňujeme. Nechá se od klempíře zhotoviti plechová skříň asi 80 cm dlouhá a 20 cm hluboká a přiměřeně široká. Na podélné a na obou příčných stranách upraví se otvory a na tyto přinýtují se plechové násadky, na které natáhnou se, ovšem zcela pevně, gumové cejclíky (cecáky). Velenutnou pod- mínkou jest, aby otvory pro upevnění cu- cáků byly těsně až u dna, by žádné zbytky mléka ve skříni nezůstaly Skříň jest nahoře otevřena a tam se libovelné množství mléka naleje. Přístroj připojí se pomocí dvou skob na zeď, aby jej selata nemohla převrhnouti. Vyčistění jest jednoduché, což jest hlavní podmínkou, poněvadž kyselé mléko sela- tům nejvíce škodí. — Jednoduché napájedlo toto, které dovede každý klempíř zhoto- viti, lze vřele doporučiti.

oe-

Krmení nemocných koní.

Pejlepším krmivem ne- mocného koně jest vů- bec ono krmivo, které sám žráti chce. Jsou arciť krmiva, která ve případě tomto škodí; ale to na pravidle nic nemění, poněvadž i u dobytka žaludek sám poví. co mu k dobru slouží. Všecko, co nemocnému koni dáme, musí býti ale naprosto čisté a nej- lepší jakosti. — Většina nemoc- ných koní potřebuje, aby se vlídným zacházením pohnula k přijetí potravy a aby se to i ono zkoušelo, co by jim při- šlo k chuti; nejlépe jest podá- vati jim krmivo z ruky, neboť zá- pach žlabu často odpor budí. Otruby jsou zajisté nejlep- ším krmivem pro koně a skot, majíť mnohé dobré vlastnosti; koně také rádi otruby žerou i když se jiných krmiv netknou. Otruby jsou snadno zažitelné a působí mírně počistivě, jsou všude a v dobré jakosti k dostání a — což důležito — tak snadno se nekazí. Třeba by otruby pro zdravá zvířata velké vý- živné hodnoty neměly, tož pro zvířata ne- mocná jsou neocenitelny. Otruby měly by se nejméně po 3 hodiny v horké vodě močiti a teprv když vychladly, se zkrmiti. Lněné semeno jest též velice účinným dietetickým prostředkem pro nemocné koně; jest snadno zažitelné a též na mírný prů- jem působí; koně rádi je žerou, Vařený oves a vařený ječmen někdy ještě lépe nemocnému koni chutnají. Odvar sena, neb voda ze spařeného sena, kal z ovesného šrotu a mléko jsou vesměs dobrá krmiva. V době zelené píce nejraději sáhne ale nemocný kůň ku čerstvé trávě neb jeteli, i když jiného pranic nechce a můžeme jej přiměti k tomu, aby něco otrub neb ovsa požil, když mu je s čerstvou trávou smícháme. Tráva jest silně působícím prostředkem k posílení chuti k žrádlu a přirozeným očisťovate-

lem šťáv a jest velikou chybou, že koním trávu vůbec odpíráme, třeba bychom vě- děli, jak daří se dobře koním na pastvách. Mrkev jest taktéž užitečná a konečně pochutná si kůň i na jablku v nejtěžší nemoci. Jistý zvěrolékař cení jaterní tuk jako přísadu ke krmivu velice a považuje jej jako poslední prostředek při tělesné slabosti špatně ošetřovaných koní. V nemoci koně jest vůbec nutno krmivo často střídati a každý den jiné krmivo, ale vždy čerstvé zkoušeti. Kamennou sůl musí jak nemocný tak i zdravý kůň míti přístup- nou a při tom dosti čerstvé a zdravé vody.

o

Proč ovocné stromy málo rodí? Píše F. Lukáš, učitel z. hosp. školy v N. Bydžově. poslední době množí se stesky na neúrodnost ovocného stromoví, a to přimělo mne ku bedlivému zkoumání otázky té, na základě kteréhož zkou- mání sděluji s veřejností následující: Ovocného stromoví ve mnohých krajinách

Obr. 185. Nový „obdivuhodný“ salát hlávkový

ubývá, jinde kácí se staré kmeny a sází mladé, a málo kde ošetřuje hospodář stromy ovocné tak, jak by měl. Obyčejně porazí se stará hruška neb štěp a na její místo vsadí se jednoduše jiná — mladá. Teď posuďme, proč ubývá ovoce: 1. Starý strom, veliký a mohutný, rodil sice málo, vzdor tomu vydal přece ročně aspoň nůši nebo pytel ovoce — mladý strom nevydá v prvních letech nic! 2. Starý štěp vyssával půdu třeba 100 let a dnes na jeho místo vsazen byl jiný, pro nějž už v té zemi málo výživných látek zbylo — snad docela nic. Tento mladý stromek proto krní, nechce růsti a roste-li, tedy nerodí neb jen málo a špatného ovoce nese. Na prstech dali by se spočítati hospodáři, kteří pro sázení stromů vykopávají jámy prostorné, dobrým kompostem vysypané, do kterých pak strom „dobře“ vsadí. 3. Mladé ovocné stromky ze školek jsou v dnešní době z valné části jiné, než bývaly dříve. Dříve vypěstovaly se štípky plané,

tyto pak se v korunové výšce ošlechtilya pak daly do prodeje; to však trvalo dlouho, ježto pláně roste pomalu. V nynější době štěpuje se pláně hned u země takovým dru- hem, který rychle roste a silné dřevo vy- vine; na toto dřevo pak se teprve dobrý druh ovoce v korunové výši naštěpuje, čímž docílí se sice pěkné stromky rychle vyrostlé, ale proti dřívějším dobám méně pevné a povětrnosti méně vzdorující. 4. Ve školkách, aby se docílilo brzkéh zpeněžení stromků, hnojí a okopávají se tyto stromky znamenitě. Pak je koupí hospodář, vsadí je ale do půdy vymrskané a více si jich nevšímá; po několika letech si pak naříká ovšem na špatný vzrůst a neúrodnost jejich! Naši předkové pěstovali většinou jablko pa- nenské a míšenské a jiné domácí druhy; tyto štěpy rostly a rodily dobře. Vývin jejich byl pozvolný a zvláště míšenské štěpy pozdě za- čínají rodit, obyčejně teprve, když zmohutněly. V nynější době však v málokteré školce ovocné se vůbec tyto stromy pěstují; za to vidíme tam druhy cizí, n. p. „Cara Alexan- dra“, „Bismarcka“ a jiné ky- seláče, kteréž rodí už ve školce (2—4leté) a mají ovoce velké; je-li dobré a trvanlivé, to je otázka. 5. Pokračujme v naší úvaze, jak se to má s ošetřováním ovocných stromů. Dobří hospodáři ovážou stromy na podzim, aby je zajíci neokousali, z jara je okopávají, pro- řežou, housenky seberou a někdy také hnojůvkou zalévají — víc však málo kdo ovocným stromům po- skytne. Za to k řepě „dobře“ pohnojí, koupí hnojiva strojená, zaplatí okopávání, řepu plečkou projíždí, několikráte ledkuje atd. Kolik je však hospodářů, kteří výše uvedenou péči také stromům věnují? 6. Ovocné stromy mají veliké množství škůdců. Celá řada hou- senek ožírá listí, několik druhů mšic vyssává stromům mízu, larva chrousta ožírá kořeny, chroust pak listy i květy, larvy tesaříků vyžírají dřevo, larvy nosatců ničí plody. Spousty nemocí rostlinných bují na stromech: jedny způsobují puchvy č. bouchory, jiné výtok klí, opět jiné rakovinu, skvrnitost listí i plodů, hnití dřeva i plodů atd. Mechy a lišejníky usazují se na kůře, houba na dřevě a kdybychom chtěli hledati, nalezli bychom škůdců ještě více. Největším škůdníkem jest ale člověk! Sotva že ovoce odkvětlo, už vrhá se mládež na plody, nedbajíc polámaných větví. Ho- spodář pak v domněnce, že to nestojí za hlí- dání, raději prodá sklizeň za pakatel sadaři. Sadaři arciť na stromech nezáleží, pouze na ovoci, on nikde housenku nesebere a při sklizni počíná si surově, nedbaje škod způ- sobených na stromech. Ovoce česají sadaři a sypou do pytlů jako brambory, ký div, že pak to krásné ovoce také jako brambory vypadá — tu otlučené, odřené, nahnilé a po- škozené. Na trhu pak ovšem docilují se za ta- kové ovoce ceny nízké a dle nich soudí každý, že pěstování ovocných stromů se nevyplácí. Jsem přesvědčen, kdyby hospodáři stro- moví ovocného si hleděli, je ošetřovali, řádně hnojili a nelitovali trochu peněz na spolehli- vého hlídače: pak že by ovocné stromy ro-