#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXVIII.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v úterý 2. června 1909.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 152.
#4
alto_textblock
#4
na měsíe
#5
alto_textblock
#5
Na ranní a odpol. Histr
předplácí sen
v Praze v administrael
n nst. . . . . 6 K —h
s dvojí donáškeu
na měale
na čtvit lha . . . . 7 K 50h
va Glialkách!
na něsíc . . . . . . 2 K 30h
Toštou:
na čtvrt lsis . . . . 9 K 60
s dvojí zásilkon
a
... Ke
n čtvrt eta
#7
alto_textblock
#7
V drobném prodejít
rnní číslo o zob5 . . . za Sh
odpoledtní
. . . za zh
Ve slislkách na venkovš:
ranní čtslo. . . . . . . . 10.
odpolodní . . . . . . . . 4l
Inserátv
plati se hetové napřel.
Přečplacení a inserty přijíná sdminí-
strace v Marlanské ulici č. 3.
Tam nacházejí se též redakce,
Uskárna a ezpedite „Národnich Listů“
Lakoplsy se nevracejl
#8
alto_textblock
#8
Po Karlových Varech — Trutnov.
#9
alto_textblock
#9
Snad nikde jinde v Čechách se Němei
mezi sebou tak neštířívali jako v Trutnově.
Tam vedla německo-pokrokářská strana po
léta nejtužší volební zápasy s německými
radikály a byly doby, kdy K. H. Wolí
i po svém pověstném skandálu byl v Trut-
nově slaven jako rytíř bez vady a hany, ba
jako heros Němectva nejskvělejší. — Leč
časy se mění a včerejší, nedělní slunce vi-
dělo v Trutnově německé radikálya
německé pokrokáře svorné a sdru-
žené na společném táboru protestním,
jakoby se jak živo bylo nechumelilo! A co
že smířilo ty dávné soupeře a soky ně-
mecké? — Povězme to zkrátka: Stejná jich
nenávist proti nám Čechům. Zahrabali své
osobní a strannické nechuti a řevnivostia
spojili se v zášti vražedné proti na-
šincům v Trutnově a na Trut-
novsku sídlícím, aby je svorno
silou »s veškerou rázností a se vším
důrazem potírali.«
Ten byl výslovný účel jejich »prote st-
ního meetingu«, jemuž prý obcovalo
dle referátu »Bohemie« na 2000 Němcův
z celého Krkonošska, a který byl uspořádán
spojenou agitací radikálů i pokrokářův
Veškeří němečtí poslanci z okolí se dosta
vili: Pokrokář dvorní rada prof. Bach
mann, agrárník Kasper a radikál K. H
Wolf; též městské i okresní zastupitelstvo
trutnovské se svými starosty Rauchema
drem. Klugem.
Schůzi předsedal stárosta něm. -pokro
kářského spolku městský rada E. Fiedler.
který v uvítací řeči vyslovil radostné očeká
vání, že docílenou takto svorností Němců
budou Češi trutnovští odraženi
a Trutnov uchráněn před osudem
Budějovic. — Stejně vyložil účel schůze
starosta města Rauch: »Zaprotestujme
proti obmezování práv Němeů
v Čechách a proti nájezdům na ně-
mecký ráz Trutnova. Nedopu-
stíme, aby kdy Trutnov byl od-
národněn! Chceme zachovati dědictví
otců svých a zůstati strážci národnosti naší!«
Hrůza! Nezní-li to zrovna, jako by stál
nějaký novověký náš Žižka nebo Prokop
Velký před branami Trutnova a jakoby
hrozila panu měšťanostovi Rauchovi od nás
Čechů snad podobná nepříjemnost, jaká
potkala jeho předchůdce r. 1866 odo —
Prušáků, když ho v poutech odvlekli do
Pruska v zajetí své. Už jsme se chtěli lekat,
na štěstí však po panu purkmistru vystoupi
na řečniště ihned německý redaktor trutnov-
ského »Wochenblattu« p. Lindenaur
který nám blíže vysvětlil, odkud Trut
novu a po Trutnově celým východ-
ním německým Čechám hrozí ne-
bezpečí. Nastojte! Hrozí jim z Vídně,
od vlády, která chce Trutnova
Krkonoše počeštit posádkami českých
úřadníků soudních, politických, poštovních a
finančních, hrozí jí od správy státních drah.
která hodlá na sekundárce trutnovsko-teplické
označit stanice dvoujazyčně a »krom toho
použít i českého železničního personálu«
ba slyšte, i severozápadní dráha
ohrožuje Němce trutnovské, neboť zaměslnává
vedle 307 německých úřadníků a zřízenců
i — 80 Čechův.
#10
alto_textblock
#10
A všecko doložil Lindwurm, či pardon, p
Lindenaur, »autentickými« číslicemi: U okres-
ního soudu trutnovského je třetina úřadníků
Čechů, i přednosta je Čech, u poštovního
úřadu jest 61 Němců a 22 Čechů. Razítka
jsou oboujazyčná. U okresního hejtmanství
stojí 14 Němců proti 11 Čechům; u berního
referátu však proti 3 Němcům 7 Čechů.
Celní úřad byl dosud německý, ale za to fi-
nanční stráž jest úplně česká, a pouze
jediný německý komisař jí —
velí. . . Jak mohou vůči takovému hroz-
nému nebezpečí Němci trutnovští spáti?
Ale na tom není dost: Češi chtějí spo-
lečně s klerikály založit a zbudovat v Trut-
nově »utrakvistickou církev«! Snad tam na-
posled nebudou podávat pod obojí? — Ne-
pochybně, neboť pan Lindenaur ve smrtelné
úzkosti běduje: »V tom spočívá nebezpečí
národní, které musí býti v čas odvráceno!e
Třetí nebezpečí pak ohrožuje trutnovské
Němce i s jejich »drakem« odtud, že ně-
mečtí fabrikanti, obchodníci a průmyslníci
»drží příliš mnoho českých pracovníků.
pomocníků a učňů, jakož německé paničky
příliš mnoho českých služek. »Kdežto pak
čeští vetřelci« (die czechischen Ein-
dringlinge«) zuřil p. Lindenaur dále
— »drží se hesla svůj k svému, kupují
Němci se zálibou od Čechů.«
Má spočítáno, že jest dnes v Trutnově
samostatných německých průmyslníkůa
obchodníků 760 — českých pak 165; ně-
meckých pomocníků 465, českých 265;
učňů německých 180, českých 121. Kam
to s ubohými Němci dojde? A proto vy-
vstává chrabrý bojovník teutonský před
Hospodinem, komorní rada p. Hieronimus
Siegel i štve a bouří německý fanatism
proti klidným, přičinlivým českým spolu-
občanům trutnovským doslovně
takto: »Uvážíte-li, že pouze národ hmotne
dosti silný může prospívati v důstojnosti
a vážnosti u jiných národů, shledáte
zajisté, kterak jest nalehav
nutno, abychom vše to, což v na š em
městě českého jest, s veškerou
energií a s veškerým důrazem po-
tirali!« (Doslovně: »Wie dringend not-
wendig es ist, alles das, was in unserer
Stadt tschechisch ist, mit aller Energie und
mit allem Nachdruck zu bekämpfen«.) —
Živá pochvala odměnila prý řečníka za toto
rabiátní vyzývání k nepřatelskému pronásle-
dování a potírání »všeho, což českého jest«,
t. j. všech českých státních občanův v Trut-
nově bez rozdílu, jen proto, že jsou Čechy
a že dovedností a přičinlivosti svou kon
kurují s německými průmyslníky a obchod-
níky tamními. —
A cosi takového projde zuřivcům něme-
ckým za přítomnosti vládního komisaře, ač
je to vyložený trestní čin, který byl by přísně
stíhán i v nejsvobodomyslnějších státech
světa. Což je proti nám Čechům už vskutku
dovoleno německým nevraživcům všechno?
Jak daleko bývá od podobných štváčských
hesel ke skutkům? K tomu odpověděl již
před desíti lety výnos tehdejšího mini-
stra spravedlnosti na ochranu
menšin dne 24. listopadu 1898 ke stát-
ním zastupitelstvům vydany
který však, jako všechny zákony a nařízení
nám svědčící, zůstal na papíře! V zapome-
nutěm tomto nařízení, podepsaném odborným
#11
alto_textblock
#11
chefem Schrottem, čtou se tato pamětihodná
slova: »Vlivem lehkomyslné agitace, kteráž
ke svému zachování a existenci zapotřeb
má boje, rozeštvány a podníceny stojí na
proti sobě široké vrstvy obyvatelstva, nejen
od sebe odloučeny, nýbrž i v příkrém ne-
přátelství proti sobě ... Štvaním a vzájem
ným sočením v tisku počiná obvykle rozklad
pokojného spolužití vohledu národním
náboženském a sociálním. Zášť, vycházejíe
od jednotlivců, přenášívá se na celé stavy
celá povolání a vrstvy obyvatelst v
tak, že nikdo neleká se pořádání výtržnýcl
násilností proti tělesné bezpečno st
a cizímu majetku« . .
»Že v čele takového hnutí nezřídka
osobním, hmotným, jakož i zištným
záměrům sloužícího mnohdy se nacházejí osob-
nosti, náležející k tak zvané inteligen
i s kruhy ji obklopujícími, nesmí zkaliti zrak
pro nezákonnost takového boje ... Tento
takřka typický způsob vyvolání boje
proti menšinám obyvatelstva, na
milost a nemilost převaze vydaným, kteréž
mají nárok na ochranu se strany
úřadů, jak ve svém kmeni, tak i ve svých
částech, ukazuje cestu, jakouž se orgány
státních návladnictev dáti mají...
»Cesta tato jest jak preventivní, tak re-
presivní. V prvním směru budiž úkolem
tiskové policie vystupovati proti všem ti-
skovým výrobkům, kteréž mají za účel při
voditi nepřátelské strannictví mezi oby
vateli státu. V případech, ve kterých zjištění
přestupku dle § 302. tr. zák. opomenuto.
budou plenární rozhodnutí nejv. kasačního
soudu ze dne 27. října 1896 č. 12 384a
12 385 připomínkou trvání tohoto ustano-
vení, sloužícího k zachování veřejného po-
koje i rozptýlí případné klamné názory, že
by trestní zákon neposkytoval dostatečné
ochrany . ..
»Jakož pro jednotlivce tělo, život, svo-
boda a jmění právními statky jsou, jimž stát
ochrany propůjčuje, rovněž tak jest veřejný
pokoj právním statkem všeobecnosti, jemuž
soudnictví dle své povinnosti nemůž
ochrany odepříti. Co se týče re-
pressivní činnosti státních návlad-
nictev, nesmějí zástupci jejich opomijeti, aby
všem hlasům na veřejnosti se
ozývajícím v případech ohrožení a r-
šení veřejného pokoje a zvlášť potí-
rání menšin většinami věnovali poroz-
umění plnou pozornost. Kdyby se mělo jevili
způsobem násilnickým, jest soukro mý
zájem poškozeného souběžn
s ohledem na veřejné blahoa
tento dvojitý útok na právní ob
vody, jež nejsou totožné, vyžaduje zo-
stření odvety. Avšak nejen nástroje
takových provinění, nýbrž i spoluvinníci
účastníci, nechť již duševní a intelektuální či
snad účinní, mají býti vydání trestající spra-
vedlnosti, pročež v každém případě vy pá-
trání takových svůdcův s nej
větším důrazem budiž prová
děno. —
Desítileté neulevující utrpení našti cl
českých menšin v celé řadě zněm
čených měst, od Rudohoří a Krkono
až po Šumavu — od Ervěnic, Aše
Chebu, Liberce, Žatce, Mostu až po Pracha
tice a Karlovy Vary jest doslovem, jest
dokladem, jak ve skutečnosti dopadla sli
#12
alto_textblock
#12
bená ta záštita a státem uznaná
povinnost k ochraně osobní svo-
body, práva majetku, života a národ-
nosti klidných občanů jazyka českého přes
tento výnos ministerský a přes slavné
zaručení čl. 19. státního základního zákona.
Dnes dovoleno německým zuřivcům ve-
řejně v Čechách brojiti proti nám jako
proti »vetřelcům« a prohlašovati za
»dringend notwendig«, aby bylo »s veškerou
rázností a s veškerým důrazem potíráno vše.
což jest českého« — v Trutnově. A při tom
ještě ke všemu pan dvorní rada Bach-
mann si zahraje na mírného beránka
naříká jak — s Němci v Čechách se za-
chází se strany vlády »potměšile a zavile«.
kdežto Čechům se nadržuje a hoví ! — —
#13
alto_textblock
#13
Rišská rada.
Poslanecká sněmovna.
(Schůze 78.)
#14
alto_textblock
#14
Ve Vídni, 1. června.
(Původní zpráva telef. »Nár. Listů«.)
#15
alto_textblock
#15
Poslanecká sněmovna usnesla se dnes 125
hlasy proti 74 přijati státní rozpočet na r. 1909
za podklad k podrobné debatě. Tyto číslice jsou
zajímavy jako celek, zajímavy však jsou také
jejich složky. Ze součtu obou těchto číslie je
patrno, že při hlasování tak důležítém, jakým
byl přechod k podrobné rozpravě rozpočtové,
nebyla ve sněmovně ani polovina jejích
členů. Proti podrobné debatě hlasovali: národní
sociálové čeští, poslanci dr. Stránský, dr. Sláma
a prof. Masaryk, obě skupiny ruské, všichni
sionisté a poslanci dr. Ofner a bar. Hock. Vše-
chny tyto oposiční skupiny nesehnaly více než
74 hlasů, kdežto jen sociálních demokratů sa
mých je ve sněmovně 87. Ve většině 125hla
sové obsaženy jsou také hlasy sedmi ministrů
Dr. Derschatta se opozdil; příšel — po hlaso
Nežli se hlasovalo, promluvili jako gene
rální řečníci poslanci Němec a dr. Glabiňski. Če
ský sociální demokrat, mluvě o cukerní dani
zakončil své výkludy provoláním: „Pryč se sně
movnou panskou!“ Posl. Tomášek dodal: „Pryč
také s Korytowským!“ Pro nynější jazykový bo
v království českém nalezl mluvčí českých soci-
álních demokratů akcenty velmi rozhodné. Byli
bychom si však přece přáli, aby činil rozdí
mezi byrokracií českou, která provádí ponze
zákony, a mezi německou byrokracií, která plat-
né předpisy porušuje. Zajisté kuždý našine
souhlasí s výrokem posl. Němce: „Definitivno
musí býti odstraněn názor, že ke kulturním ná-
rodům nelze počitati také neněmecké národy
že stát musí zůstati německým, a že každý po
krok následkem toho jest úkladem protiněme
ekým a proti státu.o
Také zamýšlenou osnovou jazykového zá-
kona pro království české zabýval se poslanee
Němec a protestoval nejrozbodněji jednak prol
nešetření jazykového výnosu Stremayerova, do-
kud není jazykovým zákonem změněn, jednak
proti záměrům, zříditi v soudnictví v královstv
českém tlumočníky.
Epilog generálního zpravodaje rozpočtu
prof. Steinwendra způsobil velmi prudk, rozpor
mezi tribunou zpravodajskou a poslanci, když
prof. Steinwender mluvil o snížení daně cukerní
Jakkoli jsme zvyklí respektovati samostatné mí
nění, přece myslíme, že zpravodaj výboru nen
oprávněn ve své funkci zpravodajské zastávati
názory své vlastní, nýbrž že je povi-
#16
alto_textblock
#16
vání.
#17
alto_textblock
#17
nen, vyvarovati se všebo, co jest povahy osobní
a soukromé. Zpravodaj má si počínati objektivně
a nestranně; naprosto však nemá se připustiti,
by poslanec, který jako zpravodaj mluví z ofici-
álního místa zpravodajského, vyslovoval se proti
sněmovně jako celku a aby se stavěl a stranu
sněmovny panské.
Podrobná debata, která po řeči prof. Stein-
wendra byla zahájena, konala se způsobem no-
vým. Rokuje se o několika kapitolách rozpočtu
najednou. První rozprava obsahuje kapifoly 1.
až VII.; tuto kapitolu tvoří ministerstvo vnitra.
Celý rozpočet rozdělen je naznačeným způsobem
na několik skupin podle oborů. Jak se bude
o rozpočtu hlasovati, není ještě rozhodnuto.
Prine Alois Liechtenstein mluví v posla-
necké sněmovně velmi zřídka, vždycky všsk za-
jímavě. Také dnes byla jeho řeč po každé
stránce interesantní. Bývalý vůdce styrských
klerikálů, nyní vůdce křesťanských sociáfů
dolnorakouský maršálek zemský jest řečníkem
velice uhlazeným, dovede však formou nejhladší
říci věci nejrozhodnější. Pokud zabýval se zále-
ž tostmi domácími, otázkou, kdo má lepšt tisk,
zda liberálové nebo protiliberálové, netřeba se
u jeho výkladu zdržovati, neboť otázka tato
má pro nás zájem podružný. Důležítým a také
pozoruhodným jest však politický projev, kterým
potvrzena jest úplně naše diagnosa o poměru
strany křesťansko-sociální a německo-kleri kální
k tak zv. svobodomyslným stranám německým.
Čtenáři »Nár. Listů« pamatují se, kterak jsme
ve dnech nejtužších sporů pro afáru Wahrmun-
dovu a nejtužších rozporů pro záležitosti uni-
versitní vůbec ani na chvilku o tom nepochy-
bovali, že se křesťanští sociálové a němečtí kle-
rikálové a ostatními Němci sejdou proti
nám.
To se stalo dnes způsobem zřejiným, oká-
zalým, ba demonstrativním. Prine Alois
Liechlenstein vyslovil povděk, že vůdcové něme-
ckých stran liberálních nedali se strhnouti k boji
proti křesťanským sociálům a dodal, že kře-
sťanští sociálové nabízejí nepokrytě, poctivěa
loyálně ruku k zachování a k obnově něme-
ckého souručenství, kleré jest jed ným a nej-
bezpečnějším prostředkem k zachování práv —
rozuměj nadprávi — německého lidu, k zahá-
jení poctivého a spravedlivého míru se Slovany
na severu a na jihu, k zachování delnosti par-
lamentu a k sociálním reformám. Prine Alois
Liechtenstein doložil, že sféry jako Wahrmun-
dova jsou dosahu naprosto podřizeného a že
nemohou způsobiti žádných protiv mezi křesťan-
skými sociály na straně jedné a mezi něme-
ckými liberály, německými nacionály a něme-
ekými agrárniky na straně druhé. Prineem
Aloisem Liechtensteinem byla
tedy slavně ve sněmovně poslane-
cké prohlášena jednota celého ně-
meckého tábora pokrokovců a zpá-
tečníků, osvětářů a tmářů. Prine Aloi
Liechtenstein je diplomat, který dovede poslední
myšlenku dobře zalajiti.
Netřeha dlouho se dohadovati, jakou t
myšlenku sleduji křesťanští socnálové, prohla-
šují-li se pro jednotu všech německých stran.
Touto myšlenkou jest naděje a víra, ža stra na
křesťansko-sociální, rozuměj konsrr-
vativně zpálečnická, domůže se v něme-
ekém táboře vrehu a vedení, a ž
strana křesťansko-sociální získá maršálskou hůl
kterou před léty měli liberálové.
Pro Čechy zvláší a pro Slovany vůbec jest
tato řeč prince Aloisa Liechtensteina vážným
#18
alto_textblock
#18
noucí v úpadku, ale stále se zachvívající váš-
němi a horečkami té energie a té intensivní ži-
vosti, jež způsobily dobu nejgrandiosnějších činů
kulturních a nejohavnějších orgií zločinů, našel
pravou vlasť pro svou duší skeplickou, dychtivou
a zmítanou. Italie stala se otčinou intelektuál-
ních psanců, hrdých osamělců, romantických
neurasteniků, mezi nimiž mnozí byli geniové
mnozí snobové.
V ní úrozený poseur Chateaubriand bloudi
za vidinami křesťanské mysliky a za dobro-
družstvími, v nichž nedovedl ubit svou věčnou
Benátské laguny a ulice tiché Ravennya
snivé Písy zřely divoký, zneklidňující zjev lorda
Byrona. Dva rozkošní a citliví Slované, Gogol
a Manes, bloudili Římem, melancholičtí, se ši-
lenstvím, probouzejícím se již v jejich chorých
a něžných duších. A na březích italské Riviery.
na osluněných, horoucích cestách, pod pito-
reskními horami Rapalla kráčel největší moderní
básník filosofický Nietzsche, blouzníci, impro-
visující své poslední stránky v horečných zá
chvatech svého genia, nad nějž se již skláněly
stíny, zachmuřivší jej na vždy. A za tichými,
moudrými sensacemi estetickými spěchali ze
svých knihoven k nehynoucím idolům umění.
k Venuši Capitolské, freskám Gozzolia, do za-
hrady paláce Borghesova a do arkád klášter-
ního nádvoři Ludovisi, stojícího na zbyťcíeh
Dioklecianových therem římských, učení a jemní
vykladači Italie, Hyppolite Taine, Jacob Burek-
hardt, John Ruskin. Emil Gebhardt . ..
#19
alto_textblock
#19
FEUILLETON.
#20
alto_textblock
#20
V Praze, 31. května 1908.
#21
alto_textblock
#21
H. (Z italské cesty.) Každý vrací se
udivený z míst, která zdaji se ovšednělými při
lišným enthusiasmem davů, jichž kroky říd
sem příkaz mody a zvyk, přijatý od té doby.
co Iialie stala se posvátným cílem poutí všech
zbožných vyznavačů krásy a umění. Každý při-
náší si poklad dojmů nejryzejších a nejvzác-
nějších, jež zůstanou vždy útěchou a rozkoš
jeho vzpomínek na vznešenou vlasť antickou
vždy oživující nejůsměvnějšími jary v bujících.
barvitých zahradách, kde vavříny a mandlovník
zkvétají kolem omšených zřícenin chrámů.
kde ušlechtilé pinie vrhají stiny na překocené
štihlé sloupy se zbytky elegantních architrávů
kde keře růžové sypou vonné listky do rozvalin
fontan, na nichž rozšklebený faun s kozíma no
hama hrál na píšťalu zpívajícím vodotryskům ..
Nušel jsem zdroj hlubokých dojm
v té zemi nejzářivější a nejušlechtilejší krásy
a nejmalebnější a nejveselejší špíny uliček ne-
apolských a janovských. My opozdění poutníci
chvatně a vroucně kráčíme ve stopách velkých
tvůrců, kteří nacházeli v Italii nové vzmachy
nové sily pro své genie i rozkošnických dile-
tantů, kteří šli sem za nejjemnějšími požitky
svého duševního labužnictví.
Když jsem protoulal celé jarní odpoledne
v Palatinu v zeleni kypíci uprostřed ruin Do
mitianova paláce a chrámu Jupiterova a po-
hlížel dolů na majestátní, nezapomenutelný obraz
Fora a prožival v té chvili celou slávu a tra-
gedii Říma antického, imperatorského a když
jsem s výšin Fiesole hleděl na čarovnou Fl
rencii, spočívající spanile v okruhu zelených
zámky a vilami a bílými městy poselých hor.
tu pochopil jsem, proč v tyto božské kraje
braly se kroky velikých milenců a vítězů živola,
něžných snilků i přemožených zoufslců. Chápal
jsem, proč do Italie jel Goethe pro nové, osvě-
žující opojení svého robustního a harmonického
ducha, proč Shelley povznesl se odsud nejvýše
do jasu čisté poesie, proč Stendhal v Italii, by
#22
alto_textblock
#22
nudu.
#23
alto_textblock
#23
Italii moderní není skoro viděti. Ztrácí se
v grandiosních stínech, jež vrhá Colosseum
Trajanův vítězný sloup a zapomínáme na n
v oslnění barev a linil Rennaissance. Vznešená
a úchvatná minulost drtí malost a prostřednost
dneška. S jakou nechuti odvrátí se cizinec, jenž
přichází z kaple sixlinské, kde vidél fresky
Michel-Angelovy, od budovy Galerie d'srte mo
derní, kde vlající prapory zvou k návštěvě vý-
roční výstavy současného výtvarnictva italského.
Bylo by mu to rouháním, kdyby měl v takové
chvíli ponižiti své zraky pohledem na litěrnou
banálnost, ulízanou a malichernou prostřednos
nynějších malirů a sóchařů italských.
#24
alto_textblock
#24
Ale moderní Italie, která nemá jediného
malíře té počestnosti umělecké, jakou se vyzna-
čoval i nejskromnější primilivista ze Sienny nek
Arezza, vysilá celé legie obratných inženýrů, vyško
lených v Německu a ve Francii, do svých požehna
ných krajů a měst, aby slavěli nové továrny, křísili
průmysl. Oživuje mocně duch bývalých podni-
katelů a kupčíků florentinských, janovských
benátských, ktuří byli sensály a věřiteli středo
věké Evropy. Nynější Řim není již tím neutěše-
ným, mdlobou schváceným městem, do něhož
vkročil Taine. Na úpati Capitolu, vůkol zřícenin
caesarských budov, triumfálních bran, vedle
prostých a ušlechtilých sloupů, pozvedajících své
jenické neb koryntské hlavy se zbytky římsov
jako poslední sledy rozehvácených, se zemí
srovnaných chrámů bohů olympských, rozkvět
a horlivě se vzmáhá Řm nový, lplný obchod-
ního ruchu. Některé ulice římské mají lesklý
šum i kramářský hluk, připominající Pařiž
Londýn. Corso Vittorio Emanuele a Via Na-
zionale i Corso Umberto ohlušují chumelenici
vozů, omnibusů, tramwayí a v dobách prome-
nády jsou naplněny elegantními davy. Řimský
švihák má styl velkoměstský, je uhlazený
úzkostlivě pečlivý svého zevnějšku. Nestrpi
prachu a bláta na svých lakýrkách. Na nároži
ulie všude jsou cidiči bot, klepající kartáči
nabízející své služby.
Potkával jsem muže, jejichž výrazné tváře
a hrdé, pružné postavy zdědily ráz římské ele
gance. Antický Řim byl nejen městem velkýei
státníků a vojevůdců, mužů honosícíchs
enostmi občanskými, ale měl ve svěm rostou-
cím bohatství a ve své vzmáhající se světovlád
typy skvělých světáků.
Mommsen takto charakterisuje Scipia Afri
ckého: »muž řecké elegance a mo derníh
vzdělání«.
Tací byli všichni ti Římané energiču
ctižádostiví gentlemani jako Caesar, bri
lantní dobrodruzi jako Antonius i veseli filoso
ťové života, kteří povalovali se celé dny v nád-
herných thermách Caracallových, dbajíce o hygient
těla, příjemnou zábavu ducha, dávajíce se mussi
rovat a parmufovat, při čemž pohliželi na bron
zové sochy, řecká veledila a poslouchali dekla
můjící a šklebicí se histriony-
#25
alto_textblock
#25
Italie, zbavena papežské vlády světské
zhostivší se malých tyranů, kteří ji rozdrobo-
vali, oslabovali, ožebračovali, spojivší se pod
vládou Guirinalu, osvěžila se a vzmužila se, po-
vstala ze svého zatemnění a ponížení a stáváse
opět důstojnou věsti dědictví své slavné mi-
nulosti.
Je splněn sen Petrarkův, vyplněn odkan
Machiavelliův. Iialia una! Romantičtí spiklenci
dobrodružní revolucionáři Garibaldí a Mazzini
chytrý, sublilní státník Cavour a bonvivaniský
galantní král Viktor Emanuel vykonali velké dílo
Vděčná Italie staví jim palhetické pomniky
Vidime Viktora Emanuela, hareujícího na vzpl
najícím se koni, strašlivě, jak bůh války, ježi
cího své ohromné vousy. Garibaldi v pose přílis
heroické pro demokratický kroj vůdce »legie
tisíce«, tváří se v mramoru jako velebný spa-
sitel vlasti. Nevím, od koho jsou ty ofienáln
a národní monumenty, jež jsem viděl v Janově.
Římě i v Neapoli. Ale poprsí římských konsulo
a jmperatorů v neapolském »Museo Nazionalee
i skulptury v císařské komnaté (stanza degl
Imperatori) Capitolu jsou nekonečně krásnějšímí
duchaplnějšími, nade vše imponujícími projevý
uměleckého uctivání památky mužů slavných.
Myšlenka národní, nadšení pro soustředěný.
zdiseiplinovaný výraz a organisaci racy, věrnost
k tradielm a k rodné půdě jsou v Italii, hemžíeí
se kosmopolitickými davy, uskutečněny s obdivu
hodnou důslednosti a a ohnivou náruživost
jihu, kde fantasie a cit jsou silnější nežli rozum
a spekulace. Je to jedno z velkých poučení
jež si odnáší našinec z té radostné země de
své smutné vlasti.
A zdálo se mi, že jsem slyšel slova po-
vzbuzující, slova hrdé, houževnaté energie, když
jsem pod mohulnými klenbami florentinského
Pantheonu v kostele Santa Croce stál u hrobu
Niceola Machiavelhia, sekreláře florentinské re-
publiky.
Hubená, důmyslná tvář velkého politického
agenta a státnického spekulanta, hledicí z mra-
morového poprsí okázalého, málo prostého ná-
hrobku, mluvi o trýzních slavného vlastence,
který marně plýtval svou výmluvností a učenou
chytrostí svých epištol, aby přesvědčil patricie
llorentinské i papeže Aloxandra VI. o ideálních
#26
alto_textblock
#26
svých plánech na zbudování velké a mocné
Ilalie. I na Césara Borgiu obrátil se messer
Niccolo, který miloval dle svých slov svou vlast
více jak svou duši, a jenž pokládal všechny
cesty i všechny lidi, i ty nejhorší, za vhodné,
když se jednale o uskutečnění jeho záměrů pro
dobro Iialie. Kdežto Petrarca jako básnik-idea-
lista horoval o spojení drobných italských států,
Machiavelli měl před sebou určitý plán, uka-
zoval na cesty vedoucí k cíli, chtěl jiti k němu
rázně a bezohledně, za pomoci nadšení vlastenců
i ctižádostivých choutek zločinného Césara Bur-
gie. Machiavelli, jedna z nejoriginálnějších po-
stav Renaissance, byl vášnivým přívržencem kla-
sického humanismu. V té době probuzení
osvicení, kdy antická krása vílězila nad kře-
sťanstvím, kdy bohové Olympu zazářili na tre-
skách Vatikánu, kdy Leonardo maloval své zá-
hadné postavy a vdechl gracii mladého Baccha
do postavy mučedníka sv. Šebastiana, kdy král
Alfons Neapolský po vítězné bitvě dal se po-
hnout ke všem podminkám míru, jen aby se
dostal k majetku starého rukopisu řeckého,
byla obrácena mysl sekretáře rady deseti re-
publiky flurentinské jen k velikosti a moci sta-
rého Řima.
V jednolitosti, ukázněnosti a pořádku anti-
ckého státu, který si podmanil celý svět, viděl
vyjádření největší moudrosti a síly a jen v ní
zřel záchranu pro svou Italii, rozháranou, roz-
drobenou, jejiž státy a města nevycházely z bojů
a seslabeny stávaly se snadno kořistí smělých
condotierů i cizích národů. Machiavelli byl po-
chmurného, pesimistického názoru světového.
Pokládal svět za špatný a lidi za náchylnějšl
ke zlu nežli k dobru: »gli nomini sono prů
pronti al male che al bene.« Věřil v jedinou
ctnost lidskou: v lásku k domovině. A tuto
ctnost pokládal za nejvyšší.
Když jsem vyšel z ponurého šera chrámu
na tiché náměstí Santa Croce se sochou Dan
teovou uprostřed zalité mirným jasem zářivého
nebe Florencie, eitil jsem uvolnění. Mír a jas
poetického města, na prahu chrámu, kde odpo-
čivá nejsilnější z jeho synů, vstoupil do mého
#27
alto_textblock
#27
nitra.