ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 13 029b0440-70d9-11dc-b48c-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 13
ALTO TextBloky — 20
#1 alto_textblock #1
6. září.
#2 alto_textblock #2
1903
#3 alto_textblock #3
I. Příloha „Národních Listů
#4 alto_textblock #4
k číslu 243.
#5 alto_textblock #5
Strana 13.
#6 alto_textblock #6
Výtvarné umění.
#7 alto_textblock #7
Worpswedští.
#8 alto_textblock #8
= V pavillonu »Manesa« pod Petřínem pracují neohrožení a odvážliví lidé. Nezastrašení a nezmalomyslnělí žaluplným hmotným neúspě- chem posledních výstav, otevírají přece a zase novou. Novou v každé příčině. Jsou v ní nová jména, nové umění, nové úspěchy; aspoň pro Prahu. Nic nevadí, že teprve nyní se sem do- stávají, že teprve teď je Praze možno učiniti náležitou známost s těmi čtyřmi jmény, jež se ve výstavě stále u maleb, leptů i plastik opa- kují. Známost s celým mužem vždycky přijde vhod a v čas, jenom při opozděném setkání se s ženou milováníhodnou možno litovati, že se cesty naše nesešly dřiv. A o muže a mužné umění zde jde, o umění silné a jadrné, citem bohaté a pevné založené, které v jednotlivých kusech přináší vám krásný požitek a v celku svém vážné poučení. Výstava je homogenní tak, že se jednotlivé individuality málem v ní ztrá- cejí; všechno v ní nese se jskoby jedním de- chem, vidíte v ní stále týž kraj a tytěž lidi, skoro také tytéž bervy a táž světla. Talo spo- lečná základní nota, přibuzenská krev, skupinová zvláštnost a držnost těto umělecké produkce a sbírky dá se vyjádřiti jediným slovem: Worps- wede! Od osmi let už toto slovo, které je jmé- nem v pobřežním rašeliništi zapadlé vsi olden- burské, nedaleko Brém sic, ale od světa odlou- čené, obývané toliko několika sty slatinářů a sedláků, toto slovo Worpswede vypovídá na ráz všecko, co činí obsah, tvarový i duševní, co tvoří kresebnou i barevnou formu všeho, co oni čtyři malíři tvořl. Pod touto vlajkou vyšli do světa, když jim bylo tak asi třicet let a sotva že se jim v Brémách vysmáli, dobyli v Mnichově bned na to vítězství od let neslýchaného. Nezá- leželo v pouhém přikvačení, v nečekané apart- nosti, jež rychle míjejí a vyprchávají. Kořeny tkvěly hluboko a solidně v zemi, pně byly pevné a dobře urostlé. Teď jenom worpswedské stromy sili a košatí. Abych všechno pověděl, čeho třeba k úvodu, poznamenávám, že oni umělci netvoří žádný spolek, že se nesešli za žádného společně z předu formulovaného progra- mu, není-li arci programem to, co u ni h pod- miňuje všechnu práci a všechno konání: umě- lecky mocně vyjádřiti vždy svůj osobní poměr k přírodě a skutečnosti, ukázati pomocí štětcea barev, pomocí rycí jehly a černí, čím bohatáa vnímává duše hárá, když před okem se rozvíjejí pohledy do kraje určitého karakteru a otevírá život lidí prostých, vážných, cele svými dary za- ujatých. Ale to je konečně program všeho no- vého umění. Toto subjektivhí chápání a posti- hování realné objektivnosti, toto stálé pronikání a proplétání se rázovité individuality s nesmír ným objektem světa a života kolem ní. A to je konečně program všeho umění od jeho počát ků až po dnes a všechny věky. Worpswedští jako jednotlivci a jako lokální sdružení dobyli prvních vítězství a udržují se na zabraných místech právě a jedině tím, že tento odvěký program umělecký mocí osobitých svých individuslit vtělili v silná a dojímavá dila. Ta- jemství tu není žádného: vše je jasné, neza balené a pochopitelné. První a nejsilnější dojem je, že stojíme před uměním takořka srostlým s půdou, na níž tvoří. Instinktivně cítíme, že tato galerie, její silná souměrnost a úměrnost, v této formě i podobé nemohla se jinde objeviti. Jinde by totiž byla jistě jiná. Stromy rostou skoro všady, ale všude jiné druhy. Jiný kaj a jiný lid vyvolal v očích a duších oněch čtyř malířů jiné dojmy a jiné vzrušení a jejich výtvory by nabyly jiné tvářnosti. Změnou objektu přešinula by se i sensace z něho vycházející a v uměleckém díle shrnutá a vtě lená na jiné pole nuancí. Onu náležitost umění k půdě, k určité dlani země vytušíte, i kdyby vám byl worpswedský kraj báječným územím a i když jste nečtli všechna ta pojednání, jež vedou o této spojitosti důkaz. Na místo vě- dění máte víru a není vyšší moci v umění, nežli učiniti vás věřícími v to, co podává. Avšak my známe worpswedský kraj, jeho pláně, jeho stromy, vody, rákosí, jeho nebe, oblaka, noci a dny, rybáře a sedláky, jeho barvy a světla, jeho život i jeho báchorkové ovzduši. Frilz Mackensen, Otto Modersohn, Frilz Over- beck a Heinr. Vogeler, tito worpswedští hostě Praze, přinesli sem o něm zvěsti a zprávy, ja- kých nepodá žádná kniha popisná a možná dost. že byste sami mohli projeli krajem při Wospě, Hammě a Wůmě, aniž byste si uvědomili, že tato temná lada, tyto prázdné plochy, tyto příkopové rovné kanály, nízké prázdné horizonty, toto za- smušené přímořské nebe tolik appartních půvabů v sobě chová, leda byste byli zrovna tak vi- doucími poety, jako jsou worpswedští maliři sami. Co podávají, nebo lépe, co přinášejí a vnášeji do svých maleb a leptů, jsou asi sotva portrěly krajových výstřižků z Worpswede a jeho okoli, aspoň ne vždy. Z jejich však prvků, složek, barevných zjevů, atmosférických nálad, z jejich typů jsou složeny. Ne, to není pravé slovo. O skládání nemůže být řeči. Vyrůstají z nich, rostou, vznikají z nich jak organické při- rodní bytosti, s touže samozřejmostí a vnitřní zákonilosti, s jakou se vlna půdy z plochy zvedá a strom nebo květina ze země k nebi se vzpíná. Staré barbizonské přirovnání přichází na mysl o malíři, který se vjemy a dojmy jako houba napájí a potom v obrazy vymačkává. Worpswedštl dojista nejsou maliři piteresknich kurlosit, kteří by jen zajímavé prospekty lovili a po appartních a řídkých koloristických zjevech pásli. Homo additus naturae, tato Baconova de- finice umění platí o worpswedských plnou svojí měrou. Žijí ve svém kraji a žijí s ním. Cokoli mají kolem sebe, znají s povrchu i po vnitřní podstatě: oblé stvoly bříz i nizké doškové cha- lupy, ruděhnědé slatiny i bledě zelené louky. košaté borovice i kosmaté duby, lenivé kanály i oblakové hrady na nebi; proživají první zá- břesky dne i háravé jeho odumirání a tiché, posvátné, lunné noci s sebou. To jsou pak složky jejich řečí, v níž vyličují svoji zaujalost o živol přírody tak hluboký a tajemný, že žádné ba- nální slovo jej postihnouti nedovede a že je třeba malujícího poety, aby nám jeho záhadya krásy cestou smyslných představ a citových vibrací sdělil. U nás snil A. Chittussi o takovém životě a umění a byl obojímu velmi blízek. Avšak jeho dílo má mnohem více obdivu
#9 alto_textblock #9
vášnivé lásky ke kraji. Chittussi maloval vždy v nadšení: worpswedští žijí se svým krajema malují jej v oddané zaujatosti. Odtud, myslím, pochodí všechna organičnost ve spjetí smyslných prvků jejich obrazů. Ať lidé Mackensenovi, at lada a stromy Overbeckovy, ať jara, šera a zá- pady Modersohnovy, ať rytíři a princezny Voge- lerovy, dálavy i šířky, všechno se řadí k sobě jakoby jen po absolutním zákonu tajné příčin- nosti přírodní. Jednotnost, jednolitost, neroztří štěnost dojmu a účinku uměleckého leží v těchto momentech. Druhě, co se ve výstavě Worps wedských staví do popředí, je vážná jednoduchost, roz- myslná šířka a zároveň rovnoměrnost jejich výtvorů. Jsou tu Mackensovi rybáři a rolníci, kleří stojí a pohybují se takořka v statuarním klidu, je-li toto paradoxon dovoleno. Vogelerovy pohádkové bytosti udržují tiché posy jako za- tajujeme dech. Modersohn rýsuje silhuety Overbeck rozkládá horizonty bez prudkostí a přenáhlenosti v liniích a plochách, které širokém svém proudu a rozložení syntetisují mnohost zjevů v silném sevření. A tato jedno- duchost, toto zjednodušování, tato redukce přírodní multiplicity na zhutněnou simplicitu útočí pak na naše vnímající mysly jako sražená falanx. Umělecké tvoření a dílo, umělecká práce je v podstatě vykonaný výběr, výběr provedený a v jedno těleso sloučený se stanoviska svéráz ného ducha, zvláštního rozvíření citu a hnuti myšlenkového. Umělecký výtvor je konečným sostředěným útokem pečlivě vybraných a stra- tegicky ovládaných sil, který vede k rozhod- nému vítězství. Instinkt silných talentů, roz- vaha solidně vypracovaných vloh, jež jsou všem Worpswedským osadníkům vlastni, vykonávají při každém díle tuto selekci motivů, forem barev, aby mocným tlakem prostoupily naši duši a usadily v ní tytéž dojmy, v frvalé po- době vtělené, jež umělci sami prožívali. Třetí moment zvláštní působivosti worps- wedského umění leží v jeho koloristické stránce. Ocitáme se ve světě hlubokých, sytých, mnohdy těžkých barev. Bílé tělo břízy svítí jako pa- prslek, nebe je těžkým blankytem nasycené, oblaka se barví do fialových balvanů, červené chalupy září jako rozžhavené, půda rašeliništ je rudohnědá, podzimní listí blyskotá svojí rzi- vostí, zeleň je sytá. Chudost forem kraje, chu- doba a skromnost jeho plastiky, klidná vážnost jeho zjevu sesiluje bezděky jeho barevné prvky a koloristický celek. Bledá uniformnost šeda- vých, žárem slunce proniknutých a vše srovná- vajících tonů zde v tomto vlhkém, parami blíz- kého moře a vodním výdechem slatin nasyceném vzduchu nemá místa. Worpswedšti mají odvahu barvy; po době barevné askese hlásají zase krásu intensity a výmluvnosti syté, plné, šťav- naté barvy v měkkých, sametových tonecha jadrných harmonických akordech. Boeklin se vznáší nad nimi. Všichni jsou vážní; jejich krev neklokotá a nepění se. Spíše je hustá a těžká jako barvy jejich štětců. Celé jejich umění, při vší impul- sivnosti a pohnuté zaujatosti, má cosi v sobě, co z mnohého přemitáni, z trvalé rozvahy, z dis cipliny ducha a rozumovéhio vytčení a sledování eílů lze vysvětliti. V každém pravém Němci je aspoň kousek Fausta.
#10 alto_textblock #10
Karel B Mádl.
#11 alto_textblock #11
= „Dílo“. Bez hluku řinčivé reklamy, ale pilně pracuje nový umělecký měsíčník „Dilo“ jejž vydává Jednota výtvarných umělců v Praze, a věru lze říci, že list tento každým krokem dobývá si větší pozornosti a vážnosti. Právě vydaný trojsešit, obsahu- jící v sobě měsíce květen, červen, červenec, má čtyři zvláštní přílohy, z nichž každá je zajímava. Tu je nej- prve skvostná barevná reprodukce roztomilé ženské hlavičky od Doubka, pak mocně komponovaný, dra- matickým duchem prosycený a bedlivým studiem doby vyzbrojený obraz Klusáčkův „Bouře po stěti J Želivského v Praze r. 1422“; starý mistr Javůrek po- dává tu z mladších prací svých výborný Ženský akt. Aleš pak rázovitou figuru hejtmana. V textu shledá- váme se s milými jmény výtvarníků jako Trska, Sla- bého, Wurzela a j, kteří podali tu z bohaté tvorby své poutavé ukázky. Hlavní váhu klade však „Dílo“ na lvorbu dekorativní a ta zastoupena je v přítomném sešitě spoustou výtečných myšlenek a návrhů. Vskutku zdá se čtenáři, jako by se náhle bylo proti němu vy- rojilo plno mladých slibných talentů, kteří, vychá- zejíce z pečlivého vedení professorů uměl. průmyslové školy v Praze (prol. Maška, Beneše, Ambrusa), bud v nás naději neobyčejně krásného rozkvětu domá- cího uměleckého průmyslu. Jsme jisti, že z těchto mladých jmen mnohé za krátko domůže se velice zvuč- ného jména. Z ostatního obsahu „Díla“ uvádíme jen, že zajímavé články tentokráte napsali dva výtvarníci, K Mašek O studiu ornamentiky a J. Mauder článek Kamenná pohádka o sochách v lese kukuském, jež pěknými fotografickými snímky provází inženýr Kruis. Na „Dílo“ předplácí se ročně K 12.—; expedici obsta- rává uměl, nakladatelství B. Kočího v Praze- = „Ohrazy z Alp“. Mimořádný zájem ve světě turistů budí soubor čtyřiceti nádherných barevných litografií, jimiž umělecké nakladatelství B. Kočího v Praze uvádí na veřejnost výtečné krajinomalby Jana Novopackého „Obrazy z Alp“. Každým sešitem roste zájem pro teto mistrné dílo — právě vydaný sešii šestý však předčí všecko naše očekávání. Každý ze čtyř listů tohoto sešilu — nalézáme tu „Zell nad Zil- lerou“, Milíř u Scewiesenu ve Štyrsku, Flachhorn u Lofru v Solnohradsku a vodopády krimmlské — je skvělým potvrzením velikého krajinářského umění mistrova, jehož díla podivným řízením osudu po ta- kovou řadu let zůstávala skryta veřejnosti a teprv nyní, k závěrku života umělcova objevují se žasnoucím zrakům našim. V těch listech, provanutých horským. zdravým vzduchem, je tolik lásky k přírodě, tolik prav- divosti, samostatného cítění a nazírání, při tom pak tolik síly v ovládání barev, perspektivy, v traktování vzduchu, oblak, v zachycování nálady, že směle mů- žeme říci, že v „Obrazech z Alp“ vyrůstá nám publi- kace prvního řádu, vzbuzující stejně uctivý obdiv přítele umění jako milovníka horských obrů ve svět alpském. Reprodukce stojí na výši doby — je to umělecké mnohobarevné litografii domácí vskutku vrchol snah! Přizpůsobujíc se v každém detailu a od- stínu originálu, podává tato umělecká reprodukce úplný dojem původního díla. Úprava souboru alpských scenerií Nowopackého je velmi elegantní; nakladatel- ství dalo pro celé dílo také opatřiti vkusné desky které pěkným provedením i lácí (stojí pouze 4 K 80h přijdou jistě vhod každému odběrateli nádherné téte publikace.
#12 alto_textblock #12
Školská hlídka.
#13 alto_textblock #13
Ministr vyučování pro měšťanské školy.
#14 alto_textblock #14
Historická methoda u posuzování udá lostí školských není oblíbena, paedagogické mo- derně jeví se zdlouhavou, zastaralou, více temno- vidnou než jasnovidem. Shledáváť tato methoda obdobné události minulé, aby z jejich vývoje věrojatně posuzovala události přítomné; je jí - jako methodě deduktivní — potřebí celé fady
#15 alto_textblock #15
případů, podobných případu současnému, by po souditi mohla jeho hodnotu a konce. Jest opatrna, nedává se tak snadno uchvátiti náladou oka- mžiku, je méně důvěřiva, nedá i na nejhezčí slova, vyčkává skutku. S tohoto stanoviska jsme posuzovali letošn ministerskou anketu vídeňskou, svolanou pro opravu školy měšťanské, která ne mohla nás rozehřáti, jak stalo se účastníkům kteří z ní se rozcházeli plni nadšení s naděje v budouenost. Čtyři vynesení ministerská, z 12 a 26. června, která jsou ovocem oné ankety, dá- vají za pravdu nám, kteří od ankety jsme s mnoho neslibovali. Jejich jádrem jest: stížen přístupu do škol měšťanských, obmezen úkolů pokračovacích kursů při nich, odkl a u vyřízení výhod absolventům téchto kursů. Tato vyneseni mají všechny příznaky škol- ské politiky vídeňské: jsou naprosto v mez ích starých ustanovení školních, odkazují v še- chen náklad na nové potřeby školní ze- mím a obsahují sliby pro budoucnost. Jen jednu vlastnost vykládáme jim k dobrému dostavila se záhy po anketě a vyvedla naše jasnovidce školské z domnění, že za pokroko- vými hlasy přijdou pokrokové s kutky: zů- stáváť i po ministerských vyneseních škola mě- šťanská v týchž poměrech jako před nimia musí se ohlížeti, jak by k vyšším cilům, bez „pomoci“ vídeňské spěla v lastní silo u. — Přijímání žáků do škol měšťanskýchv celku zůstává nezměněno, až na zkušební taxy 12 K pro žáky z nižších než 5. ročníků škol obecných, kteří dosud bývali bez taxy přezku- šováni a přijímáni. Nová a dobrá jsou ustano- vení, že neschopným dětem 13letým může býti odepřeno přijetí do školy měšťanské, která druhdy takovými přestaralými, neschopnými i ne dbalými žáky bývala nemálo obtěžována i pře- těžována, a že dostatečná známka z náboženství jazyka vyučovacího a počtů na vysvědčení z pá- tých tříd obecných musí vzejíti průměrem ze čtyř známek čtvrtletních, aby příslušným žá kům nebylo třeba přijímacích zkoušek u pře- stoupení do škol měšťanských; stávaloť se, že někteří učitelé ze škol obecných chtěli své žáky zkoušky přijímací na škole měšťanské sprostiti tím, že jim za poslední čtvrtletí dávali známku3 (dostatečně), misto zasloužené 4 nebo 5, z čehož povstávaly neshody i nesváry mezi oběma ško- lami. Jest nepopíratelnou výhodou pro školy mě šťanské, že přístup do nich obmezen na žáky kteří se zmocnili učiva 5. ročníku školy obecné menší počet lepšího žactva bude moci lépe vy- hověti učebnému úkolu škol měšťanských a vý- znam jich vzroste. Ovšem pro žactvo, ze škol měšťanských odmitnuté, bude musiti zvláštní, nová starost se věsti školami obecnými. Vynesení ministerské ze dne 12. června nahražuje dvě zprávy čtvrtletní (2. a 4.) vy- svědčeními poloročním a celoroč- ním a zavádí na ně známky tytéž, jako jsou na vysvědčeních škol středních. Podstatnější věcí, než toto nepatrné přiblížení škol měšťan- ských stupni škol středních, jest nové ustano- vení, dle něhož žáci, kteří nevyhovují z nábo- ženství, jazyka vyučovacího nebo ve více než dvou jiných povinných předmětech učebných, nedostanou vysvědčení propouště- cího. Toť ovšem velmi důtklivý prostředek pro povzbuzení dospívajících žáků škol měťanských ovšem — v duchu rakouské politiky školské — prostředek záporný, výhodu odpírající, nikoli pro- středek kladný, výhodu dávající. — Nejméně uspokojuje ministerské vynesení z 26. června, které úkol učebných kursů ke školám měšťanským připojených, velice zůžuje, totiž obmezuje na řeči vyučovací a cizí. algebru a tésnopis, pro dívky mimo to připouště- jíc jenom navedení k hospodářství domácímu ženským pracím ručním. V tomto neslýchaném obmezení v pokračujícím vyučování škol měšťan- ských, v tomto vyloučení nauk techni- ckých, přírodních, hospodářských občanských jest Achillova pata celé opravy. poněvadž odtud může všecka oprava býti v nie uvedena. Z tohoto usnesení patrno, že přece jenom oprava byla způsobena kruhy vojenský mi, kterým v kadetkách nedostává se žákův a jimž novyhovovali absolventi třetích tříd měšťanských proto, že neznali tolik z algebry a jazyků, jako žáci nižších škol středních — těmto potřebám kadetek může býti nadále vyho- věno! Avšak co má co činiti obyčejný živnost- ník s větší obratností žáků v počítání čísly „obec- nými“, s větší pohotovostí v němčině a fran- čině a s těsnopisem? Jazyk vyučovací sám již nyní stávající tři ročníky školy měšťanské tolik vyčerpává, že na př. pro volný sloh nezbývá jim druhdy již žádného úkolu jiného, než — skládání „veršů“l V tom ohledě se prozrazuje starorakou- ská oprava „reformy“, totiž položení důrazu na učivo formální a opuštění učiva reálního Škola měšťanská i po této stránce sblížena se ško- lou střední, avšak — co s tím má co činiti živo praktický, jenž přece nutně žádá, by každý kdo do něho vstupuje, rozuměl základním, ob- čanským (právním) a národohospodář- ským poměrům společenským, chápal mecha- nické a chemické základy nynější výroby a sou- časného obchodu a bez nesnází zápolil tužkou při provádění náčrtův a průmětův před- mětův i viděných i myšlených?! Rozmnožiti pro- středky rozumu a ruky, toť by bylo slušelo dospívající mládeži škol měšťanských — vždyt forem mluvení a psaní je v našem životě olčanském zajisté dosti, ne-li přebytek. U nás zajisté více se mluví a píše než přem ý šl a pracuje. Ruční práce chlapecké i technické i ře- meslné při „reformě“ vůbec vyšly s prázdnem Tato po našem soudě základní pochybení cílem se minutí celé reformy mohou se pro ni stát osudem a zhoubou. Zajisté odkazuje ministr všechen náklad na pokračovací kursy zákonodárství zemskému které v ně může uvázati obceaokresy škol- ní. Avšak tyto budou se rozpakovati, hraditi ná- klady na pokračovací kursy jen ve formách žáky zdokonalující, když vidí kolkolem potřebu, by mládež pro život obecný ve věcech byla lépe připravována. S tohoto stanoviska nemůžeme ministerskou opravu nazvati šťastnou, tím méně mnohoslibnou
#16 alto_textblock #16
Učebnice našich škol a české uči- telstvo.
#17 alto_textblock #17
Za nedlouho otevrou se opět školy naše jejich, nyní tiché okolí, naplní se ruchem. Ote- vření škol uvede v rozruch i život rodinný, kde ocitne se v hospodářství měsíce září nová rubrika: školní knihy. Tyto jsou přiznakem nově školy, jejíž učive tak všestranné se rozšířilo a namnoze i prohlou- bilo, že k jeho obsáhnuti žákům již nedostačuje, dávati pozor ve škole a činiti si „poznámky? o tom, čemu se učí, nýbrž že potřebí opíratije i o zvláštní knihy pomocné pro ruce žákův,o učebnice. Již Komenský, rozšiřuje nesmírně desku učebnou pro školy všech stupňů, jimž náleželo učiti všemu, co třeba znáti o sobě a okolí,a nová doba jenom rozmnožila učivo o přírodě a společnosti, které sluší již žákům škol obecných; již Komenský kladl také zvláštní důraz na učeb- nice a sám velikou čásť života věnoval pokroko- vým učebnicím pro školy latinské; jest vůbec známo, že z nich Brána jazyků jeho jméno po celém světě roznesla a Svět v obrazích dosud v různých obměnách — na př. v meziřádkových překladech — trvá za učebnici jakykům živým. Při obnovování školství obecného v Rakou- sku Marií Teresií byla také o dobré učebnice péče nemalá — vždyť ony musily namnoze nahraditi nedostatky učitelského vzdělání, tou dobou velmi pěkleslého. Tenkráte nikoli pro zisk, ale jako nezbytná pedminka opravy školské zřízen r. 1775 cís ař- ský královský sklad školních knih v Praze, který až do let sedmdesátých zásoboval školy české všemi potřebnými učebnicemi, mezi nimiž vynikly a dosud se uznávají čítanky Vinařického. V letech sedmdesátých minulého století na- stal však v obecném školství obrat; požadavky na školy obecné a jejich učebnice zvýšily se tou mérou, že knihosklad vyhověti jim nestačil, a bylo si slibováno od nakladatelů soukromých, že lépe opatří potřebné učebnice pokrokové. Ovšem tito nakladatelé poukazovali ke škodám v případě, že kdyby jejich učebnicím bylo odepřeno mini- sterského schválení, nemohlo by se jich ve ško- lách užívati, jako učebnic knihoskladních, čímž by uvedeni byli do značných ztrát peněžitých. Z těchto důvodů sjezd učitelský v Přerově r. 1871 nutným prohlásil, aby vládní tržba knih zrušena byla“; uznalť, že „školní knihy vydávané vládou, nevyhovují požadavkům škoh obecných; samotržbou školních knih dusí a za- držuje se žádoucí vývoj literatury naší školské jen volným závoděním spisovatelů dodělati se lze spisů důkladných, vyhovujících všem potřebám škol obecných.“ Tento názor převládl v učitelstvě i v letecl osmdesátých, poněvadž mu nevyhovovaly učeb- nice základní, Čítanky, tehdáž nově vydávané. Bylyť sice rozhodně lepší, než čítanky staré, avšak ani nebyly ve všem obrazem a snimkem, velice již pokročilé literatury české, ani dosti všestranné a obsažné. Zajisté byli jejich skladatelé pražští všelijak obmezováni rozhodující reakcí vídeň skou, která původně měla za to, že českým ško- lám úplně stačí překlad čítanek pro školy ně- mečké. Nedostatky čítanek nových byly tedy přede- vším pohnutkou, že mezi požadavky českého uči telstva o opravě učebnic v letech osmdesátých byl i ten, aby výsady c. k. školního knihoskladu byly zrušeny, aby tento vládní monopo přestal. Ovšem v těch dobách nebylo již důvodno mluviti o nějakých výhradách c. k. knihoskladu a jeho „samotržbě“. Podařilot se nakladateli pražskému F. Tempskému, by dosáhl mini sterského schválení pro Heinrichovy a j. čítanky německé, které v některých okresích statečně zá vodily s čitankami knihoskladními, a učebnic pre školy měšťanské knihosklad sám nedbal, ne- chávaje úplně tento obor nakladatelům soukro- mým. V Ietech devadesátých přestalo učitelstv škol obecných otázky učebnie vůbec si všímati jsouc patrně plně zaměslnáno svými daleko sáhlými programy kulturními, organisačními, škol- skými a tuhou prací po nejnutnějším polepšen svých poměrů právních; jeho nakladatelské druž- stvo Dědietví Komenského dalo se z pole zištné literatury školní vylákati na nebezpečné pole literatury umělecké; učitelstvo škol měšťan- ských teprve v nejnovější době vykonalo prve přípravy k zasáhnutí v tento obor školské praxe ovládaný dosud jenom spekulaci soukro mo u. Krátce chceme poukázati, jak v posledn době poměry se utvářily a vzbuditi zájem k vy- dávání učebnic, i pro pokrok u vyučo- vání i pro nejužší zájmy učitelské svrchovaně důležitému. Vizme výsledky spekulace soukromé! Chopila se závodění s knihoskladem v učeb- nicích pro obecné a měšťanské školy nejrozšíře- nějších a nejvýnosnějších: v čítánkách a mluv nicích českých. V těchto čítankách hyperloyal- nost má nahraditi nedostatek vkusu literárního a rozhledu věcného či vědeckého; v těchto mluv- nicích v obor jazyka českého přenáší se šablona, osvědčená v oboru jazyka něme- ckého, aniž by se při tom řešily důtklivé a již neodkladné záhady v učbě jazykové, jaké nová doba přinesla. V tom oboru nemohou dotčené učebnice obstáti vedle týchž, nově vydaných učebnic knihoskladních, které získaly lepší od- borníky a své úkoly rozluštily šťastněji. Větší hodnotu mají početnice, od soukro- mého nakladatele vydané, které proto mohou vý- datněji závoditi s knihoskladními početnicem Močnikovými, pokud tyto nebudou v nových vy dáních pokrokům methodiky přizpůsobeny. Uvážíme-li, že soukromé mluvnice a čí- tanky ani cenou krámskou, ani vnější výpravou nepředčí učebnice knihoskladní, vysvětlím si, proč k těmto podnikům nakladatelů če- ských, jinak do škol úsilně se tlačících a se vnucujících, chová se učitelstvo české s men- ším zájmem, než jaký oni nakladatelé oče- kávali .. Však i v tom případě, že by učebnice na- kladatelů soukromých vnitřní hodnotou, mírnou cenou a vnější výpravou úplně vyrov- návaly se učebnicím knihoskladním, musilo by učitelstvo se rozmýšleti, zaměňovati učebni- cemi soukromými učebnice knihoskladní. Nelze podceňovati, že pro chudé žactvo po uplynulém roce školním dostává se od nakladatelů soukro- mých jen 1 učebnice zdarma na 10 učebnic pro-
#18 alto_textblock #18
daných; učebnice knihoskladní dostávají se žá- kům do rukou před rokem školním a to val- nější měrou; dle původního ustanovení 25%, dle určitých dat, na př. z r. 1900 v Čechéh rozdáno výtiskův 364 učebnic knihoskladních 95.677 v ceně 25.851 zl. Do pensijního fondu učitelského plyne všechen čistý výtěžek knihoskladní, a to neskrovný; dosahovalť roční výše často i přes 50.000 zlatých (r. 1819 na př. 56.000) a nikdy neklesl pod 2000 zlatých; po- slední, z r. 1900 zaznamenaný, obnáší přes 7000 zl. O tom však, že by čím podstatnýma pravidelně nakladatelé čeští přispívali sirotčin- cům učitelským a podpůrným spolkům učitelstva pražského, není ani slechu! Sirotčinci „samo- statnému“ přispěli v posledních letech jen pp. K. Janský v Táboře a J. Votoček v Praze, po 100 K (viz všechna příslušná data ve čl. Sirot- čince učitelské a Sklad školních knih na str. 1646—1654, dilu VI., Stručného slovníku paedagogického); avšak tito pánové nejsou na- kladateli učebnic školních, také příspěvky nakladatelství Vilímkova některým podnikům učitelským neplynou z výtěžku učebnic, nýbrž z časopisu pro mládež. Veškeré příspěvky nakladatelů soukro- mých nevyrovnávají se příspěvku jediného kního- skladu k účelům školním — což nemá a ne- může zůstati učitelstvu nadále lhostejno. Ovšem mohou čeští nakladatelé právem na- mítnouti, že jejich vydání na učebnice jest mnohem větší a odbyt těchto mnohem menší než učebnic knihoskladních. Avšak toť vlastní jejich vinou. Proč na př. ne jeden, ale dva, tři, čtyři vydávají tutéž učebnici pro školy měšťanské; kdyby se smluvili a každý z nich vydával jen učebnici jednu, byl by jich výtěžek dvojnásobný až čtyřnásobný. Z trvajícího závodění jich pak ne- má škola žádného zisku: jejich přírodopisy, pří- rodozpyty, zeměpisy a dějepisy jsou téměř to- tožné; žádná z těchto učebnic nepřekračuje sta- rých šablon, nevyhovuje novým požadavkům, jedna téměř ve všem jako druhá. Jsme přesvěd- čení, že kdyby Jednota učitelstva českých škol měšťanských nebo Dědictví Komenského této slabé stránky českých konkurentů vykořistilaa vydala učebnice, které by aspoň v hlavních ry- sech hověly novodobým požadavkům, na př. osnovám učebným, na loňské zemské konferenci předloženým, udolala by svými učebnicemí všechny učebnice soukromě a jich čistým vý- těžkem mohla podstatně přispívati i svým potře- bám vlastním i podníkům všeučitelským. Litujeme pak jen, že nemůžeme podobným upozorněním obraceti se i k Dědictví Komen- ského, jež své neveliké prostředky chce úplně obětovati jen zájmům „umělecké výchovy“. Vždyť jenom novými, pokrokovými učebni- cemi dá se prováděti nový program pro vý- chovu a učbu našich škol, jak toho nově vydá- vané knihoskladní čítanky jsou dokladem. Přáli bychom jim statečných konkurentu nikoli v podnikatelích soukromých, kteří v zá- vodění ukázali se slabými, ale v podnikatelich z učitelských sdružení, kteři by nejen mohli, ale i měli v nových učebnicích uskuteč- ňovati nové programy a přibližovati školám če- ským čás lepší budoucnosti, znamenitějšího vy- učování v duchu pokroku novodobého! Naše učitelstvo od let vytýká sobě a svým školám napořád vyšší a výšší úkoly: v deset- tisícových výtěžeích z nových učebnic pro české školy našlo by k dosahování těchto úkolův jisté a výdatné prostřed ky
#19 alto_textblock #19
Sportovní věstník. Z oyklistského ruchu ** Při příležitosti sjezdu cyklistů v Hořicích po- řádán též dislaněnízávod z Prahy — do Hořic. Úča- stenství jevdců proti loňskému závodu Praha - Tábor bylo velmi chabé, neb pouze šest závodníků nastou- pilo ke startu, Loni bylo 22 jezdců u startu. Vítězem zůstal Jahoda (Č. S. K. »Karlín« 1883), který vzdále- nost 100 kilometrů projel v pěkném čase 3 hodin 26 minut. Druhým Hůla (Č. K. V. na Smíchově), třetím Čížek (Č. S. K. »Karlín« 1885) a čtvrtým Kno- bloch (Č. K. V. Král. Vinohrady) ** Ředitelství závodiště »Buffalo« v Paříži při- pravuje osmidenní závody pro cyklisty. Každý den pojedou závodníci ale pouze 8 hodin a sice od 3 ho- din odpol. do 11 hod. v noci. Na rozdíl od ameri- ckých (obyčejně šestidenních) závodů pojede ale každý závodník samostatně a ne ve dvojici, která by se v jízdě vystřídati mohla. Závody konány budou od 20. t. m. počínaje. Athletika a sportovní hry. ** A. C. »Sparta« vyšle k závodům do Brna v dnech 6. a 8. září t. r. své členy Gustava Voudřicha a Béno Herzoga k závodům cyklistickým, Frant ška Součka na vrhání koule a disku, Fr. Radima na chůzi. ** A. C. »Sparta«: Program XIV. mezinárodních závodů athletických a cyklistických a motocycletů ve dnech 27. a 28. září t. r. obsahuje prvý den8 athletických a 3 cyklistická, druhý den 6 athietických čísel a 4 cyklistická. ** S. K. »Slavia« zabájí podzimní období dnes a 8. září athletickým a footballovým meetingem. Dnes o 4. hod. odp.: 1. Handicap na 120 y s přek. 2. Handicap na 2 angl. míle. 3. Běh 100 y. 4. »Sla- via« — »Slavia« Res. footballový zápas. V úterý 8. září o 4. hod. odpol.: 1. Běh 5 y. 2. Handieap na 4 míle. 3. Běh 50 y s překážkami 4. »Slavia« — S. K. »Smichov I. ** K. A. »Meteor« pořádá dnes klubové závody v místnostech »Pardubické restauraci« v Poštovské ulici. Po závodech rozdílení cen a přátelská zábava. Hosté vílání. ** Období hry kopané počalo v Anglii 1. t. m. Výsledky větších matchů: Sunderland- Notty County 4:1; Everton-Blackburn Rovers 3: 1; Derby County- Smali Healh 4:1: Stoke-Bury 4:1; Civil Service- Walford 2 : 2. ** V Pešti pořádá »Magyar Testgyakorlók köre dne 13. t. m. athleticko-cyklistické závody. Poprvé vypsáno jest mistrovství Uher ve vzpírání, a sice ve zdvihání těžké váhy (obouruč a jednotlivě). ** Mistrovství Berlína v běhu na 100 m. vyhrál Herting (Prusko) v čase 12 vteřin před Dörryma Werkmüllerem. Špatný čas omlouvá silný protivitr. V běhu na 1500 m. zvítězil pak Friedrich (Lipsko) před Jungrenem (Magdeburk) v čase 4 m. 33 1/4 vt. Mistrovství Německa na 100 m. vybojováno v Han- noveru a zvítězil Ludvig před Meyerem v čase 117/4 vt. V mistrovství ve skoku pak zvítězil Weinstein (Halle) skokem 1.65 m. vysokým. Vodní sporty. ** Závody plachetních lodí skončily vítězstvím Ameriky, pro kterou loď »Realiance« vyhrála tři zá- vody a tím opětně získala »Americký pokál«. Pře- depsáno je sice pět závodů, ale jelikož k vítězství stačí tři výhry, jsou další utkání již zbytečná. Ma- jitel lodi »Shamrock III«, Sir Thomas Lipton, který po třikráte a vždy s novou lodí pokoušel se pokál pro Anglii získati, nehodlá více Američany vyzvatia tvrdí, že američtí stavitelé jachet jsou o 30 let na- před před staviteli anglickými, ** V závodě motorových lodí z Paříže do Deauville zvítězila loď »Mercedes« dosud ve všech pěti etapách, tak že vítězství její je již skoro jisté.
#20 alto_textblock #20
Hlasy z obecenstva. LIOUEUR VĚGÉTAL, Ed. Ad. Malburu a syn, Smířice. 15178