1
masthead
V Praze, v pátek úne 30. září.
Praha
2
masthead
K číslu 270
Čislo v Praze za 2n
a na venkově za 3h
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —b
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
4
article
Válka.
Válka.
Před očekávanou bitvou.
Z Londýna, 30. září. Přes Řím došla
zpráva z Petrohradu, že v ruských offi-
ciálních kruzích očekávají vel-
kou bitvu blíže Mukdenu. Rusové
mají tolik vojska jako Japonci, ne-li více. Gene-
rál Kuropatkin disponuje 250.000 muži a 800
děly. Rozdělení je prý takovéto: 60.000 mužů
je v Sinmintunu, 120 000 mužů na řece Hunu
a zbytek rozložen jižně od Mukdenu. V Tien
linu stojí 10.000 mužů.
Soudí se, že Japonci mají také jenom asi
čtvrt millionu vojínů a 1000 děl.
Z Berlína, 30. září. Z Petrohradu sdělují
že Japonci postupují na celé čáře.
Kozáci Miščenkovi a Samsonovi je silně zdržují
ba mnohdy i zatlačují. Dobře prý zpravený
Číňan vypravoval, že zvláště ženy a děti ze
sousedních obcí houfně siěhují se do Mukdenu,
kde není žádných známek nspokojů a kde ob
chod klidně se rozvíjí, ba obchod s kožešinami
dokonce i kvete.
Japonci nedovolili dopravení léků
do Port Arturu.
Z Londýna, 30. záři. Z Pekinu dochází
zpráva, jež vzbudila značné rozhořčení, zejmen
v kruzích vojenských. Rusové žádali prostřed-
nictvím parlamentářů, aby dovolen byl pro ne-
mocnice v Port Arturu dovoz léčiva. J a pone
však tomu nedovolili, poukazu-
jíce na ustanovení blokády.
Generál Kuroki vyčkává...
Z Berlína, 30. září. Dle telegramu, jenž
zaslal zpravodaj »Lok.-Anzeigeru« svému listu,
nedal. Kuroki, jak Kuropatkin se
domníval, stržené mosty přes řeku Taici
znova postaviti, ačkoliv pro přepravení japon-
ského vozatajstva a dělostřelectva jsou velice
důležité. Soudí se z toho, že Kuroki očekává
offensivní postup Kuropatkinů
na Ljaojan, pokládaje řeku bez mostů z
přirozenou obrannou čáru.
Výsměch japonských listů druhé
ruské armádě.
Rus
Hun
Japonec
Kozák Miščenk
Samsonov
Číňan
Artur
Kuroki
Anzeiger
Londýn
Řím
Petrohrad
Mukden
Berlín
Peking
Genus
5
article
Z Londýna, 30. záři. Zpravodaj »Timesů«
telegrafuje z Tokia, že japonský tiska
zvlášté list »Níši-Niši« dělá si ousměšky
z druhé ruské armády. Nevěří naprosto,
že skutečně má býti odeslána a prohlašuje, že
je to zrovna takový strašák jako
baltické loďstvo, které prý už nejméně
dvacetkrát vyplulo, ale nikdy nedoplulo. Nevěři
prý se v Japonsku vůbec, že nějaké baltické
loďstvo existuje. Bude-li prý druhá ruská armáda
tak rychlá jako baltické loďstvo, pak prý přijde
na bojiště po uzavření míru.
Episoda při pohřbívání padlých.
Z Petrohradu, 29. září. Zvláštní zpravoda
ruské telegrafní agentury sděluje z Vladi vo-
stoku příšernou historku, jež jest však illu
strací oddanosti ruských vojínů k představeným
Když totiž po námořní bitvě, dne 10. srpnau
Port Arturu svedené, námořníci »Cesare-
viče« pochovávali mrtvoly padlých druhů, při-
stoupil jeden z raněných námořníků k důstoj
nikovi a drže ruku utrženou až po zá-
pěstí, tázal se, kam má tento úd pochovati
»Polož ruku k tělu mrtvoly, ke které patří«
pravil důstojník. »Ale to je moje v l a st
ní ruka« odvětil námořník, ukazuje důstoj
níku zkrvácený a obvázaný pahýl své levé ruky
»Pak ji ulož k mrtvole toho, koho jsi měl nej
radši« dostalo se mu odpovědi. Námořník potom
uložil utržený kus své ruky k mrtvole svého
padlého velitele.
Artur
Cesar
Londýn
Tokio
Niš
Japonsko
Petrohrad
Vlad
Timesy
6
article
K situaci na bojišti.
K situaci na bojišti.
Vojenskou situaci vzhledem k nastávajícím
aneb aspoň očekávaným bojům o Mukden
lze dle došlých dosud zpráv vyznačiti takto
Hlavní síla vojsk maršálka Ojamy je rozesta-
vena v podobě podkovy, jejíž vnitřní strana se
na-jihu prostírá od řeky Hunu či Chunu k prů-
smyku Vanfuskému. Armáda generála Kuro-
kiaj tvoří, při tom pravé křídlo, generál
Nodzu se svou armádou zaujímá střed a ge-
nerál Oku se svým vojskem je rozložen na
křídle levém. Kromě těchto armád mají Japonci
na pravém křídle zvláštní sbor neznámé
dosud síly, jehož operačním cilem je Sinmintin.
Fronta japonských posic prostirá se do délky
asi 22 zeměpisných mil Uvedené shora, mar-
šálku Ojamovi podřízené tři japonské armády
jsou celkem asi tak silny, jako byly u Ljaojanu.
ježto ztráty tam utrpěné posilami rychle byly
nahrazeny. Kuroki, jenž svými sbory zaujímá
čáru asi 11 zeměpisných mil, má prý 140.000
mužů, Oku, jehož armáda kryje čáru 8 země-
pisných mil, má 120.000 mužů a Nodzu na
rozloze 3 zeměpisných mil čítá 75.000 mužů.
Od těchto 335.000 mužů odečítá se dle vojen-
ské zvyklosti 30.000 mužů jakožto záloha.
Ojama
Hun
Kura
Nodza
Japonec
Kuroki
7
article
LSIí
LSIí
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
am je též redakce
a expedice.
8
article
Operační základnou generála Okua je Jinkau,
vzdálený asi 20 zeměpisných mil od Jentaje,
s kterýmž spojen jest železnou dráhou, vedoucí
přes Tašičao a Ljaojan. Operační základna ge-
nerála Nodzua je vzdálena asi 22 zeměpisných
mil a nemá žádného vodního spojení, jsouc roz-
ložena ve vzdálenosti asi 6 zeměpisných mil od
řeky Hunu. Posice generála Kurokia, který dle
všeho rozhodující manévr v příští bitvě provésti
má, jsou rozloženy se svojí základnou 26 mil
za městy Šaketsem, Fenvančenem, Lanšank-
vanem a Prensihuem. — Vojenské kruhy ruské
projevují prý podiv nad tím, že maršálek Ojama
po tak krátkém odpočinku již zase velkou bitvu
chce vynutit, avšak podiv ten nebude asi příliš
velký, ježto dle obecného uznání generál Kuro-
patkin sám také již na opětný velký boj docela
připraven jest a začátek nové bitvy s velkým
klidem očekává.
Z japonského tábora.
Dopisovatel londýnských novin »Daily Mail«
zaslal z japonského hlavního stanu dopis, ve
kterémž mimo jiné chválí velikou kázeň, jež
prý v japonském vojsku panuje; lihových ná-
pojů lze prý tam jenom stěží dostati; ženštin
v průvodu japonské armády vůbec prý není.
Volného času svého používají prý japonští vo-
jáci ke čtení novin, ku psaní dopisů a k chy-
tání ryb. V bitvách ani při bitevních pochodech
není žádné vojenské hudby; také troubení bylo
z bitevních operací odstraněno. Japonci nezpí-
vají prý nikdy válečných písní. Japonští gene-
rálové, brigádnikem počínajíc, řídí svá vojska
po čas bitvy, aniž jich vidí.. Zprávy docházejí
jich po telefonu a oni také telefonem vydávají
své rozkazy. Nejvíce bijí prý cizincům do očí
vějíře a nádoby na čaj, jež každý japonský
voják s sebou nosí.
(Ostatní zprávy viz na 3. straně.)
Oku
Jinkau
Hun
Kurokia
Lanšank
Ojama
Kura
Japonec
Jentaj
Šakets
Fenvančen
9
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
K situaci.
Z Vídně, 30. září. Listy zabývají se udá-
lostmi, které sběhly se předevčírem a včera na
moravském sněmu.
»Fremdenblatt« v úvodní stati, ve
které pojednává též o včerejší řeči dra. Lad.
Dvořáka, v Praze promluvené, domlouvá Čechům,
aby nechali pomoci galerie, poněvadž by se tato
mohla obrátiti také proti nim a poněvadž Če-
chové mají na tom zájem, aby klidně byly po-
řádány zemské záležitosti na prospěch obou
národů.
Dvořák
Čecho
Vídeň
Praha
10
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Starý kůř.
Vesnická črta. Napsal Gustav R. Opočenský.
U Machatů prodávali. Statek prodán byl už
před čtrnácti dny v dobrovolné dražbě; nedávno
prodány žentour, zásoby obilí, secí stroj a ve
stáji zbývaly již jen tři krávy a starý kůň.
Byl roztrhán velký rodný statek Machatův
na kusy, jež okolní hospodáři zkoupili a ke svým
usedlostem přivtělili. I obytné, vysoké a zděné
stavení bylo prodáno; Machatovi měli zde ješt
týden volný byt. Do té doby chtěl mladý Ma-
chata odjeti do Ameriky s troskami svého kdysi
značného jmění.
A dnes došlo už na poslední dobytek
v chlévě. Mladý hospodář odešel napřed do trhu.
přikázav děvečce, aby za ním s pasákem do-
bytek přivedla. Koně zavésti měl do města starý
hospodář, výminkář, který za několik stovek
svůj výminek na statku odstoupil, aby se při
prodeji většího obnosu docílilo.
Bylo šest hodin z rána. Služka a chlape
odešli už před hodinou se žalostně bučícím do-
bytkem do města půldruhé hodiny vzdáleného;
jenom starý hospodář dosud neodcházel. Vstoupiv
do stáje, vzpomněl si náhle, kolikráte vstupoval
sem, kolik koní, volků a krav zde odchoval a
odtud odvedll
Ach ano, dokud starý Machata sám hospo
dařil, vypadalo to u nich na statku zcela jinak!
Hospodařil sice po starém zvyku bez strojů a
bez umělých hnojiv, ale pole jeho byla vždy
nejúrodnější, dobytek nejtlustší a koně nejbuj-
nější. Avšak od té doby, co mladý uvázal se
v držení statku, vše tu šlo s kopce ...
Z počátku hleděl si i mladý hospodářství
avšak později, co zvolili jej do obecního a pak
i do okresního výboru, býval často celé dni na
schůzích a ve městě. A po schůzích šlo se do
hospody a pilo se a hrálo až do bílého rána.
A na podzim zvával líšeňský revírník mladého
Machatu na hony.
Gustav
Opočenský
Machat
Machatův
Ma
Amerika
11
article
Ba, hospoda, karty a puška přivedly už tak
mnohého sedláka na mizinu — — A co ted?
Zbývá mu sice ještě dosti peněz, aby si mohl
koupiti maiou usedlost, avšak jeho pýcha ne-
dovoluje mu hospodařiti na chalupě tady, kde
míval kdysí grunt. „Pojedu do Ameriky,“ usmysli
si. Štěsti, že nemá dětí! Snacha je pilná, ho-
spodářská žena, snad se tam spolu přece někde
uchytí a začnou znovu hospodařit daleko od' vlasti
a svých.
A co jemu zbývá? Do Ameriky s nimi ne-
pojede. Pravda, dostal pár zlatých za odstou-
penou z výminku, avšak na jak dlouho mu to
vystačí?
A v takových myšlenkách naposled čistil
hnědouše dívajícího se na něho udivenýma, věr-
nýma očima.
„Tak už i na tebe došlo? Sám jsem tě
odchoval ještě za dob svého hospodaření. Vy-
sloužil jsi zde již pěkných pár let! A nyní?
Prodají tě na trhu... Kdo tě koupí? Nějaký
koňský handlíř nebo povozník, který tě na smrt
udře v panských lesích břemeny dlouhých klád.
Vždycky jsem si myslil, že dovezeš mne na
líšeňský hřbitov, avšak bůh tomu nechtěl..
I sedl starý hospodář na otepi sena vedle
svého hnědouše a zamyslil se znovu: Co ted
se mnou, starým člověkem? Jsem už vetché ne-
potřebné zboží...
A v lítosti nad sebou samým, svým synem
a neštěstím svého rodu rozplakal se stařec ve
stáji a přitulil svou šedivou hlavu k hlavě hně-
doušově.
Mladý Machata divil se, že otec jeho ne-
přivádi hnědouše na trh. Vyhližel, čekal, ale starý
nikde... Zaklel si a prodav dobytek vrátil se
domů.
A prve než se mohl otázati výminkáře, proč
na trh nepřišel, přistoupil k němu starý řka:
„Víš, Jeniku, odkoupím ti hnědáka sám. Je mi
líto toho koně. Mám těch pár stovek, co jsem
dostal za výměnek — vyděláme si spolu už na
to živobytí. Koupím si vůz a budu formanit; snad
už to tak nějak do té smrti spolu dotlučeme...
Machat
Jenika
Amerika