1
masthead
V Praze, v úterý dne 27. září.
Praha
3
article
Na »Národní Listy-
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
5
article
Záložní vojsko na bojišti.
Záložní vojsko na bojišti.
Z Petrohradu, 27. září. (C.-B.) Vzhledem
na tvrzení časopisů, že armáda mandžurská zá-
leží většinou z vojsk záložních, jež stojí v bo-
jich téměř výhradně proti Japoncům, poukazuje
„Ruský Invalid“ k tomu, že u Ljaojanu posta-
vili Japonci armádu 250.000 mužů, mezi nimi
ne více než 160—170 tisíc mužů vojska řado-
vého, kdežto ostatních 32—35 vojínů byli
záložníci. V. ruské armádě mandžurské jest
30 záložního vojska. Bitvy u Ljaojanu zúčast-
nilo se bezprostředně o něco méně než 24
záložníků. V budoucnosti bude počet záložníků
v poměru k vojsku řadovému pokud možno
menší
Ke změnám v ruské operující
armádě,
o nichž jsme již zprávy přinesli, oznamuje se
»Berliner Tageblattu« z Petrohradu: »Poslední
dobou konaly se u císaře Mikuláše tajné porady.
jejichž předmětem abylo nové rozdělení mand-
žurské armády. Výsledkem těchto porad jest vy-
hlášené už zřízení druhé armády, jejímž velite-
em jmenován dosavadní vrchní velitel vilenského
vojenského okruhu Oskar Kazimirovi
Grippenberg. Grippenberg pochází z Fin-
ska a je co do náboženského vyznání lute-
rán. Považuje se za muže velmi energického
a prozíravého. Skvělou kariéru způsobil si jenom
svými zásluhami a svou chrabrostí před nepří-
telem. Vyznamenal se již jako mladík ve válce
krymské a později ve válce rusko-turecké. Do-
stoupiv hodnosti divisijního velitele, byl r. 1898
ze služby propuštěn, protože veřejně odsuzoval
vládní opatření ve Finsku. Avšak vzhledem ku
velké jeho zdatnosti nařídil r. 1900 císař Miku-
láš, aby Grippenberg opět byl akti-
vován. Na to stal se Grippenberg a byl delší
dobu velícím generálem 6. armádního sboru ve
Varšavě, potom pomocníkem vrchního velitele ve
Japonec
Mikuláš
Kazimirov Grippenberg
Fin
Mika
Grippenberg
Petrohrad
Finsko
Varšava
Berliner Tageblatta
6
article
vojenském okruhu vilenském a posléz sám to-
hoto okruhu vrchním velitelem.«
Berlínskému »Lokalanzeigeru« telegrafuje se
z Petrohradu: »Grippenberg považuje se za
ideál vojevůdce, který si však také
jiných postaveních dobyl vážnosti. Na počátku
této války jmenován členem Alexandrovského
komitétu, jehož výhradným úkolem jest péče
raněné. V Grippenbergově zevnějšku jest nápad-
ným jeho hustý ryšavý, stříbrnými vlákny pro
stouplý plnovous.
Petrohrad
7
article
Z Mukdenu
Z Mukdenu
oznamuje se, že si japonská posádkav
Hajčenu zařizuje zimní tábor. Ja-
ponští generálové nařídíli, aby prováděny byly
velké dostihy a honby na vycvičení důstojníků
v kvapné a překážkové jízdě. — Japonc
překročili řeku Hun čili Chun 75
verst pod Mukdenem. — Obhlídkou generála
Miščenka bylo zjištěno, že jsou u Tentalinu
jenom slabé oddíly japonského vojska a že se
hlavní síla japonských vojsk stále
pošinuje na východ.
Dále oznamuje se, že je směrem k talin-
skému průsmyku vojenská situace ne-
vyjasněna, navzdor okolnosti, že byl onen
průsmyk Japonci dočasně obsazen. Věrohodné
zprávy prý zvěstují, že japonské vojsko neoby-
čejně trpí nemocmi a že je také tím japon-
ský postup zdržován. I když Port
Artur brzo již padne, uplyne ještě
několik měsíců než Japonci od-
tamtud dostanou posily, jež by pro
poměr sil na obou stranách měly nějakou váhu.
Proto lze snad — po nastávajících bojích v
okolí Mukdenu — očekávati ve velkých opera-
cích několikaměsíční klid zbraní.
(Ostatní zprávy víz na 3. straně.)
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Katolická strana lidová a antisemité.
Z Vídně, 27. září. Známý opat Baum
gartne r vhodil do diskuse návrh, aby tak zv.
Hun
Miščenka
Japonec
Artur
Baum
Mukden
Vídeň
8
article
Číslo v Praze za 2h
a na venkově za 3
Praha
9
article
LSIY
LSIY
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
10
article
centrum (katolická strana lidová) s pojilo
se s antisemity tak zv. stranou kře-
sťansko-sociální pro příšti všeobecné volby do
říšské rady k jedné společné straně centra.
O myšlence té pronáší se dnes soudruh
navrhovatelův, dr. Ebenhoch, v »N. W.
Tagblattu« vzhledem na Čechy a naši ob-
strukci: »Bylo by nejen marno, ale také c hy-
bou, kdyby se stal pokus křesťanské sociály
odvrátit od německého souručenstva, aby
vešli v jeden pluk s centrem. Bylo
by to marno, poněvadž křesťanští sociálové n e-
mohli by tak učiniti a také neučiní, protože
by ohrozili své postavení v lidu. Bylo by to
chybou, poněvadž každé oslabení německého
souručenství bylo by jen na prospěch české
obstrukci. Když jsem se sám přimlouval kdysi
za parlamentní sblížení obou jmenovaných stran,
nestalo se to z té příčiny, abych poškodil ně-
mecké souručenství, nýbrž naopak, abych je po-
sílil bezprostředním připojením veliké německé
strany.
navrhovatelův
doktor
Ebenhoch
N W
Čechy
11
article
Nemohlo býti přehlédnuto Slovany, obstrukci
provozujícími, mezi nimiž jsou četní konserva-
tivci, že důsledkem jejich obstruk-
ce je semčení všech německých
skupin, také oné velké konservativní skupiny,
která jinak stále má na svém praporu spra-
vedlnost. Připojení této skupiny ke křesťan-
ským sociálům a tím zároveň nepřímo k něme-
ckému souručenství bylo by pregnantním pro-
jevem odsouzení české obstrukce. Bude-li v této
pokračováno v nastávajícím zasedání, otázka se
rozhodne. Soudím, že za nynějších poměrův
parlamentě utvoření navrženého cen-
tra je vyloučemo, že však připojení ny-
nějšího centra ke křesťanským sociálům a tím
samým k německému souručenství bylo by vý-
hodou. Konservativní centrum by neobětovalo
tím svůj program rovnoprávnosti, nýbrž posici
proti obstrukci, kterou potírá kdekolív. Proto,
kdyby se snad německé straně zlíbilo chopiti
se prostředků obstrukčních následkem slovan-
ských parallelek ve Slezsku, zaujmeme naprosto
stanovisko proti ni m.«
Slezsko
Slovan
12
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Upomínky Svena Hedina na
Kuropatkina.
Známý cestovatel Sven Hedin u příležitosti
války rusko-japonské uveřejňuje své osobní
upomínky na generalissima ruské armády Ku-
ropatkina. Některé momenty z nich jsou
opravdu zajímavými. Sven Hedin píše: Jak
mladík sloužil Kuropatkin v cizinecké
legii a prodělal nejednu »mission saharienne«.
jež tak trefně, poutavě a se stanoviska vojen-
ského byl vylíčil. Kuropatkin stejně jako váleč
ník i jako spisovatel je interessantním zjevem.
skrz na skrz svérázným a samostatným. Jako
chéf generálního štábu pod Skobelevem mě
Kuropatkin příležitost se slavným tímto voje-
vůdcem prakticky prodělati umění válečné.
V mnohém však podstatně se liší od Skobeleva.
Tento vášnivě miloval válku, ubíral se doní
v parádní bílé uniformě, ozdoben všemi řády.
naparfumován a učesán jako nevěsta na svatbu.
Jakmile objevil se před frontou, byl uvítán ne-
konečným jásotem své armády.
Kuropatkin pojímá válku mnohem vážněji,
považuje ji za nezbytné zlo, za sílu, kterou
dlužno s důkladností a pílí prostudovati. Kuro-
patkin nevěří na náhodu a na sílu armády.
vznikající teprve za nadšení nebo zoufalého
napjetí. Počítá s ní jako se strojem, stejnoměrně
pracujícím. Pokud popularity se týče, může se
Kuropatkin měřiti se Skobelevem. Tento poslední
elektrisoval vojíny svým pohledem; Kuropatkin
pak svým zjevem dodává jim klidu, zmužilosti
a opovrhování životem. Považují jej za otce,
který se stará o každého muže v armádě jako
o svého syna.
Sven Hedin
Kura
Kuropatkin
Skobelev
13
article
Pod vrchním velením Skobeleva vedl Ku
Pod vrchním velením Skobeleva vedl Ku
ropatkin jednu ze tří kolon, jež dne 24. ledna
1881 hnaly útokem na Kektepe, kde rozhodo-
valo se o osudu Turkmenů. Tito bránili se však
nad míru statečně a bylo patrno, že pevnosti
možno dobýti jen lstí. Skobelev poručil, aby byl
položen pod pevností podkop. Vojáci ruští dnem
i nocí pracovali a Turkmeni pozorovali jejich
počínání, nechápajíce však, čeho zamýšlejí.
Když již zákopníci dostali se pode zdi,
takže bylo slyšeti uvnitř opevnění rány kopají-
cích, shromáždili se v ohromném počtu s tase-
nými šavlemi na místech, kde se domnívali, že
Rusové se prokopou a jeden po druhém začnou
z otvoru v hradbě učiněného vylézati. Možno
představiti si zděšení, jaké se zmocnilo obyva
telstva, když krátce na to záhadné místo i shro-
máždění tu obránci vyletěli do povětří. Kuro-
patkin se svým vojskem vnikl prostorou, v
zdech hradebních učiněnou, do města a v brzku
na to ocitlo se Kektepe v rukou Rusů.
»Když jsem poprvé poznal Kuropatkina,«
píše Sven Hedin, »byl vojenským guvernérem
zakaspické provincie. Navštívil jsem ho v resi-
denčním sídle Askabadu, v pěkně upraveném
domě, v jehož chodbách a pokojích kromě
obrazů cara a carevny na stěnách nebylo zhola
ničeho než zbraně.
Turkmen
Rus
Kura
Sven Hedin
Skobelev
14
article
Po krátkém čekání přijal mne Kuropatkin
v parádní uniformě, chystaje se právě předse-
dati jakési schůzi. V rozmluvě byl vlídný, ducha-
plný a srdečný. Jak jsem z pozdějších styků
s ním seznal, vyhýbal se s plachostí až úzkost-
livou všelikým ovacím, vyznamenáním a osla-
vám. Vzdor slušnému svému jmění nikdy nežil
luxusně a neodchyloval se od zvyklosti života
prostého vojína. Spí snad až dosud na prostém
lůžku, vstává s vojenským budíčkem a zacho-
vává železně rozdělení denní práce.
A také nyní, kdy zraky celého Ruska tá-
zavě jsou k němu obráceny a jeho jméno vy-
slovuje snad milliarda lidí denně, zůstává ve své
životosprávě nezměněným a řídí celou válku
z obyčejného železničního vozu. Zřídka a sotva
kdy poznám opětně osobnost tak sympatickoua
láskyhodnou, jako jest Kuropatkin.
Rusko
15
article
Neochvějný klid rozlévá sev celou postavou
tohoto pomalého sice, ale robustního muže
s tmavým, hustým vousem, jenž prošedivěl
snad jen v záři ohňů v táboře. Je to muž že-
lezných nervů. Jsem přesvědčen, že Kuropatkin
zůstal chladnokrevným v bitvě u Ljaojanu
stejně, jako když přehlíží armádu po výcviku
jejím v době míru. On ví v tomto okamžiku,
že každý jeho krok patří dějinám, úvahám,
studiím a kritikám a proto jedná tak, aby ne-
mohlo se mu jedenkráte vytknouti jako hospo-
dáři, že prohospodařil — že proválčil.
Pozdvihl-li se kdy proti němu tupící jej
hlas, je ničemným a utrhačným. Kuropatkin je
povaha žulová, naprosto vlivu jinému nepodlé-
hající a dokonce ne snad vlivu zlata. Jest ve-
skrze spravedlivým a poctivým, pověst jeho pak
neposkvrněna jak sníh nedostupného alpského
ledovce.
Kdosi se divil tomu, že Kuropatkin odnáší
si s sebou na bojiště obrazy svatých a medaillonky
s jich podobami. Každý z nás, nemá-li víry, má
aspoň nějaké pověry anebo pranostiky. To je
věc čistě individuální, které se netřeba smát ani
divit. Jisto však, že i Kuropatkin je přesvědčen,
že jeho talismany ve válce žádný div nevyko-
nají. Spolehá a důvěřuje jen ve své lidi a ve
své taktické a strategické tahy na mandžurské
šachovnici . . «
Kuropatkin