1
masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 264. ze dne 24. září 1904.
3
article
= Antverpský obchodník zmizel v Londýně. Bo-
hatý antverpský obchodník Karel Rumpí přibyl as
před čtrnácti dny do Anglie a zmizel tajemným způ-
sobem v Londýně. Hodlal ztráviti v Londýně toliko
den. Později však psal svým přátelům, že se cítí
churav a že musí zůstati několik dnů v Anglii. Bydlel
v Charing Cross hotelu, z něhož, zanechav tam svoje
zavazadla, zmizel. Jeho přátelé dostali od něho dopis
velmi podivný, v němž praví, že, až budou dopis čísti,
bude již mrtev. Policie doposud marně pátrala po
jeho mrtvole a také přispění časopisů nebylo dosud
mnoho platno
= Dováželi krysy. Že možno vydělati peníze do-
vozem krys, bude asi objev zcela nový, ale podařilo
se to jakémusi taškářskému družstvu v Riu de Janeiro.
Tamější zdravotní úřad následkem pohrom, způso-
bených spoustami krys, vypsal cenu 50 centimů za
každou dodanou krysu. Úspěch tohoto opatření by
tak překvapující, že se úřady odhodlaly potají pátrat
odkud toto množství krys pochází. Vyšetřováním zji-
štěno úžasné faktum, že se utvořil dokonale organi-
sovaný syndikát, jenž krysy dovážel ve velkém množ-
ství a pak je prodával městskému úřadu. Dle zprávy
„Daily Expressu“ byli předseda tohoto syndikátu
patnáct účastníků zatčeni a budou obžalováni pro
podvod.
Karel Rumpí
Londýn
Anglie
Rio jít Janeiro
Charing Cross
4
article
= Splašený automobil. Z Paříže se oznamuje
Do kavárny Angladeovy v Oloronu vjel těchto dnů
náhle automobil, jenž kácel a rozbíjel stoly, láhve
sklenice atd. a zahnal hosty na útěk. Nastala velk
vřava, kteréž jeden z automobilistů použil, hodil na
stůl dva louisdory, skočil rychle na stroj a v nej-
větším spěchu ujel. Poněvadž ve všeobecném roz-
čilení nikdo si nepovšimnul čísla automobilu, jes
policii nutno pátrat po neznámém. Na štěstí nepřiše
při tom ikdo k úrazu.
Oloron
Paříž
Angladeův
5
article
= Nůž proti závoře. Z Indianopolis, Ind., se ozna
muje: Chas. Tewell a Geo. Kruhmaar, synové farmáře
v Jefferson county, byli vždy přáteli a věrnými druhy
Až do minulé středy neměli mezi sebou žádného ne
dorozumění. Onoho dne navštívili však taneční zá
bavu v domě jednoho ze sousedů a zde povstalo mez
nimi nedorozumění o počtu tanců, které Kruhmaa
tančil a jež měl zaplatit. Z nedorozumění povstal
hádka, jež konečně přerušena prohlášením Tewelio-
vým, že dům sousedův není místem k vyrovnávání
sporů, avšak jestliže sejde se s ním Kruhmaar druhého
dne ráno o 6. hodině v Nelsově škole, že se s ním
vyrovná. Vyzvaný souhlasil. Kolem osmé hodiny pří-
štího rána zaslechl jakýs farmář, kráčející kolem zmí-
něné školní budovy, sténání a když pátral po příči-
nách, nalezl oba mladíky ležící nedaleko sebe na
zemi a krvácející z četných ran. V témže okamžiku
když se k nim farmář přiblížil, vyskočili oba a vrhl
se na sebe jako dva démoni. Kruhmaar třímal v ruce
železnou závoru a Teweli bodal po něm nožem. Jednou
padl ten, podruhé onen, ale oba znovu vyskočili a
s obnovenou zuřivostí na sebe se vrhli. Farmář snaži
se šílené téměř mladíky od sebe odtrhnouti, ale to se
mu podařilo teprve, když si byl přivolal na pomo
další dva sousedy, kteří vyrvali Tawellovi nůž a Kruh-
maarovi železo a dopravili je domů. Kruhmaar po-
bodán a pořezán byl asi na 60 místech, avšak zbrař
jeho dopomohla mu, že držel soupeře svého v takové
Tewell
Jefferson
Indianopolis
Nelsův škola
6
article
vzdálenosti, že žádná z ran nebyla příliš hluboká
tedy nebezpečná. Tewell mě! přečetné rány na nla
vě, ramenou a rukou a jeden úder závorou rozdrti
mu levé rameno tak, že bude do smrti mrzákem
= Vzácný cestovatel a policie v Bosně. Dne 11.
září přijel neznámý cestovatel do Bjelině v Bosně se
4 vozy a 4 sluby za tím účelem, aby vozmo proce-
stoval a seznal Bosnu a ubytoval se v hotelu »Drina«.
Již dle jeho zevnějšku bylo patrno viděti, že je to
nějaká vznešenější osobnost orientálského typu a také
dle jeho jednání bylo na první okamžik viděti, žeto
musí býti osobnost velmi zámožná. Tak na příkla
daroval prvnímu průvodčímu, který jej dovedl k ne-
mocnici, zlatou dvacetikorunu, na to šel do lékárny
a za nepatrný lék, který stál pouze 40 kr., položil
taktéž zlatou dvacetikorunu a odmítl vrácení peněz.
Boseň
Bosna
Drina
7
article
Toto jeho jednání vzbudilo v krátké době velikou po-
zornost po městě, ale nikdo nevěděl, kdo tento vzne-
šený host vlastně je a to zavdalo příčinu bosenské
policii, aby dle známého svého způsobu počala s ním
jednati. Hned na první pohled bylo viděti, že se ci-
zinec cítil na nejvýše uražen a na otázku strážníka
nedal žádnou odpověď, což zavdalo ihned příčinu,
aby byl zavolán politický úřadník a ten se dostavil
hned se 3 policisty. Cizinec přijal tuto assistenci
velmi klidně a chladně, avšak kdo je, nechtěl ozná-
mit. Politický úřadník Ehrich ve své služební horli-
vosti zapomenul se tak dalece, že chtěl jej po bosen-
ském způsobu donutiti, by udal svoje jméno a dal
jej třemi policisty odvést na konak, kde měl býti vy-
slýchán. Navzdor tomu všemu odepřel každou výpo-
věď a nemluvil se žádným; na to byl ponechán opět
na svobodě a sledováno každé jeho hnutí v restau-
raci; mimo to posláno bylo pro některé učence mě-
sta Bjelině, kteří znají arabsky a turecky, jen, bohu-
žel, z celé intelligence se nenalezl ani jediný, který
Ehrich
8
article
by byl znal francouzsky. Avšak i tento pokus všech
tlumočníků zůstal bez výsledku. Teprve večer došel
ze Sarajeva od vlády telegram, že baron Egri (pseu-
donym) se má nechati beze všech překážek cestovat
a zároveň telegrafováno všem ostatním okresním
úřadům. Po celý den pobytu neznámého cestovatele
v Bjelině byl obléhán hotel »Drina« zástupy lidu ze
zvědavosti a někteří čekali patrně proto, aby dostali
také nějakou tu 20korunu. Na nejvýš uražený cesto-
vatel zkrátil svůj pobyt tím, že druhého dne odje
přes Zvorník dále na Černou Horu. Jak se proslýchá.
je prý náš cestovatel perský princ a přislíbil, že udá
vše bližší, co se jeho osobnosti týče, až hranice bo-
senské překročí.
= Záměry kapitána Pearya. Z Londýna se ozna-
muje: Při hostině, kterou uspořádala americká ze-
měpisná společnost delegátům mezinárodní země-
pisné společnosti, oznámil komodore Peary, že právě
započala stavba nové lodi, na které v příštím letě se
pokusí dosáhnout severní točny. Záměr jeho jest ná-
sledující. Nejprve odebere se z Bostonu do Sydneye na
Novém Skotsku, aby odtud dosábl ostrova Resolution
a pobřeží Gronska. Podél pobřeží hodlá proniknouti
1200 mil na sever. Dosáhne li zamýšleného místa
hodlá tam zanechati většinu svých průvodčích, mezi
nimiž budou četní přátelé Pearyovi a povolá sem
kmen Eskymáků počtem 230 hlav. Usazeným Esky-
mákům na vyhlédnutém místě hodlá Peary získati
zásobovací stanici pro další postup. Po těchto pří-
pravách hodlá se Peary vrátit, aby opatřil svoji lod
Egri
Zvorník
Pearya
Peary
Eskymák
Sarajevo
Bjelina
Drina
Černá Hora
Londýn
Boston
Sydney
Skotsko
Esca
9
article
potravinami na pět let. Místo, jež vyhlédl Peary pro
svoji eskymáckou kolonii, jest 350 anglických mil
vzdáleno od severní točny. Peary předpokládá, že zá-
věrečná výprava, podniknutá s eskymáckými psy
k severní točně, bude trvati sedmdesát dva dny.
= Zajímavá hudební kapela. Pařížský jeden ča-
sopis oznamuje: Před nějakou dobou utvořila se nová
kapela, o níž možno tvrdit, že jest prvního řádu. Ná-
ležejí k ní solisté značné umělecké výše a kapelník
byl kdysi členem velké Opery pařížské. Bohužel není
možno slyšeti tuto kapelu v Paříži a také nemůže
se súčastnit nijakých hudebních slavností, neboť se-
stává z trestanců. Kapela totiž nalezá se v Numei na
Nové Kaledonii a skládá se vesměs z deportovaných
trestanců. Orchestr čítá 120 členů, mezi nimiž se na-
lezají těžcí zločinci a trestanci ve vězení sešedivělí.
Kapelník za ředitelství pana Gailharda, ředitel orche-
stru Velké opery, byl vyvezen na Novou Kaledonii
pro vraždu. Kapela hraje toliko klassické kusy a po-
řádá-li tu a tam v Numei koncert, jsou umělecké její
výkony na takovém stupni, že posluchači, svobodní
občané města a úřadníci, kteří kdysi v Paříži poslou-
chali Colonnovy koncerty, vzdávají jejich výkonům
hlučnou a upřímnou pochvalu.
Peary
Gailhard
Colonnův
Paříž
Nová Kaledonie
Velká opera
10
article
= Nová společenská hra. Z Londýna se ozna-
muje: Anglická společnost zavedla si novou spole-
čenskou hru, jež prý za nudných večerů vyvolává
jásavé nadšení. Jako všecky velké vynálezy, také
nová tato hra objevena pouhou náhodou Jakýs Ame-
ričan dostal z Mexika párek krásných brouků, na-
zvaných »Halticoridoi«, kteří se třpytí v barvách
duhy, brzy zlatě, brzy stříbrně, brzy heliotropově.
Mexičtí seňoři a seňority prý již po dlouhou dobu
bavili se tím, nechávat skákati tyto brouky. Avšak
Američan vyvinul z tohoto nápadu systematickou
hru. Velký kulatý stůl rozdělí se přímkami v jed-
notlivá pole, opatřená čísly. Brouka posadí do ma-
lého kruhovitého otvoru doprostřed a každý z hrají-
cích se ho lehce dotkne, načež brouk jako akrobat
obrovským skokem vymrští se do výše. Mezi sko
kem mění se jeho barva a když se snese, rejdí
kruhu na prostoře skorem dvou palců, tak že nikdo
nemůže předvídat, na kterém poli se usadí. Hráči
sázejí na jednotlivá pole a se značným napjetím
sledují, kterak brouček vystoupil jako skvělý bod a
ve střídavé hře barev po nějakou chvíli sebou kmitá,
až konečně zvolí svoje pole.
Američan
Londýn
Mexiko
11
article
Zemřelí v Praze.
Zemřelí v Praze.
Dn e 20. září 1904: Pelíškova Rozalie; 4 týdny.
12—I. Grubová Josefa, manželka řezbáře, 44 roky
852—I. Strobel František, syn služky, 3 ned., 440—II
Kaltofnová Johanna, soukromice, 30 roků, 120—VI.
Rathouská Anna, dcera rozvážeče ledu, 7 r., 636—VII.
— U Milosrdných bratří: Koza František,
dělník, 31 rok. — U Milosrdných sester: Kříž-
ková Kateřina, vdova po dělníku, 56 roků. Lenková
Barbora, vdova po obuvníku, 85 roků. Michl Karel,
obuvník, 21 rok. — V židovské nemocnici:
Pešek Josef, kočí, 41 rok. — Ve všeobecné ne-
mocnici: Hrbek František, 69 roků. Kadeřábková
Veronika, vdova po zedníku, 65 roků. Ledvina Josef,
kupec, 40 roků. Šedivý František, bednář, 30 roků.
Zajíčková Marie, manželka dozorce potravní daně,
39 roků. Zpěvák Antonín, truhlář, 64 roky.
Strobel
František
Anna
Kateřina
Lenková
Michl
Karel
obuvník
Kadeřábková
Ledvina
Josef
Zajíčková
Marie
Antonín
Praha
II Kaltofnová Johann
Pelíškův Rozalie
Koza František
Pešek Josef
Hrbek František
12
article
»Bylo by to snad lépe! Lépe pro něj i pro všechny !«
On nemusil by podstoupiti trest mu přisouzený —
a také by nepromluvil.«
Ale vědomí povinnosti ovládlo opět u agenta všemi
city ostatními.
I jal se poskytovati vězni opět na dále péče co nej-
úsilnější.
Počal ho opět třít, nadzvedl ho i snažil se vyvolati
opět pravidelné dýchání u něho.
Několik okamžiků na to nemocniční ošetřovatel vě-
zeňský přikvapil.
Pavel Stieger byl ho nakvap k vězni přivedl
Ošetřovatel přinášel s sebou celou skříňku lahviček.
Rochemond velel nyní
»Pospěšte vyhledati doktora! Rychle — nelze věru
teď času ztráceti!«
Stieger odtušil:
»Byl jsem již u lékaře! Ten ale odjel! Nebude to
ale prý dlouho trvati i vrátí se brzy.«
Ošetřovatel nemocniční počal vězni poskytovati po-
moci dle obvyklých způsobů.
Rochemond a Stieger mu pomáhali.
Ošetřovatel třel Haigra éterem a přiložil mu i
pijavice.
Nic neomeškal, ničím ho neušetřil.
Odsouzenec trval ale přes veškerou pomoc tu na
dále ve stavu bezvědomém.
Pavel Stieger
Rochemond
Stieger
13
article
Konečně vstoupil do kobky žalářní také lékař dřive
Konečně vstoupil do kobky žalářní také lékař dřive
již zavolaný
Vojenský velitel žaláře jej provázel.
S nimi zároveň vstoupil do cely odsouzencovy i vě-
zeňský duchovní . ..
14
article
Četl je hlasem pevným a povznešeným.
Oba Němci zachvěli se lehce, ale zároveň tváře je-
jich strašlivě sesínaly
Soler byl rovněž velice bled.
Ale jinak choval se velmi pevně a neplakal již.
Když slyšel dodatek, obmezující výkon trestu, do-
datek, jímž měla mu býti degradace uspořena, zašeptal:
»Díky !«
Předseda soudní obrátil se potom teprve k obžalo-
vanému Haigrovi
Počal čísti rozsudek i proti němu vynesený.
Oba policejní agenti, Rochemond i Pavel Stieger,
podporovali obžalovaného pažemi svými.
Haigre byl již za porady soudu nesmírně sklíčen,
ba zdrcen.
Když ale uslyšel nyní i slovo »k smrti«, škubl se-
bou prudce a vztýčil se.
Chtěl promluviti, ale jedině nesrozumitelný jakýs
skřek vydral se ze rtů jeho.
Dříve pak nežli se vzpamatoval, odvlekli jej již
strážcové jeho.
Klepaje se celý hrůzou Haigre musil přejíti na zpá-
teční chůzi do vězení opět kol rozlícených davů.
Tito, znajíce již rozsudek a přijavše ho se zadost-
učiněním, volali hněvivě:
»Smrt zrádcům!... Na popraviště se špehouny
těmi! ... Sláva Francii !«
Haigre ale téměř ani již neslyšel výkřikův rozlí-
cených.
Po bledosti počáteční krev nyní hrnula se mu prou-
dem k hlavě.
Zaprodáni nopžítel.
Němec
Soler
Pavel Stieger
Haigre
Francie