ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 ff3e4400-71f1-11dc-8a3e-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 12 celkem · entity: place 14, person 14, org 3
1 masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 15. září.
Praha
2 masthead
K číslu 255 číslo v Praze za 2 a na venkově za 3h
Praha
3 article
Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 h
Praha
5 article
Mandžurská dráha a uhlí. Z Vídně, 15. září. »Neue Freie Presse« uveřejňuje tento přípis: »Poněvadž obsazení dolů jantajských Japonci přikládá se veliký do- sah a já jsem prodělal cestu dráhou sibířskou, podotýkám, že uhelné doly tyto v pří- tomné době nemají pro želez nie žádné ceny, jelikož všechny loko motivy. které jezdí z Port Arturu nebo z Dalného až k jezeru Bajkalskému, jsou zřízeny jenom na topení dřívím a poněvadž uhlí se neužívá ani k vytápění vagonů ani baráků vojenských při železnici. Hamburg. Ludvík Sojka ze Šanchaje.« Kuropatkinova zpráva o bojíchu Ljaojanu.
Artur Sojka Kuropatkinův Vídeň Hamburg Šanchaj Neue Frei Presse
6 article
Z Petrohradu, 14. září. (C.-B.) Pokra- čování včera večer vydané depeše. Te- legram generála Kuropatkina, z- slaný císaři dne 11. září, hlásí dále: V údoli říčky Tanhe zpozorováno tou dobou, že prová- ději Japonci značnými silami pokus, a by postavení našeho levého křídlau Anšančanu obešli. Uvedl jsem všechny armádní sbory do nejpřednějších posic u Ljao- janu, použiv posice u Liandiansianu a Anpinu, abych času získal a nepříteli těžké ztráty způ- sobil. Pro hornatost území a účinkem rozmoče- ných cest byl dvoudenní pochod n Ljaojan velmi obtížný a proveden byl jenom uznáníhodným sebezapřením všeho muž- stvá na východním křídle v plném pořádku. Pri tom byl celý oboz a viechen dělostřelecký materiál sé nevý slovnou námahou přes hory pře- praven. Ještě obtížněj'ším byl pak pochod rovinou. Na levé a střední koloně podařilo se nám dopraviti šťastně všechno dělostřelectvo a vozo- tajstvo do Ljaojanu. Zvláště obtížným byl po- chod pravé kolony na západní straně železné dráhy. Tím časem udeřil nepřítel zhačnou silou na náš zadní voj, jenž s ním těžké boje pro- dělati musil. Jedna z batterií dostala se při dal- ším ústupu do boje. Batterii této musila být poslána posila a aby ji kryl, zůstal zadní voj generál-majora Rutkovského déle ve své posici, než by jinak bylo potřebí bývalo. Oddil tento doznal těžkých ztrát. Generál Rutkov skij sám a plukovník Raden padli.
Kuropatkin Japonec Rutkov Raden Petrohrad Ljaojan
7 article
Navzdor všemu úsilí a všem obětem musila býti batterie na bojišti zůstavena. Dne 29. srpna byla armádau Ljaojanu shromážděna. Jeden ar- mádní sbor obsadil posici na pravém břehu řeky Tajce, ostatní pak sbory obsadily posice na levém břehu. Dne 30. a 31. srpna útočili Japonci svrchovaně prudce na naše postavení, ale byli všude s nesmírnými ztrá- tami odraženi. Na našem pravém křídle a v středu provedeny mezi tímto bojem četné protiůtoky, při nichž se strhl boj na bo- dáky. Musily býti povolány zvláštní reservy. jakož i části zálohy obecné. Dne 31. srpna přebrodily se na pravý břeh řeky Tajce značné oddíly armády Kurokiovy. Dne 30. a 31. srpna bylo naše levé křídlo, proti němuž musila armáda Kurokiova postupovati, po- měrne slabě napadeno. Dalo se proto právem předpokládati, že hlavní voje Kurokiovy byly úrčeny k obejití našeho levého křídla a k od- říznutí našeho spojení. Za takových okolnosti rozhodl jsem se stáhnouti vojsko s našich nej- přednějších posic k hlavním posicím, sloučiti tak značné voje proti armádě Kurokiově a za- tlačiti ho k Tajce, kterou lze jen na několika místech přebroditi. Manévr ten byl proveden s dobrým výsledkem. Neznepokojováni Japonci, vyklizovali jsme nejpřednější posice, které nám už prokázaly velké služby tím, že umožnily ne- přítele velkými ztrátami oslabiti. Díky učiněným
Ljaojan Japonec Tajka
8 article LSIí
LSIí Předplacení a inzeráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. am je též redakce a expedice.
9 article
opatřením podařilo se, ač byla noc temná, ve- škeré naše vojsko, určené k útoku dne 1. září, přepraviti na pravý břeh řeky Tajce. Teprv k večeru téhož dne obsadil nepřítel námi vykli- zené nejpřednější posice a zahájil palbu z děl na Ljaojan. Do rukou nepřítele nedostaly se pra- žádné trofeje. Pro akci vojska, dopraveného na pravý břeh, sestavil jsem tento plán: Armáda měla se roz- vinouti mezi Sinkvantunem a pahrbky u uhelných dolů jantajských. Tyto mělo obsaditi oddělení generálmajora Orlova záležející z 13 praporů. Já jsem zaujal postavení uprostřed u Sinkvantunu a armáda měla zabočiti v levo, aby napadla posici Japonců u Tajce u vesnice Kvantunu směrem k pahrbkům jantajským. Útoky počaly dne 2. září. V noci na 2. září oznámil mně velitel armádního sboru na pravém křídle, že Japonci učinili v noci útok a že zabrali pro nás velice důležitou čásť posice severovýchodně od Sin- kvantunu. Poněvadž pluk, hájící tuto čásť naši posice, byl donucen k ústupu, musil jsem akční plán změniti a pro 2. září učiniti hlavním úkolem opětné dobytí oné posice. Teprve k večeru toho dne byly pahrbky u vesnice Sinkvantunu a Sa- maje opět v našich rukou. K 6. hodině večerní počal útok na výšinách severovýchodně od Sinkvantunu. Z počátku ne- měly naše útoky žádného úspěchu. Ale přes úplnou tmu bylo v rozhořčeném boji pokračo- váno. Dobyli jsme několikráte výšin, ale byli jsme vždy opět donuceni ustoupiti. Poněvadž se jednotlivé vojenské naše oddíly smísily, bylo těžko udržeti v rukou vedení. Po opětných úto- cích se nám podařilo konečně posice definitivně dobýti a tím byl pro 2. září úkol pravého křídla splněn. Na levém křídle směrem k dolům jantajským zaujalo oddělení generálmajora Orlova téhož dne na výšinách, na jihu dolů velice pevné po- stavení s frontou na jih. Rozkázal dvěma bat-
Japonec Sinkvantun Tajka Sina generálmajor Orlov
10 article FEUILLETON
FEUILLETON výlet. Byl to divný výlet, na který mě jednou čerti zatáhli až do Šárky. Nechtěl jsem jít, protože už v poledne pantatíček Mráz ne- milosrdně mi stahoval chřípí a svíral uši, no, ale jaká pomoc! — Je neděle a ty bys seděl doma, peci vále — povídá mi dobrý přítel a zimou se choulil do ošumělého zimníku s jedním kno- flíkem. — Dobrá — povídám a šli jsme. Byli jsme Řadou moderních ulic a v nich chumelic lidských figurek, spěchajících o překot, jakoby každá z nich se bála, že zmešká vlak. Přešli jsme Malou stranu, plnou starostli- vých i blahobytem zářících lidiček, šedivých, s životem spokojených pensistů, plnou malých okének a dusných, krňavých hospůdek. Přeběhli jsme smutným Pohořelcem, kde jen tvrdé hlasy vojínů zaznívají a řezavé řin- čení šavle rozpadá se studeným vzduchem. Mrazivý vítr zafičel nám do tváří a vehnal slzy do očí. Jako stará babice zasmála se na nás smutná, zimně holá příroda. Beze slov, tichými kroky šli jsme dále, až zapadli jsme v malou venkovskou hospůdku. Bylo tam útulno a milo, hospodský se smál a pestrá hrstka hostů se smála též. Seděl tu ramenatý, v obličeji rudý sedlák, malý zedník, který se chlubil, že je so- cialistou, ačkoli právě vystěhoval chudou ro- dinu z podruží na mráz, poněvadž mu nezapla- tila nájemné. Byl tu šaty se lišící zednický mistr poštovní poslíček s lysým temenem, nosem na- hoře nemilosrdně splácnutým a dole nadbytek rozšířeným, na kteréžto části seděly šikmě roz- viklané brejle, nějaký selský synek s opáienou
Šárek Mráz Pohořelec
11 article
čtyři. tváří, které orličí nos propůjčoval smělé vze zření. A co řeč, to ostrá kosa na kámen. Jen úřadně vážný finančník, od těchto ve- selých lidiček stranou sedící, nemísil se do řeči a ani svalem ve ztuhlém obličeji nepohnul. Víno bylo dobré, zmrzlé údy se rozehřály a řeči, od srdce plynoucí, rozjařily nás tak, že jsme se dali do zpěvu. Zpívali jsme celou duší veselé i smutné písně, české i slovácké. Přítel jeden nás na flétnu doprovázel. Ani jsme nepozorovali, jak husté šero se již choulí okolo malých okének. Zaplatili jsme a srdečně se rozloučivše, vyšli jsme ven. Příte s jedním knoflíkem u zimníku se nějak pode- zřele potácel, jakoby mu nohy v roztoužení chtěly uletět k bledému měsíci, který se na nás škaredil, jako jediné, strašně dopálené oko sta- rého generála. A hvězdičky na nás šelmovsky mrkaly z bezedné noci. Mrzlo, vzduch řídl a my cítili, jak krev se v žilách staví a hlavou zbrkle se prohání re bláznovských myšlenek. Šli jsme vozovou cestou, lemovanou křovi- nami, plnými potměšilých stínů a bručíce si ně- jakou směs z národních písní, došli jsme do Tam přítel s flétnou rozdýchal se na prsty a hrál nám. Teskný nápěv, sladce roztoužený rozběhl se do tmavé noci a rozplakal se ve ska lách. Naslouchali jsme, i přítel s jedním knoflíkem přestal se kutálet s vršku a pochvaloval: „to jé to hhezký“ a tiše se rozesmál. Měsíc jakoby byl stanul a rozléval po ska- lách tak divně své namodralé světlo, že se nám zdálo, jako bychom se byli octli v nějakém rozbořeném hradě. Flétna umlkla a my ještě dlouho seděli. majíce tváře nastavené mrazivému větru. Ko- nečně jsme se zvedli a šli dále. skal.
Tama ko
12 article
S kopce a zase do vrchu přes širokou pla- ninu. Tam přítel s jedním knoflíkem podepřel ruce v boky, tvář co nejvznešeněji upravila s pathosem deklamoval: — Na hnědé hroudy bílými pruhy leje bledý měsíc své choré světlo a — — — Tu se přítel zarazil, svěsil v zadu- mání hlavu a přemítavě pokračoval: — Měsíc světlo své? Měsíční světlo je světlo sluneční. Kdo pak to ale ví? Přece měsíe svítí a ne slunce, tak to je přece světlo měsíční. No, ano? Ale vykašlu se na to! Je známo, že mozek má 25 fosforu. Fosfor, hahaha?! Měsíc je také z fosforu. Do téhle hlíny se také dává fosforová moučka, tak zvané umělé hnojivo! No, já jsem dneska také umělé hnojivo! No ne? Kdo říká, že ne? Ohledl jsem se. Byl jsem s řečníkem sám. — Jsi umělé hnojivo — povídám a beru mu z ruky napřaženou hůl. — No, ty jsi přece přítel, až budu velkým pánem, udělám tě svým tajemníkem — od- povídá a hladí mne po tváři. Povzbuzen tak skvělou budoueností, vzal jsem přítele za ruku a šli jsme ku Praze, nad níž bílá zář visela. Ještě podnes cítím při vzpo- mínce na tehdejší cestu, jak mně pravá ruka brní od tíže přítelova těla. Tak jsme přišli až do měho studeného po- kojíku. Seškrábal jsem poslední zbytky uhlí, za- topil a hrnek s vodou postavil na plotnu. Sklenici horkého čaje bez cukru a bez rumu skončili jsme divný ten výlet. Příteli s jedním knoflíkem, nezlob se na mne, že před tvou smrtí otiskl jsem jednu z tvých nejkrásnějších řečí. Ostatně, třeba se uzlob, vidím už, že nebudu u tebe tajemníkem, tak tě vezmi třeba kozel. Stanislav Minařík.
Minařík Praha