Číslo 5.

ŽENSKÝ LIST.

Strana 3.

jednu prosbu, ještě jedno vroucí přání přednáší paní váhavě a zajíkavě svému muži. Koberec ve světnici, který již dvacet let koná služby, je tak poškozen, že nesnese více žádné správy. Za mě- síční splátky po 4 zlatých možno dostati nád- herný koberec nový. Ovšem uvali se tím na bedra rodiny na celé měsíce těžký závazek, avšak — opravdu — musí to být — již k vůli lidem, aby tak noha některého návštěvníka uvázla v trhli- nách a děrách koberce! Co by si lidé o nich pomyslili, kdyby spozorovali, že již nejsou si to, aby opatřili si ani to nejnutnější! nikdy, i kdyby se chtěla spokojiti třeba s věcmi nejhorší jakosti; její vlastní, skrovňoučký, nejistý výdělek stačí právě zrovna jenom na doplnění sumy, která je potřebna k zaplacení toho nej- nutnějšího. Ale darované věci musejí býti spra- veny a předělány, nuzné nářadí domácí a ku- chyňské musí býti udržováno v čistotě a v ce- losti, nemáli rodina spustnouti; směřují tedy snahy ženy k tomu, aby z obnosu, který má v ruce, ušetřila několik haléřů na zakoupení nití, knoflíků, tkanic, mýdla, krátce na zaopatření nej- nutnějšího.

Žena továrního dělníka dostala právě týdenní mzdu svého muže. Muž je hodný, podržel si pro svou osobní potřebu jen jediný zlatý, všechno ostatní, plných osm zlatých odevzdal do rukou ženě, jejíž dovednosti zůstaveno s tímto obnosem vystačiti na veškery potřeby rodiny pět hlav čí- tající. Rozpočet, který musí býti učiněn každého týdne, je rychle hotov. Tolik na nájemné, tolik a tolik na petrolej, na uhlí — děti nanosily tak značnou zásobu roští a jedlových šišek, že pro- zatím netřeba odkládati nic na zaopatření dříví — tolik a tolik na zemáky, mouku, chléb, máslo, cukr a kávu. Na zjednání šatů, prádla, jednotli- vých kusů nábytku a jiných předmětů pro do- mácnost není v rozpočtu žádné položky. Na ta- kové extravagance žena nikdy nepomyslila, jsout rádi, mají-li věci nejnutnější. Časem dostane da- rem od paní, u níž posluhuje, nějaký starý kus oděvu, některý předmět do domácnosti, který již není k potřebě. Koupiti si něco takového nemůže

S údy zemdlenými, vlekoucími se putuje starý žebrák ku svému domovu; denní dílo jeho, slézti několik set schodů, jest u konce. Náleží k těm, jež osud obmyslil nejhůře, k úplným vyděděncům, kteří nemají ani kapitálu žebráků neduhu, jenž by soustrast vzbuzoval. Také nedovede dojímati a dovedným líčením své bídy vzbuzovati pro sebe příznivou náladu. Jeho denní příjem je na- nejvýš skrovný, přece však vystačí mu nejčastěji k zaplacení všeho, co se mu zdá býti nejnutněj- ším. Nemá ničeho, co by chtěl uchrániti před zkázou, nemá ani snahy ani potřeby, aby uchoval své hadry v čistotě. Chce spáti někde pod střechou, chce ukojiti svůj hlad. Oběma přáním může vyhověti dvanácti krejcary, které dnes vyžebral. Pět krejcarů n noclech, sedm krejcarů za chléb a sklenku ko- řalky. Mimo to byl tak šťasten, že ulovil několik zcela statných doutníkových »slavíků«. Je skoro spokojen. Vždyť má přec své nej- nutnější.

Bude cukr lacinější? V Rakouské říši, v niž obyvatelstvo už od let jest zvyklé býti připraveno na neustálé zdražování svých nejnutnějších potřeb, po- číná se v těchto dnech stále víc a více mluvitia uvažovati o zlevnění cukru, této nesmírně důle- žité potravině lidské. Aby však čtenářky naše ne- kroutily nedövěřivě hlavou nad tím, že snad konečně vedoucí kruhové v Rakousku přicházejí k rozumu, a hledí napraviti své staré hříchy, připomínáme hned předem, že se tato otázka zlevnění cukru neoctla na tabuli rakouských národů snad přičiněním těch co- pařů, kteří následkem neuvědomělosti obyvat elstva dosud o osudech státu našeho z velké části rozhodují, nýbrž přičiněním cizích živlů, zejména továrníků na cukr v Anglii, kterým velmi na tom záleží, aby zlevněním cukru v Rakousku oslabili moc zdejších cukrobaronů, kteří jim i v samotné Anglii povážlivě konkurují. Aby naše čtenářky těmto mezinárodním partykám, které ve světové politice hrají velkou úlohu, dobře rozuměly, předesíláme především toto: V Ra- kousku, jak známo, jest vyvinut velmi silně cukerní průmysl, který jest tak rozsáhlým, že se všechen cukr

Různé

u nás vyrobený zde nespotřehuje, nýbrž velká část jeho vyváží se za hranice. Aby pak zdejši továrníci cukru mohli v jiných zemích cukr prodávati tak la- cino, aby mohli s tamějšími cukrovarníky konkuro- vati, to dociluje se dvojím způsobem: jednak vláda naše rozdílí cukrovarníkům tak zvané premie, totiž nahražuje jim z kapes poplatnictva to, oč přicházejí tím, že v cizině zdejší cukr prodávají hodně lacino. ba i pod výrobní cenou. Preme tyto obnášejí v Rakousku ročně osmnáct milionů korun!!! Na druhé straně umož- ňují cukrofabrikantům, aby škodu, v cizině utrpěnou, nahradili s na konsumentech domácích, což činí tím, že na cizí cukr, jenž by mohl býti k nám dovážen a tím konkurovati se zdejší m drahým cukrem, uvalí vysoké poplatky, jež se cla nazývají, takže pak domácí cukrovarníci mají zdejší trh na cukr úplně v rukou a mohou pak ceny jeho šroubovati do úzasné výše. A touto mani- pulací, jež se člověku, nezasvěcenému v techtle mechtle mezinárodního obchodu, zdá skorem neuvě- řitelnou a úžasně bezhlavou, může se pak státi, co