1
masthead
Ročník XXXXIII
2
masthead
V Praze, ve středu dne 15. července 1903.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Hloty
předplásí set
v Praze v ažmlnistraei
na čtvrt leta . . . . 6 k
s dvojí čonáškeu
sa měale
na dině leta . . . . 7 K 50h
ve naách a K 90
na měsíe
P oštont
ente
kg
na čtvrti leie
s. drojí zleilkou
na měí
na čtvzt leke
Praha
kg
5
article
Strach německý ze spolku
anglo-ruského.
Strach německý ze spolku
anglo-ruského.
Už za časův nebožtíka Bismarka Němci v říši
nebáli se na celém světě nikoho leda pánaboha
a — Rusův! Od té doby zdá se, že strach jejich
před Rusy jest nepoměrně větší než před pánem-
bohem. Patrno tak z toho, jak nejen časopisy, ale
i vysoké diplomatické a vládní kruhy jejich ži-
znivě lapají i nejmenší zvěst, šířenou za nej-
novějších dnů zvláště z Londýna o nějakém
možném sblížení se dvou starých soupeřů nejen
v politice evropské, ale světové: Angliea
Ruska. Zvěsti toho obsahu proskakují a se-
siluji se den za dnem a docházejí úvah a vý-
kladův na všech stranách. Mínění obecné sjed-
nocuje se v úsudku, že i sebe slabší přátelsko
dchodou mezi Anglií a Ruskem poměry mezi-
národní především v Evropě, ale současně
v Asii by se změnily velmi podstatně. V Evropě
zvláště tím směrem, že Německo by bylo n
dobro osamoceno v politice své zahraniční;
v Asii pak že odstraněno by bylo posavadní ne-
bezpečí veliké války angloruské.
Němec
Rusův
Rus
Londýn
Anglie
Rusko
Evropa
Asie
Německo
spolek anglickýruský
Angliea Rusek
6
article
Že nějakou smírnou dohodou mezi Anglií
Ruskem, byť sebe nepatrnější a uzavřenou v klub-
ku diplomatických formalit, v řadě první ze všech
státův evropských nejostřeji pocítilo by se za-
saženo sjednocené Německo: přisvědčí každý
pozorovatel obecné politiky, nadaný zdravým roz-
umem. Uklouzlyť by takovým „vyšším řízením
osudův“ posavadnímu diplomatickému a politi-
ckému partikářství berlínskému rázem figurky
dvě, jimiž ono na šachovnici světové obratněa
šťastně hrálo: Rusko a Anglie, a hráč by mžikem
octnul se na holičkách. Nehoda pro Německo
tím větší, čím více zvyklo ožívati obou těchto
figurek vždy jedné proti druhé. Zvláště Rusko
připadalo a bohužel do té chvíle připadá novému
císařství německému jen jako poslušná filiálka
jeho vlastní politiky zahraničné, kde není po-
třebí namáhati se příliš, aby provedlo své vlastní
záměry. Co se týče Anglie, i nové Německo
musilo jednati s ní mnohem opatrněji, chytřeji;
ale bylo si konečně i její povolnosti ve všech
nejdůležitějších otázkách politiky světové jisto,
jakmile ji chytilo za cíp její žárlivosti vzhledem
k Francii a za rohy jejího nepřátelství proti —
Rusku.
Za poměrův mezinárodních, jaké utvořily se
v Evropě po roce 1870, nové Němocko mělo vů-
bec se všemi ostatními státy evropskými hru
velice snadnou a při té hře výhru vždy jistou.
Podle okamžité měnivé potřeby zamíchalo karty
a dělalo Irumfy samo: jednou Anglii protí Francii.
po druhé obráceně; po třetí Rusko proti Anglii
a zase naopak. Při tom vždy shráblo svůj profit.
Anglie
Rusko
Německo
Francie
Evropa
7
article
Vlastní důslednost, počestnost a svědomitost byla
při této hře vždycky věcí velice vedlejší. To
byla škola, již v politice německé založil železný
kančléř; ve šlépějích jeho pokračují posud všichni
nástupci jehol
Trojspolek sesílil a rozmnožil moc diplo-
macie berlínské; přitužoval jho, do něhož se
dostaly velmoci, stojící mimo sdružení středo-
evropské, soustředěné v ruce pruské. Poku
proti trojspolku zřízenému pod nátlakem a do-
zorem pruským, všechny ostatní velmoci evropské
šly každá svým směrem, každá jinou cestou.
nebylo proti diplomatické a politické nadvládě
německo-pruské v Evropě pomoci.
Teprve zřízení dvojspolku rusko-francouz-
ského zjednalo tu nápravu. Však nikoli úplnou,
ba ani ne dostatečnou. Tímto opatřením získala
jedině Francie, že od té doby už opět nabyla
důvěry k sobě samé a pro všechny možné případy
byla zajištěna proti Německu. Rusko, jakož pa-
trno, ze svého spolku s Francii mělo posud pro-
spěch velice malý. Zůstalo v rukou prusko-něme-
ckých mičem jednak proti Rakousku, jednak proti
Anglii. Tedy závislost na Německu tu i tam. Ža-
lestný náslodek posavadní správy i vnitřní i za-
hraničné politiky ruské rukama německýma!
V politice anglické přímý vliv prusko-něme
cký nikdy nebyl a do té chvíle není tak mocný.
jako v politice ruské. Jen tajná, podvojná, úskoč-
ná činnost diplomacie berlinské v Londýně jako
Pok
Evropa
Francie
Německo
Rusko
Rakousko
Anglie
Londýn
8
article
Petrohradě byla posud stejně šťastná. Zde zvláště
působením lstivé, vychytralé, ošemetné a zrádné
diplomacie prusko německé staré soupeřstv
anglo-ruské prodlením třiceti let právě doprchá-
vajících nejen neochladlo a neochablo, ale na-
bylo ohně a důrazu.
Známoť, jak zejmena v poslední evropské
výpravě proti Číně, podniknuté jedině na podnět
berlínský, konec konců by byla vypukla válka
mezi Ruskem a Anglii, a jak ještě roku minulého
Německo se namáhalo, aby přesvědčilo Anglii.
že hlavní, ba jediný nepřítel a škůdce její v po-
litice světové jest — Rusko, jež prý ohrožuje Ja
ponsko, vždy věrného spojence říše velkobritské
V Anglii tehdy propůjčili pletichám prusko- něme-
ckým ochotného sluchu a nescházelo mnoho, že
Německo bylo by se nabídlo za zprostředkovatele
smíru mezi Anglií a Ruskem, ovšem za dobré
zpropitně s obou stran.
Nedávná návštěva Loubetova v Iondýně už
zcela bezpečně může býti pokládána za mezník.
u něhož končí politické pletichářství prusko-
německé, provozované posud mezi Anglií a Ru-
skem. Už tento výsledek zájezdu Loubetova do
Anglie dlužno prohlásiti za nemalý prospěch pro
všeobecnou mezinárodní situaci evropskou. Do-
jde-li odtud k zjednání důvěrnější přátelské shody
anglo-ruské, tím lépe! Znamenalo by to osvobo-
zení Ruska od posavadního velice citelného ná-
tlaku, jejž ve vnitřní i zahraničné politice jeho
provozuje Prusko, a opravdové osamocení Pruska
mezi velmocemi evropskými, kam poručnictví
jeho nesahá.
Důvěrný, přátelský spolek s Anglií nikdy ne-
mohl by Rusku uškoditi tak, jak mu uškodila ne-
paragrafovaná, ale tím věrnější a stálejší povol-
nost jeho k pokynům a rozkazům prusko-něme-
ckým. Tato povolnost vynesla mu posud jen
smlouvu berlínskou, jež je oloupila
o ovoce hrdinného vítězství nad Turky,a
ochromuje stále jeho rámě na Balkáně.
Prusko
Turek
Petrohrad
Čína
Rusko
Anglie
Německo
Balkán
9
article
Vším právem lze říci, že zvláště podrobo-
váním se Ruska nezřízenému nátlaku německému
vázne politický postup i v Evropě i v Asii, k ně-
muž přece úplně dozrály poměry mezinárodní
národní tu i tam.
Zakladatel nynějšího císařství německého
sice veřejně pověděl, že Německu pranie není do
teho, jak budoucnost na poloostrově balkánském
s9 upraví; však do té chvíle nesmí se státi na
témž poloostrově pranic, s čím Německo by ne-
bylo spokojeno, k čemuž by nedalo svého svolení
Rozhodující vliv, jejž na jihovýchodě evropském
kdysi provozovala Anglie, strhlo na sebe Ně-
meeko a provozuje ho buď přímo, buď nepřím
prostřednictvím Rakouska.
A na východě asijském? Tam Německo pro-
dlením pěti let posléze minulých dovedlo roze
štvati Anglii a Rusko tak důkladně, že jen bez
příkladnou mírumilovností a trpěhivestí ruskou
nevypukla tam válka na ochranu — Japonska
domnělé přední stráže anglické.
Konečně podobá se, že politikům a diplo-
matům i ruským i anglickým otvírají se oči a že
tu i tam mizi mhla, jež zahalovala pletichy
prusko-německé.
Překážek důvěrnějšího sblížení se mezi An-
glií a Ruskem nahromaděno jest ovšem množství
a stran přátelské shody mezi oběma témito říšem
není radno oddávati se horkokrevným nadějím.
Tou dobou už jest získáno nemálo, že se
veřejně mluví a vážně uvažuje nejen o možnosti
ale i o svrchované potřebě spolku, v němž vedle
Francie a Italie by byly i Anglie i Rusko. Odtud
poplach a strach v Němcích. A strach německ
obrácen jest k Rusku! A takový strach německý
jest pro celou Evropu věcí cennou a dobrou!
Ana
Němec
Rusko
Evropa
Asie
Německo
Anglie
Rakousko
Japonsko
Francie
10
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 14. července. (Nástupce K al-
layův.) Podali jsme již zprávu, že řišské mini
sterstvo financi, osiřelé úmrtím Kallayovým, ne
bude obsazeno ihned, nýbrž že je bude nějaký
čas spravovati hr. Goluchowski. Takové provi
sorium ve společném ministerstvě financí není
novinkou. Vyskytloť se už několikrát. Tak p
Kallayův
Goluchowský
Praha
11
article
smrti Beckově v lednu 1870 spravoval minister
stvo financí baron Beust až do května téhož
roku, po odstoupení Lonyayově v listopadu 1871
obsazeno ministerstvo financí teprve v lednu
1872 bar. Holzgethanem a po jeho odstoupen
v červnu 1876 obsazeno zase až po dvou mě
sících, v srpnu bar. Hofmanem. Také nynějš
provisorium potrvá patrně tak dlouho, až se h
Goluchowskému podaří nalézti vhodného ná
stupce, který by jako ministr společných financí
hlavně však jako správce Bosny a Hercegoviny
vyhověl jak ve Vídni tak i v Pešti. Řešení tétc
otázky nebude asi zcela snadné. Společné mini
sterstvo sestává ze tří členů, z nichž dva, h
Goluchowski jako ministr vnějších věcí a ryt
Pitreich jako ministr vojenství, jsou rakouskými
poddanými. Poněvadž ve společném ministerstvě
musejí býti Uhry zastoupeny také aspoň jedním
členem, nezbylo by nic jiného, než jmenovati
nástupcem Kallayovým opět příslušníka koruny
sv. Štěpána. To však sotva bude vhod politi-
ckým kruhům rakouským, jež trpělivě nesou, že
za posledních dvou maďarských správců okupo-
vaných zemí, Szlava a Kallaye, nadržováno v
Bosně a Hercegovině výhradně jen Maďarům
zájmy rakouské, zvláště obchodní, tam zřejmě
poškozovány. V Pešti, jak známo, z dnešních
zpráv, jmenuje se už posl. Hieronymi jako
kandidát pro portefeuille společného ministerstva
financí; v Rakousku jest již ode dávna takovým
kandidátem ryt. Biliňski, býv. ministr ra-
kouských financí a nyní guvernér rakousko-
uherského banku. Jeho kandidatura stala by se
však vážnou jen v tom případě, kdyby Uhry svo-
lily, aby se úřadu správce okupovaných zem
dostalo tentokrát opět přislušníku státu rakou
Beust
Hofman
Goluchowský
Uher
Kallayův
Štěpán
Kallay
Maďar
Bosna
Hercegovina
Vídeň
Pešť
Boseň a Hercegovina
Rakousko
Biliňski
rakouskýuherský banka
12
article
Od rakousko-uherského vyrovnání z r. 1867
vystřídaly se v úřadě společného ministra finane
následující osoby: Bar. Fr. Becke od pro-
since 1867 do ledna 1876, selchior L ony ay
od května 1870 do listopadu 1871, bar. Ludv
Holzgethan od ledna 1872 do června 1876
baron Leopold Hofmann od srpna 1876 do
dubna 1880, Szlavy do 4. června a od toho
dne do 13. července 1903 Benjamin Kall ay
V Praze, 14. července. (Poláci o dru
Körbrovi.) Pozoruhodný list z kruhů parla-
mentních o dru. Körbrovi otiskuje lvovská „Gaz
Narodowa“. List ten vyvrací jásavé slati vídeň-
ského tisku o rozřešení minulé rakouské kabi
netní krise a předpovídá dru. Körbrovi blízký
pád, nevybočí-li co nejrychleji z dráhy, na kte
rou vstoupil pod vlivem německé levice. „Nen
ani třeba býti hlubokým politikem — píše „G.
František
Becke
Ludv
Hofmann
Kall
Polák
Körbr
Szlava
Praha
Gaz Narodow
13
article
N.“ — ani příliš podrobně býti zasvěceným do
zákulisní techniky poměru rakouské vlády ke
koruně a parlamentu, aby se na prvý pohled po
rozumělo a poznalo, že vídeňský tisk fait une
bonne mine a mauvais jeu. Dr. Körber prohrá
kampaň na celé čáře jako hráč, který vsadi
všechno na jednu kartu. Neváháme opětovat
ta slova, i když se dr. Körber a jeho přátelé bu
dou kojiti nadějí, že jich postavení se zlepšil
a politika nynější vlády jest rehabilitována. Dr
Körber podal tisíce důkazů, že jest mistrem
zapřádání a navazování nitek, udávajících směr
ale jeho práce nebyla postupná, nýbrž brala se
skoky, aby zamezila okamžitou katastrofu, hro-
zící s té neb oné strany a pevné a trvalé sanace
nepřivodila. Chorobou Rakouska jes
spor česko-něme-cký; dr. Körber všal
neučinil pranic, aby vyléčil tuto chorobu. Před
pisoval sice kapky průplavové, injekce železničn
a pod. prostředky, jichž hojně nabízel a jichž
nemocný s chutí užíval. Stálo to milliony, al
zdravi to nenapravilo, nýbrž působilo jen na oka-
mžik, jako morfium. Spor česko-německý a pa
lamentní situace jsou dnes na témž místě, n
němž byly, když se dr. Körber uchopil vládníh
vesla, jen že 1. pokladny státní jsou prázdny
rovnováha rozpočtu jest otřesena, v parlament
velké politické strany pozbyly trpělivosti a jsou
rozhořčeny, radikalism se rozmohl a stal se sebe-
vědomější; 2. v korunních zemích obyvatelstv
jest podrážděno, Mladočeší oslabeni novými ra
dikálními stranami, Němci nedůvěřivi a ustrašen
doktor
Körber
Němec
nedůvěřivi
Rakousko
15
article
svým vlastním stinem, Slovinci rozhořčeni, Po
láci nespokojeni, Rusové podníceni planými
sliby, Vlachové pobouřeni, slovem všichni jsou
zklamání v naději, že se splní jich přání, po-
třeby neb aspoň pretense, A koruna? — táže se
dále pisatel. — Koruna, jak sluší zavírati ze
suchého tonu posledního reskriptu, pozbyvši trpě-
livosti, mluví krátce: Vypij do dna to pivo. Tř
léta jsi tvrdil, že je napravíš a zatím je pivo čím
dál, tím více hořké a tím nechutnějši.
Slovinec
Vlach
Rusová
16
article
V Praze, 14. července. (Ke smiru srb-
sko-chorvatskému.) Chorvatský a srb
ský akademický spolek „Zvonimír“ a „Zora
ve Vídni konaly dne 8. t. m. společnou schůzi
jíž se účastnilo na 200 akademíků a jíž byl pří
tomen také posl. dr. Ferri, přijata byla resoluce
která vhodným způsobem stanoví poměr obou
národností. V ní se praví:
1. Spojená srbská i chorvatská omladin
stojí na stanovisku, že Srbové a Chorvaté jsou
jeden národ s dvěma různými, ale
zcela rovnoprávnými jmeny. Věrna
tomuto stanovisku, chorvatská i srbská omladina
vídí v pokroku srbském i pokrok chorvatský
v síle chorvatské i sílu srbskou. 2. Stojíc na sta
novisku, že Srbové a Chorvaté jsou jeden národ
spojená omladina srbsko-chorvatská odsuzuje
všelikou propagandu, ať náboženskou neb poli-
tickou, která by směřovala proti jednomu neb
druhému dílu téhož národa, ať již se týče jména
víry, písma neb jakékoli jiné národní zvláštnosti
3. Srbská i chorvatská omladina vidí v nesvor
nosti mezi Srby a Chorvaty účinek cizího vlivu
na naše vnitřní poměry. Proto se snaží, aby se
všechny sporné otázky mezi Chorvaty a Srby
řešily pouze vzájemnou dohodou mezi Srby
Chorvaty, bez všelikého cizího vměšování. Pro-
hlašujeme veřejně, že se opřeme co nejener
gičtěji proti každému proudu a každé straně,
která by se chtěla opírati o cizí pomoc aneb se
stavěla do služeb cizích a ne národních zájmů.
doktor
Ferri
Srba
Chorvat
Praha
Vídeň
spojený srbský
Zora
17
article
4. Jsouc přesvědčena, že jen společnou praeí
možno obrániti společné národní zájmy na Bal
kánu, chorvatská a srbská omladina vídí národni
myšlénku ve svobodě a nezávislosti Chorvatů
i Srbů. Stavíce tuto národní myšlénku na pevnou
demokratickou půdu jsme přesvědčeni, že ne-
může býti nijakých neshod a sporů mezi svobod
nými a nezávislými Srby a Chorvaty.
Také v Dubrovníku pracuje se čile dáleo
smír srbsko-chorvatský. Tamní Srbové i Chor
vaté zvolili si zvláštní výbory, jež mají vést
další jednání o smír. Aby smír byl všeobecný
vyzvány všechny srbské obce v Dalmacii, aby se
připojily k akci dubrovnické a vyzvání tomu již
vyhověno.
Záhřebský „Obzor“, zaznamenávaje různé
projevy smíru srbsko-chorvatského, píše v t
věci: „Odevšad zaznívají veselé hlasy: ze Zá-
hřeba, z Bělehradu, Splitu, Nového Sadu, Sara-
jeva, Dubrovníka, Vídně, Rěky atd.; všechny
časopisy vítají novou shodu, ze všech stran při
cházejí zprávy o nepatrných na pohled, ale v
skutečnosti vážných zjevech. Tu je projev ucti-
vosti, onde přátelství, tam povinnosti, zde kol
legiálnosti, leckde pomoc v nouzi a všude srdečný
soucit, všude vítání smíru, všude projevy, že
smír jest nám nezbytnou potřebou. Vše to se po
hybuje sice ještě více neb méně jen na povrchu
ale jedno jest už nyní jisto: My jsme přečkali
krisi srbsko-chorvatského sporu.“ List radí dále
oběma stranám, aby se chopily nyní opravdové
práce ve prospěch národa, neboť pouze v práci
jest jednota a spása Srbů i Chorvatů.
Chorvat
Srba
Bala
Dubrovník
Dalmacie
Bělehrad
Split
Sara
Vídeň
18
article
Ze Záhřeba, 14. července. (Nepokoj
v Záhřebě.) Tisková kancelář sděluje dnes
o nových událostech v Záhřebě, jež dokazují, že
ani ve hlavním městě Chorvatska nezavládl ještě
úplný pokoj. V 1 hod. 40 m. po půlnoci vybuchla
na Kapitolním náměstí dynamitová patrona, jež
byla vložena ke vratům obydlí poslance kanov-
níka dra. Matunče. Ostění vrat bylo vyraženoa
část vrat rozbita až do výše jednoho metru. Otřes
vzduchu byl tak silný, že popraskala všechna
skla v oknech celého domu, jakož i v některých
sousedních domech. Panika, jež nastala mezi
obyvateli té části města, ulehla brzy, když se
V drobném prodeji
penní čtilo o sobě.
o polední
.. . . za zh
Ve flialkich na veukova
ránní čásle
opolední . . . . . . . . 8b
In será t
platí re hetsvě asplee
Přcdelaconí s inserty přijímá z dmini-
strate v Marissslé slici č.3.
Tam racházejí sa béž ro dakee
tialirna a ezpedice Nšrodnich Listů-.
Bukoglay se novrace
Záhřeb
Chorvatsko
19
article
ukázalo, že se nestalo jiné neštěstí. Ve tři čtvrti
na čtyři ozvaly se opět dvě rány, ale mnohem
slabší. Byly způsobeny výbuchem dvou dalších
dynamitových patron, jež byly vhozeny do kolny
budovy, v níž se nachází redakce úřadních „Nár.
Novin“. Výbuch tento škody nezpůsobil. Také
u hudebního pavillonu na náměstí Zrinského
nalezena patrona, jež však nebyla zapálena. Pů-
vodce těchto výbuchů nebyl vypátrán, má se
však za to, že tentokrát běží o osobní mstu na
kanovníku Matunčovi. Jsou tomu dvě neděle, co
byli před domem dra. Matunče od několika
gymnasistů insultováni příbuzní kanovníkovi,
mezi nimi i jeden poručík, protože mluvili ně-
mecky. Mladíci byli tehda zatčeni a policejně
potrestáni. Má se za to, že ona událost byla pří-
činou attentátu, jenž proveden patrně rukou ne-
zručnou. Dynamitové patrony mohly pocházeti
z krádeže, jež provedena nedávno při stavbě
dráhy u Verginova. Obyvatelstvo záhřebské jest
dnešními nočními událostmi znepokojeno, a přeje
si, aby útočník byl vypátrán, by se zjistilo, že
události nejsou v nijaké souvislosti s minulými
nepokoji politickými.
náměstí Zrinský
20
article
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 14. července
Měsic po kralovraždě v Srbsku.
Z Bělehradu, 10. července. (Pův dop. „Nár
Listu.“) Tři neděle po zavraždění krále Alexandra
a královny Dragy panovalo u nás zátiší, za něhož
optimisté malovali si obrazy šťastnějšího života
srbského státu. Ale neštěstí Srbska: strannické
rozbroje, osobné ohledy a násilnické choutky ne-
byly uloženy do hrobu s posledním Obrenovičem,
nýbrž bují dál, jakoby se nic nebylo stalo. Beze
vší potřeby a příčiny vniterné politické položení
napjalo se nerozvážným přičiněním liberálův a
tak zv. samostatných radikálů, pracujících proti
většině radikálné strany
Zde každý ví, že dne 15. m. m., když se
národní zastupitelstvo sešlo, radikálná většina
skupštiny byla pánem situace. Mezi 170 poslanci
a senátory 22 se hlásí k samostatným radikálům,
8 k liberálům, 26 k napredňákům. Ostatních
114 přináleží k velké, staré straně radikálné, jež
má ve skupštině většinu, jež přestavuje srbský
národ a proti níž proto zuřivě pracoval nebožtik
Milan, jenž jakožto zapřísáhlý nepřítel srbského
národa musel být i nepřítelem té strany, která
byla výrazem národa. Vůdci této strany jsou: Mi-
chal Vujič, Nikola Pašič, P. Velimirovič, Stojan
Protič, Aca Stanojevič. Tito mužové jsou svorni
mezi sebou. V prozatímné vládě tato velká ná-
rodní strana má pouze jednoho ministra, Stojana
Protiče. Napredňácká strana, která se v posled-
ních letech připodobila velké radikálné, také má
pouze jednoho ministra Kaljeviče.
Drag
Milan
Vujič
Pašič
P Velimirovič
Protič
Praha
Srbsko
Bělehrad
Měsic
Aca Stanojevič
21
article
Velká radikálná strana nechtěla použiti své-
ho práva a vyzvati vládu, aby jí odevzdala otěže
státní správy, aby ona sama ze sebe navrhla no-
vému králi ministry, kteří by byli parlamentárnými
i národními, když by tímto pochodem dostali se
na křesla. Liberálové již za úsvitu dne 11. červ-
na prví přiběhli, aby se zmocnili vlády, a velká
strana radikálná si řekla: Buď si tak! — a bylo-
To bylo loyálné. Jak osud státu, tak i mír v ná-
redě a volba nového krále byly úplně v rukou
velké radikálné strany. Kdyby Vujič, Pašič a ost.
byli řekli: My nechceme této vlády, chceme
jinou — nebylo by nynější prozatímné vlády,
v ministerstvu seděli by jiní mužové. Kdyby
Vujič, Pašič a ost. byli řekli: Chceme republiku
— Srbsko nebylo by dnes královstvím, nýbrže re-
publikou. Jen velké radikálné straně patří zá-
sluha, že po zavraždění Alexandra a Dragy Srbsk
zůstalo pokojno a vražda byla přijata jako skutek
osvobozovací. Velká radikálná strana ovšem vě-
děla, že zachování pokoje je v tom okamžiku nej-
přísnějším příkazem vlastenectví, cenícího státn
samostatnost Srbska nade vše.
Ani tehdy, když klub samostatných radíká-
lův usnesl se, že tato vláda má na skupštinu
vznésti otázku důvěry a že oba členové této
vlády ze skupiny samostatných radikálů, Ljubomín
Živkovič a Ljubomír Stojanovič, mají z vlády vy-
Vujič
Pašič
Drag Srbsko
Ljubomín Živkovič
Ljubomír Stojanovič
Srbsko
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Také k umění!
Kapitolka o divčím školství průmyslovém.
Poměrně rychle proniklo dívčí školství prů
myslové. Spojuje stránku praktickou s obecně
vzdělávací. Dívka čtrnáctiletá nemůže býti ještě
vyškolena, je potřeba vést ji školsky dále a zá-
roveň přibírat praktické věci, jež by prostřed-
kovaly přechod do života a skýtaly poněkud zá-
ruky výživy samostatné. Tou praktickou stránkou
na školách pokračovacích jsou ženské práce
ruční, šiti prádla, šití šatů. Práce luxusní ne-
padají vážně na váhu, pokud nebudou míti umě-
leckého podkladu.
Dříve k vůli těm věcem chodily dívky do
různých „učení“, dnes volí se škola. Vyciťuje
se rozdíl mezi učením a vyučováním, mezi učed-
nicí a žákyní. Učednice dostane zprvu práci me-
chanickou, jednoduchou, na které nemůže ni-
čeho pokazit; ponenáhlu svěřuje se jí práce ob-
tížnější, jež vyžaduje více péče a dovednosti.
Ale po celou dobu učení, po dlouhá dvě léta
dostává dívka práci připravenou; ustavičný
spěch nedovoluje rozmluvy o práci a výklady.
Mistr. mistrová bere míru, přistřihuje.
zkouší; učednice, ba i tovaryska, jen pracuje.
Vniká-li do podstaty práce, umí-li si všímata
ryslit — její věc — neumí-li, její škoda. Leda
na konec učení že dostane se ke braní míry a
kreslení střihu. Ve školách je pořádek obrácený;
žákyně učí se hned míru brát, střih kreslit, při-
střihovat a po náležitém vysvětlení hned prvni
práci začíná samostalně. A to je hlavní před-
nost školy proti učení v dílnách, nehledíme-li ku
předmětům ostatním..
Ichanicka
23
article
Ale pouhé obrácení pořádku v postupu učiva
nepřivede ještě k samostatnosti! Všimnětes
takového ,návodu“ ke kreslení střihů na šaty
Samý v něm diktát: nakresli čáru, naměř dílky
spoj ty a ty body! Proč a nač? Nikde se ne
praví. Vodí nás se zavázanýma očima a na jednou
stojíme před hotovou věcí. Vedli nás k mecha
nickému napodobování, jež neutkví v paměti
poněvadž nemá příčinné souvislosti. Takové vy
učování nevzdělává.
Škola má naučit žákyni myslit právě tam.
kde dle běžného mínění není potřeba mnoh
se namáhati duševně. Vždyť právě v bezmyšlén-
kovitosti a nedostatečném vzdělání hledati sluš
úpadek nejen ručních prací ženských, ale ře-
mesel vůbec: zahnízdil se názor, že schopných
lidí pro řemeslo je škoda. To že je dobré jen
pro ty, kdo z jakýchkoliv příčin studovati ne-
mohou. Jak je nezdravý ten dnešní shon za tak
zvaným „lepším“ zaměstnáním! Jen na spole-
čenském žebříčku o stupínek výše! Nezdravý
ne proto, že chce vyrovnávat společenské rozdíly.
ale proto, že se o to pokouší jen vnějškem, ná-
térem, třpytem, který tolik lidí svádí, aby žili
nad své poměry. Co obětí tu ročně propadne
záhubě hmotné i mravní!
24
article
Prostí rodičové z venkova si žádají, aby
škola za rok z jejich dcerky vyformovala vycho-
vatelku, učitelku, vůbec „dámu“ a neuvažují,
má-li dostatečné základy, aby zvolené povolání
mohla také poctivě zastávati. Být švadlenou
kuchařkou, pradlenou, žehlířkou, dnes ještě málo
se cení, ačkoliv zručná pracovnice v každém
z těch oborů více získá než industriální učitelka
ba, třeba více, než malý úřadník.
Dnešní hnuti za uměleckou výchovou vzbu
dilo příbuzný ruch i ve výchově dorostu živno-
stenského. Začíná se chápat, že stránku ře
meslnou třeba doplňovat stránkou uměleckou
nabývá se přesvědčení, že řemeslník tím lépes
uplatní, čím úhledněji pracuje, čím více intelli
gence při své práci vynakládá.
25
article
Rozdíl mezi prací a prací brzo se vycits
Stačí přihlédnouti k damskému krejčovství, aby
chom zůstali v ovzduší dívčí průmyslové školy
V neděli a ve svátek mihá se ulice bohatou vý
stavou svého druhu. Ve směsi přepychu (!) ma
lých lidi, vždycky nevkusném, jako ton stříbrné
struny upozorní na sebe jednoduchý, elegantni
z rukou umělecky cíticí švadleny vyšlý úboi
vzdělané dámy z kruhů zámožných. Co vlastně
upoutalo naši pozornost? Nenápadnost látky
nenápadný střih, skrovná nebo žádná ozdoba,
přece jaký soulad, jaký vkus! V tom je rozhodno
moment umělecký.
A věru, že vkusný šat je dílem uměleckým
Nevědomá venkovská švadlena domnivá se, že
stačí vybrati si jen model z modního časopisu.
který se právě líbí, domnívá se, že má úplnou
volnost střihu, mechanicky zkracovati nebo
k němu přidávati, nechápe, že nepřípustno je
z modelu jednoho vzít sukni, z druhého živůtel
a látat na sebe dvě věci různého stylu; nemo
ani ponětí, že každá látka vyžaduje jiného zpra
cování, připouští jen určitou ozdobu, jako různy
materiál jiných odvětví uměleckého průmyslu
vyžaduje různou stylisaci. Hledaná švadlena
městská to všecko ví, se vším počítá, o všem
uvažuje a proto právem platí za švadlenu —
umělkyni.
Znalá forem a proporcí ženské postavy, vi
že každá linie má určitý tvar a určité místo, vi
jaký bude výsledek, dostane-li čára jinou podobo
a jiný směr. Švadlena umělkyně počítá s po
stavou, s pletí, s látkou, barvou i účelem šalu
26
article
který má zhotoviti, s okolím, na něž má půso
biti, s předpisy panující mody a tak na základě
daných činitelů skutečně komponuje svoje
dílo umělecké, nenapodobí bezmyšlenkovitě, ale
tvoří. A k takové práci opravdu tvořivé je
ovšem zapotřebí značné intelligence a úsilovné
discipliny duševní, na niž třeba přivykati již mla-
distvou učednici — žákyni. Tím je už naznačen
směr, jakým musí se bráti školské vyučování žen-
ským pracím, zejmena šití prádla a šatů.
Studiem těla, postavy, vysvitne žákyním, že
střih není vlastně než siť těla, jako známě slte
těles měřických. Chyby, vznikající z pouhého
napodobování čar odpadnou, jakmile žákyně
pochopí smysl tvaru, z něhož ta, ona linie střihu
je odvozena. Žákyně dostane ponětí o všelikých
zákonech, jež při vnějším dojmu spolupůsobí
a jež třeba znáti, protože otázky vkusu jsou
otázky dojmu. Doví se, co je optický klama
v čem to záleží, že jedna látka, barva, forma po-
stavu zdánlivě prodlužuje, jiná zkracuje, nauč
se všímat si rázu pleti a vyhledávat barvy, jež
se s ní nejlépe shodují, všímat si stáří a tempe-
ramentu osoby, pro niž se šije, neboť na nich
mnoho záleží při určování stylu úboru. Usta-
vičné proč a proto, neustálé šikování obraznosti
aby představila, jaké co bude, až bude změ-
něno, přizpůsobeno, tak či onak, srovnávání celku
k jednotlivostem, ladění jednodivosti k celku.
Naučíme-li takto žákyni pohlížeti jaksis
umělecké stránky na svoji práci, vedena jest už
zároveň odvykati lákadlům nechutné strojivosti
a marnivosti, jež jsou vlastně jen výsledky pro
sté nevědomosti a samolibého diletantismu, ne-
slučitelné s uměleckým nazíráním.
Návod pracovní ovšem zároveň zde před-
pokládá vyučování kresbě. Dnes na mnohých
průmyslových školách dívčích vydává se z
27
article
kreslení výroba obrázků a různých dekoračních
předmětů.
Je na omylu, kdo se domnívá, toho žes
žádá umělecká výchova, po níž se tolik volá
Umělecká výchova má naučit umění chápat.
z něho se těšit, jím si život okrašlovat, ale n
vyrábět bezcenné trety, vychovávat díletanty
— prázdné, domýšlivé diletanty
Je-li to vůbec nebezpečno, je tím nebez-
pečnější při výchově dívčí; hocha pomáhá vy-
chovávat drsná, ale pravdivá ulice, dívku kaze
víc galantní než upřímná ještě společnost, vy-
chvalujíc všecko, co vyšlo „z něžných ruček“.
A právě ve výchově dívčí je nám potřebí tolik
opravdovosti, právě tam mstí se nejkrutějí každý
diletantism. Odstraňme tedy ty hračky!
Není třeba teprv přesvědčovat, že divčí škola
průmyslová při různé předpravě žactva, neod-
chová za rok umělkyně — malířky. K tomu jsou
přec školy a kursy odborné. Nač se tedy honit za
přeludem? Zbystří-li se zrak žákyň pro linie
a barvy, dá-li se ruce tolik zručnosti, aby hbitě
a správně dovedla nakresliti, co je přistupnoa
co možno při práci zužitkovat, otevře-li se duše
jejich kráse tak, že si dovedou vybrat a rozeznat
cenné a pravé od bezcenného a falešného, vy-
plnilo kreslení na průmyslové škole svůj úkol.
Ale ten se mu podaří jen, bude-li k němu hle-
děno poctivě a pravdivě.
Při své dnešní rozšířenosti jest průmyslov
školství povoláno zasáhnouti do reformy divčí
výchovy. Ne jen naučit dívky něco dělat, ale vy-
pravit do života lidi zvyklé práci účelné, oprav-
dové, vychovat povahy, proniknuté vážností, vě-
domé si svého úkolu i odpovědnosti v životě.
28
title
Eliška Kozlová.
Kozlová