1
masthead
Bománová příloha „Národních Listů“ k číslu 274. ze dne 5. října 1905.
2
article
Ubozí turečtí vojáci, kterým ani sultán ani Moha-
med nechce platiti, vidouce, že se jejich křesťanští
bratři v Makedonii vesele vraždí, mají za to, že jim
prokážou laskavost, budou-li je v počínání tomto
podporovati. Jelikož se však obávají, že by jim to
lidumilové evropští brali za zlé, kdyby to činili v uni-
formě, přestrojují se — za povstalce. Tím dosáhnou
toho, že jsou považováni za osvoboditele křesťanů
z tureckého jha a že v Řecku nebo v Bulharsku či
snad v obou státech se stanou národními hrdiny.
Minulého pátku podniklo sedm tureckých vojáků,
přestrojených za povstalce, výpravu do okolí vesnic
Mylesi a potkavše dva bohaté Reky, zavraždili jea
oloupili je o padesát lir. Z neznámých příčin však
nemohli se dohodnouti o podíl na kořisti a jeden
z nich, jenž přišel zkrátka, vyzradil vraždu úřadům.
Úřady odňaly jim peníze a jak se rozumí samo
sebou, páni úřadníci se o ně rozdělili dle osvědče-
ného tureckého zvyku, pak učini oznámení, žeje
poslali zavražděným do nebe
Hůře se vedlo třem jiným vojínům. V pondělí
večer zpozorovala turecká patrola v místnosti zvané
»Stauros« u vesnice Doydery tři ozbrojené povstalce
a zastřelila je. Když potom vojáci přišli blíže, by
jim odňali cennější věci a zbraně, shledali, že za-
střelení loupežníci jsou přestrojení vojínové setniny
Atifa Mustafy.
Řecká banda za velení kapitána Abky, čítající
23 mužů, byla přepadena tureckým vojskem, jež se
skrývalo za nevysokým vrchem, právě když se ubí-
rala kolem vesnice Sarykioj. Hned při prvním útoku
padli čtyři Řekové. Ostatní se ještě krátký čas brá-
nili, ale musili se konečně vzdáti. Toliko třemse
podařilo utéci. Mezi zajatými jest také řecký lékař.
Moha
Myles
Atif Mustafa
Abky
Řek
Makedonie
Řecko
Bulharsko
3
article
Ve vesnici Nebeska u Zelenika pokoušeli se Ře-
kové zavražditi rumunského učitele, protože zabra-
ňuje Rumunům místního kraje, by se nehlásili k ře-
cké národnosti.
Řecká loupežnická banda, sestávající ze 156
mužů za velení řeckých důstojníků řadového vojska
na dovolené, přepadla vesnici Otycanu a povraždila
tam čtyři žijící Bulhary a spálila devět domů jiných
Bulharů.
Druhá banda, čítající dvacet loupežníků, pobilav
lese u vesnice Vidulice několik Bulharů a Rumunů.
Třetí pak banda zavraždila čtyři vesničany v osadě
Valty, neboť se nechtěli přiznati za Řeky a oloupila
je o veškerý majetek.
Všecky tyto zločiny vychvalují řecké noviny do
nebe a popisují je obšírně dle zpráv, které dostává
tajně ministerstvo od konsulů, archimandritů, učitelů
atd. a označují i jména důstojníků, kteří je spáchali.
Ale ministerstvo se tváří, jakoby nic nevědělo a uji-
šťuje diplomaty v Athénách, že nepodporuje loupež-
nické bandy, kterým dovolilo ozbrojit se v Thessalii
a odebrati se do Makedonie. Dle byrokratické šablony
jsou diplomati nuceni tomu věřiti. Než Rumuní nejsou
tak lehkomyslní a nesvědomiti a vystoupili již roz-
hodně proti řecké vládě, obviňujíce ji, že podporuje
loupežnické bandy, jež vraždí bezbranné Rumuny
Makedonii jedině proto, že se straní Řeků. Vypově
děli proto z Rumunska všechny řecké agenty, kteií
Rumun
Bulhar
Valta
Řek
Nebesko
Atény
Makedonie
Rumunsko
4
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
sbírali peníze pro loupežnické bandy a rumunská
vláda neuznala ani za hodno odpověděti řeckému vy-
slanci, když tento protestoval proti vypovídání tomu.
Jak vidno, panují v Makedonii velmi utěšené po-
měryl
= Nebezpečný telegraf. Mnohé vlády starají se
o vše na světě, jen ne o vzdělání národa. Na újmu
jeho zavádějí největší úspory v rozpočtu pro školy.
Z té příčiny jest v Řecku hrozný nadbytek učených
lidí, že se tisíce právníků, filologů, lékařů atd. po-
tlouká bez zaměstnání po kavárnách a provádí zvláštní
politiku. Z čeho se živí, není známo. Vždyť možno
v Řecku mladíku skonžiti v osmnácti létech univer-
situ. Naproti tomu venkovský lid zůstává beze všeho
vzdělání a má zvrácené názory o přírodnícn zjevech
a světových událostech. Elektřina platí dosud za dá-
belskou sílu, proti které jen popové znají ochranné
prostředky a dovedou ji zažehnávati. Proto venkované
bojí se telegrafického spojení a často je ničí. U Kar-
ditsy před několika dny mělo býti zřízeno telegrafické
spojení se dvěma osadami. Vyslaný k tomu cíli úřad-
ník dal postaviti telegrafické tyče a chtěl je spojiti
drátem. Než vesničané ze strachu, že jim to přivod
nějaké neštěstí, vyhnali jej a odnesli telegrafický drát.
Ubohý úřadník musil se tudíž s nepořízenou vrátit
do Karditsy a telegrafický úřad se obrátil o pomoc
na vesnického popa. Kněz chtěl se ukázati učeným
pánem a svolal v neděli své osadníky do kostela.
Makedonie
Řecko
Kara
Karditsa
5
article
Jelikož však dobře věděl, že by je o své učenosti ne-
přesvědčil, sdělil jim, že v drátu, který odcizili jest
čertova elektřina, která jim může každou chvíli uško-
dit. O tvrzení tom neodvážil se nikdo pochybovati,
ale zároveň zmocnil se všech takový strach, že se
pachatelé krádeže neosmělili ke drátu se přiblížita
prosili telegrafický úřad, by jej dal opět odnést.
Úřad byl nucen poslati z Karditsy dělníky, kteří drát
odnesli a dotyčný úřadník mohl pokračovati v zařízení
telegrafického spojení, ve vesnici však nesměl se
k nikomu přiblížiti ani krůčkem
= Stařec si zoufal. Mathias Wistuber, 82 roků
starý, bývalý továrník pian a bytem u své provdané
dcery paní Angrové v Brooklyně, byl delší dobu sti-
žen záduchou, kteráž nemoc dohnala jej v zoufalství.
Již před několika týdny stěžoval si stařec, že zakouší
nesnesitelné bolesti a že by si přál, kdyby byl již
mrtev. Minulého týdne pozorovala paní Angrová, jak
její otec brousí velký nůž a když se ho tázala, co
zamýšlí, odpověděl, že se chce zavražditi. Na to mu
nůž odňala a ukryla. Ve středu večer měla paní
Angrová návštěvu, dostavily se k ní tři dítky a 12
vnuků starcových a všichni uní přenocovali. Druhého
dne ráno po 1. hodině byla paní Angrová probuzena
sténáním a když neblahou předtuchou jata, spěchala
do ložnice otcovy, nalezla jej ležícího na podlaze
v kaluži krve; nebožák nalezl nůž, který mu dcera
před týdnem odňala a podřezal si žíly na rukou. Na
místo byla povolána ambulance, avšak nežli přijela,
byl nebožák mrtev.
Wistuber
Angrová
6
title
Povstání v Makedonii.
Makedonie
7
article
Zemřeli v Praze
Zemřeli v Praze
Dne 27. září 1905: Chladova Růžena; dcera
obuvníka, 5 měs., 1947—II. Reh Antonín, žen. upra-
vovatel výkladních skříní, 41 rok, 1456—II. Kosina
Václav, syn služky, 562—VIII. Rosenzweig Josef, ovd.
soukromník, 87 roků, 224—V. — U Milosrdných
soster: Měričková Maric, manželka pekaře, 31 rok.
Reh
Antonín
Kosina
Rosenzweig
Josef
Praha
Chladův Růžena
Měričková Marica
8
article
— Ve všeobecné nemocnici: Hluchá Antonie;
žena cestáře, 52 roky. Jandova Marie, svob., 14 roků.
Těšík Emanuel, svob. účetní, 47 roků. Balíkova Kate-
řina, svob. služka, 20 roků. Dvořák Antonín, žen.
zřízenec dráhy, 40 roků. Srbová Hermína, vdova po
holiči, 22 roky.
Dne 28. září 1905: Jokelova Emilie, dcera labo-
ranta, 20 roků, 811—I. Prošková Josefa, manželka
krejčovského mistra, 791/2 roku, 129—I. Tvrdá Anna,
vdova po krejčovském mistru, 70 roků, 1569—II. Černá
Anna, vdova po zedníku, 81 rok, 55—VII. Riedlová
Josefa, vdova po výběrčím, 81 rok, 756—VII. —
Milosrdných sester: Puřmanova Anna, svob.
dělnice, 49 roků. — V městském ckorobinci:
Prellerová Magdalena, vdova, 79 roků. — Ve vš-
obecné nemocnici: Dvořáková Anna, vdova,
53 roky. Kutiková Maria, manželka truhláře, 42 roky.
Váňova Marie, dcera zahradníka, 13 roků. Vodňan-
ský František, 70 roků. — V židovské nemoc-
nici: Voglová Kateřina, vdaná dělnice, 41 rok.
Dne 29. záři 1905: Hlasivcová Apolonie, vdova,
82 roky, 346—I. Mathes Josef, žen. býv. úřadník, 38
roků, 803—II. Niklučová Alžběta, vdova po sklepníku,
78 roků, 1910—II. Průcha Alois, žen hostinský, 37 r.,
1095—II. Vršinská Anna, dcera podstaršího, 567—II.
Dufíková Emilie, vdova po řediteli továrny, 65 roků;
599—III. Jeitelesová Josefa, ovdov. soukromnice, 76 r.,
71—V. Pavlík Václav, syn dělníka, 1 den, 481—VIII,
— U Milosrdných bratří: Lachout František,
svob. sladovnický, 38 roků. — U Milosrdných
sester: Machielová Anna, vdova po sluhovi, 75r.
Svobodová Anna, vdova po obchodníku, 70 roků.
Wünsch Josef, žen. kočí, 56 roků. — Ve všeobec-
né nemocnici: Otto Josef, ovdov. býv. krejčí, 75r.
Turnova Marie, svob. služka, 18 roků.
Jandův
Marie
Těšík
Balíkův
Dvořák
Antonín
Srbová
I Prošková
Josef
Marius
Váňův
František
I Mathes
Průcha
Anna
V Pavlík
Václav
Svobodová
Wünsch
Otta Josef
Vodňany
Turnov
Dufíková Emilie
Kate
Jokelův Emilie
Puřmanův Anno
Prellerová Magdaléna
Dvořáková Anno
Voglová Kateřina
Hlasivcová Apolonie
Niklučová Alžběta
Lachout František
Machielová Anno
9
article
Král.české zem. divadlo v Praze.
Král.české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Ve čtvrtek 5. října.
6. bra v předpl.
(2. čtvrtka.)
Král
Praha
národní divadlo
10
article
Jan Žižka.
Historická hra o pěti dějstvích. Napsal Alois Jirásek,
Režisér Jaroslav Kvapil.
Začátek o 7. hod.
Konec o 1/210. hod.
Žižek
Jirásek
Kvapil
11
article
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru
Ve čtvrtek 5. října.
Začátek o 7. hot.
Po prvé: Sňatek z lásky.
Drama o 3 jednáních s předehrou od F. Bambergové.
Přeložil F. Picko. Režisér F. Hlavatý.
(bliže Palackého
mostul.
Začátek o 7. hod
F Bambergová
F Picka
F Hlavatá
Palacký
Praha
lidový divadlo
sňatek z láska
12
title
Aréna na Smíchově
Smíchov
13
article
Ve čtvrtek 5. října.
Čes t
Hra ve čtyřech dějstvích. Napsal Herman Sudermann.
Přeložil Ingnát Hermann. Režisér Antonín Jiříkovský.
Herman Sudermann
Ingnát Hermann
Jiříkovský
14
article
Pištěkovo lidové divadlo vinohratech
Pištěkovo lidové divadlo vinohratech
na Král.
Ve čtvrtek 5. října.
Začátek o 7. hod.
Křížáci ve sv. zemi.
Král
Pištěkův lidový divadlo
15
title
Koman. činohra v 6 odděleních. Napsa! J. V. K.
Koman
Napsa
16
article
Pokojík byl vyklizen skoro do hola, až na židlea
postel. Uprostřed této prázdnoty, těchto oloupených stěn,
příhrad i podlahy, visela pouze drobná předkyně na svém
místě, jako poslední památka domova, jenž tu býval. Tato
miniatura, přibitá na vyloupených prknech a její potomek,
ona rozhorlená dívka, držící ruku na víku otevřené bedny,
tvořily jaksi párek v této osamělosti; ta na zdi milá a
jasná, ta u bedny milá a pobouřená.
Obraz byl jejím posledním pokladem, jenž čekal,
až jej složí na cestu. Ať nazývala kterýkoliv pokoj od
svého dětství svým, bydlel tam obrázek také a díval se
na ni, ani ne zcela přátelsky ani ne právě usměvavě, ale
jemný jako lisovaný květ ve svých zdobných barvách
prvých osadníků. Bledý jeho ovál z barev modré, růžové
a rusé v zašlér,hezkém, zlatém rámci neodolatelně pro-
nikal každé okelísčímsi jako loňskou levandulí. Až do
včerejška visel tidle něho válečný chochol Vraních In-
diánů jako nádhodý vodopád peří; na druhé straně hou-
pal se luk a šípyi naproti byla kůže stříbrné lišky ; nade
tor
vraní Ina
18
article
Prabába Starková.
Prabába Starková.
Udivený Balaam šel za ním, aby ho obrátil; ale
Pedro patrně pozbyl vlády nad sebou, ponořil se do pro-
střed řeky a chtěl ji patrně přebroditi. Obávaje se, aby ne-
unikl na protější louku a nerozmnožil ještě jejich nesnáze,
chtěl ho Balaam obrátiti i vytáhl bambitku a střelil před
koně, vytušiv při tom, jak zablesknuti proťalo šero, pří-
činu všeho — Indiány, ale příliš pozdě. Zhmožděná jeho
ruka ztuhla, pokazivši mu cíl a on viděl, jak Pedro se
převalil ve vodě, potom vstal a namahal se dostati se na
hráz na vzdálenějším břehu, kamž Balaam nyní také spě-
chal a seznal, že zlomil koni nohu.
Nepotřeboval již vysvětlení hlasů zdánlivých sov,
jež houkaly v poslední hodině jejich cesty a věděl, že
bystřejší pud jeho zvířete pochopil nebezpečí, jež číhalo
uvnitř lesa. Onen příběh zálesákův, jehož kůň se vrátil
samojediný, mohl býti — může posud býti — jeho vlast-
ním příběhem a vzpomněl si na cár, který vypadl luňá-
kovi z drápů, když byl vyrušen ze svých hodů v bahně.
»Pokojní« Indiáni dleli posud v těchto horách a ně-
kolik jich obklopovalo jej nepozorovaně v minulé hodině
na jeho cestě a teď naň čihali v lese, čekajíce, že tam
vstoupí. Byli příliš obezřetní, než aby užili svých ručnic
neb se sami ukázali, ani tito pocestní by mohli býti pouze
částí větší družiny, jdoucí za nimi, jež by zaslechla hřmot
výstřelu a chytla by je při vražedném činu. Tak, bez-
pečni v úkrytu smrků, počítali, že hodí svou tichou
smyčku a stáhnou bílého muže s koně, až pojede lesem
kolem nich.
Balaam se díval po řece na osudný les a potom
pohlédl na Pedra, na koně, kterého nejprvé zmrzačil
teď zmařil, jemuž snad jest zavázán svým životem. Ležel
na zemi, tiše se dívaje na zelenou louku, kdež se hroma-
„Virgiňan.
Starková
Pedro
Indián
Balaam
Virgiňan