Ročník XXXXIX

V Praze, v pátek 8. ledna 1909.

Číslo8.

Na ranní avečerní listy předpláci se V Praze v administraci: na měsle. . . . . . 2 K — na čtvrt leta . . . . 6 K — h s dvoji donáškon na měsíe. . . . . na čtvrt leta . . . . 7 K , 62h ve filiálkách: na měsíc. . . . . . 2 K 90 h Poštou: na měsic. . . . . . 3 K 20h na čtvrt ieta . . . . 9 K 60 s dvojí zásilkou ok na měsle. na čtvrt lota . . . . 11 K 4oe

ecerni rdlání. V drobném prodejis ranní čislo o sobě . . za 8 k večerní . . . . za s h Ve fliálkách na venkově ranní čislo . . . . . . . 19 vočerní . . . . . . . . 5h lnnerátv plati se hotově napřed. Předplacení a inserty přijimá admihistrace v Marinnské ul., B. Tam nacházeji se též redakce, tiskárna a expedice „Národních Listů“. Rukopisy se nevracejl.

Telefonické a telegraf. zprávy „Národních Listů“. V dolnorakouském sněmu obnovena akce proti češtině ve školách. Z Vídňě, 8. ledna. (K. k.) Dolnorakouský zem ský sněm sešel se dnes po slavných bohoslužbácl poprvé od té doby, co učinil usnesení o nověm volebním řádu zemském. Mistodržitel hr Kielmansegg uvilal zemský sněm, jakož i zem- ského maršálka prince Liechtenstcina a jeho náměst- ka starostu dra. Luegra. Zemský maršálek slo žil pak přísuhu do rukou místodržitele. Princ Liech- tenstein ujal se předsednictví a uvílal nejdříve zernský sněm. Vyžádal si na zěmském sněmu důvěru a projevil naději, že mezi většinou a oposic vyvine se klidný a důvěřivý poměr. Na to uvital místodržitele, děkoval mu za jeho přátelsk smýšlení vůči zemskému sněmu a provolal na konec slávu císaři, což poslanci hlučně opakovali. Místo- držitel poděkoval zemskému maršálkovi za jeho přátelské uvítání a pravil pak, že jest nutno, aby mezi státní a autonomní správou panovala vzájemná shoda. Noví poslanci skládali pak slib. Mezi došlými spisy jest pilný návrh posl Axmanna a soudr., aby němčina byla zá- konem ustanovena za vyučovací jazyk na všech veřejných školách dolnora kouských; dále dolaz posl. Rienössla a soudr. po zákonném slanovení němčiny jako vý- hradní vyučovacířeči v celých Dolních Rakousích; v dolazu poukazuje se na nebezpeči že části Dolních Rakous propadávají stálým poslovaňovacím snahám če- ských spolků a poukazuje se v něm obzvlášt na zbudování a otevření školy Ústřední Malice škol- ské v Poštorné, a dolaz posl. Rienö s sl a soudr. po dodávání koní Srbsku dvěma vl- deňskými firmami. z Vídně, 8. ledna. Na dolnorakouském sněmu počali poslanci Axmann a soudr. tento pilný návrh podepsaný všemi členy křesťansko-sociálního svazu na sněmu dolnorakouském a poslancem Kittingerem

„Slavný sněm nechať se usnese, že ku přiložen csnově zákona dává úplný souhlas a zemskému vý- boru se ukládá, aby vymohl pro toto usnesení ne) vyšší sankci: Zákon ze dne ..... platný pro vé- vodství dolnorakouské ve příčině vyučova c í h ja-yka na veřejných školách obecných a měštanských: Po návrhu mého arcivěvedství dolnorakouského nařizuji, jak následuje: § 4. Vy- učovacím jazykem všech obecných škol věvodství dolnorakouského jest výhradně něměina. — § 2. Vykonávati zákon tento ukládá se mému ministru vyučování a mému ministru vnitra.“ Kresťansko-sociální strana tedy dne obnovila návrh, který dosud podával Schönererovec dr. Kolisko a který křestanští sociálové pokažd skétsky přijímali. Dlužno vyčkati, jak se zachovají k tomuto novému atentátu křesťansko sociální strany na Čechy dolnorakouské sociální demokrat němečtí, na sněmě dolnorakouském zasedající budou-li míti podle své povinnosti náležitou odvahu a rozhodnost postaviti se proti této křesťansko-so- ciální nestoudnosti. Dodáváme, že se tu chystají v še- mi stranami českými projevy proti ná- vrhu Axmannově čili Koliskově. Ministr zeměbrany Lalscher odchází na odpočinek. Z Vídně, 8. ledna. »N. Fr. Pr.« sděluje Bývalý ministr zeměbrany, generál jizdy L. at- scher, odchází na trvalý odpoči nek. Latscher byl po jmenování nynějšího spo- lečného ministra vojenství barona Schönaicha. který tehdá ještě baronem nebyl, ministrem země- brany, učiněn velitelem IX. armádního sboru v Josefově. Latscher stal se pak nástupcem Schönaichovým v hodnosti ministra zeměbrany. Latscher sloužil 44 let. Jak ještě snad pově- domo, podal demisi jako ministr, byv z posla- necké sněmovny v pravém slova smyslu fysicky vypuzen sociálními demokraty.

Z úřadního věstníku. Z Vídně, 8. ledna. (K. k.) »W. Zlg.« sděluje: Císař jmenoval rozhodnutím ze dne 29. prosince m. r. ad personam zemským inspektorem profesora na státním gymna siu s českým vyučovacím jazykem na Král. Vinohradech Antonina Setunského, který byl dočasně přidělen minister- stvu kultu a vyučování a má tilul charakter vládního rady. Z Vídně, 8. ledna. (K. k.) »Wr. Zlg uveřejňuje zákon ze 4. ledna 1909, jimž se pozměňuje odstavec I. Finanční ustanovení zá- kona z 30. července 1884 říšského zákonník čís. 116 o podporování zeměděl stv v oboru vodních staveb. Zase oficiósní sprcha na řeč německého oisaře. Z Berlina, 8. ledna. (K. k.) „Berl. Lokal- anz.“ dovídá se s dobře zpravené strany k no- voročnímu proslovu clsaře: Činí se pokus využitkovati novoročního proslovu císa- řova politicky proti Německu. Císař, jako každo- ročně, vyložil sborovým velitelům svůj názor na vojenskou situaci Německa a prohlásil tenlo- kráte, že je to zbytečno, poněvadž v „Deutsehe Revue“ vyšel článek, který vystihuje všechno. Pak vyslovil souhlas s vojenský m vývodly tohoto článku. Pisatel, generál- plukovník šl. Schliefíen, který náleží k nej- čelnějším důstojníkům armády, vykládá v něm jakž jest povinností vojevůdce, poměry pro Ně- mecko nepříznivé. Co jest v onom člán- ku obsaženo o politice, jest bezvýznamn pro rozhovor, jehož se zůčastnil císař, ježto císař projevil souhlas, jak výslovně prohilásil. jedině s vojenskými názory pisatele. Sluší lito- vati, že nevysvětlenou nediskret- ností dostal se novoroční proje cisařův do veřejnosti; dlužno všnk rozhodně opříti se pokusům zneužívati příleži lestí prolí císaří a říši.

Státní finance Iranicbuzské. Z Paříže, 7. lcdna. (K. k.) Výnos nepři mých daní a monopolů za měsíc prosinec pře dešlého roku páčí se na 279,986.700 franků, což oprol rozpočtu znamená přírostek o 11,209. 400 a u porovnání se soudobím roku 1907 přírostek 10,057.300 franků. Lodní stavební program Spojených stá tů Severní Ameriky. z Washingtonu, 7. ledna. (K. k.) Námořn tajemník předložil námořnímu výboru kongreso- vému lodní stavební program. Mimo stavbu ně kolika křižáků a jiných válečných lodí obsahuje 4 nové bitevní lodi s nosností 25.000 tun vyžaduje 75 milionů dolarů. Obecní policie v Záhřebě postálněna. Ze Záhřeba, 8. ledna. (K. k.) Úřadní list uveřejňuje dnes nařízení banovo, jímž se po- státňuje dosavadní obecní policie města Záhřeba

Jakou sílu vojska má Anglie proti německému vpádu. Z Londýna, 8. ledna. (K. k.), Ministr vo- jenství Haldane zmínil se v řeči, kterou pro- nesl v okresu východolothianském před voliči o obavách lorda Roberta, že něme- cká armáda o 200.000 mužů může náhle vpadnouti do Anglie a prohlá- sil, že Anglie i se zálohami má pravidelnou armádu 320.000 mužů, která jest lépe vycvi- čena než klerákoliv jiná. Možno v krátké době zmobilisovati čtyři divise a jest dosti zásob i mužstva, aby se mohlo mo- bilisovati 6 nebo i více divisí. I s pozemní armádou má Anglie pohotově 527.000 mužů, aby mohla čeliti vpádu. Nijak proto se neznepokojuje pro obranu země.

Krvavě řeže v Mossulu. Z Cařihradu, 8. ledna. (K. k.) „Jeni Ga- zetta“ oznamuje, že v Mossulu (v asijském Turecku) došlo k vážným nepoko- jů m. Jistý jízdní vojín, který za bejramu ura- zil tureckou ženu, byl zatčen. 50 jeho soudruhů se pokusilo ho osvobo- diti a podnikli za tím účelem útok na strážnici. Vznikla bitka, které se zúčastnilo obyvatelstvo. Oby- vatelstvo uzavřelo konečně útoč- níky v kasárnách. Intervence valiho a vo jenského velitele neměla účinku. Zatím pa- chatelé použili nepokojů, aby ote- vřeli věznice, což vedlo ku pleně- ní a krveprolití. Vážený šejk Kurdů Said byl zabit i se svojí rodinou. Podle zprávy zmíněného listu bylo z vojínů a obyvatel- stva zabito 30 a poraněno 40 osob. Situace zdá se býti vážnou, poněvadž ministr vojenstv uložil velitelství IV. armádního sboru, aby vy- slalo 5 praporů vojska do Mossulu. Projevy proti připojení Kréty k Řecku. Z Cařihradu, 8. ledna. (K. k.) „Ikdam“- sděluje, ž bulharstí studenti projevili přání. zúčastniti se zejtře,šího táboru lidu prot annexi Kréty, což bylo s díkem přijato. Z Cařihradu, 8. ledna. (K. k.) Včerejší mini sterská rada se usnesla, aby odesláno bylo 200.000 franků pro osoby, postižené zemětře- sením na Sicilii a to na účet veřejné sbírky, kterou zdejší městská prefektura uspořádá v ce- lém Turocku. Nebude-li sbírkou opatřena zmi- něná suma, uhradí vláda zbytek.

Nebezpečí války na Balkáně. Boykotování rakouského zboží v Turecku. Z Terstu, 7. ledna. (K. k.) Ministerstvo obchodu zmocnilo na základě akce, zahájené terstskou obchodní a živnostenskou komorou, správu skladišť, aby všechno zboží, vráce n následkem boykotu z. turecký ch přístavů, osvobodila od skl ad ného na dobu šesti neděl a dále, aby stranám, které o to požádají a prokáží původ zboží, vrátila slevu 20 h za 100 kg. z po- platků, zaplacených za skládání, převážení, ulo- žení a odvážení. Živkovič srbským ministrem války. Sp. Z Bělehradu, 8. ledna. (Zvl. telgr. »Nár Listů«.) Jmenování pobočníka králova ředitele vojenské akademie generála Michajla Ži v ko- viče ministrem vojenství uvítaly důstojnické kruhy srbské s nadšením. Jako velitel timocké divise vyznamenal se Živkovič velkou prozíra- vostí, spravedlností a statečností. Živkovič patř vůbec mezi nejlepší důstojníky srbské armády.

Strhne se na balkánském poloostrově válka? O této otázce pojednává právě v berlinském denníku »Taegliche Rundschau« známý politický a vojenský spisovatel hrabě Richard Pfeil a dává k ní ihned také odpověd. Především probírá hr. Přeil panovníky států v balkánské krisí súčastněných dle jejich osob- ních povah, náklonností k válečným podníkům a dosavadních zkušenosti s válkami a dosplvá k závěru, že žádný z nich — až na bulhar- ského krále — války si nepřeje a o válečné rozřešení krise nestojí. Ale navzdor tomu . .. však slyšme vlastní autorova slova: »Evropská konference, která by po váleč- ném rozhodnutí na místě byla, má nyní pře válkou vyrovnati všechny ty přič na příčsi odporující otázky, má zameziti uskutečnění to- likerých tajně pěstovaných plánů A proč to? Prostě z nechvalného strachu před válkou, který se nyní stal obecným majetkem Evropy! Avšak: každá válka má také svoje dobré stránky. Či nepřinesly války vítěznému Německu a Japonsku, ale zároven i Francii a Rusku ve svých následcích také užitek? A co vykazuje bilance na druhé straně?

Jenom ztráty. V Italii zahynulo právě v několik minutách více lidu, než by jich bylo padlo v nejkrvavější válce. Strašně a beze všeho pro- spěchu. Ztráty jsou ohromné a vše zůstává, jak Kdyby byl na ruském trůně seděl ještě Alex- andr III., nebylo by bývalo žádné japonské války; ale za to byly by se jeho velmožným slovem nemožnými staly události nynější. Kdyby v Rakousku nyní již panoval dosavadn následník (růnu, byla by dávno již zcela veřejně vyhlášena alianee s Bulharskem, Srbsku pak a Černé Hoře, jakož i Turecku bylo by pro odpor jich proti an- nexi Bosny a pro boykotování rakouského zboží dávno již zasláno ullimatum. A tyto státy byly by nepochybně povolily; a kdyby nebyly povo- lily, mohlo Rakousko za nějaký čas, po válee zeela nepochybné sťastně, srb ským územím dle libosti naložiti a sobě konečně cestu na Soluň za- bezpečiti. Bulharsko pak mohlo již míti celou Makedonii. Však nenl ještě všechno ztraceno. Rusko se války nyní neodvážl. Ani všeslovanšti polit kové si tou dobou, zna- jíce slabiny ruské říše, války nepřejou. A zů- stane-li Rusko stranou — rád bych věděl, která jiná moc by proti vítěznému Rakousku zbraň lasila. Rozhodné jednání ve spolku s Bulharskem bylo by dávno již způsobilo vítěznou válku anebo — ještě spíše — čestnou smírnou dohodu. Ale trvající už tak dlouho ne- rozhodností ztratilo Rakousko již ne- spočtěné miliony tureckým boy- kotem na rakouské zboží a Srbsko a Černou Horou získaly čas, aby se na vál ku vyzbrojily. Na nějaké smírné vy- rovnání lze nyní už stěží pomý šleti a na srážku nepochybně do- bylo.

de, jakmile tomu výroční počas dovoll.«

Rakousko, Turecko a Srbsko. Dle poloúřadního ohlášení vládního ture- ckého časopisu „lkdam“ začne po skončené slavnosti bajramu, jež včera ke konci dospěla, opěl vyjednávání s Rakouskem. Vídeňské vládě blízké kruhy kojí se nadějí, že toto nové vyjednávání snad bude úspěšnější, než bylo všechno jednání dosavadní, poněvadž prý madarští politikové již upu- stili od svého odporu proti poža- davku, aby Turecko za uznání an- nexe Bosny a Hercegoviny dostalo přiměřenou peněžní náhradu. Ten- to obrat ve smýšlení maďarských státníků způso- bily prý ohromné ztráty, jichž tureckým boyko- tem doznalo již také Uhersko. Ve Vídni doufají následkem této změny v maďarském rozpolo- žení, že Turecko, majíc naději na silnou pe- něžní výpomoc, ke smíru se nakloní a od vá- lečných záměrů ve spolku s Černou Ilorou a Srbskem docela upustí. O způsobu finanční ná- hrady bude prý dohoda už snadna, jakmile jen přijata bude zásada. Na požadavek, aby Rakou- sko-Uhersko převzalo a zaplatilo část ture- ckého státního dluhu, jenž by na Bosnu s Hercegovinou připadl, Rakousko-Uhersko prý arci nikterak nepřistoupí, ale ve Vídnia v Pešti soudí, že Turkům přece jen více záleží na penězích a jejich obnosu, než na forměa jmému, pod kterýmž by jim zaplaceny býti měly a že tedy přijmou také jiný titul peněžní ná- hrady, jen když tato bude zajištěna. Potřeby Tureeka, mají-li se skutečně prováděti všechny opravy a reformy, jež vládním programem byly vyhlášeny, vzrostou asi měrou obrovskou a na tuto potřebu peněz ve Vídni právě spoléhají.

Kdežto se ve vládním okolí vídeňském takto, co Turecka se týče, jakémusi opti- mismu oddávají, netají se nikterak — očivid- ným ostatně — poměrem, který stále trvá mezi Rakousko-Uherskem a Srbskem. Poměr ten označuje se napořáde jako špatný a doznává se nepokrytě, že dodatečná oprava, již ministr Milovanovič na své ve skup- štině pronesené řeči provedl, tento poměr ne- zlepšila, nýbrž že jenom výbuch zjevného nepřátolství na nějaký čus oddálila. Jinak blasá se už s jakousi odhodlanou přímostí, že hrozl válečná srážka, jestliže velmoci v Srb- sku rychle a důrazně nezakrečí, to jest: jestliže všechny velmoci Srbsko ne- zakřiknou. Toho však lze sotva se naditi. Tomuto stavu neodporuje nikterak okolnost, ža se o sestoupení evropské koníeren- ce již skoro všude vážně pochybuje. Anglie a Rusko jsou prý již úsilím o konferene unaveny a jenom Francie namáhá se ještě, aby myšlenku konference zachránila, ale také už s jakousi beznadějnou resignaci. Povšechný stav věcí se tedy nelepší a již to znamená vlastné zhoršení situace. Jedinou slabou nadějí vídeň- ských officiosů a přátel míru za každou conu jest ještě — slibná bludička, že se Rakousko snad přece s Tureckem dohodne. Ale jisto je, že Tureeka bez souhlasu Anglie annexi Bosny neschválí.

FEUILLETON. nrnre o

Abstinenti. uieta k aj Napsal Antonín Čecbov. Vdova po statkáři Ssburovu shromažďuje rok co rok v den úmrtí svého manžela kolem sebe smuteční společnost. Tak učinila i tento- kráte. Asi padesát vynikajících osob dostavilo se, aby oslavily památku muže, jenž byl pře dákem okolní společnosti, mezi nimi predvo- dítěl dvorjanstva čili šlechlický maršálek hrabě Bestužev, dále náčelník policie Gruziňskij, ob vodní lékař Razumov a všichni statkáři z colé- ho kraje. O dvanáeté hodině dostavil se do velkého sálu pop v černém ornátě se dvěma »ďáčky «a ministraniem, jenž houpal kaditelnici. Modravé obláčky posvátně vonného dýmu stoupaly ke stropu, rozplylovaly se pod ním a spouštějíce se níže barvily vzduch slavnostní mížinou. Jemnými, unylými zvuky začaly truchlivé zpěvy a tváře všech přítomných nutily se do žalostného vzezření. Vdova, domáci paní, pře- hledla rychle ještě ve dveřích velké jidelny úpravu tabule a seznavši, že je vše dobře uchystáno, přidružila se k zarmouceným hostům. Mezi tím, any žalozpěvy co do sily ro- stouce sálem mohutně se rozlehaly, oddávali se truchlíci účastníci slavnosti pochmurným dumám o marnosti a pomíjejíenosti všech vezdejšíeh věcí. Skoro všichni vzpomínali také zesnulého generála, jenž velmi rád na světě byl, vždy veselou tváří se usmíval a daleko široko znám byl jako člověk, který mnoho snese. A to vším právem. Či stalo se jenom jednou, že na ráz vypil celou láhev šampaňského Domácí paní vzlykala a ježlo zpěvy dloubo trvaly, objevila se na všech téměř hostech smuteční — únava či vlastně únava ze smutku Tu a tam začali si soúsedé šeptem cosi vypra- vovat. Konečně dozněly zpěvy a sebrány od účasiníků voskové svíce. Hosté mnuli si spoko- jeně ruce a přešlapovali jaksi nepokojně očeká- vajíce a patrnou touhou věcí, jež nyní přijíti měly.

A louba jejich se splnila: »Prosím, pánové Nepohrdněte malým posilněním !« zvolala už zase vesele domácí paní a rozhrnula portiéru ve dveřích k jídelně. Všechny tváře se na rán vyjasnily: před zářícíma očima objevila se bo hatě a slibně přisírojená tabule. Pak začal hodokvas. Vše bylo výtečné, vybrané s nejlep ším vkusem a upravené s dovedností mistrnou. Všem také znamenitě chutnalo. Ale přece měla talo skvělá a slavná, lahodou oplývajíc hostina povážlivý nedostatek: nikde nebylo vidét ani jediné láhve nějakého lihového nápoje. Vdova byla učinila toliž slib, že nestrpí v domě svém ani karet, ani lihovin, protože tyto dvě věci jejiho manžela zničily. A takž stály na tabuli jenom křišťálové láhve s vodou mez karaffami na ocet a olej. Kdyby hosté neznal upřímnou dobrosrdečnost pečlivé hostitelky. byly by ty jiskřivé nádoby s octem, olejem vodou považovali za jakýsi krvavý výsměch. Tohle pro ně!

»Jezte, prosím, pánové! Nechť vám dobř chutná!« pobízela vdova. »Že tu není žádných lihových nápojů, snadno zajisté oželite. Vždyt víte . . « A hosté nutili se do dalšího jídla. Ale chuť je opouštěla — přestalo vůbec chutnat. »Mně se zdá, jako bych byl něco ztratil,« zašeptal náčelník policie svému sousedu. »Zmoe ňuje se mne týž cil, jako když mi moje paní utekla. Není možno dále jisti.« Obvodní lékař hledal cosi ve svých kapsách. »Kde pak jen uvázl můj kapesník? . . . Bude nepochybně venku v kožiše,« zamumlal a vyše do předslně. Když pak se vrátil, usedl se září- címa očima a jal se dále hodovat. »Batuško,« pravil za chvili vedle sedícímu svjaščeníku čili popovi, »vyjděle ven a zastavte se u mého kožichu — ve velké náprsní kapse je láhev. Takhle na sucho sklouže to špatně.« Svjaščeník porozuměl ihned, usmál se vyšel. »I vy lišáci!« pomyslil si náčelník policie, jehož pozornosti věc neušla, a pokračoval na- hlas ve svém hovoru: »Tak jsem vám, mil pánové, koupil za babku nádherný kožich. Stojí za vice, než za tisíc rublů a co myslíte, žo jsem za něj dal? — Dvě sté a padesát !« »Ukažte jej! Vidět se musí!« zvolalo zá- roveň několik hlasů a všichni hrnuli se ven a ohledávali plni obdivu ten Iaciný kožich, až maršálkův kočí osm prázdných láhví z domu vynesl.

Pak se zase jedlo. A s jakou chutí!. Později se opět něco venku ukazovalo a tyto přestávky učinily pravé divy. Večer téhož dne napsala vdova své při telkyni do Moskvy psaní, ve kterémž mimo jiné pravila: »Dnes uspořádala jsem, jako v minulých letech, doma za svého muže smuteční slavnost. Všichni sousedé se dostavili. Dobří, prostí lidé. bez vzdělání sice, ale se zlatými srdci. Rozumí se ovšem také, že jsem jim dala připraviti slušnou hostinu, ale — jako vždy — beze všech lihových nápojů. Však víš, že jsem po smrti svého muže, který otravou alkoholem za- hynul, se zapřisáhla, že zavedu ve svém ob- vodu střídmost, přísnou abstinenci. Příklad v mém domě propagandu zdrželivosti zabájil. Náš svjaščeník je mým plánem všecek nadšen a podporuje jej, kde jen může.« »Nedovedeš si ani představit, jak rádi mne všichni moji sousedé mají. Měla's vidět jen ty sympatie a tu vděčnost, kterou mi dnes proka- zovali. Predvoditěl dvorjanstva mi po hostině třesoucími ústy libal ruce. Chtěl mluvit, ale nemohl. Slzy jako hrách veliké kanuly mu po tvářích. Jak byla jsem tím pohnuta! — Svja- ščeník přišel ke mně. Měl vlhké oči, díval se mi dlouho do tváře a koktal nesrozumitelná slova. A což teprve náčelník policie! Už jsem Ti psala, že je to krásný muž. Ten poklekl přede mnou a chtěl mi předčitati jakési básně. Ale rozechvění jej přemohlo — on zavrávoral a upadl ... A ještě jiných důkazů vděčnosti jsem doznala .. . Celkem a vůbec mohu býti s výsledkem svých snah spokojena. Nemysliš?« Přel. F. J.

Z kulturní ciziny. V. A. Gringmut o rusko-japouské válce. V Moskvě vyšla posmrtná kniha politika a reakcionářského publicisty V. A. Gring- muta, loni zemřelého redaktora »Moske- ských Vědomostí«, Kniha, kterou auto sám úplně připravil do tisku, má honosný název »Krisis v mirovoj istoriji« (Krise v historii světové). Za tuto krisi, za osudný pře lom, který zůstane na věky velikým mezníkem ve vývoji evropských národů, prohlašuje autor poslední rusko-japonskou válku, již dodává významu ohromného a jejímž důsledkům prorokuje následky dalekosáhlé, po staletí mož- ná (!) citelné. Gringmut je dokonce přesvědčen, že historikové příštích století budou ději ny lidstva děliti ve dvě epochy: v epochu před touto válkou a po ní. Byla te po jeho minění první veliká, organisovaná, po desetileti připravovaná srážka Východu se Západem, srážka dvou lidských plemen, dvou rae naprosto odlišných, dvou věkových tradici, náboženstev, dvojí zcela rozdllné kultury.

Závěry knihy Gringmutovy, jíž ani odpůrci arci neupírají závažnost a zajímavost, má zá- věry politické ještě smělejší ve svých apodikti- ckých soudech, nežli jsou autorovy předpovědi do daleké budoucnosti. Po mínění Gringmutově totiž Rusko proto utrpělo tak strašlivou porážku, že lavina rozlíceného boje mezi Východem a Západem stihla je a napadla s obou stran. Hrůzu východní laviny ovšem zažilo ono první v jejím vítězném a bezohledném pochodu na Západ světový. A obstáti proti nl v zájmu svém vlastním i v zájmu celé Evropy může jen ten- kráte, nepřeruší-li svoji historickou tradici, ne- zbaví-li se »frivolně« — pravoslaví a samo- děržaví. Západnické formy konstituční po pře- svědčení Gringmutové totiž naprosto nemohou svědčiti Rusku, nehodí se pro ně, rozrušují je vnitřně. Jest ovšem zřejmo, že v těchto názorech, ve směsi pravdy a hrubých omylů, je mnoho nedůsledností. Návrat Ruska k samoděržavi jest, bohudik, nemožný a neudržitelnost i pro- hnilost starého režimu se neukázala nikdy tak jasně a osudně, jako právě v rusko-ja ponské válce.

Ve Varšavě zemřel minulý měsíc pro- slulý polsko-židovský filantrop a mecenáš M. Berson. Zesnulý patřil k vůdcům varšavského assimilovaného židovstva, tak zvaných »Po- láků zákona Mojžíšova«. Byl v pol- ských kruzích uměleckých a literárních velmi oblíben i vážen a ceněn jako znamenitý srchaeolog a bibliofil. Jeho rozsáhlá knihovna má cenu neodhadnou, bohužel však jest obava, nedostane-li se do rukou nepovolaných z nepo- chopení příbuzenstva Bersonova, poněvadž za- snulý mecenáš neměl času vhodným posledním pořízením zajistiti zachování svých sbírek v celku a odkázati je kruhům, které by jejich ohromnou cenu náležitě chápaly. P. P. Gnědič, bývalý »literárni rádcee — asi náš dramaturg — »Aleksandrinského divadla« petrohradského (carské činohry), byl nedávno, po svém dobrovolném odstoupení z úřadu obviněn v některých ruských listech z úplatnosti. Tvrdilo se o něm, že autoři, kteří chtěli dostati svoje díla na scénu, musili mu dávati podíl z tantiém atd. Křiklavá obvinění byla naprosto neopodstatněna, a všichni drama- tikové ruští, jichž práce se v »Aleksandrinském divadle« provozovaly v letech, kdy P. P. Gně- dič stál v jeho službách, podali mu adresu důvěry, v níž výslovně zdůraznili úplnou kor- rektnost jeho poměru k sobě, odmítajíce i všecky nájezdy, činěné naň pro domnělé protežování jedněch na úkor druhých.

Jindy a nyní. X Kantharides „lékem“. V poslední době mnoh se psalo a mluvilo o léčivu z puchýřníka lékařského. známého u lidu pode jménem španělská moucha. Uvádělo se při líčení paní Steinheilové v záležilosti presidenta Faura. Brouk ten vyskytuje se zvláště v červenci na jasanech, na šeříku a na plačím zobu. Bude zajímali, že léčivo z téhož brouka znali již staří Čechové, Jan Černý v Knize lékařské, kteráž slove herbář aneb bylinář, vytištěné v Norimberce 1517, kapitola 155. poučuje (vyobrazení týchž brou- ků): Kantarides. Jsů můchy blskavé, obdlůžní a žlutté štrychy přes křídla mají. A na květu pšeničném nebo na jesenu při letnicech se nalezají. Jiné jsů bez štry- chuov na borovici a jinde se nalezají. Těch naklásti do hrnečka, šátkem otáhnůti, a ocet v hrnci, když ky vřel, postaviti, aby parou octovou skrze šal ze- mřeli. Moc ohnivá na čtvrtém stupni prvně. Druhá moc jejich jest spryskující, álivá, zvředující. Osu- tému měchýři, ačkolivěk škodí, však mnohá velikost jich přijatá raňuje měchýř, ač i moč krvavý šel by. Ale v mieru přijalé, vodu zastavenů ženů, A kanlas rydes vcházejí do masti a flastruov, k prašivinám osutým, i málomocenstvie a k vykořenění bradavie a k vředuom rozjídavým. V nápoji dané v mioru vodnotelným, s močem nemoc odchází. Okolo zlých nehluov pomazati, aby doluov spadly. Smiesiti s tě- stem prach z nich a do škořipky ořechové vložiti. A na miesto, kde chceš sprýštiti, položiti, měchý? se udělá a vodnatost vnitřně se vytáhne. Bradaviel okolo okrvaviti a prachem posypali, spadne Č. Zibrt