V Praze, ve středu dne 5. dubna.

K číslu 94.

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20 s dvojí zásilkou

NAk na měsíc 3 K 80h

Válka. »Svět« o Japoncích a Rusech. Komarovův »Svět« oceňuje dobré vlastnosti Japonců, jevící se v lásce k otčině, v pří- pravách k válce a obětavosti Japonců; k tomu působila výchova ve škole a rodině. Jina ku Rusů. Ti zaujali tak obšírné území, jako Mandžurii, ale nepostarali se o její obranu, ne- postarali se lidu vnuknouti nějaký pojem o zemi té, ať již školou nebo svobodným tiskem, a tak lid ruský dosud nechápal, proč a zač se vede válka. Po nynějších porážkách žádají se oběti na něm ve jménu životních potřeb, cti a prestiže Ruska. »Náš národ, zbavehný patřičného umového a mravního osvícení, projevuje svou divokost a nevědomost v čas těžkých zkoušek. Jedná jako probudivší se zvíře ...« List uvádí dále úsudek ciziny, že Kuropatkin byl u Muk- denu obětí byrokratického systému, jež byla rozbita pod Mukdenem. Tato tak zhoubná sou- stava pro Rusko přešla z oblasti občanského byrokratismu do vojenského a odrážela se v ar- mádě, kde v rozhodný okamžik někteří generá- lové více se starali o sebe než o raněné, jak tomu bylo u Vafangou, kde, dle slov mnohých cizích zpravodajů, vlak generála Stakellberga za- bral železniční dráhu, překážeje evakuaci raně- ných, kteří tím strašně strádali.

»Při odstupu u Ljaojanu«, pokračuje »Svět« »zničili jsme tam za dva milliony iintendant- ských zásob jen proto, poněvadž do vlaků před ústupem přijímalo se všechno domácí nářadí generálů a jich žen, nakládaly se postele, židle kastroly a o státní majetek nikdo se nestaral. Možno-li potom klásti naše nezdary v Mandžurii za vinu jedinému Kuropatkinovi? Proč nevolati k zodpovědnosti i ty, kteří omeškali vybslati po- sily, které z příčin dosud ještě nevyjasněných zdržely se na cestě a přibyly na bojiště po odstupu. Jich včasný příchod byl by mohl při spěti k vítězství generála Kuropatkina.« List se táže posléze, byly-li síly ruské. jak udává »Invalid«, skutečně poslány na bo- jiště válečné, kde se nacházejí? Projev tento nejlíp osvětluje dnešní nazí- ráni ruské v Petrohradě v kruzích blízkých »Světu«. Ruská mobilisace. —ch. Z Berlína, 4. dubna. Dle hodnověr ných zpráv budiž uvedeno, že ruská mobilisace

jakož i doprava vojska na bojiště neustále po- kračuje. Větší oddíly kavkazských vojsk přibyly již do Charbina. —ch. Z Petrohradu, 4. dubna. Válečná rada, zabývající se kapitulaci Port Arturu, koná každodenně schůze. Potvrzuje se, že dosavadní šetření vykazuje velký přitěžující materiál proti nařízením admirála Alexějeva. Ruská armáda soustředěna. Z Petrohradu, 4. dubna. »Novému Vre- meni« telegrafují: Naše armáda je teď úplně zase soustředěna. —ch. Z Petrohradu, 4. dubna. V doprav- ním ministerstvu přetřásá se opět otázka do- pravy válečných zásob severním Ledovým mořem do Sibíře a zřízení přístavu při ústí Jeniseje. Anglický kapitán Wiggins vyzván ruskou vládou dostaviti se do Paříže k bližsí úradě se zástupci ruskými o se- verní expedici, jejíž zdar měl by veliký význam pro veškeren evropský obchod.

Události na Rusi. Z Petrohradu, 4. dubna. (C.-B.) Ministerský komitét zabýval se v dnešní své schůzi pora- dou o revisi práv cizincův i domácích, zvláště pak o 7. bodu carského nařízení ze dne 25. prosince minulého roku ve příčině západ- ních gubernií. Ministerský komitét usnesl se na odstranění některých ustanovení, jež stěžují pol- ským poddaným získání půdy omezením, aby veškerá plocha polských pozemků nebyla na útraty ruských majitelů zvětšována. Komitét usnesl se dále dáti právům Poláků na posta- vení v státní službě jasnějšího znění.

Telefonické zprávy „Nár. Listů.

Kdo je vinen nynějším stavem monarchie?. Z Vídně, 5. dubna. Poslanecká sněmovna dosadila zvláštní výbor pro poměr mezi oběma polovinami říše. Než tak učinila, odbyla se velká debata o tom poměru, ve které nikdo nepronesl slova pravdy o tom, že hlavní vinu nynější krise maďarské mají Němci na německé levici cislajtanského parlamentu. Tuto pravdu ovšem jen nesměle, jak jest jeho způsobem, vyslovuje president správního soudu a bývalý ministr ju- stice kabinetu Taaffova a koaličního hrabě Be- dřich Schönborn. Činí tak ve stati »Frem- denblattu«, nadepsané: »Druhé nebezpečí«,

Číslo v Praze za 2h a na venkově za 3 h

Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. a expedice.

kterýžto titul vzat jest z nadpisu známého dramatu. Hr. Schönborn konstatuje dle skuteč- nosti a pravdy, že snahy maďarské jsou sice starší, než cislajtanská obstrukce, ale že byly teuto mocně fedrovány. Zajisté, kdy hr. Ba- deni byl zkoncoval čtvrté rakousko-uherské vy- rovnání, kdyby nebyla německá obstruk- ce zmařila také provisorní vyrovnání mezi ním a Bánffym. Věci byly by pak docela jiné. Pročež my resumujeme krátce: všechno zlo v monarchii pochází od Němiců. Uherská krise. Z Vídně, 5. dubna. Dnes večer vrátí se císař z Pešti. Dle zprávy »Fremdenblatt ue přijme napřed hr. Tiszu a pak Luká cse. Dle téhož listu je úmyslem dosaditi výkonné (exekutivní) ministerstvo, které by záleželoz mužů naprosto nových, kteří nenáležeji žád- nému svazu parlamentnímu a které by toliko vyřizovalo agendu úřadní. Tento kabinet poku- sil by se také projednati t. zv. státní nezbyt- nosti parlamentně. Kdyby však při prvním hla- sování byl přehlasován, povládne prý bezparla- mentně (?), poněvadž bude výslovně prohlášeno, že nejde o ministerstvo parlamentní. Za činnosti tohoto ministerstva stane se pokus sestaviti ka- binet parlamentní. Z Pešti, 5. dubna. Všeobecný hněv sva- luje se nyní na ministra financí dr. Lukácse.

Vytýká se mu, že je vlastním původcem zná- mého návrhu kompromisního, aby se odstavily na jedné straně požadavky armády, pokud jsou povahy finanční a na druhé straně požadavky národní. Nyní, když se tento plán nezdařil, ni- kdo se nechce znáti k jeho otectví, ani Szöge- nyi, ani dr. Lukács. V opposičních listech činí se na ně nájezdy v ten rozum, že porušili právo ústavní a rozpočtové a hrozí se, že věc ta do- stane se na přetřes v parlamentu. Z Pešti, 5. dubna. Všeobecně překvapilo vítězství kandidáta strany neodvislosti v Šo- proni a Raabu. V Šoproni propadl libe- rální kandidát Szechenyi. Je to první pří- pad, že dostane se Šoproň do rukou strany ne- odvislosti. Tisícové voličů braly se po ohlášení výsledku volebním ulicemi, zpívajíce hymnu Košutovu. Vojsko hlídkovalo celou noc. Novým poslancem jest advokát Beresz. Dnes pořá- dají mu pochodňový průvod. Výsledek obou těchto voleb je ukazatelem, že kdyby došlok novým volbám, kterými se

FEUILLETON.

Na pasece.

Ach, tam na pasece — — Tam zůstal kou- sek mého života, tam prosněn poslední sen před prosou života! S tichým smutkem v duši myslím nyní na ty chvíle. — Vy vzpomínáte také, vím a to mne blaží, nevýslovně blaží. Tak často prožívám ty chvilky uprchlé v mysli zas a zas. Kráčeli jsme tehda pomalu temným, duma- vým lesem, tiše, beze slov, ba i bez vzájemného pohledu. Co nám oběma táhlo hlavou? Víme to oba dobře, věděli jsme to tenkráte také a sklo- něné naše hlavy prozrazovaly, že nebylo to nie veselého. A přece bylo to poprvé, co jsme osa- měli, kdy jsme si mohli říci, co bylo v srdci a v duši. Ale ta neutěšená budoucnost, jež nám na obzoru našich myšlenek a snů hrozila — — Z temna lesa vystoupili jsme na paseku. Oslňující světlo slunce a jas barev na chvíli nás oslepily a ruch všeho, co tu svůj život hlasema pohybem prozrazovalo, nás na okamžik zarazil. Přechod byl velký a náhlý, ale zvykli jsme mu brzy a zasmušilost, jež nás ovládala v tichém sladkém lese, jako zázrakem zmizela nám z duší zde, kde všechno hýřilo životem a jásalo radostí z něho. — Vyměnili jsme pohled a porozuměli si; byla v něm radost z přítomnosti.

Nabídl jste mi rámě — paseka byla na mírném svahu a stezka úzká — a když jsem se zavěsila a my pak těsně vedle sebe kráčeli, od- dali jsme se jenom krásné přítomnosti, těm vzácným pro nás chvílím samoty. Paseka jásala kolem nás; lehkokřídlý hmyz bzučel nám kolem hlav, vysoké, bohaté, suché metlice skláněly se až k našim nohám, příjemně chrastíce, po celé pasece vysoké květiny záři- vých barev vlnily se v mírném větru a do všeho pálilo slunce, dodávajíc veselého vzhledu i lišej- níkem porostlým kamenům. — Tolik života všude, proč jen my se mu vyhýbáme? Asi uprostřed paseky zachytila jsem se šatem v malinách a kus lemu jeho se odtrhl. Po- mocí velkých trnů agátových a šípkových jsme jej spojenými silami připichovali a smáli se svému nápadu jako malé děti. Ach, jak to bylo všechno hezké a jak nám při tom bylo blaze! — Zastavili jsme se a hleděli si dlouho v oči. Co všechno, můj bože, bylo v těch pohledech? Vřelé sympatie, snad více než jenom sympatie a žal nad rozejitím se v budoucnu, jež nám přece jen tanulo na mysli. A všechny tyto sladkobolné city soustře děny byly v tom tichém, dlouhém políbení, v něž rty naše potom splynuly a jež nikdy již se ne- opakovalo, zůstavivši v duši vždy slastnou vzpo- mínku s bolnou ozvěnou. Zmámeni krásou tohoto okamžiku, kráčeli jsme pak ruku v ruce dále, za pasekou zašli jsme opět do lesa a setkali se tam se svojí

společností. — Jen ještě jediné, vřelé, smutné: „Božo —“ sneslo se vám se rtů, ale já mu rozuměla. O, blahé chvíle sladkého rozruchu, v nichž beze slov tolik bylo pověděno, ó, blahé políbení, v němž pověděno bylo všechno, všechno .... zda možno na vás zapomenouti? — Tolikráte již od té doby jsme se setkali, ale, žel — nebo snad bohudíky? — vždy jenom ve společnosti. A nyní — blíží se prosa života. — Odejdu, musím odejíti za člověkem, jehož mi dávno již vyvolili jiní; odpor zůstává marným, musím jíti. Ach, bože, že jsem poznala vás — —! Ne- šťastna, však klidnější bych odcházela. Odejdu a můj poslední sen půjde se mnou. Půjde mi po boku a s ním věčný, trpký smutek nad zmařenými touhami a nadějemi. Budu-li kdy spokojena? Šťastna, jako jsem mohla s duší mně úzce spřízněnou býti, nebudu ovšem nikdy; ale zda aspoň klid a mír se snese časem do mojí duše? — — S bohem, mé touhy, s bohem mé sny. — Ve chvílích nejtesknějších budu se k vám nej- raději vraceti. A nyní — v život! Říkají mi: hlavu vzhůru, pevnou vůli, všechno se překoná! Nuže, ano, hlavu vzhůru, třeba při tom srdce pukalo, je- nom když okolí bude spokojeno, že mne učinilo — šťastnou —l Olim.