1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 153. ze dne 3. června 1908.
3
article
** Ve výstavním mistrovském tu
naji sehrány byly včera
mimo jiné tyto zajímavé
partiea
Bílý: Janowski.
1. d2—dá
2. Jg1—-13
3. e2—e3
4. Jb1—d2
5. b2— b3
6. e3x« dá
7. Sc1 — b2
8. Sf1—d3
9. Ddl —-e2
10. De2x« d3
11. c2 —-c3
12. Jd2xf3
13. 0—-0
14. c3—c4
15. Vf1—cí
16. c4—c5
17. a2—a3
18. g2—g3
19. Vc1—e1
20. Kg1—g2
21. Va1—ci
22. Kg2—gl
23. Vel— c
Bílý: Maróczy.
1. d2—d4
2. Jg1—f3
3. Sc1—f4
4. e2—e3
5. c2— c3
6. Jb1—d2
h2—h3
8. Sf1 —- d3.
9. 0—0
10. e3d
11. Sf4—h2
12. g2—g4
13. Jf3—e5
14 f2 - f4
15. Jd2 - f3
16. f4xKe5
17. Ddí.- d2
18. Dd2—h6
Černý: Mieses.
d7—d5
c7—-c5
Jb8—c6
Jg8 — f6
c5xKK d4
Dd8 —a5
Sc8—g4
Jc6 — ba
Jb4xKd3-
Jf6 —- e4
Sg4xfs
e7—66
Sf8— d6
Va8—d8
Sd6—b8
Da5—c7
17—f5
Černá
Mieses
Jg
Jf
Virginie
Vela
Sf 4
d 2
Sf 1
d 3 9
e 2 10
c 3
c 5
c 2
c 3 6
h 2
e 5 14 f 2
Jd 2f 3 16
d 2 18
c 5 Jb
c 7
4
article
24. f2xg3
25. Ve1 — fi
26. h2xg3
27. Vc2—g2
28. VfI XK f3
29. Dd3 x. f .
30. b3—bá
31. Vg2 —c2.
32. Kg1—g2
33. Kg2—g1
34. Kg1—hí
35. Ve2—h2
36. Vh2—e2
37. Ve2 —h2
38. Vh2xKh6
39. Sb2—c1
40. Sc1 — f4.
41. b4—b5
42. Sf4 — e5
43. g1—g2
44. 55—56
45. Se5 — d6
vzdal.
Sf 4
VfI XK f
c 2
h 2 36
e 2 37
Sb 2
5
article
Dc7— f7
Dí7—h5
Dh5 —h3-
f5— f4
14xg3
Dc
6
article
Černý
19. Sh2—f4
20. Dh6—h4
21. Sf4— g5
22. Va1—e1
23. g4Xf5
24. Sg5—— h6
25. Sh6xxkxc f8.
26. e5 — e6
27. Jf3 — g5
28. Jg5 xk h7
29. Dh4 — g3
20. Dg3 xx« g6
31. Kgl — ni
32. Jh7— g5.
33. Jg5xe6
34. Kh1- g2
35. Je6 — c5-
2.15
Černá
dh
sh
Jg
jh
Virginie
4 20
Xf 5 24
e 6 27
Kh 1
7
article
d7— d5
e7— e6
c7— c5
Jb8 — c6
Jg8— f6
Sc8 — d?
Sí8—e7
c5xk dá
Jf6 —h5
g7- g6
Jh5 — g7
Se7—d6
17. - f5
Sd6 xe5
Va8 — e8
Dd8—e7
Jg7— e8
Jg
Jf
d 5 e
c 5 Jb
8
article
Z kulturní ciziny.
Z kulturní ciziny.
Francouzské listy stejně jako německé
vzpomněly v minulých dnech památky stých naro-
zenin francouzského spisovatele Gérarda d
Nervala, prvního překladatele Goethova »Fa u-
sta«. Goethe sám byl překladem Nervalovým tak
spokojen, že ve svých proslulých rozmluvách s Ecker-
mannem se vyslovil v r. 1830: »Německy bych už
Fausta nechtěl číst, ale v tomto francouzském pře-
kladě působí všecko zase zcela svěže, nově a du-
chaplně.« Podnes slaveny a čteny jsou Nervalovy
Nerval
Goethův
Goethe
Nervalův
Faust
Německo
9
article
brilantně a vtipně psané »Souvenirs d' A lle-
magne«.
Mnichovský malíř Franz v. Stuck, jehož ně-
která mohutná plátna jsou také u nás známa z ru-
dolfinských výstav a z reprodukcí, byl pozván měst-
skou repraesenlací vlašských Benátek, aby tam
na přesrok (1909) uspořádal soubornou vý-
stav u svých děl. Nabízejí mu za tím účelem dva
veliké sály výstavní galerie, které dosud sloužívaly
při výročních výstavách celému německému oddělení.
V Syrakuzách chystají velkolepou slav-
nost Archimédovu, kterou chce město uctíti
památku svého slavného rodáka, největšího mathe-
matika starověku. A k této slavnosti nezbytný Ga-
briel d' Annunzio slíbil napsati slavnostní
drama příležitostné, jehož látka má úzce souviseti
s historií Sicilie a speciálně Syrakuz z doby života
Archimédova.
Přitažlivostí letošních her bayrenthských
slibuje se státi francouzský hrdinný tenor Char-
les Dalmors, který tu bude zpívat Lohen-
grina. Umělec byl dříve pozaunistou ve slavném
orkestru Colonnově a Lamonreuxově, a tento druhý
právě »objevil« jeho hrdinný tenor. Nyní jest členem
brusselského Thétre de la Monnaie a zpíval
už také s obrovským úspěchem v novoyorském
»Manhattan Opera House«.
Franz
Stuck
Archimédův
Annunzio
Colonnův
jít le Monnaie
Benátky
Sicílie
Chara
Manhattan
10
article
Björn Björnson, syn slavného Björn-
stjerna Björnsona, dosavadní ředitel Národního di-
vadla v Kristianii, byl pro příští sezonu zimní
povolán za prvního režiséra berlínského divadl
Hebbelova, kdež má vypraviti zejmena několik
dramatických děl severních literatur (Björnsona,
Gustava Wilda a j.) a některé drama S hakes
pearov.
Velikou pozornost ruských kruhů literárních budí
nové drama Maxima Gorkého »Poslední«,
které vyšlo právě tiskem v posledním svazku sborníku
»Znanije«. Drama hraje v činovnické rodině ruské
a jeho základní nota silně připomíná první a dosud
vlastně nejlepší drama Gorkého »Měšťáky«, Drama
kreslí ovšem silnými a drastickými rysy úplatnost
mravní prohnilost činovnictva ruského a celého by-
rokratického stroje a znamená prý návrat Gorkého
k umělecké tvorbě, o jejímž úpadku kritika mluvila
čím dál otevřeněji a nemilosrdněji.
Björnson
Björn
Hebbelův
Wild
Gorký
Kristiania
národní di
11
article
Sb8xg31
Je4—g5l
Dh3xg3—
Jg5x« f3 —
Dg3x f3
Vf8x f3
Vd8 — f8
Ví8—f6
Vf3.-f5
Vf6—g6-
Vf5 —h5-
Vh5 —g5
Vg6—b6
Vg5—g3
g7x b6
Vg3—c3
Ve3xa3
Va3—a4
Va4—rck
a7— a5
a5 — a4
Ve4—c2-
Jg
Vd
h 5
Virginie
Sb 8
Vg
12
article
Dr. Kvíčala
Dc7—g7
Dg7—-e7
Dc7—f7
a7— a6
e6xk f5
Dí7— e7
Kg8x« f8
Sd7xKe6
Je8—g7
Kr8 - e8
Ke8—d7
Vc8 - g8
Vg8—h8
f5—f4
Vh8xh3-
De7 — há
vzdal.
2.38
doktor
Kvíčala
Dc
e 7
Dce 7
jít 7
kg
Vc 8
14
article
Cestou ze svatební hostiny
Cestou ze svatební hostiny
(Před soudem odvolacím.)
15
article
. . Vstávaje ráno nevíš, koho do večera
. . Vstávaje ráno nevíš, koho do večera
urazíš!
Pan Souček, když onoho květnového dne se
probudil ve svém staromládeneckém bytě kdesi na
Novém městě pražském, také se ráno nenadál, že
večer dostane se do hádky s člověkem, kterého před
tím nikdy neviděl. A dokonce neměl toho dne ná-
ladu hádavou; naopak prozpěvoval si jako skřivánek
(trochu starší sic) a šňořil se neobyčejně dlouho
před zrcadlem, studuje různá gesta, úsměvý a po-
klony. Připadalť mu tenkráte úkol velmi vážný; býti
svědkem na svatbě svého přítele. Odtud bylo lze vy-
světliti bílou kravatu, rukavice téže barvy, černý
šat a zvlášť pečlivou úpravu pěšinky.
Souček
16
article
Nebudeme ho provázeti na cestě do kostela, ani
gratulovati s ním neznámým nám snoubencům, ani
seděti při svatební hostině... Při poslední této jeho
funkci zvláště velmi dlouho bychom se zdrželi,
jsouce svědky značné chuti i žízně páně Součkovy.
Raději provázejme znaveného poutníka na cestě jeho
k domovu ze svatby.
Mohlo být tak k 10. hodině večerní, když opu-
stil bostinný dům a viděl každou obloukovou lampu
a elektriku třikráte. To ten vzduch tak na něho pů-
sobil! Je známo, že je velmi mnoho druhů opiček:
melancholická, veselá, zpěvná, hádavá... a tuto po-
slední měl pan Souček.
Nepříjemná věc. Neušel ani dvě stě kroků o
domu svatby, když se mu zdálo, že kolemjdoucí pán
prohodil o stavu jeho jakousi poznámku
Souček se zastavil a odpověděl neznámému přes
celou ulici. Masivně, krobiánsky, vyzývaje jej k ja-
kémusi úkonu. Onen pán, soukromý úřadník Z., se
obrátil, došel k Součkovi a tázal se ho, zdali ona
výzva platila jemu.
Součkův
Souček
17
article
»No komu jinému, než vám, vy ušňupaný v . . el
»No komu jinému, než vám, vy ušňupaný v . . el
Všimejte si sebe a mě nechte na pokoji !«
Slovo dalo slovo, kolem hádajících nakupil se
zástup, jehož se oba dovolávali za svědka . . .a
konec konců pan Souček dostal ondyno 30 korun
pokuty za celý slovník urážek, jimiž ještě pana Z.
vyčastoval . ..
Odvolací soud, k němuž se byl dávno už vy-
střízlivělý Souček obrátil, byl mírnější. Uznal »sva-
tební hostinu« za polehčující okolnost a zmírnil
trest v 10 korun pokuty.
»Ale za svědka už nechoďte — když máte ta-
kovou hádavou opičku« radil mu mezi dveřmi
obhájce . ..
Souček
18
article
Ze soudu živnostenského.
Ze soudu živnostenského.
Majitel umělé slévárny na kov Václav Ž. přijaí
do práce dělníka Eduarda L., který u něho po ně-
jaký čas pracoval. Po čtrnácti dnech nebylo však
práce a tu dělník zůstal doma sám, aniž mu zaměst-
navatel co říkal. Po deseti dnech přišel do závodu
znovu a říkal majiteli o práci. Tento odkázal ho na
druhý den. Dělník přišel však až po šesti dnech, kdy
mu zaměstnavatel nabízel, aby cídil zatím litinu.
Dělník to odepřel, poněvadž zjednán byl k vrtání
litiny. Zaměstnavatel řekl mu na to, aby tedy dělal,
co vidí. Než dělník odešel a zažaloval zaměstnavatele
na zaplacení 38 K 40 h za čírnáctidenní lhůtu vý-
povědní. Soud, jemuž rada zemského soudu pan
Liebitzký předsedal, zamít! žalobu z těchto
důvodů: Z vlastního doznání žalobcova plyne, že-
nebyl propuštěn, nýbrž že sám práci opustil, poně-
vadž nebyla mu přidělena práce, na jakou původně
zjednán byl. K vystoupení z práce nebyl však ža-
lobce oprávněn, neboť, i kdyby pravdou bylo, že pů-
vodně přijat byl výhradně na vrtání litiny, měl
jednoduše jiný druh práce odmítnout a žádat původní
práci, na niž přijat byl. Zalobce to však neučinil
a práci opustil, následkem čehož nemá nároku zs
84. ž. ř. Ostatně žalobce po dvakráte přerušil pra-
covní poměr bez omluvy, na základě čehož byl ža-
lovaný oprávněn okamžttě jej propustiti.
Liebitzký
19
article
noci tam dobře večeřel a statně popíjel. Seděl prý vedle
stolu, u něhož pan z Monterey se svými přáteli večeřel.
Policejní komisař vyslal mne tudíž k vám, ctěný pane,
ježto se domnívá, že můžete nám podati o zavražděném
bližší zprávy.«
»Nevím ničeho, praničeho,« odvětil Gaston rozčileně
a netrpělivě. »A jak by to bylo také možná? Viděl
jsem toho nešťastníka, toť ovšem pravda, neznal jsem ho
však a nevím, odkud byl. A co bych vám mohl ještě
jiného říci? Myslím, že není potřebí obtěžovati pořádné
lidi pouze z toho důvodu, že byli v téže místnosti, ve
kteréž nějaký opilec —«
»Ano, opilý ovšem byl,« doložil úřadník.
»Je-li to vše, co chcete věděti, tak to nyní víte,«
pravil Gaston. »Jiného nevím nic.«
»Odpusťte, pane z Monterey, musím zjistiti některé
podrobné okolnosti a ježto činím tak jenom z úřadní po-
vinnosti, doufám, že mne laskavě omluvíte. Jest to
pravda, že nešťastník ten v restauraci se chlubil, že má
při sobě mnoho peněz?«
»Myslím, že ano.«
»Ukazoval tam svoji tobolku ?«
»Ano.«
»Byli v té místnosti mimo vaši společnost ještě
jiní hosté ?«
»Ano, bylo tam ještě několik pánů.«
Odešli ti pánové dříve nebo později než onen ne-
úťastník ?«
»Myslím, že odešli dříve.«
»To jest velmi důležitá okolnost, kterouž bude
nutno určitě zjistiti. Dost možná totiž, že si některý
Gaston
Monterey
20
title
Nepříjemná návštěva.
21
article
Byla to věru neobyčejná událost, že Gaston celou
Byla to věru neobyčejná událost, že Gaston celou
noc ztrávil doma!
Když druhého dne ráno vstoupil do pokoje své
manželky, měla již tato svého synáčka u sebe.
Jakmile ho spatřila, Gabriela šťastně se usmála a
vztahujíc k němu obě své ruce, pravila vesele:
»Jest to tedy pravda? Zůstaneš u nás ?e
»Ano, zůstanu u vás,« odvětil Gaston s úsměvem
a ruce její něžně políbil, »ale jenom s podmínkou, že
zde dlouho nezůstaneme, nýbrž co možná brzo odce-
stujeme.«
»Bojíš se zajisté, že bys pokušení zlému dlouho
neodolal ?«
»Ano, obávám se toho.«
»Nuže, já si s přípravami na cestu všemožně po-
pílím. Chceš-li, můžeme již zítra odjeti. Prvním cílem
naším bude Ženeva.«
Gaston sebou otřásl, jakoby mu bylo zima a
pravil
»V březnu prý není ve Švýcarsku příliš teplo !«
»0, chladno dobře ctnosti prospívá!«
»Nuže, pojedeme tedy do Ženevy.«
Snad byla myšlenka na brzký odjezd toho příčinou,
že po celé dopoledne nikde neměl stání. Několikrát zdálo
se, jakoby se stropil k vycházce. Avšak ačkoli Gabriela
-Osalové kladívko.“
Gaston
Gabriel
Ženeva