1
article
Z Berlína, 22. února. (C.-B.) V roz-
počtové komisi poslanecké sněmovny prohlásil
ministr kultu Sindt, že není úmysl měniti
něco v humanitním vzdělávání na gymnasiích,
ale že se na různých gymnasiích, zvláště na
západě zavede dle potřeby fakultativně nebo
obligatorně jazyk anglický. Aby se dále vy-
hovělo potřebám realistickým, budou reálná
gymnasia postavena na roveň vyšším reálkám.
O otázce, mohou-li býti ke studiu lékařskému
připuštěni také absolventi gymnasií reáfných,
bude prý ještě spolková rada uvažovati.
Z Londýna, 22. února. (C.-B.) V dolní
sněmovně otázal se William Redmond,
zdali císař německý nabídl vládě an-
glické své služby jako smírčí soudce v otázce
skončení války burské. Státní pod-
sekretář lord Cranborne zodpověděl
otázku tu záporně. Na to se Redmiond
tázal: Hodlá vláda uvažovati, zda by se ne-
doporučovalo německého císaře požádati
za rozhodčí výrok?
William Redmond
Cranborne
Redmiond
Berlín
Londýn
poslanecký sněmovna
dolní sněmovna
2
article
Za to byl volán Redmond k po-
řádku. Odpověď na otázku Redmondovu
nebyla a nebude dána.
Na příslušný dotaz sdělil, kancléř po-
kladu Hicks- Beacb, že dosud po-
hltila válka 81,500.000 liber šter-
linků, týdenní vydání obnášejí asi 1,250.000
liber šterlinků.
Ministr války Brodrick sdělil, že
dle posledních odhadů jest dosud v boji
a si 20.000 Burů a že v lednu bylo v ru-
kou Angličanů více než 16.000 Burů. Číslice
tato v poslední době ještě stoupla.
Z Londýna, 22. února. (C.-B.) V horní
sněmovně tázal se Braye, zda vláda ne-
učiní co nejdříve opatření, aby zrušena byla
obligatorní přísaha při nastoupení panovníka
na trůn, jíž tento odpřísahá nauky církve
katolické. Salisbury odvětil: Obávám se,
že odpověď moje pana řečníka přede mnou
neuspokojí, ač bych si toho velice přál. My
všichni litujeme stylisace prohlášení, ale
dlužno přece povážiti, že akt ten jest ode
dvou set let v platnosti a nemůže býti bez
zralého uvážení změněn.
Hicks
Angličan
Londýn
Bray
Salisbury
horní sněmovna
Bur
3
article
Zlomená Lilie.
Zlomená Lilie.
Jedinou utěšlivou okolnosti v nynějších po
tických zmatcích jest zajisté, že proslulá »ně-
mecká kultura«, kteráž má doporučující vysvěd-
čení od hr. Badena a jiných velikých pánů,
stále svítí na cestu všem neněmeckým tak zvaně
rakouským národům. Obzor zastírají sice těžké
zhuštěné mraky, pod nimiž panuje atmosféra
k zalknutí, ale tu a tam přece se ukáže trhlina
v olověné obloze, a otvorem takto povstalým
pronikne svazek oslňujících paprsků, jakožto
povznášející zvěst, že německá kultura nekloní
Baden
4
article
se dosud k západu. Ba naopak, události posled-
ních parlamentních dnů nasvědčují tomu, že
kultura tato stojí spíše v zenitu, na nejvyšším
svém vrcholu. Němci, kteří právě dohotovují
svůj spisovný jazyk, vyspravujíce místa cizo-
mluvy poškozená přílepky a příštipky vlastní
výroby a kteří chystají se k tomu, poříditi si
přece konečně nějaký spolehlivý pravopis, s ob-
libou poukazují na domnělou chudobu češtiny,
nedostatek prý jejích obratů pro jisté představy
z nejvyšších výsostí německého ducha čerpané.
Až dosud statečně jsme vyvrátili tyto
výtky; doklady, svědčícími o přimykavostia
jemné vláčnosti jazyka českého, vyhovujícího
nejvytříbenějším požadavkům vědy a umění, ale
na druhém konci závodů jsme prohráli. Jazyk
náš nemůže s německým závoditi, co se týče
nížín a hloubek sprostoty s jazykem německým.
Posl. K. H. Wolfovi bylo zůstaveno v tomto
turnaji dobýti němčině vítězství jednoduchou
větou, kterouž vzkřikl na národního socialistu če-
ského Fressla, tak že tomuto ochrnula ruka. Je to
onen známý výrok Wolfův, o jehož do-
s lovný překlad bez puntíčků ztroskotaly
všechny naše listy ve svých zprávách z říšské
rady. Výrok tento týkal se zubů posl. Fressla
jich násilné cesty dvojstupem řekněme —
útrobami veskrze až — na konec.
Němec
Posl
Wolf
Wolfův
5
article
Všechny přednosti ducha německé kultury
jsou na tomto zvolání Wolfově znatelny, pře-
devším však duchaplná metafora »o dvojstupu«,
vzniklá z německého militarismu, čímž octla se
poslanecká sněmovna na úrovni pruského ka-
sárnického dvora, kdež sice nesmí ani travička
růsti, ani kamének se povalovati, kdež však
haldy sprosťáctví vykonávají známou výchovu
německého vellidu proslulými »květy kasárního
nádvoří«, tvořícími zcela zvláštní odvětví něme-
cké humoristické poesie. Nelze se diviti, že
posl. Fressl na celé pravé polovině svého těla
ochrnul. Avšak nedosti na tom, Všeněmci ještě
jiným způsobem osvědčili supremát německého
ducha nad slovanskými barbary, obývajícími
»bývalé země německého spolku«. Wolf spo-
lečně s Eisenkolbem, pro nějž, jak známo
»Böhmen« existuje již »in Deutschland«, podali
interpellaci, kteráž nečtena přívtělena byla do
stenografického protokolu, která však je tako-
vého obsahu, že sazeči státní tiskárny vídeňské
omdlévají studem při jejím sázení.
Wolf a Eisenkolb překonali tímto výronem
německé kultury markýza de Sade a nebude-li
interpellace umístěna ve stenografickém proto-
kole, hodila by prý se dobře do sbírky pří-
kladů zrůdnosti lidských pudů, jež pojednává
ve svých spisech proslulý psychopatholog prof.
Wolfův
Wolf
Eisenkolb
Sade
poslanecký sněmovna
in Deutschland
6
article
Leidesdorff. Že tak zvaná »koprolalia«, kteréžto
řecké slovo dá se přeložiti asi jako »hnojná
mluva«, je zcela určitou známkou vyslovených
duševních poruch ke smutným koncům spějí-
cích, jest známo, a nízkost mluvy, kterouž
oplývají Všeněmci, jest nejspolehlivějším uka-
zatelem míst, kam náleží. Němci neustále mluví
o slovanském moři a příboji, proti němuž prý
musí bojovati, aby v něm neutonuli. My Slo-
vané za to musíme bojovati proti ! takovému
příboji na nás se se strany německé valícímu,
pro jaký jsme si v Praze prokopali — sběrače
skrz Letnou. Brr!
Je to ironie osudu, že právě ruce hraběte
Vettra byly k tomu vyvoleny, aby necudný papír
všeněmecké interpellace odevzdaly se schválením
presidiálním stenografickému protokolu sně-
movny. Ejhle ! české interpellace do sněmo-
vního protokolu nenáležejí — poněvadž jich pro-
tokolování jest požadavkem nezlomně jazykové
spravedlnosti a rovnoprávnosti, ale všeněmecká
interpellace, kteráž je s to vyvolati ruměnec celé
škadrony dragounů, jichž rytmistrem hr. Vetter
býval, nabude snad v protokole sněmovny čestné
místo, nepodaří-li se pokus mezinárodního sdru-
žení poslanců slušného smýšlení, zmařiti její
uveřejnění. Nemýlime-li se, »vede« hrabě Vetter
z Lilie ve svém erbu jako klenot heraldickou
lilii, navrhujeme, aby na památku tohoto svého,
byť bezděčného činu zavedl na příště lilií —
zlo menou.
Němec
Vettra
Vetter
Praha
Letná
7
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Armand Silvestre. V telegrafických zprá-
vách jsme oznámili smrt populárního básníka fran
couzského Armanda Silvestra, též u nás zná-
mého. Silvestre narodil se r. 1837. Byl básníkem ra-
dosti a snění; prosa jeho oplývala bujným humorem
často zabíhajícím do kluzké frivolnosti. Vystudoval
techniku, kde byl spolužákem Sadi Carnota a stal se
úřadníkem v ministerstvu. Byl rytířem i důstojníkem
řádu čestné legie. Od r. 1892 byl inspektorem v mi-
nisterstvu krásných umění. Vedle této úřadní kariéry
zbývalo mu dosti času a svěžesti, aby po 40 let
s úžasnou lehkostí i plodností vytvořil velmi rozma-
nité a zajímavé dílo literární, které v některých svých
projevech vyniká skutečnou krásou básnickou. Jeho
verš zářil jasem čistoty lamartinovské a zněl Jahod-
nou něhou A. de Vigniho. Z knih básníka: »Rýmů
nových a starých«, »Slávy vzpomínek«, »Zlatých
křídel«, »Kraje růží«, »Písně hvězd« ostane mnoho
trvale cenného. Silvestr měl též značné úspěchy jako
dramatik a libretista. Velmi zajímavé byly jeho
články a kritiky výtvarného umění, psané elegantním
slohem causeristy. Ale hlavní částí jeho literárního
díla jsou jeho populární povídky humoristické a pi-
kantní. Nejsou psány pro pensionáty a kláštery.
Mnohé z nich neradno nechat ležet na stolku. Ale
nenucený a bujný humor Silvestrův, který necouvá
ani před nejchoulostivějšími věcmi, nemá nic perver-
sního. Je to v něm zdravý smích záletného Gala,
který zdědil bujarou neomalenost geniálního Rabe-
laisa. Básník Silvestr utrpěl však přílišnou plodnostn
povídkáře, který se pochlubil, že během deseti let vy-
dělal svýmí pikantnímí historkami asi třikrát stotisíe
franků. Četné z těchto povídek byly přeloženy do če-
Silvestre
Silvestro
Carnot
A Vigni
Sláva
Silvestrův
Galus
Silvestr
8
article
cedy nemají a každá značka zvláštní pojem vy-
jadřuje, není možno, tyto značky čili písmeny
obyčejným telegrafickým apparátem na př. Mor-
seovým, depešovati. Číňané pomáhají si tím způ-
sobem, že každou písmovou značku nějakou arab-
skou číslicí nahražuji a tyto pak telegrafují
Tedy místo písmen telegrafují se číslice. Záměna
písmových značek arabskými ciframi dle hoto-
vého již seznamu je velmi snadna; avšak není
tak snadno, nalézti pro každou značku hned
správnou číslici.
Leč — tu pomáhá Číňanům jejich obdivu-
hodná paměť pro všechny mechanické věci
krom toho usnadňuje manipulaci cvik. Tážete se
snad, proč že se netelegrafují čínská slova la-
tinskými písmeny? To není možno z té příčiny
že má každá čínská hláska řadu různých vý-
znamů. Který význam míněn jest, vysvítá při
mluvení snadno ze souvislosti i z přízvuku; ale
při telegrafování jsou přesné značky nezbytny,
aby se vyvarovalo omylům.
Mor
Číňan
9
article
Knihotisk náleží do řady vynálezů, jejichž
prvenství si Číňané nedají upříti. Jisto je, že
jakýsi kovář kolem roku 1000, tedy skoro pět
set let před vynalezením knihtisku v Evropě, z
porculánu pohyblivé litery hotovil, jež pak směsí
z vosku, smůly nebo pryskyřice a klihu na de-
sku připěvňoval. Avšak tohoto vynálezu nedo-
vedli Čiňané, jak náleželo, zdokonalit. Při svém
eminentně praktickém smyslu porozuměli ihned
jeho účelnosti, avšak oni nebyli s to odstraniti
nedostatků, jež se na tehdejším způsobu kniho-
tisku jevily, aniž by značně zvýšili jeho dra-
hotu. A takž zůstalo při methodě, tisknouti
celými dřevěnými tabulemi čili deskami. Jenom
císař Kangghi dal v sedmnáctém století zhotoviti
z mědi 250.000 typů čili značek, jimiž pak
tištěny vládní vyhlášky a příkazy. Tyto tisky
jsou v Číně pro svoji krásu nyní velmi hledány
a kupují se jakožto vzácnost velmi draze, pro-
tože se oněeh měděných typů dlouho neužívalo.
Neboť nástupcové císaře Kanghia daly je, když
potřebovali peněz, roztavit.
Číňan
Evropa
Čína
10
article
Číňané tiskli celými deskami, jak listinami
dokázáno jest, již kolem roku 600, tedy o osm
set let dříve než v Evropě, kdež tento knihotisk
teprv r. 1430 byl zaveden. A dosud užívá se
téže tiskařské methody v celé čínské říše, vyjma
přístavy, jež na základě smluv Evropanům
byly otevřeny, kdež se při tisku užívá pohybli-
vých čínských typů. Vidíme tedy opětně zjev,
kterýž se v kulturní historii této staré říši tak
často opakuje: veliký vynález, který dávno
před evropským učiněn byl, ale potřebného
zdokonalení a využití nedošel. »Sazbu« tiskové
stránky či strany lze si snadno představiti. Co
tištěno býti má, napíše se štětičkou a tuží na
zcela tenký papír a tento papír nalepí se na
čistě vyhlazenou desku z dřeva hruškového
nebo švestkového. Potom vyřeže a odstraní se
ostrými nožíky a dlátky všechno dřevo kolem
černých písmen a jejich čárek, asi do hloubi
dvou millimetrů. Písmo zůstává tedy v reliefu
čili ve vypouklině.
Když se tisknouti má, načerní se vypouklé
písmo stejnoměrně černí, při čemž se užívá
měkkého kartáče. Na to klade tiskař na desku
arch papíru a přejíždí jej několikráte suchým
kartáčem. Tiskne se tedy v Číně asi tak, jako
se u nás pro korrektury v tiskárnách zhotovují
»kartáčové obtahy«. Celá procedura čínského
tisku je tedy velmi prostá, ale vyžaduje přece
Číňan
Evropan
Evropa
Čína
11
article
nemalé obratnosti. Tiskařská čerň čínská pozů-
stává obyčejně z jemnějších sazí, rozdělaných
rostlinným olejem aneb jenom vodoů, ve kteréž
se vařila rýže. Tiskař si-ji sám zhotovuje. Ježto
je papír z pravidla tenký, tiskne se jenom na
jedné straně, jako se dělo na počátku tisku
v Evropě. Knihy se v Číně nevážou, nýbrž se-
šívají se jenom, jako v Evropě letáky. Silné
svazky jsou tedy nemožny. Svazečky nébo se-
šity, jež k sobě patří, chovají se obyčejně
v pouzdře z tuhé lepenky. Zámožní lidé uklá-
dají cenná díla často do dřevěných skřínek, jež
za tím účelem byly zhotoveny.
Začátek činské knihy je tam, kde u evrop-
ských knih bývá konec. Písmo čte se shora
dolů a dále pak s pravé strany na levou. Na
desce z dobrého dřeva dá se zhotoviti asi
16.000 dobrých otisků. Nevýhody takovéhoto
tisku bijou samy sebou do očí. Desky zaují-
mají mnoho místa, opravy a změny jsou ne-
možny, aneb aspoň velmi obtížny. V jižní Číně
pak je vždy nebezpečí, že budou tiskařské de-
sky pokaženy žravými termitami. Proto je zá-
služno úsilí missionářů, aby se také v Číně
zaváděl tisk pohyblivýmí literami čili typy. Jak
už bylo řečeno, tiskne se již pohyblivými typy
v některých otevřených přístavech; zejmena no-
viny čínské byly by bez takovéhoto tisku zhola
nemožny. Ale jínak tiskne se, jak shora pově-
děno, obecně ještě řezanými deskami. Je-li po-
třebí nového vydání nějakého cenného spisu,
dávají bohatí lidé, aby si o literaturu zásluhu
získali, svým nákladem vyřezati potřebné k tomu
desky. Censury na tiskové věci v Číně není;
je toliko přísně zakázáno, vydávati něco o pa-
nující dynastií.
sky
Evropa
Čína