ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 f943de30-66c4-11dc-b788-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 11 celkem · entity: person 31, place 13, org 4, work 2
1 article
Z Berlína, 22. února. (C.-B.) V roz- počtové komisi poslanecké sněmovny prohlásil ministr kultu Sindt, že není úmysl měniti něco v humanitním vzdělávání na gymnasiích, ale že se na různých gymnasiích, zvláště na západě zavede dle potřeby fakultativně nebo obligatorně jazyk anglický. Aby se dále vy- hovělo potřebám realistickým, budou reálná gymnasia postavena na roveň vyšším reálkám. O otázce, mohou-li býti ke studiu lékařskému připuštěni také absolventi gymnasií reáfných, bude prý ještě spolková rada uvažovati. Z Londýna, 22. února. (C.-B.) V dolní sněmovně otázal se William Redmond, zdali císař německý nabídl vládě an- glické své služby jako smírčí soudce v otázce skončení války burské. Státní pod- sekretář lord Cranborne zodpověděl otázku tu záporně. Na to se Redmiond tázal: Hodlá vláda uvažovati, zda by se ne- doporučovalo německého císaře požádati za rozhodčí výrok?
William Redmond Cranborne Redmiond Berlín Londýn poslanecký sněmovna dolní sněmovna
2 article
Za to byl volán Redmond k po- řádku. Odpověď na otázku Redmondovu nebyla a nebude dána. Na příslušný dotaz sdělil, kancléř po- kladu Hicks- Beacb, že dosud po- hltila válka 81,500.000 liber šter- linků, týdenní vydání obnášejí asi 1,250.000 liber šterlinků. Ministr války Brodrick sdělil, že dle posledních odhadů jest dosud v boji a si 20.000 Burů a že v lednu bylo v ru- kou Angličanů více než 16.000 Burů. Číslice tato v poslední době ještě stoupla. Z Londýna, 22. února. (C.-B.) V horní sněmovně tázal se Braye, zda vláda ne- učiní co nejdříve opatření, aby zrušena byla obligatorní přísaha při nastoupení panovníka na trůn, jíž tento odpřísahá nauky církve katolické. Salisbury odvětil: Obávám se, že odpověď moje pana řečníka přede mnou neuspokojí, ač bych si toho velice přál. My všichni litujeme stylisace prohlášení, ale dlužno přece povážiti, že akt ten jest ode dvou set let v platnosti a nemůže býti bez zralého uvážení změněn.
Hicks Angličan Londýn Bray Salisbury horní sněmovna Bur
3 article Zlomená Lilie.
Zlomená Lilie. Jedinou utěšlivou okolnosti v nynějších po tických zmatcích jest zajisté, že proslulá »ně- mecká kultura«, kteráž má doporučující vysvěd- čení od hr. Badena a jiných velikých pánů, stále svítí na cestu všem neněmeckým tak zvaně rakouským národům. Obzor zastírají sice těžké zhuštěné mraky, pod nimiž panuje atmosféra k zalknutí, ale tu a tam přece se ukáže trhlina v olověné obloze, a otvorem takto povstalým pronikne svazek oslňujících paprsků, jakožto povznášející zvěst, že německá kultura nekloní
Baden
4 article
se dosud k západu. Ba naopak, události posled- ních parlamentních dnů nasvědčují tomu, že kultura tato stojí spíše v zenitu, na nejvyšším svém vrcholu. Němci, kteří právě dohotovují svůj spisovný jazyk, vyspravujíce místa cizo- mluvy poškozená přílepky a příštipky vlastní výroby a kteří chystají se k tomu, poříditi si přece konečně nějaký spolehlivý pravopis, s ob- libou poukazují na domnělou chudobu češtiny, nedostatek prý jejích obratů pro jisté představy z nejvyšších výsostí německého ducha čerpané. Až dosud statečně jsme vyvrátili tyto výtky; doklady, svědčícími o přimykavostia jemné vláčnosti jazyka českého, vyhovujícího nejvytříbenějším požadavkům vědy a umění, ale na druhém konci závodů jsme prohráli. Jazyk náš nemůže s německým závoditi, co se týče nížín a hloubek sprostoty s jazykem německým. Posl. K. H. Wolfovi bylo zůstaveno v tomto turnaji dobýti němčině vítězství jednoduchou větou, kterouž vzkřikl na národního socialistu če- ského Fressla, tak že tomuto ochrnula ruka. Je to onen známý výrok Wolfův, o jehož do- s lovný překlad bez puntíčků ztroskotaly všechny naše listy ve svých zprávách z říšské rady. Výrok tento týkal se zubů posl. Fressla jich násilné cesty dvojstupem řekněme — útrobami veskrze až — na konec.
Němec Posl Wolf Wolfův
5 article
Všechny přednosti ducha německé kultury jsou na tomto zvolání Wolfově znatelny, pře- devším však duchaplná metafora »o dvojstupu«, vzniklá z německého militarismu, čímž octla se poslanecká sněmovna na úrovni pruského ka- sárnického dvora, kdež sice nesmí ani travička růsti, ani kamének se povalovati, kdež však haldy sprosťáctví vykonávají známou výchovu německého vellidu proslulými »květy kasárního nádvoří«, tvořícími zcela zvláštní odvětví něme- cké humoristické poesie. Nelze se diviti, že posl. Fressl na celé pravé polovině svého těla ochrnul. Avšak nedosti na tom, Všeněmci ještě jiným způsobem osvědčili supremát německého ducha nad slovanskými barbary, obývajícími »bývalé země německého spolku«. Wolf spo- lečně s Eisenkolbem, pro nějž, jak známo »Böhmen« existuje již »in Deutschland«, podali interpellaci, kteráž nečtena přívtělena byla do stenografického protokolu, která však je tako- vého obsahu, že sazeči státní tiskárny vídeňské omdlévají studem při jejím sázení. Wolf a Eisenkolb překonali tímto výronem německé kultury markýza de Sade a nebude-li interpellace umístěna ve stenografickém proto- kole, hodila by prý se dobře do sbírky pří- kladů zrůdnosti lidských pudů, jež pojednává ve svých spisech proslulý psychopatholog prof.
Wolfův Wolf Eisenkolb Sade poslanecký sněmovna in Deutschland
6 article
Leidesdorff. Že tak zvaná »koprolalia«, kteréžto řecké slovo dá se přeložiti asi jako »hnojná mluva«, je zcela určitou známkou vyslovených duševních poruch ke smutným koncům spějí- cích, jest známo, a nízkost mluvy, kterouž oplývají Všeněmci, jest nejspolehlivějším uka- zatelem míst, kam náleží. Němci neustále mluví o slovanském moři a příboji, proti němuž prý musí bojovati, aby v něm neutonuli. My Slo- vané za to musíme bojovati proti ! takovému příboji na nás se se strany německé valícímu, pro jaký jsme si v Praze prokopali — sběrače skrz Letnou. Brr! Je to ironie osudu, že právě ruce hraběte Vettra byly k tomu vyvoleny, aby necudný papír všeněmecké interpellace odevzdaly se schválením presidiálním stenografickému protokolu sně- movny. Ejhle ! české interpellace do sněmo- vního protokolu nenáležejí — poněvadž jich pro- tokolování jest požadavkem nezlomně jazykové spravedlnosti a rovnoprávnosti, ale všeněmecká interpellace, kteráž je s to vyvolati ruměnec celé škadrony dragounů, jichž rytmistrem hr. Vetter býval, nabude snad v protokole sněmovny čestné místo, nepodaří-li se pokus mezinárodního sdru- žení poslanců slušného smýšlení, zmařiti její uveřejnění. Nemýlime-li se, »vede« hrabě Vetter z Lilie ve svém erbu jako klenot heraldickou lilii, navrhujeme, aby na památku tohoto svého, byť bezděčného činu zavedl na příště lilií — zlo menou.
Němec Vettra Vetter Praha Letná
7 article Různé zprávy.
Různé zprávy. = Armand Silvestre. V telegrafických zprá- vách jsme oznámili smrt populárního básníka fran couzského Armanda Silvestra, též u nás zná- mého. Silvestre narodil se r. 1837. Byl básníkem ra- dosti a snění; prosa jeho oplývala bujným humorem často zabíhajícím do kluzké frivolnosti. Vystudoval techniku, kde byl spolužákem Sadi Carnota a stal se úřadníkem v ministerstvu. Byl rytířem i důstojníkem řádu čestné legie. Od r. 1892 byl inspektorem v mi- nisterstvu krásných umění. Vedle této úřadní kariéry zbývalo mu dosti času a svěžesti, aby po 40 let s úžasnou lehkostí i plodností vytvořil velmi rozma- nité a zajímavé dílo literární, které v některých svých projevech vyniká skutečnou krásou básnickou. Jeho verš zářil jasem čistoty lamartinovské a zněl Jahod- nou něhou A. de Vigniho. Z knih básníka: »Rýmů nových a starých«, »Slávy vzpomínek«, »Zlatých křídel«, »Kraje růží«, »Písně hvězd« ostane mnoho trvale cenného. Silvestr měl též značné úspěchy jako dramatik a libretista. Velmi zajímavé byly jeho články a kritiky výtvarného umění, psané elegantním slohem causeristy. Ale hlavní částí jeho literárního díla jsou jeho populární povídky humoristické a pi- kantní. Nejsou psány pro pensionáty a kláštery. Mnohé z nich neradno nechat ležet na stolku. Ale nenucený a bujný humor Silvestrův, který necouvá ani před nejchoulostivějšími věcmi, nemá nic perver- sního. Je to v něm zdravý smích záletného Gala, který zdědil bujarou neomalenost geniálního Rabe- laisa. Básník Silvestr utrpěl však přílišnou plodnostn povídkáře, který se pochlubil, že během deseti let vy- dělal svýmí pikantnímí historkami asi třikrát stotisíe franků. Četné z těchto povídek byly přeloženy do če-
Silvestre Silvestro Carnot A Vigni Sláva Silvestrův Galus Silvestr
8 article
cedy nemají a každá značka zvláštní pojem vy- jadřuje, není možno, tyto značky čili písmeny obyčejným telegrafickým apparátem na př. Mor- seovým, depešovati. Číňané pomáhají si tím způ- sobem, že každou písmovou značku nějakou arab- skou číslicí nahražuji a tyto pak telegrafují Tedy místo písmen telegrafují se číslice. Záměna písmových značek arabskými ciframi dle hoto- vého již seznamu je velmi snadna; avšak není tak snadno, nalézti pro každou značku hned správnou číslici. Leč — tu pomáhá Číňanům jejich obdivu- hodná paměť pro všechny mechanické věci krom toho usnadňuje manipulaci cvik. Tážete se snad, proč že se netelegrafují čínská slova la- tinskými písmeny? To není možno z té příčiny že má každá čínská hláska řadu různých vý- znamů. Který význam míněn jest, vysvítá při mluvení snadno ze souvislosti i z přízvuku; ale při telegrafování jsou přesné značky nezbytny, aby se vyvarovalo omylům.
Mor Číňan
9 article
Knihotisk náleží do řady vynálezů, jejichž prvenství si Číňané nedají upříti. Jisto je, že jakýsi kovář kolem roku 1000, tedy skoro pět set let před vynalezením knihtisku v Evropě, z porculánu pohyblivé litery hotovil, jež pak směsí z vosku, smůly nebo pryskyřice a klihu na de- sku připěvňoval. Avšak tohoto vynálezu nedo- vedli Čiňané, jak náleželo, zdokonalit. Při svém eminentně praktickém smyslu porozuměli ihned jeho účelnosti, avšak oni nebyli s to odstraniti nedostatků, jež se na tehdejším způsobu kniho- tisku jevily, aniž by značně zvýšili jeho dra- hotu. A takž zůstalo při methodě, tisknouti celými dřevěnými tabulemi čili deskami. Jenom císař Kangghi dal v sedmnáctém století zhotoviti z mědi 250.000 typů čili značek, jimiž pak tištěny vládní vyhlášky a příkazy. Tyto tisky jsou v Číně pro svoji krásu nyní velmi hledány a kupují se jakožto vzácnost velmi draze, pro- tože se oněeh měděných typů dlouho neužívalo. Neboť nástupcové císaře Kanghia daly je, když potřebovali peněz, roztavit.
Číňan Evropa Čína
10 article
Číňané tiskli celými deskami, jak listinami dokázáno jest, již kolem roku 600, tedy o osm set let dříve než v Evropě, kdež tento knihotisk teprv r. 1430 byl zaveden. A dosud užívá se téže tiskařské methody v celé čínské říše, vyjma přístavy, jež na základě smluv Evropanům byly otevřeny, kdež se při tisku užívá pohybli- vých čínských typů. Vidíme tedy opětně zjev, kterýž se v kulturní historii této staré říši tak často opakuje: veliký vynález, který dávno před evropským učiněn byl, ale potřebného zdokonalení a využití nedošel. »Sazbu« tiskové stránky či strany lze si snadno představiti. Co tištěno býti má, napíše se štětičkou a tuží na zcela tenký papír a tento papír nalepí se na čistě vyhlazenou desku z dřeva hruškového nebo švestkového. Potom vyřeže a odstraní se ostrými nožíky a dlátky všechno dřevo kolem černých písmen a jejich čárek, asi do hloubi dvou millimetrů. Písmo zůstává tedy v reliefu čili ve vypouklině. Když se tisknouti má, načerní se vypouklé písmo stejnoměrně černí, při čemž se užívá měkkého kartáče. Na to klade tiskař na desku arch papíru a přejíždí jej několikráte suchým kartáčem. Tiskne se tedy v Číně asi tak, jako se u nás pro korrektury v tiskárnách zhotovují »kartáčové obtahy«. Celá procedura čínského tisku je tedy velmi prostá, ale vyžaduje přece
Číňan Evropan Evropa Čína
11 article
nemalé obratnosti. Tiskařská čerň čínská pozů- stává obyčejně z jemnějších sazí, rozdělaných rostlinným olejem aneb jenom vodoů, ve kteréž se vařila rýže. Tiskař si-ji sám zhotovuje. Ježto je papír z pravidla tenký, tiskne se jenom na jedné straně, jako se dělo na počátku tisku v Evropě. Knihy se v Číně nevážou, nýbrž se- šívají se jenom, jako v Evropě letáky. Silné svazky jsou tedy nemožny. Svazečky nébo se- šity, jež k sobě patří, chovají se obyčejně v pouzdře z tuhé lepenky. Zámožní lidé uklá- dají cenná díla často do dřevěných skřínek, jež za tím účelem byly zhotoveny. Začátek činské knihy je tam, kde u evrop- ských knih bývá konec. Písmo čte se shora dolů a dále pak s pravé strany na levou. Na desce z dobrého dřeva dá se zhotoviti asi 16.000 dobrých otisků. Nevýhody takovéhoto tisku bijou samy sebou do očí. Desky zaují- mají mnoho místa, opravy a změny jsou ne- možny, aneb aspoň velmi obtížny. V jižní Číně pak je vždy nebezpečí, že budou tiskařské de- sky pokaženy žravými termitami. Proto je zá- služno úsilí missionářů, aby se také v Číně zaváděl tisk pohyblivýmí literami čili typy. Jak už bylo řečeno, tiskne se již pohyblivými typy v některých otevřených přístavech; zejmena no- viny čínské byly by bez takovéhoto tisku zhola nemožny. Ale jínak tiskne se, jak shora pově- děno, obecně ještě řezanými deskami. Je-li po- třebí nového vydání nějakého cenného spisu, dávají bohatí lidé, aby si o literaturu zásluhu získali, svým nákladem vyřezati potřebné k tomu desky. Censury na tiskové věci v Číně není; je toliko přísně zakázáno, vydávati něco o pa- nující dynastií.
sky Evropa Čína