1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, v pátek I7. října 1913.
Praha
4
article
aranní a večerai Hlety
předplacl se
V Praze v admainistranl-
na měsii
na čtvrt ista. . . S K —
* dvoji donáškou
na čtvrt leta : . . . ike
ve fliálkáck
na města
sKNo
Poštou
na měsle.
Ba dvrt ieta . . . . B k onl
s dvojí sšsllkou
a měsle
ri:. Z
Praha
5
title
Dnešní číslo pro Prahu jest o a
s přílohou pro venkov o 12 stranách
Praha
6
article
První srážka.
První srážka.
Rychle kvapící historie krise v králov-
ství Českém tentokráte dříve než jindy dá-
vá za pravdu politice, hlásané národní
stranou svobodomyslnou. Kdo se vzpíral
účasti českých stran na jednání s vládou,
nyní snad už vidí, co by se bylo stalo, kdy-
by všichni zaujali jeho stanovisko: jisto je
že by byl na nynější útok Němců následo-
val pád knížete Thuna — ale není jisto,
zda by byl také pádem hraběte Stürgkha.
Ukázala se správnost postupu, který jsme
nepřetržitě hájili: že zájem české věci žá-
dá, aby se naše strany jednání s vládou
zúčastnily.
Němec
Thun
Stürgkh
7
article
Němci ovšem prozatím trvají na poli-
tice, kterou zahájili svým chomútovským
sjezdem, na politice, řízené náladou daleko
více než politickými úvahami. Jejich hlava
nás ovšem bolet nemusí, ále tolik vidí při
nejmenším velká část z nich, že si tím za-
tarasují cestu a přiostřují otázku, která se
týká celého státu, na otázku osobní, na o-
tázku, kdo smí být konferencím přítomen
a kdo nesmí. Je docela přirozeno, že jim
hrabě Stürgkh nemohl vyhovět. Musíli to
už předem vědět sami, poněvadž tu přece
jde o knížete Thuna, jenž byl v čelo krá-
lovství povolán důvěrou panovníkovou a
také na doklad toho okázale vyznamenán
knížecím titulem, tak že je krátce nemysli-
telno, aby teď na pouhé nějaké telefoni-
cké vyzvání mohl být z úpravy poměrův
království vyloučen anebo dokonce pro-
puštěn. A konference samy mají, jak to už
ministerský předseda rovněž prohlásil, na-
vázati na výsledky porad z minulého roku,
na onen bohatý materiál, jenž zase byl
zpracován za přímé a vynikající účasti kní-
žete Thuna, který ho jako tehdejší před-
seda do podrobností ovládá. Nemůže tedy
na německé straně ani býti požadavku ne-
logičtějšího, schválnějšího a lehkomyslněj-
šího. Vláda, chce-li opravdu vyrovnání
fedrovati, nemůže ani postrádati pomoci
místodržitele tak zasvěceného. Útok Němců
na něho není tedy pouze útokem proti osobě,
nýbrž i proti úspěšnosti jakéhokoliv vy-
rovnávacího pokusu, a to zrovna ve chvíli
nejvážnější, kdy všecko nutí nebezpečně
zaostřenou situaci co možná klidně roz-
řešíti.
Němec
Stürgkh
Thun
8
article
Kníže Thun jistě nelpí na svém úřadu,
ani ho nechce zastávati pouze proto, aby
byl v království prvním úřadníkem a vy-
konával zde administrativní činnost. Při
jeho vysokém postavení, minulosti, která
přinesla mu už nejvyšší úřad ve státě, př
úloze, kterou hrá v konservativní šlechtě,
které stojí v čele, i v panské sněmovně,
kde předsedal pravici, je zřejmo, že jeho
úkol v Čechách byl jiný, vyšší, než aby zde
byl jenom místodržitelem: příšel sem, maje
plnou důvěru panovníkovu, že svého ovlá-
dání sporného materiáli a znalosti poměrů
v Čechách plnou měrou užije ve službác
země a vyrovnání mezi oběma národy.
Je tedy přímo směšné, že přední vídeňský
list, vyspav se už poněkud ze svého první-
ho nadšení nad novým kouskem Němců.
může mysliti na to, aby byli aspoň usmířen
tím, že se ke konferenčnímu stolu posadí
také ministr spravedlnosti. Kdo pak je
vlastně dr. Hochenburger ve skutečnosti,
bez té světozáře, kterou mu, škůdci tisko-
vé svobody, den ze dne znovu „N. Fr. Pr.
nasazuje? Štyrský advokát, jenž nemáo
poměrech v Čechách z vlastního názoru
ani zdání, jenž sem vůbec poprvé v životě
přišel, když letos prohlížel na Borech av
Thun
Němec
Hochenburger
Čechy
Francie
panská sněmovna
9
article
Praze trestnice, znalecky zasáhl posud do
českých věcí jen jednou, když totiž chtěl
svým výnosem rozbíti vyrovnání. To se mu
úplně podařilo, právě proto by však poža-
davek po jeho účasti na konferencích byl
pouhým Gesslerovým kloboukem, pro pod-
poru vyrovnání měl by však význam vý-
hradně negativní:
Zdá se ovšem, že Němci vůbec nepře-
stávají doufat, že by se úprava poměrů
mohla do Čech přec jenom naoktrojovat.
Na české straně se s možností tou ovšem
musí počítati, ale právě proto české strany
prohlašují svoji ochotu k vyrovnání, aby
oktroji zabránily. Těžko je ovšem říci, ne-
bude-li konec konců všecko ostatní silněj-
ší. § 14. má v parlamentě řadu odpůrců
kteří ho hlučně potírají, při tom však, jak-
mile začnou obstruovat, dobře vědí, že vlá-
da ho na konec pro svoje nutné věci přec
jenom užije a všecko bez jejich zodpověd-
nosti poměrně hladce skončí. Stejně Němci
dělají hned v začátcích obstrukci vy-
rovnání, poněvadž soudí, že by by-
lo zbytečno přijímati zodpovědnost, za
to, co by bylo přes jejich hlavy
vládou v Čechách zavedeno. Spolé-
hají při tom na svou početní sílu v poslane-
cké sněmovně, která by zabránila, aby ne-
šel oktroj proti nim, poněvadž by se něme-
cké souručenství zle mstilo na vládě, jež
by v Čechách něco proti Němcům pod-
nikla. Proto s dosti lehkým srdcem hrají
va banque a hned na počátku provádějí ob-
těžkací zkoušku, zda se vláda skloní před
jejich vetem. V této své vášní hrozí vládě.
chlubí se, že jsou nepostrádatelnýmí při
branných předlohách a vyhrožují, že toho-
to postavení užijí proti nim. To činí tatáž
strana, která při branné reformě ústy své-
ho zástupce Sommra dala volati „Hoch die
Gesslerův
Němec
Sommr
Praha
Čechy
10
article
Armee!“ a ubezpečovala, že to dělá jen
pro stát a že by pro brannou předlohu hla-
sovala za všech okolností. Je vidět, že celé
to chlubení, jakoby byli stranou stát udržu-
jící, je toliko na výpověď. Stačilo, že se
ministerský předseda prohlásil s knížetem
Thunem solidárním, aby hned vyhrožovali.
že zníčí pohotovost armády. Není tedy po-
chyby, že hr. Stürgkh musí hned při prv-
ním kroku ukázati, že se diktátu Němců
nepodrobí a že není v jejich zajetí, nebot
kdyby ukázal slabost a podrobil se, bylo
by to velmi špatným počátkem celého smi-
řovacího jednání a povzbuzena by byla ně-
mecká neskromnost a nesnášelivost, jež
dosud každý pokus o vyrovnání rozbíla,
do té míry, že by na vyrovnání, žádané
njenom českými, nýbrž i německými vý-
robními vrstvami, zbývala naděje jenom
velmi malá.
Zástupcové velkostatku u min. před-
sedy hr. Stürgkha a jejich projev
pro kn. Thuna.
Z Vídně, 16. října. O 4. hod. odpol. do-
stavili se zástupci obou skupin velkostatkuv
Čechách: dr. Baernreither, hr. Jindřich
Clam-Martinic, dr. ryt. Mettal, hr.
Ervín Nostitz-Rieneck k ministerské-
mu předsedovi na zahajovací konferenci pro
dorozumívací akci. Této konference zúčast-
nili se se strany vlády mimo to ministr vnitra
svob. p. Heinold a místodržitel v Čechách
kn. Thun.
O podrobném výkladu ministerského
předsedy o předmětu a cíli dorozumívací
akce, jež má býti zahájena, rozpředla se
delší rozprava, za níž zástupcí obou skupín
projevili ochotu zúčastníti se vyrovnáva-
cího vyjednávání. Při té příležitosti pro-
jevili zástupci obou skupin také
přesvědčení, že velmi cenn
spolučinnost mistodržitele kn
Thuna, který osvědčil se jako nestranný
Thun
Stürgkh
Němec
Baernreither
Jindřich clam
Martinic
doktor
Mettal
Nostitz
Heinold
Armee
Vídeň
Čechy
11
article
a velmí zkušený spolupracovník vyrovná-
vacího dila, bude i nadále zabezpe-
čena.
12
article
Jednání velkostatkářů s Němci.
Jednání velkostatkářů s Němci.
Z Vídně, 16. října. „Deutschböhm. Korr.
oznamuje, že po koníerenci u minister-
ského předsedy odebrali se členové panské
sněmovny hr. Nostitz a dr. Baernrei-
ther do hotelu Sacherova a konali tam 11
hodiny trvající konferenci s poslanci Pache-
rem, drem. Schreinerem a drem. Rol-
lerem. Členové panské sněmovny zpravil
zmíněné poslance o dnešní poradě s minister-
ským předsedou a zmínilí se také o situaci.
která včerejším případem nastala. Usnesen
nebyla učiněna žádná.
Kn. Thun neodstoupí.
Z Vídně, 16. října. Korresp. „Zentrum)
obdržela toto sdělení:
Místodržitel kn. Thun nevyvod
rozhodně ze včerejšího odmitnutí Němeů
z Čech konsekvence, které jsou jimi očekává-
ny, tím méně, že všichni ostatní činitelé, in-
teresovaní na česko-německém vyrovnání
strany, ústavověrný velkostatek nevyjímaje.
účast kn. Thuna na dohodovacích konferen-
cích pokládají za nutnou, neboť místodržitel
od počátku účastnil se vyrovnávacích akcí
má pevnou vůli také pracovati na jejich fina-
lisování.
Protesty, které byly se strany Němcůz
Čech proti kn. Thunovi činěny, jsou naprosto
nemístné, poněvadž místodržitel nebyl příto-
men vyjednávání jako zástupce některé jediné
strany a nelze přece také v Čechách vysky-
tující se stížnosti uvésti v souvislost s vyrov-
návacím dílem a jeho chance tím ohrožovati.
Nyní záleží na Němcích z Čech, zda v doho-
dovací akci budou pokračovati, nebo bude
definitivně přerušena. Domněnku, jakoby krise
mohla býti rozřešena, kdyby kn. Thun vzdal
se další účasti ve vyjednávacích konferencích
dlužno rozhodně odmítnouti, neboť kn. Thun
nemůže opustiti misto, které tam jeho úřa-
dem býlo určeno při dohodovací akci.
Němec
Nostitz
doktor
Baernrei
Pache
Schreiner
Rol
Thun
Čo
Vídeň
Thun
Němcůz Čechy
Čechy
panská sněmovna
Sacherov
13
article
Němci na ústupu.
Němci na ústupu.
Z Vídně, 16. října. Jak se zdá, uznávaj
již Němci, že včerejším, na odiv stavěným od-
porem k místodržiteli kn. Thuno-
vi, osnovaným hlavně J. E. drem
Schreinerem, neprovedli takticky e
věcně nejchytřejší kousek. „Deutschböhmi-
sche Korresp.“ uveřejňujenos z vůdčí ně-
mecké strany v Čechách komentář k
včerejším událostem a praví: „Jak již z ofi-
ciálního komuniké německého o nekonán
konference německých členů předsednictva
s ministerským předsedou vychází na jevo,
nelze mluviti o přerušení vyjednávání, ke
kterému vláda dala podnět. Události včerejší
tvoří pouhé, ačkoliv nepříjemné inter-
mezzo, které by se bylo jistě mohlo zameziti,
kdyby Němci nebyli postaveni před fait ac-
compli. Na vládě bude nyní záležeti, aby v té
či jiné formě zjednala předpoklady pr
opětné zahájení předběžných po-
rad a při tom dlužno jí míti na paměti, že
Němci za žádných okolností nepřipustí jaké-
koliv vyjednávací modality, které by vyklá-
dány mohly býti tak, že usnesení chomutov-
ského sjezdu nebylo považováno v plném roz-
sahu platným. Usnesení tehdejší jsou stále je-
ště direktivou pro politiku Němců z Čechv
nejbližší době.
Pokud jde o sdělení, učiněná minister-
ským předsedou včera Čechům o příštím vy-
rovnacím jednání, dlužno podotknouti, že sky-
tají se jími i v případě, kdyby potíže, které
nyní naskytly se v nové vyrovnávací akci
byly odstraněny, přece jen velmi za-
chmuřené vyhlídky. Hlavně požadavek
Němců, aby v těchto vyjednáváních národ-
nosiní ohraničení bylo zajištěno, ne-
byl do jednacího programu vůbeo
lie
Němec
Schreiner
Čecho
Vídeň
Čechy
14
article
pojat a německé plenární schůzi bude třeb
uvažovat, zda při tomto nerespek to-
vání německých požadavků vlá-
dou vůbec mají býti meritorní vyrovnávac
konference obeslány a to tím spíše, že vlád
také v ostatních ohledech (zemské volební re-
formě a jazykové otázce u zeměpanských
úřadů) nebere žádného ohledu na námitky
pronášené velmi často s německé strany.
15
title
Politický přehled.
16
article
Země české.
Země české.
K psychologii německého odřeknutí.
Poněvadž se pří jedné přiležitosti stal
že místodržitel kníže Thun nevložil svou ruku
do nabídnuté pravice Excelence Schreinera
nastavila nyní Schreinerova Excelence kni
žeti Thunovi nohu, právě když měl vstoupil
do konferenční síně v předsednictvu minister
stva k prvnímu vyrovnacímu roku s Něme
z Čech. A nyní Němci očekávají, že kníž
Thun o tuto nohu klopýtne a upadne a s nim
i předseda ministerstva hr. Stürgkh, jenž se
s knížetem Thunem vede pod paží úplné soli-
darity, s ním stojí i padá.
Ze všech kvalit tohoto činu, třebas či-
nitel nebyl výslovně doznán, soudíme na pů
vodce s větší určitostí než všichni lovečtí od-
borníci ze stop pod štabajskou Alpou na šel-
mu, šířící na všechny strany mezi tamějším
sedláky hrůzu. Ano, to jest „pravý staročeský
zeman“, jak stojí v knize vzájemného osudu
obou národních kmenů v Čechách, to je bý-
valý plzeňský notář, dnešní ministr mimo
službu dr. Schreiner od hlavy k patě. Hra-
dištské panství nadační nedostalo do nájmu
jeho protekční dítě a Sporckovu nadání za-
chráněno jmění do statisíce jdouci, o něž větš
nájem zaplatí za celou dobu družstvo če-
ských rolníků, ale za to také nemá se dostati
království Českému vyrovnání, mezi jeho ná-
rody, tentokráte tak jisté! Všechna potměšilá
poťouchlost schreinerovská čpí z tohoto vý-
konu, uzlík na oprátce, jimž zardousena má
býti dohoda mezi Čechy a Němci, prozrazuje
prsty nejprohnanějšího politického intrikána
v této polovině říše. Že šlo o osobní žáhuv
této pletce, jejíž ubohost tak harmonicky se
Thun
Schreiner
Schreinerův
noha
Nout
Němec
Stürgkh
doktor
Sporckův
Čechy
17
article
snáší s mízerií i vnitřní rakouské situace,
vidno z toho, že její strůjce dal dojíti až na
dramatické její vyvrcholení, až se mu pod
ruku dostala sama osoba knížete Thuna. C
se stane, co se s německé strany chystá, bylo
zatajeno do poslední minuty, až bylo jisto, že
se v bezprostředním soujedství konferenční
síně Stürgkhovy, pro Němce přichystané, na-
chází kníže Thun s ministrem vnitra bar. Hei-
noldem, a tu dostavil se na mistě německých
zástupců Rafael Pacher, aby hr. Stürgkhovi
způsobil „vysoce dramatickou scenu“ akusti-
cky vypočtenou pro vedlejší místnost. Ke sce-
ně této musilo dojíti, ta nesměla být nikomu
ušetřena, na té osnovateli jejímu, Schreine-
rovi, nejvíce záleželo a k vůli ní, aby se zda-
řila, ponechán i hr. Stürgkh do nejposled-
nější vteřiny v naprosté nevědomosti o tom
že Němci nepřijdou a proč nepřijdou. Kdyby
nebylo běželo o skandál v první řadě,
bylo by bývalo snadno Němcům zachovati se
slušněji, pokud to v jich povaze možno. Mohli
přece už pozvání odmítnouti s odůvodněním.
že se za vyrovnací stůl s knížejem Thunem
neposadí, jak nyní do celého světa rozkřikují
neboť že kníže Thun bude na vyrovnacích jed-
náních zúčastněn, nebylo pro Němce žádnou
novinkou.
Ještě jednou „Německý zemský sněm
v Čechách“.
Ve sporu Volksratu s Verbandem ujal s
nejnověji slova známý liberecký politik dr
Turnwald k pokusu o sblížení obou tak zá-
sadně rozvaděných stanovisek. Číní to zná-
mou methodou smiřovatelů, kteří dávají v zá-
sadě oběma stranám za pravdu — přiznává
poslancům, že jim náleží výhrada u vedení
Thun
Stürgkhův
Němec
Pacher
Stürgkh
Čechy
18
article
O drobném prodejie
ranní člsle a soba
večernl
Ve fillálkách na venkově
ranní člslo
to
večerní
lnseráts
plati se kotevě napřad
Předplsconi a inserty přijime
administrace v Marianské ul, a
Tam nacházojí se tái
redakce, tiskárna a srpedlee
„Národnich Listů“
Eukopisy se nevracei
19
article
politiky a veškerá za ni zodpovědnost, ale ne-
upírá Volksratu oprávnění zasahovati do po-
litických záležitostí a kritisovati postup po-
slanců. Zejména se diví, jak mohl Ringelhah-
nův návrh na „Zemský sněm Němců v Če-
chách“ věsti ke sporům mezi poslanci a kru-
hy Volksratu; to prý jest tím nepochopitel-
nější, že úmysl takového stálého zřízení již
po dlouhá leta ve veřejných schůzích se pře-
třásá za souhlasu a přízně jednotlivých po-
slanců. Provedení takové organisace nebylo
dosud jedině proto podniknuto, že nebylo lze
pro usnesení této korporace anebo její výbory
vymoci — exekutivní moc — praví dr. Turn-
wald. Podle usnesení chomutovského sjezdu
mají všechny sjezdy něm. důvěrníků v bu-
doucnu obdržeti stálý útvar a rozčlenění. Jmé-
no „Německého zemského sněmu v Čechách“
zvoleno pro toto stálé zastoupení jen z toho
důvodu, aby také na venekbyl osvěd-
čen pevný úmysl zříditi pro Něm-
ce v Čechách samostatný správný
obvod — dí dr. Turnwald — a blahodárnost
německého zemského sněmu doličuje ještě
všelijak jinak, ale kde vzít pro něj výkonnou
moc, o tom nikde ani zmínky v rozsáhlém
jeho článku.
Němec
doktor
Turnwald
Čechy
Německo
20
article
Tvrzení, že se k svému činu odhodlali
teprvé, když zvěděli, že kníže Thun byl na do-
polední konferenci s Čechy přítomen a se zú-
častnil i meritorního jednání, jest pouhý směšný
bliktr, aní kvartáni by se svému třídnímu, ně-
jaký jich exces vyšetřujícímu nevymlouvali —
takhle! že se kníže Thun vedle předsedy mi-
nisterstva a ministr vnitra vyrovnacích jednáni
zúčastní, toť bylo pevně stanovenou podmín-
kou těchto konferencí. A právě od toho oka-
mžiku, kdy to bylo nade vši pochybu takřka
úřadně prohlášeno — ustaly všechny pusté
útoky na osobu knížete Thuna jak na schůzích,
tak v resolucích i tísku německém s „N. Fr.
Presse“ v čele, aby vzbuzeno bylo zdání, že se
Němci smířili s přítomnosti a účastenstvím
knížete Thuna na konferencích a že tedy upu-
stili od protestů, které by se byly musely s blí-
žícím datem první konference naopak stup-
ňovati a skončiti odmítnutím pozvání vůbec.
V tom případě by ovšem nebylo došlo k „vy-
soce dramatické scéně“, ani hr. Stürgkh ani
kníže Thun by se nebyli propůjčili za její di-
váky a posluchače... Že se tato nejapná in-
trika až do konce provedla, dlužno přičitati
tomu, že tak ohromná nejapnost nebyla za
možnou pokládána a tudiž předvídána.
Thun
Němec
Stürgkh
Čechy
21
article
Pacher a soudrüzi ovšem měli zapotřebí
co nejhlučnějšího škandálu pro jeho dojem na
německý tábor a hojivý účinek na roztržku
způsobenou v stoupenectvu Verbandu Volks-
ratem. Nedostatek politické urbanity, proká-
zané co možná demonstrativním afrontem proti
místodržiteli, získati má německým poslancům
zpět v hojném nadbytku důvěru voličstva, co
ii pozbyli revoltou „Volksratu“, neboť třeba
že dra. Tittu hodně proháněli, s koně jej sho-
díti nedovedli. K vůli tomu nepochybně po-
stavili se pánové tak ochotně za nástroj dru.
Schreinerovi v tom očekávání, že se zase
všechna politická karta v jich vlastním táboře
v jich prospěch obrátí a že situaci opanují.
Co však nesporně a nad slunce jasněji
dokázali, toť fakt, že vyrovnání v Čechách jest
už tou nejposlednější důležitostí, na kterouž
by Němci vzali ohled. Osud dohody jest pánům
na čisto lhostejným přes zřejmé nebezpečí je-
jího zmaru, ano jest pravděpodobno, že s ním
najisto počítají. Co se stane s konferencemi
nadál, na to dnes ještě není dobře vidět, ale
každému, komu byl propůjčen politický náhled,
musí vidět jednu věc: Jak brilantně bychom
dnes ve vyrovnací otázce stáli — ať se její další
vývoj dá jakýmkoli směrem — kdyby šik če-
ských stran, prohlásivších se pro vyrovnání
a vídeňské koníerence obeslav-
ších, byldnesúplný, bezmezerl Stra-
ny českého tábora, které tak neučinily a své
odmítnutí předsedovi ministerstva vzkázaly
Pacher
Titta
Schreiner
Němec
Čechy
Verband Volk
23
article
Bitva u Lipska.
Bitva u Lipska.
V táboře spojenců byla zatím všeobecná
důvěra ve vítězství. Schwarzenberk ještě 16. října
večer rozeslal rozkazy k útoku, který měl býti
nazejtří z rána obnoven, v těch však již přidělena
hlavní úloha Bennigsenoví a Colloredovi, jichž pří-
chod jistě očekáván, na pravém křídle, kdež měl
býti podniknut hlavní útok. Poněvadž však Fran-
couzi z rána nečinně setrvávali ve svých stano-
vištích a Colloredo teprve o desáté hodině přitáhl
odložen útok na druhou hodinu odpolední, Collore-
do pak poslán, aby zesílil levé křídlo. Poněvadž
však na 18. říjen případal výroční den bitvyu
Tarutina z r. 1812, v níž se Bennigsen vyznamenal.
přiměl cat Alexándra Schwárzenberka, že vůbee
útok až na druhý den odložen.
Napoleon z rána radil se s Muratem i se svými
maršály. Všem na rtech lpěla rada ustoupiti, ale
nikdo neodvažoval se ji pronésti. Když však ne-
docházela žádná zpráva o výsledku poslání hraběte
Merveldta, učinil připravy k bitvě. Proti Blüichrovi
určen za vrchního velitele Ney, jemuž dostalo se
posily sborem Reynierovým, maršál Arrighi a pol-
ský generál Dabrowski měli hájiti severozápadní
předměstí lipská. Generálu Bertrandovi, který již
v třetí hodině ranní byl v Lindenavě, rozkázal
Napoleon, aby vyklidil spojence z cest k Sále
Erfurtu vedoucích. Z rozkazu toho zřejma již jest
péče o spořádaný ústup.
Schwarzenberk
Collored
Fran
Collor
Bennigsen
Alexándra
Napoleon
Murat
Merveldt
Ney
Reynierův
Arrighi
Dabrovský
Bertrand
Lipsko
Erfurt
24
article
V plné důvěře ve vítězství, ježto došly zprávy
že vmísí se v boj i Bernadotte, zahájili o deváté
hodině ranní 18. října spojenci útok. K velikému
svému překvapení shledali, že pahorek Kolmherk
o nějž bylo v sobotu krvavě bojováno, byl Fran-
couzi opuštěn, a že tito na celé čáře ustoupili. Ben-
nigsen ihned jal se manévrovati, aby obklíčil levé
křídlo nepřitele. Poněvadž byla domněnka, že Ra-
kušané zamezují Francouzům ústup k Sále, a že
tudíž jim zbývá jediná cesta k Labi, snažil se Ben-
nigsen tuto cestu jim zatarasiti. Následkem tohe
ocitl se maršál Macdonald v tísni u Holzhaus
musil po rozkaze Napoleonově ustoupiti k Stötte-
rici. Ve středu Murat hájil Probstheidu, na nii
spojenci marně hnali po čtyřikráte útokem. O pá-
té hodině předjelo na rozkaz Napoleonův záložní
dělostřelectvo a počalo zkázu chrliti do řad spo-
jeneckých, v téže chvíli však počali spojenci vítě-
ziti na březích řeky Parthy, uzavírajíce rychle ve-
liký poloukruh kolem Lipska. Byl to Bennigsen.
který vytlačil Francouze z nejdůležitějších posie
počal obcházeti jejich levý bok
Tím byla bitva ztracena. Napoleon sváděl v-
nu porážky na přechod asi 3000 Sasů ke spojen-
cům, ale událost tato nerozhodovala: bylť počet
přeběhlíků proti 500.000 bojovníků, v bitvě zu-
častněných, nepatrný a také nebyla jimi vydána
spojencům žádná důležitá posice.
Fran
ben
Francouz
Macdonald
Holzhaus
Napoleonův
Parth
Bennigsen
Napoleon
Sas
Labe
Lipsko
25
article
Den ukončen přechodem spojenců přes Par-
thu, kteří stáli již sotva kilometr od Lipska vzdá-
leni.
Bitva byla pro Francouze ztracena a již bylc
možno pečovati toliko o spořádaný ústup.
Napoleon ve svých svatohelenských pamětech
svaloval příčinu nezbytného již ústupu na nedo-
statek střeliva. Již prý o šesté hodině rozeslal
rozkazy k boji na druhý den. Ale o sedmě hodině
přišel generál dělostřelectva Sorbier a oznamoval
že bylo za dne vystříleno 95.000 kulí, že zásoby
jsou vyčerpány a že zbývá sotva 16.000 ran, jimih
lze střelbu pouze po dvě hodiny udržovati. Čerstvé
zásoby že jsou pohotově toliko v některém vell-
kém zásoblšti. v Magdeburce nebo v Erfurtě. Ta-
to zpráva prý byla příčinou, že rozhodl se Napo-
leon pro ústup k Erfurtu.
Francouz
Napoleon
Lipsko
Erfurta
Napa
Erfurt
rána
26
article
Pozdě v noci vrátil se poražený Caesar do
Lipska a sstoupil na Rossmarktu v Hotelu de
Prusse, odkudž neúnavně a s obdivuhodnou jisto-
tou řídil ústup zmalomyslnělé své armády.
Nestranný úsudek našich dnů, zakládajícís
pamětmi vynikajících současníků, shledává velmi
důležitou příčinu úžasně rychlého Napoleonova pá-
du v odsouzení hodném chování se jeho maršálů
a generálů, namnoze mužů, které geniální císa
povznesl z prachu k nejvyšším hodnostem a k
oslňující výši společenské. Alo spolehlivost maršá-
lů přestávala, jakmile počalo cisaře opouštěti ště-
stí. V předvečer bitvy u Chlumce přiznal se Na.
poleon, že tam, kde on sám velí, vítězství vždy
sklání se k jeho orlůmi, že však nedaří se jemu
tam, kde řídí boj jeho maršálové. V bitvě u Lipska
a zvláště na ústupu z ní, bylo lze říci, že padal
dříve plášť než vévoda.
Přes veškerá pečlivá opatření, jež Napoleon
učinil, nabyl ústup jeho armády povážlivých fo-
rem. Přes jeho rozkazy nebyly zpraveny ani cesty
ani pořízeny potřebné mosty přes Pleissu a El-
steru, ač povaha půdy a obou řek nekladla obtíží
Nebyly ani určeny ulice, kudy vojsko mělo u-
stupovati k Ranštädiské bráně, čímž vyvolán hroz-
ný zmatek. V noci ještě nařídil Napoleon lipské-
mu magistrátu, aby zvláštní deputace vyprosila
si od spojených mocnářů a od knižete Schwarzen-
berka ušetření města. Deputace měla tvrditi, že
přichází z vlastního popudu a že velitel městský
maršál Arrighi, dal jí svolení. V pravdě chtěl Na-
poleon získati čas, aby vojsko své pod ochranou
noci bez úrazu z města převedl na levý břeh El-
sterský, ale naděje tato ztroskotala se o rozhod-
nost spojencův.
Přes Elsteru zbýval jediný most u Lindenavý
k úslupu. 2o rozkaze Napoleonově zůstali maršá
Caesar
Pruss
Napoleon
lipský
Arrighi
Elster
Napoleonův
Lipsko
Chlumec
spojený mocnář
Schwardit
El
27
article
Maedonald, kníže Poniatowski a generál Lauri-
ston v jižním okolí Lipska, aby zadržovali pochod
české armády, velení v městě obdržel maršál
Marmont. Spojenci, soudíce z houževnatého odpo-
ru, jejž včerejšího dne Napoleon po celý den kladl
očekávali, že budou Francouzí Lipsko hájiti a uči-
nili dle toho přípravy. Ale po celou noc ustupo-
vali již Francouzi skrze město a do rána bylo již
100.000 poražených bojovníků na levém břehu el-
sterském. Když z rána Rakušané z jihu a ruský
generál Langeron ze severu udeřilí na Lipsko, ne-
byli Marmont a Reynier již s to, aby pád města
před dokonaným ústupem svých zástupův odvrá-
tili. O deváté hodině ranní chtěl Napoleon sám, po
krátkém rozloučení s králem saským, opustiti mě-
sto, ale již bojováno bylo na boulevardu blíže ny-
nějšího náměstí Augustova, Napoleon pak a jeho
družina musili si pracně klestili cestu k bráně
městské. Na mnohých místech byl vchod do mě-
sťa zbraní vybojován. Rusové dobyli brány Svato-
petrské, Prusové prolomili hradby. Marmont hájil
město až do hodiny s poledne, načež, nechtěje
býti zaskočen, převedl zbytky svého sboru na levý
břeh elsterský.
Poniatowský
Lauri
Marmont
Francouz
Rakušan
Langeron
Reynier
Napoleon
Rus
Svata
Prus
Lipsko
nější náměstí
28
article
Tu však ustupující armádu stihla veliká
nehoda. Napoleon nařídil, aby položeny byly pod-
kopy pod veliký most elsterský na cestě z Lip-
ska k Lindenavě, aby tento v poslední chvíli by
do povětří vyhozen a tím spojencům pronásledo-
vání zabráněno. Úkol tento byl přidělen plukov-
níku Montfortovi, most však vyletěl do povětř
dříve, než vojsko přešlo. Napoleon obvinil plukov-
níka, že nařídil desátníku a čtyřem vojínům, aby
zspálili podkopy, jakmile spatří nepřítele. Část
vojska s 80 děly a několika sty vozů byla ještě n
pravém břehu.
Teď byl zmatek dovršen. Vojácí volali: „Ne-
přítel jest nám v týle a mosty jsou zbořeny!““ Mae-
donaid přeploval, ale byl až do večera pohřešován.
Napoleon
Montfort
Mae
29
article
Lavriston utonul, rovněž i kníže Poniatowski, den
před tím maršálem jmenovaný.
Nesmírné byly oběti, které si na obou stra-
něch vyžádalo obrovské třídenní zápolení. Spo-
jenci želeli 47.000 mrtvých a raněných, mezi nimi
mrtvých 63 důstojníkův a 1964 mužů rakouských.
Francouzů bylo mrtvých a raněných 40.000, zaja-
lých asi 20.000. 30 francouzských generálů padlo
bylo ranéno nebo zajato. Do zajetí upadli maršá-
lové Augereau a Arrighi.
V Praze a vůbec v severozápadních Čechách
věstily již 16. října ustavičné otřesy země, že na
půdě saské došlo k veliké bítvě. „Pražské poštov-
ské noviny“ oznamovaly již večer 19. října, tedy
v poslední den bitevní, na své zadní straně jede-
náctý bulletin spojenců: „Vojsko Jeho Milosti na-
šeho nejmilostivějšího císaře a jeho spojenců do-
bylo pomocí Nejvyššího dne 18. t. m. u Lipska
nad francouzským vojskem pod správou císaře Na-
poleona toho nejdokonalejšího a nejslavnějšího ví-
tězství. Bitva, která toto slavné vítězství za ná-
sledek měla, začala dne 16. t. m. a trvala toho
dno až do pozdního večera. Dne 17. byla přestáv-
ka...“ 20. října přišla do Prahy prvá určitá zprávao
boji dne 18. října, která 21. října úřadní zprávou
byla potvrzena. Tato bezodkladně otištěna, na ná-
rožích nalepena a v divadle oznámena. V pátek
22. října podmaršálek hrabě Neipperk přínesl zprá-
vu zevrubnou, která způsobila, že bylo celé město
večer osvětleno.
Smělé dílo novodobého Caesara bylo bitvou
u Lipska vyvráceno. Co následovalo, bylo jen zá-
polení o čestné modality Napoleonova odstupu
Za několik dnů po bitvě u Lipska zbývala v jeho
poslušenství již jen Francie, proti níž vítězní spo-
jenci čtverým proudem vedli vojska svá.
Dr. J. V. Prášek
Poniatowský
Francouz
Arrighi
Neipperk
Caesar
doktor
J V Prášek
spo
Praha
Čechy
Lipsko
Francie