1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v pátek dne 5. února 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. list
předplácí set
v Praze v admninistraci
na měsíe . . . .
na čtrrt leta . . . . 6 K—
s drojí čonáškou
na měst
a čtvrt lala. . . . 7 K. 50h
ve nlialkách: 2 K 9o
na měsíe.
Poštout
a měsá
ne vr ieie . . . . 9 K 6oi
s drojí zásilkou
::: ke
na měsíe
na čtvrt leke
Praha
5
article
Opět zazářila německá
slušnost!
Opět zazářila německá
slušnost!
Letošní valná hromada priv. rakousko-uher
ské banky ve Vídni podala nový památný důkan
o naduté zarputilosti a bezohledně nespravedli-
vosti zdejších německých hegemonů vůč
národu našemu. Ukázala znovu, kterak ti lidé.
zbohatnuvší většinou z české práce a z českých
zákazníků, troufají si odpláceti národu našemu
zlobou přímo fanatickou a drzosti hakatistů pru-
ských, ať se již hlásíme o rovné s nimi ná-
rodní, politické a kulturní právo svoje v rod-
ných odvěkých vlastech našich, anebo činíme
slušný nárok na přiměřené sobě zastoupení
v kterékoli veřejné instituci státní po boku
jejich.
Privilegovaná rakousko- uherská banka nemá
zajisté ani svým založením, ani svým účelem
býti výhradním majetkem a dědičnou doměnou
pouhých dvou národů této mnohonárodní říše
Němeů a Maďarů: v stanovách její nikde nen
psáno, že by místa v její ředitelstvu, v její ge-
nerální radě byla vyhrazena toliko příslušníkům
německého národa a k tomu doživotně.
Něme
Maďar
Vídeň
6
article
Nicméně za krásných politických poměrů
Cislajtanismu ve skutečnosti po léta tento nešvar
ve správě banky té panoval. Dualismem Maďaři
rozčísli rakouskou banku ve dví a obsadili s
svou uherskou polovinu generální rady » potomky
Arpádovými«, kdežto zdejší německo-hebrejská
plutokracie zmocnila se všech šesti míst zdejší
rakouské generální rady, neberouc pražádného
ohledu na to, že zde žije ještě také 15 millionů
Neněmcův. — Dlouho, až příliš dlouho dal sobě
národ náš tuto křivdu líbit, až konečně se mu
již rezivá pouta bolestně zařezávala v hrud.
takže se loni ústy poslance svého inženýra
Kaftana proti ni ve valné hromadě rakouské
banky ponejprv ozval. Požadavek náš byl vzhle-
dem k síle a národohospodářské zdatnost
šestimillionového národa českého věru skromný
Nežádali jsme než za jediného zástupce
v generální radě banky mezi šesti. Rozumi se,
že němečtí milostpáni byli tímto naším přáním
co nejnemileji překvapení a že je unisono bez
debaty zamítli.
Maďar
Arpádův
Neněmcův
Kaftan
7
article
Generální guvernér banky, Polák Biliňs ki
vysvětloval nám jaksi na omluvu toho příkrého
odmítnutí, že na jednacím pořadu loňské valné
hromady byla výslovně »opětná volba od-
stupujících generálních radů«, takže nebylo
dobře možno některého z těch odstupujících
pánů vyhoditi přes palubu, aby nám učini
místa. —
Jinými slovy: odkázal nás s nárokem naším
»ad calondas graecas« — až kdysi se »škatule
hnou« a buď Moranou nebo podagrou některé
ze šesti těch radních křesel se uprázdní. —
Na programu letošní valné hromady rakousko
uherské banky nebylo ani jediné uprázdněné
stolice mezi generálními rady cislajtánskými.
nýbrž byla jen volba uherských generálních
radů, jich náhradníkův a revisorův. O nějaké
kandidatuře naši nemohlo býti tudíž letos řeči.
Nieméně naši vezdy »dobří súsedé« již po
kolik měsíců k této letošní valné hromadě
rakousko-uherské banky ve svém táboře s ne-
vídaným úsilím mobilisovali, rozesílajíce po všech
německých spořitelnách, záložnách, obeích i sou-
kromnících, pokud jsou akcionáři banky, štváčské
letáky, vyzývající a zapřísahající věrné německé
muže, aby se do jednoho dostavili, poněvadž
prý s české strany chystá se výbojný nájez
na rakouskou banku.
Dlužno prý odrazit separatistické obmysly
Čechův atd. — Agitaci tu řidila zdejší německá
plutokratická koterie s pražským rukavičkářem
»pragermanem« Jos. R. Sobitschkou v čele
a následek její nevídaně čelně navštívená valná
hromada rakouské banky a — nestoudně
arrogantní řeč zmíněného pražského Ger-
mána Sobitschky, plna křivd a jízlivých
pomluv proti národu našemu. — Jakkoli na
valně té hromadě banky bylo českých a kcio-
nářů 98 proti 174 německým ze zemí koruny
Polák
Biliňs
Morana
Čechův
R Sobitschka
Jos
Gera
uherský banka
8
article
české, tedy věru menšina hodná respektu, opo-
vážil se dotčený zástupce německých spořitelen
nieméně co nejdrzeji upírati šestimillionovému
národu českému právo na každékoliv zastou-
pení v rakousko-uherské bance, uváděje pro
našemu požadavku tyto důvody německé pravdy
milovnosti a slušnosti: Kdyby se nám Čechům
přiřknul a vyhradil předem i jen jediný zástupce.
přestala prý by tím svoboda volby, bylo by prý
to obmezením svobody a práva většiny akcio-
nářův. —
Ale hned na to žaloval, jak prý my Če-
chové na sněmu českém utlačujeme po dvace
už let svou většinou ubohé Němce, že jejich
menšině nevyhradíme předem takové zastoupen
v zemském výboru, v komisích a v příslušných
ústavech zemských, jaké by sobě oni přáli.
nýbrž jen z milosti jim dopřáváme dvě místa
v zemském výboru mezi osmi, což prý jest stav
pro ně nesnesitelný, jehož krutosti maji do
syta. —
Vida, od nás Čechů panstvo tedy doma
požaduje, abychom dobrovolně zřekli se svobody
volby a práva každé sněmovní většiny, vyhra-
žujíce jim míst v zemské správě kolik maj
lačných na ně aspírantův, ale když my jednou
žádáme, aby jejich většina v rakousko-uherské
bance dopřála nám pouze jediného generálníh
rady: tu nám odpovídají hrubým výsměchem,
že se nedají obmezovati ve svobodě volby své-
Však nedosti na tom.
Čecho
Němec
uherský banka
9
article
Ale ten drzý německý sobec Sobitschka
opovážil se zlehčovat i hospodářský význam
našeho národa operuje smyšlenými falešnými
dáty z pověstné statistiky »německé autority«
prof. Wiesera, chvástaje se, že prý Němci prot
nám v zemích koruny české jsou hospodářsky
i finančně stokrát mohutnějšími a bohatšími, že
prý plati přes 50 procent všech daní přímých
a nepřímých, takže kdyby došlo na zastoupení
národnosti v generální radě rakousko-uherské
banky, zasluhovali by Němci »ze sudetských
zemí« míti v ní aspoň dva zástupce, my
Čechové však ani jediného. — Jak dovedl
našinci ve valné hromadě rakouské banky
pod dojmem takých impertinencí a invektiv
tou měrou se opanovat, jako učinili, nad
tím věru možno užasnouti. — Lzeto
vysvětliti jen tím, že postřehli zřejmý provoka-
térský úmysl sehnaných německých kompaňonů
Sobitschkových a proto nechtěli naschvál štvá-
čům učinit po vůli, nýbrž měli za to, že lépe
prospějí spravedlivé věci našeho národa, když
ovládnuvše hněvu svého odpovědí klidným, věc-
ným způsobem k obraně její, aby před soudem
veškeré veřejnosti drasticky se objevilo, kdo tu
opět vrhá paličskou pochodeň svárův a bojů
nových, kdo tu křivými hanobami uráží a na-
padá důležitý národ, kdo mu nepřeje v nezři-
zené zpupnosti a zlobě sebe menšího práva v
státě vedle sebe. Že jest to ona koterie něme-
ckých zdejších vlastiškůdců, s níž není žádně
rozumné řeči, žádného spravedlivého vyrovnání
profesor
Wieser
Němec
Čecho
Sobitschkový
rakouskýuherský banka
10
article
Delegace.
Delegace.
Z Vídně, 4. února.
Dvě vlastnosti zdědil baron Burian,
„ministr-krajan pro země zabrané“, po svém ze-
mřelém předchůdci Benjaminu Kálayovi: vý
mluvnost v několika jazycích a snahu, chválit
vlastní dílo v Bosně a Hercegovině — snahu
která budí zdání samolibosti. Bylo by lépe, kdyby
nevycházela z vládních lavic, nýbrž z řad de
legátů.
Jest ovšem veliký rozdíl ve způsobu mluvy
nynějšího a posledního společného ministrafi
nancí. Tento rád se vznášel do romantických
výšin t. zv. velké politiky, Burian je prostší. Zů-
stává na prosaické půdě praktického života
všedních událostí a zjevů, velké přoblémy ne-
chávaje stranou a vyhýbaje se jim. Naším přá-
ním jest, aby nebyl mechanickým pokračovate-
lem, nýbrž aby šel cestami, které vyhovují ná-
rodní a náboženské povaze zemí, jeho
vrchní správě svěřených a přítrž učinil nepotismu
a protekčnímu systému, jenž jednostranným nad-
držováním poškozuje celek. Jeho debut byl
krátký. Ještě před 10 lety bylo jinak při roz-
pravě o úvěru okupačním . ..
Zejtra projedná se rozpočet vojenské ma-
riny. Rozpočet podmaršálka Pitreicha —
nejdůležitější — bude posledním. Podobá se
že Němci hodlají na přetřes uvésti známý
reservátní rozkaz ministra vojenství.
Burian
Kálay
Pitreich
Němec
Vídeň
Boseň a Hercegovina
11
article
Z Vídně, 4. února. (C.- B.)
V plenární schůzi rakouské rokovalo
dál o úvěru okupačním.
Ministr bar. Burian odpovídal na nejdůležitějš
stesky a návrhy řečníků a prohlásil především, že
požadované předložení smluv o kácení lesů bylo by
jednak nemožným, poněvadž musilo by se předložit
asi 40 velikých smluv, jednak bezučelným, poněvadž
běží o smlouvy úplně právoplatné, o nichž delegace
nemůže podati víc ani dobrozdání, ani je nemůže
schváliti.
Neodhalily by také nijaké tajemství; neobsahuji
nic víc, než co sdělil ve výboru. Kontrola jejich pro
vádění je neobyčejně přísná. Ceny docílené zemskou
vládou jsou co možná vysoké a dle dobrozdání od
borníků takové, jakých docilují rakouští majítelé les
za podobných okolností. Lituje konkurence s rakou-
ským vývozem, ale bosenskou soutéž nelze odstra-
niti. Bylo by prý lépe, kdyby majitelé rakouských
lesů zjednali si tak odbyt jako Bosna. Tamější
správa musí dodržovati uzavřené smlouvy.
Ministr snaží se vyvraceti výtky del. Biankina.
Za 25 let nemohla se kulturní práce v zabraném
území provésti. Co třeba ještě učiniti, vláda má
dobré paměti. Biankinovy stesky na marnění státním
statkem a škodné hospodářství zemské vlády odpo-
rují chvále o moudrosti a nadání + ministra Kállaye.
Nařízení o vystěhovalectví z r. 1903 platilo pro
tehdejší poměry. Když emigrace přestala, dosáhlo
svého úkolu.
Burian
Biankinův
Kállay
Vídeň
12
article
Každému vystěhovalci povoluje se na jeho po-
žádání návrat, ale amnestie pro sprosté zločiny po
voliti nelze. Vyvrací tvrzení o špatných cenách př
koupi tabáku a konfiskaci lesů při okupaci za lesy
státní. Bosenské obyvatelstvo užívá 58 proc. veške
rých lesů, a služebnosti šetří se co nejsvědomitěji
O zrušení desátku odkazuje na své vývody vý
borové o berní opravu. Na zvýšení pozemkové daně
při paušalování se nemyslí. Školství věnuje se nále
žitá pozornost a náklad na ně vzrůstá. Totéž plati
o sociálních reformách. Býv. ministr Kallay chystal
se zavésti krajské rady, ale věc musila odročiti se
pro jiné naléhavé záležitosti. Ubezpečuje, že vláda
poskytce cirkevní samosprávu nejen pravostavným,
ale také druhým vyznáním a doufá, že docíli se
shody také s mohamedány. Pokud týká se svobody
tisku, vláda uznává požadavky doby a přání obyva-
telstva. Bosenské noviny nepotlačují se, spolky
vzkvétají. Vláda přičiňuje se, aby bosenští lidé věno-
vali se zemské službě a poskytuje také stipendia
k jich vzdělání. Z bosenských úřadníků je 7290
Rakušanův a Uhrův, ostatek domácí, celkem však
80% Slovanů. Každý zemský úřadník musí být
mocen zemské řeči nebo se ji do roka naučiti. Bez-
podstatna je obava del. dra Kramáře, že nedostanou
se do zemské služby sludečni, již núčastnili se de-
monstrací; mnozí jsou již úřadniky. Rozdělení justice
a administrace je prakticky již provedeno a provede
se theoreticky, jak to prostředky dovolí. Kolonisace
je z většího dílu již ukončena a přivedla do za-
braných zemí přes 16.000 duší. Nyní dovoluje se jen
dle zákona. Vytknuv stanoviště vlády k předložení
závěrečných účlů, praví, že společná vláda nemůže
dáti podnětu k změně dosavadního stavu.
Kallay
Rakušanův
Uhrův
Kramář
13
article
Úzkokolejné dráhy se v Bosně znamenitě osvěd-
čily vzhledem k nedostatečným hmotným prostřed-
kům. Až těchto bude více, mohou se dosavadní trati
změniti v normálně kolejné. Zmíniv se ještě o vý-
vozu dříví a Sideričově případě, přiznal, že pravidla
o přestupování na jinou víru musí se revidovat
opravit, aby nebylo žádných třenic, neboť náboženské
poměry nejsou ministrovi lhostejny a chce zabez-
pečiti každému vyznání svobodu v jeho oboru. Bo-
senská vláda slouží obecné náboženské svobodě, jež
je zaručena v zemi všem třem vyznáním. (Pochvala.
Referent dr. Šusteršič ve svém doslovu dovo
lával se opět předlohy závěrečných účtů — k infor
maci — zrovna tak, jako se předkládá delegacím
každý rok rozpočet zabraných zemí, třeba už byly
císařem schváleny. Poukazuje na zlé následky dře-
vařské soutěže bosenské na Krajinu a doufá, že se
jí udělá přítrž.
V zevrubném rokování delegát Blankini
brojil proti ministrovi, že nechtěl smýti viny, jež se
shledávají na bosenské správě. Nalehů, aby se pře-
kazily smlouvy o kácení lesů v zabraných zemích.
Sideričův
doktor
Šusteršič
Krajina
Blankini
Boseň
14
article
Dokud se tak nestane, zůstane osud těchto zemí ta-
jemstvím a obyvatelstvo má právoo něm mluviti
Činy předchůdcovy nemohou doporučovati nástupce.
neboť lze souditi, že bude pokračovati v maďarském
imperialismu. Odkazuje-li ministr na soud, odpovídá
on na to, že parlament je tribuna, s níž můžeme
pohnati k zodpovědnosti také ministry. Svá dala
o vystěhovalectví nevzal z memoranda bosensko-
hercegovského výboru v Cařihradě, nýbrž použi
k tomu novějších případů.
Je povděčen, že vyslěhovalcům povoluje se ná
vrat do vlasti. Ministrovy vývody o cenách tabáku
nesrovnávají se se skutečností což by mohl doká-
zati sty tabáčních licenci. Rád by, aby ministr řek
určitě, kdy desátek bude zrušen. Lituje, že nepod-
poruje se zřizování zemědělských spolkův a rád by
aby krajské rady se skulečně zavedly. Na mohame
dánské žaloby se dosud nedbalo. Bývalo by mu mi
lejší, kdyby místo o tiskovém zákoně ministr byi
řekl, že odstraní hned prejudicie k censuře. Dělá
křivdu hr. Khuenovi, tvrdil li, že bosenští sludent
jsou ve Vídni pod lepší dohlídkou, než v Záhřebě
neboť se tam postaral o znamenitou dohlídku na stu-
denty. Protestuje proti úřadní němčině v zemské
správě bosenské a doufá, že ministr odstraní zlo-
řády, jež řečník vytkl, a dá se v zabraných zemích
jiným směrem pro upokojení obyvatelstva.
Ref. dr. Šusteršič sřekl se doslovu, načež
okupační úvěr byl schválen.
Referent ryt. D. Abrahamowicz zavádí ro-
kování o rozpočtu společného minister-
stva financí a doporučuje jej k přijetí.
Del. dr. Sylvester v zájmu parlamentarismu by
rád, aby se předložily účty centrálných aktiv. Ať sn
společná vláda vyžádá na obou vládách příslušná
zmocnění. Mysli, že garancie za hosenské dráhy by
mohly převzít obě polovice říše dle jejich intereso-
vých sfer.
Ref
doktor
Šusteršič
D Abrahamowicz
Del
Sylvester
Cařihrad
Khuen
Vídeň
Záhřeb
15
article
Ministr bar. Burian opakuje, co řekl o té věci již
ve výboro, že bez příkazu obou vlád nelze podat úcee
o aktivech. Tyto však svého času vyslovily se prot
účtování na jednom místě. Věc mohla by se pře-
nésti v rakouském i uherském parlamentu a uvidí se
co se stane. On prý nikdy nevzpírá se složení účtů.
Záloha 16 mill, ze společných aktiv je garančním při-
platkem na zúročení a úmor předposlední železniční
půjčky. Takové záruky za příští bosenské železnice
mohly by se snadno rozvrhnouti na obě polovice
říše, avšak podnět k tomu by musil vycházeti od obou
vlád. Avšak nesnadno bude rozhodnouti, na kter
železnici jedné nebo druhé části říše více záleží.
Referent ryt. Abrahamowicz poznamenává, že se
musí zjednati světlo v záležitosti předlohy účtů cen-
trálních aktiv. Rozdělená garancie za bosenské dráhy
není možná.
Rozpočet společného ministerstva financí potom
schválen; rovněž rozpočty vojenského fondu ve správě
společného ministerstva financí vzaty na vědomí.
Ref. ryt. Abrahamowicz referoval dále
o rozpočtu společné vrchní účtárny n
r. 1904 a dodatečném úvěru k rozpočtu na r. 1903
Oba schváleny bez debaty.
Rovněž přijata resoluce, jíž vláda se vyzývá.
aby podala kompetentním zákonodárným sborům
předlohu o postavení a působení společné vrchní
účtárny.
Del. hr. Kottulinski referoval o účetních
závěrkách a společných výdajích a příjmech vr
1901 a konstatoval, že překročené rozpočty uznány
oprávněnými.
Návrhy na indemnilu za překročení rozpočtu, na
přenešení úvěrních zbytků na účet r. 1902 a stran
rozvržení řádných výdajů na obě polovice říše byly
schváleny bez debaty a tím byl denní pořad odbyt
Přiští schůze bude zejtra. Na programuje
rozpočet vojenského námořnictva.
Burian
Abrahamowicz
Del
16
article
Výbor uherské delegace pro zahraničné zále
žitosti začal rokovati o rozpočtu ministerstv
zahraničních věcí.
Ref. dr. Falk považuje zprávy o obnovení tro
spolku za nejradostnější projev ministrova výkladu
Zmínka o poměru k Rusku dosvědčuje opětně mini
strovo vyjádření, že trojspolek není pouze zárukou
míru, ale poskytuje také naší říši mnohé výhody
aniž by obmezoval její svobodu taky kde se jedná
o zvláštní zájmy. Schvaluje východní politiku pro-
vozovanou ve spolku s Ruskem, soudí však, že
smluvené reformy provádějí se zvolna, takže možná, ž
revoluční živly, nečekajíce, až se ukončí tato pokojná
akce, chopí se opět zbraně. Plá se ministra, je-li pro
tento případ pevná smlouva s Ruskem a postaráno-li
o vše, čeho třeba, abychom snad z jara nebyli pře-
kvapeni událostmi. Nežádá konkretní odpovědí a
spokojí se úplně, řekne li ministr, že je postaráno
pro všemožné případy a je zabezpečen svorný postu
naší říše s Ruskem a přislušný souhlas signatárných
mocností. O vetu při papežské volbě uherská dele-
gace — dle jeho náhledu — nemá co mluviti, nebot
přísluší výhradně rakouskému císaři a uherská dele-
gace může vyslovit jen povděk, že papežská volba
upokojila věřící katolické církve a dává oprávněnou
naději, že dávný upřímný poměr mezi naší říšía
papežstvím nezkalí se ani v budoucnosti. Navrhuje,
aby delegace vyslovila souhlas s dosavadní zahra-
niční politikou, uznání i důvěru jejímu správcia
přijala rozpočet za podklad zevrubné debaly.
Del. Ugron nemá nedůvěru k ministrovi, ale k
jeho politice. Popírá panovníkovi právo veta při
volbě papeže a nesouhlasí s příslušnými vývody
ministrovými. Věcné poznámky vyhražuje si pr
plenární schůzi.
Del. Gejza Pap souhlasi s referentským návr
bem na projev důvěry správě zahraničných věei
Ref
doktor
Falk
Gejza Pap
Rusko
17
article
V drobném prodejir
ranní číslo o sobě .
edpolední . . . . . . . za 2h
Ve flialkách na vezkově-
ranní číslo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . Sh
Inserát
plati so hotově napře
Předplaoeni a insnrty přijímá admini-
stranu v Marianské ulici čl. a.
Tam nachásají se těž redakee
Uiskárns a expedice . Národnich Listů“.
Rukopisy sv nevrnosjl.
18
article
Prosí ministra, by sledoval pozorně hnutí na Bal-
káně, tím spíše, proto že působí neblaze také na
obyvatelstvo jihouherské, pokud je slovanské ná-
rodnosti.
Del. Rakovszky uznává tíži výkladu o balkánské
otázce, ale rád by, aby ministr zodpověděl konkretně
dané olázky v důvěrném kruhu. Veto při volbě pa-
peže nepřísluší ani uherskému králi ani rakouskému
císaři. Ministr vyrazil svými námitkami otevřené
dvéře. Schvaluje rozpočet, ale delegace — dle jeho
náhledu — není oprávněna k projevu důvěry.
Ministr hr. Goluchowski chce odpověděti nejprv
na dotaz referentův, jeli s Ruskem zvláštní smlouva
pro případ, že by se reformní akce zmařila. Odpoví
delegátům zcela otevřeně. Ať se politika jeho kriti-
suje, ale nelze ji vyčitati nedostatek upřímnosti a
otevřenosti. Je pravda, že od mürzstegských usnešení
minuly již měsíce — snad dlouhá a snad ztracená
doba. Avšak v Turecku stavi se do cesty mnoho
překálek a tu sluší připustiti, že se také již vykonalo
leccos, co má praktickou cenu. Ministr klade velkou
váhu na reorganisaci četnictva, protože se jí upokoji
obyvatelstvo, vidouc, že mocnosti starají se o jeho
osud a že bude chráněno před násilností tureckých
úřadů. Reorganisace četnictva vyžadovala mnoho
předběžných prací. Musil se vypracovati program,
s jehož schválením turecká vláda otálela až loni do
listopadu. Potom bylo třeba postarati se o způsobi-
lého šefa četnictva a vypracovati četnický řád. Šef
ilalský general a jeho příručí se strany mocnosti
jsou již v Cařihradě.
Goluchowský
Bala
Rusko
Turecko
Cařihrad
19
article
Nyní přistoupí se k dalšímu provádění programu
a ustanoví počet zahraničných důstojníků a pod-
důstojníků instruktorů. Arci makedonské výbory ne-
ustávají ve své činnosti a pro příští dobu předpo-
vídá se nová akce. Tvrdí se, že se reformy nepro-
vedou. To působí nepokoj a jsou obavy, že to po-
vede k dalším konfliktům. Ony předpovědi jsou bez-
podstatny. Až reformní akce bude uskutečněna, na-
stane upokojení a vznikající snad hnutí nenabude
větších rozměrů. Možná však, že nastane také případ,
o němž referent Falk se zmínil. Konkretních úmluv
s Ruskem o tom, co by se po tom státi mělo,
dosud není, protože nelze míti na zřeteli všecky
možné eventuality. Jisto je však, že ani my ani
Rusko nezamýšlíme na výboj, jsme odhodlání zacho-
vati status quo, napomínáme balkánské obyvale lstvo
ke klidu a troufáme, že s důvěrou vyčká provedení
reformního díla.
Kdyby bylo třeba jíti o krok dále, jest jisto, že
jsme za jedno s ruským kabinetem v pevném úmyslu,
zůstati v úzkém styku svorně i ve všech otázkách.
Půjdeme ruku v ruce, starajíce se o vše, čeho bude
třeba. Jak se věci utváří, nemůže říci nikdo. Nej-
důležitějším je však, aby byla úplná důvěra mezi
Vídní a Petrohradem, abychom byli ve stálém styku
a odhodláni setrvati také v budoucnosti na jedné
dráze a vyvarovati vážnější komplikace.
O vetu odkazuje ministr na svůj výklad a za-
znamenává naproti del. Ugronovi, že vykonávání vý-
lučných práv vždy příslušelo nositeli habsburské ko-
runy. Právo veta nepominulo r. 1804 s římsko-kato-
lickou říší německého národa, vykonaloť se také vr.
1821. Pochybuje, že city katolíků byly vetem ura-
ženy, jak del. Rakovszky tvrdil.
Falk
Rakovszky
Rusko
Vídeň
Petrohrad
20
article
Delegátu Papovi odpovídá, že nelze rozděliti
sludium chovanců konsulátní akademie z příčin vy-
chovatelských, vychování jejich není jednostranné,
podnikaji se studijní cesty do Uher a také on (mi-
nistr) přeje si, by více uherských příslušníků věno-
valo se konsulátní službě, neboť jich je dosud nedo-
statek. Obchodní komory v cizině rakouští a uherští
příslušníci zřizují samoděk; ministerstvo nemá na
ně žádného vlivu, ale poskytuje jim podpory.
Předseda ministerstva hr. Tisza praví, že veto
nepřísluší uberskému králi, avšak ministr nepřestoupil
obor své působnosti a jednal zcela správně, použiv
veta rakouského císaře jako orgán k tomu opráv-
něný.
Pap
Uhry
21
article
Rozpočet přijat potom s navrženým projevem
důvěry a přešlo se k rokování zevrubnému.
V něm podával ministr hr. Goluchowski
opětně objasnění, prohlásiv mimo jiné, že výlohy na
konsuláty budou se budoucně množiti, že požadavky
stále se zvětšují a obě vlády obnovují stále přání,
by se konsuláty rozmnožovaly. O francouzských ře-
holích na Východě pravil, že následkem opatření ve
Francii proti nim provedených budou pracovati tím
intensivněji na Východě. Jsou velice bohaty a školy,
jež zřizují, dostávají také podpory od francouzské
vlády a kongregace de propaganda fide. Založí-li
naše řehole školy na Východě, budeme je zajisté
také podporovati.
Na rozdělení konsulátní akademie není pomy-
šlení. Kdyby snad později bylo třeba zříditi
Ubrách zvláštní akademii, nelze zatím přodvídati.
Na námitku del. Rakovszkého proti pol. 9000 korun
na umístění washingtonského vyslanectva v letní
villegiatuře poznamenává, že dotace tohoto vyslane-
ctva je skrovná. Ostatně tráví prý všichni vyslanci
léto mimo Washington a proto musí se dle toho
říditi také vyslanec rakouský. Podobné poměry jsou
též jinde, na př. v Bukurešti.
Rozpočet ministerstva zahraničních věcí byl po-
tom přijat také v debatě zevrubné bez
změny.
Goluchowský
Francie
Washington
Bukurešť
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Na zawsze!
Ku premiéře dramatu Lucyana Rydela v Národnín
divadle.
Malíř Grotiger ve své »Vojně« a »Lithu-
aníi« podal skutečnou báseň, z níž proniká sten
národa zkrušeného, jemuž sojezyzna« a »wol-
noše« stala se slovem zakázaným. Z obrazů Grolt-
gerových mluví bolest výrazem porážejícím. Ná-
rod polský po prvém svém nešťastném pokuse
o znovuzbudování vlasti rozervané dožil v letech
třicátých útrap nových. Paskievič zlomil odboj
království, donutil silnou rukou Litvu, aby se
poddala. V Polsku nastalo dusné, mrtvé ticho,
Co platny byly pozdější úlevy, amnestie, uvolnění
svobody za cara Alexandra II. 1 Rána utržená
byla příliš hluboká, jitřila stále a popuzovala
k novému vzpínání sil, podněcovala k odvetě.
V dubnu r. 1861 vyrazila dávná bolest varšav-
skou bouří, jež byla předzvěstí nového povstání.
Nedovedla je stlumiti ani již úplná autonomie
Polsky, povolená carem. Marny byly umírněné
snahy »Bilých«, radicí k rozvaze. Radikální
strana »červených« nabyla vrchu, povstání vy-
puklo 4. dubna 1863 vši silou. Strženi proudem
na konec i umírnění. Vše se hrne pod prapory
povstalecké, v čele Maryan Langiewicz. Ale vš
marno. Marně krvácejí synové Polsky, povstání
je udušeno. Nastává doba útisků a persekuci.
Legie pokořených povstalců táhnou do vyhnan-
stvi, hynou v žalářích a na popravištích, prchaj
v cizinu. Co zbylo, úpí v útisku horším přede-
šlých. Nevýslovný bol z těch udalostí vzešlý lze
vyčísti z obrazů.
A táž hluboká strasť je i obsahem scěni-
ekého ličení poety Rydela. Jak blizké tu byl
Lucyan Rydel
Grotiger
Langiewicz
Rydel
Litva
Polsko
Marna
Národnín divadlo
23
article
nebezpečí, hluchého bombastu slova, prázdné
sentimentální fráze, vypočtěné na mělkou vznětli-
vost nemyslícího hlediště. Však poeta Lucyan
Rydel, autor dramatu »Na vždy«, přidružil se
šťastně k poetovi štětce Groltgerovi. Neuložil si
vzbuzovati laciný effekt vzrušujícími výjevy histo-
rické látky, nýbrž snažil se proniknouti hloub do
duše lidu a ukázati jaksi niternou stránku dějů
neblahého povstání z r. 1863. »Vše tu chvěje
se bolestí, dusí se v slzách; ale vše vysloveno
je prostě a upřímně. Není tu frásí, není nie
zužitého, sevšednělého. Neštěstí rodin, neštěst
národa mluví tu dojemným hlasem, nikoliv do-
těrným křikem. Autor nikde netiskne pedál, ne-
tluče v klávesy; ale každý akkord tlačí se přímo
k srdci. Je to smutné od počátku až ke konci,
ale není falešného pathosu, ani laciné fráse . ..«
Tak charakterisuje drama Rydlovo polský kritik
hr. St. Tsrnowski.
Rydel předvádí jednu z mnoha tragedií,
jež přivodilo povstání. Jeden z těch, kteří po-
zvedli zbraň na osvobození vlasti zavezen na
Sibíř, strádá daleko v dolech nerčínských. Doma
zanechal staré rodiče, jichž majetek následkem
povstání jest zničen, zanechal nevěstu se starou
churavou matkou; divka vidí ve svém ženichu
hrdinu, ověnčeného gloriolou slávy. Tu ze
Sibiře dojde zvěst, že vypovězenci se vzbouřili
a hrdina její padl. Pochovala jej ve svém srdci
vyplnil celou její duši. Zvěstí o smrti synově
sklácen ve hrob otec. Matka donucena finanč-
ními nesnázemi prodala statek, jehož nový
majitel uchází se o ruku nešťastné nevěsty.
Dívka, aby uspokojila matku, nad hrobem již
stojící, po dlouhém váhání svolí, stane se ženou
muže, jejž nemiluje. Pověděla před sňatkem vše
otevřeně svému nastávajícímu choti. Ten dou fá,
že rána v duši dobrotou jeho bude zahojena.
Lucyan Rydel
Rydlův
Rydel
St . Tsrnowski
Sibiř
24
article
Marně však. Tu v dusný klid nešťastného man-
želství uhodí překvapující zvěst. Roman-hrdina
žije, zvěst o smrti jeho byla klamná. Vrací se
jako uprchlik a vehází v rodný dům jako cizi
nec. Žena ho poznává a hrob v duši, do něhož
uzavřela jeho památku, se otevírá. »Roman
žije!« Naděje nového života a všecka zoufalost
neblahé situace ozývá se v tom výkřiku. Muž
i žena poznávají bezměrnou hloubku svého ne-
štěstí. Muž vidí, jak nepatrným je sám v očíeh
ženy proti tomu, jemuž žena srdce svoje věno-
vala a jenž náhle se vrací ověnčen korunou
mučennickou. Uvažuje o tom v rozmluvě s ní
Já cítil dobře, marný boj že všaký
a nešel jsem — Ti všickni na zázraky
jen čekali, — ti mladí hrdinové,
tém jenom přelud mysl zastřel mraky ..
Já chám jen — zůstal jsem a ořu, seji
v tu polskou zemi, sloužím v jiném směru
té naší věci — snad i rozumněji.
Kdo lepší Polák — Bůh jen soudí věru.
Je muž jiného směru, než který vedl k po-
vstání a národnímu neštěsti. V duši ženině
vyšlehl plamen dávné lásky. Je hotova roze-
rvati pouta, jež ji víží. Půjde, kam ji srdee
volá. V té chvíli přelomu vnikají do dvoree
stihatelé Romanovi. Tu náhle muž, jenž blouz-
nivé ženě zdál se dosud tak všedním a neměl
v hlavě než »ehlopy, snopy, kopy«, objeví se
v novém světle. Zapomíná všech osobních
ohledů, zapomíná, že ten, o něhož běží, je
vlastně jeho sokem a hotoví se, viděti v něm
jen muže, jenž pro vlast trpěl a jejž třeba za-
chrániti. A náhle lhostejný, všední na oko
muž stává se hrdinou. Uprehlika nelze jinak
zachrániti, než nasazením vlastní osoby. Muž
neváká, dá se odvésti za svého soupeře. Jaká
sila sebezapření!. Nékdejší milenci jsou volni.
Roman
Polák
Romanus
Roman žít
25
article
Mohli by si nyní náležeti, však oba cítí, že
skutkem tak velké mravní síly rozevřela se
mezi nimi propasť ještě větší, než byla dříve
manželská pouta. Teď teprve cíti se navždy
od sebe odloučeni. Roman odchází, sám se
vydává v ruce stihatelův a osvobodí šlechetného
lupiče svého štěstí. Tak jedna šlechetnost po-
ráží druhou. Jaký bude příští poměr obou
manželů? O lásce marno mluviti. Třeba jim
nového pojítka — a tím bude práce pro dobr
milované vlasti. —
Toť asi dějové jádro Rydlova dramatu.
Takový výjev z Groligerova obrazu. Není tu
přímo postaveno na scénu neštěstí Polsky z roku
1863, ale eítí se po každém obratu seény jako
v těch kresbách Grollgerových, kde ženy plačíci
v smutku nad otevřeným listem, nebo stojieí
s děckem pode zdí vězení mluví samy němě
celé děje. A Roman sám je z těch, jež zo-
brazil Grotlger ve svém »Pochodu na Sibíř«.
Děj rozvijí se tak, že napjetí se neustále
stupňuje. Změna situae důvodně sama ze seb
vyplývá. Umělého effektu není. Myslíme, že
u nás, kteři jsme přec opodál citům, jež za-
chvivají srdcem polským při vzpomínce na udá-
lostí r. 1863 najde práce Rydlova živé ozvěny
všelidským obsahem svého mravního zápasu.
Na král. divadle ve Štokholmě přijalo bylo právě
v těchto dnech drama Rydlovo nadšeně.
Lucyan Rydel jest zajímavou postavou v mo-
derní literatuře polské. Již před dvacátým svým
rokem vystoupil na zápasiště literární. Již v prv-
ních ukázkách jeho tvorby patrna byla hluboká
síla výrazu. Málo jest těch, kteří by se mu
mohli vyrovnati třpytivou a jadrnou dikcí a či-
stotou jazyka. Koncepční talent jeho uplatnil se
teprve pracemi dramatickými. Ač prvé práce
scénické (»Z dobrego serca«, »Na marne«,
Roman
Rydlův
Groligerův
Roman sám
Lucyan Rydel
Polsko
Grollgerový
26
article
»Matka«, »Dies irae«) připomínaly ještě přília
vliv Maeterlinekův, přece již ukázaly, že Rydel
nebude jenom effemerním zjevem na polském
Parnasse. A očekávání nezklamalo. Dobyvsi
první ceny v dramatickém konkurse Ig. Paderew-
ského dramalickou básní »Začarované koloe
(v překladu Vondráčka nedávno s úspěchem pro-
vedeno v Plzni) rázem vyšvíhl se do prvých
řad polských dramatiků. V r. 1902 napsal asi
pod vlívem události wrzesieúských drama »Jeňcy«
(Zajatci). Látka z bojů polabských Slovanů
s Němci. Censura však nepřipustila drama na
scénu. Poslední práce Rydlova jest »Na zawsze«
(Na vždy), před jehož premiérou na Národním
divadle stojíme.
Znamenitým lyrikem ukázal se Rydel v po-
slední sbírce básní »Mojej žonie«. Jednoduchými
prostými prostředky dociluje tu vyvrcholeného
úspěchu.
Lucyan Rydel narodil se r. 1870 v Kra-
kově jako syn znamenitého okulisty dra. Lucyana
Rydla. Vystudovav v Krakově a dosáhnuv tu
hodnosti doktora práv, oddal se studiím litera-
tury a umění, pobyl v Berlině a v Pařiži. Pro-
cestovav skoro celou Evropu, vrátil se do vlasti.
Před třemi roky oženil se s prostou vesnickou
dívkou, sestrou ženy malíře Tetmajera Wlodzi-
mira, s níž šťastně žije v roztomilém svém zátiší
ve vsi Toních u Krakova. Je z předních pio-
nérů myšlenky obrození Polsky na podkladě
lidovém a nadšeným horlitelem pro shodu česko-
polskou. V ní nevidí jen nestálé politické heslo,
nýbrž dějinnou nutnost. Shodu neznamená však
v jednostranné konstelaci politických činitelů,
nýbrž v důkladném vzájemném prolnutí sebe,
obou bratrských národů ve všech odvětvích
života.
Ambassador.
Maeterlinekův
Rydel
Vondráček
Jeňcy
Němec
Rydlův
Lucyan Rydel
Lucyan Rydl
Tetmajer Wlodzi
Matek
Plzeň
Krakov
Berlín
Evropa
Tone
Polsko
Dies irae