ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 f1a1b250-75a2-11dc-9375-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 30 celkem · entity: place 32, work 2, person 62, org 7
1 masthead
Ročník XXXXVIII.
2 masthead
V Praze, ve čtvrtek 7. května 1909.
Praha
3 masthead
Číslo 126.
4 article
Na rannt a odpol. Hiot přodpláci sv v Praze v admininárni an . . . . — na čtrrt lola s drojí donélkos na měst s dvt 1t . . . . 7 K o0 h ve slislkách 2 K 30h na něsk . Poštout sk čtvrt leta . . . . 9 K o0n s drejí zásilkee na měsie nrrí ai
svatý v Praga
5 title
Dnešní čislo pro Prahu le o 10 stranách.
Praha
6 article Ve chvíli před rozhodnutím.
Ve chvíli před rozhodnutím. »V pátek chodí všechno nazpátek«, tvrdi staré prostonárodní přísloví, ale oficiosové vídeňští se těší, že zejtřejší pátek bude pro ministerského předsedu dnem šťastným, neb toho dne bude prý míti baron Beck již na- jisto sehnánu spolehlivou dvoutřetin- nou většinu pro pilný návrh Kolowratův na rozmnožení počtu nováčků cislajtánské obrany zemské o 5000 mužů ročně. A na tom mu ovšem té doby záleží přede vším ostatním; na tom prý visí vůbec jeh osud... Neboť mocní kruhové vojenšte nemohou se již zvýšení toho ani dočkat, na- léhají na ně jako na nezbytnost neodkladnou a nejpilnější, ba chtějí je míti »skvěle vy- bojováno« — již k vůli Maďarům.
Beck Kolovratův Maďar
7 article
Až dosud byla však vyhlídka na sehnán takové imposantní většiny velice pochybna Třetina všech sněmovníků (516) činí 172 Nuže, do toho počtu nescházelo oposici tak mnoho hlasů; prý jen asi 12. Jakmile by tedy z vládních stran — ať česká, či kře- sťansko-sociální neb německo-liberální v roz- hodné chvíli vládě Beckově vypřáhla a před hlasováním ze sněmovny vyšla, — byl by osud návrhu Kolowratova a tím i osud Beckův zpečetěn; nezbývalo než buď od stoupit, anebo sněmovnu domů poslat a zvý šený kontingent nováčků nařídit paragrafem 14 A německá panstvíchtivost, znovu zjitřená rozlačněným všeněmeckým chauvinismem ně- meckých poslancův z Čech, vyčihala příznivé chvíle, aby nasadila milému bar. Beckovi bambitku na prsa, řkouc: »Buď zrušíš jazy ková nařízení Stremayrova pro uzavřené ně- mecké území v Čechách, anebo ti nepovolíme žádané zvýšení kontingentu zeměbrany.« Za tímto účelem aranžovány německým »Volksratem« všechny ty pohoršlivé atentáty německých soudcův v Chebsku, Karlových Varech, Jáchymově atd. proti poslednímu zbytku rovného práva našeho jazyka v celém království a všechno zuřivé denunciantské brojení proti soudcům a úřadníkům našim. chtějícím na základé platných zákonův v na šich krajích úřadovati i »vnitřně« po česku.
Kolovratův Beckův Beck Čechy Chebsko Karlová Vary Jáchymov
8 article
Opovážlivý tento nájezd na staré, zá- kony podepřené právo jazyka našeho ovšem musil svrchovaně pobouřit právní jako ná- rodní cit všeho národa našeho a tak došlo k odezvě s naší strany, k obraně rozbodné i důstojné spravedlivé věci naši na žulové půdě práva a zákona. Vláda nemohla upříti. že pravda i právo jest v té při rozhodně na straně naší. Avšak ke zmužilé a rázné záštitě našeho uraženého práva se v čas nevzchopila. Komuž se chce namluvit, že neměla k tomu zákonných prostředků po ruce? Pravda zní, že vzhledem k brzkému nutnému projednání předlohy o zvýšení kon tingentu zeměbrancův nechtěla si rozlíti ocet u německých furibundův, aby se jí neode- mstili, jak hrozili. A tak hledala východ z tísně slibem nového jazykového zákona pro soudy a c. k. úřady v Če- chách, s nímž prý co nejdřive bude hotova a jímž prý se vynasnaží rozřešit tuhý ně- mecko-český spor co nejlépe. Do Velkonoe prý to Kolumbovo vejce vysedí a dotud necho
Kolumbův
9 article
prý zavládne mezi oběma rozvaděnými ná- rody v Čechách klid zbraní na základě stavu bývalého před chebským atentátem Než, jakmile předseda vrchního soudu Wesselý odešel na dovolenou, bylo na straně německé po klidu zbraní. Na chomutovském sjezdu Němci počali znovu podněcovat ně- mecké soudce, aby odmršťovali česká podání nečtěna napořád od prahů německých soudů v uzavřeném území německém; tito ovšem nedali si říkati dvakrát a tak vzpoura ně- mecká žehavé šlehala autoritě vlády v tvář Nyní teprv rozpomenul se vrchní soud zemský na své právo kárné a nařídil správně dotýč ným nezákonně si počínajícím soudcům, aby dbali zákonů a přijímali i vyřizovali docházející jich česká podání po česku. Ale to jakoby do vosího hnízda pichl. Rázem všechno Němectvo v Cislajtanii bylo vzhůru a solidární proti nám i s těmi Lnegrovými křesťanskými sociály, které naverboval sám novopečený ministr Beckova kabinetu Gessmann, tak jako v čelo zuřivé opo- sice »všeněmecké« postavil se sám německý ministr krajan Peschka, jenž hrozil demisí, nebude-li známému drzému ultimatu Němců, podanému 30. dubna ve způsobě pilného návrhu Pacherova a soudruhů, vlá- dou do posledního bodu vyhověno. Však vyhověti i jen jedinému z nich znamenalo udeřiti v čelo šestimilionový práva svého žárlivě střehoucí národ český a vyhnati i nejmírnější a nejdůvěřivější po slance jeho z »raje« (l) vládních služeb do oposice.
Wesselá Němec Beckův Gessmann Peschek Pacherův Čechy
10 article
Projevy veškeré veřejnosti české nemohly o tom zůstaviti v bar. Beckovi žádné po chybnosti. Uzel zdál se býti zadrhnut tak ztuha, že z té krise německé vyzírala pro barona Becka holá — smrt. Avšak nastojte té nehody. V tom mrtvice přetrhla život nejbojovnějšího kohouta Němců v kabinetě Beckově, ministra krajana Peschky a tato náhlá smrt zachránila prý Excelenci Beckovi v hodině nejtěžší život. Měl pojednou skvostnou vnadu pro Němce, jíž mohl je usmířita získat — uprázdněné křeslo mi ni sterské. Jako lační kapři po kedlubné ihned se po něm všechny německé strany rozehnaly. Kde jaký německý výtečník, každ- si na ně brousil zuby, každý se o ně dral Schreiner, Pacher, Pergelt, Damm Kolowrat, Sylvestr. Již tím měl bar Beck zpola vyhráno. Nepotřeboval než z návratu od pohřbu Peschkova svolat do svého salonního vagonu všecky ty matadory ně- mecké a říci jim, že zůstavuje jmenování nového německého ministra krajana zcela jim, ale že by snad bylo nejrozumnější po- volat znovu Prada. Věděl, že to tak dopadne, jako vždy, když bývá o jediné místo mnoho kandidátů: že žárlivé strany. nemohouce prosaditi svých vlastních kandi- dátův, shodnou se konečně na osobnosti, pro kterou původně žádná nehorovala. Zejtra nebo pozejtří zasedne Prade rediviv us ze svorné vůle všech německých stran na osiřelý stolec po Peschkovi, ale již dnes 6. května oznamuje vídeňská »Reichs post«, že lze nyní pokládatí za důsledek samozřejmý, »že německo-liberál n strany bez závady propustí pilný návrh na zvýšení kontingentu nováčků zeměbrany, načež též k ře- sťanští sociálové dle svého klubov ního usnesení předloze té rovně daj hlasů svýcha« —
Beck Uzel Němec Peschek Schreiner Pacher Pergelt Damm Kolovrat Sylvestr Peschkův Beckov
11 article
To vydá sice s Poláky, Slovinci a Jiho slovany asi na 280 hlasů, avšak to schází do většiny dvoutřetinové (344) pořád ješte na 64 hlasů —Národního klubu če- ského. — Ano, na tom dnes, po pa- trné dohodě Beckově s Němei celá situace závisí: jak se rozhod nou a na kterou stranu položí hilasy své poslanci čeští, soustředění v Na rodním kiubu. — Budou-li hlasovat pro předlohu vládní, jest systém Beckův za chráněn, přejdou-li však do oposice, jest po ražen. Co jim tu musí býti směrodatným ? P trně poměr vlády Beckovy k Něm- cům a jejich nám tak upornýn požadavkům. Nedá se mysliti, že by by Prade se vrátil do kabinetu Beckova aniž by zvěděl, jak bude vypadat ten tajuplný jazykový zákon, jímz hodlá baron Beck Němce i nás oblažit A rovně se nedů pomyslit, že by se libe- recký Prade spokojil a smířil s jazykovým zákonem, kterým by rovné právo zemského jazyka českého s německým bylo ve všech státních úřadech a soudech král. českého bezvýminečně uznáno a zpovněno tak, aby každý Čech práva svého nalezl svým jazykem na c. k. úřadech a soudech v celé zem stejně jako Němec a záležitost česká aby byla všemi instancemi po česku tak projed nána, jako záležitost německá po německu
Polák Slovinec Beckův Beck Němec Beckov Německo
12 article
Podle celé politické minulosti Pradeovy líbil by se mu toliko pravý opak: rozdě lení země na oblast německou a česko německou, kdež by z oné byl jazyk český úplně vyloučen, v této však jazyk německ všude připuštěn. — Nemusíme se pak vůči vstupu Pra deovu do kabinetu Beckova důvodně stra- chovati, že osnova Beckova rozhodně spíše vyhovuje stanovisku německému než našemu. Či snad smíme hlasovat pro zá- chranu Beckova systému bez znalosti celého obsahu chystane přediohy? Dosud však neslyšíme, že by ji byl bar. Beck komu z našincův ukázal . . . Po všech přebolestných zkušenostech, ja- kých jsme poslední dobou nabyli, nemá další politika holého důvěřování,či jak lid prostě říká: kupování zajíce v pytli žádnál rozumu, ani oprávnění více. Veškeren uvědomělý národ očekává v této vážné chvili ode všech svých poslanců, že budou na stráži, a opatří vše, aby naše spravedlivá, velká věc nevzala škodyl
Beckův Beck kdo Pradeův
13 article Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci. V Praze, 6. května. (Jindřich Prade opět ministrem.) Sdružení německých li- berálných stran usneslo se přes odpor něme- ckých radikálů, kteří si přáli míti v osobě posl Pachra svého zástupce v kabinetě, doporučit bar. Beckovi, aby navrhl panovníkovi za Pesch kova nástupce opět Jindřicha Prada, který se s kubinetem rozloučil 9. listopadu m. 1., když šlo o získání německých agrárníků pro uherské vyrovnání a proto ministr krajan zvolen z jejich řad. Jindř. Prade, jemuž je nyní 55 let (narodi se 15. června 1853 v Liberci), je představitelem
Jindřich Prade Beck Pesch Jindřich Prado Jindřichův Praha Liberec
14 article
nejrozhodnější nacionální toniny německé a pr- tuto svou vlastnost doporučen německým liberál ným svazem, jenž se naděje, že v Pradovi bude míti nejlepšího obrance německého nadpráví z nastávajícího jednání o nový jazykový záko pro království české. Z životopisných dat Pradových opakujeme že vystudoval v Liberci vyšší rešlku, byl nej- prvé kupcem, dostal se záhy do městské rady liberecké a tam ihned počal potírati starý ně mecko-pokrokový směr, proti němuž stavěl my šlenku rozhodně nacionální. Stav se roku 188: poslancem zemským a říšským, propagoval svů nacionálný směr i v parlamentě a byl tu jedním ze zakladatelů strany německo-nacionálné V parlamenté vystupoval proti všem pokusům o provedení rovnoprávnosti jazyka českého s ně meckým a za boje proti Badenovým nařízením stál v prvých řadách německých útočníků. Také jako místopředseda poslanecké sněmovny v le- tech 1900—1901 vzpíral se přijímati podání, sepsaná v jiněm jazyku, než německém. Pro kon- flikt se Všeněmci, jimž nedovolil v dotaze čísti konfiskované místo, vzdal se místopředsednictv ve sněmovně. Pro úřad německého ministra kra jana byl vyhlédnut již za Körbra a později za
Badenův Liberec Prad poslanecký sněmovna
15 article
Gautsche, ale jednání nepřivedlo tehda k cíli Teprve, když bar. Beck sestavoval svůj polo parlamentní kabinet, vstoupil do něho dne2 června 1906 i Prade, jsa spolu s drem. Der schattou zástupcem německo-nacionálné strany a pomáhal bar. Beckovi provésti volební opravu S novým uherským vyrovnáním však nesouhlasi a ještě jako ministr vyslovil se o něm v Libere odmítavě. Proto, když se vyrovnání dostalo n jednací pořad poslanecké sněmovny, rád své místo postoupil Frt. Peschkovi a s řádem železn koruny I. třídy vrátil se opět do řad poslane ekých. Dnes měl bar. Beck u panovníka slyšení v němž doporučil Prada za nástupce Peschkova Jmenovací vlastnoruční list panovníkův objev se v úřadních novinách v nejbližší době.
Gautsch Beck Peschek Peschkův poslanecký sněmovna Prado Prade
16 title
Politické zprávy zahraničné.
17 article
V Praze, 6. května.
Praha
18 article
Polská národní církov skutkem! Ruská vláda potvrdila statut církve polskýc mariavitů, jež tím pasována na národní církev polskou. Se statutem tím seznámíme čtenáře p druhé. Rusko dalo zde na jevo uznáníhodnou ochotu, která vynikne obzvláště, postaví li se vedle ní boje, které podstupovati musejí za slo- vanský bohoslužebný jazyk Chorvaté a stateční Riemanjci na Istrii. V boji tomto stojí pro ním nejen Řím, nýbrž rovnou měrou Víden Papežský Řím, jenž právě si po příkladě Pila tově umyl ruce nad poznaňskými Poláky, aby si to nepokazil s cisařem Vilémam, nemůže Slo vanům potvrditi staré právo na národní boho- služebný jazyk, neboť musí podporovati proti- slovanskou politiku Vídně tak, jako vražednou protipolskou politiku Berlina. Zřízení polské národní církve je počátkem velikého historického díla, smíru rusko- polského Čím více přivrženců polská národní eírkev bude miti, tím blíže bude k němu. Poláci již mohou zřetelně viděti dráhu k rusko polskému smíru. Rusům, jak vidno, nevadí polská národnosťa jazyk, ale to jim vadí, co je na polskou národ- nosť přilepeno cízího, tedy nenárodního, a co Poláky váže se živly, které Rusku vždycky budou nepřátelskými. Jakmile to Poláci odvrhnou a svůj
Chorvat Polák Rus Rusko Istria Řím Vídeň Berlín polský národní církev
19 article
V drobném prouejií . . . za S h ranní číslo o sobš za 2 odpoladní Ve flialkách na venkově rsnní čislo. . . . . . . . od pslední Inserátv platí se hotově nupřel Přodplanení a innerty přijim á sduslnl- strace v Marianské slici č. 3. Tam nacházejí se též redakee Uskárna a erpedine „Národnšch Llatů“ Eukopisy se nvvracsjí.
Národnš Llat
20 article
slovanský charakter očistí, nebude ničeho zásad- ného, co by dokonalému smíru obou velkých slovanských národů překáželo. Praktické podrob- nosti smíru snadno se již vypracují. Pokrokový tisk polský upřímné se ze zří- zení, vlastně obnovení polské národní církve ra- duje. Jinak ovšem pohlížejí na věc klerikálové a konservativné orgány. Poláci těchto táborů ne- mohou si mysliti eírkevní život bez latiny, sto- jíce pořád ještě na stanovisku Petra Skargy, jenž církevní katolickou latinu považoval za největší dobrodiní, »terého se dostává všemu člověčen- stvu, jež všecko v ní má nebo miti může spo- lečné pouto. Charakteristické jest, že současně, co v chrá- mech polské národní církve zahlabolil po sta- letech poprvé národní polský jazyk, — bylo to o boží hod velikonoční, — varšavský arcibiskup zakázal, aby se v katolických latinských koste- lích konaly modlitby a zpévy jazykem polským. Tím jsou latiníci Poláci úplně srovnáni s lati- níky Čechy, kde týž rozkaz byl vydán již za arcibiskupa Schönborna. Dobře tak, aspoň jezo- vité nebudou moci v polském národě udržovati blud, že vtinská eírkev pro těch několik pol- ských modliteb a písní, připuštěných při doda- tečných obřadech, zasluhuje, aby od Poláků byla považována a ctěna za jejich církev ná- rodní. Řekli jsme, že národní církev je vlastně Polákům obnovena a nikoli teprve svěže zřízena.
Polák Petro Skarga Schönborn Čechy
21 article
Pomineme počátek pochy vřesťanské, jež u Po- láků nadošla, když česká kněžna Doubravka vyšla za polského knížete Mečislava a přivedla tím mezi ně z Čech křesťanství národní, kyrilo- metedějské. Ono bylo záhy zatlačeno, ale po- zději, v stol. XIV. a XVI, když polský státa národ dosáhly nejvyššího rozvoje, Poláci po- mýšleli na zavedení národního bohoslužebného jazyka. V stoleti XIV. za tím účelem povolali k sobě české benediktiny z Emaus. Na odtržení od Říma nepomýšleno, jako na ně nepomýšlel Karel IV., když k jeho počinu byla česká boho- služba zavedena v klášteře Emausském. Ale Řím už tehdy národnímu jazyku v katolické církvi překážel, maje za to, že církev árodní nevy- hnutelně se musí od něho odurhnouti. Arci, neb t kdyby se neodírhla, Řím by ji odpudil, jsk právě znovu dokázal s mariavity, kteři v počát- eích svého hnutí ucházeli se o schválení pape- žovo a postlali k němu posly své. Po třetí dostalo se Polákům národního bohoslužebného jazyka reformací, a to zase pů- sobením Čechů. Nyní se to déje poprvé bez našeho mravného počinu a účastenstvi. Neslýchané oásili, kterým jsou Poláni v Pr- sích pronásledováni od Němců, a lhostejnost papežského Říma k jejich osudu otevřely jim oči a poučily je, co jest jim činiti, aby národ- nost jejch byla přes krajní nebezpačí zachována. Kdyby dnes, praví ve vydané právě bro- žuře kněz J. Lukasiewicz, Poláci poznaňští a východopruští měli již polskou liturg i, nebylo by možno, aby stohice biskupské a probošstva katalická v jejich zemi obsazovány byly kněžími Němci, ani by nebylo možno, aby náboženství polským dětem vykládáno bylo německy. Slova ta jsou důkazem, že Poláci věe správně pochopují a že mají dosud v sobě tolik národní slly, aby bez dlouhého otálení provedli, co se jim k zachování a prospěchu národnost vidí nutným.
Mečislav Čo Polák Karel Iva Čecho Němec J Lukasiewicz poznaňský Emausy Řím
22 article FEUILLETON.
FEUILLETON. V Praze, dne 6. května. (Od Zemuně do Caribrodu.) Vždy- já se s laskavým čtenářem nehádám — kdel bych se opovážil. Vím a věřím, že čtenář mohl vdět všelijaké lidi tlusté, snad i neobyčejně tlusté — proč ne? Ledakdes najdou se lidé po- divuhodně vypaseni. Ale nikdo ať mi neříká, ani čtenát sebe laskavější, že viděl k obrazu božímu stvořeného clověka, jenž by byl ještě silnějším v kyčlích a ještě vypasenějším onoho splnomoe něnce kr. srbských úřadů, jenž do reslauračního vozu mezi jízdou přišel revidovat pasy. Že lokomotiva nevypověděla služby v te chvíli, jakmile podivuhodné to těleso vstoupilo do vlaku, sluší asi jedině přičísti na vrub okol nosti, že trať neměla nejmenšího stoupání. D vrchu, nyslím, ani nejsilnější lokomotiva, by by se dřela jako kůň, nevytáhla by člověka tak pěkně vykrmeného. Kterak to bylo možno, že mnohovážený muž, z jehož vesty pohodlně dal by se pro mne ušít převlečník, při neskonalém svém objemu protáhl se dveřmi vagonu i těsnou uličkou mezi jednollivými stolky a žídlemi restauračního vozu, bylo, jest posud a již asi zůstane mi há- dankou. Vyplňoval ve vesmíru tolik místa, že tři páry našich rukou by byly muže toho neob- jaly — ostatně, proč by pasažěr objímal zřízenc pohaniční revise! Muž kráčel od stolku ke stol- ku, prohlížel pasy a vzdychal při tom, jakoby právě byl vystoupil na Montblanc. Jeho — totiž páně revisorova — zeměpisnt šířka byla taková, že mezi tím, nežli bych je dvakrát obešel, jistě bych měl tolik času, že bych v té lhůtě mohl napsati alespoň čtyř- až osmiřádkový epigram.
Praha Zemun
23 article
Ostatně, to nic není: epigram... Znám spi sovatele, jenž, chtěje vyhověti všem přáním zákazkám velectěného p. t. obecenstva a ne šetře nijakého nákladu, zařídil si nedávno vše- mi nejmodernějšími pomůckami a vymoženostm- opatřenou parní velkovýrobu všech v jeho obo spadajících memoirů o živých i nebožtících ja kéhokoliv druhu. A týž plodný spisovatel, s dů- věrou hledě vstříc dalším ct. objednávkám, jiste by za tutéž dobu, potřebnou ke vzniknutí epi gramu, vyhotovil nových, zaručeně ve známé solidní jakosti a trvanlivosti vyráběných m moirů alespoň na dvě, na tři pokračování .. Srbský Bumbrlíček, na němž kromě jeh- zeměpisné šířky jest podivným i to, že listina, již vezme do ruky, okamžitě není promaštěna. reviduje pasy ještě na rakouské půdě. Mezi tím. co vlak purácí setmělým krajem kolem Petro- varadinu a Karlovce, prohlíží cestovní pasy a jména opisuje si do knížky. A stále se při tom potí, jakoby stál u maturitní zkoušky při čtyři- ceti stupních Réaumura. Naše pasy, opatřené visem osmanského vyslanectví ve Vídni, ode- vzdal mu steward restauračního vozu. Jede a do Cařihradu a s pasy shledáme se až před celní stanicí bulharskou.
Petro Réaumur Karlovec Vídeň Cařihrad
24 article
Jest za námi India i Zemuň, po mostě přes Sávu rachoti vlak do nádraží v Bělehradě. Bum brlíček slezl s vlaku, lokomotiva si spokojeně oddychne. A s novou chutí žene se dále k Niši Služební duchové vlaku již mezi večeří přemě nili kupé v útulnou, miniaturní ložnici s přízemín a mezzaninem. Ložnička je, možno říci, příruč- ního, kapesního formátu. Vlak při jízdě jedno tvárně se otřásá, zastavuje na stanici téměř ne- oživené a znovu rachotí dál. Tam někde za Bělehradem, kde rychlík ujíždí Topčiderskou rovinou, spal jsem již velmi zručně. Usnul jsem při té jednotvárné ukolébavce, mezi podřimová- ním ještě tak napolo slyším vyvolávání jména nějaké stanice a slyším, jak někdo kladivkem tluče na osy kol — vždy a pokaždé při těch zvucích vzpomenu si na poslední kapitoly „Anny Kareniny“ — a přes to, že vlak hází sebou se strany na stranu a že několikráte tím drenutím byl jsem vyrušen z podřimování, usnul jsem krásně a líbezně, jako andělíček. A tvrdě jsem spal, jako lutristka.
Karenina Sáva Bělehrad Niš
25 article
I měl jsem hloupý, strašně hloupý sen toto se mi zdálo: Přijel jsem jako do Cařihradu a hned na nádraží přibylo pro mne vzácné a nádherné poselstvo sultánovo, abych ihned odebral se k Němu, stínu boha na zemi. Že prý padišah již čeká. Tedy jsem se ve středu toho nádherného poselstva ihned odebral do Yildiz-Kiosku a tam jeho Veličenstvo, sultán říše osmanské, obklo pen skvělou družinou samých velkovezirů, při cházi mi vstříc, plá se, jak se mám a kdesi cosi A při tom ráčí mi podávat knihu, tištěnou n velinovém papíře. Mrsknu po ní okem — po- važte si, česká knihal A sultán, rozplývaje s zdvořilostí, povídá mi, abych mu z té knihy de turečtiny přeložil větu, na niž ráčil ukázat svým Nejvýšvlastnoručním prstem, na němž byi briliant takhle veliký. Že prý by rád věděl, jak by ta věta zněla v turečtině. Ať to stojí eo chce povídá. A dodává, že za správný, t. zv. vystižný překlad jediné té věty hned na místě dá mi polo vinu své říše a k tomu ještě sto nejkrásnějšíeh svých paláců a zámků s celým vnitřním bohatým zařízením. A k tomu že mi ještě přidá tři sta nejsličnějších otrokyň — honorář tedy skutečně sultánský. „Ježíšmarjá,“ řekl jsem si v duchu a rovněž v duchu jsem se pokřížoval.
Cařihrad Yildiz
26 article
I začal jsem tedy čísti onu větu z knihy moderního českého autora — četi jsem poznovu a začala se pode mnou třásti kolena — při po- myšlení na tři sta nejkrásnějších otrokyň vlastně žádný div. Četl jsem desetkrát a dvacetkrát one místo, o jebož vystižné přeložení do turečtiny sul tán tak blahovolně usiloval. Cítil jsem při tom jak oči padišahovy i všech velkovezírů upíraj se na mne — bylo mi až úzko. A takto do slova znělo místo, jež jem přeložiti měl do turečtiny „Ony záchvaty byly úskočné, pomíjivé a p sobě zanechávaly hořkost a tíseň. V temné síle která se jimi projevovala, vyciťovala element v základě nepřátelský vůli k jasu a harmonii přiostřující spor mezi vrozenou vášnivostí, chno tičností její bytosti a chladnou, s vědomou sty lisací hraničící noblessou a vyrovnan ast sklonů, jež v ní vychoval nepřetržitý styk s umě- Sto sultánových paláců a zámků, tři sta nejsličnějších otrokyň — — již jsem viděl, jak některé z nich rozdám svým pražským známým jen v tom lidumilném úmyslu, abych jim doma nadrobil mrzutosti. Ale ať jsem se namahal sebe více, nesvedl jsem té nadlidské práce, o ni jsem byl žádán. A padišah, jak bylo vidět, ráči už býti nevrlý a zlověstně ráčil blýskati očima. Cítil jsem, jak studený pot leje se mi s čela kterak mi drkotají zuby ... povídám: strašný ohavný sen! ním.)
27 article
Vzbudil mne pocit náhlého mrazení: byl jsme v horách, vlak za tmy rachotil strmým soutěskami hor, z nichž vanul pronikavý chlad. Vyhlédnu okénkem — sníh. Kolmé, příkré úte sy divokých skal se na chvíli rozestupují, blede svit měsíce na mžik osvítí zasněžená čela ja kýchsi horských velikánů . A poznovu to jednotvárné drkotání vozů uspává mne v jakousi polodřímotu. Po hřmoti- vějším lomození vlaku poznávám, kdy projíždí- me delšími či kratšími tunely či úzkou skalní prorvou — méně hřmotivým a vyrovnanějším stává se otřásání vozů tam, kde skály ustupuj dále od trati a kdy supe vlak širší úžlabinou rozlehlejším údolím. A potom vše již splývá v táhlý, neurčitý, stále vzdálenější a jednotvárný šum... vida, dobře se při tom spl! Jakási ostrá, červenavá záře zasvitla oknem a probudila mne. Vlak pomalu zastavuje, venku ozývají se nějaké hlasy — „Bela Palanka“, hlás tam průvodčí vlaku.
Bela Palanek
28 article
Venku po sněhu ani památky. Tésně př trati holé, červené granitové skály, jejich výstupky hrany a malebné prorvy ostře se rýsují v záři nové probuzeného dne a nahé plochy rozervanýeh skal cele zality jsou narůžovělým svitem vyjasně ného, březnového rána. Stanicí mihá se několik malebných postav osmahlí, ramenatí muži v krátkých, ovčích koži- ších, s beranicemi na rázovitých, ostře profilo vaných hlavách a s láptěmi na nohou. A dále hrčí vlak prorvami strmých, granitových skal — na chvíli jen mezi nimi zakmitne se holá strán jakési opuštěné údolí, nové skály a zase v kop- cích roztroušená stavení vesnic a na obzoru v dálce sluncem ozářený pruh kopců a hor sně- hem zavátých. I stáda černých ovel mihnou se stráněmi podél trati a při nich ovčák s bílou beranicí na hlavě — jiná, malinká stanice a na ní tytéž beranice a noby vězící v láptích. V lomu těsně při nádraží pracující lidé ustali v práci, pokuřují cigarety a zvědavě dí vají se po oknech vlaku. Je bílý den.
29 article
Zatím již i chodba spacího vagonu ožila. Přejde tam vážný, starostlivý, obrejlený pán s dlouhou, širokou bradou — snad Němec a nejspíše profesor. Je dosud v trepkách, přešla- puje a čeká, až manželská jeho polovice se v kupé ustrojí. Sluha pronáší chodbou do dru- hého vozu tácek se snídaním, jiný ustýlá va vedlejším kupé. Zády opřen o vnitřní sténu va- gonu v chodbičce a pokuřuje cigaretu, flegmati- oky dívá se do krajiny muž s černým knírem hustým obočím a s fésem hluboko do čela stla- čeným — pozdrav Pánbůh, je to první Turek, jejž dnes vidím. Do dnešního večera jistě bude jich už více. Přistoupil do vlaku, možná, ně- kde v noci, když se mi zdálo o té audienei u sultána — brr, to byl ohavný, jak povídám, hloupý sen! I panička starostlivého pána jest konečně ustrojena. V jejich teď již upraveném a otevře- ném kupé povaluje se kromě jiných zavazadel několik větších škatult. Ne mnoho, jen asi šest. Blížíme se hranieím bulharským, bude nové pro prohlížení pasů, nová celní prohlídka - kdo kromě jiných zavazadel nevláčí s sebou světem alespn pět, šest škatulí, neví, co to jest: kouzlo casto- vání! Manželé mluví se stewardem německy. ale s jakýmsi cizím, neněmeckým přízvukem — ostatně, co je nám po tom!
Němec Záda Turek
30 article
Vlak staví na nádraží — na nevelké sta- niční budově s krytým peronem nápis „Cari- brod“. Hodiny na stanici ukazují právě na sed- mou hodinu, na hodinkách našich je teprve 1et. Jdou nám podle východního času již právě o hodinu později. Zdvořilý bulharský důstojník ve světle še- davém plášti, s ruskou šavlí a se širokou, r- skou čepicí na hlavě — vojsko bulharské je vy- strojeno po ruském vzoru — záhy nám pro- hlédne pasy, potom i na zavazadla nalípány jsou ceduličky na znamení, že byla v celnici pro- hlédnuta — možno ještě po celonoční jízdě na chvíli se projít peronem. Maličký Bulhárek sedí tu na zemi a provozuje živnost cídění bot. Pře- cházíme kolem — byli bychom si snaživého živnostníčka snad ani nepovšimli. Aby nás upo- zornil na svůj mladý podník, cení na nás bílé své zuby a klepe kartáčem na nízkou stoličku. za níž jest uveleben. Upozorňuje nás tím klepá- ním, že je tu proto, aby cídil boty. A pohybem ruky, ozbrojené kartáčem a vroucím pohledem na naše boty sesiluje význam toho klepání. T upozornění kartáčem je vlastně velmi vtipné. Cizinec ihned ví, na čem jest. A ihned ví, zmí- něný ten cizinec, že hoch cídí boty a že tu ne- prodává, dejme tomu, piana. Snad jsme se hošíkovi zdáli býti cizinci ne- chápavými. Zaklepal podruhé. Budiž — malý bratr Slovan nemá ani na svůj krámek, ani na slovanská naše srdce tlouci nadarmo .. B. K