1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek 7. května 1909.
Praha
4
article
Na rannt a odpol. Hiot
přodpláci sv
v Praze v admininárni
an . . . . —
na čtrrt lola
s drojí donélkos
na měst
s dvt 1t . . . . 7 K o0 h
ve slislkách 2 K 30h
na něsk .
Poštout
sk čtvrt leta . . . . 9 K o0n
s drejí zásilkee
na měsie
nrrí ai
svatý v Praga
5
title
Dnešní čislo pro Prahu le o 10 stranách.
Praha
6
article
Ve chvíli před rozhodnutím.
Ve chvíli před rozhodnutím.
»V pátek chodí všechno nazpátek«, tvrdi
staré prostonárodní přísloví, ale oficiosové
vídeňští se těší, že zejtřejší pátek bude pro
ministerského předsedu dnem šťastným, neb
toho dne bude prý míti baron Beck již na-
jisto sehnánu spolehlivou dvoutřetin-
nou většinu pro pilný návrh Kolowratův
na rozmnožení počtu nováčků cislajtánské
obrany zemské o 5000 mužů ročně. A na
tom mu ovšem té doby záleží přede vším
ostatním; na tom prý visí vůbec jeh
osud... Neboť mocní kruhové vojenšte
nemohou se již zvýšení toho ani dočkat, na-
léhají na ně jako na nezbytnost neodkladnou
a nejpilnější, ba chtějí je míti »skvěle vy-
bojováno« — již k vůli Maďarům.
Beck
Kolovratův
Maďar
7
article
Až dosud byla však vyhlídka na sehnán
takové imposantní většiny velice pochybna
Třetina všech sněmovníků (516) činí 172
Nuže, do toho počtu nescházelo oposici tak
mnoho hlasů; prý jen asi 12. Jakmile by
tedy z vládních stran — ať česká, či kře-
sťansko-sociální neb německo-liberální v roz-
hodné chvíli vládě Beckově vypřáhla a před
hlasováním ze sněmovny vyšla, — byl by
osud návrhu Kolowratova a tím i osud
Beckův zpečetěn; nezbývalo než buď od
stoupit, anebo sněmovnu domů poslat a zvý
šený kontingent nováčků nařídit paragrafem 14
A německá panstvíchtivost, znovu zjitřená
rozlačněným všeněmeckým chauvinismem ně-
meckých poslancův z Čech, vyčihala příznivé
chvíle, aby nasadila milému bar. Beckovi
bambitku na prsa, řkouc: »Buď zrušíš jazy
ková nařízení Stremayrova pro uzavřené ně-
mecké území v Čechách, anebo ti nepovolíme
žádané zvýšení kontingentu zeměbrany.«
Za tímto účelem aranžovány německým
»Volksratem« všechny ty pohoršlivé atentáty
německých soudcův v Chebsku, Karlových
Varech, Jáchymově atd. proti poslednímu
zbytku rovného práva našeho jazyka v celém
království a všechno zuřivé denunciantské
brojení proti soudcům a úřadníkům našim.
chtějícím na základé platných zákonův v na
šich krajích úřadovati i »vnitřně« po česku.
Kolovratův
Beckův
Beck
Čechy
Chebsko
Karlová Vary
Jáchymov
8
article
Opovážlivý tento nájezd na staré, zá-
kony podepřené právo jazyka našeho ovšem
musil svrchovaně pobouřit právní jako ná-
rodní cit všeho národa našeho a tak došlo
k odezvě s naší strany, k obraně rozbodné
i důstojné spravedlivé věci naši na žulové
půdě práva a zákona. Vláda nemohla upříti.
že pravda i právo jest v té při rozhodně
na straně naší. Avšak ke zmužilé a rázné
záštitě našeho uraženého práva se v čas
nevzchopila. Komuž se chce namluvit, že
neměla k tomu zákonných prostředků po
ruce? Pravda zní, že vzhledem k brzkému
nutnému projednání předlohy o zvýšení kon
tingentu zeměbrancův nechtěla si rozlíti ocet
u německých furibundův, aby se jí neode-
mstili, jak hrozili. A tak hledala východ
z tísně slibem nového jazykového
zákona pro soudy a c. k. úřady v Če-
chách, s nímž prý co nejdřive bude hotova
a jímž prý se vynasnaží rozřešit tuhý ně-
mecko-český spor co nejlépe. Do Velkonoe
prý to Kolumbovo vejce vysedí a dotud necho
Kolumbův
9
article
prý zavládne mezi oběma rozvaděnými ná-
rody v Čechách klid zbraní na základě stavu
bývalého před chebským atentátem
Než, jakmile předseda vrchního soudu
Wesselý odešel na dovolenou, bylo na straně
německé po klidu zbraní. Na chomutovském
sjezdu Němci počali znovu podněcovat ně-
mecké soudce, aby odmršťovali česká podání
nečtěna napořád od prahů německých soudů
v uzavřeném území německém; tito ovšem
nedali si říkati dvakrát a tak vzpoura ně-
mecká žehavé šlehala autoritě vlády v tvář
Nyní teprv rozpomenul se vrchní soud zemský
na své právo kárné a nařídil správně dotýč
ným nezákonně si počínajícím soudcům, aby
dbali zákonů a přijímali i vyřizovali
docházející jich česká podání po česku. Ale
to jakoby do vosího hnízda pichl. Rázem
všechno Němectvo v Cislajtanii bylo vzhůru
a solidární proti nám i s těmi Lnegrovými
křesťanskými sociály, které naverboval sám
novopečený ministr Beckova kabinetu
Gessmann, tak jako v čelo zuřivé opo-
sice »všeněmecké« postavil se sám německý
ministr krajan Peschka, jenž hrozil
demisí, nebude-li známému drzému ultimatu
Němců, podanému 30. dubna ve způsobě
pilného návrhu Pacherova a soudruhů, vlá-
dou do posledního bodu vyhověno.
Však vyhověti i jen jedinému z nich
znamenalo udeřiti v čelo šestimilionový
práva svého žárlivě střehoucí národ český
a vyhnati i nejmírnější a nejdůvěřivější po
slance jeho z »raje« (l) vládních služeb do
oposice.
Wesselá
Němec
Beckův
Gessmann
Peschek
Pacherův
Čechy
10
article
Projevy veškeré veřejnosti české nemohly
o tom zůstaviti v bar. Beckovi žádné po
chybnosti. Uzel zdál se býti zadrhnut tak
ztuha, že z té krise německé vyzírala pro
barona Becka holá — smrt. Avšak nastojte
té nehody. V tom mrtvice přetrhla život
nejbojovnějšího kohouta Němců v kabinetě
Beckově, ministra krajana Peschky a tato
náhlá smrt zachránila prý Excelenci Beckovi
v hodině nejtěžší život. Měl pojednou skvostnou
vnadu pro Němce, jíž mohl je usmířita
získat — uprázdněné křeslo mi ni
sterské. Jako lační kapři po kedlubné
ihned se po něm všechny německé strany
rozehnaly. Kde jaký německý výtečník, každ-
si na ně brousil zuby, každý se o ně dral
Schreiner, Pacher, Pergelt, Damm
Kolowrat, Sylvestr. Již tím měl bar
Beck zpola vyhráno. Nepotřeboval než z
návratu od pohřbu Peschkova svolat do svého
salonního vagonu všecky ty matadory ně-
mecké a říci jim, že zůstavuje jmenování
nového německého ministra krajana zcela
jim, ale že by snad bylo nejrozumnější po-
volat znovu Prada. Věděl, že to tak
dopadne, jako vždy, když bývá o jediné
místo mnoho kandidátů: že žárlivé strany.
nemohouce prosaditi svých vlastních kandi-
dátův, shodnou se konečně na osobnosti, pro
kterou původně žádná nehorovala. Zejtra
nebo pozejtří zasedne Prade rediviv us
ze svorné vůle všech německých stran na
osiřelý stolec po Peschkovi, ale již dnes
6. května oznamuje vídeňská »Reichs
post«, že lze nyní pokládatí za důsledek
samozřejmý, »že německo-liberál n
strany bez závady propustí pilný
návrh na zvýšení kontingentu
nováčků zeměbrany, načež též k ře-
sťanští sociálové dle svého klubov
ního usnesení předloze té rovně daj
hlasů svýcha« —
Beck
Uzel
Němec
Peschek
Schreiner
Pacher
Pergelt
Damm Kolovrat
Sylvestr
Peschkův
Beckov
11
article
To vydá sice s Poláky, Slovinci a Jiho
slovany asi na 280 hlasů, avšak to schází
do většiny dvoutřetinové (344) pořád ješte
na 64 hlasů —Národního klubu če-
ského. — Ano, na tom dnes, po pa-
trné dohodě Beckově s Němei
celá situace závisí: jak se rozhod
nou a na kterou stranu položí hilasy své
poslanci čeští, soustředění v Na
rodním kiubu. — Budou-li hlasovat
pro předlohu vládní, jest systém Beckův za
chráněn, přejdou-li však do oposice, jest po
ražen.
Co jim tu musí býti směrodatným ? P
trně poměr vlády Beckovy k Něm-
cům a jejich nám tak upornýn
požadavkům. Nedá se mysliti, že by by
Prade se vrátil do kabinetu Beckova
aniž by zvěděl, jak bude vypadat ten
tajuplný jazykový zákon, jímz
hodlá baron Beck Němce i nás oblažit
A rovně se nedů pomyslit, že by se libe-
recký Prade spokojil a smířil s jazykovým
zákonem, kterým by rovné právo zemského
jazyka českého s německým bylo ve všech
státních úřadech a soudech král. českého
bezvýminečně uznáno a zpovněno tak, aby
každý Čech práva svého nalezl svým jazykem
na c. k. úřadech a soudech v celé zem
stejně jako Němec a záležitost česká aby
byla všemi instancemi po česku tak projed
nána, jako záležitost německá po německu
Polák
Slovinec
Beckův
Beck
Němec
Beckov
Německo
12
article
Podle celé politické minulosti Pradeovy
líbil by se mu toliko pravý opak: rozdě
lení země na oblast německou a česko
německou, kdež by z oné byl jazyk český
úplně vyloučen, v této však jazyk německ
všude připuštěn. —
Nemusíme se pak vůči vstupu Pra
deovu do kabinetu Beckova důvodně stra-
chovati, že osnova Beckova rozhodně spíše
vyhovuje stanovisku německému než našemu.
Či snad smíme hlasovat pro zá-
chranu Beckova systému bez
znalosti celého obsahu chystane
přediohy? Dosud však neslyšíme, že by
ji byl bar. Beck komu z našincův ukázal . . .
Po všech přebolestných zkušenostech, ja-
kých jsme poslední dobou nabyli, nemá
další politika holého důvěřování,či
jak lid prostě říká: kupování zajíce
v pytli žádnál rozumu, ani oprávnění
více. Veškeren uvědomělý národ očekává
v této vážné chvili ode všech svých poslanců,
že budou na stráži, a opatří vše, aby naše
spravedlivá, velká věc nevzala škodyl
Beckův
Beck
kdo
Pradeův
13
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 6. května. (Jindřich Prade
opět ministrem.) Sdružení německých li-
berálných stran usneslo se přes odpor něme-
ckých radikálů, kteří si přáli míti v osobě posl
Pachra svého zástupce v kabinetě, doporučit
bar. Beckovi, aby navrhl panovníkovi za Pesch
kova nástupce opět Jindřicha Prada, který se
s kubinetem rozloučil 9. listopadu m. 1., když
šlo o získání německých agrárníků pro uherské
vyrovnání a proto ministr krajan zvolen z jejich
řad. Jindř. Prade, jemuž je nyní 55 let (narodi
se 15. června 1853 v Liberci), je představitelem
Jindřich Prade
Beck
Pesch
Jindřich Prado
Jindřichův
Praha
Liberec
14
article
nejrozhodnější nacionální toniny německé a pr-
tuto svou vlastnost doporučen německým liberál
ným svazem, jenž se naděje, že v Pradovi bude
míti nejlepšího obrance německého nadpráví z
nastávajícího jednání o nový jazykový záko
pro království české.
Z životopisných dat Pradových opakujeme
že vystudoval v Liberci vyšší rešlku, byl nej-
prvé kupcem, dostal se záhy do městské rady
liberecké a tam ihned počal potírati starý ně
mecko-pokrokový směr, proti němuž stavěl my
šlenku rozhodně nacionální. Stav se roku 188:
poslancem zemským a říšským, propagoval svů
nacionálný směr i v parlamentě a byl tu jedním
ze zakladatelů strany německo-nacionálné
V parlamenté vystupoval proti všem pokusům
o provedení rovnoprávnosti jazyka českého s ně
meckým a za boje proti Badenovým nařízením
stál v prvých řadách německých útočníků. Také
jako místopředseda poslanecké sněmovny v le-
tech 1900—1901 vzpíral se přijímati podání,
sepsaná v jiněm jazyku, než německém. Pro kon-
flikt se Všeněmci, jimž nedovolil v dotaze čísti
konfiskované místo, vzdal se místopředsednictv
ve sněmovně. Pro úřad německého ministra kra
jana byl vyhlédnut již za Körbra a později za
Badenův
Liberec
Prad
poslanecký sněmovna
15
article
Gautsche, ale jednání nepřivedlo tehda k cíli
Teprve, když bar. Beck sestavoval svůj polo
parlamentní kabinet, vstoupil do něho dne2
června 1906 i Prade, jsa spolu s drem. Der
schattou zástupcem německo-nacionálné strany
a pomáhal bar. Beckovi provésti volební opravu
S novým uherským vyrovnáním však nesouhlasi
a ještě jako ministr vyslovil se o něm v Libere
odmítavě. Proto, když se vyrovnání dostalo n
jednací pořad poslanecké sněmovny, rád své
místo postoupil Frt. Peschkovi a s řádem železn
koruny I. třídy vrátil se opět do řad poslane
ekých.
Dnes měl bar. Beck u panovníka slyšení
v němž doporučil Prada za nástupce Peschkova
Jmenovací vlastnoruční list panovníkův objev
se v úřadních novinách v nejbližší době.
Gautsch
Beck
Peschek
Peschkův
poslanecký sněmovna
Prado
Prade
16
title
Politické zprávy zahraničné.
17
article
V Praze, 6. května.
Praha
18
article
Polská národní církov skutkem!
Ruská vláda potvrdila statut církve polskýc
mariavitů, jež tím pasována na národní církev
polskou. Se statutem tím seznámíme čtenáře p
druhé. Rusko dalo zde na jevo uznáníhodnou
ochotu, která vynikne obzvláště, postaví li se
vedle ní boje, které podstupovati musejí za slo-
vanský bohoslužebný jazyk Chorvaté a stateční
Riemanjci na Istrii. V boji tomto stojí pro
ním nejen Řím, nýbrž rovnou měrou Víden
Papežský Řím, jenž právě si po příkladě Pila
tově umyl ruce nad poznaňskými Poláky, aby
si to nepokazil s cisařem Vilémam, nemůže Slo
vanům potvrditi staré právo na národní boho-
služebný jazyk, neboť musí podporovati proti-
slovanskou politiku Vídně tak, jako vražednou
protipolskou politiku Berlina.
Zřízení polské národní církve je počátkem
velikého historického díla, smíru rusko- polského
Čím více přivrženců polská národní eírkev bude
miti, tím blíže bude k němu. Poláci již mohou
zřetelně viděti dráhu k rusko polskému smíru.
Rusům, jak vidno, nevadí polská národnosťa
jazyk, ale to jim vadí, co je na polskou národ-
nosť přilepeno cízího, tedy nenárodního, a co
Poláky váže se živly, které Rusku vždycky budou
nepřátelskými. Jakmile to Poláci odvrhnou a svůj
Chorvat
Polák
Rus
Rusko
Istria
Řím
Vídeň
Berlín
polský národní církev
19
article
V drobném prouejií
. . . za S h
ranní číslo o sobš
za 2
odpoladní
Ve flialkách na venkově
rsnní čislo. . . . . . . .
od pslední
Inserátv
platí se hotově nupřel
Přodplanení a innerty přijim á sduslnl-
strace v Marianské slici č. 3.
Tam nacházejí se též redakee
Uskárna a erpedine „Národnšch Llatů“
Eukopisy se nvvracsjí.
Národnš Llat
20
article
slovanský charakter očistí, nebude ničeho zásad-
ného, co by dokonalému smíru obou velkých
slovanských národů překáželo. Praktické podrob-
nosti smíru snadno se již vypracují.
Pokrokový tisk polský upřímné se ze zří-
zení, vlastně obnovení polské národní církve ra-
duje. Jinak ovšem pohlížejí na věc klerikálové
a konservativné orgány. Poláci těchto táborů ne-
mohou si mysliti eírkevní život bez latiny, sto-
jíce pořád ještě na stanovisku Petra Skargy, jenž
církevní katolickou latinu považoval za největší
dobrodiní, »terého se dostává všemu člověčen-
stvu, jež všecko v ní má nebo miti může spo-
lečné pouto.
Charakteristické jest, že současně, co v chrá-
mech polské národní církve zahlabolil po sta-
letech poprvé národní polský jazyk, — bylo to
o boží hod velikonoční, — varšavský arcibiskup
zakázal, aby se v katolických latinských koste-
lích konaly modlitby a zpévy jazykem polským.
Tím jsou latiníci Poláci úplně srovnáni s lati-
níky Čechy, kde týž rozkaz byl vydán již za
arcibiskupa Schönborna. Dobře tak, aspoň jezo-
vité nebudou moci v polském národě udržovati
blud, že vtinská eírkev pro těch několik pol-
ských modliteb a písní, připuštěných při doda-
tečných obřadech, zasluhuje, aby od Poláků
byla považována a ctěna za jejich církev ná-
rodní.
Řekli jsme, že národní církev je vlastně
Polákům obnovena a nikoli teprve svěže zřízena.
Polák
Petro Skarga
Schönborn
Čechy
21
article
Pomineme počátek pochy vřesťanské, jež u Po-
láků nadošla, když česká kněžna Doubravka
vyšla za polského knížete Mečislava a přivedla
tím mezi ně z Čech křesťanství národní, kyrilo-
metedějské. Ono bylo záhy zatlačeno, ale po-
zději, v stol. XIV. a XVI, když polský státa
národ dosáhly nejvyššího rozvoje, Poláci po-
mýšleli na zavedení národního bohoslužebného
jazyka. V stoleti XIV. za tím účelem povolali
k sobě české benediktiny z Emaus. Na odtržení
od Říma nepomýšleno, jako na ně nepomýšlel
Karel IV., když k jeho počinu byla česká boho-
služba zavedena v klášteře Emausském. Ale Řím
už tehdy národnímu jazyku v katolické církvi
překážel, maje za to, že církev árodní nevy-
hnutelně se musí od něho odurhnouti. Arci, neb t
kdyby se neodírhla, Řím by ji odpudil, jsk
právě znovu dokázal s mariavity, kteři v počát-
eích svého hnutí ucházeli se o schválení pape-
žovo a postlali k němu posly své.
Po třetí dostalo se Polákům národního
bohoslužebného jazyka reformací, a to zase pů-
sobením Čechů. Nyní se to déje poprvé bez
našeho mravného počinu a účastenstvi.
Neslýchané oásili, kterým jsou Poláni v Pr-
sích pronásledováni od Němců, a lhostejnost
papežského Říma k jejich osudu otevřely jim
oči a poučily je, co jest jim činiti, aby národ-
nost jejch byla přes krajní nebezpačí zachována.
Kdyby dnes, praví ve vydané právě bro-
žuře kněz J. Lukasiewicz, Poláci poznaňští a
východopruští měli již polskou liturg i, nebylo
by možno, aby stohice biskupské a probošstva
katalická v jejich zemi obsazovány byly kněžími
Němci, ani by nebylo možno, aby náboženství
polským dětem vykládáno bylo německy.
Slova ta jsou důkazem, že Poláci věe
správně pochopují a že mají dosud v sobě tolik
národní slly, aby bez dlouhého otálení provedli,
co se jim k zachování a prospěchu národnost
vidí nutným.
Mečislav
Čo
Polák
Karel Iva
Čecho
Němec
J Lukasiewicz
poznaňský
Emausy
Řím
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, dne 6. května.
(Od Zemuně do Caribrodu.) Vždy-
já se s laskavým čtenářem nehádám — kdel
bych se opovážil. Vím a věřím, že čtenář mohl
vdět všelijaké lidi tlusté, snad i neobyčejně
tlusté — proč ne? Ledakdes najdou se lidé po-
divuhodně vypaseni. Ale nikdo ať mi neříká, ani
čtenát sebe laskavější, že viděl k obrazu božímu
stvořeného clověka, jenž by byl ještě silnějším
v kyčlích a ještě vypasenějším onoho splnomoe
něnce kr. srbských úřadů, jenž do reslauračního
vozu mezi jízdou přišel revidovat pasy.
Že lokomotiva nevypověděla služby v te
chvíli, jakmile podivuhodné to těleso vstoupilo
do vlaku, sluší asi jedině přičísti na vrub okol
nosti, že trať neměla nejmenšího stoupání. D
vrchu, nyslím, ani nejsilnější lokomotiva, by
by se dřela jako kůň, nevytáhla by člověka tak
pěkně vykrmeného.
Kterak to bylo možno, že mnohovážený
muž, z jehož vesty pohodlně dal by se pro mne
ušít převlečník, při neskonalém svém objemu
protáhl se dveřmi vagonu i těsnou uličkou mezi
jednollivými stolky a žídlemi restauračního
vozu, bylo, jest posud a již asi zůstane mi há-
dankou. Vyplňoval ve vesmíru tolik místa, že
tři páry našich rukou by byly muže toho neob-
jaly — ostatně, proč by pasažěr objímal zřízenc
pohaniční revise! Muž kráčel od stolku ke stol-
ku, prohlížel pasy a vzdychal při tom, jakoby
právě byl vystoupil na Montblanc.
Jeho — totiž páně revisorova — zeměpisnt
šířka byla taková, že mezi tím, nežli bych je
dvakrát obešel, jistě bych měl tolik času, že
bych v té lhůtě mohl napsati alespoň čtyř- až
osmiřádkový epigram.
Praha
Zemun
23
article
Ostatně, to nic není: epigram... Znám spi
sovatele, jenž, chtěje vyhověti všem přáním
zákazkám velectěného p. t. obecenstva a ne
šetře nijakého nákladu, zařídil si nedávno vše-
mi nejmodernějšími pomůckami a vymoženostm-
opatřenou parní velkovýrobu všech v jeho obo
spadajících memoirů o živých i nebožtících ja
kéhokoliv druhu. A týž plodný spisovatel, s dů-
věrou hledě vstříc dalším ct. objednávkám, jiste
by za tutéž dobu, potřebnou ke vzniknutí epi
gramu, vyhotovil nových, zaručeně ve známé
solidní jakosti a trvanlivosti vyráběných m
moirů alespoň na dvě, na tři pokračování ..
Srbský Bumbrlíček, na němž kromě jeh-
zeměpisné šířky jest podivným i to, že listina,
již vezme do ruky, okamžitě není promaštěna.
reviduje pasy ještě na rakouské půdě. Mezi tím.
co vlak purácí setmělým krajem kolem Petro-
varadinu a Karlovce, prohlíží cestovní pasy a
jména opisuje si do knížky. A stále se při tom
potí, jakoby stál u maturitní zkoušky při čtyři-
ceti stupních Réaumura. Naše pasy, opatřené
visem osmanského vyslanectví ve Vídni, ode-
vzdal mu steward restauračního vozu. Jede a
do Cařihradu a s pasy shledáme se až před celní
stanicí bulharskou.
Petro
Réaumur
Karlovec
Vídeň
Cařihrad
24
article
Jest za námi India i Zemuň, po mostě přes
Sávu rachoti vlak do nádraží v Bělehradě. Bum
brlíček slezl s vlaku, lokomotiva si spokojeně
oddychne. A s novou chutí žene se dále k Niši
Služební duchové vlaku již mezi večeří přemě
nili kupé v útulnou, miniaturní ložnici s přízemín
a mezzaninem. Ložnička je, možno říci, příruč-
ního, kapesního formátu. Vlak při jízdě jedno
tvárně se otřásá, zastavuje na stanici téměř ne-
oživené a znovu rachotí dál. Tam někde za
Bělehradem, kde rychlík ujíždí Topčiderskou
rovinou, spal jsem již velmi zručně. Usnul jsem
při té jednotvárné ukolébavce, mezi podřimová-
ním ještě tak napolo slyším vyvolávání jména
nějaké stanice a slyším, jak někdo kladivkem
tluče na osy kol — vždy a pokaždé při těch
zvucích vzpomenu si na poslední kapitoly „Anny
Kareniny“ — a přes to, že vlak hází sebou se
strany na stranu a že několikráte tím drenutím
byl jsem vyrušen z podřimování, usnul jsem
krásně a líbezně, jako andělíček. A tvrdě jsem
spal, jako lutristka.
Karenina
Sáva
Bělehrad
Niš
25
article
I měl jsem hloupý, strašně hloupý sen
toto se mi zdálo:
Přijel jsem jako do Cařihradu a hned na
nádraží přibylo pro mne vzácné a nádherné
poselstvo sultánovo, abych ihned odebral se
k Němu, stínu boha na zemi. Že prý padišah již
čeká. Tedy jsem se ve středu toho nádherného
poselstva ihned odebral do Yildiz-Kiosku a tam
jeho Veličenstvo, sultán říše osmanské, obklo
pen skvělou družinou samých velkovezirů, při
cházi mi vstříc, plá se, jak se mám a kdesi cosi
A při tom ráčí mi podávat knihu, tištěnou n
velinovém papíře. Mrsknu po ní okem — po-
važte si, česká knihal A sultán, rozplývaje s
zdvořilostí, povídá mi, abych mu z té knihy
de turečtiny přeložil větu, na niž ráčil ukázat
svým Nejvýšvlastnoručním prstem, na němž byi
briliant takhle veliký. Že prý by rád věděl, jak
by ta věta zněla v turečtině. Ať to stojí eo chce
povídá. A dodává, že za správný, t. zv. vystižný
překlad jediné té věty hned na místě dá mi polo
vinu své říše a k tomu ještě sto nejkrásnějšíeh
svých paláců a zámků s celým vnitřním bohatým
zařízením. A k tomu že mi ještě přidá tři sta
nejsličnějších otrokyň — honorář tedy skutečně
sultánský. „Ježíšmarjá,“ řekl jsem si v duchu
a rovněž v duchu jsem se pokřížoval.
Cařihrad
Yildiz
26
article
I začal jsem tedy čísti onu větu z knihy
moderního českého autora — četi jsem poznovu
a začala se pode mnou třásti kolena — při po-
myšlení na tři sta nejkrásnějších otrokyň vlastně
žádný div. Četl jsem desetkrát a dvacetkrát one
místo, o jebož vystižné přeložení do turečtiny sul
tán tak blahovolně usiloval. Cítil jsem při tom
jak oči padišahovy i všech velkovezírů upíraj
se na mne — bylo mi až úzko. A takto do slova
znělo místo, jež jem přeložiti měl do turečtiny
„Ony záchvaty byly úskočné, pomíjivé a p
sobě zanechávaly hořkost a tíseň. V temné síle
která se jimi projevovala, vyciťovala element
v základě nepřátelský vůli k jasu a harmonii
přiostřující spor mezi vrozenou vášnivostí, chno
tičností její bytosti a chladnou, s vědomou sty
lisací hraničící noblessou a vyrovnan ast
sklonů, jež v ní vychoval nepřetržitý styk s umě-
Sto sultánových paláců a zámků, tři sta
nejsličnějších otrokyň — — již jsem viděl, jak
některé z nich rozdám svým pražským známým
jen v tom lidumilném úmyslu, abych jim doma
nadrobil mrzutosti. Ale ať jsem se namahal sebe
více, nesvedl jsem té nadlidské práce, o ni
jsem byl žádán. A padišah, jak bylo vidět, ráči
už býti nevrlý a zlověstně ráčil blýskati očima.
Cítil jsem, jak studený pot leje se mi s čela
kterak mi drkotají zuby ... povídám: strašný
ohavný sen!
ním.)
27
article
Vzbudil mne pocit náhlého mrazení: byl
jsme v horách, vlak za tmy rachotil strmým
soutěskami hor, z nichž vanul pronikavý chlad.
Vyhlédnu okénkem — sníh. Kolmé, příkré úte
sy divokých skal se na chvíli rozestupují, blede
svit měsíce na mžik osvítí zasněžená čela ja
kýchsi horských velikánů .
A poznovu to jednotvárné drkotání vozů
uspává mne v jakousi polodřímotu. Po hřmoti-
vějším lomození vlaku poznávám, kdy projíždí-
me delšími či kratšími tunely či úzkou skalní
prorvou — méně hřmotivým a vyrovnanějším
stává se otřásání vozů tam, kde skály ustupuj
dále od trati a kdy supe vlak širší úžlabinou
rozlehlejším údolím. A potom vše již splývá
v táhlý, neurčitý, stále vzdálenější a jednotvárný
šum... vida, dobře se při tom spl!
Jakási ostrá, červenavá záře zasvitla oknem
a probudila mne. Vlak pomalu zastavuje, venku
ozývají se nějaké hlasy — „Bela Palanka“, hlás
tam průvodčí vlaku.
Bela Palanek
28
article
Venku po sněhu ani památky. Tésně př
trati holé, červené granitové skály, jejich výstupky
hrany a malebné prorvy ostře se rýsují v záři nové
probuzeného dne a nahé plochy rozervanýeh
skal cele zality jsou narůžovělým svitem vyjasně
ného, březnového rána.
Stanicí mihá se několik malebných postav
osmahlí, ramenatí muži v krátkých, ovčích koži-
ších, s beranicemi na rázovitých, ostře profilo
vaných hlavách a s láptěmi na nohou. A dále
hrčí vlak prorvami strmých, granitových skal —
na chvíli jen mezi nimi zakmitne se holá strán
jakési opuštěné údolí, nové skály a zase v kop-
cích roztroušená stavení vesnic a na obzoru
v dálce sluncem ozářený pruh kopců a hor sně-
hem zavátých. I stáda černých ovel mihnou se
stráněmi podél trati a při nich ovčák s bílou
beranicí na hlavě — jiná, malinká stanice a na
ní tytéž beranice a noby vězící v láptích.
V lomu těsně při nádraží pracující lidé
ustali v práci, pokuřují cigarety a zvědavě dí
vají se po oknech vlaku. Je bílý den.
29
article
Zatím již i chodba spacího vagonu ožila.
Přejde tam vážný, starostlivý, obrejlený pán
s dlouhou, širokou bradou — snad Němec a
nejspíše profesor. Je dosud v trepkách, přešla-
puje a čeká, až manželská jeho polovice se
v kupé ustrojí. Sluha pronáší chodbou do dru-
hého vozu tácek se snídaním, jiný ustýlá va
vedlejším kupé. Zády opřen o vnitřní sténu va-
gonu v chodbičce a pokuřuje cigaretu, flegmati-
oky dívá se do krajiny muž s černým knírem
hustým obočím a s fésem hluboko do čela stla-
čeným — pozdrav Pánbůh, je to první Turek,
jejž dnes vidím. Do dnešního večera jistě bude
jich už více. Přistoupil do vlaku, možná, ně-
kde v noci, když se mi zdálo o té audienei
u sultána — brr, to byl ohavný, jak povídám,
hloupý sen!
I panička starostlivého pána jest konečně
ustrojena. V jejich teď již upraveném a otevře-
ném kupé povaluje se kromě jiných zavazadel
několik větších škatult. Ne mnoho, jen asi šest.
Blížíme se hranieím bulharským, bude nové pro
prohlížení pasů, nová celní prohlídka - kdo kromě
jiných zavazadel nevláčí s sebou světem alespn
pět, šest škatulí, neví, co to jest: kouzlo casto-
vání! Manželé mluví se stewardem německy.
ale s jakýmsi cizím, neněmeckým přízvukem —
ostatně, co je nám po tom!
Němec
Záda
Turek
30
article
Vlak staví na nádraží — na nevelké sta-
niční budově s krytým peronem nápis „Cari-
brod“. Hodiny na stanici ukazují právě na sed-
mou hodinu, na hodinkách našich je teprve 1et.
Jdou nám podle východního času již právě
o hodinu později.
Zdvořilý bulharský důstojník ve světle še-
davém plášti, s ruskou šavlí a se širokou, r-
skou čepicí na hlavě — vojsko bulharské je vy-
strojeno po ruském vzoru — záhy nám pro-
hlédne pasy, potom i na zavazadla nalípány jsou
ceduličky na znamení, že byla v celnici pro-
hlédnuta — možno ještě po celonoční jízdě na
chvíli se projít peronem. Maličký Bulhárek sedí
tu na zemi a provozuje živnost cídění bot. Pře-
cházíme kolem — byli bychom si snaživého
živnostníčka snad ani nepovšimli. Aby nás upo-
zornil na svůj mladý podník, cení na nás bílé
své zuby a klepe kartáčem na nízkou stoličku.
za níž jest uveleben. Upozorňuje nás tím klepá-
ním, že je tu proto, aby cídil boty. A pohybem
ruky, ozbrojené kartáčem a vroucím pohledem
na naše boty sesiluje význam toho klepání. T
upozornění kartáčem je vlastně velmi vtipné.
Cizinec ihned ví, na čem jest. A ihned ví, zmí-
něný ten cizinec, že hoch cídí boty a že tu ne-
prodává, dejme tomu, piana.
Snad jsme se hošíkovi zdáli býti cizinci ne-
chápavými. Zaklepal podruhé. Budiž — malý
bratr Slovan nemá ani na svůj krámek, ani na
slovanská naše srdce tlouci nadarmo ..
B. K