1
masthead
30 října 1900.
5
article
Svědek: Jeden měl tvrdý klobouk černý, dru-
hého jsem viděl v promáčknutém klobouku, rovněž
černém. Oba byli tmavě oblečeni.
Předseda: Kdo byl ten třetí muž, opírající
se o hůl?
Svědek: To byl Hilsner. Poznal jsem ho
dle zevnějšku. Měl šedé šaty na sobě.
Předseda: Jak jste tak určitě poznal Hil
nera?
Svědek: Dle toho, jak házel ono
holí, o niž se dříve opíral, a pak šel k těm dvěma
druhým lidem.
Předseda: Ukážte nám, jak se k nim ubír.
Svědek činí tak a chodí po podiu soudním.
Předseda: Jak daleko stáli od něho ti druz
Svědek: Na vzdálenost asi 13 kroků. Dříve
jsem sice udal, že to bylo 8 kroků, ale pak jsem
vše důkladně změřil a poznal jsem, že jšem se o pět
kroků zmýlil.
Předseda: Co ti lidé dělali dále.
Svědek: Hilsner s ním něco rozprávěl. Sebra
jsem se pak a odešeí jsem k Coufkovi.
Předseda: Poznal byste ty dva lidi, které
jste tehdá, dle svého tvrzení, s Hilsnerem víděl?
Svědek: Dnes už bych jich nepoznal.
Předseda: Proč pak ne
o Svědek: Mám všeho plnou blavu a se židy
se stále soudím. Snad bych je poznal, kdybych právé
měl jedině tyto věci na starosti, ale tomu tak není
mám jiných starostí plnou hlavu.
Předseda: Bylo vám známo, že s Hilsnerem
bylo zavedeno vyšetřování pro zločin vraždy, proč
pak jste se nepřihlásil a vše to neudal již dřive
Svědek: Obával jsem se strašné maty židů
já právě pro ně té doby pracoval.
Předseda: Pro koho pak?
Hilsner
6
article
Svědek: Pracoval jsem Schillerovi, Baschům
Hellerové a jiným. Věděl jsem tudíž, že bych to
těžce odpykal.
Předseda: Jaké práce jste pro ně konal?
Svědek: Hlavně stavební práce.
o Předseda: Cím pak se jinak živíte?
Svědek: Mám kousek pole a není-li práce
v poli, chodím si po práci v městě.
Předseda: Také jste původně udal, že ti dva
neznámí lidé v lesním mlázi byli mnobem starší
nežli Hilsner?
Svědek: Ano, na tom trvám.
ředseda: Viděl jste jejich celé postavy
Svědek: Jen polovice těl, poněvadž stál
v jamice.
Předseda: Mluvil jste s někým o tom, koh
jste 29. března v onom mlází viděl
Svědek: Ano. Za několik dní jsem šel opět
k Coufkovi a chtěl jsem mu sděliti vše, o čem jsem
věděl
Předseda: Vyprávěl jste to též své ženě?
Svědek: Ne, ta nevěděla o ničem, protože
ženské vždy všecko vynesou. (Veselost u posluchač
stva.) Coufek také nechtěl ode mne ničeho slyšet
odešel jsem od něho a sdělil jsem to Ignáci Cer
manovi.
Předseda: Jak jste mu to sdělil?
Svědek: Vše tak, jak to vypravuji dnes. Ze
jmena jsem pravil, že jsem poznal Hiilsnera a že
u něho stáli dva neznámí lidé v lesním mlází.
Přís. vot. r. Danzer: Jste snad dalekohlednýr
Svědek: Měl jsem vždy výtečný zrak, ale
brzy po písecké úřadní zkoušce dostal jsem oční
katar a byl jsem pak pět neděl nemocen. Pan dr.
Prokéš mě léčil.
Před se da: Jak daleko to bylo, co jste tehida
zpozoroval Hilsnera?
Schiller
Basch Heller
Hilsner
Ignác
Danzer
doktor
Prokéš
7
article
Svědek: Dle měho náhledu mám za to, že to
bylo na 600 kroků
Předseda: Úřadní komise zjistila, že to bylo
890 kvoků.
Svědek: To nemůže být, dle vzduchové čáry
bylo to mnohem méně
Předseda: Je to přece změřeno podle kata-
strální mapy. Ostatně provedeme ještě zde v síní
malou zkoušku. Pojďte se mnou. (Pti tom odvádí
předseda svědka na pravou stranu porotní sině
k oknu, směrem k velkému náměstí a ukazuje mu n
záloženský dům.) Jak pak daleko je tamto k záložně,
co myslíte?
Svědek (bez přemýšlení): Tam může být 250
nž 300 kroků.
Předseda: Ano, mále pravdu, je tam 270
kroků, měřili jsme to včera. (Vzrušení.) Jak je to
tedy s onou vzdáleností, kde jste Hilsnera viděl?
Vzdálenost, o niž mluvite, změřili inženýři se všl
přesností a není možno tomu nijak odporovati.
Svědek: Slunce tehdy svítilo, bylo jako před
západem. Měl jsem výtečný zrak a nemůže to na-
prosto býti, aby dle vzdušné čáry bylo tam tak
daleko.
Předseda: Kterým směrem zapadalo slunce
Směrem k Polné nebo k Věžničce ?
Svědek: K Polné.
Volant rada Sonka: Je místo, kde jste stál
výše nebo níže naproti místu, co jste ony muže
víděl?
Svědek: Silnice je vyšší a louka je »padlík
(je níže). Místo, co jsem viděl ty lidi, je vyvýšené
Soukromý zástupce dr. Baxa: Pane Pešáku
vy jste mluvil o nějakém pronásledování se strany
žídů. Nemohil byste blíže naznačiti, zda jste nedosla
nějaký dopis?
Hilsner
doktor
Baxa
Pešák
Polná
Věžnička
Sonek
8
article
Svědek: Ano, dostal jsem 2. července z Vídně
pšaní a mám zde jeho opis. To psaní dostala moje
manželka dříve do rukou, poněvadž jsem byl v práci.
Vrátil jsem se z louky domů asi v 10 hodin a žena
mně odevzdala ono psaní již rozpečetěné. Já psaní
celé přečeti. Na obálce bylo vytištěno »Wien«. Mo
ztak ani nechtěl uvěřiti tomu, co tam v tom psaní
býlo. Četl jsem je pak ještě jednou a pak jsem za-
kázal své manželce, aby se o něm i jen slovem
zmiňovala.
Dr. Baxa: Co bylo v tom dopise?
Pešák: Já to psaní druhého dne odevzdal
panu měšťanostovi a nestaral jsem se již kam přišlo.
Najednou byl jsem předvolán k okresnímu soudua
pan rada Reichenbach se mnou zaváděl protokolo
tom, jak jsem psaní obdržel, co je v něm atd. Pro-
sím, fuhle ten dopis je (podává opis předsedovi).
Předseda: Kde je originál?
Svědek: Řekl jsem již, že jsem psaní dal
panu měšťanostovi, který byl také volán k soudu
řekl, že to psaní odevzdal panu redaktoru Schwerovi
(z vídeňského »Deutsches Volksblaltu«. Pozn. zprav.)
Protokol se mnou sepsaný šel do Vídně a já odte
doby do dnes nedostal nejmenší známky o tom, co
se s tím stalo.
Dr. Baxa: Můžete říci, že ten opis je věrný?
Svědek: Opsal jsem psaní to tak, jak bylo,
jen že v tom opisu je to psáno zřetelně a v tom- do-
píse byly mýlky. Na místo »jmena« tam bylo »jmeno-
a leccos bylo převráceno, jako by to byl psal Čech,
který déle žil ve Vídni
dva?
doktor
Baxa
Čo
Vídeň
rada Reichenbach
Deutsches Volksblalt
Schwer
9
article
eon Předseda: Proč jste byl u okresního soudu
vyslýchán?
Svědek: Jakmile jsem to psaní obdržel, by
jsem od pana rady vyslýchán, co jsem s tím děla
a jak jsem je obdržel. Řekl jsem, že jsem je ode-
vzdal panu měšťanostovi. Pan rada měl německý
překlad z Vídně, a to vše zevrubně sepsal do pro
okolu
Pře dseda: Originál nemáte?
Svědek: To psaní je ve Vídni, protože pan
měšťanosta je dal redaktoru Schwerovi, který, je-li
zde, může dokázati, zda psaní skutečně do Vídně
šlo, nebo co se s ním stalo. Pan rada psaní ode
mne žádal.
Předseda: Odevzdal jste je panu radovi?
Svědek: Jak jsem pravil, dal jsem je pan
starostovi, který je odevzdal p. Schwerovi. Co se
ním dále stalo, nevím, nestaral jsem se o to, ale po-
znamenávám, že jsem následkem toho psaní měl o
israelitů polenských mnohé pronásledování.
Obh. dr. Vodička: Originál byl také bez pod
pisu?
Svědek: Ano.
Předseda: Řekněte nám pane Pešáku, co
tom psaní stálo ? Stručně, ale dle pravdy.
Svědek: Prosím, vždyť je to v tom opisu.
Přadseda: Máte býti o tom vyslýchán, mu-
síte lo říci.
Svědek: Četl jsem to dvakráte, více ne. Včera
jsem opis vzal zase do ruky.
Předseda: Co tam tedy stojí psáno?.
Svědek: Byl jsem vybízen, abych se dostavi
do 8. července do vídeňské Rosau, Porzelangasse 13
Mně ani nenapadlo, abych tam jel.
Předseda: K čemu vás v tom psaní vy
bízeli?
Svědek: Abych se nikomu nezmiňoval, kam
pojedu, abych přijel do Vídně, abych se nedal svá
děti od štváčů a takové pletky. Nestálo to za nic
(Hlučná veselost.)
Předseda: Má někdo námitky proti tomu, aby
se opis tento četl?
Obhájce dr. A uředníček: Navrhuji, aby by
čten opis a později originál.
rada
Schwer
Obh
doktor
Vodička
Pešák
Vídeň
Rosau
10
article
Předseda: Ovšem nevím, nepřišel-li originá
do takových rukou, odkud by pak nebyl k dostání.
Soukromý zástupce dr. Baxa: To polom vy-
šetříme.
Svědek: Snad by se to dalo nejlépe zjistiti
kdyby se psalo okresnímu soudu na radu Reichen-
bacha.
Předseda: Měl také to psaní pan rada
Reichenbach?
Svědek: Pan rada mi řekl, že to psaní mus
míti a poslati k soudu do Vídně s mým proto
kolem.
Předseda: Snad by se tedy pánové shodli
aby se do Polné dopsalo pro originál a prozatím by
se mohl čísti opis.
Státní zástupce M a lij o v ský: Všichni sou
hlasíme, aby se opis četl.
Zapisovatel čie na to obsah dolýčného do
pisu, jenž zní v podstatě takto
»Ctěný pane Pešáku. Dovoluji si vás upozorniti
na vaše svědectví preti Hilsnerovi. Zajisté, že ne-
tušíte, jaké následky z toho můžete míti, nebot
Hilsner je nevinen. Pravda přijde na jevo a našli
se svědcí, kteří to dokáží. Mám za to, že jste se
dal svésti od hanebných štváčů.« V dopise appelluje
se na počestnost Pešákovu, pravi se, že nad židy
nikdo nezvítězí, vyzývá se svědek, aby jednal dle
svého svědomí a slibují se mu jisté výhody v za-
opatření ve stáří, žádá se, by o ničem se nezmi-
ňoval nikomu, a zve se, by přijel do Vídně 8. čer-
vence na místo výše označené. Dopis, který podepsán
je značkou »váš přitel«, končí slovy: »Neříkejte o
tom nie, bude to jen na váš prospěch.«
Soukr. zástupce dr. Baxa: Jaké máte, pane
svědku, pronásledování, když jste se už o tom
zniínil?
Svědek: Třikráte jsem si stěžoval p. soudci
Lenbachovi a čtyřikráte strážníkovi Klenovcovi, že
jsem v posměch uváděn následkem svého udání
následkem toho, že to psaní opět přišlo do Vídně.
doktor
Baxa
Pešák
Hilsner
Pešákův
Lenbach
Klenovc
Reichenbach
Vídeň
Polná
rada Reichen
11
article
Jednou přišel jsem do moravské Zhoře. Zůstal jsem
státi u cvičiště zeměbranských bulánův a měl jsem
rozprávku se dvěma četníky, závodčím Mišurkem
kaprálem Pospíšilem. Dále stál vedle mě panský
revírník Hrdlička a všichni mluvili jsme o vojsku.
V té chvíli na mě pokřikoval Julius Subr: »Pchane
Pchešák, pchane Pchešák, znäthe mě? Vy máthe
dobrý zrak, vy dalekho vidíte, kchoukchejte, zdali
mě phoznátche?« (Hlučná veselost.) Sám revírnik
Hrdlička se vyslovil, že je to drzost. Také na hlav-
ním náměstí mě pronásledovali: »Nhu, jak phak
dalekho vidíš?« (Opětná veselost.)
Předseda: Pane svědku, neříkejte to takhle
povězte to obyčejným hlasem.
Svědek (pokračuje): Když jsem přišel k ra-
dovi Reichenbachovi a stěžoval si mu, radil mi
abych žádnému neutrhal na cti, že chtějí ti židé
abych jen přišel do trestu a abych byl ze svědeciv
vyloučen. Rovněž radil mi p. Klenovec, abych nikoho
z nich neudeřil. Pan Basch, když jsem měl očn
katar, přiběhl ke mně a vrazil mi svůj dlouhý no
až do mého obličeje . . . (Hlučná veselost.). . . .a
chtěl patrně, abych jej udeřil. Já však poslechl rady
Reichenbachovi a vše jsem strpěl po poslední
chvíle.
Dr. Baxa: Žaloval jste pro to někoho
Svědek: Jakuba Schillera a advokála Schwarze
z Jihlavy pro urážku na eti, že se vyslovili, že
přijdu do basy pro falešnou přísahu.
Dr. Baxa: Jak to s nimi dopadlo
Svědek: Jakub Schiller dostal 14 dní vězení.
kterýžlo trest mu byl na jeho rekurs snížen. Te
advokát dostal pět dní a podal rekurs, který jestě
není vyřízen.
Obhájce dr. Auředníček: Obálka od toh
dopisu je také uschována
Svědek. Já psaní odevzdal s obálkou panu
měšťanostovi.
Obhájce dr. Auředníček: Řekl jste tehda,
že ti dva mužové vypadali starší, než Hilsner. Je
tomu tak?
Svědek: Ano.
Mišurk
Pospíšil
Hrdlička
Julius Subr
Reichenbach
Basch
doktor
Baxa
Schiller
Schwarz
Auředníček
Hilsner
Zhoř
Klenovec
Jihlava
Pchane Pchešák
Pchešák
12
article
Dr. Auředníček: Dle čeho jste to poznal?
Svědek: Dle těla a podobv
Dr. Auředníček: Dnes jste řekl, že jed
nomu pasoval oblek lépe a druhému hůř. Ale tehda
jste řekl, že jeden měl šat odřenější a druhý že mě-
lepší.
Svědek: Není pravda, že jsem to řekl. Vy
překrucujete řeč. Já řekl, že měl jeden oblek lepš
a druhý chatrnější.
Předseda ze spisů konstatuje, že svědek
tehda vypověděl: »jeden byl oděn v lepší šat
a druhý odřeněji«
Obhájce dr. A uředníček: Jakou práci jste
od té doby konal?
Svědek: Řekl jsem již, že zámečnickou.
Tyž obhájce: Ale děla! jste také poln
práca od 29. března do dneška. Jaké pak?
Svědek: Takovou, jako polní práce jsou.
Týž obhájce: Ty jsou různé.
Svědek: Všecko, čeho bylo na poli třeba, jsen
si dělal.
Týž obhájce: Konal jste v šechny prác
polní? Jaké na příklad?
Svědek: Všechno jsem posekal, pole jsem
klidil, vůbec vše, co se obvykle dělá.
Obhájce dr. Auředníček: Mnoho-li vám da
Basch vydělati v posledním roce
Svědek: Na to jste se měl zeptat dříve, ted
si člověk všechno pamatovat nemůže. (Veselost
v obecenstvu.)
Obhájce týž: Když jste tak důležitou vý-
pověď neučinil ze strachu, že ztratite výdělek u židů,
musil to býti výdělek značnější a zajisté že se n
to budete pamatovat?
Svědek: Což jsem dělal jen jednomu? T
bych si byl musil psát.
Týž obhájee: Ale v posledním roce?
Svědek: Já se nepamatuji. Jakou bych t
musil míti hlavu, abych měl na celou domácnost
pamatovat a ještě měl míti starost na něco po-
dobného,
Předseda: Pan doktor chce věděti cifru při-
bližnou.
Svědek: Již jednou jsem řekl, že to nevím
a že to není možné, abych si takové věci za 2 let
pamatoval. Jsou to hlouposti
Předseda: Ale musíte přece býti mírnějším
Pamatujte si, že jste tu před soudem. Jste na svou
čest také chouloslivým.
doktor
Auředníček
13
article
Obh. dr. Auředníček: Při otázkách pant
dra. Baxy je svědek úplně klidným
Zástupce dr. Baxa: Pane doktore, takové po
známky jsou nemístné. Můžete býti klidným jakoja
Předseda: Dal jsem svědkovi napomenutí
tím je věc odbyta.
Obh. dr. Auředníček: Pane svědku, kdyi
byl Schiller odsouzen k trestu, jenž mu byl snížer
později o 5 dní, poznamenal jste něco.
Svědek: To se nepamatuji.
Týž obhájce: Řekl jste: »Nebudu více svědčit
ať si proti Hilsnerovi hledají jiného svědka.« Řek
jste to?
Svědek: Nepamatuji se na nic takového.
Předseda: Žádá ještě někdo za slovo? Al
prosím, aby se ptal na něco nového.
Obh. dr. Vodička: Víte, že byla velkými pla
káty vypsána cena na vraha?
Svědek: Ano, vím to.
Týž obhájce: Bylo vypsáno buď 100 korun
nebo 100 zlatých. To byl zajisté pěkný výdělek
Proč jste to neudal, když jste o tom věděl? Myslím
že tento výdělek nebyl v žádném poměru, čeho byste
byl od židů vyzískal?
Svědek: Věděl jsem to.
Týž obhájce: Proč jste to tedy neudal?
Svědek: Nemiluji nesvárů mezi lidem. Jsem
rád, mám-li svatý pokoj. Věděl jsem a předvídal
jsem věci, které se mně stanou ze židovské strany.
Byl jsem od 12 do 28 let mezi lidem a vím. coj
židovská msta.
Týž obhájce: Kde jste byl den před 29. břez-
nem
Svědek: V Nových Dvorech u Helzlů v cha
lupě pro med. Byl se mnou učitel z Polné a kovář
Soudní znalee, lčkař dr. Malkovský, táže
se svědká, zdá-li na Škaredou středu odpoledne
pršelo?
Svědek: Nevím již, co se dělo. Když jsem š
do Dobroutova, svítilo slunce velmi krásné
Předseda: Jak dlouho jste byl u Večery?
Svědek: Asi do 5. hodiny. Když jsem přiše
na silnici, viděl jsem, že je 5 hodin. U Večery byi
jsem dle toho asi 3/4 hod.
Soudní znalec dr. Malkovaký: Pešák, když
jsem vyšetřoval jeho zrak, vypověděl, že dělal ješte
jinou práci, s pařezy, že opatřoval dobytek hovězi.
Obh
doktor
Auředníček
Baxa
Schiller
Hilsner
Řek
Al
Vodička
Malkovský
Malkovaký
Pešák
Nová Dvůr
Polná
Dobroutov
14
article
Také prý chodíval na senoscě, tam prach že mu
vnikl do očí a následkem toho že má katar, o němž
hovořil.
Přeldseda: Jak je to s tím dobytkem, Kdy jst
si ho koupil?
Svědek: Odchoval jsem si ho. Měli jsme po-
tíže s nošením vody. Ulička je uzoučká a až n
horní Zápekli musili jsme chodili pro vodu. Jeden
kus vepřového nebo hovězího dobytka spotřebuje
denně nejméně aspoň 8 puten vody. Bylo tehdá
mnoho sněhu, já musil ho vyhazovat a když t
nebylo možno, musil jsem se s obrovskými potížemí
sněhom broditi, při čemž jsem cítil bolesti v tělea
také jsem měl jaksi slabší zrak.
Předseda: Co je s těmi pařezy
Svědek: Dostávám je co rok.
Přodseda: Kdy jste je dobýval?
Svědek: Z jara v květnu. Také letos a k Cou-
kovi jsem chodil na oběd.
Předseda: Měl jste roku 1898 příle žitost
setkati se také s Hilsnerem za okolností jiných?
Svědek: Moje manželka chtěla si na svuj
svátek k sv. Anně (26. července) upeci buchtu. Já
sebral 21. červěnce plechový džbán a šel jsem pro
mléko k Janu Prokšovi v Horní Věžnici. Bylo to
hodně na večer. Naproti skále Projtově před Mršní-
kem potkal jsem Hilsnera, který se obrátil smérem
k poli Hajlandovic. Já jsem si ho nevšíml, on mne
nepozdravil. Šel jsem pak do Věžnice.
Svědek vypravujé dále známou již historii o dru-
Hém setkání svém s Hilsnerem, kdy jej u panského
lesa pod modřínem viděl sedícího. Měl opřenou hlavu
o dlaně a díval se k zemi. To bylo na večer. A z
týden, když šel ráno svědek s opálkou na pole pro
brambory, seděl tam IIilsner zase.
K dalším otázkám předsedovým udává svědek
že místo, kde nalezena byla mrtvola od místa, kde
Hilaner seděl; je asi padesát kroků vzdáleno. Odt
skály by to mohlo býti asi 120—130 kroků.
Hilsner
Anna
Prokš
Hajlandovic
Hý
15
article
Dr. Auředníček: Co měl Hilsner 21. čer-
vence?
Svědek nedovede se upamatovati.
Předseda: Hilsnere, čeho máte proti vy-
povědi tohoto svědka ?
Hilsner (k Pošákovi): Jak jste mně mohl o
maličkosti znát?
Svědek: Nebydteli ljste u nás?
Hilsner: To je pravda, ale to mě byly 2 a
3 roky. To jsem vás ale znati nemohl
Svědek: Nezdravil jste mne nikdy
Hilsner: Máte nato svědky, že jsem někd
nezdravil?
Svědek: Zdravil jste- mne vždycky?
Hilsner: Já ale málo koho pozdravoval, an
měšťanostu. Máte na to svědky?
Svědek: Poslouchejte, kdýž jsem vás tenkrá
potkal s vaší matkou u horní brány, když jste šli
pro mléko: lo jste také nezdravil?
Hilsner: Máte na to svědky
Svědek: Vaše matka vám to sama může do
kázat.
Hilsner: To se musíte mýlit.
Svědek: Sedával jste v naší zahradě či ne
Hilsner: To nevím. Kde máte vaši zahradu
Svědek: Ani o tom nevíte? (Hlučná veselost.
No když ani o naší zabradě nevite, pak neříkán
už nic.
Hilsner: Potom jste tvrdil, že jste 29. hřezn
mne viděl v Březině. Na 800 kroků poznáváte člo
věka?
Svědek: To pozná každý člověk. nejen já.
který není krátkozrakým a má bystrý zrak.
Hilsner: Já v Bčezině nebyl, já byl na Ka-
teřinském vrchu. Aby nekdo poznal člověka na 800
kroků, k tomu by müsil mít oči jako ryba.
Svědek: Ja jen povídal, kde jsem vás víděl.
Hilsner: Viděl li jste mne někdy v panském
lese, mohlo to být jen tehdá, když jsem šel do Ně-
meckého Brodu, Jestli jsem někde seděl, možná, že
jste mne viděl, ale to nic není.
Svědek: Vždyť já vás také neviním z vraždy.
já jako katolík, když jsem přísahal, musím pravdivě
otázky mně položené zodpověděti
Předseda (ukazuje Pešákovi známou bílou
hůl): Je vám tato hůl povědoma
Svědek: Na tu vzdálenost nemohu to určitě
dosvědčiti.
doktor
Auředníček
Hilsner
Pošák
Březina
mecký Brod
krok
16
article
Soukromý zástupce dr. Pevný: Je to na ven-
kově cos divného, nepozdraví-li mladý člověk star
šího
Svědek: Já vím, že Hilsner pozdravova
vice lidí.
Dr. Pevný: Nepozdravovali vás i jiní mlad
lidé?
Svědek: Dokud jsem neprozradil vraždu, mě
jsem velkou lásku u židů v Polně.
Dr. Pevný: Na venkově se vždycky zdraví?
Hilsner: Co pak máte na tom zdravení
(Veselost.
Tím byl výslech svědka Pešák
skončen.
Předseda prohlašuje na to, že přečte pro
tokol ze dne 14. září 1899, sepsaný v Polné, o zra
kové zkoušce Petra Pešáka.
Dr. Auředníček: Ohražuji se proti čten
protokolu toho a sice z důvodu, že je částí protokolu
o hlavním líčení předešlém v Kutné Hoře. Tato
zkouška stala se proti mému návrhu a nebyl zkou-
mán zrak Pešáka, nýbrž pan vyšetřující soudee
Baudis vypovídal o tom, jaká pozorování on učinií
a jak hledě k jeho zraku lze na tu vzdálenost po-
znati člověku, kdežto zde jest rozhodné, jestli pravě
Petr Pešák mohl Leopolda Hilsnera požnati, poku
se týče, jaká pozorování mohl učiniti. Prosím, by
o tom bylo učiněno usnesení soudní. Souhlasím na-
nejvýše, aby se zjistila z protokolu toho data vzdá-
lenosti
Stňt. zástupce: Protokol jest částí spísů
hlavního líčení a zrovna jak bylo konstatováno
leccos z protokolu tohoto hlavního ličení, není žádné
příčiny, aby také data z této listiny byla konstato-
vána. Jestli se obsah v některé částí nelibí, budet
zajisté při čtení patrno a proto myslím, že nen
překážky, aby byl protokol čten.
doktor
Pevná
Hilsner
Pešák
Petro Pešák
Auředníček
Baudis
Polná
Kutná hoře
17
article
Dr. Baxa: Dovolují si upozorniti, že to právě
tvoří část celého důkazu. Žádám, aby byl přečten
protokol celý.
Dr. Pevný: K účelu naprosté objektivní pravdy
je zapotřebí, aby byly čteny všechny spisy záleži
tosti té se týkající.
Po krátké chvíli ohlašuje předseda usnesen
soudu, aby byl čten protokol celý, poněvadž je pro-
tokolem o místním ohledání a neobsahuje posudel
znaleů.
Po přečtení tohoto protokolu čte se pak protok
o předsevzaté zkoušce zrakové s Petrem Pešákem
ze dne 7. července pp. soudními lékařskými znalc
dry. Bláhou a Malkovským,
Obh. dr. Auředníček: Učinil jsem před
líčením návrh, aby bylo dožádáno dobré zdání lé-
kařské fakulty české university o tom, jestliže na
základě nálezu, podaného pp. dry. Malkovským
Bláhou a na základě protokolu o místní komisi, ko-
nané v Polné 7. července, může fakulta respektive
mohou-li znalci podati dobré zdání, jestli pan Petr
doktor
Baxa
Pevná
Petro Pešák
Bláha
Malkovský
Obh
Auředníček
Malkovský Bláha
Petr
Polná
18
article
Pešák dne 29. března 1899 mohl to vše viděti, co
udává, čilí nic. Návrhu tomu nebylo dáno místa
a byli přibráni k dnešnímu tíčení jako znalcí
prof. dr. Deyl a pan dr. Chalupecký. Opakuji
návrh na dobré zdání lakultní z důvodů
učiněných, poněvadž jsou v dobrozdání pp. drů. Mal-
kovského a Bláhy opory ve skutečnosti. Pro případ
nevyhovění tomuto mému návrhu vyhražuji si zma-
teční stížnost a navrhuji, aby byli vyslechnuti pouze
pp. prof. dr. Deyl a dr. Chalupecký. Jest nebývalým
případem, aby byli vyslechnuti čtyři zn dci, zejmena
aby byli vyslechnuti znalci, hteří nemají speciálních
vědomostí, když již specialisté byli z důvodů soudem
jako pádných uznaných přibráni. Poněvadž dle trest
ního řádu jen dva znaici mají býti vyslechnuti, pro
sím, aby pp. dři. Malkovský a Bláha nebyli jak
znalci vyslechnuti.
Státní zástupce: V § 126. tr. ř. jest po
necháno úplně soudu na vůli, jak se míní postaviti
k posudku znalců. Kdyby nedůvěřoval sl. soud po
sudku znalců, kteří byli navrženi a proti nimž nebyla
podána dříve námitka, není překážky, aby v případě
nějakých pochybnosti volal druhé znalce a vyslechí
je. Nemůže býti zajisté na závadu vypátrání pravdy.
bude-li více znalců slyšeno nežli dva. V tom případo
mám za to, že zbývá jedině posouditi věrchodnost
svědkovu pánům soudcům.
Pešák
profesor
doktor
Deyl
Chalupecký
Bláha
Malkovský
Mala
19
article
Soukr. zást. dr. Baxa: Nevím případu, v něm
by hodnověrnost svědka, ačkoliv nebylo proti jeho
hodnověrnosti nic dokázáno, byla zkoumána nejen
svědky, nýbrž znaleckými průkazy atd. Zde není
třeba zjistiti, jaké má oko, nýbrž jen, vidí-li na tako-
vou vzdálenost a jakmile bylo dvakráte zjištěno, že
v ta místa vidí, jest věcí pánů soudců posouditi
jestli panu svědku věří čili ne. Proti hodnověrnost
svědka Petra Pešáka nebylo podáno nejmenšího dů
kazu. Potr Pešák řekl, že viděl onu osobu a poně
vadž dokázal, že je to možno, vyslovuji se proti ná
vrhu pana obhájce.
Po poradě soudu prohlašuje předseda usnesen
slyšeti též znalce pp. dra. Malkovského a Bláhu, po-
něvadž vzhledem k ustanovení 8 126. tr. ř. nutne
hleděti k tomu, aby vady posudku p. obhájcem vy
týkané, byly výslechem znalců vysvětleny, po pří
padě výrokem dalších pánů znalců poopraveny. Sou
proto nevidí nutnost vyžádati si dobrozdání fa-
kultní.
Na to se líčení na půl hodiny přerušuje a svě-
dek Pešák podroben hned novému ohledání znale
pp. prof. dra. Deyla a dra. Chalupeckého.
Po přestávce polední pokračuje se u výslechy
svědků. Předstupuje pan
ai
Jakub Coufek
61lelý rolník z Dobroulova je vzdálenějším příbuz
ným Pešákovým. Svědek bodrým tonem vylíčuje vše
nač je tázán a provází výpověď svou různými gesty
Předseda: Před velikonocemi r. 1893 prý
vás Pešák navštívil?
Svědek: Ano. Bylo to na škaredou středu
Přicházíval si k nám v ten den vždy pro med ja
Jidáše. Tehda právě jsem ho již očekával, ale Pešák
nešel. Proto jsem poznamenal: »Ten Pešák dlouhe
nejde, to mi už ten med jistě odpustil.« V tom však
někdo z našich domácích lidí řekl: »Měl jste o něho
strach a už je tu.« (Veselost.)
Předseda: V kolik hodin k vám přišel
tehda?
doktor
Baxa
Petro Pešák
Pešák
Malkovský
Bláha
profesor
Deyl
Chalupecký
Coufek
Pešákův
20
article
Svědek: Asi půl hodiny po slunce západu
Vím, že to bylo v tu dobu, protože jsem se díval n
stuníčko, abych věděl, jaký budeme míti Zeleny
čtvrtek.
Předseda: Jak dlouho se u vás tehda Pešák
zdržel?
Svědek: Vždycky, když příšel, trvalo to p
delší, dobu než zase odešel
Předseda: Jak je daleko z Polné do Do-
broutova
Svědek: Asi 1/2 hodinky
Předseda: Vyprávěl vám v té době snad
něco důležitého
Svědek: Vyprávěl mi až po svátcích, že pry
v Polné byla rozbitl židům okna. Při tom mě vzal
důvěrně pod paží a vedl mne do druhé světnice, že
prý mi něco poví. Já však odvětil: »Nechoďte mi
s takovými včemi a nechte si to pro sebe.« Ba
jsem se, že snad bude o výtržnostech mluvit něco
bližšího. Proto odešel s nepořízenou. Později však
přišel k nám znovu a řekl, že se se mnou přichází
poradit, co má dělat, protože viděl Hilsnera v den
vraždy procházet se u lesa Březiny. Poznal prý jei
podle chůze. (Obrací se k Hilsnerovi.) Já ho podl
toho také znám.
Předseda: Už dlouho?
Svědek: Ovšem, že dlouho. Má dcera s ním
chodila do školy. (Obrací se znova k Hilsnerovi.)
Nechodila s vámi Emilie Coufkova?
Hilsner: Já už nevím.
Svědak: Coše? Nevite? Vy dobře víte, ale
nechcete vědět. Kdyby vám dali z každě strany — —
Předseda napomíná svědka, aby se neron
čiloval.
Svědek (prostomyslně pokračuje k Hilsne
rovi) — — hubičku, vy byste nezapíral.
Předseda: Dost! Dost! Jest pane svědkt
Pešák člověkem pravdomluvným ?
Svědek: Je to muž řádný, jenž by mě n
obelhal, protože bych s ním více nemluvil.
Svědek
Pešák
Hilsner
Coufkův
Polná
Dosta
21
article
Jan Mišinger
Mišinger
22
article
přísežní lesní hajný z Březiny, hraběcího lesa Clam
Gallasova. Svědek byl jedním z prvních náleze
mrtvoly Anežky Hrůzovy. Mrtvola byla ve spodu
obnažena a měla vyzvednuty bosé nohy do výše
neboť ležela obličejem obrácena k zemi.
Předseda: Našla prý se blíže ni nějaká hůl;
Svědek: Ano. Hůl, oškrábaná kůra a od
řezek hole.
Soudní sluha ukazuje mu tyto corpora
delicti, jež svědek poznává, uváděje, že předměty
tyto ležely na různých místech, nikoli pohromadě.
Předseda: Jak daleko to bylo od místa na
leziště mrtvoly ?
Svědek: Asi půl šesta sta kroků.
Předseda: Tvrdí se, že byla Anežka přep
dena. Co soudíte o tom, znal jste ji přece osobně
velmi dobře?
Svědek: Znal jsem ji, avšak myslím, že b
se byla mohla ubrániti, protože byla silné děvče.
St. zást. rada Malijovský: Bydlíte v Malé
Věžnici. Jak pak se snášejí členové rodiny Hrůzovyí
Byly snad někdy mezi Anežkou a její bratrem
Janem nějaké různice a hádky
Svědek: Nikdy jsem o ničem takovém ne
slyšel. Panovaly mezi nimi poměry zcela řádné.
Státní zást.: Stará Hrůzová měla prý př
komisi modřinu pod okem. Nevíte jak k tomu
přišla
Svědek: Vyprávěla nám, že se jí to stalo při
zapřahání dobytka.
Přís, vot. sekr. Šonka: Co soudíte o tom, jaký
asi to byl nůž, jímž ona lesní hůl byla uříznuta
Svědek! Byl to asi ostrý nůž a dle méh
zdání stalo se to jedním řezem.
Obh. dr. Vodička: Kdy pak chodíváte d
lesa?
Svědek: Brzy ráno, a jsem tam až do po
ledne, kdy se vracím; odpoledne jsem v lese za
až do večera.
Týž obbájce: Pak nevíte tedy co se všechno
děje u Hrůzů v domácnosti, když trávíte v lese skoro
celý den
S vědek: Podrobností takových ovšem neznám
Přís. vot. sekr. Sonka: Mohl by výrostek 20lely
uříznout takovou hůl, jako byla tar
Svědek: To by mohl.
Gallasův
Hrůzův
Anežka
Jan
Hrůzová
Šonka
Obh
doktor
Vodička
Hrůza
Sonek
Březina
St
23
article
Přikročuje se k výslechu znalců. emn
Soudní lékař p. dr. Bláha vypovídá, že pe
ohledání zraku Pešákova dne 7. července shledal
s p. drem. Malkovským, že vyjímaje zvápenatění
tepen a vyjímaje mírný katarrh oční je Pešák tělesně
i duševné úplně zdráv. Zvápenatění není však
žádným zjevem abnormálním nebo pathologickým.
Ani zánět oční není zjevem abnormálním. Vyšetře
ním oka pravého, pak levého a na to obou shledán
stav zraku Pešákova úplně normální. Dále zjištěno
že Pešák není ani krátkozraký, aní dalekozraký, ani
barvoslepý (daltonista). Z toho usouzeno, že Pet
Pešák měl 29. března loňského roku, poněvadž o
té doby nebyl stížen chorobou oční, zrak normálni
Za účelem dalších dokladů tohoto tvrzení učiněny
byly zkoušky na místě činu, o nichž jsme už podalí
zprávu v čísle včerejším. Nebyl-li zrak Pešákův dne
29. března lepší, než 7. července letos, slabším dle
úsudku znalců jistě nebyl. Tito soudí, že udání
Petra Pešáka pokud se týkají Hilsnera, mohou býti
pravdivá.
Předseda: Dá se ze stanoviska znaleckého
posouditi, že Pešák mohl viděti věci, jež udává?
Dr. Bláha: Já při těch zkouškách byl a viděi
jsem naopak ještě více, nežli viděl Petr Pešák. Z toho
soudím, že když má zrak normální, mohl to také
viděti
Předseda: Co mohl podle vašeho posudku
vidětir
Bláha
Pešákův
Pešák
Petro Pešák
Hilsner
doktor
24
article
Dr. Bláha: Mohl viděti, zdali tam člověk chod
nebo stojí, jaké má šaty, jestli světlé nebo tmavé,
mohl rozeznatí pohyby rukou, zvláště měla-li dotyčná
osoba charakteristické pohyby
Předseda: Mohl poznati obličej?
Dr. Bláha: Obličej na tu vzdálenost není
možno poznati.
Předseda: A což pokrývku hlavyr
Dr. Bláha: Myslím, že také není možnoji
poznati.
Předseda: Volnější nebo přiléhající šat?
Dr. Bláha: To také není možno
Obh. dr. Auředníček: Slyšel jsem, že na
bystrosti zrakové se ztrácí věkem v tom případě,
když nastane zakalení rohovky
Dr. Bláha: Myslíte snad zakalení čočky. To
u něho nenastalo.
Dr. Auředníček: Jakým jiným způsobem
může nastati ztráta byslrosti zraku
Dr. Bláha: Také svaly oční působí na formu
oka a u člověka starého nejsou svaly tak pružné.
Dr. Auředníček: Pravil jste, že poznal po-
hyby rukou. Když jste tento posudek podal, uvážil
jste, že Petr Pešák neviděl, když osoba předvedená
smekla čepicí a dala ji na hlavu?
Dr. Bláha: Ano, to jsem poznal
Dr. Auředníček: Jak můžete tedy s touto
skutečností srovnati svůj posudek?
doktor
Bláha
Auředníček
Pešák
25
article
Dr. Bláha: Děláli někdo pohyby rukou, po-
hybuje se ruka na půdě šatů, pak jest lépe viděti,
než když se zvedá čepice, poněvadž je pozadí ruky
jiné.
Dr. Auředníček: Co míníte charakteristi-
ckými pohyby? Měl jste při svěm posudku na
zřeteli jen pohyby holí nebo také jiné pohyby
Dr. Bláha: Slovy »charakteristické pohyby«
jsem rozuměl dva pohyby, které byly Pešákovi
u Hilsnera známy, totiž způsob mávání holí
rychlé obraty.
Dr. Auředníček: V protokole je zazname-
náno, že Pešák nepoznal Hilsnera podle rychlejšího
obratu.
Dr. BTáha. Ne tak. Viděl ten pohyb, ale n-
mohl udati, je-li rychlejší.
Dr. Bláha: Dne 7. července bylo pošmourno
a 29. března bylo jasno, proto mohl viděti jasněji.
Dr. Auředníček: Můžete jako znalec říci
že je tam při osvětlení lépe viděti
Dr. Bláha: Jsem toho náhledu, že, je-li po
dešti, je tam jasněji, nežlí bylo tehdy, kdy my jsme
tam-byli a následkem toho že je tam lépe viděti
Obh. dr. Vodička; Jak se rozeznává pohyb
kloboukem a holí?
doktor
Bláha
Auředníček
Pešák
Hilsner
BTáh
Vodička
26
article
Dr. Blůha: Záhyby při zvedání klobouku nebo
mávání holí jsou docela jiné. Hůl jest bílá a 1 m.
3cm. dlouhá, tak okruh pohybů je mnohem většía
proto je ji možno dobře viděti
Dr. A uředníček: Mohl Pošák poznati šedi-
vou barvu?
Dr. Bláha: Světlou a tmavou mohl roze
znati.
Dr. Auředníček: Světlé a temné neni
barva.
Dr. Bláha: Šedé mohl viděti.
Dr. Auředníček: Pešák nerozeznal barvu
žádnou.
Dr. Bláha: Poněvadž šedivé je bližší svět-
lému, říkám, že jej mohl poznati
Dr. Auředníček: Poznal šedivou barvu?
Dr. Bláha: Šedivou barvu mohl rozeznati.
Dr. Auředníček: Toto odporuje vašemu
dobrozdání.
Státní zástupce: Tomu odpírám, poněvadž
šedivá barva odpovídá světlé
Dr. Bláha: Sedivost je slovo, pod kterým se
vyrozumívá serie barev světlých a tmavých. Říkám
že mohl viděti šedivé světlě a vy mně chcete suppo-
novát, že je to šedivé tmavé.
Dr. Auředníček: Mohl poznati šedivou
barvu?
Dr. Bláha: Světlou šedivou mohl poznati.
Dr. Auředníček: Ale že je to šedivá barv
mohl poznati?
Dr. Bláha: To byste mně musil říci tón t
barvy.
Votant sekretář Sonka: Tvralte, pána doklore
že barva byla rázu světlého. Byla to barva jak
odstím světie šedivé naho na
doktor
Blůh
Bláha
Auředníček
Pešák
Sedivost
Sonek
Tvralte
centimetr
27
article
Dr. Bláha: To nemohu tvrditi. Pravím jen, ž
to je světlá.
Dr. Auředníček: Tvrdíte ale, že šedivou
poznal jako šedivou.
Dr. Bláha: Světlou můžete poznati. Já vám
řekl, že pod šedivým rozeznávame několik serií
Světlou šedivou barvu na vzdálenost tu poznaii
může. (Vzrušení v posluchačsívu.)
I druhý znalec, pan dr. Malkovský z Písku,
líčí v souhlasu se svým předchůdcem positivní vý-
sledek zkoušky, provedené s Pešákem lékařskou ko-
misí. Na onu vzdálenost však dr. Malkovský pochy-
buje, že by se dal rozeznati tvar klobouku. Také ne-
bylo možno — dle dra. Malkovského — aby Pešák
mohl sobě tehda utvořiti dle šatů úsudek, byl li šao
oněch dvou osob starší či novější, ani při dobrém
osvětlení. Kontury těla ovšem při dobrém osvětlení
rozeznali se dají.
Dr. A uředníček: Pane doktore, vy jste pra-
vil dříve, že se z lesa tehda kouřilo.
Dr. Malkovský: Vy se mýlíte, já to chíě
ještě dát do protokolu, ale vyšetřující soudce dr
Sebánek řekl, že toho není třeba
Dr. Auředníček trvá na svém tvrzení.
Předseda konstatuje z protokolu, že tam do-
tyčné místo zní takto: . . . »vzduch je nasycen pa-
rami a je viděti, že není tak dobře viděti, jako při
počasí příznivěm.
doktor
Bláha
Auředníček
Malkovský
Pešák
Sebánek
Písek
28
article
Svědek: Já nález nediktoval. Byl to dr-
Šebánek. Račte (praví, vyrujen byv dremi. Auřed-
níčkem, k tomuto) dáti vyslechnoutí p. dra. Šebánka.
Dr. Auředníček: To už ponecháte mně, koho
mám dát vyslechnout. Měl Pešák lepší nebo horší
zrak než rok před tím, 29. března?
Znalec dr. Mallkovský: Měl malý katar.
Dr. Aučedníček: Může míti katar ten vliv
na bystrost zraku ?
Znalec: Tvořící se hlen pokrývá rohovku.
Nečistí-li se talo, pak ano.
Hilsner, byv tázán, má li čeho namítati
proti předchozím výpověděm, pokrčil němě na-
menama.
Předstupuje jako třetí znalec okulistiky uni-
versitní professor dr. Deyl.
Předseda: Pane professore, měl jate pří-
ležitost posouditi zrak svědka Pešáka. Račte se vy-
sloviti: lze se stanoviska vědeckého zjistití, odpo-
vídají li jeho tvrzení pravdě čili nic. Jaká je zraková
schopnosť Petra Pešáka?
Prof. dr. Deyl: Vyšetřil jsem dnes jeho zrak
sice při osvětlení, které není našemu účelu právě
příznivé, ale vzdor tomu shledal jsem, že
je ostrost zraku jeho nadn ormál ní,
tedy nad obyčejný stupeň. (Vzrušení
v posluchačstvu.)
Onvidí více, než my za normální
považujeme. Pešák — jak jsem byl zkouškou
vědeckou zjistil — vidí písmena, která člo-
věk s normálním zrakem rozezná nat
metrů na 61/2 metru, a i menší pismenka,
která při normálním zraku lze viděti
na 5 m., na 61/2 metru. Pešák na všech možných
tabulkách jemu předložených četl více než člověk
s normální schopnosti zrakovou je s to. O nad-
normální schopnosti jeho zraku není
žádného sporu.
Šebánek
doktor
Auředníček
Pešák
Mallkovský
Aučedníček
Hilsner
Deyl
Petro Pešák
profesor
29
article
Předseda: Lze se stanoviska vědeckého vzhle-
dem k této basi činiti si úsudek o tom, mohl-li Pe-
šák 29. března viděti to, co udává? Jde tu o délku
676 metrů či 890 kroků.
Dr. Dey!: Na našich tabulkách jsou řady
písmen nad sebou, které postupně človék se zrakem
normálním poznati musí. Nejdoleji je tu písmena
(řečník ukazuje na dotyčné tabulce), kterou člověk
s normální ostrostí zraku pozná na 5—6 m. a na-
hoře je písmena největší, která má býti poznána na
60 metrů. Toť ovšem platí pro nás v theorii. V praxi
vypočítá člověk s normálním zrakem prsty na ruce
na 60 metrů, ovšem před tmavým pozadím. Rovnět
tak rozeznati lze pohyb ruky před tmavým pozadím
na 300 m. Čím větší předmět se pozoruje, tím dále
může býti, aby se na tuto vzdálenost při normálním
zraku a osvětlení viděl. Když tedy je na vzdálenost
300 m. viděti pohyb ruky, lze říci, že podoba lidská
je 8krát větší než ruka, tedy 8 300 = 2100 m.
Na tuto vzdálenost lze viděti postavu, ktera je 6o
Dey
Rovnět
8 300