1
article
Stranou neodvislosti (Košutovou)
vytýká se hr. Tiszovi, že mluvil včera pohrda-
vým tonem o maďarském velícím jazyku. Bylo
prohlášeno, že strana musí čeliti ja-
kékoli změně jednacího řádu.
Myslí se, že hr. Tisza návrh na změnu
jednacího řádu vyloží dnes ve
vládním klubu. Rokování ve sněmovně
konalo by se teprve — poněvadž hrabě Tisza
návrhy ty odůvodní až v pondělí — v případu
nejpříznivějším v úterý nebo ve středu. Ne-
připustí prý se dlouhá debata, po-
něvadž vláda právě při návrhu na změnu jedna-
cího řádu nalehati musí na z krácen o
rozpravu.
Košutův
Tisza
2
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Z úřadního listu.
Z Vídně, 4. března. (C.-B.) »W iener
Zeitung« oznamuje: Císařským rozhodnutím
ze dne 19. února jmenován mimořádný profes-
sor dr. Lubomír Niederle řádným professo-
rem archaeologie a ethnologie na české universitě
v Praze.
Ministerský předseda jakožto správce mini-
sterstva vnitra potvrdil ve srozumění s minister-
stvy železnic a financí změnu stanov akciové
společnosti pro místní dráhu z Votie
do Sedlčan, o kteréž se byla dne 24. října
1903 valná hromada akcionářů usnesla.
Ministerský předseda jakožto správce mini-
sterstva vnitra schválil změnu stanov ak-
ciové společnosti »C. k. priv. tanvaldská
přádelna«, o kteréž se byla usnesla mimo-
řádná valná hromada akcionářů dne 23. prosince
1903 ve Vídni.
Francouzský rozpočet námořní.
Z Paříže, 3. břežna. (C.-B.) Sněmovně
byla dnes podána předloha o dodatečný ch
úvěrech, jež poskytne komisi rozpočtové př-
ležitost ke zkoumání poměrů francouzského ná-
mořnictví. Dodatečná potřeba je samao
sobě bezvýznámnou a nedosahuje ani výše po-
ložek rozpočtovou komisí škrtnutých.
doktor
Niederle
Vídeň
Praha
Sedlčany
Paříž
iener Zeitung
3
article
Buršáci a ulice.
Buršáci a ulice.
Buršáci, jinak němečtí studenti, sestoupivše
se na základě v Rakousku platného spolkového
zákona ve spolky s demokratickým nádechem
a ve tradicích dřívějšího »Sturmu und Drangu«,
právě tak jako příslušníci spíše aristokratickýchn
»kórů«, mají na základě stanov svých práve-
nositi spolkové barvy a odznaky. Jinak ale nyá
se te s procházkami jejich na veřejné ulici,
tak zvanými »bumly«. Právo to je ceny vel mii
pochybné, ba není to žádné právo,, nýbrž pouhý
zlozvyk z malých universitních míst, kde studenti,
poněvadž obyvatelé byli celou svou existencí nna
ně odkázáni, dělati si mohli, cokoli chtěli.
I chodce strkati s chodníku na jízdní dráhiu.
Dali si to líbit, třeba že mručeli.
Dnes, jak se nám sděluje, ij v malých gni-
versitních místech je to zapovězeno. Ale v Praze,
v české Praze, kde tvoří počet něěmeckého dby
vatelstva sotva desetinu populace, má t Hnto
středověký privilej buršáka neporušeně ldále
trvati. A z jakého důvodu? Z pouhé slahhiosti
příslušných úřadů. Ve Vídni měli dosti odsrahy
odkázati tamější »buml« do dvor a universith aího,
tedy na místo uzavřené, v Praze má ale. být
pánům těm vyhražena nejelegantnější ulice, a to
v neděli a v dobu, kdy zvyklý je prome fiovati
všechen svět.
Tak daleko již dospěl tento stát a jeho
orgány v nadržování privilegované náro Hi nosti,
že nemá dnes již ani odvahy hájiti pihed ní
národnost druhou, desetkrát tak číselně mpenou.
Rakousko
Praha
český Praha
Vídeň
Sturm und Drang
4
article
Dobře bylo již poukázáno v těchto listech
k tomu, co by se stalo, kdyby všickni sp olkové
pražští oděli se ve stejnokroj a dostažzili se
v určitou nedělní hodinu Na příkop, atoy tam
hodinu neb dvě promenovali. Právo mají, k tomu
všichni i viděli bychom rádi, kam by to do-
spělo, kdyby se každou neděli tam shrošmáždilo
a tlačilo tak asi 100.000 lidí. Fachcem byl
by kraval, nebo neštěstí, aneb by došlo, k tomu
i onomu.
A přece to zdráhání! KCož jinélho zbývá
českému obecenstvu pražskému, nechcoli dopu-
stiti, aby bylo před cizinou representctváno ná-
rodností jinou a k tomu studenty namnoze
s velkoněmeckou prušáckou tendencí, než po-
starati se o to hromadným vystoupekiím, aby
zamezeno bylo stopadesáti německým tudentům
falšovati národní ráz Prahy. K tomu iná obyva-
telstvo pražské právo, ba je žo jeho piovinností,
zejmena opro brutalismu, s jakým hájí svůj
ráz města německá. Vídeňský dr. Lueger netrpí
na obchodech. tabulky s jediným českým slo-
vem. Ani čeští spolkové nesmějí míti ve Vídni
české nápisy na domech, v nichž nalézají se jejich
místnosti. V Liberci, kde třetina obyvatelstva
jest česká, české obchodníky vyhazují i jejich
krámy a rámečky do odlehlých částí města,
kde ničeho, neprodají, a ve mnohých obcích
smíšených německié representace nechtějí z ně-
mecké nadbvlády slevit ani slovíčko na — ka-
menu náhnobním. V Duchcově kácejí na hřbitově
náhrobky s českými nápisy. A my bychom měli
trpěti, aly Na příkopě rozkvétaly nerušeně
pestrobar uvné záhony německých tulipánů?
doktor
Lueger
Praha
Vídeň
Liberec
Duchcov
5
article
Třela jen si povšimnouti toho, co všude,
kde Něnaci jsou panující, děje se nám.
Sniad bychom jinak se zařídili oproti svým
krajanům druhého jazyka, kdyby oni též v ji-
ném lihyovali si chování a nevyzývali a neurá-
želi ná, za každým krokem.
Kdybychom žik v poměrech normálních,
kdybychom jeden druhému dopřáli národních
svobod. a práv, co ale činí ti, již v plné míře
reklariují všechny tyto svobody a výhody pro
sebe, již ale bouří svět k vůli tomu, že má
býti zařízena v Brně česká universita a že do-
máháme se pro svůj jazyk v úřadech a při
soudech týchž práv, jaké mají od nepaměti
náradní naši odpůrci. Jací bychom to musili býti
mizprové smýšlením i povahou, kdybychom do-
pustili, aby naše representační ulice vypadaly
tak. jako nádvoří unřversitní budovy na vídeň-
skům Franzensringu.
S tou myšlenkou již se páni Němei
spáteliti musí, že my ze svých práv neslevíme
aii to nejmenší, výměra jejich že musí býti
ns. vlas taková, na jakou příslušníci druhé ná-
rýdnosti v této zemi nároky činí. Je to požada-
viak dosti skrovný u porovnání s tím, že jsme
dějinní zástupci této země, že jest nás zde dvě
VFřetiny.
Němei
Brno
6
article
Němečtí rektoři a professoři běhají nynío
překot na místodržitelství, na policejní ředitel-
ství a snad i do Vídně se rozjedou, aby tam
reklamovali ochranu pro domněle ohrožené bur-
šáky. Když stalo se českým studentům příkoří,
když v městech, kde pánem Němec, slovanští
studující byli luzou týráni, ve městech, kde ve
většině jsou nepřátelé bidu slovanského, tu ovšem
nikdo se nehnul, tu mladí lidé ponecháni byli
osudu svému, jenž po většině velmi krutě s nimi
byl naložil.
A dnes, kdy líči se demonstrace u ruského
kostela a Na příkopě, jakoby to byly tak trochu
menší bartolomějské noci, když píší německé
listy o »každonedělních prosbách za ruské ví-
tězství,« jež ale končí zpravidla velikou řeží,
v níž ubohým Němcům dostane prý se po každé
krvavé odplaty za to, »že nepomohli dosud Ru-
sku hájiti Port Artur« — dnes nikdo mimo
veřejný tisk u nás nereaguje na tyto pomluvy,
nikdo nedbá nebezpečí z nich plynoucí.
Zatím ale ti, kteří by dnes měli zapotřebí
nepředložené nějaké akce pouliční s naší strany
a kteří číhají v pravém slova smyslu na každé
hnutí vrstev spodních, nemohou se dočkati, až
»nějaký demagogický podkop vyletí« — citujeme
doslovně — aby jej vykořistili s obvyklou pro-
lhaností proti nám a ve svůj národní pro-
spěch.
Z příčiny té není zapotřebí nadháněti nepří-
teli, má náhončích jiných dost a bylo by ne-
moudré, kdybychom my mu ještě pomáhali.
Němec
Artur
Vídeň
7
article
České školy ve Vídni.
České školy ve Vídni.
Spolek „Komenský“ ve Vídni
konal v neděli dne 28. února valnou hromadu.
Přítomno bylo 105 členů. Jednání zahájil před-
seda p. Petrák uvítáním přítomných a vřelou
vzpomínkou na zemřelé členy a příznivce, pp.
řed. Scheneka, rytm. Radimského, Petra Peldu,
inž. Boh. Brejchu a pí. Barb. Kyptovou. Pozdrav
výboru Ústřední Matice školské způsobil ve shro-
mážděni milý dojem, též zpráva předsedova o
sbírce 720 K, učiněné po valné hromadě ra-
kousko-uherské banky českými členy a delegáty
na večírku ve Slovanské besedě. Jest naděje,
že nyní i české spořitelny (Chrudimská spoři-
telna přispěla 100 K) budou na „Komenského““
pamatovati. Oprávněné naděje budí svorný po-
stup říšských poslanců českých všech stran ve
věcech „Komenského“. Spolek zavedl loni ve
Vídni svůj kolek, jest však ochoten podrobiti se,
bude-li Národní radou českou vydán jednotný
národní kolek. O chudé žactvo „Komen-
ského“ získal si největší zásluhu damský dobro-
činný spolek „Ludmila“, a Jednota sv.
Methoděje přispívá 600 K ročně na vydržo-
vání katechety. — Předsedou byl opět zvolen
aklamací zasloužilý národní pracovník p. Alois
Petrák. Do výboru zvoleni na 2 roky pp.: Al.
Komenský
Petrák
Radimský
Petro Pelda
Ing
Brejcha
Barb
Kyptův
Komen
Ludmila
Vídeň
Český škola
Jednota svatý . Methoděj
8
article
Hlaváček, Jos. Karber, Vil. Zahradníček, Jan
Zenkl, V. Houška a Fr. Lilling a na 1 rok pp. Fr.
Čásenský a Ant. Vlach. Dále trvá ještě 1 rok
funkce loni zvolených pánů K. Bělohlávka, Vil.
Kroupy, K. Salawy a Jana Trnovského. Náhrad-
níky jsou pp.: Tom. Dřímalka, Jan Hnízdo, Ant.
Novák, Josef Šperl, Ed. Štefan a V. Tuma, revi-
sory pp.: Fr. Dastich, Th. Prchal a Josef Něme-
ček. — Po delší debatě uloženo výboru, by při-
pravil vybírání národní daně 1 K ročně za osobu
mezi Čechy vídeňskými, a dále přijato, by výbor
upravil a zlepšil platy učitelstva škol „Komen-
ského“, jakmile novou akcí bude opatřeno a za-
jištěno dosti prostředků, tedy třeba ještě před
nejbližší valnou hromadou a staral se o uctívání
památky Jana Amosa Komenského ve spolkua
ve škole. — Na konci valné hromady provoláno
hlučné „Sláva“ protektoru spolku, panu hraběti
Janu Harrachovi, Ústřední Matic
školské, král. hlav. městu Praze a před-
sedovi České akademie, p. vrch. stav. radovi Jos.
Hlávkovi.
Hlaváček
Jos
Karber
Zahradníček
Zenkl
V Houška
Lilling
František
Čásenský
Vlach
K Bělohlávek
Trnovský
Tom
Hnízdo
Antonín
Novák
Šperl
Ed
Štefan
V Tuma
Dastich
Th
Prchal
Josef Nout
Komen ský
Jan
Ámos
Komenský
Harrach
Hlávek
Francie
Čechy
Praha
Jos
Český akademie
9
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Velké neštěstí při požáru. Z Londýna se ozna-
muje: V časných hodinách ranních minulého čtvrtka
vypukl v kavárně poblíže kathedrály sv. Pavla oheň,
jenž se šířil tak rychle, že za dvacet minut padlo mu
v oběť sedm obyvatelů domu. Kavárna nalézala se
v úzké uličce City, kdež pro případ požáru pro její
těsnost — má šířku toliko deseti stop — jsou neštěstí
skorem nezbytna. K tomu ke všemu jest jeden ze
vehodů ulice zahražen třemi železnými kůly, tak že
s této strany hasiči vůbec nemohou proniknouti. Po-
licista konající službu, jda mimo tuto ulici spatřil
z jednoho domu vystupovati tenký proužek plamene
a dým. Avšak než hasiči dostali se na místo požáru,
byl celý dům v jediném plameni a bylo patrno, že
obyvatelům domu sotva kyne čáka zachrániti se. Oby-
vatelé sousedních domů prchali v divém zmatkuv
nečním rouchu. Hasiči jen s největším namáháním
dostali dlouhé požární žebříky do úzké ulice. Po nej-
větším úsilí podařilo se konečně omeziti oheň jen na
kavárnu. Když byl požár uhašen, nalezeny ve druhém
patře zuhelnatělé zbytky mladíka a dívky. Ve čtvrtém
patře klečely před postelí čtyry ženy a muž, drželi
se za ruce a patrně při modlitbě se zadusili.
Pavel
Londýn
Ob
10
article
= Soubojová komedie. Z Madridu se oznamuje:
Mladý horkokrevný městský rada v Malaze podrobil
správu tamního vězení ostré kritice. Několik šprýmařů
poslalo mu dopis podepsaný domněle ředitelem vězení,
jehož osobně neznal, obsahující hrubé urážky a vy-
zvání k souboji na pistole. Dovedli také nastrojiti, že
městský rada souboj přijal a zvolil si z nich svoje
svědky. V den souboje představil se slušně oděný
nosič jako ředitel vězení. Souboj započal, městský
rada střelil první a jeho protivník klesl krví zbrocen,
zvolav: „Umírám!“ Poděšen dal se městský rada
na útěk a doposud se neobjevil. Domnělý ředitel vě-
zení ovšem nebyl raněn, nýbrž klesnuv, protrhl ve-
přový měchýř naplněný krví. Ostatně byly pistole
nabity toliko prachem.
Madrid
11
article
Zázračný biskup v Kutofari. Přítel našeho
listu píše nám z Kalamaty: Podivný zjev v kostele
vesnice Kutofari v jižní Maině vyvolal horečné roz-
čilení obyvatelů tamějších pustých a nepřístupných
hor, tvořících výběžky divokého Tajgetu. Před něko-
lika dny navštívil vesnici tu biskup ithieské diécese
Porthenios a shromáždil veškeré obyvatele jejía
mnohé ze sousedních vesnic Miglia, Placa, Zelenica
atd. k odpolední bohoslužbě. Ta trvala pozdě do ve-
čera a jelikož vesnice ty jsou velmi chudé, dohořely
voskové svíčky, tak že v kostele nastalo temno a jen
sem tam blýskala se dohořívající svíčka, čudíc více
než osvětlujíc. To nevadilo biskupovi, by pokračovaí
ve vysvětlování evangelia a poučování shromáždě-
ných věřících, kteří s pobožností na něho hledělia
trpělivě jej poslouchali, Náhle však byli všichní vy-
rušeni a poděšeni podivným zjevem. Okolo hlavy
biskupa, sedícího na vysokém křesle, rozlila se stkvoucí
se zář, která veškeré shromážděné oslňovala, než se
však po několika minutách vzpamatovali, zář zmizela,
aniž ji biskup, jak tvrdí, zpozoroval. Všichni se
hrnuli k němu a zvědavější z nich prohledávali ve-
škeré okolo něho stojící a visící předměty, by si po-
vstání zázračné záře vysvětlili. Nenalezli však ni-
čeho lesknoucího se, což by mohlo zář způsobiti, tak
že nabyli přesvědčení, že se tu jedná o zázračný
zjev a každý z nich tlačil se k biskupovi, by zulíbal
ruce nebo alespoň jeho roucho. Střelhbitě rozšířila
se zpráva o zázraku tom po všech osadách a oby-
vatelé Kutofari jsou přesvědčeni, že zjevem tím bůh
chtěl poukázati na divotvornost tamějšího chrámu.
Miglia
Placo
Zelenica
Kutofari
Kalamata
12
article
Tu třeba připomenouti, že Mainotové jsou nejpověr-
čivější ze všech Řeků a že ještě v osmém století
panovalo mezi nimi poloviční pohanství. Není osady,
kde by neměli nějaký divotvorný obraz, ke kterému
putují. Nejproslulejší jest obraz Panny Marie lé-
čitelky (Panagia iatriassa) v klášteře nedaleko osady
Kastanie na hřebenu jižního Tajgetu, K divotvor-
nosti obrazu tohoto mají Řekové takovou důvěru, že
obmýšlejí tam založiti léčební stanici a tamější igu-
man sebral k účelu tomu již mnoho peněz, takže,
jestliže ty peníze nepropije, záměr ten se uskuteční
a řečtí lékaři, kteří již dnes hladoví, budou musit
pověsiti své řemeslo na hřebík. Třeba též pozname-
nati, že v starověku byl v Kutofai památný chrám
Jony, v němž kněžky, jako v Delfách, budoucnost
předpovídaly. Základy chrámu tohoto jsou vytesány
ve skále a dosud prýští u něho posvátný pramen, z
něhož kněžky čerpaly divotvornou vodu. V soused-
ním pak klášteře, u Langady, mají mniší hlavu sva-
tého Nikona, který spastv Spartu od moru, odešel
do tčchto hor, v nichž zmizel, až se konečně poda-
Řek
Marie
Panagio
Jon
Nikon
Delfy
Langady
Sparta