1
article
Výprava do Tibetu.
Z Londýna, 26. února. (C.-B.) Ze sně-
movny lordů. V rozpravě o anglické
výpravě do Tibetu sdělil parlamentní
státní sekretář pro Indii: Tibeťané zdráhali se
vstoupiti s Velkou Britanií ve spojení, ale byli
tím časem již ochotni vejíti ve styky s moeí
jinou. Vyslání tibetských poslů do Petro-
hradu bylo způsobilé vzbuditi u Tibeťanů
dojem, že mají za sebou celou mo
Ruska. Oni prohlásili přímo: My se Angli-
čanů nebojíme, my máme za sebou Rusko)
To je stav, jehož Anglie strpěti nemůže. Ci
lem výpravy je tou dobou Gjamtse. Na Tibeta-
nech samých závisí, zdali výprava dále po-
stoupí.
Řečník projevil naději, že tibetští vyslanci
uznávajíce mírumilovný cíl výpravy, plukov-
níka Younghusleana v Gjantse vy
hledají, aby s ním pojednali o ná-
vrzích, kteréž jim plukovník dle své in-
strukce učiniti má a pravil na konec: »Chtě-
jíli Tibeťané zaujati nepřátelske
postavení, musíme jejich vyzvání
přijati.« Markýz of Ripon žádá vládu,
aby další postup výpravy vzhledem k válce ve
východní Asii zarazila. Nic není prý způ-
sobilejším, zjednati vládě nové obtíže v době,
kdy ruský národ válkou velice je rozčilen, než
myšlenka, že Anglie v této doběs
ním do soutěže vstupuje.
Tibeťan
Londýn
Tibet
Indie
Velká Británie
Rusko
Anglie
Asie
Petrahrad
Angl
markýz of Ripon
2
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Skandál v divadle. Z Bukurešti se oznamuje
Ve zdejším národním divadle uspořádala šlechta
dobročinné představení, jemuž byl přítomen i krá-
lovský dvůr. Hrála se veselohra »Madame Flirt«v
jazyku francouzském. Rumunská mládež již dávno
před tím agitovala proti francouzským představením
v národním divadle. Mezi představením ozývaly se
výkřiky, na něž přátelé pořadatelstva odpovídali
hlučným protestem a na některých místech došlo
ke rvačce, takže členové dvora divadlo opustili.
Srážky a demonstrace opakovaly se pak i na ulici,
tak že konečně musilo zakročiti vojsko, jež teprve
po velkém namáhání obnovilo pořádek. Toto dobro-
činné představení bude míti v zápětí dlouhou řadu
procesů, žalob pro urážku na cti a žalob pro veřejné
násilí.
Hrála
Bukurešť
národní divadlo
dvůr divadlo
3
article
= »Musím všechny lídi pozřít.« S tímto výkřikem
přiběhla onehdy večer mladá dáma do jednoho z
modních závodů v Drážďanech. Prohlížela chvíli vý-
kladní skříně a pojednou s příšerným křikem a je-
čivým smíchem vrazila do krámu. Při tom křičela
neustále: »Musím všechny lidi zabít. Musím všechny
pozřít!« a při tom udeřila jednu z prodavaček, jež
leknutím omdlela. Mezi veškerým četným ženským
personálem firmy vypukl zmatek k nepopsání. Vše-
pěkný pořádek; zdá se mi, že jste tam vůbec
ještě nebyl! huboval pokladník.
Vyvrávoral jsem do krámu, vzal čapkua
rozhlédl se naposled po známých místech —
vždyť mi nezbývalo než skočiti do Seiny nebo
vrhnouti se z okna svého pokojíku na dlažbu ..
bylo po všem.
Když jsem bral za kliku, zavolalo na mne
děvčátko, nejmladší učednice:
— Pane Richarde, před chvilkou hledal vás
tu listonoš, nesl vám poukázku na peníze.
Ve mně se zatajil dech, byl bych to díte
zlíbal za ta slova, pak vyletěl jsem na ulici, hle-
dal listonoše, kterého jsem stihl v třetím domě
od nás, sebral jsem peníze a letěl zpět, odevzdal
jsem 40 franků a vyprosil si dovolenou na dne-
šek, udávaje, že jsem nemocen. Uvěřili mi, ne-
boť viděli všichní, že mi něco je už druhý den.
Richard
Drážďany
Seina
4
article
Ve svém pokojíku jsem dlouho a hořce
plakal.
Ale to není vše: můj strýc poslal peníze
o den později, protože byl nemocen a o dva dny
později zemřel — co by se bylo stalo, kdyby
se ten smutný případ byl udál v neděli, kdy ja
utrácel peníze, které nebyly moje? Byl bych
býval zatčen a odsouzen a kdo ví, co by ze mne
dnes bylo.
A tak jakc mně, stává se asi mnohým. Chyb
jednou z lehkomyslnosti a musí za to pykati celý
život. Říkám si vždy, že objevení jejich poklesku
zavinila také snad nějaká zklamaná naděje, ně
jaká opozděná poukázka a odpouštím jim rád
protože vím, že vytrpěli muka, o nichž vím, jak
jsou krutá.
Proto jsem také svému podřízenému od-
pustil, když jsem viděl, jak je bledý, jak se mu
ruce chvějí; měl slzy v očích — oklamal-li mne
jimi, prozradí se dříve nebo později sám, ale já
si nebudu moci vyčítati, že jsem pád jeho za-
vinil nebo urychlil. Oč mn: může okrásti on nebo
jiný, nikdy se nerovná tomu, k čemu bych já ho
udáním jeho poklesku snad dohnal. Nuže, co
tomu říkáte?
Místo odpovědi, stiskl jsem mu vřele pravici
chny se daly na útěk, zvláště proto, že šílená měla
pravici stále pod kabátcem, jakoby tam měla revol-
ver připravený k výstřelu. Konečně zavoláni sousedé.
při demž však zmatek vzrostl ještě více, poněvadž
šílená v jednom z přikvačivších domnívala se pozná-
vati bratra, jemuž vyčítala, že ji podvedl a učinil ne-
šťastnou. Zatím přišel do krámu policista, jehož ší-
lená ihned napadla a počala tlouci. Konečně poda-
řilo se společnému úsilí dvou policistů dopraviti ší-
lenou, jež již dříve byla v ústavu choromyslných, po
tuhém zápasu v drožce do blázince.
5
article
= Vražda na svatbě. Přítel našeho listu píše
nám z Atbén: Poněvadž vraždy zde jsou tak četné.
že by zevšedněly, pokoušejí se Řekové dáti jim roman-
tického nátěru a spáchati je se zvláštní okázalosti
nebo za neobvyklých okolností. To uznal za nutné
i jakýs krejčí, žijící v předměstí Psiri a náhoda tomu
chtěla, že spáchal vraždu v týž den, kdy se oženi!
Jak to řecké zvyky vyžadují, slaví se svatby velmi
vesele hostinami a tancem, na kterých se účastní
všichní přibuzní a přátelé. Na svatbu krejčího do
stavil se kromě mnoho jiných lidí i jeho přítel, pod-
důstojník pěchoty, který dříve udržoval s nevěstou
velmi důvěrný milostný poměr. Tím se pochlubil
na svatbě jinému přítelí krejčího, který neměl nic
jiného na práci, než to sděliti šťastnému novoman-
želu. Možno si představiti, že zprávou tou nebyl krejčí
právě oblažen, ale nedal na sobě znáti rozčilení, naopak
vyzval poddůstojníka k národnímu, nebo lépe řečeno
k albanskému tanci, při kterém jeden tanečník pronásle-
duje s nožem v ruce druhého, jenž se zručně přepa-
dům jeho vyhýbá. Rozumí se samo sebou, že pře-
pady ty jsou jen líčené, ale oba tanečníci musejí býti
velmi hbiti a zručni, by tanec byl půvabným a zá-
bavným. Z počátku vskutku tančili oba tak vkusněa
uměle, že vzbudíli obdiv. Jak hbitě zasazoval krejčí
rány nožem, tak rychle se jim vyhýbal poddůstojník,
krouže okolo něho. Avšak náhle strnula celá spo-
lečnost. Poddůstojník ležel zbrocen krví a krejčí ho
bodal nožem do prsou, až několik hostů, vzpamato-
vavších se z překvapení, vyrvalo mu nůž z ruky.
Poddůstojník skonal na místě, neboť již první rána
ho zasáhla do srdce a policisté, kteří při svatbách se
obyčejně hledí přiživiti, odvedli krejčího na policejní
stanici, kde ubožák strávil na tvrdé lavici vězení
noc na místě v náruči své manželky.
Řek
6
article
= Kachny pečené ve vzduchu. Pařížský »Petit
Journal« přináší z Nantes prapodivnou zprávu. Nad
jezerem Grandlieu strhla prý se onehdy hrozná bouře
s blesky a hromobitím. Řybáři snažili se v nej-
větším kvapu dosíci břehu, když pojednou zatřeskla
hrozná rána hromová. Okamžik potom spatřil jeden
z rybářů, pan Garreau z Passay, kterak do jeho
člunu spadlo několik pečených, částečně i zuhelna-
tělých divokých kachen. Blesk udeřil do hejna kachen
a ve vzduchu je upekl.. . Tato historie o kachnách
připomíná poněkud zprávu o slepicích, jež za velmi
parných let snášejí vejce vařená na tvrdo.
= Na zlaté půdě stojí obec Grand Forks na
Bonanza Creeku v Aljašce. Při kopání na území obce
učiněny před nedávnem bohaté nálezy zlata a ná-
sledkem toho již všichni obyvatelé horlivě kopají po
zlatě a celá obec je rozkopána. Obec Grand Forks
má 500 obyvatel a sestává z jediné dlouhé ulice
krámy a obytnými budovami. Majitelé podkopávají
nyní vlastní svoje obydlí, hledajíce zlato a většina
jich dociluje hojného výtěžku.
= Sirena. Z Florencie se oznamuje: Signorin
Beatrice Ancilottiova jest již po několik měsíců nej-
častěji jmenovanou Italkou pro svoji přímo magi-
ckou moc nad mužskými srdci. Jaké spousty mezi
mužskými signorina již před tím natropila, o tom se
ani nemluví. Avšak během šesti měsíců přivedla
mladého malíře Costettia v zoufalství a do blázince.
Malíř Mussini k vůli ní šel do kláštera a teď do-
chází z Ferrary zpráva, že se zasnoubila s dosavad-
ním arciknězem a rektorem chrámu Theatinů do-
nem Andrecu Gorettim. Duchovní ovšem musil se
vzdáti svého úřadu a vystoupit z církve a vstoupil
do závodu otcova, velkého obchodu se dřívím. Sta-
ne-li se manželem vytoužené signoriny, ovšem není
ještě zcela bezpečno, neboť byla již zasnoubena
kdož ví kolikrát, v posledním půl roce tříkráte.
Petit
Grandlieu
Garreau
Passay
Blesk
Ancilottiův
Italka
Mussini
Goretti
Nantes
Aljaška
Florencie
Ferrara
Grand Forks
7
article
Signorina Beatrice Ancilottiova jest dvacet dvouletá.
štíhlá a pěkného vzrůstu, mnohem větší než bývají
průměrně Italky. Jest nápadna svou bělostnou
pletí, k níž černé oči a černý vlas tvoří značný kon-
trast; rysy tváře její nejsou zvlášť krásné, ale zato
má překrásné zuby.
= Zámek Roberta Dábla, slavného vévody nor
mandského, jenž panoval v letech 1028 až 1035
jehož historii zpracovali Scribe a Meyerbeer v opeře
téhož jména, dává nynější jeho majitel pan Cozer
uvolňovat od pozdějších přístavků k mohutnému
zdivu a částečně opravovat. Tento zámek, vzor stře-
dověkých pevnostních staveb, býval jedním z nejdů-
ležitějších strategických bodů na dolejším toku Seiny
Nyní romantika jeho opět ožije a zamýšlí se uspo-
řádati na obsáhlém zámeckém dvoře příštího léta
slavnostní představení opery »Robert Dábel« na pod-
nět historického spolku pro Normandii.
= Neočekávané následky lynčování. Obyvatele
města Pineappie, Alabama, měli velmi nepříjemné
zkušenosti s lynchováním. Před nějakou dobou byl
při rvačce zástřelen černoch. Vrah, jenž mimo to po-
střelil ještě jakéhos bělocha, unikl zatčení kvapným
útěkem. Za to byl zatčen jiný černoch a sice zvláště
proto, že byl tak »drzý« a vyhrožoval bělochům. Ve-
čer sešli se četní občané a usnesli se, že drzému
černochu dají jak náleží na pamětnou. Vnikli do vě-
zení, ztýrali černocha nejohavnějším způsobem a
ukrutně jej zbili. Na konec pak zapálili i budovu vě-
zení. Vítr dosti silný, právě panující, zanesl plameny
na sousední dům, odtud rozšířily se dále a než mohli
hasiči náležitě zakročit, vyhořelo několik tuctů domů.
Zuřivost obyvatelstva možno si představiti. Rozčilení
obyvatelstva bylo ohromné a lynčovníci pineappleští
mohli být rádi, že sami nebyli lynčováni.
Ancilottiův
Italka
Dábl
Scrib
Meyerbeer
Cozer
Dábel
Seina
Normandie
Pineappie
Alaba
9
article
Příspěvek k počeštění německých
místních jmén uveřejňuje včerejší »Bohemia«
Příspěvek k počeštění německých
místních jmén uveřejňuje včerejší »Bohemia«
z Boru. Tamější purkmistrovský úřad obrátil se
k ministerstvu vnitra se žádostí za »uznání ne-
přeložitelnosti německého místního jména Boru
»Haida«. Žádost byla vyřízena výnosem okres.
hejtmanství českolipského v ten smysl, že podle
konaných šetření jméno »Boor« v závorkách
vedle českého jména »Hajda« uvedené v ze-
vrubném Popise království českého z r. 1854
nemůže býti pokládáno za autentické.
pročež prý správné označení místa »Haidy«v
českém jazyce zníti má »Hajda«. K tomu
v naivní upřímnosti v topografickou autoritu šl.
Körbra dodává »Bohemia«: Výsledkem takovým
bude dodáno nepochybně i jiným německým
obcím chuti, zaujati u kompetentních úřadů
stanovisko proti libovolnému počešťování míst-
ních jmén a »odpomoc žádati.« Podle toho
troufá »Bohemia«, že není zapotřebí ničeho jiného
než žádosti k ministerstvu, aby kterýkoli český ná-
zev, vedle německého uvedený, prohlášen byl za
neautentický. Honěnost ministerstva vnitra v českém
místopisu jest opravdu báječná. Není tomu dá-
vno, vzpomněl si purkmistrovský úřad v Přívoze
na Moravě požádati ministerstvo, aby jméno Pří-
vozu bylo přeloženo do němčiny slovem »Oder-
furt«. Ačkoli není jediné listiny, jediného spisu
aneb místopisu, v němž by se autenticky aneb
neautenticky tento ovšem z brusu nový, na
purkmistrovském úřadu zbásněný název německý
vyskytoval, neváhalo ministerstvo vnitra ani mi-
nutu a sestátnilo topografické falsum přívozských
Němců. Tiť povzbuzeni úspěchem borských
Haid
Boor
Hajda
Němec
Morava
Odra
Bohemia
10
article
Němců mohou nyní v největší naději na úspěch
žádati za nepřeložitelnost jména Oderfurtu do
češtiny a kdyby jim Körber vyhověl, učiní to
týmž suverenním oprávněním, jakým škrtl jméno
Bor u Haidy. Místopis zemí koruny české jest
vůbec knihou nejpohodlnějších koncesí pro
Němce. Již úřadní místopis po druhém sčítání
lidu vydaný ztratil notné procento českých au-
tentických názvů míst, ve třetím to pa-
trně bude ještě rozkošnější. (Úřadní místo-
držitelský místopis z roku 1880 má je-
ště: »Haida — Bor«.) Je-li však procedura
borských Němců doporučitelna k napodobení
jiným německým obcím, nelze nahlednouti, proč
by cesty tyto měly býti neschůdny obcím če-
ským. Za jeden, podle nálezů erární topografie
pochybný český místní název najdou se sta a
sta naprosto libovolných německých překladů
českých jmen místních, při čemž není jiné
autenticity leč zkomolení původního českého jména
německým kazimluvem. Zvláště české obce, k
jichž poctivému českému jménu přiložena ně-
mecká slovní nestvůra jakožto oficiální překlad,
měly by se u ministerstva hlásiti o očístění od
tohoto německého přídomku.
Němec
Körber
Bor
Haid
11
article
— Obětavost česká a německá. V kr-
jinských listech německých v Čechách a na
Moravě je stálou rubrikou chva lozpěv na ná-
rodní obětavost českého lidu a povzbuzování
lidu německého, aby po příkladu našem rovněž
plnou rukou přispíval k národním účelům ně-
meckým. Je pravda: náš národ, který vedle
tvrzení známého professora Wiesra, kterouž ka-
pacitu od Němců zdejších přebrali Němci ve
Vídni, vlastně nic není a nic nemá, poměrně
aspoň desetkrát tolik platí na různé vlastenecké
podniky a národní účely než Němci. Mohli by-
chom škodolibě a při tom hrdě a s plným sebevědo-
mím odbýt zmíněného pana professora tvrzení, že
my Čechové proto platíme méně daní zeměpan-
ských, poněvadž za to tím hojněji platíme daní
národních, jak nám to sami Němci dosvědčují,
však neučiníme tak, proto že tento »učenec«
jest jedním z těch, kteří, poněvadž jinak nedo-
vedou vyniknouti, zapřáhají vědu do káry ná-
rodní agitace a z toho vytloukají osobní rekla-
mu. Neučiníme tak z jiného ještě důvodu.
Wiesr
Němec
Čecho
Čechy
Morava
Vídeň
12
article
Chceme totiž pánům Němcům vysvětliti zjev,
kteří, jak se zdá, v nevědomosti o různosti
národních povah našich nemají ponětí. My, san-
kviničtí Čechové, každý groš tak neškrtíme jako
Němci, u nás se peníze mnohem rychleji kulálejí
než u Němců, ti zvyklí jsou každý haléř několikrát
obrátřti a uvažovati dříve, zdali skutečná je ne-
zbytnost jej vydati. Však jiný ještě a mnohem
vážnější je důvod, proč obětavější jsme než
Němci. Není u nás zvykem zřizovati instituce
národní a kulturní bez potřeby. V ohledu tom
se přepychu neoddáváme a také oddati nemů-
žeme. Vždyť nemáme dosti prostředků na to,
čeho je nám nezbytně zapotřebí. Nač sbíráme
a vydáváme peníze své? Především na
»Ústřední Matici«, abychom tisícům českých dí-
tek poskytli českého vyučování a tím zabránili,
aby svému národu nebyly odcizeny. Mají snad
toho zapotřebí Němci? Jejich Schulverein tak
čistý není. Nemůže být, neboť to pouhý
Němec
Čecho