ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 ef5ab390-71f4-11dc-94dd-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 22 celkem · entity: place 21, person 77, org 9
1 masthead
Ročnik XXXXIV.
2 masthead
V Praze, v sobotu dne 8. října 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 278.
4 article
Na ranní a odpol. listy předplkef asi v Práže v adinlnistrac n měiíe . . . . .. ns čivrt leta . . . . 6 K — s dvají čenáškou is měsíe nětvrt leta . . . . 7 K 50h ve alislkích: a K 30h za měsíe . . . . Poštoui ke na měale n ětvrt lefa . . . . s dvojí zásilkou na měaí it lcta . . . K so
5 article Válka.
Válka. L. Z Petrohradu, 7. října. (Původn kelegram zvláštního dopisovatele » Národ. Listů «.) Na bojišti jest klid, ale pokládá se jen za klid před bouří. Soukromé zprávy z Mukdenu sdělují, že se tam očekává, že záhy nastane rozhodný okamžik. Zde přes důvěru v Kuro- patkina očekává se okamžik ten s velikou netrpělivostí. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně 3.)
Petrohrad Mukden Kura
6 article Noví přímluvči za změnu taktiky.
Noví přímluvči za změnu taktiky. Některé vídeňské a dva pražské české listy propadly melancholii, protože se vládám vídeň ským a zvláště skvělému řečnickému umění ny nějšího předsedy ministerstva stále ještě nepo- dařilo přiměti českou politiku k bezpodmínečné kapitulaci. Pravíme bezpodmínečné, protože ni kdo: ani vláda, ani vídeňské, jí inspirované časopisy, ani konečně oba pražští přímluvčí ne- dovedli svými krtčími zraky vypátrati Ariadninu niť, jež by vedla z labyrintu cislajtánských zmatků. Ve státech staroústavních samo sebou by se rozumělo, že mužové, již povoláni jsou k kormidlu vládnímu, mají míti posilivní, všeobecně srozumitelný program, jenž by umož nil, aby se politikové seřadili dle svých stano- visk, buď pro vládní program, nebo proti němu. Nynější úřadnická vláda, lépe řečeno, předseda ministerstva, se dosud, ač již úřaduje na pátý rok, na takový program nezmohl ani ve směru politickém, ani národním, ani hospodářském. Činnost jeho se naprosto rozehází s obsahem jeho krásořečnických výkonů. Volá sice o ka- ždém kvartále po plodné činnosti říšské rady a sněmů, ale jedná dle čl. 14. jako stoupenec sbsolutismu, jejž sotva lze nazvati „osvíceným“ Ústava zná rovné právo národů a jazyků, p. dr. Körber za ně dosadil vůli jediného, něme- ckého národa. Ve věcech hospodářských stačí mu občas obraceti se na průmyslníky líčiti vzrůstající nouzi jakožto pomůcky jeho vládního umění.
Ariadnin doktor Körber
7 article
Nevíme, jaké zázračné účinky čekal od pro- slovu ke sněmu království českého, přednese- ného p. místodržitelem, ale odpověď, jakou mu dali čeští poslanci, očekávání to asi nadobro roz- mefala. To prozrazují články vzpomenutých dvou vileňských listů, z nichž jeden se pustil do „spojených deklarantů“, druhý do „bahna passivity“. Prohlášeni českých poslanců jest mu „každým slovem prudký útok na vládu a spolu státoprávní deklarací; osvěže- ním všeho toho, co proslulá česká hltavost kdy vyslovila.“ Spojení deklaranti nenechali prý v platném právním řádu ani kámen na kameni. Ani Mladočeši, ani Staročeši prý nevěří, že by si dali Němci líbiti nové, dalekosáhlé rozšíření tak zvaného českého práva státního. Česká smíř- livost, v prohlášení poslanců projevená, jest prý nedůstojná fraška. I nejochotnéjší prostředko- vaci umění rozbilo se o nesmyslné téměř pežadavky Čechů, aby se jim — než se pusti do srozumění — podaly na podnose nejvyšší, nikdy nedosažitelné vymoženosti, vnitřní úřadníčeština a česká uni- versita v Brně. Žádáme prý rozdrobení říše v týž den, kdy dalmatský sněm musil býti uzavřen, kdy v Lublani zuří obstrukce, kdy ty- rolský sněm vůbec nemohl býti svolán. (A tím se vládní list ještě vychloubá! Red.) Po českém prohlášení jest prý dvojnásob, ano trojnásob nuíno uvésti Čechy zpět na půdu parlamentní ústavnosti; jest jen jediná půda, kde lze mluviti o českých nárocích a tou jest — říšská rada. .. Druhý vídeňský list se pustil do „bahna passivity“, a opsal jako jeho český pražský sou- druh známé myšlenky červnového článku dra.
Němec Čecho spojený deklarant Brno Lublaň Čechy
8 article
Mattuše o změně taktiky. Obstrukce jest prý jen jinou formou trpného odporu. Rozdíl jest ovšem: Čechové se mohou chlubiti, že strhli celý parlament, ba celou říši do bahna. (No tak vidal Red.) Ale, prozrazuje důmyslně vídeňský list starou novinku, podivuhodnou náhodou — snad ironie dějin — týž den, kdy Čechové vstou- pili r. 1879 do rady říšské, stalo se skutkom spojenství s německou řiší, jež mělo nevyslo- vený hrot proti slovanské velmoci. Uvnitř se- sílení (!) Slovanů, na venek opora o německou říši: to bylo vybřednutí z bahna passivity v poli- tice zahraničné. Stát se nemůže přizpůsobitiv zabraničné politice sporům vnitřním, musí jit dráhou, danou mezinárodními poměry. „Bah no passivity“ hrozí pohltiti Rakousko. Vláda by měla stavěti most přes toto bahno, jenž by vedl na pevnou půdu vůle národní. Prvý hlas odmítá naprosto splněn“ nej- skromnějších českých požadavků a prohlašuje je za nikdy nedosažitelné, druhý snaží se pů- sobiti — zahraniční maršrtou. A to maji býti prostředky, jimiž bychom my Čechove donuceni byli ke kapitulaci? Pražský český list vidí rovněž podobnos mezi stavem před 25 léty a dneškem, t. j. snaža se působiti pro změny taktiky důvody z let tehdejších. Bylo-li tehdy uváděno, že přítom- ností svou na radě říšské znemožníme vydán zákonů, kterými by se křivdilo národnosti české. zejmena rovnoprávnosti jazykové — nelze dů- vod ten opětovati dnes, kdy exekutiva platnýeh zákonův o rovnoprávnosti nodbá, jak dokázáne zvláště přesvědčivě drem. Heroldem v „otevře- ném listě dru. Körbrovi“ a prohlášením poslanců českých.
Mattuš Čecho Bah Čechov Herold doktor Rakousko Slovan
9 article
Přes to list tvrdí, že jsme v podobných, ano stejných poměrech jako před čtvrt sto- letím; dnes zní otázka, máme-li pracovati na radě říšské, tehdy zněla, máme-li tam jíti. Byl-li tehdy trpný odpor zahálkou, jest jí rovněž dnes obstrukce. Na obstrukci odpovídá vláda čl. 14. Obstrukcí prý nikomu neškodíme a posilu jeme exekutivu, úřadnický absolutism a zbavujeme Němce nutnosti, přiznati barvu. Vymožeností no- vých prý není. My jsme všecky tyto námitky vyvrátili, když je pronesl poprvé dr. Mattuš a te ve článku na- šem dne 25. června, a ukázali jsme tehdy zá- roveň, že dr. Mattuš sám není přesvědčen, že by změna taktiky způsobila nápravu. Ani vče- rejší opětovatel jeho námitek nedovede ukázati na cesty schůdnější. Kdo četl tyto dny ukázky ze studie bývalého člena ministerstva Hohenwar- tova, prof. Schäffle, „O Rakousku v Rakousku“ ví, že ve Vídni důsledně vždy se pracovalo a pracuje proti zájmům národů a zemí. Jedno porušení ústavních jejich práv šlo za druhým do nekonečna, dnes odvržena i škraboška rovno- právnosti a dosazena za nejvyšší normu — vůle Němců. Kdo může tvrditi, že činnost na radě říšské bude plodnou, když se podrobíme tomuto fakti- ckému stavu, ano, když mu zahájením parla- mentní činnosti dáme mlčky svůj souhlas. Chtějí-li Čechově zůstati historickým čl- nitelem a národem, nemohou nikdy opustiti stanovisko rovného práva. Níže sestou- piti, znamená abdikaci. Hlásá-li se z Vídně, že naše národní požadavky nebudou nikdy do- sažitelné, musíme býti připraveni, že dělný parlament bude pro nás právě tak bezplodným jako jest nedělným.
Němec Mattuš doktor profesor Schäffle Čechův Rakousko Vídeň Hohenwar
10 article
Pouze budeme pomáhati vídeňskému vlád- nímu umění z bahna, do něhož stát uvrhlo sou- stavným nadržováním němectví a centralisaci — a dr. Schäffle jest klassickým svědkom, jenž ono vládní umění jako takové rozpoznal po Jů- kladném pozorování „Rakouska v Rakousku“. Jak vídeňské, tak pražské hlasy o dvoj- násobné, ba trojnásobné nutnosti, uvésti nás Čechy zpět na půdu parlamentní, ústavní spolu- působnosti, jsou však důkazem, že posavadní taktika české politiky jde pánům ve Vídni do živého. Doznávají, že octli se v bahně. Stálé zvracení a znásilňování zásad ústavnosti, pokud svědčí i právům národů neněmeckých a většiny obyvatelstva, ani nemohlo jinam dovésti. Účelem české politiky bylo od samých po- čátků: provésti vůči Vídni důkaz,, že nelze přecházeti přes náš národ k dennímu pořádku. Když nyní tento důkaz v následeích, jež stát postihují již již jest proveden, máme — prostě kapitulovati? To žádají přímluvčí ve Vídni i v Praze, to žádají, nemohouce ani přibližně naznačiti budoucí většinu na radě říšské, to žá- dají po nemužném couvnutí a rozpuštění pravice, nemajíce vůbec možnosti, aby na nějaký na- dějný a spolehlivý prostředek ukázali — vždyt toho nedovedl ani dr. Mattuš. Vídeňské listy spolu přiznávají, že jest tamní politika sevřena českými kleštěmi nejen uvnitř, ale i na venek. Odpovídáme: tím lépe, doplňujeme, že jest týmiž kleštěmi sevřena i vůči druhé polovině státu.
doktor Schäffle Čecho Mattuš Rakousko Vídeň Praha
11 article
To musí konačně přivěsti E rozumu nejen Vídeň, ale i Němce v zemích českých. My Čechové jsme v pouhé obraně; nás opustila pravice, nás vydala Němcům vláda, na nás volá se z táhora německého nikdy, nuže, kdo v tomto okamžiku by chtěl — podepsati kapitu- laci jménem českého národa? Vždyť i vídeňský, námi citovaný list při- znává, že jest na vládě, aby počala stavěti most. opřený o vůli národů. Oč by se měl most ta- kový opírati, když bychom my Čechové se vzdali vůle zjednati nápravu tuhou, vytrvalou a důslednou obranou svých práv. Či toužíme p tom, aby se nám opětovalo někdejší posměšné slovo Beustovo o slabých zubech českého lva? Konference u nejvyššího maršálka. (Pův. zpráva »Nár. Listů«.) Včera o 11. hodině dopolední sešli se na pozvání nejvyššího maršálka zemského knížete Jiřího Lobkovice v zasedací síni zemského vý- boru předsedové všech poslaneckých klubů sdružení sněmu králövství českého k rozpravě o otázkách, týkajících se činnosti sněmu. Do schůze příšli zástupcové veškerých klubů a sdružení sněmovních a to: za klub sněmovních poslanců národní strany svobodo- myslné předseda dr. Bedřich Pacák, za klub zemských poslanců české strany agrární před seda Slan. Kubr, za sdružení poslanců strany národní (staročeské) předseda dr. Ant. Steidl. za volně sdružení českých poslanců neodvislých dr. K. Baxa, za klub konservativního velko- statku hrabě Karel Buquoy, za klub poslaneů ústavověrného velkostatku kníže Alain Rohan za klub poslanců strany německo pokrokové dr K. Eppinger, za klub poslanců německé strany lidové Jindř. Prade, za klub Všeněmeů Fr. Kliemann a za neodvislé všeněmecké sdružení R. Pacher.
Němec Čecho Beustův Lobkovic doktor Pacák Antonín K Baxa Buquoy Rohan K Eppinger R Pacher Vídeň sdružený sněm národní strana svoboda strana národní strana lidový Jindřichův
12 article
Poradě předsedal nejvyšší maršálek zemský kn. Jiří Lobkovic. Zahájiv rozpravu, podě koval především všem poslancům, že se dosta vili a projevil mínění, že bude nejlépe jíti hned in medias res, k jádru věci. Pravil pak,že účastníkům schůze není tajno, proč byli po zváni: nejvyšší maršálek měl za žádoucí, po zvati všechny předsedy klubů sněmovních, aby ve společně schůzi jejich se mohlo konstato- vati, budeli vůbec možno ve sněmě pracovati ať již celkově nebo částečně, t. j. aby se eventuálně zjistilo, je-li možno, vyprostiti z ny nějšího stavu sněmu některé záležitosti a které Nejvyšší maršálek pravil dále, že pozval pány předsedy klubů, aby podali laskavě vyjádření jak se ke zmíněným otázkám staví, mohlyl by se po připadě diti další rozhovory o těchto záležitostech, tak aby se došlo k nějakému vý- sledku. Na konec řekl nejvyšší maršálek, že nejlepší vysvětlení dáti mohou předsedové klubo sněmovních, kteří podrobně znají poměry, a že je tedy k vůli zjednání jasna žádá, aby na jeho přímou otázku dali přímou odpověď. Tín nejvyšší maršálek skončil. Ze všech předsedů poslane ckých klubů nepřihlásil se ke slovu ani jediný. Nejvyšší maršálek zemský: Pá nové zajisté mně prominou, když vzhleden k tomuto stavu věci udělím sám slovo jedno tlivým pp. předsedům bez předchozího jich hlášení o ně, a to nejprve pánům, kteří zaujal stanovisko n e dělnosti sněmu. Prosím, aby mně laskavě odpověděli. Na to udělil slovo posl. Pradovi.
Lobkovic
13 article
Posl. Prade pravil, že němečtí poslane na počátku své obstrukce podali ve známé kon- ferenci u nejvyššího maršálka zemského seznam svých požadavků, ale že na straně většiny ne- nalezli ochoty, že tedy v důsledku toho byl nuceni zaujmouti postavení, ve kterém trvají dosud, aby většině sněmu dokázali, že se Němcům nejedná pouze o menšinu, nýbrž vůbee o zástupce německého národa. Posl. Prade řekl dále, že tehdy bylo by bývalo snadnější dohod- nouti se, nežli dnes. Kdyby však měle dojíti k jednání, musili by Němci znáti zcela kon- kretní návrhy, které by musili vzíti ad refe- rendum, sděliti návrhy ty svým klubům, tam o nich rozhodnouti a teprve po jich rozhodnut dáti ostatním odpověd. Dr. Eppinger připojil se úplně k vý- kladu posl. Prada a dodal, že těm stranám sněmu, jež o dělnost sněmu se nyní zasazovaly totiž stranám agrárním přísluší, aby pověděly které požadavky kladou. Dr. Eppinger ještě po- dotkl, že do příští schůze sněmu, t. j. do úterka. jsou ještě tři dny času, že by se tedy ješti mohlo o věci promluviti. Dr. B. Pacák pravil, že se v této chvíl obmezí na prosté prohlášení, že strana, kterou má čest zastupovati, chce lidu dáti, co lid od sněmu žádá, a že pro to che na sněmě pracovati. Opětovav, že pr přítomnou chvili se obmezuje na toto prohlášení, dodal dr. Pacák, že si vyhražuje, sděliti ve věci, o kterou jde, názory klubu, jejž zastupuje. průběhem další rozpravy. Posl. Kubr prohlásil, že souhlasí úplně se slovy dra. Pacáka a že si přeje, by sněm pracoval. Poněvadž však naň učinil dr. Eppinger přímý dotaz, pravi, že je nutno, by otázka úlevy nouze byla z obstrukce vyjmuta a že nouze netlači jenom českého, nýbrž také ně- meckého rolníka a že je třeba, přispěti lidu aspoň nejnutnější pomocí.
Posl Němec doktor Eppinger Pacák Kubr Prado
14 article
Dr. Pacák pravil, že pojmem nouzove akce, jak ji zástupce klubu agrárního uvedl. nelze mysliti pouze a jedině nouzovou akc kalexochen, t. j. po výtce přispění sněmu př udílení podpor, subvencí atd., nýbrž že v pojmu tom obsaženo jest vše, co s ním v zemi sku- tečně souvisí; to jsou regulace a kanalisace řek a toků, dále splavnění řek Labe a Vltavy a oba rozpočty zemské, ježto bez nich by byla pomoc země docela kusá. Pravil-li p. posl. Prade, že v konferenci př počátku německé obstrukce na sněmě předlozžili pánové z německého tábora svůj program nebo seznam požadavků, konstatuje vůči tomu dr. Pacák, že bylo o něm pouze mluveno, ale pro- gram vlastní že tehdá nebyl předložen žádný. že tedy z něho také nemohly býti provedeny ty důsledky, k nimž pak došlo. Dr. Pacák pravil, že také on nemůže, než veškeré jednání této porady vzíti ad referendum celému klubu, ježto sám nemůže o své vůli klubu v ničem prejudikovati, tolik že však říci může, že klub sněmovních poslanců národní strany svobodo- myslné chce dáti lidu, co lid v ším právem od sněmu žádá. Dr. Steidl poděkoval nejvyššímu mar šálkovi zemskému, že se ujal věci sněmu a při pomenul, že čeští poslanci v každé době vylu čovali nouzové návrhy ze své obstrukce a že také nyní chtějí dáti lidu, což jeho jest, aby zavládl klid. Posl. Prade uznal, že následkem letoš ního sucha skutečně jak v krajinách německých tak českých zavládly nedostatek, ba i bída. Předseda německo lidového klubu má však za to, že sněm vzhledem k neblahému stavu finaneh zomských nebude s to, aby poskytl obyvatelstvu takovou pomoc, jaké bude třeba a že jest po- vinností státu, aby rychle zjednal odpomoc. Zte příčiny učinil k českým poslancům dotaz, jak se zachovají ke připadné nouzové akci na radě říšské.
doktor Pacák Steidl Posl Labe Vltava národní strana svoboda
15 article
Posl. dr. Pacák pravil, že odpovídá posl. Pradovi poukazem na dosavadní chování če- ských poslanců k nouzovým akcím na říšské radě. Pan posl. Prade je sám taktéž poslancem říšské rady a tudíž dobře ví, že čeští poslane na radě říšské chovali se vždy při návrzích tak, že je z obstrukce vylučovali. Přímého prohlášení ovšem nemůže dáti, poněvadž musí vždycky vy- čkati rozhodnutí celého klubu, soudí však, že poukazem na skutečné antecedence byla posl. Pradovi dána dostatečná odpověd. Dr. Eppinger pravil, že, mají-li předse- dové referovati klubům, jest nutno věděti, co se v otázce úlevy nouze žádá. Posl Kubr poukázal tu k návrhu posl dra. Fiedlera, podanému všemi stranami českými. potom sdělil jeho obsah a žádal nejvyššího mar- šálka, aby dal návrh dra. Fledlera brzy tištěný rozdati sněmu. Dále vyslovil souhlas s výkladem, který dr. Paeák dal akci nouzové, že tedy akce ta obsahuje také regulace, kanalisace a meli- orace i sjednání nouzových prací dělnictvu. Posl. Pacher pravil, že dr. Pacák dolk se otázky schválení rozpočtu zemského, a z té příčiny že nestačí vyjádření z české strany, jak se čeští poslanci na říšské radě zachovají k ná vrhům nouzovým, nýbrž také vůči rozpočtu ježto státní akce nouzová byla by stížena, kdyby V drobnem prodejtr raaní číslo e sobě . . . za 8h odpolodní . . . . . . . za 2h Ve slialkéch na venkovi- ranní číslo. . . . . . odpolední . . . . . . . . 3h Inseráty platí te hotevě zapřed Předplaceni a inserty přijíná zěnlni strace v Marinnské ulici č. s. Tam nacházejí se též redakce tiskárna a ezpedice „Národních Listě“. Rukopisy se novracejl.
Posl doktor Pacák Eppinger Posl Kubr Fiedler Paeák Pacher Marinnský ulice
16 article
nebyla v poslanecké sněmovně vyřízena před- loha o umořovací rentě a o rozpočtu státním. Posl. Kliemann podotkl, že nestači odstraniti nouzi pouze v zemi, nýbrž že se tak státi musí též v celé říši, že tedy je třeba, by celý státní stroj pracoval. Dr. Pacák pravil, že se neodchýlí o programu, jak jej nejvyšší maršálek zemský na počátku rozpravy naznačil. Nejvyšší maršálek svolal konferenci k vůli rozhovoru o otázce dělnosti sněmu, o ničem jiném. Soudí tedy, že bude vhodno, když otázky dělnosti sněmu a dělnosti říšské rady nebudou směšovány. Zá- klady obstrukce na sněmě a na radě říšské jsou úplně různé, a dle celého stavu věci jest všem účastníkům rozpravy dobře známo, proč Čechové zaujali na říšské radě to stanovisko, při kterém dosud trvají. Dr. Pacák řekl pak, že se do politických výkladů nepustí. Porada nekoná se proto, aby si účastníci její na vzájem pověděli, co budou činiti na říšské radě, nýbrž z té příčiny, aby pojednali o otázkách sněmu če- ského. Proto je žádoučno, aby se nespojovaly otázky, které vykazují veliké rozdlly. Čechové na říšské radě postupují proti vládě, kdežto na sněmě zemském stojí jeden národ proti dru- hému, majíce oba opatřovati svoje zájmy. Za- řízne-li jeden do masa druhého, řeže tím také do masa vlastního. Ostatně kdykoli se sešli zástupcové čeští s německými k rozpravě, nikdy se jeden netázal druhého, co bude dělat, jakou bude prováděti taktiku. S tohoto stanoviska jsou tudíž otázky kladené českým zástupcům zcela neobvyklé. Z té příčiny nebudu zde — pokra- čoval dr. Pacák — činiti výklady o našem politickém postavení, ježto by přesahovaly rámec této rozpravě daný. Politické postavení naší strany jest známo: my nežádáme nie jiného, než aby stát konal vůči národu českému úplnou spravedinost.
Posl Kliemann doktor Pacák Čecho
17 article
Nepustím se do výkladů o tom, jak si budeme počínati na říšské radě, co tam budeme dělat a co tam dělat nebudeme. My se také vás na to neptáme. Končím, čím jsem začal: chceme pomoci lidu, a to nejen lidu českému, nýbrž i něme- ckému, protože obojí stejně téžce je postižen, ježto živelní nehody stihly české kraje stejně jako německé. Dr. Baxa ohradil se proti názoru, prone- senému posl. Kliemannem, aby totiž otázka ně- mecké obstrukce na sněmě království českého spojovala se jakýmkoli způsobem s českou ob- strukcí na radé říšské. O nějakém junctim nemůže býti řeči. Jest na stranách německých, aby se vyjádřily, chtějí-li od své obstrukce upustiti, a v jakém rozsahu. Úlohou českých zástupců jest pouze podati o tom českým klu- bům a sdružením zprávu.
doktor Baxa
18 article
Hrabě Buguoy pravil, že klub konser- vativního velkostatku odsuzuje každou ob- strukci; o tom však nemíní dále hovořiti. Jisto jest, že neúroda je letos všeobecná; v Čechách je nyní nouze, jež vyžaduje nutné a rychlé po- moci. Dlužno konstatovati, že úbytek pícea obílí byl citelný, ale dal by se snésti. Avšak ůbytek sklizně řípy a bramborů, který právě nyní se objevuje, dokazuje, že tu akcí nouzovou dlužno počiti hned. Předseda klubu konserva- tivního velkostatku nepočítá se mezi sanguiniky, přes to však míní, že je možno, aby lid tam, kde volá po chlebě, nebyl odkazován na národní spory a rozpory. Toho, co se žádá, nelze ani dosíci v rámci řádného rozpočtu; bude se tedy musit sáhnouti k mimořádnému úvěru čili dluhu. Pokud jde o úlevu nouze, mezi nejlepší prostředky k tomu náleží poskytování práce. Ke zjednání pomoci bude ovšem potřebí použiti mimořádných cest, jak v zemi, tak i v říši, pa- trně zvláštní úvěrní operace. Hr. Buquoy při- mlouval se na konec za společný hospodářský postup v akci nouzové, o vylučování věcí poli- tických nechtěje se zmiňovati. Dr. Eppinger souhlasil s hr. Buquoyem v názoru, že jest povinnosti parlamentních sborů chrániti lid před hladem, a nyní do otázky té politika a nationalia nemísiti. Pokud jde o návrh posl. dra. Fiedlera, projevil dr. Eppin- ger mínění, že akce, v návrhu tom obsažené, jednak jsou vypočteny na delší dobu, jednak jsou úkolem státu. Hlavní pomoc musí poskyt- nouti stát; jednostranná akce země by nesta- čila, nýbrž musí býti provedena také akce státu, a z té příčiny jest třeba znáti úmysly českýeh
Buguoy Buquoy doktor Eppinger Fiedler Eppin Čechy Hradec
19 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Památee Vítězslava Hálka. K dnešnímu, třicátému dni úmrtí. Mine něco málo dnů a na hrob zpěvosni- vého našeho Hálka ulehne třicátý snih. Doba dost dlouhá, aby se vzpomnělo a to dobře vzpomnělo; neboť, jak Neruda trefně napsal — vždy se najdou u nás lidé prostí jemnosti, kteří jsou s to ještě po létech dát novou ránu do hrobu a vyrušit mrtvého z jeho modlitby .. I na hrob Hálkův svého času přišlo krupobití, sle nepotlouklo. Několik brusičů vzalo do rukou po něm zbylý drahokam a tvrdili, že jeho lesk je cizí, Heineovský; ale ať brousili jak chtěli, chnivosti nevybrousili; proto, že byla přece je- tom vlastní. Vzdor té zkoušce ohněm zbyl nám Eělkův odkaz neporušen, neznesvěcen, že dnes, o třiceti létech stejně vroueně vzpomínáme vslavika české poesie« a želíme jeho předčas- nílo odletu, jako generace tehdejší . .. Připisujeme-li dnešní řádky na jeho pomník čnlme tak v prvé řadě Hálkovi-lyrikovi; nebo v tom druhu poesie byl nejšťastnějším vyvolen- cen Mus, mluvčím srdce lidského a tlumoční- len přirody. Dvě perly divukrásné vyneslz doše své hlubiny: »Večerní písně« a »V pří- roděe, a ty stačí k poznání, že rozeným byl básnlkem a pěvcem. Co krásy kolem nás —
Hálek Neruda Hálkův Eělkův Musa
20 article
v přírodě, slunci, luně, hvězdách, dálavách, co záchvěvů srdce radostných i bolných, vše nassá do sebe a opět vydal písní, sladce primitivní, prostovábnou, něžnou jako první políbení, von- nou jako dech, jenž táhne sadem růží, jíma- vou, že čtoucí usmívá se tiše blahem . . Hálek každou písní svou tone v moři snů, v azurné říši; koupá se v září zlátých hvězd a v mléčném svitu bledé luny, a hned zas slétá s nebes na zem ke květům; poletuje s ptáčaty s větve na větev, béře jim z hrdla hláskya zpívá s nimi a třeba jen sobě: A to mi dosti, v chvíli pravé, že vydechnul jsem nápěvy. v nichž zaplesal jsem beze stesku a dotesknil se úlevy . .. Pak nechť i zahrajou si větry. nad hrobu mého trávníkem, já vchvíli své, v mých růží květu, jsem přec jen býval básníkem. .. V těch slovech posledních se tají celé ži- votní štěstí Hálkovo . .. Ve chvíli tvůrčí cítí se nejspokojenějším; ohnivě mladé srdce jeho vzpíná se až pod obzor, duch jeho hoří čistým. svatým ohněm nadšení, je šťasten, že je básní- kem, apoštolem krásna, důvěrníkem Mus; raději vzdává se všech ostatních nároků a žádá boha »jen aby zpěv mi zůstal můj. ..« Kdybys' mně vzít měl zpěvu dar — pak nechci déle žíti bys' za zpěv chtěl mi štěstí dát — ia nechci štastným býti.
Hálek Hálkův Musa
21 article
Co rozezpívalo Hálka? Láska ! Srdcejí přetékalo v dnech rozkochané mladosti, a že byla čistá, dětsky naivní, jako ta celá bytost Hálkova, hledala ukojení v písni, která sladkou notou linula se z hloubí duše. Přirozeno, že první slastné záchvěvy srdce spjal s rozpukem přírody na jaře, »s nímž všude plno touhy . . .« Z větví se lístek tlačí ven a ptáčkům z hrdla hlásky, a v ňadrech v srdci mlaďounkém — tam klíčí poupě lásky. Hálek nedovede zapříti své city, ztišiti krev v srdci jásavou a vroucí. Musí sdělit své tiché, sladkobolně štěstí, jež hrozí zadusiti jeho ňadra. musí se svěřit, vyzpovídat té, jež ho okouzlila Mám Ti to sladké tajemství jak slavík vyklokotat v doubí — či mám to v slzách vyplakat, co zmítá srdce mého hloubí? Či kleče zbožnou modlitbou mám z lásky vymodlit se Tobě — či pěkným snem to pošeptat Ti v tiché, vlídné noční doběr Pak jako celá sprška vonných květů, když básník nachází ohlas svých citů, přichází chvalo- zpěv a velebení milované děvy. Jí připisuje, že rozevřela a rozezvučela duši jeho, vložila pože hnání na jeho skráně, posvětila ho na věštce lásky. Buduje jí za to ze svých písní trůn, při- náší jí všechny krásné zpěvy ptáčků, stele k no- hám jejím květy máje, provolává ji královnou světal Jak veliká a hluboká musila býti lásk Vítězslava k jeho Dorotece !? Trochu zármutku a bolu, snad i hněvu sluší však každé lásce ! Tím slavnostnější potom usmíření, tím krásnější chvíle šťastného návratu blaha. I Hálek měl ve své lásce takovéto pře háňky, neví se čí vinou; ale bylo mu krušno a bolno u srdce, jak z několika písní patrno A co dřív člověk netušil, v tom šerém světle spatří, a tajný bol a tichý žal se divně v písni sbratří.
Hálek Láska Hálkův
22 article Anebo:
Anebo: Čím srdce, čím jsi zhřešilo, můj Bože, tolik bolu, že věčně jen se loučit má, co věčně má být spolu. Tesklivost Hálkova zabíhá někdy až k chmu rám a ponurým myšlenkám . .. Vlastní písně připadají mu jako jemné na řikání, duše jeho se chvěje v obavách, jakoby ztratit měla nejdražší — a »slzám konce není«. Chvílemi opět těší se, »že srdce zabude«, hned ale znova upadá v roztesknění a zdá se mu že bez lásky »svět byl by pustopustá poušť« v »světě žádných květů«. Než i bol mizí, přichází smíření: Z mých očí slzy zmizely a s čela mého vrásky, v mé duši vyjasnilo se a já jsem věštec lásky. Než Hálek i v milostném opájení svém nezapomíná milenky nám všem společné — vlasti. I ve »Večerních písních«, tedy v čisté erotice, nalezá se několik básní, z nichž vane Hálkova veliká láska k národu a vlasti. Básník a pěvec je u Hálka apoštolem národních idejí: »neb národ ješté nezhynul, dokud mu věštec zpívá« . . . . Dojemně působí několik Hálkových básní, v nichž zdá se, jakoby tušil svou smrt . .. Svého času oddaný druh Hálkův Jan Neruda k tomuto momentu poukázal a také celou řadu jich uvedl na doklad toho, zejmena: »A já jsem bytost schvácená, na délku několika jar . .. Tušil-li či netušil Hálek brzký svůj konec, nedá se ani říci. Smrť jeho, třeba že tragieky překvapivá pro okolí — bylť Hálek za málo dní po ochuravění nebožtíkem — přece byla pro básníka takořka ideální . . . Shasl jako meteor na vrcholi své slávy, pln sily, jakoby si toho byl přál v slovech: »Jen sevšednět mi nedej bože« . ..
Hálkův Hálek Neruda