1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v sobotu dne 8. října 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předplkef asi
v Práže v adinlnistrac
n měiíe . . . . ..
ns čivrt leta . . . . 6 K —
s dvají čenáškou
is měsíe
nětvrt leta . . . . 7 K 50h
ve alislkích: a K 30h
za měsíe . . . .
Poštoui
ke
na měale
n ětvrt lefa . . . .
s dvojí zásilkou
na měaí
it lcta . . . K so
5
article
Válka.
Válka.
L. Z Petrohradu, 7. října. (Původn
kelegram zvláštního dopisovatele » Národ. Listů «.)
Na bojišti jest klid, ale pokládá se
jen za klid před bouří. Soukromé
zprávy z Mukdenu sdělují, že se tam
očekává, že záhy nastane rozhodný
okamžik. Zde přes důvěru v Kuro-
patkina očekává se okamžik ten
s velikou netrpělivostí.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 3.)
Petrohrad
Mukden
Kura
6
article
Noví přímluvči za změnu
taktiky.
Noví přímluvči za změnu
taktiky.
Některé vídeňské a dva pražské české listy
propadly melancholii, protože se vládám vídeň
ským a zvláště skvělému řečnickému umění ny
nějšího předsedy ministerstva stále ještě nepo-
dařilo přiměti českou politiku k bezpodmínečné
kapitulaci. Pravíme bezpodmínečné, protože ni
kdo: ani vláda, ani vídeňské, jí inspirované
časopisy, ani konečně oba pražští přímluvčí ne-
dovedli svými krtčími zraky vypátrati Ariadninu
niť, jež by vedla z labyrintu cislajtánských
zmatků.
Ve státech staroústavních samo sebou by
se rozumělo, že mužové, již povoláni jsou k
kormidlu vládnímu, mají míti posilivní,
všeobecně srozumitelný program, jenž by umož
nil, aby se politikové seřadili dle svých stano-
visk, buď pro vládní program, nebo proti němu.
Nynější úřadnická vláda, lépe řečeno, předseda
ministerstva, se dosud, ač již úřaduje na pátý
rok, na takový program nezmohl ani ve směru
politickém, ani národním, ani hospodářském.
Činnost jeho se naprosto rozehází s obsahem
jeho krásořečnických výkonů. Volá sice o ka-
ždém kvartále po plodné činnosti říšské rady
a sněmů, ale jedná dle čl. 14. jako stoupenec
sbsolutismu, jejž sotva lze nazvati „osvíceným“
Ústava zná rovné právo národů a jazyků, p. dr.
Körber za ně dosadil vůli jediného, něme-
ckého národa. Ve věcech hospodářských
stačí mu občas obraceti se na průmyslníky
líčiti vzrůstající nouzi jakožto pomůcky jeho
vládního umění.
Ariadnin
doktor
Körber
7
article
Nevíme, jaké zázračné účinky čekal od pro-
slovu ke sněmu království českého, přednese-
ného p. místodržitelem, ale odpověď, jakou mu
dali čeští poslanci, očekávání to asi nadobro roz-
mefala.
To prozrazují články vzpomenutých dvou
vileňských listů, z nichž jeden se pustil do
„spojených deklarantů“, druhý do
„bahna passivity“. Prohlášeni českých
poslanců jest mu „každým slovem prudký útok
na vládu a spolu státoprávní deklarací; osvěže-
ním všeho toho, co proslulá česká hltavost kdy
vyslovila.“ Spojení deklaranti nenechali prý v
platném právním řádu ani kámen na kameni.
Ani Mladočeši, ani Staročeši prý nevěří, že by
si dali Němci líbiti nové, dalekosáhlé rozšíření
tak zvaného českého práva státního. Česká smíř-
livost, v prohlášení poslanců projevená, jest prý
nedůstojná fraška. I nejochotnéjší prostředko-
vaci umění rozbilo se o nesmyslné téměř
pežadavky Čechů, aby se jim — než se pusti
do srozumění — podaly na podnose nejvyšší,
nikdy nedosažitelné vymoženosti,
vnitřní úřadníčeština a česká uni-
versita v Brně. Žádáme prý rozdrobení
říše v týž den, kdy dalmatský sněm musil býti
uzavřen, kdy v Lublani zuří obstrukce, kdy ty-
rolský sněm vůbec nemohl býti svolán. (A tím
se vládní list ještě vychloubá! Red.) Po českém
prohlášení jest prý dvojnásob, ano trojnásob
nuíno uvésti Čechy zpět na půdu parlamentní
ústavnosti; jest jen jediná půda, kde lze mluviti
o českých nárocích a tou jest — říšská rada. ..
Druhý vídeňský list se pustil do „bahna
passivity“, a opsal jako jeho český pražský sou-
druh známé myšlenky červnového článku dra.
Němec
Čecho
spojený deklarant
Brno
Lublaň
Čechy
8
article
Mattuše o změně taktiky. Obstrukce jest prý
jen jinou formou trpného odporu. Rozdíl jest
ovšem: Čechové se mohou chlubiti, že strhli
celý parlament, ba celou říši do bahna. (No tak
vidal Red.) Ale, prozrazuje důmyslně vídeňský
list starou novinku, podivuhodnou náhodou —
snad ironie dějin — týž den, kdy Čechové vstou-
pili r. 1879 do rady říšské, stalo se skutkom
spojenství s německou řiší, jež mělo nevyslo-
vený hrot proti slovanské velmoci. Uvnitř se-
sílení (!) Slovanů, na venek opora o německou
říši: to bylo vybřednutí z bahna passivity v poli-
tice zahraničné. Stát se nemůže přizpůsobitiv
zabraničné politice sporům vnitřním, musí jit
dráhou, danou mezinárodními poměry. „Bah no
passivity“ hrozí pohltiti Rakousko. Vláda
by měla stavěti most přes toto bahno, jenž by
vedl na pevnou půdu vůle národní.
Prvý hlas odmítá naprosto splněn“ nej-
skromnějších českých požadavků a prohlašuje
je za nikdy nedosažitelné, druhý snaží se pů-
sobiti — zahraniční maršrtou. A to
maji býti prostředky, jimiž bychom my Čechove
donuceni byli ke kapitulaci?
Pražský český list vidí rovněž podobnos
mezi stavem před 25 léty a dneškem, t. j. snaža
se působiti pro změny taktiky důvody z let
tehdejších. Bylo-li tehdy uváděno, že přítom-
ností svou na radě říšské znemožníme vydán
zákonů, kterými by se křivdilo národnosti české.
zejmena rovnoprávnosti jazykové — nelze dů-
vod ten opětovati dnes, kdy exekutiva platnýeh
zákonův o rovnoprávnosti nodbá, jak dokázáne
zvláště přesvědčivě drem. Heroldem v „otevře-
ném listě dru. Körbrovi“ a prohlášením poslanců
českých.
Mattuš
Čecho
Bah
Čechov
Herold
doktor
Rakousko
Slovan
9
article
Přes to list tvrdí, že jsme v podobných,
ano stejných poměrech jako před čtvrt sto-
letím; dnes zní otázka, máme-li pracovati na
radě říšské, tehdy zněla, máme-li tam jíti. Byl-li
tehdy trpný odpor zahálkou, jest jí rovněž dnes
obstrukce. Na obstrukci odpovídá vláda čl. 14.
Obstrukcí prý nikomu neškodíme a posilu jeme
exekutivu, úřadnický absolutism a zbavujeme
Němce nutnosti, přiznati barvu. Vymožeností no-
vých prý není.
My jsme všecky tyto námitky vyvrátili, když
je pronesl poprvé dr. Mattuš a te ve článku na-
šem dne 25. června, a ukázali jsme tehdy zá-
roveň, že dr. Mattuš sám není přesvědčen, že
by změna taktiky způsobila nápravu. Ani vče-
rejší opětovatel jeho námitek nedovede ukázati
na cesty schůdnější. Kdo četl tyto dny ukázky
ze studie bývalého člena ministerstva Hohenwar-
tova, prof. Schäffle, „O Rakousku v Rakousku“
ví, že ve Vídni důsledně vždy se pracovalo a
pracuje proti zájmům národů a zemí. Jedno
porušení ústavních jejich práv šlo za druhým
do nekonečna, dnes odvržena i škraboška rovno-
právnosti a dosazena za nejvyšší normu — vůle
Němců.
Kdo může tvrditi, že činnost na radě říšské
bude plodnou, když se podrobíme tomuto fakti-
ckému stavu, ano, když mu zahájením parla-
mentní činnosti dáme mlčky svůj souhlas.
Chtějí-li Čechově zůstati historickým čl-
nitelem a národem, nemohou nikdy opustiti
stanovisko rovného práva. Níže sestou-
piti, znamená abdikaci. Hlásá-li se z Vídně, že
naše národní požadavky nebudou nikdy do-
sažitelné, musíme býti připraveni, že dělný
parlament bude pro nás právě tak bezplodným
jako jest nedělným.
Němec
Mattuš
doktor
profesor
Schäffle
Čechův
Rakousko
Vídeň
Hohenwar
10
article
Pouze budeme pomáhati vídeňskému vlád-
nímu umění z bahna, do něhož stát uvrhlo sou-
stavným nadržováním němectví a centralisaci
— a dr. Schäffle jest klassickým svědkom, jenž
ono vládní umění jako takové rozpoznal po Jů-
kladném pozorování „Rakouska v Rakousku“.
Jak vídeňské, tak pražské hlasy o dvoj-
násobné, ba trojnásobné nutnosti, uvésti nás
Čechy zpět na půdu parlamentní, ústavní spolu-
působnosti, jsou však důkazem, že posavadní
taktika české politiky jde pánům ve Vídni do
živého. Doznávají, že octli se v bahně. Stálé
zvracení a znásilňování zásad ústavnosti, pokud
svědčí i právům národů neněmeckých a většiny
obyvatelstva, ani nemohlo jinam dovésti.
Účelem české politiky bylo od samých po-
čátků: provésti vůči Vídni důkaz,, že nelze
přecházeti přes náš národ k dennímu pořádku.
Když nyní tento důkaz v následeích, jež stát
postihují již již jest proveden, máme — prostě
kapitulovati? To žádají přímluvčí ve Vídni
i v Praze, to žádají, nemohouce ani přibližně
naznačiti budoucí většinu na radě říšské, to žá-
dají po nemužném couvnutí a rozpuštění pravice,
nemajíce vůbec možnosti, aby na nějaký na-
dějný a spolehlivý prostředek ukázali — vždyt
toho nedovedl ani dr. Mattuš.
Vídeňské listy spolu přiznávají, že jest
tamní politika sevřena českými kleštěmi nejen
uvnitř, ale i na venek. Odpovídáme: tím lépe,
doplňujeme, že jest týmiž kleštěmi sevřena
i vůči druhé polovině státu.
doktor
Schäffle
Čecho
Mattuš
Rakousko
Vídeň
Praha
11
article
To musí konačně přivěsti E rozumu nejen
Vídeň, ale i Němce v zemích českých.
My Čechové jsme v pouhé obraně; nás
opustila pravice, nás vydala Němcům vláda, na
nás volá se z táhora německého nikdy, nuže, kdo
v tomto okamžiku by chtěl — podepsati kapitu-
laci jménem českého národa?
Vždyť i vídeňský, námi citovaný list při-
znává, že jest na vládě, aby počala stavěti most.
opřený o vůli národů. Oč by se měl most ta-
kový opírati, když bychom my Čechové se
vzdali vůle zjednati nápravu tuhou, vytrvalou
a důslednou obranou svých práv. Či toužíme p
tom, aby se nám opětovalo někdejší posměšné
slovo Beustovo o slabých zubech českého lva?
Konference u nejvyššího maršálka.
(Pův. zpráva »Nár. Listů«.)
Včera o 11. hodině dopolední sešli se na
pozvání nejvyššího maršálka zemského knížete
Jiřího Lobkovice v zasedací síni zemského vý-
boru předsedové všech poslaneckých klubů
sdružení sněmu králövství českého k rozpravě
o otázkách, týkajících se činnosti sněmu.
Do schůze příšli zástupcové veškerých
klubů a sdružení sněmovních a to: za klub
sněmovních poslanců národní strany svobodo-
myslné předseda dr. Bedřich Pacák, za klub
zemských poslanců české strany agrární před
seda Slan. Kubr, za sdružení poslanců strany
národní (staročeské) předseda dr. Ant. Steidl.
za volně sdružení českých poslanců neodvislých
dr. K. Baxa, za klub konservativního velko-
statku hrabě Karel Buquoy, za klub poslaneů
ústavověrného velkostatku kníže Alain Rohan
za klub poslanců strany německo pokrokové dr
K. Eppinger, za klub poslanců německé
strany lidové Jindř. Prade, za klub Všeněmeů
Fr. Kliemann a za neodvislé všeněmecké
sdružení R. Pacher.
Němec
Čecho
Beustův
Lobkovic
doktor
Pacák
Antonín
K Baxa
Buquoy
Rohan
K Eppinger
R Pacher
Vídeň
sdružený sněm
národní strana svoboda
strana národní
strana lidový Jindřichův
12
article
Poradě předsedal nejvyšší maršálek zemský
kn. Jiří Lobkovic. Zahájiv rozpravu, podě
koval především všem poslancům, že se dosta
vili a projevil mínění, že bude nejlépe jíti hned
in medias res, k jádru věci. Pravil pak,že
účastníkům schůze není tajno, proč byli po
zváni: nejvyšší maršálek měl za žádoucí, po
zvati všechny předsedy klubů sněmovních, aby
ve společně schůzi jejich se mohlo konstato-
vati, budeli vůbec možno ve sněmě pracovati
ať již celkově nebo částečně, t. j. aby se
eventuálně zjistilo, je-li možno, vyprostiti z ny
nějšího stavu sněmu některé záležitosti a které
Nejvyšší maršálek pravil dále, že pozval pány
předsedy klubů, aby podali laskavě vyjádření
jak se ke zmíněným otázkám staví, mohlyl
by se po připadě diti další rozhovory o těchto
záležitostech, tak aby se došlo k nějakému vý-
sledku. Na konec řekl nejvyšší maršálek, že
nejlepší vysvětlení dáti mohou předsedové klubo
sněmovních, kteří podrobně znají poměry, a že
je tedy k vůli zjednání jasna žádá, aby na
jeho přímou otázku dali přímou odpověď. Tín
nejvyšší maršálek skončil.
Ze všech předsedů poslane
ckých klubů nepřihlásil se ke
slovu ani jediný.
Nejvyšší maršálek zemský: Pá
nové zajisté mně prominou, když vzhleden
k tomuto stavu věci udělím sám slovo jedno
tlivým pp. předsedům bez předchozího jich
hlášení o ně, a to nejprve pánům, kteří zaujal
stanovisko n e dělnosti sněmu. Prosím, aby mně
laskavě odpověděli.
Na to udělil slovo posl. Pradovi.
Lobkovic
13
article
Posl. Prade pravil, že němečtí poslane
na počátku své obstrukce podali ve známé kon-
ferenci u nejvyššího maršálka zemského seznam
svých požadavků, ale že na straně většiny ne-
nalezli ochoty, že tedy v důsledku toho byl
nuceni zaujmouti postavení, ve kterém trvají
dosud, aby většině sněmu dokázali, že se
Němcům nejedná pouze o menšinu, nýbrž vůbee
o zástupce německého národa. Posl. Prade řekl
dále, že tehdy bylo by bývalo snadnější dohod-
nouti se, nežli dnes. Kdyby však měle dojíti
k jednání, musili by Němci znáti zcela kon-
kretní návrhy, které by musili vzíti ad refe-
rendum, sděliti návrhy ty svým klubům, tam
o nich rozhodnouti a teprve po jich rozhodnut
dáti ostatním odpověd.
Dr. Eppinger připojil se úplně k vý-
kladu posl. Prada a dodal, že těm stranám
sněmu, jež o dělnost sněmu se nyní zasazovaly
totiž stranám agrárním přísluší, aby pověděly
které požadavky kladou. Dr. Eppinger ještě po-
dotkl, že do příští schůze sněmu, t. j. do úterka.
jsou ještě tři dny času, že by se tedy ješti
mohlo o věci promluviti.
Dr. B. Pacák pravil, že se v této chvíl
obmezí na prosté prohlášení, že strana, kterou
má čest zastupovati, chce lidu dáti, co
lid od sněmu žádá, a že pro to che
na sněmě pracovati. Opětovav, že pr
přítomnou chvili se obmezuje na toto prohlášení,
dodal dr. Pacák, že si vyhražuje, sděliti ve věci,
o kterou jde, názory klubu, jejž zastupuje.
průběhem další rozpravy.
Posl. Kubr prohlásil, že souhlasí úplně
se slovy dra. Pacáka a že si přeje, by sněm
pracoval. Poněvadž však naň učinil dr. Eppinger
přímý dotaz, pravi, že je nutno, by otázka
úlevy nouze byla z obstrukce vyjmuta a že
nouze netlači jenom českého, nýbrž také ně-
meckého rolníka a že je třeba, přispěti lidu
aspoň nejnutnější pomocí.
Posl
Němec
doktor
Eppinger
Pacák
Kubr
Prado
14
article
Dr. Pacák pravil, že pojmem nouzove
akce, jak ji zástupce klubu agrárního uvedl.
nelze mysliti pouze a jedině nouzovou akc
kalexochen, t. j. po výtce přispění sněmu př
udílení podpor, subvencí atd., nýbrž že v pojmu
tom obsaženo jest vše, co s ním v zemi sku-
tečně souvisí; to jsou regulace a kanalisace
řek a toků, dále splavnění řek Labe a Vltavy
a oba rozpočty zemské, ježto bez nich by byla
pomoc země docela kusá.
Pravil-li p. posl. Prade, že v konferenci př
počátku německé obstrukce na sněmě předlozžili
pánové z německého tábora svůj program nebo
seznam požadavků, konstatuje vůči tomu dr.
Pacák, že bylo o něm pouze mluveno, ale pro-
gram vlastní že tehdá nebyl předložen žádný.
že tedy z něho také nemohly býti provedeny
ty důsledky, k nimž pak došlo. Dr. Pacák
pravil, že také on nemůže, než veškeré jednání
této porady vzíti ad referendum celému klubu,
ježto sám nemůže o své vůli klubu v ničem
prejudikovati, tolik že však říci může, že klub
sněmovních poslanců národní strany svobodo-
myslné chce dáti lidu, co lid v ším právem
od sněmu žádá.
Dr. Steidl poděkoval nejvyššímu mar
šálkovi zemskému, že se ujal věci sněmu a při
pomenul, že čeští poslanci v každé době vylu
čovali nouzové návrhy ze své obstrukce a že
také nyní chtějí dáti lidu, což jeho jest, aby
zavládl klid.
Posl. Prade uznal, že následkem letoš
ního sucha skutečně jak v krajinách německých
tak českých zavládly nedostatek, ba i bída.
Předseda německo lidového klubu má však za
to, že sněm vzhledem k neblahému stavu finaneh
zomských nebude s to, aby poskytl obyvatelstvu
takovou pomoc, jaké bude třeba a že jest po-
vinností státu, aby rychle zjednal odpomoc. Zte
příčiny učinil k českým poslancům dotaz, jak
se zachovají ke připadné nouzové akci na radě
říšské.
doktor
Pacák
Steidl
Posl
Labe
Vltava
národní strana svoboda
15
article
Posl. dr. Pacák pravil, že odpovídá posl.
Pradovi poukazem na dosavadní chování če-
ských poslanců k nouzovým akcím na říšské
radě. Pan posl. Prade je sám taktéž poslancem
říšské rady a tudíž dobře ví, že čeští poslane
na radě říšské chovali se vždy při návrzích tak,
že je z obstrukce vylučovali. Přímého prohlášení
ovšem nemůže dáti, poněvadž musí vždycky vy-
čkati rozhodnutí celého klubu, soudí však, že
poukazem na skutečné antecedence byla posl.
Pradovi dána dostatečná odpověd.
Dr. Eppinger pravil, že, mají-li předse-
dové referovati klubům, jest nutno věděti, co se
v otázce úlevy nouze žádá.
Posl Kubr poukázal tu k návrhu posl
dra. Fiedlera, podanému všemi stranami českými.
potom sdělil jeho obsah a žádal nejvyššího mar-
šálka, aby dal návrh dra. Fledlera brzy tištěný
rozdati sněmu. Dále vyslovil souhlas s výkladem,
který dr. Paeák dal akci nouzové, že tedy akce
ta obsahuje také regulace, kanalisace a meli-
orace i sjednání nouzových prací dělnictvu.
Posl. Pacher pravil, že dr. Pacák dolk
se otázky schválení rozpočtu zemského, a z té
příčiny že nestačí vyjádření z české strany, jak
se čeští poslanci na říšské radě zachovají k ná
vrhům nouzovým, nýbrž také vůči rozpočtu
ježto státní akce nouzová byla by stížena, kdyby
V drobnem prodejtr
raaní číslo e sobě . . . za 8h
odpolodní . . . . . . . za 2h
Ve slialkéch na venkovi-
ranní číslo. . . . . .
odpolední . . . . . . . . 3h
Inseráty
platí te hotevě zapřed
Předplaceni a inserty přijíná zěnlni
strace v Marinnské ulici č. s.
Tam nacházejí se též redakce
tiskárna a ezpedice „Národních Listě“.
Rukopisy se novracejl.
Posl
doktor
Pacák
Eppinger
Posl Kubr
Fiedler
Paeák
Pacher
Marinnský ulice
16
article
nebyla v poslanecké sněmovně vyřízena před-
loha o umořovací rentě a o rozpočtu státním.
Posl. Kliemann podotkl, že nestači
odstraniti nouzi pouze v zemi, nýbrž že se tak
státi musí též v celé říši, že tedy je třeba, by
celý státní stroj pracoval.
Dr. Pacák pravil, že se neodchýlí o
programu, jak jej nejvyšší maršálek zemský
na počátku rozpravy naznačil. Nejvyšší maršálek
svolal konferenci k vůli rozhovoru o otázce
dělnosti sněmu, o ničem jiném. Soudí tedy, že
bude vhodno, když otázky dělnosti sněmu a
dělnosti říšské rady nebudou směšovány. Zá-
klady obstrukce na sněmě a na radě říšské jsou
úplně různé, a dle celého stavu věci jest všem
účastníkům rozpravy dobře známo, proč Čechové
zaujali na říšské radě to stanovisko, při kterém
dosud trvají. Dr. Pacák řekl pak, že se do
politických výkladů nepustí. Porada nekoná se
proto, aby si účastníci její na vzájem pověděli,
co budou činiti na říšské radě, nýbrž z té
příčiny, aby pojednali o otázkách sněmu če-
ského. Proto je žádoučno, aby se nespojovaly
otázky, které vykazují veliké rozdlly. Čechové
na říšské radě postupují proti vládě, kdežto na
sněmě zemském stojí jeden národ proti dru-
hému, majíce oba opatřovati svoje zájmy. Za-
řízne-li jeden do masa druhého, řeže tím také
do masa vlastního. Ostatně kdykoli se sešli
zástupcové čeští s německými k rozpravě, nikdy
se jeden netázal druhého, co bude dělat, jakou
bude prováděti taktiku. S tohoto stanoviska jsou
tudíž otázky kladené českým zástupcům zcela
neobvyklé. Z té příčiny nebudu zde — pokra-
čoval dr. Pacák — činiti výklady o našem
politickém postavení, ježto by přesahovaly rámec
této rozpravě daný. Politické postavení naší
strany jest známo: my nežádáme nie jiného,
než aby stát konal vůči národu českému úplnou
spravedinost.
Posl
Kliemann
doktor
Pacák
Čecho
17
article
Nepustím se do výkladů o tom, jak si
budeme počínati na říšské radě, co tam budeme
dělat a co tam dělat nebudeme. My se také vás
na to neptáme.
Končím, čím jsem začal: chceme pomoci
lidu, a to nejen lidu českému, nýbrž i něme-
ckému, protože obojí stejně téžce je postižen,
ježto živelní nehody stihly české kraje stejně
jako německé.
Dr. Baxa ohradil se proti názoru, prone-
senému posl. Kliemannem, aby totiž otázka ně-
mecké obstrukce na sněmě království českého
spojovala se jakýmkoli způsobem s českou ob-
strukcí na radé říšské. O nějakém junctim
nemůže býti řeči. Jest na stranách německých,
aby se vyjádřily, chtějí-li od své obstrukce
upustiti, a v jakém rozsahu. Úlohou českých
zástupců jest pouze podati o tom českým klu-
bům a sdružením zprávu.
doktor
Baxa
18
article
Hrabě Buguoy pravil, že klub konser-
vativního velkostatku odsuzuje každou ob-
strukci; o tom však nemíní dále hovořiti. Jisto
jest, že neúroda je letos všeobecná; v Čechách
je nyní nouze, jež vyžaduje nutné a rychlé po-
moci. Dlužno konstatovati, že úbytek pícea
obílí byl citelný, ale dal by se snésti. Avšak
ůbytek sklizně řípy a bramborů, který právě
nyní se objevuje, dokazuje, že tu akcí nouzovou
dlužno počiti hned. Předseda klubu konserva-
tivního velkostatku nepočítá se mezi sanguiniky,
přes to však míní, že je možno, aby lid tam,
kde volá po chlebě, nebyl odkazován na národní
spory a rozpory. Toho, co se žádá, nelze ani
dosíci v rámci řádného rozpočtu; bude se tedy
musit sáhnouti k mimořádnému úvěru čili
dluhu. Pokud jde o úlevu nouze, mezi nejlepší
prostředky k tomu náleží poskytování práce. Ke
zjednání pomoci bude ovšem potřebí použiti
mimořádných cest, jak v zemi, tak i v říši, pa-
trně zvláštní úvěrní operace. Hr. Buquoy při-
mlouval se na konec za společný hospodářský
postup v akci nouzové, o vylučování věcí poli-
tických nechtěje se zmiňovati.
Dr. Eppinger souhlasil s hr. Buquoyem
v názoru, že jest povinnosti parlamentních sborů
chrániti lid před hladem, a nyní do otázky
té politika a nationalia nemísiti. Pokud jde
o návrh posl. dra. Fiedlera, projevil dr. Eppin-
ger mínění, že akce, v návrhu tom obsažené,
jednak jsou vypočteny na delší dobu, jednak
jsou úkolem státu. Hlavní pomoc musí poskyt-
nouti stát; jednostranná akce země by nesta-
čila, nýbrž musí býti provedena také akce státu,
a z té příčiny jest třeba znáti úmysly českýeh
Buguoy
Buquoy
doktor
Eppinger
Fiedler
Eppin
Čechy
Hradec
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Památee Vítězslava Hálka.
K dnešnímu, třicátému dni úmrtí.
Mine něco málo dnů a na hrob zpěvosni-
vého našeho Hálka ulehne třicátý snih. Doba
dost dlouhá, aby se vzpomnělo a to dobře
vzpomnělo; neboť, jak Neruda trefně napsal —
vždy se najdou u nás lidé prostí jemnosti, kteří
jsou s to ještě po létech dát novou ránu do
hrobu a vyrušit mrtvého z jeho modlitby ..
I na hrob Hálkův svého času přišlo krupobití,
sle nepotlouklo. Několik brusičů vzalo do rukou
po něm zbylý drahokam a tvrdili, že jeho lesk
je cizí, Heineovský; ale ať brousili jak chtěli,
chnivosti nevybrousili; proto, že byla přece je-
tom vlastní. Vzdor té zkoušce ohněm zbyl nám
Eělkův odkaz neporušen, neznesvěcen, že dnes,
o třiceti létech stejně vroueně vzpomínáme
vslavika české poesie« a želíme jeho předčas-
nílo odletu, jako generace tehdejší . ..
Připisujeme-li dnešní řádky na jeho pomník
čnlme tak v prvé řadě Hálkovi-lyrikovi; nebo
v tom druhu poesie byl nejšťastnějším vyvolen-
cen Mus, mluvčím srdce lidského a tlumoční-
len přirody. Dvě perly divukrásné vyneslz
doše své hlubiny: »Večerní písně« a »V pří-
roděe, a ty stačí k poznání, že rozeným byl
básnlkem a pěvcem. Co krásy kolem nás —
Hálek
Neruda
Hálkův
Eělkův
Musa
20
article
v přírodě, slunci, luně, hvězdách, dálavách, co
záchvěvů srdce radostných i bolných, vše nassá
do sebe a opět vydal písní, sladce primitivní,
prostovábnou, něžnou jako první políbení, von-
nou jako dech, jenž táhne sadem růží, jíma-
vou, že čtoucí usmívá se tiše blahem . .
Hálek každou písní svou tone v moři snů, v
azurné říši; koupá se v září zlátých hvězd a
v mléčném svitu bledé luny, a hned zas slétá
s nebes na zem ke květům; poletuje s ptáčaty
s větve na větev, béře jim z hrdla hláskya
zpívá s nimi a třeba jen sobě:
A to mi dosti, v chvíli pravé,
že vydechnul jsem nápěvy.
v nichž zaplesal jsem beze stesku
a dotesknil se úlevy . ..
Pak nechť i zahrajou si větry.
nad hrobu mého trávníkem,
já vchvíli své, v mých růží květu,
jsem přec jen býval básníkem. ..
V těch slovech posledních se tají celé ži-
votní štěstí Hálkovo . .. Ve chvíli tvůrčí cítí
se nejspokojenějším; ohnivě mladé srdce jeho
vzpíná se až pod obzor, duch jeho hoří čistým.
svatým ohněm nadšení, je šťasten, že je básní-
kem, apoštolem krásna, důvěrníkem Mus; raději
vzdává se všech ostatních nároků a žádá boha
»jen aby zpěv mi zůstal můj. ..«
Kdybys' mně vzít měl zpěvu dar —
pak nechci déle žíti
bys' za zpěv chtěl mi štěstí dát —
ia nechci štastným býti.
Hálek
Hálkův
Musa
21
article
Co rozezpívalo Hálka? Láska ! Srdcejí
přetékalo v dnech rozkochané mladosti, a že
byla čistá, dětsky naivní, jako ta celá bytost
Hálkova, hledala ukojení v písni, která sladkou
notou linula se z hloubí duše. Přirozeno, že
první slastné záchvěvy srdce spjal s rozpukem
přírody na jaře, »s nímž všude plno touhy . . .«
Z větví se lístek tlačí ven
a ptáčkům z hrdla hlásky,
a v ňadrech v srdci mlaďounkém —
tam klíčí poupě lásky.
Hálek nedovede zapříti své city, ztišiti krev
v srdci jásavou a vroucí. Musí sdělit své tiché,
sladkobolně štěstí, jež hrozí zadusiti jeho ňadra.
musí se svěřit, vyzpovídat té, jež ho okouzlila
Mám Ti to sladké tajemství
jak slavík vyklokotat v doubí —
či mám to v slzách vyplakat,
co zmítá srdce mého hloubí?
Či kleče zbožnou modlitbou
mám z lásky vymodlit se Tobě —
či pěkným snem to pošeptat
Ti v tiché, vlídné noční doběr
Pak jako celá sprška vonných květů, když
básník nachází ohlas svých citů, přichází chvalo-
zpěv a velebení milované děvy. Jí připisuje, že
rozevřela a rozezvučela duši jeho, vložila pože
hnání na jeho skráně, posvětila ho na věštce
lásky. Buduje jí za to ze svých písní trůn, při-
náší jí všechny krásné zpěvy ptáčků, stele k no-
hám jejím květy máje, provolává ji královnou
světal
Jak veliká a hluboká musila býti lásk
Vítězslava k jeho Dorotece !?
Trochu zármutku a bolu, snad i hněvu
sluší však každé lásce ! Tím slavnostnější potom
usmíření, tím krásnější chvíle šťastného návratu
blaha. I Hálek měl ve své lásce takovéto pře
háňky, neví se čí vinou; ale bylo mu krušno
a bolno u srdce, jak z několika písní patrno
A co dřív člověk netušil,
v tom šerém světle spatří,
a tajný bol a tichý žal
se divně v písni sbratří.
Hálek
Láska
Hálkův
22
article
Anebo:
Anebo:
Čím srdce, čím jsi zhřešilo,
můj Bože, tolik bolu,
že věčně jen se loučit má,
co věčně má být spolu.
Tesklivost Hálkova zabíhá někdy až k chmu
rám a ponurým myšlenkám . ..
Vlastní písně připadají mu jako jemné na
řikání, duše jeho se chvěje v obavách, jakoby
ztratit měla nejdražší — a »slzám konce není«.
Chvílemi opět těší se, »že srdce zabude«, hned
ale znova upadá v roztesknění a zdá se mu
že bez lásky »svět byl by pustopustá poušť«
v »světě žádných květů«.
Než i bol mizí, přichází smíření:
Z mých očí slzy zmizely
a s čela mého vrásky,
v mé duši vyjasnilo se
a já jsem věštec lásky.
Než Hálek i v milostném opájení svém
nezapomíná milenky nám všem společné —
vlasti. I ve »Večerních písních«, tedy v čisté
erotice, nalezá se několik básní, z nichž vane
Hálkova veliká láska k národu a vlasti. Básník
a pěvec je u Hálka apoštolem národních idejí:
»neb národ ješté nezhynul, dokud mu věštec
zpívá« . . . .
Dojemně působí několik Hálkových básní,
v nichž zdá se, jakoby tušil svou smrt . ..
Svého času oddaný druh Hálkův Jan Neruda
k tomuto momentu poukázal a také celou řadu
jich uvedl na doklad toho, zejmena:
»A já jsem bytost schvácená,
na délku několika jar . ..
Tušil-li či netušil Hálek brzký svůj konec,
nedá se ani říci. Smrť jeho, třeba že tragieky
překvapivá pro okolí — bylť Hálek za málo
dní po ochuravění nebožtíkem — přece byla
pro básníka takořka ideální . . . Shasl jako
meteor na vrcholi své slávy, pln sily, jakoby
si toho byl přál v slovech: »Jen sevšednět mi
nedej bože« . ..
Hálkův
Hálek
Neruda