2
masthead
V Praze, v ponděli dne 3. června 190.
Praha
6
article
Na ranní n odpol. Histy
přilohami („Naněný Obzor“ ve
středu a „Literárni Hlidka
v pátek) pledelácí set
Praže v sdutaisáraci
na měsíe . . . . . . 2 K — h
6 K —
na čtrrt leta . . . ..
s dvojí čonáško
K 50
na měsle
7K0h
na čtrt lata
ve silslkácl
2 K 90m
na měsíe . . . .
Foštont
ns rell. . . . .
s dvojí zásilkou
so
na saěsíe
a dtert leta . . 11 K 60
Literárni Hlidek
7
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Z Vídně, 3. června. Parlament vstu-
puje dneškem do předposledního týdne své
první kampaně. Obě sněmovny budou pra-
covati co nejúsilovněji v něm, vedle nich pak
také delegace. Dnes o 10. hodině sejdese
zelezniční výbor poslanecké sněmovny, aby
zahájil rozpravu o lokálních dráhách. V touž
hodinu sestoupí se plenum cislajtánské dele-
gace ke druhé plenární schůzi, aby vyřídilo
rozpočet společného ministerstva vojenství.
Večer o 7. hodině jest plenum poslanecké
sněmovny. Vyslovuje se naděje, že dnes v noc
bude zatímní rozpočet dojednán. Jest to před-
pověď opportunistická, pováží-li se, že mluvit
má ještě řečníků 13.
Také panská sněmovna musí vzhleden
ná mimořádné poměry zasedati v mimořádnou
dobu. Musí míti ve středu noční schůzi. Na
jednacím pořadu jest kromě zákona poplat
kového zákon o půjčce investiční. V tomto
týdnu zasedati bude plenum poslanecké sně-
movny také zejtra, ve středu a v sobotu dne
8. června. Plenum rakouské delegace zasedá,
krom dnesku, také ve středu a v pátek.
Vídeň
poslanecký sněmovna
8
article
Telegrafické zprávy „N. L.
Telegrafické zprávy „N. L.
Z Vídně, 2. června. (C.-B.) Kníže Fer
dinand bulharský odjel za příčinou naro-
zenin věvodkyně Klementiny koburské
do Ebenthalu. Také princové Augusta
Leopold sasko-koburští a arcivévodkyně
Klotilda, Alžběta a Jindřiška
tam odjely.
Z Běláku, 2. června. (C.-B.) Obecní
výbor města Běláku zvolil ve slavnostní
schůzi ministra železničního dra. ryt. Wittka
a posl. dra. Steinwendra za jejich zá-
sluhy o uskutečnění dráhy turské čestnými
měšťany. Město je vyzdobeno prapory.
Z Paříže, 2. června. (C.-B.) Minist
války generál Andné předsedal dnes od-
poledne valné schůzi republikánské společ
nosti pro populární přednášky. Ve svém
proslovu poděkoval jmenem armády za po-
zvání, aby ve schůzi předsedal a prones
apologii armády, jež representuje bezpečnost
národa vůči cizím útokům a zaručuje trvání
a ochranu zřízení republikánských.
Z Paříže, 2. června. (C.-B.) Dle zprávy
»Agence Havase z Madridu budou z úspor
ných důvodů zrušena u španělských zahra-
ničních vyslanectev místa vojenských attaché.
N L
Klementina
Augusta
Klotilda
Alžběta
Jindřišek
Wittek
Andný
Havas
Vídeň
Fery
Bělák
Paříž
Madrid
9
article
Z Toulousu, 2. června. (C.-B.) Dne
odpoledne měla se konati v jistém zdejším
divadle schůze nacionalistického komitétu,
jíž měl předsedati bývalý ministr války Ca
vaignac a promluviti Jules Lemaitre
Odpůrci pořadatelského komitétu vyrazili
však dvéře a vtrhli do divadelního sálu
Došlo k bouřlivým rvačkám, při nichž padlo
osm ran z revolvéru. Lemaitre nemohl
svou řeč promluviti. Policie dala sál vykli-
diti. Lemaitre a Cavaignac byli při
odchodu ze sálu zahrnuti výsměšnými vý
křiky.
Z Coruny, 2. června. (C.- B.) Z raně-
ných při srážce ze dne 31. května dvě
osoby zemřely. Ujišťuje se, že jest
vláda s jednáním prefekta nespokojena a že
jej sesadí. Několik předsedů dělnickýc
spolků bylo zatčeno. Lekaři jsou plně za-
městnáni ošetřováním raněných, jichž počet
není znám. Generální kapitán dal svolení,
aby byla sem vyslána válečná loď s námořní
pěchotou.
Z Coruny, 2. června. (C.-B.) Doda-
tečně se oznamuje, že při srážce četnictva
s povstalci dne 31: května byly dvě
o soby zabity. Četné domy dělníků jsou
Jules Lemaitre
Lemaitre
Doda
Toulouse
10
article
zahaleny černým suknem s nápisem
»Včerejším mučední kůms.
Dělníci žádali na úřadě, aby směli svo-
lati schůzi dělnických spolků. Generální ka
pitán žádosti vyhověl.
Přibyly sem lodi »Destroyer« a »An-
daz« s pěším a námořním vojskem,
Z Madridu, 2. června. (C. B.) Př
dnešních volbách do senátu byli zvoleni
v Madridě tři přívrženci ministerstva
jeden stoupenec Gomaza.
Z Madridu, 2. června. (C.-B.) Dl
telegramu z Coruny je tam již stále úplný
Z Madridu, 2. června. (C.-B.) Ob
zatčení anarchisté byli dnes pro nedo-
statek důkazů viny opět propuštěni.
Z Berlína, 2. června. (C.-B.) Fran-
couzský generál Bonnal a podplukovník
Gallet odjeli v poledne směrem ke Ko-
línu n. R.
Z Berlína, 2. června. (C.-B.) »Nordd
Allg. Ztg.« oznamuje: Císař svolil, aby se
udílení dovolovacích lístků pro návštěvu
francouzských důstojníků v říšských zemích
usnadňovalo.
Z Ríma, 2. června. (C.-B.) Král Viktor
Emanuel odevzdal dnes osobně ministru-
presidentovi Zanardellovi odznaky řádu
annunciatského a sdělil mu, že také Visconta
Venostu a generála di San Marzano
bude jmenovati rytíři řádu tohoto.
Z Říma, 2. června. (C.-B.) Narozen
princezny vyvolalo v celém okolí radostne
vzrušení. Lid táhl od Porta del popolo ke
Kapitolu žádati zastupitelstvo, aby směl pro-
jeviti králi a královně výraz své radosti
Vynikající budovy ulic, vyslanectva byly
ozdobeny prapory a osvětleny. Rovněž
i z venkova došly projevy radosti.
Fran
Bonnal
Gallet
Viktor Emanuel
Port
Madrid
Coruna
Berlín
ko
Řím
Kapitol
Nordd Allgie
Sana Marzano
11
article
Amnestie byla udělena provinilcům z pře
činů tiskových, pro souboj potrestaných, pro
deserci z obchodních lodí a pro zločiny
spáchané při hnutí v r. 1898, vyjma ovšem
vraždy. Kromě toho vztahuje se amnestie
na celou řadu přestupků z oboru práva
trestního a občanského.
Z Athén, 2, června. (C.-B.) Jedno
myslné usnesení krétské poslanecke
sněmovny na prospěch sloučen
Kréty s Řeckem bylo uvítáno veške
rým tiskem s nadšením.
Z Washingtonu, 1. června. (C. - B.
Úřadně se prohlašuje, že Spojené státy ne-
vzdají se panství nad Kubou, dokud ne
bude kubánským konventem v plném roz-
sahu přijat návrh Plattův.
Z Valparaisa, 2. června. (C.-B.) Dne
byl zahájen chilský kongres. V posel
ství vicepresidenta se praví, že styky repu-
bliky se zahraničními úřady jsou trvale
srdečné a uspokojivé. Pilná pozornost věnuje
se dosud nerozřešené otázce pohraniční mezi
republikou chilskou a Argentinií.
Z Yokohamy, 2. června. (C.-B.) Ka-
cura převzal úkol sestaviti nové ministerstvo.
Z dobrého pramene se proslýchá, že n
ostrově Quelpartu byli zavražděni dva
kněží a šest domácích křesťanů. Jedna japon-
ská válečná loď a dvě lodi francouzské od-
pluly ke Quelpartu.
Plattův
Atény
Kréta
Řecko
Washington
spojený stát
Kuba
Valparaiso
Yokohama
13
article
Vyplyne-li z průplavů vážná konkur-
rence domácímu obilí?
Z Vídně, 2. června
Hlavní námitkou, kterouž agrárničtí řečníe
rolnietvo proti zamýšleným průplavům podněcují
a tím také obecně žádané upravení a uplavnění
řek podrývají a v nebezpečí uvádějí, je domněnka
či vlastně jenom tvrzení, že těmito průplavy
otevřena bude brána cizím chlebovinám a tim
Vídeň
14
article
také nebezpečné konkurrenci domácímu obilí
jehož cena prý následkem toho stále bude stla-
čována. Tuto námitku pronesl — mimo jiné —
ve sněmovně poslanců také prine Bedřieh
Schwarzenbergi a dostal na to od hlavníh
zpravodaje výboru pro vodní cesty, dra. Mengra
tuto odpověd:
»Pánové! Když jsem tuto námitku zaslechl.
otázal jsem se: Což popletly se mi staré země-
pisné vědomosti a zkušenosti v hlavě tou měrou.
že jsem si utvořil o projektovaných průplavech
docela jiný obraz, než jaký ve skutečnosti se
jeví, anebo má snad pan řečník — přese všechnu
uznání hodnou formu řeči — nepravdu?
Tážu se vás, pánové: který z navrže-
ných průplavů bude s to způsobíti
silný dovoz obilí, nějaký pozoruhodný
dovoz chlebovin vábec? Jde přece jenom o tři
linie, předně o linii dunajsko vltav
skou. Vltava má býti zkanalisována až do
Prahy. Vídeň, pánové, není přece za hranicemi
nýbrž je srdcem naší říše. I Praha není také
v cizozemí, nýbrž je hlavním městem jedné
z nejbohatších a největších korunních zemí
Spojení mezi těmito dvěma body nemůže
tedy nikterak býti branou pro dovoz z ciziny.
Jest to jedna z vnitrozemních vodních cest
proti kterýmž pan řečník zásadně nic nenamítá.
ba jest to spojení dvou velký ch
domácích tržišť. Ale snad — mohlo by
se říci — pokračování této vodní cesty až na
hranici mohlo by býti branou čili stanicí pro
vpád cizího obilí? Ano, pánové, ale zřízení této
brány vyžádal si velmi důrazně sněm královstv
českého, tato vpádová stanice byla vládou
zyláště českým sněmem zjednána a to dávno
před tím, než o těchto průplavech jednatise
začalo.
Vltava
Praha
Vídeň
15
article
Jsem jist, že projevená tu obava oprávně-
nosti nemá. Pan ministr obchodu budelasi sotva
s to pochopit, že jsou obavy před nebezpečím tohc
druhu v zemi, kde se nalezá dobře za ři
zená soustava celní, kde krom toho
všechny poplatky na průplavech vláda
určuje a kde tedy vláda v každou chvili, aniž by
se musilateprv tázati říšské rady, plnou moc má, aby
každou potiž prostou nařizovaci
cestou odklidila. Avšak i kdyby nějaké
nebezpečí označeného druhu trvalo, ono ne
vyplyne teprve z tohoto zákona
Tento zákon týká se jenom čáry, kteroužs
pořizuje spojení mezi dvěma hlavními městy
vnitrozemí.
Ono nebezpečí způsobily už dávno český
sněm svými nsněšeními a rakouská vláda
Avšak jsem přesvědčen, že sněm a v lá d
žádného nebezpečí nevytvořily
nýbrž — soudě z velikého rozkvělu města Ústín
L a jiných pohraničních míst — že prov edly
dílo nad míru zdárné, že stvořily při
stav, jehož dopravní ruch je třikrát tak veliký.
jako dopravní ruch Terstu. A tento skutek mě
by obavy budit a pokárání zasluhovat?
Ústín
Terst
16
article
Přicházím nyní ke druhé linii, k lini
mezi Vídní a Moravskou Ostravou, ke prů-
plavu dunajsko-oderskému.
Pánové! V Moravské Ostravě ne
začíná žádný pruský průplav, an
žádná kanalisovaná řeka a i v Kozlu je
kanalisace zařízena na lodi s nejvýše 400 tu-
nami; my chceme však, aby naše průplavy za-
řízeny byly na 600 tun. Tam není se tedy
nadíti žádného ruchu. Než by tam nějaký
nastati mohl, musila by dříve provedena být
řada opatření diplomatických a technických
musilo by Prusko dříve velikým nákladem při-
způsobiti pruskou část Odry. Také z de
máme tedy jenom vnitrozemn
průplav, což pan řečník sám uznává.
O tak zvaném českomoravském
stře dozemnímprůplavu ani nemluvím,
neboť Pardubice a Přerov nal-
zají se, pokud vím, v Rakousku. Také jeho
pokračování přes Moravsko
Ostravu, případně na Krakov, vine
se po půdě rakouské a touto vodní cestou
bude do řady velkých obchodních míst, jež
průplavy utvořeny býti mají, vedle Ústí n. L.
Vídeň
Ostrava
moravský Ostrava
Prusko
Odra
Pardubice
Přerov
Rakousko
Krakov
17
article
Prahy, Litoměřic, Přerova, Moravské Ostravy.
Nového Jičína a Olomouce pojat také Kr-
kov, kterýž má tradice starého hanzovního
města, jež kdysi veliký obchodní ruch měloa
zřízením kanálů nový obchodní život dostati
má, ovšem že hlavní obchodní ruch s Rakouskem.
Snad soudí pan řečník, bude-li prů-
plav prodlouženaž ku Dněstru, ž
pak se k nám povalí tak obávané besarab
ské obili. Obrazotvornost pracuje v tom
ohledu tak silně, že se mluví také o obilí
z Anatolie, snad také o pšenici z rozvalin ně
dejší Trojel
Prosím každého, na nějž ony důvody uči
nily dojem — a ony učinily dojem, neboť pro
dlením debatty bylo »besarabské obilí« něko-
likráte uvedeno — aby si vzal do ruky mapu
Shledá stav takovýto.
Besarabie odváží své obilí do Oděs y. Ne-
daleko Oděsy, totiž u Majáku, ústí Dněstr. On
besarabské obilí musilo by tedy býti plaveno
proti proudu řeky Dněstru, od Majáku noboji
ného místa, vzhůru k rakouské hranici. A víle,
jak dlouhá je tato, ostatně chatrná vodní cesta
proti proudu? 400 až 500 kilometrů ! T ak
dlouhá je tedy vodní cest
vzhůruk rakouské hranici.
V Rakousku pak musila by ta-
ková loď ještě přes sto kilometrů
v zhůru jíti. Kdo tamější krajiny a plavbu
na Dněstru zná, vl, že by obilní loď taková,
kdyby nebyla docela malá, zrovna kejklířské
kousky prováděti musila, aby se propletla,
Nedá se myslit, že by takovout
dopravu prováděli kupci, kter
počítají, a že by se takovýto obiln
transport vyplácel. Jenom opravdu
vzácné zboží mohlo by se při tom vyplácet,
ale drahocenné zboží se lodim nesvěřuje, to
odevzdává se železným dráhám.
Besarabie
Praha
Litoměřice
Přerov
moravský Ostrava
Nový Jičín
Olomouc
Rakousko
Dněstr
Anatólie
18
article
Co by to musilo být za obmezené kupce
nebo zemědělce, kteři by, sídlíce na blizku
moře, nepouživali mořských korábů k pohodlne
plavbě do velkých tržišť na moři! Každá pla-
chetní loď jim to obstará. Vozením obilí vzhůru
po Dněstru mohlo by se probit obrovské jmění
a obchodník, kterýž by na tak nesmyslnou
plavbu se vrhl, byl by i s velikým bohatstvím
brzy hotov. Nechť si mají pánové strach pře
čímkoli, besarabského obilí se na
prosto obávati nemusí. Tento průplav
stane se nepochybně značným kanálem pro ka-
menné uhli.
Nikdo nemůže sice určitě předvídat, jakým
směrem se hospodářské poměry v oněch kraji
nách vyvinou, ale přece lze soudit, že se podé
průplavu v Haliči, ježto je tam hojnost dělného
lidu, vyvinou postupně různé druhy průmyslu
jež potřébovati budou uhlí, kteréž jim ze zá
padních krajů země a ze slezské pánve po
průplavu dováženo bude.
Námitky, jež v označeném směru zdeči
něny byly, příčí se všemu zeměpisu a také
zdravěmu lidskému rozumu. Anato l ské
besarabské obilí hodí se snad z
agitační heslo pro velké schůze lídu, ale
zde, před obecenstvem, jež věci vážně a bedlivě
posuzuje, by se uváděti nemělo.«
blizko moře
Halič
19
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 2. června. (Kvota na jed-
nacím pořadu.) Vídeňské listy, jimž jde
o zachování přežilé ústavy rakouské a vyrost-
lého z ní parlamentu s nespravedlivým rozdě-
lením mandátů a s neoprávněným oborem pů-
Praha
20
article
V drobném prodejit
ranní čísle o sobě . . . za 8h
odpolední
. . . . za 2
Ve filialkách na venkovi
10n
zanní čúslo. . . . . .
sdpolední . . . . . . . . 3b
Inserátr
platí se hotově nspřel
Přebplaceni s inasrty přijímá admist-
strace v Marianské ulici č. a.
Tam nacházají se táh redake
tiskárna a szpedics „Národnich Listů“.
Rukopisy se novracejí.
21
article
sobnosti, jásají dále nad tím, jak se tento již
již se hroutíci parlament na novo osvědčuje,
a jak za krátkou dobu letošního zasedání se-
sílil již tou měrou, že se může odvážiti na ře-
šení nejobtižnějších otázek politických. Důka-
zem jest jim včerejší svolení klubovních před-
sedů, aby se první čtení zákona o kvotě dalo
na jednaci pořad příští schůze sněmovní. Polo-
vládní »Fremdenblatt« má za »známku sebe-
důvěry parlamentu, že strany shledaly v sobě
tolik odvahy, aby přikročily k otázce, jíž se
celá léta vyhýbaly jako nejnebezpečnější vý-
bušně látce, která by pří pouhém dotknut
mohla vyhoditi do povětří celou sněmovnu.
Dr. Körber projevil přání, aby se projednal
kvotový zákon a strany se nezpěčovaly, připu-
stití jeho první čtení. Zaťukání uherského vy-
rovnání už nepoděsilo sněmovnu, kvotový zákon
nepokládá se za nebezpečné zatíženi její únos-
nosti.«
»Vaterland« píše v téže věci: »Nemůže
býti ovšem o tom řeči, že by kvotová otázka
mohla býti úplně vyřízena ještě v tomto zase-
dání. Věc omezí se asi jen tím, že se zvol
vyrovnací výbor, jemuž se přikáže osnova kvo-
tového zákona.
Ale také význam této události nesmí s
podceňovati vzhledem k nedávným ještě po-
měrům. Stane-li se skulečně, oč se dnes do-
hodli klubovní předsedové, rozejde se parlament
tentokráte s okázalým projevem, že chce žíti
také na podzim a nejen žíti, nýbrž také vážně
pracovati a zejmena že jest ochoten rozřešiti
hlavní otázku vnitřní politiky. Neblot
spolu s kvotou rozhodne se zá-
roveň o celém uherském vyrov-
nání, poněvadž kyota představuje
vlastně jen číselnou výslednici
tohoto vyrovnání.
Orgán ústavověrného velkostatku »N. W.
doktor
Körber
N W
22
article
Tagblatt« končí svou úvahu také nadějeplnou
poznámkou: »Parlament stojí již na svých
nohou, je pln čilosti a ochoty k práci. Na samý
konec zasedání chce vzíti v úvahu také před-
lohu kvotovou; sněmovna cítí tedy v sobě dosti
síly, aby mohla přikročiti k řešení této těžké
úlohy; dotýkáť se tím zmužile otázky vyrov-
nání uherského.« Z toho vyplývá prý naděje,
že hospodářsky posílené Rakousko kráčí i v ohledu
politickém lepším dobám vstříc.
My ovšem s projevem nadějí posečkáme,
až uherské vyrovnání bude ne jen ťukati na
brány říšské rady, nýbrž až tam vnikne a na-
plní celé její ovzduší. Pak teprve uvidíme, jak
se k tomuto vyrovnání zachovají německé strany,
neboť teprve tehda nastane pravá obtěžkaei
zkouška onoho parlamentu, jenž budí v něme-
ckých stranách tolik růžových nadějí.
Z Vídně, 2. června. (Polské kolo
Stojalovčíci.) »Nová Reforma« přinesla
zprávu, že klub P. Stojalovského zamítl návrh
na sloučení s polským kolem. Jiné listy polské,
jak jsme sdělili minule, tvrdí však s určitostí,
že návrh byl na schůzi krakovské přijat jedno-
myslně. To potvrzuje také poslední zpráva
o schůzi polského kola, jež se konala ve Vídni
v sobotu zať předsednictví ryt. Javorského. Ve
schůzi jednalo se o různých běžných politických
otázkách, mimo jiné také o pracovním programu
posledních dnů sněmovního zasedání; zpráva
o schůzi pak končí slovy: »O vstoupení sku-
piny P. Stojalovského do polského kola, j ez
bylo úřadně již oznámeno, v dnešní
klubovní schůzi se nejednalo.« Skupina P. Sto-
jalovského bez ohledu na odpor polských lidoveů
do polského kola tedy vstoupiti chce. Běži
ovšem o to, za jakých podminek se chce
s kolem spojiti a přistoupí-li také kolo na ony
podmínky.
P Stojalovský
Javorskij
Rakousko
Vídeň
Stojalovčík
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
František Škroup.
* 3. června 1801 — + 7. února 1862.
Je těžko nám dnes, kdy zpěvohra česká
původní — ať dím tak obrazně — mohutným
je přitokem veletoku českého umění povšechného,
vraceti se poděl břehů přítoku toho ke zřídlu,
vytrysklému z půdy vlasteneckého nadšení let
dvacátých minulého století; je těžko nám dnes,
kdy zpěvohra naše domácí vykazuje bohatýa
pestrý repertoir umělecké hodnoty, plný scenerie
a rafinovanosti divadelního apparátu, vpravitise
do fáse, kdy Melpomené česká byla ještě
v plenkách . .. S pietou ohlížíme se po dob
té a víláme s vlastenci tehdejšími ruch, jenž
zavládl při prvních pokusech skromných a ne-
smělých, znamenajících však nicméně podklad,
na kterém bezpečně stavěti se mohlo později.
Až do Hromnic roku 1826, kdy František Škroup
jako skladatel a Chmelenský jako libretista uvedl
na scénu první českou původní zpěvohru »Drá-
tenika«, spokojovala se zpěvohra česká překlady
oper cizích; než i to znamenalo značný krok
ku předu a stůjtež zde k charakteristice doby
a obrazu přehlednému listy současných vla-
stenců, jež výmluvněji než péro mě uvedou
čtenáře in medias res. Ped dojmem prvních če
ských zvuků Weiglovy »Rodiny švýcarské« zče-
štěné Macháčkem, píše Čelakovský Kamarytovi
»Viděl jsem již mnohem pěknější opery i zpěv
krásný slyšel, ale mocnosť zpěvu cizomluvného
jen jaksi povrchně překlouzla vždy přes mou hrud
Škroup
Melpomené
Weiglův
Macháček
Čelakovský Kamaryt
24
article
Tentokrát to bylo jinak a do smrti nezapomenu
na tu sladkosmutnou chvili. Každý v opojení tleská
v pochvalu, jen já tu stojím, rád bych tleskal
raději — to bylo podivné kouzlo ! Znám vás nyní.
slzy radosti! To byl oučinek tvůj, rozmilá mluvo
naše! To byl oučinek lásky k Tobě,«
A Jungmann sděluje v listu k A. Markovi
»Naši mladí Čechové nyní o samých soperách
leských mluví, ale kromě Macháčka nikdo sobo
nedůvěřuje več takového se vydati a tudy obrátil
zřetel svůj k Vám, jejž za nejzpůsobilejšího k tomu
uznávají . . . Nepochybuji, že jim tu radost způ-
sobíte. Jáchám své stuhlé nohy ver
šovské ktomu cíli pozdvihnu, ač
podtají, abych nemoha dojíti ta-
kového cíle, hanbu sobě a smíc
nevzbudil. Nemohu Vám vysloviti, jak nát
»Rodina Švýcarská« všecky okouzlila, veliká částka
nás plakala radostí. —
Krasoslav Chmelenský v »České Včele
referuje, že při představení Rod. Švýc. nemohla
řeč naše krásnějšího triumfu slaviti. »Zastyděli
se nepřátelé, lhostejní uznali cenu našeho
zpěvu . . .«
Tři tyto ukázky charakterisující nadšení
jaké vzbudil český zvuk uveden byv do zpěvo-
hry. Zdar ten pobídkou byl k další činnosti
tak po reprise »Rodiny švýcarské« objevil se
na repertoiru druhý překlad Macháčkův, Cheru-
biniův »Vodař«. Když pak správu divadla sta-
vovského přejali Štěpánek, Polanský a Kainz,
byla tím již dána jaksi záruka, že jeviště sta
vovského divadla české zpěvohře jest otevřeno
Skutečně brzy na to objevil se Webrův »Střelee
kouzelník« Štěpánkem přeložený a do konce roku
1825 rozšířen repertoir českých přeložených
zpěvoher o Měhulovu operu »Josef a jeho
bratři« (Chmelenský) a o tři překlady Machá-
čkovy: Rossiniova »Lazebníka sevillského«, »Tan-
kreda« a »Othella«. Mozartova »Dona Juanae
uvedl na scénu Štěpánek.
Jungmann
A Markov
Čecho
Macháček
Krasoslav
Macháčkův
Chera
Štěpánek
Polanský
Kainz
Webrův
Měhulův
Josef
Othello
Mozartův
Juanae
Toba
Švýcarsko
Tana
25
article
Takový byl stav české zpěvohry, když mla-
distvý Škroup, jenž jako právník od r. 1822
zpíval v operním sboru stavovského divadla
pilně studoval všechny svrchu uvedené opery,
jichž činně se zúčastnil, sveden byv náhodou
při představení opery »Josef a jeho bratří« s
Chmelenským, při rozmluvě o obapolné touze
po zpěvohře původní, navrh! Chmelenskému,
aby složil zpěvohru »Dráteník«, kterou on
(Škroup) uvede v hudbu. Oba se zápalem dali
se do práce a tak dne 2. února 1826 objevil
se »Drátenik«, prvá česká zpěvohra, na jevišt
stavovském. Morální úspěch této opery zpečet
další osudy Škroupovy, kterémuž — bez podce
ňování libretisty Chmelenského — přiznáván se
všech stran mnohoslibný talent. Nadšení z po
kusu zdařeného nejednomu vlastenci vnuklo péro
do ruky. Tyl pod dojmem první české opery
básnicky věštil vzniknutí Národního divadla.
Ač nebylo Škroupovým úmyslem věnovati
se umění hudebnímu, neboť hodlal nastoupit
po právních studiích dráhu úřadnickou, přece
stalo se tak působením Štěpánkovým, jenž ob-
jednávkami všelikých vložek zpěvoherních za-
městnával Škroupa, sleduje tak vyvíjející se
jeho nadání skladatelské, a konsčně, aby úplně
jej získal, nabídl mu místo druhého kapelníka
při divadle stavovském. Škroup místo přijai
a jsa tak hmotně zaopatřen oddal se cele
novému povolání, jemuž pak až do smrti zů-
stal věren. S přítelem Chmelenským, který rov-
něž úspěchem »Drátenika« byl nadchnut, smluvi
se opělně o slova k nové třiaktové zpěvohře
Škroup
Josef
Drátenik
Škroupův
Tyl
Štěpánkův
stavovský divadlo
národní divadlo
26
article
»Oldřich a Božena« jejíž látka, jsouc v době t
zpracována již v činohru Klieperou, usnadnila
Chmelenskému práci. Když 4. prosince 1828
byla provedena, nebyl úspěch její již tak značný
nč píseň Boženina »Zvolna, vodičko« vzbudila
neobyčejný zájem; provedení její pak na něme
ckém jevišti nedocílilo značnějšího úspěchu
Škroup jak se zdá neúspěchem tím dosti by
rozmrzen; aspoň do r. 1834 nepodjal se nižádné
větší skladby české, tvoře pouze hudební vložky
k německým fraškám. Až koncem roku 1834
objevila se Tylova tendenční fraška místní »Fi
dlovačka«, která jinak, nemajíc vzácnější ceny,
zvěčnila se mimoděk čtrnácti řádky, k nimž
Škroup hudbu složil; byla to píseň, pozděj
hymnus náš národní »Kde domov můj« . ..
»Fidlovačka« různě byla přijata. Oba autoři
byli vyvoláni, »ač ne bez odporu syčících hlasů«,
ale celkem, jak Chmelenský ve »Včele« pozna-
menává, »každý mírný vlastenec divadlo dojista
spokojen opustil.« Trvalejší zásluhy získal s
Skroup, jako redaktor »Věnce«, sbírky to zpěvů
vlasteneckých, uvité a obětované dívkám vlaste
neckým, kde mnoho písní Chmelenského s prů-
vodem klavíru je upraveno. Po dnes vídat
objemnou knihu tu v rodinách zachovánu
Pokus Škroupův o první hudební časopis jako
přílohu »Věnce« zanikl.
Škroup jako skladatel oceňuje se až
řadě druhé; především vynikal jako dírigent
Byv od roku 1837 prvním kapelníkem stavov
ského divadla, vychoval si znamenitý orchestr
za vedení jeho uvedeny na scénu Gluckova
»Ifigenie Anlidská« a »Alcesta«, Cherubinov
»Medea«, Webrova »Euryantha« a »Střelec kou
zelník«, Wagnerův »Tannhäuser« a »Lohengrin«.
Oldřich
Božena
Boženin
Škroup
Tylův
Škroupův
Gluckův
Ifigénie Anlidská
Alcesta
Cherubinov
Medea
Webrův
Wagnerův
Tannhäuser
Lohengrin
Kliepera
27
article
»Zakletý Holanďan«, Marschnerův »Templář«
pak některé opery Donizetta, Flotowa aj.
Po smrti ředitele konservatoře pražské Di-
više Webra byl Škroup v r. 1842 po čas pro
zatimním jeho nástupcem a dirigoval čelná
oratoria, pořádaná Jednotou umělců hudebních
Ačkoliv opětně skladatelskou činnost svojí ob
novil »Libušiným sňatkem«, operou »Die Geister-
braut« a »Drahomírou«, nedošel jimi značněj
šího úspěchu. Šťastnějším byl s Hicklovou zpě
vohrou »Der Meergeuse«. Avšak Hicklova hra
»Kolumbus«, poslední to zpěvohra Škroupova,
jež nikdy provedena nebyla, přivodila Škroupov
spor s ředitelem Štögrem, jenž skončil tím, že
Škroup dán byl do výslužby s 1050 zl.
Škroup, který po dvakráte se oženil, ne
mohl s pensí vystačiti na výživu rodiny
proto otevřel si soukromou školu hudební,
jež záhy stala se hledanou; kromě toho řídil
koncerty žofínské akademie, jež přivedl na úro-
veň umělecké výše. Než i u něho objevilo
se pravdivým přísloví, že »nemo in patria pro-
pheta«, plnou měrou. Byv vyzván ředitelstvím
německého divadla v Rotterodamě, aby stal se
kapelníkém opery, bez rozpaku nabídku při-
jal a již po prvním představení »Dona Juanae
stal se miláčkem tamějšího obecenstva německého.
Jeho »Meergeuse« přijat od Němců holandských
s nadšením a po »Figarově svatbě« pořádány
Holanďan
Marschnerův
Flotow
Weber
Škroup
Libušin
Drahomíra
Hicklův
Kolumbus
Škroupův
Meergeus
Němec
Figarův
die Geister
28
article
mu ovace. Na Prahu často vzpomínal a sledoval
život český. Píše u příležitosti opětného předsta-
vení »Dráteníka« s pochopitelnou trpkostí své
choti:
»Dne 3. února, když v Praze dával se můj
»Dráteník«, mnoho jsem vzpominal, i byl jsem
bolestně dojat, čta v »Prager Zeitungu«, že jsem
napolo zapomenut! A pak bych měl pomýšleti,
abych se do Prahy navrátil? Musím hledět
stůj co stůj, abych Praze se vyhnul«
Zavital sice do Prahy v květnu r. 1861,
ale místo odpočinku roznemohl se a dlouhou
dobu si poležel. Když v srpnu téhož roku opět
senavrátil do Rotterodamu, byly stopy choroby
jeho patrny. Škroup chřadnul. Nepřivětivá zima,
choroba nezhojená zúplna a litost, spojená s tou-
hou po vlasti, ohlodávaly zdraví jeho. Neulehl,
ani když sám katastrofu již tušil. Ta přišla
náhle.
Skladatel »Kde domov můj?« skonal v Rotter-
damě v bezvědomí dne 7. února 1862; cizina
za ohromné účasti ustlala mu hrob na prote-
stantském hřbitově. Zapomenuto časem n
Škroupa i na místo, kde pochovány ostatky jeho
na hřbitově. Rotterdam důstojně oslavil památku
Škroupovu dojemnou slavností divadelní, domovina
kromě koncertu na Žofíně ve prospěch pozůstalých
neučinila ničeho. Což tedy divu, že před třemi
lety jistý augšpurský list dovolil si napsati u pří-
ležitostí bouří prosincových v Praze, nesmyslnou
noticku. »Také národní píseň, které se nyní tak
rádo užívá jako bojovné a štváčské melodie proti
Němcům, jest svým původem němectví velice
blízká. Píseň tato »Kde domov můj?« kompo-
nována Františkem Skraupem, naskrze Něm-
cem, což však Čechům nevadilo, vzíti si skladbu
německého mistra za svou národní hymnu a uží-
vati ji při svých husitských výpravách proti
Němcům.« Směšnost tohoto tvrzení jest samo-
zřejmá; přispívá nanejvýš k trpké pravdě, že-
L. T.
Aucun n'est prophéte chez soi . ..
Škroup
Rotter
Škroupův
Němec
Skraup
Čecho
Aucun
Praha
Rotterdam
Žofín
Německo