ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 ebefd960-7127-11dc-bfe6-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 28 celkem · entity: place 48, person 61, org 6, work 5
1 masthead
Ročník XXXXIV.
2 masthead
V Praze, ve středu dne 13. dubna 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 103.
4 article
ranní a odpol. list předplácí s Praze v zžninislra ns niěao n lvrt láta : s drojí denáš kon vo slia lkiá rck na měsíe .. . . Pošitous na čivrt lei drojí sisinio kei
Praha
5 article Před novým zasedáním říšské rady.
Před novým zasedáním říšské rady. Opětné svolání parlamentu vídeňského na den 19. t. m. zavdalo spojeným obstrukčníkům německým a jejich časopisům podnět k úvaze. jak to vlastně s rakouskou ústavnosti té chvíle vypadá. Nemohou zapřít, že velmi smutně! Ve- likonoční prázdniny, které vládě Körbrově při- šly velice vhod, poněvadz svou jistou porážku v otázce voleb do delegaci mohla odročit. — už minuly a v cele parlamentní, ústavní a vládní situaci nestalo se ani nejmenšího zlepšení. Za týden počné se právě tam, kde před Květnou nedělí se přestalo, totiž s otázkou, jak zlomi neb aspoň oblomit obstrukci českou. Předsedn parlamentu už rozeslal poslancům pozvání a na jednací pořad první nové schůze položil jen je- den článek, totiž první čtení řádného rozpočtu a finančního zákona na rok 19041 Jak obeeně známo, ocili jsme se už i v Ra- kousku v druhé polovici měsíce dubna t. r., tak že jest po stránce ústavní nemálo významno, když v ústředním zákonodárném sboru západní poloviny říšské teprv se ohlašuje první čtení státního rozpočtu na tento rok. Ale to by tak příliš nevadilo. V Itakousku už to nejde jinak. Jest už ustáleným příslovím o této monarchii, že vždycky přichází o jednu ideu a o jeden den na bojiště pozdě. Dlouholetým zvykem družís k tomu zajímavý dodatek, že Rakousko i se svým státním rozpočtem přichází o rok pozdě. Ale jak už praveno, ani tato specialita rakouská ve f- nancích státních nebyla by letos nic zvláštního, kdyby nebyla garnirována okolnosti, nasvědču- jicí, že není jisto, bude-li i toto opozděné před- kžení státního rozpočtu letos vůbec ústavně vy- řízeno. Víme, že ministerský předseda jest n to už připraven, opásav se brněním paragrafu čtrnáctého, v němž už se nám představil př vyhlášení zákona o vojenském odvodu n tento rok.
Rakousko
6 article
Bylo-li lze pomocí tohoto čarodějného para- grafu v rukou ministerského absolutisty vyhlásit finanční provisorium na několik měsícův, do- vede se to také na celý běžící rok. Ale jsou mezi t. zv. důležitostmi státním ještě některé jiné věci, při jichžto vyřízení pan dr. Kórber štěstí svého čarodějného proutku posud nebyl zkusil, a při nichž tedy svou zruč- nost bude musit tepry osvědčit. K takovým vě- cem náleží na příklad z domácích látek pro le- tošek volba do delegací a vyrovnání rakousko- uherské, ze zahraničné politiky obchodni smlouvy s Italii a s Německem —Tlumočníci a obhájci politiky páně Kör- brovy opětovně tvrdí, že za provedení voleb do delegací v nejbližší době nového zasedání par- lamentu po Velikonocích odpovědni jsou Poláci. Ministerský předseda prý jen jim k vůli ustoupil z prvotního požadavku svého, aby tyto volby vykonaly se před svátky a oni prý se zaručili, že po svátcích vše dobře půjde. Pravili jsme už minule na těchto místech, když tato pověst o zá- ruce polské v listech körbrovských poprvé se ozvala, že není ostatnímu světu povědomo, o jaký základ se opírá. Do té chvíle ani v listech pol- ských nestala se pražádná zmínka, že kolo pol- ské na radě říšské takový slib pro volby dele- gační by bylo učinilo. Ani neni nikomu v Ra- kcusku jasno, proč Poláci byli by na sebe vzali i zárukou svou stvrzenou povinnost, opatřiti panu dru. Körbrovi volby, jichžto provedení zá- visí na někom zcela jiném než na nich. Avšak listy spojeného tábora velkoněmeckého, stále na
doktor Kórber Kör Polák Körbr Německo Italia
7 article
skoku do vlastní obstrukce, utěšují se, že kolo polské o provedení voleb do delegací co nej- dřive se postará. Jest jen s podivením, mají-li tuto nezvratnou jistotu, proč tyto volby nenale- zají se už na jednacím pořadu první schůze po- velikonoční? S takovou naprostou jistotou bylo věru radno nečekati dlouho, až snad situace cpět se změní. Však dejme tomu, že jest to pravda a že kolo polské se zavázalo přičiniti s o provedení voleb delegačních v novém zasedáni říšské rady a že jeho snaha se zdaří. Dle listův páně Körbrových neměl by pak parlament pro tento rok na práci nie jiného, než povolenía schválení státního rozpočlu na rok 1904. A tu počíná nová kapitola v dějinách říšské rady a zároveň v politice páně Körbrově. O Polá c í ch nepravi se v časopisectvu körbrovském, že by se byli zavázali přiměti poslance české k za- stavení obstrukce také v otázce státního rozpočtu a finančního zákona na tento rok. A co tedy počne si dr. Körber a celá jeho všeněmecká dru- žina v parlamentě i mimo parlament ohledně této „státní důležitosti“ bez Polákův? Jestliže už bez nich by nebylo možno vykonati odložené volby delegační, bude to ještě měně možno při státním rozpočtu a finenčním zákonu, rovněž opozděném. Na vyřízení této otázky netroufá si patrne se svými silami a nechtějí se na ni odvážiti ani všechny strany německé, sdružené pod jeho pra- porem, poněvadž, jak pohlaváři jejich v neděli na svém sjezdu v Brně byli se přiznali, všichi Němci v parlamentě dohromady jsou tam jen menšinou. Už dnes i vláda Körbrova i všichni přívrženci její nelají se vědomím, že obstruke česká při státním rozpočtu a finančním zákonu na tento rok opět s plnou silou vystoupí na jeviště.
pán Körbrový pán Körber Polákův Němec Körbrův Polá c í ch Brno
8 article
Jsou si toho správně vědomi, nemohouce popřiti, že doba velikonočních svátkův minula beze všeho pokusu, aby v poměru národa če- ského k dru. Körbrovi nastala změna k lepšímu. A tu již v listech tábora všeněmeckého ozývá se tatáž úvaha, která v neděli zaměstnávala tak náčelníky jeho na poradě brněnské, úvaha, jal- to vlastně té chvíle dopadá s myšlenkou, aby jednací řád, dle něhož parlament posud žije. byl změněn a sice na takový způsob, jenž by provozování obstrukce na vždy vyloučil? I v Brn i ve veškerém časopisectvu körbrovském jedno- myslně uznáno a prohlášeno, že na takovou změnu jednacího řádu Němci vůbec nikdy ne- přistoupí. Nebylo ani potřebí, aby se k tomu opět při- znali. Vimeť už od čtyř let, že obstrukci svou mají stále připravenu, jakmile by národu če- skému jen v nejmenším mělo se státi po právu a spravedlnosti. Však tenkráte státnici všeněmečt na své poradě v Brně připojili ke svému starému úmyslu, nezavříti před sebou nikdy dvířka, ve- doucí k obstrukci, dodateček toho znění, že prý by byli ochotni „dáti svě svolení ku poradám opravě jednacího řádu“, jen kdyby dříve bylo provedeno první čtení státního rozpočtu na tento rok! To má znamenat, že před světem, který je posud nezná, chtějí vypadati lepší než jsou na vyšších, rozhodujících místech vídeňských nezkaziti si vítr. Nedojde-li v parlamentě příštího téhodne na první čtení státního rozpočtu pro tento rok, poněvadž obstrukce česká na svém posavadním stanovisku setrvá, doufají odpůrei naši i s panem Körbrem, že zůstanou bíli jako
Němec Körbr Brno
9 title
RODNÍ
10 article
jedno lilium a že na změnu, případně opravu jed- nacího řádu pro parlament letos už zase vůbee ani nedojde. Nedojde asi už ani na jiné věci, jak Něme sami dnes větří, prorokujíce, že říšská rada sv bozvýsledně zasedání v měsíci květnu skončí a sejde-li se na sklonku letošního podzimu zase že najde situaci, ve všech směrech úplně změ něnou. O této změně rozhovořilo se všeněmecké panstvo také už minulé neděle v Brně a do- spělo k dingnose chorobné ústavnosti rakouské že není vyléčitelná ničím jiným, než byrokrati ckýmabsolutismem! Jako bychom za vlády páně Körbrovy v něm nebyli už na čtvrtý rokl Kam střelka tohoto absolutismu, jenž podle starého vzoru by byl zase jen německý, v politice uka- zuje, bude nadepsáno „závěrečná kapitola v dě- jinách tohoto soustátí.
Nout Körbrův Brno
11 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. z Vídně, 11. dubna. (Proti so u b o ji. Liga protisoubojová vyjednávala s ministerstven vojenství, aby členy jejími směli býti aspoň tak nenklivní důsťojníci. Nyní prý se podařilo nalézu způsob, jenž odstrání všeliké pochyhnosti v t věci. Liga změní své stanovy tak, aby neaktiv- ným důstojníkům, kteři se stanou členy spolku. bylo dovoleno v čestných otůckách obraceti se k vojenskému čestnému soudu a nikoliv k čest- nému soudu spolkovému, jak se vyžaduje dl stanov dosavadních. Ministerstvo vojenství do- volí pak nesktivným důstojníkům, aby se hlá- sili za členy protisoubojové ligy. Ze Lvova, 10. dubna. (O patření prot ruským zemědělským dělníků m.) Tyto dni byla v krakovském „Czase“ zpráva, že policie na nádraží osvětimském zadržela více než tisíc ruských sedláků z vých. Haliče, kteř se chtěli jako každoročně odebrati do Pruska na polní práce. Sedlákům těm nebylo dovoleno odjeti do Pruska proto, že se nemohli vykázati nájemnou smlouvou s některým pruským stat- kářem a nebylo tedy zjištěno, naleznou-li v Pru- sku jaké zaměstnání. Poněvadž prý podobných případů stalo se již více, zemská vláda haličská obrátila se k rakouským konsulům v Prusku s do- tazem, jeví-li se tam potřeba haličských dělník a obdržela odpověď, že, bude-li třeba dělníků. budou přijímání pouze polští dělníci ze západ.
Sedlák Prusek Vídeň Lvov Halič Prusko Pr
12 article
Haliče, kdežto ruští dělnici z vých. Haliče práce nenaleznou, poněvadž jsou známí jako lidé leniv a špatně pracující. Zpráva tato způsobila při rozeně veliké rozechvění mezi haličskými Rusy, kteří právem nevěří, že by rakouští konsulové byli s to dáti o ruských dělnicích dobrozdání tak nevýhodné, jak se sděluje v krakovském listé. Vládní opatření, jímž se ruským dělníkům z vých. Haliče brání odjižděti za praci do Německa, vy. kládá se prostším způsobem. Výhodnější práce v Německu má býti vyhražena dělníkům pol- ským ze záp. Haliče, za to ruští dělníci mají býti nuceni hledati si těžkou, ale špatně placenou práci na statcích polských velkostatkářů a jich židovských nájemců doma v Haliči. Tento výklad vládního opatření nebude asi dalek pravdy. Ze Záhřeba, 11. dubna. (K bouří m Samoborn) sdělují se následující podrobnn- sti: Schůze účastnilo se na 10.000 osob, jež přibyly jak z města, tak ze širokého okoli, majíce většinou v čele své faráře. Na jednacím pořadu byla finanční samostatnost Chorvatska. ústavní svobody a přivtélení Dalmacis. Jeden řečníků počal nápadně vynášeti zásluhy nebožl
Rus Halič Německo Záhřeb Chorvatsko
13 article
tíka Starčeviče, při čemž jej předseda schůze, posl. Kiepach z chorvatské strany práva pře- rušil poznámkou, že o Starčevíči není řeč. Přerušení to vzbudilo nevoli mezi přívrženci čisté strany práva a nevole rychle stoupala bě- hem dalšího jednání. Konečně se sedláci rozehnali útokem n tribunu, předsedu strhli k zemi a stloukli jej- Pořadatel vyprostil posl. Kiepacha z rukou rozzuřených sedláků a odvedl jej do obecního úřadu. Sedláci přihnali se k radnici a poně- vadž byla zavřena, vytloukli v ní okna i dvéře. Když se jim konečně podařilo vniknouti dovnitř, posl. Kiepach byl zatím odveden zadním vcho- dem. Výtržníci vrhli se ze vzteku na obecní akta, vynesli je na ulici a tam je spálili. Měs- ský tajemník, jemuž se dávalo za vinu, že posl. Kiepachovi pomohl k útěku, byl tak zbi, že se pochybuje o jeho uzdravení. Výtržníci odebrali se pak k okresní budově a řádili i tam. Veškery listiny byly spáleny bud domě, neb na ulici, z části byly naházeny i do potoka, tekoucího mimo okresní budovou. Te prve když na místo výtržností přibyli dělostřelci, sedláci se rozplýlili. Jeden z dělostřelců, jenž špatně zacházel se svou zbraní, se zastrřelil střela poranila na hlavě také jednu blízko sto- jící ženu. V noci přibyla do Samoboru setnina pěchoty ze Záhřeb
Starčevič Kiepach Sedlák Záhřeb obecní úřad
14 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 12. dubna. Rusko a česká otázka. Konstatujeme, že »Prager Tagblatt«, znove se vraceje ke článku »N. L.« pod timto ná zvem, tvrdí i něco, co v onom článku nebylo To jest obyčejnou taktikou novinářů toho druhu Tím se »Pr. T.« odbyl sám. Nové burské povstání? Londýnský »Morning Post« uveřejňuje zprávy z jižní Afriky, pro Anglii velmi nepříznivé. Bu rové nezřekli se nikterak naděje, nabýti opět samo- statnosti. Připravují se potichu, aby použili první příležílosti za tím účelem. Také mimoburské bélošské obyvatelstvo jest s nynější správou velmni nespokojeno a svmpatisuje u veliká většině s Bury. Černoši, kteří válkou stali se troufalejšími, jsou zachváceni nebezpečným jitřením. Sebe menší odboj mohl by miti následky nejdalekosáhlejší. Burové samy podněcují černochy k odporu. » Mor- ning Post« mysli, že Burové vyčkávají dosazení nejbližší liberální vlády v Anglii, aby rozpoutali velikou agitaci k nabytí samosprávy a že agitace ta bude míti úspěch. Burové budou mo — praví londýnský list — vážně pomýš leti na válku proti Britům, až Anglie bude jinde vážně zaměstnána. List tvrdí také s celou určitostí, že Burové po kapitulaci vojsk svých nevydali ani polovici mauserovek a leetmetfordek, jež byli za dřívějších bojů ukořistili a že také nikdy nedělo se tak rozsáhlé podloudnictví se zbraněmi, jako právě nyní. Pušky a náboje do- pravují se u velkém počtu územím z Delagojské zátoky přes území svozijšké do okresů pieters- burgského a leydsdootského. V Johannesburku konala se v pátek schůze 7000 dělníků při tamějších pracích dolovacích zaměstnaných, kteří se usnesli jednohlasně žádati za odvolání Milnera a za poskytnutí samosprávy Transvaalu i Oranžsku.
Prager Burová Brito Praha Rusko jižní Afrika Anglie Bura Transvaal Oranžsko Morning Post Mor ning Post
16 article
K anglo-írancouzské smlouvě. »Tempse a »Journal desDébats« gratulají Deleasséovi ke smlouvě právě publiko- vané, ač její obsah byl vlastně již od týdnů znám; list prvý staví Delcassóa po bok Fer- ryovi, ostatní francouzské listy sobotní zacho- vávaly ještě zdrželivost v úsudcích o smlouvě, až jen na »Figar o«. Tento zve smlouvu sice štastnou událostí, ale dodává, že d o m n ě lé sympatie Angličanů pro Francii nesmějí býti přeceňovány. O jedno- tlivostech smlouvy pak list ten mluví dokonce již bez nadšení. Ústupek, aby přebytků dluhu egyptského vláda egyplská (rozuměj: anglieká) směla volně použiti, úklizuje poslední překážku deťinitivního panství Anglíčanů nad Egyptem. V Marokku přejímá Francie vlastně všechny finanční bře- mena pro politický a hospodářský přerod země té a až bude dilo to dokonáno, dovoli ostatním státům poskytnutím plné svobody obehodní, by jí ovoce tohoto díla odňaly. Dále svoluje Francie, by nesměla býti zřízena opevnění na marockém pobřeží, kdežto Anglie podržuje opevnění v Gi- braltaru. Jest tedy nesmyslno mluviti o tom, že by smlouvou touto stalo se ústi do Středo- zemního moře otevřeným.
Figar Angličan Fery Francie Egypt Maroko Anglie Středa
17 article
Okolnost tuto kritisoval ostře také naciona- listický poslanec de Mahy, jenž byv »Figareme interviewován neprojevil nad smlouvou žádného nadšení. Když redaktor »Figara« uvedl na pře- třes, případnou allianci franko rusko anglickou, de Mahy odtušil: »Nebyl bych přítelem takové alliance, neboť nemám k Anglii žádné důvěry.« Henry Rochefort naopak obává se, že n- nější úmluva anglo francouzská stane se zákla- dem k allianei anglo francouzské, o niž prý Delcassé už od šesti let usiloval a kteráž by měla hrot přímo proti Rusku na- miřený. List tvrdí, že známý anglický agent v Čině Hart usiluje dnes již všemožně, aby Čína vyslala proti Rusům čtyři sbory. Anglie by tím uvedla Rusko do velikých nesnází, aniž by sama musila z neutrality své vystoupiti a umožnila by tak Francii, aby nemusila i při nynější allianci své s Ruskem tomuto přispěti, jelikož by toto evropskou mocí vlastné přímo napadeno nebylo. Henry Rochefort proto na Deleasséovu politiku co nejostřeji útočl.
jít Maha Figarout Figar Rochefort Hart Anglie Rusko Čína Francie
18 article
Ozývá li se tak ve značné části tisku fra- couzského nedůvěra vůči úmluvám s Anglií, jest ve Španělsku proti francouzsko anglické do- hodě pravé pobouření. »Correspondencia«, kterouž jsme už včera otiskli, »Globo«a »Diario« proti smlouvě vystupují tonem nej- prudslm. Zdá se, že si vláda francouzská smlouvou tou Španěly odcizila na dobro, aniž si zabezpečila spolehlivě oporu v Anglii při při- padné vlastní své zápletce mezinárodní. Anglické listy také dnes skorem vesměs z uzavřené smlouvy se radují a k ní si gratu- lují. Momentů nových v hlasech jejich není, mimo jedinou liberální »Westminster G a- zette«, jež v důsledku smlouvy této s Franci přimlouvá se za podobnou dohod s Ruskem. Ovšem dlužno připomenouti, že list ten i činitelé za ním stojící nemají na dnešní zahraničnou politiku anglickou vlivu žádného. Ke kampani proti Pelletanovi. Mistoadmirál Bienaimé, byv povolán k mi- nistru námořnictví Pelletanovi k zodpovídání,
Španěl Pelletan Anglie Španělsko Rusko Westminster G Mistoadmirál Bienaimý
19 title
FEUILLETON.
20 article Ze sirotčince.
Ze sirotčince. Hrst vzpomínek do památníku král. hlav. města. Ve svém čtvrtém roce ztratil jsem rodiče Po krátkém pobytu u cizích lidi přišel jsem jako syn pražského občana do kláštera sv. Karla Boro- mejského v Karlíně. Praha neměla tehda ještě vlastního ústavu a posílala své sirotky do Kar- lína. Hned, jak jsem přišel, vzali mi botya kabát. Za boty dostal jsem bačkory, za kabát pentličku s penízkem, na němž byl nějaký svatý. Po celou dobu, co jsem dlel v klášteře, jsem ka- bátu ani čepice vůbec neviděl. Však jsem je také nepotřeboval, kostel byl v klášteře, škola také (jedinký pokoj pro všechny chovance i pro děv- čata), na ulici jsme nepřišli; ke skrovnému sko- tačení stačila klášterní zahrada s několika stromy a nevelký dvůr. Ráno jsme vstali, pomodlili se, umyli se v společné vaně a šli do kostela na mši sv. Obleky naše byly neúplné, kdo měl vestu. neměl kabát a naopak. Svůj vlastní kabát ob- jevil jsem brzo na chovanci z jiného oddělení. K snídani měli jsme praženou polévku; ti, na něž bylo zvláště placeno, kávu. Potom šli jsme „do školy“. V poledne rozdáváno z velkých plecho- vých nádob jídlo do plechových mísek. (Polévka. tuřin, brambory, hrách, fasole atd. Někdy velik bramborové knedlíky, jimiž někteří rozpustilci házeli na zeď.) Za oběda chovanec některý čet nahlas životopis světce, jehož památka právě připadala. Lžic, vidliček, nožů nebylo, totiž pořádných. Některý měl pouze dolejšek lžíce, jiný zase jen držadlo, půjčovali jsme si to na- vzájem: Nedočkavci jedli pomocí prstů. Oprav- dové nože měla jen naše aristokracie, dvě hra- bátka Zed—ové a jeden rytíř, tuším, Gen z Gen—ova. Na ně platili příbuzní, na nás město.
Karel Bora Karlín Praha Kara svatý
21 article
Po obědě jsme se pomodlili a šli „do práce“. Starší chovanci pletli koberce, jiní společně s panem učitelem (jediná mužská osoba v klá- šteře, zároveň varhaník) vyráběli voskové Je- žišky. Já, jako mladší a méně dovedný pletl jsem „cingulum“ pro pány pátery. Vyučování bylo vouze dopoledne. Před večeří, polévka (šlechta měla něco lepšího), bylo modlení, pak jsme delší modlitbou poděkovali Bohu za všecky dary, ja- kých se nám toho dne dostalo a odebrali se v pa- rech na dlouhatánské, temné chodby klášterní. kde jsme prozpěvovali svaté písně. Klášter byl ohromné stavení, dnes ho zbyla jen část. Násle- doval rozchod de ložnic, a nejrozkošnější chvíle celého dne. Velebné panny odebraly se na svá, sněhobilými záclonami krytá lože (ve vedlejším pokoji), my seskákali z postelí a pryčen a pro- váděli všelijaké kratochvíle. V noci měl nás na starosti jedině sv. Alois, jehož obraz visel na zdi. Z představených zamilovali jsme si nejvice mladou kandidátku klášternictví, Marii. Titulovali jsme ji „velebná panna čekatelka“. Nenosila ještě ošklivý černý čepec a také neměla stále po ruce rákosku. Jiná oblíbená osoba byla civilní stará služka. Měla na starosti dvě klášterní krávy. Říkali jsme ji proto „teta z chléva“ Tak to chodilo den za dnem. Výjimkou byl svátek sv. Karla Boromejského, patrona ústavu.
Alois Marie Boromejský
22 article
To jsme dostali k snídani kávu (také na mísky, jiných příborů nebylo) a velikého bandura. Ne- příjemnou stránkou slavnostní snídaně bylo, že následovalo také mnohem zase slavnostnějšía delší modlení. Někdy bylo „obětování““. Roz- dány všem malé lístky papíru, napsali jsme na ně svá nejtajnější přání, odevzdány „velebné matce“, představené, a ta je v kaditelnici oběto- vala před sochou Panny Marie. Mým nejtajnějším přáním bylo, abych se dostal z kláštera s abych měl barvičky k malování. Na dvě události se pamatuji, jež vyrušily všední jednotvárnost našeho života. Příbuzní na- šich hrabátok přinesli jim darem živého beránka. Veliká radost pro všecky! Bylo to krom obou již zmíněných krav jediné zvíře, k němuž jsme měli přístupu. Každý z nás byl přešťasten, mohl-li zvířátke jen pohladit. Jednou staršíh z hrabátek přepadl kavalirský spleen a beránka podřezal. Jednou zase jeden soudruh dal se v nocid strašného řvaní. Dlouho to trvalo, konečně, cela ložnice i se sv. Aloisem byla vzhůru, přišly dvě velebné panny a křiklouna odvedly. Kam? Ne vím. Druhý den velebný pán vykropil ložnici svě- cenou vodou a bylo zase dobře. Pak stalo se něco neočekávaného. Jednoho dne bylo nás as třicet vyvoláno a krátce s námi sdělili, že budeme z kláštera odeslání. Nevedlo se nám tam valně, ale loučení je vždy těžké — dali jsme se do breku. Co se s námi, pražskými sirotky, stane? Nejistota příštího osudu mučila nás nevýslovně. Z ostatních soudruhů s námi vyobcovanci nikdo soustrastně nepromluvil. Ve- lebné panny nás jaksi ignorovaly, ani takřka ne- dbaly, modlíme-li se dost nahlas Po několika dnech přišli as tři černě odění pánové, vyložili nám, kterak prý král. hlavní
Alois socha pannus Marie
23 article
město Praha založilo pro nás nový, pěkný ústav a tam že nás odvezou. Zároveň nám rozdány z brusu nové šaty, prádlo, boty, zimníky čepice. Teď jsme zase my s nikým nemluvilil Jak se vše událo Roku 1874 obnášel poplatek za 53 cho- vanců 4351 zl. 27 kr. Za ty peníze dalo se už něco poříditi. A tak dne 20. března 1873 od- hlasováno v městské radě pražské založiti ústav vlastní. Tak vznikl městský sirotčinec arcivévod- kyně Gisely. Dne 14. prosince 1875 přijely pro nás tři omnibusy, velebné panny obdarovaly nás sv. obrázky, udělaly nám křížky a opustili jsme klášter. Zůstali jen chovanci mimopražští. Cestou do nového ústavu živě přetřásána otázka: Budou-li tam také jeptišky? Dojeli jsme. Nebyly! Oddechli jsme si. Přijelo nás celkem 30 hochů a 20 děvčat. Zavedli nás do velké jídelny, červeně a bíle dekorované, plné květin. Zasedli jsme kol dlouhých stolů k první večeři, každý na vlastní židli, každý před sebou porcelá- nový talíř, opravdickou lžíci, krajic chlebaa zcela nezvyklé nádoby — koflíky s vodou. Před i po jídle udělali jsme pouze křiž, pak jsme se pomodlili společně „Otčenáš“ a uléhali do že- lezných postelí s bílými prostěradly. Jaký blaho- byt! Ráno umývali jsme se ve zvláštní síni, v či- stých umývadlech a utírali jsme se bělounkými ručníky. V klášteře bývalo k disposici jedině špinavé prostěradlo, a proto většina se utírala raději do rukávů svých košil.
Gisela Praha
24 article
Druhého dne byl ústav za přítomnosti sta- rosty, pp. Klenky z Vlastimilů, Vojty Náprstka, členů městské rady atd. slavnostně otevřen. Pa- matuji se do dnes na srdečná slova prvního d - zorce ústavu, zesnulého světícího biskupa P. Karla Švarce (tehdaž kanovníka). „Dítky, vítám vás s otevřenou náruči!“ A ke konci k pěstou- nům doložil: „Jménem božím i jménem města odevzdávám vám tyto sirotky. —. Vážili jsme si nového života a poslouchali jsme; byl-li některý, jak to už mezi kluky bývá, nezvedený, zkroil okamžitě, když mu bylo pohro- ženo, že půjde zase do kláštera. Naším domácím pěstounem byl znamenitý muž, p. Josef Baroubek, dávno již zesnulý. Ne- byl z povolání paedagog, býval nadporučíkem u artillerie, bojoval u Custozzy, byl dvakráte ra- něn a měl vyznamenání. Zbožňovali jsme jej.
Klenk Vojta Náprstek P Švarc Baroubek Vlastimil
25 article
Škoda, že na hradčanské škole nebyla zavedena nauka o vojenství — všichni byli bychom v tom předmětu byli dostali první známku. Pan učitel vyložil nám každou významnější politickou udá- lost. Příčinu porážky u Král. Hradce znali jsme lépe než sám Benedek; za nastalé vojny rusko- turecké věděli jsme o pohybech obou armád. Ač modlili jsme se nyní jen jednou denně, v den, kdy přišla zpráva, že Plevno padlo, jsmes k modlení vůbec nedostali. Také v počtech, kre- slení a němčině nás pan učitel důkladně pro- háněl. Za to o prázdninách prodělali jsme s nim všecky divisní maněvry a byli častými jeho hosty po venkovských hospodách. V zimě hráli jsme divadlo, pořízené ná- kladem kanovníka Švarce, pp. radů Jaroše, Stracha a j. Všem chovancům vděčně utkvěl v paměti také oficiál, pan Fr. Burger. Byl, tu- ším, ustanoven ke zkoumání účtů, a kdykoli na- vštívil ústav, vždy nám koupil košík jablek. Ústar zkvétal. Brzo bylo jen nás hochů na 70. Bylo to mnoho na 60letého pana vycho- vatele. Žádal, aby mu dár byl pomocník. Sl. městská rada shledala však, že ústavu třeba je především paedagoga. Zřízeno místo ředitele tím stal se učitel a správce vlašského sirotčince, p. Ot. Zelenka. Důstojník od dělostřelectva a učitel (napadá mi tu známá německá divadelni hra „Generál a professor“) nezůstali dlouho po- hromadě. Za krátko námi všemi vřele milovaný pan Baroubek odešel. Dojemné bylo setkání s ním jednou ve Stromovce. Jdeme, jak ob- vykle, v přísném pořádku, dva a dva procházkou. V aleji pojednou bývalý náš pan učitel! Jako na povel nechali jsme ředitele samotného a shrnuli se jako stádo ovcí kolem zbožňovaného pastýře.
Král Švarc Jaroš Strach František Burger Otakar Zelenka Baroubek Hradec
26 article
Tehdaž armáda zvítězila nad vědou. Ale po- rážku odnesli jsme my. Nedostali jsme za trest žádné housky ke svačině. Ústav změnil brzo svou tvářnost. Inspekčn tabulky se jmény chovaneů, kteří měli „službu“ (zametat schody, rozsvěcovat plyn, dozor v umý- várně atd.), zmizely. Místo nich objevily se ná- pisy z Komenského. Misto válečných dějin sucho- párná nauka, místo manévrů a hudby děl — housle, harmonium a zpěv. Bylo vše prospěšné a směřovalo k našemu dobru — ale o součas- ných událostech dějinných nedovídali jsme se už ničeho. Svět venku za stěnami ústavu byl pro nás jako zabedněn. V náhradu dostalo se nám jiných zábav V ústavě založena knihovna i povolán učitel zpěvu, pan Pele. Nastudoval s námi velké čtyř- hlasé mše; také naše divadelní představení do- stala jiný nátěr. V masopustě měli jsme ples, tančili jsme při vlastní hudbě; sám roznášel jsem o tom zprávu pražským redakcím a dě- koval jménem chovanců pp. sládkům, strahov- skému a od „Karabínských“ za darované pivo. Po šestiletém pobytu opustil jsem ústav, ale prve nežli mne osud zavál k divadelním společnostem, několikrát jsem jej navštívil. Po řediteli Zelenkovi stal se správcem ústavu p. J. Pour. Zavedeno modelování, rýsováni, práce ve dřově, vyspělejší chovanci posíláni do měšťan- ských i středních škol. Znova navštívil jsem ústav již jako člen Národního divadla, pořádaje domáci divadelní představení. Ústav byl na vrcholi svého rozkvětu. Ukázala se potřeba, na- jati vedlejší dům. Chovanců bylo tu až 1 80. Před několika dny navštivil jsem ústav zase.
Komenský Pele Zelenka J Pour národní divadlo
27 article
Jaká změna! Dům poloprázdný, chovanců sotva třicet. Město zavedlo systém úsporný, posílá dítky svých příslušníků k vychování na venek. Platí za ně po 8 zl. měsíčně. Dle výroční zprávy ředitele Zelenky, vydané r. 1882, obnášel ná- klad na jednoho chovance měsíčně kol 18 zl. Nyní se tedy na jednotlivci 10 zl. uspoří! Ale. za jakou cenul Děti posílány do chudých obcí na Třebe- nicko, Táborsko, Prachaticko. Také do okol Prahy, často do míst, kde jsou jen dvou- či trojtřidné školy. A je otázka, zda dítě opravdu do školy chodí. Často jich užívaji k domácím pracím, pasou dobytek atd. Není to krok zpět, zase k tomu, čeho jsme se v klášteře tolik obá- vali? Je opravdu nutno, aby král. hlavní město šetřilo tak na svých sirotcích? Nepřijde jednou městu dráže, až bude nuceno starati se o pří- slušníky — nevychované? Namitáno prý, že dětem daří se v ústavě příliš dobře, a to že není dobrá průprava pro život. Také prý nedoeileno dost zdárných vý- sledků. Ale proč ústav, jenž vychová dítě až k jeho čtrnáctému roku, neměl by i dále míti nad ním náležitý dozor? Pro lenochy a nezvedence zařízeny jistě právem humanity účelné ústavy v Libni a Řičanech. Sirotei hodní a nadějní, sna právě pro tuto svou vlastnost mají postrádati na- vedení a péče? Viděl jsem v ústavě dcerku po svém dobrém známém, prof. dru. E. K..... Zabolelo mne pomyšlení, i ji že by mohl potkat podobný osud. Jako bývalý chovanec chovám vřelé přání, aby ústav byl hodně brzo opět vrácen bývalému systému a aby všem ubohým, kdož postiženi byli v útlém mládí sirotou, poskytl stejného dobro- diní, jakého dostalo se mně.
Zelenka profesor doktor E K Táborsko Prachaticko Praha Libeň
28 article
Karel Mušek.
Karel muška