1
masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 179. ze dne 3. července 1903.
2
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Horská strž. Ze Lvova se oznamuje: Blíže
Tartarowa na stanici tratě od Stanislavi k uherské hra-
nici byla kolej dráhy a silnice v úterý zasypána
délce půldruhého kilometru. Ochranná hráz se že-
lezničním náspem sřítily se do Prutu. Následkem toho
musila býti železniční doprava mezi Tartarowem a
Mikuliczynem zastavena. Také silnice byla pro po-
vozy a pěší uzavřena, poněvadž strž trvá dále. Po-
štovní spojení udržuje se oklikou. Právě ve chvíli,
kdy měl býti vyslán osobní vlak s četnými výletníky
z Tartarowa do Mikuliczyna, ohlásil železniční hlída
přednostovi stanice v Tartarowě, že zpozoroval, kterak
stromy na horské stráni s hlídačským domkem po-
vážlivě se kolísají. Přednosta stanice znepokojen ode-
bral se ke hlídačskému domku, any tam ohledal půdu.
Jedva se dostal na místo, sřítila se několik kroků
odtud velká část hráze s hrozným rachotem do Prutu
Opatrností hlídačovou bylo tudíž zabráněno kata
strofě na dráze.
= Nehoda na moři. Na italském šroubovém par-
níku „Sardegna“ náležejícím společnosti „Navigazione
Generale Italiana“ praskl při plavbě z Neapole do New
Yorku hřídel šroubu. Tři dny a tři noci byl parník,
na němž se nalézali četní vystěhovalci, hříčkou vln.
Konečně zpozoroval jakýsi anglický parník poplašné
signály „Sardegny“ a odvlekl ji do přístavu v Cadixu.
Parník „Liguria“ vyslán z Janova do Cadixu, aby
dopravil pasažéry a náklad poškozené lodi do Ame-
riky. „Sardegna bude parníkem „Washington“ dovle-
čena do Janova.
Lvov
Mikuliczyna
Sardegna
Neapol
New York
Ligurie
Janov
Cadix
ame
Washington
Navigazione General Italian
3
article
= Dovedli si pomoci. Nedávné povodně ve Spo-
jených státech byly příčinou, že jedna z amerických
universit odhodlala se k novotě poněkud neobvyklé
Mr. Percival Fauster, inženýr v Saint Louis, chtěl slo-
žiti diplomovou zkoušku, ale bylo mu nemožno do-
staviti se ke zkušební komisi, poněvadž všecky silnice
a cesty byly zaplaveny. Avšak inženýr chtěl míti stůj
co stůj svůj diplom a také páni komisaři, čekajíce ve
zkušební síni nechtěli se nadarmo namáhati. Pomoc
byla snadna: obě strany daly se spojiti telefonicky
a po obvyklém volání počala zkouška. Vše šlo hladce
a konečně prohlásil předseda zkušební komise: „Ob-
stál s vyznamenáním! Hotovo!“
= Svatba v rychlíku. Z Londýna se oznamuje
Gretna Green za skotskou hranicí, kde tamní smírčí
soudce kovář oddával u kovadliny manželsky snou-
bence, prchnuvší z Anglie, nahraženo nyní prosaicky
vlakem, v němž, jakmile minul skotskou hranici,
možno uzavřít sňatek, jakož dokazuje líčení před lor-
dem Kincarneyem v edinburgském Court of Session.
Žalobkyní byla 19letá Kate Marlonova, jejíž rodičové
bydlí ve Wokingu v hrabství surveyském, kdež matka
její má pradeinu. Obviněný byl William Rodgerz
Glasgowa, jenž roku 1901 navštívil střejeckou slav-
nest anglických a skotských dobrovolníků v Bisleyi
jako kuchař. Při té příležitosti seznámil se se žalob-
kyní a odhodlali se jako všichni rozumní lidé, že se
dají oddat v obecním chrámě v Guildferdu, místním
duchovním. Když duchovní jako obyčejně při třetích
ohláškách oznamoval s kazatelny den určený ke
sňatku, zakročil otec dívčin a zakázal sňatek své
neplnoleté dcery. To bylo v dubnu 1902. Několik
týdnů po tom, dne 16. května, vstoupili oba snou-
benci do rychlíku jedoucího na sever. Když vlak mi-
nul hranici, vzal Rodger z kapsy u vesty prstýnek,
Percival Fauster
Green
Marlonův
Rodgerz
Rodger
spo
Saint Louis
Ob
Londýn
Anglie
Woking
Guildferd
court of Session
4
article
navlékl jej své snoubence na prst a pravil: „Tak, ted
jsi moji ženou,“ kterážto slova na skotské půdě mají
právní platnost, neuzná-li soud dodatečně nějaké zá-
kenné překážky. V tomto případě následkem žaloby
manželčiny uznal soud manželství za neplatné a man-
žel se rozsudku podrobil. Také rychiík má svou ro-
mantiku.
= Dvě stě let stará lahvová pošta. Z Athén se
oznamuje. Řecký rybář nalezl těchto dnů v odlehlé
části ostrova Karpathos neprodyšně zavřenou láhev
jež obsahovaia dopis následujícího znění: „2. listo-
padu 1702. Loď „Clown“, na níž jsme se nalézali,
překotila se v říjnu 1702. Stalo se to tak rychle, že
jsme měli jedva pokdy, zachrániti se na ostrov, kdež
jsme nyní bez pokrmu a nápoje. Kdo tento list na-
lezne, toho žádáme, jménem lidskosti, aby jej zaslal
vládě. Jeden z plavců.
= Piskus ničeho nevrátí. Z Paříže se oznamuje:
Smutnou pravdu toheto pořekadla zkusil na sobě mla-
dý, dosti nadany spisovatel pan M. Přihodila se mu
před několika měsíci nehoda — jiní praví, že to bylo
štěstí — že byl přejet automobilem bohatého sports-
mana a byl dosti značně zraněn. Zahájil proti ne-
opatrnému jezdci proces a automobilista pyl odsouzen
k náhradě 4000 fr, což bylo hotové jmění pro mladého
spisovatele, jenž znal tisícovku jedva od vidění. Přes
to však byl dosti nepříjemně překvapen, když dostal
od berního úřadu platební rozkaz na 200 fr. dle sazby
za „dědictví“. Pan M ovšem těchto 200 fr. neměl, ale
vypůjčil si je od několika přátel jsa přesvědčen,
že bude záhy moci splatiti kapitál i s úroky. Avšak
příjemný ten klam dlouho netrval, neboť odsouzený
odvolal se z rozsudku první stolice a — vyhrál svůj
sports
Atény
Paříž
5
article
proces. Pan M., jakož lze pochopiti, by přesvědčen,
že mu berní úřad zajisté vybraný poplatek vrátí a
odebral se tedy k bernímu úřadníkovi, jemuž zdvořile
svoji záležitost vyložil. Avšak úřadník odbyl mladíka
dosti zhurta, připomenuv: „Fiskus nikdy peněz ne-
vrací!“ Pan M. pyl všecek ohromen a diaicg mezi
oběma stal se záhy tak podrážděný, že p. M. byl
vyhozen. Dobrodružství mělo dohru před policejním
komisařem, jenž obeslal pana M. k sobě a napomenul
ho, aby se příště choval k bernímu úřadníku zdrže-
livěji a zdvořileji. Panu M. nezbylo nic než odebrati
se ke Georgesu Coutelinovi, zlomysinému posmě-
váčku a neuprosnému nepříteli byrokratického copař-
ství, aby ho za jeho nehodu pomstil nevou fraškou.
= Černoši ve Spojených státech. Značný poče!
černochů ve státě Georgi. podal tamnímu zákono-
dárnému sboru petici, aby byla povolena suma, by
černoši mohli býti posláni do černošské republiky
Liberie Africe a společnost pro vystěhování černo-
chů v „Alabamě“ dokonce podala kongressu Spojených
států žádost, aby k tomuto účelu bylo povoleno sto
millionů dollarů. Agitace pro návrat černochů do
Afriky, vzniklá již před léty, sesílena byla stále se
zhoršujícím jejich stavem v jižních státech. Že se
jich president Roosevelt zastal, jak se zdá, málo pro-
spělo. Dopisovatel „Chicago Tribune“ ujišťuje, že
v některých částech země bylo dokonce otroctví v pra-
xi znova zavedeno. Černoši jsou poutáni na svoji
hroudu, nesmějí používat železnic a biče se užívá
jako za časů „Strýce Toma“. Ve státech Georgii a
Alabamě jest tento stav dokonce legalisován zákony,
jež dovolují bělochům, aby za určitý poplatek drželi
černocha ve službách tak dlouho, dokud nezaplatí
svoje dluhy. Těchto zákonů použili mnozí běloši, aby
Coutelin
Černoch
George
Liberius
Roosevelt
Toma
spojený stát
Alabama
Afrika
jižní stát
Chicago
6
article
se křivým svědectvím zmocnili černochů a pak trvale
jich podrželi.
Zemřelí v Praze.
Dne 28. června 1903: Kučera Augustin, ko-
stelník, 61 rok, 536—II. Ludvigová Kateřina, vdova
po c. k. setníku, 76 roků, 236—I. Kettnerova Božena,
dcera stříbrníka, 8 měsíců, 283—I. Frank Rudolf, syn
zámečníka, 4 měsíce, 276—VII. — Ve všeobecné
1emocnici: Pokorný Josef, solicitátor, 41 rok.
Zima Václav, výminkář, 71 rok. — U Milosrdných
sester: Kopáčková Marie, švadlena, 64 roky. Přiby-
lova Helena, dělnice, 18 roků. — V josef ovské
nemocnici: Klejzarová Julie, 26 roků.
Ludvigová
Kateřina
Božena
Rudolf
Josef
Václav
Přib
Helena
Praha
Kučera Augustin
Kopáčková Marie
Klejzarová Julie
7
article
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
V pátek 3. července.
234. hra v předpl.
(2. čtvrtka.)
Král
Praha
národní divadlo
8
article
Nový clown.
Fraška o třech dějstvích. Anglicky napsal H. M. Paull.
Přeložil Karel Mušek. Hudbu složil Moric Anger.
Režisér Karel Mušek. Dirigent Frant. Picka.
OSOBY: Lord Cyrill Garston, R. Kafka. Kapitán Jack
Trent. F. Matějovský. Tom Backer, clown, K. Mušek.
Mr. Dixon, majetník a ředitel cirku, R. Inneman. Mr.
Pennyquick, J. Havelský. Billy, silák, Fl. Steinsberg.
Mr. Lamb, majetník pobřežní hospody, P. Řada.
Figgis, písař advokáfní firmy Talton Comp., Eug.
Viesner. Constabl, R. Polák. Maud Chestertonova,
L. Dostalova. Winnie Chestertonova, V. Hassmannova.
Rosie Platt. krasojezdkyně, Dixonova neť, A. Červená.
Hoch. M. Matějíčkova. Personál v cirku Dixonově,
A. Hlaváček, J. Karásek, E. Myslivcova. Sluhové.
Štolbové v cirku. — I. dějství v hospodě na břehu
Temže. II. a III. dějství v círku Dixonově. Děj ne-
daleko Londýna.
Po prvním dějství přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec o 1/4 10. hod
Fraško
H M Paull
Karel muška
Anger
František
Picek
R Kafka
Trent
F Matějovský
Backer
Mister
Dixon
R Inneman
Pennyquick
Bill
Steinsberg
Lamb
Figgis
Viesner
Maud Chestertonův
L Dostalův
Chestertonův
V Hassmannův
Dixonův
A Červená
M Matějíčkův
A Hlaváček
J Karásek
Štolba
Temže
Londýn
Cyrill Garston
Talton
Rosia Platt
9
title
Aréna na Smíchově
Smíchov
10
article
Lidové divadlo ,Urania“ v VII. části Prahy.
Lidové divadlo ,Urania“ v VII. části Prahy.
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
V pátek, 3. července.
Začátek o 7. hod.
Po druhé.
JAN HUS.
Po druhé.
Dramatická báseň o peti pdděleních (devíti obrazech)
od Jos. K. Tyla. Režisér Boh. Kovář.
Konec před 10. hodinou.
Hus
K Tyl
Kovář
Praha
Jos
lidový divadlo
11
article
(blíže Palackého
mostu).
Začátek o 7. hod.
Boccaccio.
15498
Boccaccio
Palacký most
12
article
V pátek, 3. července.
13
article
Komická opereta o třech jednáních. Text od Fr. Zella
a R. Genné. Přeložil Em. Züngel. Hudbu složil Frant.
Režisér Josef Kubík. Dirigent Jar. Hess.
em
Züngel
František
Kubík
Hess
Francie
14
article
Pištěkovo lidové divadlo vnohraceoh
Pištěkovo lidové divadlo vnohraceoh
na Král.
V pátek, 3. července.
Začátek o 7. hod.
Lidové představení za poloviční ceny.
Rozkřičený dům.
15509
Činohra o čtyřech jednáních od Kaisera.
132 -
Král
Kaiser
Pištěkův lidový divadlo
15
article
rádce, jenž dovede držeti na uzdě vzdornou kastu, která
stále hrozila Apopimu nebezpečím.
Skutečně také Josef byl mnohem více honěn v po-
litice a pletichách, nežli bylo možno očekávati. Ne na-
darmo během tolika let všichni státní zločinci a všichni
spiklenci procházeli jeho rukama: jaké otevřené řeči, jaké
návrhy zalétaly k uším skromného otroka-dozorce, jehož
nikdo se nebál! A tento všeho si všímal, do všeho vnikal
a svým bystrým, důvtipným mozkem kreslil si s jedné
strany velice pravdě blízký obraz všeobecné situace, v druhé
pak — plán opatření, nezbytných k potlačení jakéhokoliv
nového pokusu vzbouření v Egyptě.
Aby rázem získal si přízně faraonovy a přesvědčil
ho, že adon jest na výši své situace, Josef byl nucen
všechno to mu vyložiti. V zimničním pobouření vstal, po-
koušeje se uhádnouti, za jakým účelem volá ho k sobě
farao a co mu řekne.
Apopi seděl sám v zamyšlení v jednom ze svých
pracovních pokojů, opřev se loktem o stůl, zavalený ta-
bulkami a svitky papyrusu. Světlo mnohočetných lamp
s vonným olejem a pochodní v bronzových svícnech jasně
ozařovalo bledou tvář a zapadlé oči královy, který patrně
byl churav a unaven.
Když vstoupil Josef, Apopi vrhl zkoumavý pohled
na člověka dosud mu neznámého, jejž pozdvihl z prachu
na místo prvního rádce a dlouho dival se na něho. A
Josef, pozdraviv dle etikety faraona a políbiv zemi, vstal
na pokyn Apopiho a zůstal státi, sebevědomě dívaje se
mu do očí a čekaje uctivě, až tento první ho osloví. Do-
sáhl nyní třicátého roku a jeho neobyčejná krása nabyla
svěho vrchole; vysoká, štíhlá postava úplně zmužněla,
aniž by tím utrpěla něha a čilost; pravidelné tahy tváře
Josef
Apopi
Egypt
všeobecný situace
16
article
bledlou mou paměť; jen tobě jedinému tvůj bůh odhalil
mé myšlénky. Kdo více nežli ty naplněn jest božským du-
chem? Tebe volím, abys vládl domem mým. Tímto oka-
mžikem uděluji ti hodnost adona celé země Kemi; po
mně budeš prvním a všichni od prvního do posledního
budou tebe poslouchati jako mne samotného, abys mohl
starati se o prospěch měho národa. Kéž jest s tebou bůh
tvůj, jenž odhrnul před tebou záclonu budoucnosti a kéž
řídí kroky tvé. Nyní přistup blíže.«
Josef přistoupil a poklekl u podnoží trůnu; byl roz-
čilením bledý; chvění štěstí a hrdosti přeletělo mu po ce-
lém těle, když Apopi stáhl se svého prstu prsten a podal
mu ho; potom rozepjal svůj náhrdelník a vložil mu ho
na šíji.
Šepot udivení, podobný vzdálenému rachotu hromu,
proletěl řadami; zvláště žreci nemohli se vzpamatovati ze
svého rozhorlení. Tento nikomu neznámý člověk, tento otrok,
tento výhonek cizozemského a opovrženého kmene — vůlí
»šasu« byl povýšen nad ně a stal se jejich velitelem.
Urážka byla krvavá, pomsta promyšlená. Aspoň Potifarovi
se zdálo, že před ním rozevřela se propast. Jak ukrutně
mohl se pomstíti jemu a Ranofrit tento zlý a úskočný
člověk, opatřený nyní neobmezenou mocí!
Nevšímaje si nikterak, jaké city vyvolalo toto roz-
hodnutí v srdcích jeho egyptských poddaných, Apopi ode-
bral se do svých vnitřních pokojů, dav rozkaz, aby Josef
byl prozatím ubytován v paláci.
Zástup začal se pomalu rozcházeti. Zpráva o neoby-
čejné události rozšířila se bleskem po celém sídelním
městě. Ulice a náměstí byly přeplněny lidem a osobnost
nového adona, bývalého otroka Potifarova, stala se zcela
přirozeně předmětem prudkých úsudků pobouřeného zá-
Želozný kaneléř.
Josef
Apopi
a náměstí