1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 43. ze dne 12. února 1901.
2
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
=VER D.I. Zmínili jsme se již u příle-
žitosti úmrtí Verdiova, že jmeno jeho bylo politickým
heslem a že zejmena v Neapolsku v letech padesá-
tých pod těžkým trestem bylo zakázáno, volati
»Evive Verdi«. Přítel našeho listu, kapelník 76. pěš.
pluku ruského, upozorňuje nás, že podobným způ-
sobem demonstrováno ještě v letech šedesátých též
v Benátsku. Píše nám o tom: Za mé služby v Ra-
kouské armádě od r. 1861 do r. 1866 u 8. dělostře-
leckého pluku ve Vlaších měl jsem často příležitost
zvláště v Padově, Vicenze a Trevire čísti jméno
»Verdi« na stěnách domů, zahradních zdech atd.
napsané buď uhlím aneb barvou atd., neb vydlabané
v pískovci na balustrádách letohrádků. Připisoval
jsem tuto náklonnost lásce Vlachů ke svému milo-
vanému mistru. Avšak byl jsem poučen v Padově
od italských vlastenců, s nimiž jsem měl styky jako
budebník, absolvovav pražskou konservatoř a hraje
jim kusy z italských oper — že začáteční písmena
jmena »Verdi« mají hluboký význam politický a zna-
menají jmeno prvního krále sjednocené Italie: Vittorio
Emanuele Ré D' Italia.
= Svatebčané na ledových krách. Ze
Žandova v Sasku se oznamuje: Že celá společnost
svatebčanů, aby se dostala do kostela, musila skrze
ledové kry, stalo se zajisté málokdy. To přihodilo s
těchto dnů v obci Šmilce, jež jest přifařena k Žan-
dovu. V labském údolí a v lesích ležel sníh tak vy-
soko, že svatebčané nikterak nemohli vykonati cestu,
trvající půldruhé hodiny po úzké stezce při Labi.
poněvadž není ještě silnice mezi Žandovema
Šmilkou. Svatebčané požádali tudíž majitele přívozu
v Poštolovicích, jenž má malý šroubový parník,o
přispění. Dal parník důkladně vytopit a převezl
svatebčany na druhý břeh a dopravil je pak zase do
Šmilky. Ačkoli loď si musila klestiti cestu množstvím
ledových ker, provedena plavba beze vší závady.
Verdi
Vlach
Trevire
Emanuele
Neapolsko
Benátsko
Padova
Vicenza
Žandov
Sasko
Šmilka
labský údolí
Poštolovice
Vera D . I
Ré D ' Italia
3
article
= Náboženský spor o fonograf. Jakýs
Arab spatřil na svě cestě po Evropě fonograf a byl
jím tak nadšen, že jej koupil. Ubíral se právě na
Javu a věděl, že tento podivuhodný přístroj jest tam
ještě neznámý. V Batavii ukázal jej několika kraja
nům, mezi nimiž nalezal se též podnikavý obchod-
ník, jenž ihned poznal obchodní cenu tohoto pří-
stroje a chtěl jej koupit. Poněvadž však Arab nechtěl
fonograf prodat, dal si obchodník od svého agenta
v Evropě poslati takovýto přístroj. Přístroj přibyl
před nedávnem do Batavie a obchodník opatřiv jeho
válce arabskými a malajskými písněmi a monology,
ohlásil představení za přiměřené vstupné. Sešlo se
četné množství a naslouchalo plno úžasu tónům, jež
vycházely z příšernébo přístroje. Nekonečný však
byl jásot, když z přístroje ozvala se tónem jak ná-
leží slavnostním »fatiha«, denní modlitba mohame-
dánů. Obecenstvu, skládajícímu se z Arabů, Čiňanů
a domorodců, zdál se tento kousek naprosto zázrač-
ným a ještě dlouho po představení se o něm mlu-
vilo. Avšak vyskytli se též nábožní lidé, kteří pro-
hlašovali, že verše koranu, mluvené strojem, jsou
největším hříchem a rouháním slovu božímu. V čele
těchto horlivců byl 70letý učený znalec koranu,
Sadžid Utman, jenž po 40 let v literárních a nábo-
ženských kruzích batavských hraje velkou roli. Na-
psal ihned protest proti užívání fonografu a uveřejnil jej.
Teď nastal boj. Méně přísní znalcí koranu ujali se
Evropa
Batavie
Sadžid Utman
4
article
cizího, mluvícího stroje a odpovědi jejich byly tak
důrazné a četné, že Sadžid Utman požádal o rozhod-
nutí slavného učence Sadžida Husejna al Džírrv
Syrii. Tento učenec odpověděl prudkou obžalobou
cizího přístroje a domlouval všem věřícím, aby pe-
člivě uvážili slova jeho dobrého přítele Sadžida
Utmana. Jiní nábožní lidé a učenci účastnili se sporu,
jenž nyní má býti rozhodnut nejvyššími hodnosty
mohamedánskými. Všeobecně se předpokládá, že
přísně se zakáže věřícím účastenství na představe-
ních, nebudou li verše z koranu z přístroje odstra-
něny. Proti užívání fonografu, opakuje-li malajské
písně a světské monology, nenamítá ničeho ani vět-
šina horlivců. Zatím si obchodník, jehož přístro
vzbudil takovýto poplach, svými představeními fono-
grafu vydělal slušnou sumičku. Produkce tyto jsou
tak oblíbeny, že někteří Arabové objednali si le-
vnější přístroje pro svou soukromou potřebu. Jedi-
ným výsledkem protestu horlivců bylo, že nábožní
lidé chodí na představení jen pak, nerecitují-li se
verše z koranu. Jiní pak chodí na produkce fono-
grafu jen pak, mluví-li verše z koranu, dávajíce fo-
nografu přednost před obvyklými předčítači koranu,
kteří jsou-li nábožní, málokdy dobře přednášejía
přednášejí li dobře, jsou málokdy nábožní.
Sadžid Utman
Sadžid Husejn
Džírrv
Jedi
Sýrie
5
article
= Požár hotelu. Z Nového Yorku se ozna-
muje: Těchto dnů ráno vypukl v Jefferson-hotelu na
15. avenue požár, jenž v několika minutách nabyl
ohromných rozměrů. Bylo ještě velmi tma a silně
sněžilo, takže hasiči musili zápasiti se značnými sví-
zely. Mimo četné parní stříkačky bylo po ruce ně-
kolik obrovských posunovacích žebříků a také elek-
trické reflektory, zavedené teprv od nedávna u hasič-
skéůo sboru novoyorkského, konaly znamenité služby
při hašení sedmipatrové budovy. Přes to však nepo-
dařilo se zachrániti veškeré obyvatele z hořící bu-
dovy. Jedna panská uhořela, jiná se zabila, chtějíc se
spustit na střechu sousední budovy, při čemž se pro-
vaz přetrhl a dívka sřítila se na dlažbu. Sest pasa-
žerů utrpělo nebezpečné popáleniny, přes 30 jiných
bylo jinak zraněno. — Současně vypukl požár v ji-
ném hotelu hořejšího města, v hotelu Richelieu, jenž
však byl opatřen dostatečně potřebnými východy a
požárními žebříky, takže všichni obyvatelé vyvazli
bez pohromy.
Požár
Jefferson
Nový York
Richelieu
6
article
= Smělý útěk z vězení. Z Neapole se ozna-
muje: Ve vězení v Castelnuovo Garfagnana bylo
slyšeti onehdy ráno hlasité volaní o pomoc a tak
vytrvalý hluk, že konečně starosta s několika sta-
tečnými lidmi vnikl do vězení, starého toho zámku
as z 12. století, aby se přesvědčil, co se vlastně děje.
Tu shledáno, že volání o pomoc a hluk pocházejí o
dozorců vězňů, kteří byli zamčeni ve vězeňských ce-
lách a nemohli ven. Poněvadž klíče k celám zmizelv,
musilo býti posláno pro zámečníka, jemuž se po vel-
kém namáhání podařilo, dozorce vězňů osvobodit. Na
to vypravovali nebožáci svoji tragikomickou historii.
Dva odvážní chlapíci, kteří před nedávnem byli pro
vloupání odsouzeni do žaláře na 11 let a měli býti
převeženi do trestnice, vrhli se na oba dozorce, kteří
ráno podle předpisu prohlíželi cely, přemohlije
zmocnili se jich klíčů a zamklí dozorce v cele. Pak
vyprostili též ostatní vězně, zmocnili se tří ostatních
dozorců, jež rovněž zamkli, načež vybrali vězeňskou
kasu a sebrali značné zásoby potravin a prádla. Pak
teprve zmizeli. Po uprchlých vězněch není dosud
památky. Ani jeden nemohl býti ještě chycen.
Neapol
Castelnuovo Garfagnan
7
article
Zemřelí v Praze.
Dne 6. února 1901: Gejerová Kateřina, vdo-
va po truhláři, 62 roky, 317—I. Fišer Bohuslav, syn
posluhovačky, 2 roky, 207—V. Schreinerová Marie,
vdova po zámečníku, 74 roky, 968—II. Novotná
Marie, dcera topiče, 1 měsíc, 400—VII. Trilex Mi-
chael, slévač, 41 rok, 573—VII. Nováková Rosalie,
vdova po koncipistovi, 54 roky, 1472—II. — V jo-
sefovské nemocnici: Horáková Josefa, man-
želka nádenníka, 79 roků. — Ve všeobecné
nemocnici: Heverová Marie, býv. služka, 80 r.
Růžičková Marie, manželka nádenníka, 39 r. Malý
František, syn horníka, 13 r. — U milosrdných
sester: Vorudaová Marie, posluhovačka, 75 roků.
Vagnerová Anna, služka, 93 roky.
Dne 7. února 1900: P. Guggenberger Vale-
rino, kněz řádu piaristů, 56 roků, 824—II. Karabec
František, úřadník u potravní daně, 63 r., 1161—II.
Šimůnek Josef, syn řezníka, 12 roků, 114—IV. Pí-
šová Františka, vdova po bednáři, 58 roků, 319—Il.
Michlová Josefa, vdova po kamenotiskaři, 76 roků,
182—V. Holečková Růžena, majitelka trafiky, 63 r.,
310—I. — Ve všeobecné nemocnici: Šlej-
marová Anna, manželka kominíka, 25 roků. Falc Jan,
kočí, 30 roků. Wilderova Antonie, služka, 24 roky.
Všetečková Marie, manželka zámečníka, 42 roky. —
U Alžbětinek: Slavíčková Anna, služka, 16 r.
— U milosrdných sester: Vinklář Karel, vý-
běrčí, 62 roky. Tateková Barbora, nádennice, 75 r.
I Fišer
Bohuslav
V Schreinerová
Marie
Novotná
Nováková
František
Anna
P Guggenberger
Karabec
Šimůnek
Josef
V Holečková
Růžena
Falc Jan
Wilderův
Všetečková
Vinklář
Karel
Barbora
Praha
Gejerová Kateřina
Anno
Horáková Josef
Heverová Marie
Vorudaová Marie
Antonia
U Alžbětinka
Slavíčková Anno
8
article
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
V úterý 12. února.
Král
Praha
národní divadlo
9
article
130. hra v předplacení.
2. čtvrtka.
Sula m i t.
Dramatická báseň o třech dějstvích. Napsal Julius
Zeyer. Režisér Jaroslav Kvapil.
Po druhém dějství přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec o 1/210. hod.
Julius Zeyer
Kvapil
Sula
10
title
Svandovo divadlo na Smichově.
Smichov
Svandovo divadlo
11
title
Začátek o 7. hod.
12
article
V úterý dne 12. února.
V úterý dne 12. února.
29. hra v předplacení.
Plukovník Pemperton.
Fraška o třech jednáních. Napsal C. Laufs a A.
Krenn. Přeložil J. Kubík ml. Režisér p. Jan Kubík.
Denní předprodej lístků v knihkupectví pp. Urbánka,
3597
Kapra a Kotka na Smíchově.
Pemperton
Fraško
C Laufs
A Krenn
J Kubík
Kubík
Urbánek
Kapr
Kotek
Smíchov
14
article
— No tak vidíš, tak vidíš! přerušil mne Vasa já-
savě. Nechtěl bys blízko sebe viděti nešťastné a hleděl
bys utlumiti v sobě pocit, který by mohl způsobiti toto
neštěstí? Tak jest to, vid?
— Arci, Vaso, ale utlumiti docela svůj pocit, jak
pravíš, nemysliti naň vůbec, to nevím, zdali by se mně
podařilo.
— Podařilo by se ti to, kdybys chtěl, jenom pe-
vnou vůli musí člověk míti. Hlavní jest to, že bys
jednal, jak ti povinnost velela, jak bůh poručil. Není-li
pravda?
— Arciže.
— Možná, že sám bys byl poněkud nešťasten, z
to bys však zachránil od velkého neštěstí ty, kteří ti mají
býti ve světě nejdražšími.
Neodpověděl jsem Vasovi, dívaje se mlčky na něho.
Bylo mně pojednou u srdce tak těžko, velmi těžko. Chá-
pal jsem dobře na co, na koho myslil, mluvě o velkém
neštěstí . .
Vasa vstal, jeho oči zazářily, odhodil do zadu
oběma rukama své dlouhé vlasy, pohlédl do pokoje svého
otce a vrátiv se na své místo:
— Tak vidíš, Borysi, pravil s úsměvem, možná,
že's jednal velmi neprozřetelně, když jsi mne najednou
tak měl rád, »nevěda sám, proč.« Možná, že jsem tvé
lásky nehoden ? ...
— Prosím tě, nemluv takové věci! zvolal jsem,
objímaje ho. Vždyť já vím, jak jsi hodný! ..
— A mýlíš se! pravil. Nejsem hodným vůbee
Což mají hodní lidé býti takoví?... Nedovedu odpou-
štěti, promluvil zasmušile.
Vasa
Borys
Vasa
15
article
— Zde nebudete míti ani nejmenšího klidu.
— A proč to myslíš?
— Vždyť vidíte sám, kam vedou okna. Večer bý-
vají v tom sále zábavy a tanec a trvá to do rána; také
se povídá, že zde bývá všelijaká hudba, pijí a hrají —
řídí to ten německý muzikant a všichni zdejší důstojníci
bývají přítomni. Kde zde může míti nemocný klidu? Ne-
vím skutečně, Borysi Michajloviči, jak se vám zde
bude spáti.
— O je, a jak budu spáti, Maksimiči!
— No tak, jen hleďte, abych s vás nemusil zejtr
ráno tahati přikrývku. Neočekávám zde velkého klidu pro
nikoho, pravil můj opatrovník zamračeně, krče rameny,
což u něho znamenalo vždy největší nespokojenost. So-
doma, pravá to Sodoma! tvrdil, dívaje se na mne vý-
znamně, budete zde žíti a uvidíte sám, a neuvidíte-li, tím
lépe pro vás.
»Maksimič zaslechl zajisté něco o tom protivném
baronovi a o ....« Styděl jsem se však, vyptávati se
svého starého Maksimiče a odešel jsem opět k Vasovi.
»Jen co ji uvidím, zpozoruji ihned, má-li rukavice na ru-
kách anebo nemá,« sliboval jsem sám sobě, vzpomenuv
si opět na to, co vypravovala včera Anna Vasiljevna
matince.
Borys Michajlovič
Sodoma
Vasa
Anna Vasiljevna
Maksimič
16
article
Erazim Ivanovič spal ve svém křesle. Anna Vasil-
jevna zde právě byla a odešla ke své dceři, pravil mně
Vasa. Vasa mne vedl ve svůj útulek, jak jmenoval roz-
tomilý pokojík, pokrytý celý koberci, v kterémž dříve spá-
vala Galečka, ale když přijeli Lubjanští, přestěhovali ji na
Zapomenutá otázka.
— 113 —
Erazim
Anna Vasil
Vasa
Galečka
Lubjanský